Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 9 - Pokémoni vyráží na další cestu

"Nic, Iane, bylo tady s tebou fakt krásně, ale já se už budu asi muset vydat pomalu na cestu", chtěla se rozloučit Misty, zatímco dojídala poslední kousek chleba.

Lišák se k ní otočil a zeptal se: "Aha, a kam vlasntně pospícháš?"

"No, dneska tudy bude kolem procházet jeden můj kamarád, tak jsem si říkala, že bych se s ním mohla potkat", odpověděla Misty.

"Mohli bychom jít všichni s tebou a doprovodit tě, pokud chceš", nabídl VUK.

Tvář Marill se rozjasnila. "To by bylo super, aspoň vás budu moct představit. No, on je to taky dračí pokémon, podobně jako Ian. Jedná se o Dratiniho. Něco málo vám o něm řeknu, pokud nevadí. Cestuje teď prý se dvěma dalšími pokémony ve skupině zvané Velká Výzva (The Great Challenge). Víte, o co se jedná?"

Podle mlčení a zmatených výrazů šlo poznat, že nikdo z přítomných velice neví, o co jde.

"No, skupina Velká Výzva je uskupení tří pokémonů, kteří cestují po různých regionech a kteří pořádají speciální soutěž pro kohokoliv, kdo si troufne se zúčastnit.Každý z těch tří pokémonů ovládá nějaké umění, v němž je třeba ho porazit. Ten, kdo ve všech disciplínách vyhraje, dostane od Velké Výzvy poměrně vzácný pamlsek (Rare Candy - pozn. autora)".

"Ty jo, to zní zajímavě. Nezkusíme to?", navrhnul natěšeně Charmy. I ostatní pokémoni se tvářili zvědavě. A skutečně - po necelé minutě se celá skupina jednomyslně shodla na tom, že soutěž vyzkouší.

"Tak už bychom ale měli vyrazit", snažila se Misty popohnat skupinu. "Dratini říkal, že budou lávku přes řeku přecházet kolem poledne, což je za necelou půlhodinu. Říkal, že pokud se s ním chci setkat, že bych tam na něj touto dobou měla počkat".

"Super, tak půjdeme", zavelel Lišák VUK a vyrazil vstříc k východu jeskyně. I ostatní se vydali tímto směrem. Za necelé dvě minuty si už oči pokémonů přivykaly na svit sluníčka, které vydatně pražilo. Celkově se jednalo o překrásný den - pofukoval mírný vánek a na nebi jen občas pluly malé mráčky.

Panovala dobrá nálada, malí pokémoni si hráli na hoňku, dokonce se občas připojil i některý z těch starších.

"Chyť si mě, VUKu", chechtal se malý Matyáš a utíkal před liščím pokémonem.

Ten se za ním hnal a se smíchem odpovídal: "Pche, mně nemáš šanci utéct". Vulpix samozřejmě při hoňce nevyvíjel maximální rychlost, jaké byl schopný - jinak by velmi brzy Matyho chytil a hra by skončila. Takto ale hra byla vyrovnaná a Matyáš dokázal snadno z Lišákova dosahu unikat.

Cesta k lávce utekla poměrně rychle. "To už jsme tu?", podivil se Scyther, když najednou spatřil přechod přes řeku před sebou.

"Super, a máme ještě asi 20 minut čas", usmála se Misty.

"Ideální čas na poké-pauzu", nechtěl Morx propásnout příležitost k jejímu vyhlášení a sedl si na placatý kámen poblíž. Záhy si přisedl i Mňau a Ian. Ostatní výletníci si však museli sednout jinam, protože kámen byl moc malý.

Všichni se zabrali do nějaké diskuze. Například Misty zrovna popisovala Scytherovi, jak se kdysi potkala s trenérkou stadionu, po níž nese své jméno.

--

*Flashback

Bylo to poblíž Blankytného Města (Cerulean City). Trenérka Misty si jednou vyjela na kole na výlet (nevěděla tehdy ještě, že o pár týdnů později skončí její kolo ugrilovano elektrickým útokem jistého nejmenovaného pokémona). Po nějaké době už se cítila unavená, a tak sesedla z kola a vybalila si svačinu. V tom kolem prošla malá Marill. Misty si modrého pokémona všimla.

"Jé, hele, to je nějaký nový pokémon", zvolala Misty. Vytáhla ihned pokédex - tehdy žhavou novinku, kterou nedávno naprogramoval známý odborník na pokémony, profesor Oak.

"Neznámý pokémon, informace chybí", oznámil strojovým hlasem pokédex.

Tak to asi bude hodně vzácný pokémon, když ho ještě nezná ani pokédex, pomyslela si Misty. Stálo by za to ho chytit. Už šahala do baťohu pro prázdný pokéball, ale Marill se mezitím důvěřivě přiblížila k piknikové dece, na níž měla Misty rozloženou svoji svačinu. Ta si toho samozřejmě všimla.

"Ahoj", zareagovala trenérka stadionu na nečekané spontánní chování Marill a překvapeně schovala pokéball zpátky do baťohu. "Ty máš hlad? Pojď, já se s tebou rozdělím", navrhnula nesobecky. A tak malá Marill poprvé v životě ochutnala sendvič s máslem, šunkou, sýrem, vajíčkem, salátem a rajčetem. Chutnalo to znamenitě. Obě spokojeně seděly na dece a vychutnávaly si jemné poryvy vánku.

"Hele, mám tady v baťohu něco, co by se ti mohlo líbit", usmála se Misty. Vytáhla krabičku a vysypala její obsah na deku. Jednalo se o malé barevné kostičky. Dvě z nich vzala a spojila je dohromady, takže vytvořily jeden větší blok. "Vidíš, takhle je můžeš spojovat dohromady. Když jich spojíš opravdu hodně, můžeš vytvořit i nějakou stavbu. Říká se tomu Lego. Nechceš si to zkusit?", povzbudila vodního pokémona Misty. Marill si samozřejmě hru s barevnými kostkami chtěla taky vyzkoušet. A tak se zcela nečekaně ponořila do zcela nové dimenze zábavy. Jednalo se o velmi elementární, avšak kreativní zábavu. Brzy se těm dvěma společnými silami podařilo postavit něco, co by se dalo nazvat jednopatrový dům.

Misty se podívala na hodinky. "Jé, to už je tolik?", překvapeně z ní vypadlo. "Asi se budeme muset rozloučit, už budu muset jet".

Marill se zatvářila smutně. Z její tváře šlo vyčíst, že ji mrzí, že už zrzavá trenérka odjíždí a že čas strávený s ní byl moc fajn.

"Chtěla bys snad jít se mnou a stát se mým pokémonem?", zeptala se Misty.

Marill se však představa být zavřená v pokéballu příliš nezamlouvala. Zavrtěla hlavou.

"Škoda", řekla trochu zklamaně Misty. Vzápětí ale dodala: "No, kdybys mě někdy chtěla přijít navštívit a hrát si, tak sídlím v Blankytném městě na stadionu. Tak se za mnou můžeš někdy přijít podívat". Poté sbalila všechny věci na dece i deku samotnou, nasedla na kolo a odjela.

A skutečně, po necelém týdnu to zvědavé Marill nedalo a vypravila se za Misty na její stadion. Příliš dlouho po Blankytném městě nebloudila. Neuměla sice číst nápisy na mapě nebo na cedulách, ale dovtípila se, že stadion nejspíš bude ta velká budova uprostřed města. Vešla dovnitř a po chvíli hledání spatřila bazén.

Misty zrovna byla uprostřed intenzivního tréninku a plavala v bazénu spolu s ostatními pokémony. Marill nad ničím dlouze nepřemýšlela, prostě skončila do bazénu a šla se taky připojit. Oproti ostatním pokémonům se ale ve vodě pohybavala mnohem pomaleji, neboť nebyla trénovaná, jako ostatní.

Asi po dvou dvou minutách si Misty všimla, že v bazéně plave i nečekaný host. "Ahoj, Marille. Koukám, že ses dneska připojila k našemu plaveckému výcviku", usmála se. "Tak mi ukaž, jak rychle zvládneš přeplavat tento bazén".

Misty spustila na svých vodotěsných hodinkách stopky. Marill zabrala a pokusila se vyvinout maximální možnou rychlost. Bohužel její tělo nebylo uspůsobeno zrovna k hydrodynamickému pohybu, takže jí úkol zabral víc času, než by čekala.

"No, výkon nic moc. Těma nohama sis v té vodě moc nepomáhala. Ale neboj, to časem vylepšíme", řekla povzbudivě Misty. Jednalo se o specialistku na výcvik vodních pokémonů, takže nebylo pochyb, že to společně časem zvládnou.

Od té doby Marill chodila k Misty na stadion pravidelně na návštěvu a trénovaly spolu. Byla to sice dřina, ale byla to taky i zábava. A postupně se mezi nimi vytvořil určitý zvláštní vztah. Přestože Marill formálně vzato byla divoký pokémon, k Misty se choval tak věrně a přátelsky, jakoby jí patřil. A i Misty se k ní chovala pěkně a věnovala se jí ráda.

*Konec Flashbacku

--

"No, později jsem si sama dala přezdívku Misty, protože jsem tu holku fakt měla ráda", usmála se Marill.

"To zní zajímavě", zamyšleně promluvil Scyther. "A nemohla bys mi prosím říct něco víc o tom Legu?", zeptal se a v jeho očích se rozsvítily nadšené jiskřičky. "Zní to úplně suprově, rád bych to někdy viděl na vlastní oči".

Misty se chystala odpovědět, ale už se k tomu nedostala - čísi hlas je totiž přerušil.

"Ahoj, Misty!", ozvalo se vesele zezadu.

Dratini
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky