Vypravěč CoolGrovyle je zpátky:
Billy kráčel vedle Elite a nevraživě pozoroval Frostise, který vedl celou Glockeřinu skupinu podél břehu jezera směrem k malé chalupě na druhé straně jezera. Nevěděl proč, ale nějak se mu Frostis nelíbil. Možná to způsobovala ona ledová aura, která sice nebyla vidět, ale neustále v ostatních Pokémonech vyvolávala mrazení přinejmenším v nitru každého z nich. Už jsme jednou byli zrazeni, řekl si v duchu Billy, zrovna Frostis mi připadá jako dokonale nedůvěryhodný. Vtom ho píchlo v hrudi. Tiše bolestně zasyčel a nejistě potlačil lehkou závrať, která ho postihla. Trochu mu pomohla i Elite, když ho chytila kolem pasu. Billy jí jen v duchu poděkoval. Nedokázal se na ni podívat. Ještě teď ho pálily oči od pláče. Když viděl padat strom na Elite, myslel si, že o svou sestru přišel. To ho rozrušilo až k pláči. Co na tom, že pak zjistil, že Elite nejen přežila, ale ještě k tomu se jí nic moc nestalo. Ten psychický šok ho prostě rozhodil a trval i po zjištění pravdy. Billy však zkoušel rozhození přebít optimismem. Prospím se, najím se a bude mi hej, ujišťoval se v duchu a poprvé od přepadení Spartakovou bandou se opravdu upřímně a sebejistě usmál.
Z hloubání v mysli ho pojednou vytrhl Steamsův řezavý hlas:
„Elite, ty vypadáš, jako kdybys byla zmatená.“
Cože?, pomyslel si Billy a stočil pohled k Elite. Při chůzi se jí nohy trochu pletly.
„Co?“ řekla Elite. A pak se najednou v mdlobách zhroutila na zem. Billy se značně lekl a uskočil. Glocker i všichni ostatní, kráčející před Elite, jakoby vycítili, že se něco stalo, a otočili se.
„Ó, ne!“ vyjekla Glocker. S vypětím sil a zaktivovaným Rychlým útokem se přemístila až ke své dceři. Začala zjišťovat příčinu jejích mdlob.
„Co se jí stalo?“ zajímal se Firestorm.
„Hmm, její bezvědomí může mít víc příčin.“ mínila Glocker a položila si obličej do dlaně „Proboha, co ji mohlo skolit teď?“ dodala huhlavě.
„Počkej, ustup.“ šeptl John, který se tam zničehožnic nachomýtl. Billy na to všechno jen koukal jako u vytržení. Opět svou sestru viděl v nemohoucím stavu, což mu ponoukalo myšlenku, že Elite skutečně přitahuje problémy. Taky si říkal, že Elite musí strašlivě trpět, když ji pořád něco postihuje. Samozřejmě se i v tu chvíli bál o svou sestru, ale naštěstí ho to tolik nerozrušovalo, takže se nezhoršovaly následky předchozích psychických šoků. Chudinka, pomyslel si, doteď sis toho vytrpěla dost, čili já tě dalšího utrpení ušetřím, dodal v duchu sebevědomě. A měl v úmyslu být odteď připraven Elite před čímkoli ochránit. Popravdě, až teď k tomu dostal plnou příležitost.
„Jak jsi řekla, Glendo.“ mumlal John „Příčin Elenina omdlení, může být několik. Vyčerpání, bolest, okolní teplota, psychické zhroucení nebo v krajním případě i počátek nějaké nemoci, avšak....“ sáhl jí na čelo, pak i použil teploměr (to trvalo asi tři minuty) „...teplotu má normálně 39,3, takže nemocná s největší pravděpodobností není.“
„Aspoň, že tak.“ odfoukla Glocker.
„Přesto zkus zjistit, co se jí stalo, já mám o ni taky strach.“ pronesla Flammosy úzkostně. Billy vzhlédl a zjistil, že již všichni ze skupiny včetně Frostise a Gingi stáli kolem Elite v kruhu. Mladý Grovyle pohlédl do očí Flammosy. Spatřil v nich přesně takovou úzkost, jakou slyšel v jejím hlase. Významně protáhl obličej.
John vztáhl ruce k Elite, ale než se jí stihl vůbec dotknout, přiskočila Gingi a odstrčila jeho ruku.
„Mám lepší nápad, Machoke. Můj táta to zvládne.“ ujistila ho.
„Co tím myslíš?“ nechápal John.
„Nic.“ pohodila Gingi hlavou „Jen si myslím, že můj táta by mohl vědět, co dál. Je totiž podle mě dost zkušený.“
„Kolik ti je, Frostisi?“ reagoval okamžitě John. Frostis postoupil kupředu. Přitom koukal Johnovi do očí. Vypadal tak, jako by se Johnovi chtěl postavit.
„Čtyřicet.“ zahrčel bezhlasně. Celá skupina úžasem vydechla.
„Oho, promiň, měl jsem pochyby.“ poklonil se John „Jak se patří zralý Pokémon. Jaká čest.“
Parta včetně Billyho i Glocker souhlasně zamručela.
„Dcerka Gerda má pravdu.“ pokračoval Frostis svým mrazivým hlasem „Viděl jsem pěkný kus světa a disponuji mnohými zkušenostmi. Ale nechci se jimi vychloubat. To mi mimochodem připomíná, že některé z vás nevidím dnes poprvé.“
„Vážně?“ protáhla Glocker „A koho?“
„Jeho.“ řekl Frostis a pohodil hlavou směrem k Billymu. Ten jen vykulil oči a dlouze ohromeně vydechl.
„Toho bych si přece všimnul.“ pravil po chvíli „Takového Pokémona, jako ty, bych nepřehlédl.“
Frostis se chrchlavě zasmál. Všem z party přeběhl mráz po zádech.
„Milý Billy, ještě před rokem jsem byl Eevee a pak....V té dané situaci bych řekl, že jsi nemohl vidět skoro nic.“
„Proč myslíš?“ vyhrkl Billy. Udivilo ho, že Frostis tohle dokáže říct.
„Viděl jsem tě padat do řeky Dart.“ konstatoval suše Frostis.
Na pár vteřin zavládlo ticho, které na chvíli přerušilo Elitino tiché zasténání ze mdlob. Grovylka se však neprobrala.
Tu chvíli ticha nakonec rozťala Glocker, když vykoktala:
„A-a.....Proč..P-Proč js-si.....mu.....ne-nepomoh’?“
„Nejsem sebevrah.“ zasípal Frostis „Oproti mým zkušenostem je tu zásadní nevýhoda v tom, že jsem nikdy neuměl a dosud dost dobře neumím plavat. S mou plaveckou dovedností bych se utopil v proudu a Billymu bych nepomohl. Přestože jsem měl veliké nutkání skočit do řeky a Billyho vytáhnout, pud sebezáchovy mě nakonec zachránil před jistým utonutím. A udělal jsem dobře, protože tebe, milý Grovyle s hvězdou, nezachránil zázrak, nýbrž nějaký obětavý Vulpix. Vytáhl tě a sám se taky moh’ utopit. Víš vůbec, kdo tě zachránil?“
Billyho Frostisův výklad postupně dostával zpět do pohody (aniž věděl, čím to je), proto mu nedělalo problém vyrovnaně odpovědět.
„Jistěže. Byl to můj přítel Firestorm a je i teď a tady.“
„Ano, jsem to já.“ doplnil Firestorm.
„No jo, evoluční pud nezastavíš, Friedrichu.“ (Pozn. autora: Firestorm se Frostisovi představil svým pravým jménem) zasmál se Frostis „No nic, omrkneme chuděrku Grovylku. Trpěla někdy na nemoci?“
„Ano, pořád.“ kývl Billy „Od její evoluce.“
„Hmmm.....A co odolnost?“ kladl Frostis další otázky.
„Tu má stejnou, jako Billy, čili takovou proměnlivou.“ hlesla Glocker.
„To znamená co?“ nechápal Frostis.
„To znamená, že oba dva – Billy i Elite – toho někdy vydrží docela dost, jindy zase tolik, kolik by měl Grovyle ustát než omdlí. Nikdy jsem však nezažila, že by mé děti ustály nějak extrémně málo zásahů, než by měly ustát.....za předpokladu normální hladiny energie, normální nálady, neutrálních podmínek prostředí a podobně.“ vysvětlila Glocker.
„Hmm.“ uvažoval Frostis „Takže odolnost někdy mírně malá, někdy hodně velká.“
„Ano.“ potvrdila Glocker.
„Zrekapituluju tedy fakta, která máme k dispozici. Tak tedy: Elite byla dosti hladová. Hlad někdy způsobí mdloby, to je fakt. Dále, krátce předtím tvrdě bojovala, čili ztráta určité míry energie. Plus veškerá její zranění, mohlo se jednat o omdlení z bolesti, ale v tom případě by se musela hodně přemáhat, aby nevykřikla. Ono totiž je těžké nekřičet, pokud vás sužuje bolest, která vás vzápětí pošle do mdlob. Pak jsem pochytil něco o nemoci a již znám fakt, že má nízkou imunitu proti nemocem. Potřebuju znát podrobnosti – jestli byla nedávno nemocná, jak těžce a tak dál.....“ tohle Frostis vyklopil tak rychle, že mu ani nikdo nestihl skočit do řeči. Na jeho požadavek reagoval John:
„Nedávno prodělala takzvanou Xyrius’ Influenzus, známou též jako....“
„....pokémonní odrůda chřipky Xyriona Wintera, alias xyro chřipka, já vím.“ dokončil Frostis „No, tak to už máš něco za sebou, má milá.“ to mluvil pravděpodobně k Elite „Xyro chřipka bývá často smrtelná i pro Pokémona i pro člověka (pokud ji člověk dostane, což je vysoce nepravděpodobné). Jak se vám podařilo ji zachránit?“
„To je hlavně Johnova zásluha.“ řekla Glocker „To on Elite léčil v polních podmínkách. Úplně doléčena pak byla v jakési aréně uprostřed lesů na druhé straně od Crimsonu.“
„Fajn, takže následky byly úplně vymýceny?“ ptal se Frostis.
„Podle lidí ano.“ přitakal John.
„Výborně, nemoc jde stranou. Návrat chřipky by věštila horečka a tu Elite nemá. Navíc žádná nemoc, kterou jsem kdy poznal, nezpůsobuje náhlé okamžité mdloby.“ chvíli se zamyslel „Jako nejpravděpodobnější příčina se jeví hlad a popřípadě možná dehydratace. Stěžovala si na něco, než omdlela?“
„Právě, že ne.“ zavrtěl hlavou Billy „Prostě zničehožnic byla na zemi.“
„Ne, ne,“ odporoval Steams „Chvíli předtím se jí pletly nohy. Ještě jsem na to poukázal.“
„Tak teď to vím už stoprocentně.“ pravil pevně Frostis „Omdlela z hladu. Z vyčerpání by se jí hlava motat neměla. Jinak si nedovedu vysvětlit jakékoli pletení nohou.“
„Fajn,“ přikývla Glocker „A teď co s ní?“
Frostis se jí podíval do očí. Sceptilka sebou trhla.
„Vezmem ji k člověku. Ten si už poradí. Ostatně tam se najíme všichni. Taky mám vyhládlo.“
„Vezmu ji já.“ řekla Glocker a uchopila Elite do náruče.
„Tak jo, pojďme!“ zavelel hlasitě Frostis a na chvíli utkvěl očima na Billym „Hezký kožich.“ poznamenal. Billy se podíval dolů. Málem by zapomněl, že ten kožich má na sobě. Vzpomněl si taky na mátové bonbony, dosud ukryté ve vnitřní kapse kožichu. Řekl si, že pokud Frostis zařídí péči člověka, hned si pár bonbonů dá.
„Jo, díky.“ odpověděl Frostisovi a přihladil si rozepnutý kožich. Frostis se dostal do čela skupiny a přivedl je všechny až k lidskému obydlí. Glocker k sobě úzkostně tiskla Elite a John nesl uspanou Andru. Frostis pohodil hlavou, až mu povlály dredy, a pravil:
„Počkejte tady. Vyjednám to raději sám.“ vystoupal po domovních schodech a zmizel v záklopce na dveřích pro Persiana. Skupinka v tichosti stála a čekala. Stále nikomu nebylo do řeči. Všichni jen stáli a těkali očima po ostatních. Jen Billy nespouštěl oči z Elite v Glockeřině náruči. Omdlela z hladu.....hmm, blesklo mu hlavou. Při té myšlence taky dostával ještě větší hlad, než předtím. Mám chuť na Nanaby, znělo mu dál v hlavě, nebo banány. Právě chtěl přijít ke Glocker a rituálně pohladit Elite po hlavě, když ze záklopky na dveřích vyrazil Frostis. Usmíval se od ucha k uchu.
„Tak, panstvo, žena od tady toho člověka se o vás postará. Máte jít do stodoly.“ oznámil a pohodil hlavou k velké dřevěné stodole za domem.
„Dobrá, parto, pojďme.“ vyzvala všechny Glocker. Bylo na ní též vidět, že taky slábne každou minutou. Skupina tedy pod jejím vedením obešla dům a vlezla do otevřené červeně natřené stodoly.
Nebylo zde téměř nic. Jen pár balíků staré slámy. Každý si našel nějaké pohodlné místo. Glocker a John opatrně uložili Andru a Elite na velikou kupu slámy a sami si sedli vedle nich. Ostatní taky našli každý nějakou tu malou kupku. Billy uvolněně padl na měkkou kupu hned vedle Elite. Teď se své sestře rozhodně nedivil. Hlad už byl opravdu velice nepříjemný. Když se Grovyle rozhlížel po ostatních, tak viděl, že i jeho přátelé již nemůžou dál. Na první pohled byli všichni totálně zmožení. Však se to taky projevilo v mluvě ostatních – ani teď nikdo téměř nemluvil.
Billymu se chtělo spát a tak se trochu schoulil a snažil se usnout. Ale nakonec se mu to nepodařilo, protože asi za dvacet vteřin vešla do stodoly malá Asiatka s dlouhými černými vlasy.
„Tak to jste vy, ta záchranná expedice?“ řekla zvučně. Billy zeširoka otevřel oči.
„Jak se to dozvěděla?“ šeptla mu Glocker do ucha.
„Vím já?“ odpověděl slabě.
„Ano.“ vyhrkl Frostis, stojící hned u vchodu „Mohla by ses o ně postarat?“
„Ale jistě,“ usmála se žena „Ráda pomáhám Pokémonům.“
„Začni hned tady.“ pohodil Frostis hlavou ke Glocker, Elite a Billymu, jejichž kupa slámy byla nejblíž.
„Frostisi.“ hekla Glocker a mávla na něj. Glaceon přišel až k ní „Jak ona ví, co je naše poslání?“
„Řekl jsem jí to.“ vysvětlil Frostis „Již jsem to prokonzultoval se svými dětmi.“
„Áha.“ protáhla Glocker. Mezitím stanula vedle Frostise ta Asiatka. Klekla si a začala se přehrabovat ve své brašně.
„Takže.....nejhůř na tom je....tady ten...ta Grovylka.“ mumlala tiše „Říkal jsi, Frostisi, že omdlela z hladu?“
„Ano,“ kývl Frostis „Plus ještě zesláblost z nějakého předešlého souboje. A taky všechna ta poranění.“
„Fajn, takže....Chce to dodat energii. Musíme ji přivést k vědomí, ať se může najíst.“ pravila žena a zahodila Pokéball „Chansey, potřebuji tvou pomoc.“
Zablesklo se a objevil se zavalitý růžový Pokémon s pěkným úsměvem ve tváři – Chansey, Pokémon často užívaný v Poké-centrech jako zdravotní sestra.
„Chansey, Léčivou kopuli na tu bezvědomou Grovylku.“ požádala žena.
„Ano.“ odpověděla Chansey vysoce. Pak se rozzářila namodralou aurou, kterou vzápětí rozšířila až na Elite. Dokud Grovylka nehybně ležela, nikdo neřekl ani slovo, jen tiché hučení aury rušilo ticho. Po pár desítkách vteřin se Elite pohnula – zavrtěla hlavou. Pak pootevřela své žluté oči a pohledem se lenivě rozhlédla.
„Elite, jak je ti?“ zeptal se Billy.
„Mám hlad....“ zaševelila Elite téměř neslyšitelně „Kde to jsem?“
„V bezpečí.“ klidnila ji Glocker. Chansey pohotově zareagovala a překládala.
„No jo, hlad....“ zamumlala žena „Co vlastně Grovylové jedí, kromě umělého jídla vyrobeného lidmi?“
„Grovylové, Treeckové i Sceptilové jsou spíše vegetariáni.“ napomohl Frostis.
„A jo, máš pravdu, Frostisi.“ pronesla žena „No....zrovna tu máme z minulého léta sklizeň hrušek. Vyhovuje vám to?“
„JO!“ zařval radostně Peppermint a vyskočil vysoko do vzduchu.
„Velice.“ souhlasila Glocker. a usmála se.
„Výborně.“ opětovala úsměv žena „Zajdu pro ně.“ poté se zvedla a odešla ze stodoly.
„Hrušky já ráda.“ hlesla Elite.
„Já též.“ řekl rozjařeně Peppermint, který došel až k nim „Taky jsem si myslel, že omdlím, když jsme sem přicházeli. Ale když jsem si tu chvilku poležel na té slámě, nabral jsem něco z nových sil. Zbytek naberu, až sním nějakou tu hrušku nebo celou rostlinku máty peprné.“
„Ty mi děláš chutě.“ broukla sladce Flammosy, která ležela asi o dva metry dál „I když já bych spíš uvítala ananas.“ olízla se.
„Klidně mluvte dál o jídle.“ pobízel Frostis „Nažene to sice hodně chutí, ale zato to rozptýlí tu chmurnou atmosféru.....kupříkladu já bych nepohrdnul ničím z toho, co tu padlo. Úplně nejradši mám perník, ale to je jistý lidský výrobek, ne příliš k dostání. Z přírodních věcí mám nejradši jablka.“ uchechtl se.
„Já náhodou vím,....jak chutná perník.“ pronesla tiše Elite.
„Já taky,“ přidal se Steams „Poprvé jsem ho dostal ještě s bráchou od nějakého člověka, kterému jsem pomohl sklidit pole.“
„Pole čeho?“ chtěl vědět Billy.
„Máku.“ sdělil Steams „To je takové stéblo s dutou bambulkou na konci. A v té bambulce jsou taková modrošedá zrníčka. K jídlu to moc dobré není!“
„Grepě se nic nevyrovná.“ přidal se Firestorm „Hořké plody mi chutnají úplně nejvíc.“
„Taky jsem toho názoru.“ zabručel Absus „Sladké moc nemusím, ale když mám třeba Rawsty......po těch se můžu utlouct.“
„A co ty, Billy?“ dal Frostis slovo Billymu. Ten se nemusel dlouho rozmýšlet.
„Nanab.“ vyhrkl okamžitě „Ten má na mě dokonce posilující účinky, jako třeba Oran.“
„Brácho.“ zasténala Elite „Pojď blíž.“ slabě pokývala rukou. Billy přišel blíž a naklonil hlavu až úplně k Elitině tlamě. Elite začala ševelit tak tiše, že i Billy ji sotva slyšel:
„Víš, proč se nehýbu?“
„Protože jsi hladová?“ hádal Billy tiše.
„Ne, jsem téměř chromá.“ špitla Elite vystrašeně. Billy jen vykulil oči „Zase mě sužuje nějaká nemoc. Ta nepohyblivost není jen z hladu. Něco mi pohyb znemožňuje.“
„Proč mi to sděluješ tak tiše?“ ptal se Billy.
„Nechci, aby to věděli ostatní. Třeba je to přechodné.“ vysvětlila Elite.
„Tak jo, dík, že jsi to řekla aspoň mně.“ usmál se Billy a přátelsky pleskl Elite po pravém stehně.
„Ugh.“ zasupěla Grovylka. Očividně něco ucítila v noze. V témže okamžiku vešla hostitelka s bednou hrušek.
„Ták tady to je, jezte, co hrdlo ráčí, ta bedna je celá pro vás, jsou trochu tvrdší, ale jako med.“
„Supr, takový mám nejradši.“ zahýřil Peppermint a vrhl se na hromadu hrušek. Ostatní se za všeobecného šumu zvedli a jako velká voda se hrnuli k bedně. Tu neprodyšně obklopili. Bokem zůstali jen, Billy, Glocker, Elite a hostitelka.
„Grovylko, můžeš se hnout?“ vyzvídala hostitelka. Na Elite bylo vidět značné zaskočení. Billy byl také ohromen tím, jak přesně hostitelka odhadla situaci.
„Ne.“ hlesla Elite a chabě zavrtěla hlavou. Glocker nasadila mírně vylekaný výraz.
„Co je s mou dcerkou?“ vydechla vyplašeně. Chansey stála hned za hostitelkou a ihned pohotově přeložila.
„V podstatě nic.“ pokrčila rameny hostitelka „Po vyčerpání z hladu může Pokémon v až nezvykle velké míře vytuhnout. Víš, co to znamená?“
„Až moc.“ pokývala hlavou Glocker a oddechla si.
„Tvá dcera je, zdá se, taky vytuhlá. Chce to rozhýbat a nasytit.“ sdělila hostitelka.
„Nejdřív nasytit a pak rozhýbat.“ poupravila Elite šeptavě.
„Chceš se nejdřív najíst? Dobře.“ souhlasila hostitelka a pokusila se prodrat k bedně s hruškami. Po delší námaze jí pomohla Flammosy, která svými ocasy vylovila z bedny tři hrušky a podala je hostitelce.
„Díky, Ninetalesi.“ uchechtla se hostitelka.
„Jsem.....*chřup*.....Ninetaleska.“ odpověděla Flammosy huhňavě. Žena vzala jednu z těch tří hrušek a podala ji Elite. Ta třesoucí se rukou uchopila nabízený plod a začala z něj pomalu uhryzávat.
„Až se najíš, vezmu tě k sobě do domu, jestli tvá máma dovolí.“ pravila hostitelka a tázavě pohlédla na Glocker.
„Tak dobře, když jí pomůžeš.“ souhlasila po kratším uvažování Glocker.
„Provedu masáž a uvidím.“ oznámila hostitelka.
„Dobrá, mami, a teď se pojďme najíst.“ řekl netrpělivě Billy, protože už měl pořádný hlad.
„Jo, to jo.“ kývla Glocker. Billy si stoupl mezi ostatní a z poloprázdné bedny vylovil pár hrušek. Protože hlady také téměř umdléval, první dvě hrušky schroupal za třicet vteřin.
„Billy, tys měl pořádný hlad, co?“ zasmál se Frostis.
„Hmm.“ zahuhlal Billy.
„Už jsem dojedla.“ ozvala se Elite. Hostitelka ji jemně vzala do náruče a řekla ostatním Pokémonům: „Vážení Pokémoni, já teď musím provést individuální léčbu tady u té Grovylky a pak se vám budu věnovat. Jste pro?“
„Jo, jo.“ ozvalo se ode všech. Většina z nich ještě jedla.
„Jo, mimochodem: Jste už druzí Pokémoni za poslední dobu, kteří u nás hledají útočiště. Dnes v noci přišla jedna samička, která shání podle jejích slov někoho jako vy. Chcete, abych ji přivedla?“
„Klidně.“ pronesl hluboce Absus do ticha.
„Tak fajn.“ zakončila hostitelka.
„Jo, když už tam budeš, dones mi můj šátek. Už se mi po něm stýská.“ zasípal Frostis. Hostitelka na něj mrkla a i s Elite v náruči odešla do domu. Hodnou chvíli, asi pět minut, panovalo ve stodole jen ticho, ve kterém Peppermint a již vzbuzená Andra dojídali poslední hrušky
„Tvůj šátek?“ pronesla posléze nechápavě Glocker.
„Zelený šátek se zlatým znakem vločky. Dostal jsem ho od Geishina lidského přítele.“ pronesl Frostis.
„Od čího přítele?“ svraštil čelo Billy.
„Promiňte, zapomněl jsem se zmínit o své partnerce.“ omlouval se Frostis „Je to Eevka Geisha. Když mě představovala lidem, které znala, tak mi jeden z nich věnoval šátek, který prý ke mně pasuje. Zalíbil se mi a tak jsem ho měl od té doby pořád uvázaný kolem krku. Včera mi ho ten člověk, co bydlí tu, nedopatřením zabavil. A ta žena mi ho teď přinese.“
„Dokážu si tě živě představit s tím šátkem.“ ozval se Absus.
„Kdo myslíte, že je ta samička, která shání někoho jako my?“ nadhodil Firestorm.
„Též nevím, co si pod tím mám představit. Ale možná je to myšleno tak, že ona samička hledá nějaké Pokémony, které připomínáme, či snad hledá dokonce přímo nás.“ vyjádřila se Flammosy.
„Mě by spíš zajímalo, jaký je to druh Pokémona.“ zamumlal tajemně Steams.
„Možná to bude někdo, koho já, táta nebo Jeff, známe z dřívějška. Třeba Absolka Heidi nebo Kingler Hammer. To jsou jedni z prvních přátel, které jsem poznala. Taky to ale může být někdo ze Spartakovy bandy, kdo vás hledá kvůli zprávám pro Spartaka. On pak zřídí koordinovaný útok a zaútočí na nás.“ vyklopila v rychlosti Gingi.
„Tomu nevěř ani ve snu.“ zasmál se pohrdavě Steams „I za ta léta od chvíle, kdy brácha přešel k té temnější straně Pokémonů, ho znám ještě natolik, abych věděl, že takovou předvídavost nemá, aby to takhle zorganizoval.
„Aspoň, že tak.“ odfoukl Billy. Vtom vešla hostitelka a zraky všech se stočily ke vchodu do stodoly. A v tu ránu se všem málem zastavil dech. Totální zaskočení a překvapení projelo téměř každým z nich. Po hostitelčině pravé ruce stála Elite – pravda, trochu sešlá, ale na nohou se udržela. Na druhé straně od hostitelky však stála ještě jedna Grovylka – Sharphand Reevesová!
|
