Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 16 - Rozuzlení

Brzy si skupina všimla, že hustota stromů v dálce viditelně změnšuje. Jak se přibližovali, šlo čím dál snadněji rozpoznat, že se blíží k nějaké mýtince.

"Někde támhle by ten Arbok měl být", ukázal Eevee tím směrem. Všichni se zadívali na místo, kde už brzy asi budou proti hadímu pokémonovi bojovat.

"Tak tam vlítneme a zaútočíme", impulsivně navrhl Charmy.

"Jo, přesně tak, nakopeme mu zadek", zasmál se Péťa.

Ne všichni však sdíleli s návrhem takové nadšení. "Já bych si to spíš trochu promyslel, než tam naslepo půjdeme. Jako jestli chcete dostat nakládačku, prosím...", rozumně namítnul Mňau. Hlavou mu proběhla myšlenka, jaké by to asi bylo vyslat takového Turtwiga samotného napřed. Ač nerad, musel se té cynické představě pousmát. Poté dodal: "Každopádně já tam bez nějakého pořádného plánu nejdu".

I ostatní se shodli na tom, že neuškodí pár minut popřemýšlet nad nějakou strategií.

S prvním nápadem přišel VUK. "Morxi, poslyš, možná by ses mohl zneviditelnit a vydat se na průzkum a trochu to tam obhlídnout".

"Zrovna jsem to chtěl navrhnout...", usmál se chameleoní pokémon. Lišák a Morx se už nějakou dobu znali a byli často naladěni na velmi podobnou myšlenkovou frekvenci.

Bez dalšího zdržování Morx změnil barvu své kůže tak, aby splývala s okolím. Chvíli tam takhle stál a kdyby ostatní nevěděli, že Morx stojí přímo před nimi, asi by si ho ani nevšimli. Poté se vydal na cestu. Bylo mnohem snadnější jeho polohu detekovat pomocí sluchu, protože při chůzi vydával slyšitelné zvuky.

"Ehm, Morxi ... možná bys mohl jít trochu potišeji", poznamenal Mňau.

"Vsadím se s tebou o Sitrus Berry, že mě neodhalí", ozvalo se z dálky sebevědomě. Morx si nicméně vzal radu k srdci a skutečně, kroky se výrazně ztišily. Jak se Morx od skupiny vzdalovat, brzy utichly úplně.

Pokémoni netrpělivě čekali na jeho návrat. Menší pokémoni začali hrát na schovku, aby nějak zabili čas. Dokonce se k nim připojil i Eevee, který se s nimi rychle zkamarádil. Ti větší diskutovali o tom, co asi může být příčinou agresivity těch Arboků a Ursaringů.

"Já si myslím, že možná ti Ursargingové hlídají mláďata a proto tolik na ostatní útočí", vyslovil svou domněnku Scyther.

Misty s ním ale nesouhlasila: "Na malého Teddirursu jsem tady snad ještě za celou dobu nenarazila, a to už tady v okolí nějakou dobu žiju".

"Třeba jsi měl jenom smůlu", namítl Lišák.

"To těžko. Nikdy dřív tady Ursaringové moc nežili. A teď se jich tu najednou vyrojilo tolik a ještě ke všemu jsou agresivní...", přispěl Ian svojí troškou diskuze.

Takto pokémoni debatovali nějakou dobu, aby si ukrátili čas, než se Morx vrátí z průzkumu. Když se ani po deseti minutách nevracel, začínali už mnozí být trochu nervózní.

"Doufám, že se mu nic nestalo", ustaraně se zamračil Totodile. "Morx mi totiž ještě něco dluží", dodal rychle na vysvětlenou.

I ostatní už napjatě přešlapovali a vyhlíželi, zda obrys neviditelného pokémona přece jenom někde nespatří.

"Támhle!", ukázala Misty přímo před sebe.

I ostatní se tím směrem podívali a skutečně - těm bystřejším se podařilo také obrys Keckleona zahlédnout. Svižným krokem si to rázoval směrem k nim.

"Tak co?" netrpělivě ho přivítal VUK.

Morx opět nabyl svoji obvyklou zelenou barvu. "Tak mám dobrou a špatnou zprávu". Všichni se na něj zvědavě podívali, co z něj asi vypadne. "Takže, dobrá zpráva zní, že ten Arbok tam doopravdy na té mýtince je. Co už ovšem je horší: těch Arboků je tam víc, dohromady asi pět. A podle toho, co jsem viděl, patří spíš mezi ty silné pokémony. Rozhodně bych nechtěl od některého z nich dostat dávku jedu..."

Pokémoni chvíli vstřebávali, co jim práve Morx sdělil. První, kdo zareagoval, byl Lišák: "Dobrá, měli bychom vymyslet nějaký plán. Nechceme, aby se někomu něco vážného stalo. Ideální by bylo zaútočit na ně ve chvíli, kdy to nebudou čekat. Vím, že je to trochu zbabělé, ale ti Arbokové si ani nic jiného nezaslouží".

Nápadu se chytil i Mňau a zkusil ho trochu doplnit: "Mohli bychom se schovat za stromy, aby nás nebylo vidět, a vyslat dopředu někoho jako návnadu"

"A co z toho?", zeptal se překvapeně Morx.

"No, návnada by vyprovokola Arboky, aby nějak hromadně zaútočili. Potom by zdánlivě zbaběle utíkal a nalákal je směrem, kde budou schovaní ostatní. Jakmile budou Arboci na dosah, nečekaně na ně udeříme. Akorát bych vyslal někoho silného, kdo vydrží případně nějaký ten zásah"

Totodile zvedl svou packu do vzduchu. "Já se dobrovolně hlásím", nabídl se obětavě.

"To by šlo, ale buď prosím tě opatrný", upozornil sice přátelsky, ale tak trochu zbytečně VUK.

"Já nejsem máslo jako vy", vycenil na něj krokodýlí pokémon čelisti v pokusu o vtip. Ve skutečnosti se však zase tolik sebejistě necítil. Obzvlášť měl strach z Arbokova útoku zvaného jedová střela (poison sting), který se používá na dálku a způsobuje nepříjemnou otravu. Trochu ho však uklidňoval fakt, že v lese s sebou mají i Iana, který by ho snad v případě potíží nějak improvizovaně uzdravil.

Netrvalo dlouho a Totodile se dostal na okraj mýtinky. Arbokové leželi spíš v jejím středu a nerušeně se slunili.

Vodní pokémon chvíli počkal, než se zbytek týmu poschovává za stromy, aby si jich nikdo nemohl všimnout. Mezitím přemýšlel, jak by co nejsnadněji Arboky vyprovokoval k útoku. Rozmyslel si, že vodní dělo v kombinaci s nadávkami a urážkami bude asi nejúčinnější způsob.

Poté se zhluboka nadechl a vyrazil na mýtinku. Arbokové si ho vůbec nevšimli. Ideální chvíli překazit jim tuhle párty, pomyslel si škodolibě a vypálil po nich silný proud vodního děla.

Hadí pokémoni samozřejmě útok vůbec nečekali, takže dostali plný zásah. Překvapeně očima pátrali, kdo si dovolil je takhle nepříjemně vyrušit z bezstarostného odpočívání.

"Hej, to jste takhle škaredě fialoví už od přírody? Anebo jste ten odstín získali až po dlouhých rocích opalování?", upozornil na sebe Totodile s velkou dávkou sarkasmu Totodile.

Arbokové se na něj nepřátelsky zamračili. Jeden z nich na něj nevraživě zasyčel: "Uvidíme, jaký odssssstín budeššššš mít ty, až s tebou ssssskončíme! Na něj!". Zjevně se jednalo o jejich vůdce, protože ostatní ho bez výhrad poslechli a hbitě se začali plazit směrem k Totodilovi

"Vyexpi si Ekanse!" vyplázl na něj modrý pokémon jazyk. Poté si překvapeně uvědomil, že říká-li tuto nadávku Arbokovi, posouvá se její význam ještě trochu jinam, než obvykle. Poté vypálil po hadím bossovi další vodní dělo.

Ten však už tentokrát byl na útok připraven a hbitě uhnul. Poté mu útok na dálku vrátil pomocí jedové střely. Několik desítek jedových jehliček zasvištělo vzduchem. Totodile si jich všiml na poslední chvíli, aby jim ještě stihl uhnout. O půl vteřinky později a dostal by zásah.

Mezitím se k němu blížila armáda hadích pokémonů. Totodile si uvědomil, že dostat se jim do spárů by bylo smrtící, protože ovládají útok obtočení (wrap), který by mu už potom znemožnil utéct. Musel si tedy od hadích pokémonů stále udržovat patřičný odstup. Pomalu začal ustupovat směrem k zpět k lesu. Přitom stále znepříjemňoval Arbokům jejich postup pomocí vodního děla.

"Tak ty takhle!", zařval jeden z nich a pokusil se použít zlostný pohled (glare). A skutečně se mu povedlo to . Totodile paralyzovaně chvíli stál na místě a nemohl se pohnout.

Běž! Běž!, snažil se Totodile poručit svým strnulým svalům. Nešlo to, dokonale ho v tu chvíli ovládl strach. Arbokové se k němu nezadržitelně blížili. Totodile si uvědomil, že je zle.Brzy se k němu hadí pokémoni dostanou, použijí na něj obtočení a už jim nejspíš neuteče.

"Je sisssss vážně mysssslel, že nám nám utečeššššš?", pohrdavě na něj jeden z nich zasyčel. "Budešššššš litovat, žesssss kdys vsssstoupil na naši mýtinku!"

Musím se vzchopit, prostě musím, přikázal Totodile sám sobě v duchu. Pokémoni připomínající kobru už byli jen několik metrů od něj. Poté ho napadlo, že když mu selhaly svaly na nohou, mohl by aspoň soupeřům uštědřit hydro pumpu. Vypálil po nich mocný proud vody - mnohem silnější než jen obyčejné vodní dělo. Jednoho z nich trefil.

Zpětný ráz hydro pumpy odhodil i Totodila asi o metr zpátky. Náhlý pohyb vzduchem mu vrátil do žil novou krev. Svaly ho zase začaly poslouchat. Neváhal a rychle ustupoval směrem ke smluvenému místu. Právě včas, Arbokové mu už dýchali na paty.

"Zbyde z tebe jen masssstný flek!", výhrožoval mu hadí boss, zatímco se ho snažil dohnat. Už měl Totodila téměř na dosah.

Tři metry...

Dva metry...

Jeden metr...

"Jssssi můůůůj!", chystal se zakousnout své jedovaté zuby do modrého pokémona.

"Teď!" prořízl najednou Lišákův hlas vzduch. Najednou se proti němu vrhla armáda pokémonů, kteří se dosud schovávali za stromy. Strhlo se to tak rychle, že neměl Arbok šanci s tím cokoliv dělat. Schytal plamenomet od Charmyho, Vuplixe a Vény. Současně ho zasáhla ostrá listová břitva od Turtwiga. Misty a Máťa také přispěli do zdrcujícího útoku svým vodním dělem. A ani električtí pokémoni jako Péťa nebo Míša Raichu se nedali zahambit a uštědřili mu dávku silného proudu.

Arbok jen bezvládně klesl na zem.

Mezitím se Scyther, CoolGrovyle, Dratini a Ian vrhli do přední linie proti zbývajícím protivníkům. Ti byli trochu zmateni tím, že jejich šéfa nečekaně vyřadili. Přesto se však nehodlali tak snadno vzdát.

Vypálili po Grovylovi a Scytherovi jedové střely. Pro oba pokémony představovaly jedové útoky velké nebezpečí, vzhledem k jejich podstatě. Nicméně oba pokémoni se díky svým rychlým reakcím útoku snadno vyhnuli. Poté Scyther zasáhl jednoho Arboka zuřivým sekáním, zatímco Cool si ke svému útoku vybral listové ostří. Ačkoliv oba pokémoni měli typovou nevýhodu, slušně hadím pokémonům i tam zatopili.

"Za tohle zaplatíššššš!" pomstychtivě se pokusil Arbok Scythera praštit pomocí svého ocasu. Pro kudlankovitého pokémona se nejednalo o velký problém před útokem uskočit.

Arbok se pokusil na něj vypálit salvu jedových jehliček. Pečlivě zamířil a chystal se vypálit. K samotnému útoku se však už nedostal. Právě ho zásahlo kombo od Dratiniho a Dragonaira, kteří proti němu vyslali hyper paprsek.

CoolGrovyle se pohotově směrem k nim stáhl. Dobře si uvědomoval, že po použití hyper paprsku se musí oba dračí pokémoni chvíli vzpamatovávat.

Mezitím se Totodile znovu připojil k ofenzivě. Společně s Mňauem pomocí škrábavého útoku znepříjemnil život dalšímu z hadích nepřátel.

Arbokové usoudili, že tohle už nemají šanci vyhrát. Jediná jejich šance byla utéct. Rychle se snažili utéct.

"Nenechte ho utéct! To on mi unesl mého brášku!", zakřičel Eevee vystrašeně.

CoolGrovyle i v celém tom ruchu Eeveeho varování zaslechl. Bleskově se vrhl Arbokovi do cesty a sekl ho listovým ostřím. Ten vyjekl bolestí a zhroutil se na zem.

Zbylým Arbokům už však nikdo v útěku zabránit nemohl. Řítili se do lesa, ve snaze zachránit si kůži.

"To si sssss vámi ještě vyřídíme!", zařval jeden z nich "Nepočítejte ssss tím, že se ten malý Eevee dožije zítřejšího rána!".

Už téměr mizeli z dohledu mezi stromy. Pokémoni se za nimi zoufale dívali - v lese jim brzo zmizí z dohledu a už je včas asi nenajdou, aby zabránili neštěstí. Náhle se však v lese zdvihl vítr o síle orkánu. Stromy hlasitě zaskučely a ty tenčí hrozily, že se polámou a spadnou - tak mocný vítr to byl. Arbokové doslova vyletěli zpátky na mýtinu, neschopni se jakkoliv bránit.

Náhle mezi stromy zasvítilo cosi modrého. Zář stále víc a víc zesilovala. Po asi pěti vteřinách se z lesa vynořilo opět to podivné světlo, s nímž už se naše skupina měla tu čest setkat.

"Já s vámi zatočím, vy sebranko jedna zbabělá!", hrůzostrašně se ten pokémon zatvářil proti Arbokům. Jejich předchozí zlostný pohled (glare) byl proti tomuto jen slabý odvar. Jedoví pokémoni stuhli a nikdo z nich nebyl schopen pohybu.

Náhle pokémona obklobila velmi silná modrá aura. "Vaaaúúúú!", zavyl legendární pokémon a vyslal proti nim blizard, svůj nejmocnější útok. Svit sluníčka byl zastínen sněhovou bouří, která bičovala bezbranné Arboky. Naproti tomu ani stopa útoku nezasáhla Scythera, Grovyla nebo Totodila, kteří stáli opodál. Intenzivní mrazivý útok trval asi minutu, než ustal.

Všichni jedovatí pokémoni leželi bez pohnutí na zemi a jen slabě oddechovali. Nikdo neměl odvahu ani sílu cokoliv udělat.

Poté záře kolem záhadného pokémona pohasla. Byla nádherná - jednalo se o Suicuna - pokémona, o němž vyprávějí legendy. Lišák na ni s úžasem koukal. Tak krásného pokémona za celý svůj život ještě nespatřil. "Promiň, paní lesa. My jsme nechtěli narušit klid lesa, moc se omlouváme a ..."

Suicune ho však nenechala domluvit. "Vím. Nemusíš mi to vysvětlovat. Vážím si, co jste pro toho Eeveeho podstoupili. Jste všichni stateční a zasluhujete si můj obdiv. Chci se vám omluvit za ten předchozí incident v lese. Asi jsem na se na vás zlobila neprávem - máte dobré srdce, jak vidím".

"Děkujeme", usmál se na ni úlevně Lišák. Opravdu se bál, že by se zloba Sui obrátila i na něj a jeho skupinu.

"Víte, poslední dobou se tady v lese dějí podivné věci. Vyskytli se zde divocí pokémoni, kteří se k ostatním obyvatelům lesa chovají zle, bezdůvodně na ně útočí a tak. Začala jsem ten problém řešit. Zjistila jsem, že ponejvíce se jedná o Arboky a Ursaringy. Od jednoho z nich jsem se dozvěděla, že to celé má na svědomí jeden šílený vědec od rakeťáků. Vymyslel speciální látku, kterou podal svým testovacím subjektům - právě Arbokům a Ursargingům. Žádní pokémoni totiž nejsou od přírody zlí. Pouze někteří se tak začnou chovat zle poté, co se dostanou do rukou zlým lidem"

Ian se zamyslel a klidným hlasem se zeptal: "Co je to za látku?"

"Ta látka se uvolňuje jen velmi pozvolna. Způsobuje velkou agresivitu pokémonů v kombinaci se zvýšením jejich fyzické síly. Možná jste si i vy sami koneckonců všimli, že ti Arbokové toho vydrželi víc, než byste čekali...", odpověděla Sui.

"Ano, všiml jsem si", potvrdil CoolGrovyle.

Sui se chvíli odmlčela. Poté pokračovala: "Ten věděc jim látku ve velkém množství podal a poté je vypustil do západní části lesa Eterna. Prostě jen chtěl otestovat, jaké na ně bude mít látka účinky. Vůbec mu nevadilo, co tím způsobí zdejším pokémonům. Nebojte, už jsem si toho bídáka našla a zúčtovala jsem s ním, nebojte.

Jediné, co teď postačí, je počkat, než látka z těla těch Arboků vyprchá".

"Zajímavé...", odpověděl vlčí královně Lišák. "Jinými slovy nebezpečí je už jenom dočasné, že?", zeptal se.

"Ano", zněla stručná odpověď.

"Ještěže tak", oddechl si VUK.

"Jinak, když tady 2 minuty vydržíte, přinesu vám překvapení", usmála se Sui. Bylo to docela zvláštní, vidět legendárního pokémona se usmát. Poté bez jakéhokoliv dalšího slova odběhla do lesa. Ostatní pokémoni si zatím sedli do trávy a mlčky čekali.

Čekání netrvalo dlouho a Sui se vrátila. Na hřbetě nesla dvě věci - malého Eeveeho a hnědý pytlík.

"Ahoj, bráško!", seskočil z hřbetu legendárnímu pokémonovi a cupital k němu vesele.

Sui z hřbetu shodila a druhou část nákladu - pytlík, ze kterého se vzápětí vysypaly nejrůznější pokémonní dobroty.

"Naše Rare Candy!", zaradoval se Dratini. Přepočítal jsi je a s potěšením zjistil, že z pytlíku dosud ubyly jen asi 3 cukrovinky.

"Tak tady dostáváte odměnu za to, že jste dokázali projít Velkou Výzvou", zvedl CoolGrovyle velikou marcipánovou čokoládu a předal ji, byť poněkud opožděně, ale i přesto ve slavnostním duchu, Scytherovi. Ten se o ni spravedlivě podělil s ostatními pokémony, dokonce i se Sui. Všichni si pochutnávali a z jejich tváře šla vyčíst maximální spokojenost a pohoda.

Sui se na skupinku chvíli zaujatě dívala. Bylo krásné pozorovat tu sdílenou radost všech. Poté se zeptala: "Co vás sem do tohoto lesa vlastně přivedlo?"

Lišák se usmál a odpověděl: "To víš, prostě jsme šli na výlet".

"Aha, to musí být moc fajn. Mohli byste sem do lesa chodit častěji, někdy bych se k vám ráda připojila", usmála se Sui.

Morx nadšeně souhlasil pokýváním hlavy. "Jasně, přijdeme".

Mňau se zadíval na bezmračnou oblohu. Ani jemu momentálně nemohlo nic zkazit ten krásný pocit. "Nakonec ten výlet nebyl tak špatný, VUKu", řekl uznale. "Možná by stálo za to, kdyby celé to naše dobrodružství někdo sepsal jako příběh".

KONEC

Dratini
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek  
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky