„Ano, správně.“ pokýval hlavou Lucario „Takhle se to dělá.“
Billy žasl nad tím, jak jednoduše šel ten útok provést. To je divné, pomyslel si.
„Připadá mi, že jsem ten útok provedl nějak snadno.“ řekl nahlas.
„To je možné.“ přiznal doktor „To je setrvačnost toho přístroje. Proto to teď zkus ještě jednou. Teď už budeš mít jistotu, že to provádíš jen svou vlastní silou.“
Billy nervózně kývl. Měl náhle pocit, že neví, co má s novou energií dělat. Zkusil znovu sepnout ruce a vytvořit Energetickou kouli. Energie začala sice probíjet mezi Billyho prsty, ale ať se Grovyle snažil sebevíc, nebyl schopen kouli stvořit.
„Počkej, zkus zavřít oči a pořádně se soustředit.“ radil Lucario.
Billy pevně zavřel oči a myslel na Energetickou kouli. Trochu potřásl rukama, ale stále nic. Teprve asi po deseti minutách, kdy už ho ze samého soustředění bolela hlava, ucítil, že se energie v prstech konečně začíná hromadit v prostoru mezi jeho dlaněmi. Otevřel oči. Koule, kterou stvořil, byla mnohem menší než ta předchozí. Zklamaně zastavil kumulaci energie a lenivě kouli zahodil na zem. Připadal si ošizený. Člověk ho pomocí přístroje „naučí“ útok a on ho pak ani není schopen provést. Sedl si a položil si hlavu do dlaní. Tohle ho pořádně namíchlo. Napůl sice cítil, že za to člověk v podstatě nemůže, ale zklamání a zlost na sebe sama mu zaslepily myšlení. A to se na sebe zlobil jen proto, že nedokáže to, co by podle něj dokázat měl – provést naučený útok.
„Ale no ták, neber si to tak.“ utěšoval ho Lucario a položil mu ruku na rameno.
„To se dalo předpokládat, Grovyle.“ přidal se doktor „Jsi divoký. Učení útoků pomocí přístrojů je uzpůsobené pro ochočené Pokémony. Proto se můžou vyskytnout jisté komplikace.“
Billy se vztyčil a Semínkovým útokem srazil doktora k zemi. Byl natolik naštvaný, že se s člověkem vůbec nechtěl bavit. Místo toho se obrátil k Lucariovi: „Řekni......co mám dělat, Lucario?“ zasípal.
„Eh....Já.....nevím.“ zamumlal Lucario „Nejsem si jistý jestli dost dobře chápu tvé rozhořčení. Ty jsi nikdy neměl problémy, když ses učil nový útok?“
„Měl.....ale.....ne takové!“ křikl Billy „Umím ten útok ovládat, ale nejsem schopen ho provést!“
„Jó, to je sice divné,“ pousmál se Lucario „ale zároveň je to prosté. Bývá to způsobeno....“ nedořekl, protože Billymu zakručelo v břiše. Grovyle si v tu chvíli uvědomil, jak dlouho nejedl. Jeho vztek se v tu chvíli rozplynul jako pára nad hrncem.
„Hladem???“ dořekl.
Chvíli na sebe koukali a pak se oba tak rozesmáli, že se svalili na zem. Billy, třebaže byl skutečně velmi hladový, se neovladatelně svíjel v záchvatu smíchu a bouchal pěstí do země. Lucario se opřel zády o zeď a téměř vyl smíchy. Doktor, do té chvíle ležící na zemi, si sedl a ohromeně koukal, jak se Pokémoni smějí. Pak se vzpamatoval a vyhrkl hlasitě:
„Čemu se smějete?“
„Hihihhahaha-aa-aá....To se....eheh.....To se povedlo!“ pronesl s obtížemi Lucario. Billy chtěl říct: „Jó no.“, ale sám se smál tolik, že mu tekly slzy z očí, a on tudíž nemohl promluvit ani slovo.
„Lucario, pověz, co je tu tak k smíchu?“ zopakoval svou otázku doktor.
„Eheheh.....Dobrá, dobrá-ha.“ zklidnil se Lucario „Ten Grovyle nemůže provést svůj útok, protože mu kručí v břiše.“
„To mi nepřipadá moc směšné.“ opáčil doktor „Naopak.....Měl bys něco pojíst, Grovyle. Jestli chceš něco ti obstarám. A té tvé partě taky.“
„Jo, jo.....určitě.“ souhlasil Billy se smíchem. Utřel si čepelovými listy oči a zvedl se.
„Nu.....dobrá....Chápu, že sis na mně vybil zlost, takže se tím netrap.“ pravil klidně doktor a též se postavil „Lucario, pojď zpátky.“ přikázal a vrátil Lucaria do Pokéballu „Vlastně ten hlad vysvětluje vše....“ mudroval nahlas. Kdyby měl Billy obočí, teď by ho povytáhl údivem. Takhle jen vykulil oči.
„No jistě....“ rozložil rukama doktor „Když jsi hladový, máš málo energie a můžeš klidně prohrát zápas, který bys za normálních okolností mohl vyhrát.
Taky se redukuje razance útoků, což vysvětluje nesprávné fungování Energetické koule. A do třetice všeho dobrého......Příznak hladu známý i u lidí: Dlouhý nedostatek potravy způsobuje neschopnost zdravě uvažovat a krajní napruženost, která se stupňuje. To vysvětluje, proč tě tolik vykolejil neúspěšný pokus o Energetickou kouli.“
„Hmm.“ protáhl významně obličej Billy „O důvod víc mě nakrmit.“ nasadil roztomilý výraz. V duchu si zopakoval zásadní otázku: Jak jsem mohl šest nebo sedm dní vydržet bez jídla? Hned to však pustil z hlavy, protože teď měl podle všeho dostat najíst, na což se těšil.
„Máš pravdu, Grovyle.“ souhlasil doktor „Všechno dobrý?“ a nastavil ruku.
„Jo.“ utrousil Billy a vložil svou dlaň do té lidské (ta byla asi třikrát větší). Doktor mírně stiskl Billyho ruku a pak otevřel dveře: „Až po tobě.“ pronesl.
Billy tedy vyšel ven na chodbu. Znovu právě včas, protože zprava se blížila zdravotní setra a Elite. Ta měla v koutku tlamy párátko a v ruce napůl snězený banán.
„Ahoj, bráško.“ zahlaholila, jakmile Billyho spatřila. Chtěla se rozběhnout, ale sestra ji pohotově chytila za vlasolist a zadržela ji.
„Jaaauuuu!!!“ zapištěla Grovylka „Proboha!.....Ne-ta-hat-za-vla-so-list!....Je to tak těžký, panebože?“
„Promiň, promiň, omlouvám se....“ vybrebtla sestra „Ale po nemoci by ses měla šetřit. Žádné běhání skákání ani nic podobného, jasno?“
„Dobře, už budu hodná.“ slíbila Elite „Ale příště mě tahej za ocasy. Za vlasolist to bolí.“
To už obě došly k Billymu a doktorovi.
„Pane doktore, protokol vám musím předat ihned. Za chvíli mám zápočet.“ vyložila v rychlosti sestra a podávala doktorovi položku s dokumenty.
„Nevadí, Eleno. Jen běžte. A ať vám to vyjde.“ popřál doktor a převzal si protokol.
„Hele, já se též jmenuju Elena.“ vložila se do toho Elite. Doktorův překladač zafungoval.
„To je skvělé.“ rozjařila se sestra „Samice Pokémona, která je má jmenovkyně. To se povedlo.“
„To jo.“ usmála se Elite a užuž se chtěla zakousnout do zbytku banánu. V poslední chvíli se ale zarazila a předala banán Billymu.
„Ale....Ten je tvůj.“ ohradil se Billy.
„Nevykládej a jez.“ zamítla nekompromisně Elite „Ve vyšetřovně jsem snědla nejmíň dvacet dalších takovejch. Mňamka.“
„Dvacet?“ vyjekl Billy „Tos’ měla takový hlad?“
Grovylka přikývla „Dělej, papej.“ dodala.
Billy pokrčil rameny, převzal si banán a zbodnul ho na dvě sousta.
„Ty máš co mluvit o hladu.“ zahihňala se Elite.
„Já vím.“ přikývl Billy „Mám hlad, že bych se o něj moh’ opřít.“
„Tak pojď. Podává se snídaně v aréně.“ řekl lákavě doktor a přivolal výtah „Jedete s námi, Eleno?“
„Ne, ne....Ještě musím něco zařídit.“ odmítla sestra „Ahojte, Grovylové. Nashledanou pane doktore.“ otočila se a odešla směrem odkud přišla. Mezitím výtah přijel a doktor s Billym a Elite nastoupili. Doktor zmáčknul nulu a začal studovat protokol.
„Ano, ano. Jsi zdráva, Grovylko, ale jak řekla sestra Elena: Žádnou námahu. Jediné, co smíš je chodit, mluvit a spát – samozřejmě zběžně řečeno. Žádné běhání, skákání ani boj. Není to legrace, měla bys bezpodmínečně dodržet, co ti říkám.“
„Na jak dlouho?“ zajímala se Elite.
„Minimálně na tři dny.“ odpověděl doktor. Výtah zastavil v přízemí. Trojice z něj vystoupila a šla dál chodbou.
„Na tři dny.“ uvažovala Elite „Tři dny budu moct jen jít vedle tebe, Billy....mmm....Dobrá, zkusím to.“
„To jsem chtěl slyšet.“ zabručel spokojeně doktor.
„Stejně si za to můžu sama.“ zašeptala Grovylka Billymu „Jak jsme zachraňovali Žlutošavlu. Pamatuješ? Lehla jsem si na sníh a chytla jsem chorobu.“
Billy jen přikývl.
Poté už nikdo neřekl ani slovo, dokud neprošli přes několik křižovatek a začátek až ke dveřím do arény, které byly stejné jako ve Swiftu.
„Zadáme kód...“ huhlal si pro sebe doktor. Zadal kód a otevřel masivní dveře dokořán.
Přímo za dveřmi stál John. Přes něj nebylo vidět dovnitř. Měl ospalé oči. Jakmile zřel doktora a oba Grovyly, zeširoka se usmál.
„Billy, Elite, vítejte zpět, oba.“ přivítal je „Hned vzbudím ostatní.“ dodal vesele, otočil se a přeběhl ke zbytku oddílu, který spal v kruhu uprostřed arény.
„Glendo, Glendo, vstávej....“ šeptal a tahal Glocker za čepele. Grovylové přišli až k nim.
„No ták....Vzbuď se....“ zvýšil trošku hlas John.
„Mmm....Billy, zachraň Sharon.....“ mumlala mátožně Sceptilka. Pak náhle zvedla hlavu a koukala Machokemu do očí: „Co je....Co se děje?“
„Podívej, kdo tu je.“ řekl významně John a ustoupil stranou. Glocker chvíli koukala jak vyoraná myš. Pak se jí tlama téměř neznatelně pohnula a tiše vyslovila: „Elite......Billy....“
Oba stáli necelé dva metry od ní. Nadzvedla se a pak zničehonic oba sevřela v náruči. Billy a Elite se po sobě podívali.
„Děti moje.....“ vzlykala a hladila Elite po hlavě „Jste oba zdraví....hlavně ty, Elite....Ukaž se.“
Uvolnila objetí a upřela oči na Elite. Ta se pomalu otočila o tři sta šedesát stupňů.
„Jsi v pohodě, jako dřív.“ zaštkala Glocker a pohladila ji hřbetem ruky po tváři „A teď ty, Billy.“ vybídla Billyho. Grovyle udělal tu samou figuru jako jeho sestra „Vyléčili tě znamenitě, Billy.“
„Vyléčili a naučili mě jeden nový útok.“ přisvědčil Billy. Glocker a Elite zbystřily.
„Vážně?“ vyhrkla Glocker.
„Ukaž.“ přidala se Elite. Billy si povšiml, že jeho oznámení vzbudilo pozornost ještě dalších členů oddílu, konkrétně Flammosy, Steamse a Andry, kteří teď, byť rozespalí a mátožní, zvědavě koukali na Billyho.
„Já.....nemůžu.“ přiznal Billy.
„Pročpak?“ podivily se obě Billyho příbuzné naráz a vyměnily si zaujaté pohledy.
„Protože mám hlad.“ vysvětlil prostě Billy.
„A jo, to je pravda.“ plácla se do čela Glocker „Všichni asi máme hlad. I ty Elite, že?“
„Ne, ne. Já jsem již sytá.“ pronesla Elite. Když viděla Glockeřin výraz, dodala: „Sestra ve vyšetřovně tam měla zrovna zásilku banánů, kterou jí chybně přinesli do pracovny. Těchhle banánů jsem se najedla....“
Glocker na znamení pochopení pokývala hlavou.
„Půjdu obstarat jídlo pro vás. Zatím se probuďte.“ ozval se doktor a vyšel z arény.
„Tak jo, vzbuďme se.“ zamumlala Glocker, vstala a počala budit ostatní. Arénu naplnilo rozespalé mručení.
„Ty fakt umíš nový útok?“ ptala se fascinovaně Elite Billyho.
„No....“ zarazil se Billy „Umím vše, co ten útok vyžaduje, ale nemůžu ten útok provést.“
„Ukaž mi to.“ vyzvala ho.
„Dobrá.“
Billy znovu sepnul ruce a znovu počal kumulovat energii v prstech. Cítil, jak se mu mezi dlaněmi vytvořilo energetické pole. Ač nevěřil, že by se mu to mohlo povést, pokusil se kumulaci přenést do pole, mimo své prsty. Ke svému překvapení zjistil, že se mu přenos kumulace daří. A v příští chvíli už věděl, že je schopný tu kouli stvořit. Proto neváhal a soustředil energii jakoby do koule. Mezi dlaněmi se zjevila Energetická koule, přesně tak velká jako při setrvačném pokusu. Billy se rozmáchl a vrhl kouli proti dveřím arény. Ozvala se řinčivá rána, jak koule narazila do dveří. Celý oddíl polekaně zvedl hlavy k Billymu.
„Říkals’, že to nemůžeš provést?“ zašeptala Elite.
„Já tomu fakt nerozumím.“ zavrtěl hlavou Billy a prohlížel si ruce. Zkusil to znovu. Opět se mu to povedlo a Energetická koule zaduněla o strop.
„Billy.....“ zalapal po dechu Absus „Ty umíš....Energetickou kouli???“
„Zdá se....“ pokrčil Billy rameny.
„To je super!“ hýřil Steams „Znám jednoho Pokémona, který to umí taky. Energetická koule je silný útok. Důvod, proč ti předtím nešel provést, jak říkáš, je, že ten útok je příliš energeticky náročný. Musíš na ni vynaložit mnohem víc energie než na jakýkoli jiný útok.“
„Přesně tak.“ přitakala Glocker „Mezi tvým neúspěšným pokusem a tím před pár vteřinami ses musel nějak posilnit.“
„Jo, Elite mi dala půlku banánu.“ kývl Billy a seznal, že cítí znatelné oslabení. Jakoby náhle ztratil spoustu energie. To bude to vytížení kvůli energetické kouli, pomyslel si a sedl si, protože se mu zatočila hlava. Vtom ho něco napadlo:
„No jo, ale já jsem byl plně při síle, když mi to nevyšlo. Doktorův Lucario mi pak řekl, že je to z hladu.“ namítl.
„Takže....Já ti to ujasním....“ zahučel Steams „Kvůli hladu si nejspíš tvé tělo pomaleji zvykalo na nový útok. Proto ti to nevyšlo. Teď máš útok již zaběhnutý, takže ho dokážeš provést. Ale stojí tě to strašně moc energie.......Chápeš?“
„Jo, jo.“ protáhl Billy. Už toužil jen po misce Pokémonního jídla, které jim doktor pravděpodobně nechá přinést. Elite si sedla vedle něj a spolu s ním pozorovala zavřené dveře arény, kam mířila Billyho Energetická koule.
Asi za deset minut se dveře otevřely a dovnitř vešli tři zřízenci s vozíkem, na kterém byly misky s umělým Pokémonním jídlem. Za nimi kráčel doktor. Přivezli vozík až ke skupince Pokémonů.
„Počkejte, počkejte!“ křikl doktor a zvednutím ruky zastavil Pokémony, kteří si již šli pro příděl „Máme to specializované pro každého z vás, takže si počkejte. Ustupte, prosím.“
Billy a Elite se zvedli a spolu s ostatními ustoupili o několik kroků vzad. Zřízenci společně s doktorem vyložili z vozíku misky a vyskládali je do řady. Potom se doktor ujal taktovky:
„Díky, hoši, můžete jít.“ propustil zřízence a začal udílet pokyny.
„A žádám organizaci. To jest, že až řeknu čí je nějaká miska, jen si zapamatujete, která je ta vaše, a teprve až řeknu, můžete jíst.....Tedy začněme.....ehm.“ odkašlal si a vytáhl papír „Takže.....Začnu zleva....Sceptile.“ ukázal na misku úplně vlevo) „Machoke......Absol......Umbreon.......zelenooký Ninetales......Vulpix.......rudooký Ninetales........samice Grovyla.....“
„Hihi, nášup.“ zamnula si ruce Elite.
„Samec Grovyle.....“
„Kterej?“ vyhrkli oba samci Grovyla.
„Ehm....ten bez hvězdy.......dál......Grovyle s hvězdou.......a nakonec.....Vaporeon. Přistupte k miskám a můžete jíst.“ zakončil řeč doktor. Billy s Peppermintem po levé a se Steamsem po pravé ruce došel k misce a usedl.
„Dobrou chuť.“ popřála hlasitě Glocker.
„Dobrou.“ odpověděli všichni sborem. Billy si nejdřív strkal kousky jídla do tlamy rukama, ale pak se už neudržel a začal si nabírat jídlo přímo do tlamy. Jídlo mělo velice vyváženou chuť, nicméně bylo dobré. Taky si všiml, že misky byly různě velké a nezáleželo přitom na velikosti Pokémona. Podle mínění lidí toho měl nejvíc sníst Absus, protože měl největší misku i porci.
„Ňam.....Výborné....znamenité.“ pochvaloval si Steams „že....ňam....Billy?“
„Jo, jo....“ zahuhlal Billy s plnou tlamou. Cítil, že se mu ztracená energie vrací. Svou porci spořádal, ani ne za pět minut. Když snědl poslední kousek, olízl se a rozhlédl. Nikdo jiný ještě nebyl po jídle.
„Aaa, Grovyle Billy je král.“ zahlaholil doktor, dosud stojící pár metrů od řady misek „Pojď sem, Grovyle.“
Billy přiťapal až k doktorovi. Chtělo se mu spát, protože byl poprvé po týdnu hladovění sytý.
„Řekni ostatním, že se hned vrátíš. Něco ti chci předat.“ šeptl doktor. Billy přikývl:
„Hej, za chvilku se vrátím. Jen někam musím jít.“ zavolal.
„Dobrá....“ kývla Glocker.
„Pojď.“ řekl doktor a vyvedl Billyho z arény. Šli spolu dlouhou chodbou plnou dveří až k recepci a u ní zahnuli do chodby, kudy šli včera do ordinace. Po chvíli Billy zjistil, že tam jdou i teď. Doktor otevřel dveře a pokynul Billymu dovnitř. Grovyle vešel a okamžitě mu došlo, co mu doktor chce předat. Na opěradle židle byl navlečený Billyho kožich.
„Tak hele,“ začal řeč doktor „Tady v tomhle kožichu byla zabalená tvá sestra, když ji ke mně přinesli. Vezmi ho a vrať ho své sestře.“
„To je můj kožich.“ pronesl zlehka Billy.
„Tvůj?“ protáhl doktor „Nu dobrá. Tak si ho tedy vezmi.“
Billy kývl a vylezl na židli. Opatrně kožich svlékl z opěradla a oblékl si ho. Byl to velmi příjemný pocit, mít zase na sobě ten hřejivý oděv. Zalovil v kapsách jestli tam je všechno, co tam bylo předtím. Objevil Sharphandinu fotku. Vytáhl ji z kapsy a položil na stůl. Doktor zpozorněl.
„Podívejme, copak to tu máme?“ zahučel a dřív, než to Billy stačil postřehnout, zvedl fotku ze stolu „Hmm.....Kde já jsem toho Grovyla už viděl?“ přemýšlel nahlas. Billy na něj zaujatě koukal „Už vím! V lese kousek od Crimsonu!“
„Co?“ zakrákal Billy a překvapením pootevřel tlamu „Ty jsi tuhle Grovylku viděl někde v lese?“
„No....“ zaváhal doktor „Jestli ta Grovylka na fotce má tu čepel stále aktivní, tak ano....viděl.“
„Byla mezi skupinou, které velel Jolteon?“ ptal se dychtivě Billy dál.
„Ano, jak to víš?“ vykulil oči doktor.
„Právě tuhle skupinu já a mí přátelé pronásledujeme.“
Doktor nasadil napůl překvapený napůl uznalý výraz: „A proč?“ vyzvídal.
„Ta Grovylka je moje přítelkyně.“
„Unesli ji?“ hlesl doktor.
„Ach ano....“ povzdechl si Billy. Ať se snažil sebevíc stejně mu z očí dvě slzy zkanuly.
„Musí tě to hodně rmoutit, když tě to dohání k pláči.“ mínil doktor „Víš co? Nebudeme o tom už mluvit.“ vrátil Billymu fotku Sharphand. Billy si hřbetem ruky setřel slzy. Pak si vzpomněl na svoje kapsy. Strčil ruku do levé kapsy a vytáhl Elitinu Rubikovu kostku.
„A hele....Ty umíš skládat Rubikovu kostku?“ reagoval okamžitě doktor.
„Ne, jen si s tím hraju.“ pronesl zvolna Billy. Strkal si právě obě cennosti zpět do kapes, když zavadil rukou o svou hruď a ozvalo se zašustění.
„Co to.....“ zabručel, ale vzápětí mu došlo, kolik uhodilo „To jsou ty bonbony.“ chtěl najít kapsu, ve které jsou bonbony ukryté, ale pak si řekl, že počká, až se setká s Glocker.
„Pojďme, Chci se vrátit k ostatním.“ požádal.
„Dobrá, tak pojď.“ souhlasil doktor a otevřel dveře. Billy seskočil ze židle a zamířil ven. Najednou se zvenku ozvaly rychlé, těžké kroky. V momentě, kdy Billy byl přesně v rámu dveří, se zvenku jako velká voda přiřítil jakýsi člověk. Bohužel přibíhal ze směru, ze kterého neměl šanci Billyho vidět a jak vběhl do ordinace, tak mu dal kolenem ránu do tlamy. Kdyby tam byl člověk, který průměrně váží sedmdesát kilo a je nejmíň dvaapůlkrát větší, tak jen trošku zakolísá. Jenže Billyho, jehož hmotnost činí sotva dvacet pět kilo a výška necelý metr, ta rána odmrštila dobrých pět metrů vzad k vyšetřovacímu lůžku. Grovyle ucítil nejdřív bolest v tlamě a pak mučivý náraz, jak dopadl na zem. Potřeboval chvilku, aby se vzpamatoval. Pak se nadzvedl, zatřepal hlavou a zamrkal. Poškrábal se zespod na tlamě, kam ránu kolenem schytal.
„Aau!“ zasténal.
„Krucinál, co je s tebou, Martine? To tě tak mrzí, že sis nemohl chytit tamtoho Grovyla, kterému jsi právě uštědřil kopanec do tlamy?“
„Já jsem ho viděl až na poslední chvíli.....Promiň, Grovyle, já nerad. Bolí tě to?“
„Ne, vůbec mě to nebolí.“ zahudroval Billy ironicky a vstal. Znovu se otřepal, až si vlasolist omotal kolem krku jako šálu.
„Praktické využití vlasolistu.“ poznamenal Martin tiše. Billy to však zaslechl.
„O můj vlasolist se nestarej.“ odbyl ho.
„Vstal dneska levou tlapou?“ zeptal se Martin doktora.
„Ne, vstal hladový, ale teď je již po jídle....“ sdělil doktor „Chtěl jsi něco, Martine?“
„Ano, hledal jsem ho.“ řekl Martin a ukázal na Billyho, který si právě odmotával vlasolist z krku „Chtěl jsem ho vyzvat k odvetě.“
Billymu se zastavily ruce – zpozorněl.
„Odvetu?“ opakoval doktor „Ale....To by si musel vybrat lepšího partnera.....Jestli ta Sceptilka neměla šanci, jak říkáš, tak by asi nebyla dobrou partnerkou ani teď.“
„Zrovna jsem to chtěl navrhnout.“ pravil Martin vesele, tvářil se však nejistě.
Billymu to taky dvakrát nesedělo. Vždyť Glocker byla hladová a tudíž i oslabená též.
„Tak jo.“ pokrčil rameny doktor a sklonil se k Billymu „Martin s tebou chce ještě jednou zápasit, ale musíš si vybrat jiného partnera. Nebude to problém?“
„Ne, určitě ne.“ odpověděl honem Billy lišácky. Ne, že by Glocker nechtěl za svou partnerku, ale okamžitě mu vyvstalo, že se Steamsem po boku má větší šanci na pomstu.
„Výborně, pojďme do arény. Tam je zbytek jeho party.“ vyzval Martina doktor. Všichni tři opustili ordinaci a doktor zabouchl dveře.
„To kopnutí mě mrzí.“ oslovil Martin Billyho, zatímco šli chodbou „Neublížil sis nějak víc?“
„Myslím, že ne.“ ubezpečil ho Billy. Martin si začal bezděčně pohrávat s Billyho vlasolistem.
„Tvůj vlasolist je velice podobný listům aloe. Jako šála je ideální.“ zamumlal a znovu omotal Billymu vlasolist kolem krku jako šálu. Tedy, aspoň se o to pokusil. Jenže tuhý vlasolist byl příliš nepoddajný, takže to spíš vypadalo, jako by měl Billy kolem krku nějaké obruče.
„Jo, šála by se hodila.“ zavrčel Billy podrážděně a odmotal si vlasolist z krku „Ale můj vlasolist šála není.“ uchopil list v půli a švihl s ním Martina přes tvář.
„Jau!“ vyhrkl žalobně Martin. Billy složil ruce na prsou a rázně kývl hlavou, čímž chtěl říct: „A máš to!“
„Dej si pozor, abych si nepřinesl nůžky.“ zabrblal Martin „Stejně ten vlasolist máš jen proto, abys nevypadal blbě.“
„Dovolím si nesouhlasit.“ vložil se do toho doktor, stále třímající přenosný překladač řeči Pokémonů „Vlasolist neboli hlavový list má v sobě veškerou jeho sílu. Pokud Grovyle o vlasolist přijde, sice mu naroste nový, ale než se tak stane, je Grovyle absolutně bezmocný, Nedokáže v tomto stavu provést jakýkoli útok.“
„Aha, tak to bych se zachoval špatně.“ zastyděl se Martin. Dál šli již mlčky.
Do arény dorazili asi za další dvě minuty.Všichni Pokémoni uvnitř už byli po jídlo. Dokonce i Absus spořádal svou ohromnou porci. Všichni právě stáli v kruhu a nad něčím se radili. Glocker si všimla nových příchozích jako první.
„Á, Billy je zpět.“ řekla hlasitě. Pak si všimla i Martina „Ty...“ vyprskla a ukázala na něj. Billy si povšiml (a Martinovi to taky určitě neuniklo), že se jí od uší táhnou zřetelné linie přes čelo až skoro k nosním dírkám. To ukazovalo na pořádnou zlost.
„Slyšela jsem, o co ses snažil předtím, když jsem byla v bezvědomí. Uvědomila jsem si, jaký jsi zákeřňák.“ zasyčela zlobně „Málem jsi mi zmrzačil syna...A pak jsi ho chtěl chytit....To si vypiješ.“ doktorův překladač zapracoval.
„Hele, klídek, jo?“ vybrebtl Martin nervózně „Tvůj syn je v pořádku. Nic si nezlomil.“
„Grrr.“ supěla Glocker.
„Sceptile....nebo Sceptilko.....“ řekl doktor „Martin toho lituje....Tomu Grovylovi se fakt nic nestalo. Hezky se uklidni.....buď hodná. Martin má pro tvého syna takový návrh.“
Glocker mlčela. Její obličej však měl stále typicky zlostné rysy.
„Chce požádat o odvetu, ale nechce, abys tomu Grovylovi dělala partnerku.“ vyložil doktor. Billy bleskurychle pohlédl Glocker do očí. Ihned poznal, že jeho máti v sobě dusí mnohem víc vzteku, než se mohlo zdát. Vzápětí se její oční panenky rozšířily na maximum, ona otevřela tlamu a z hrdla se jí vydral tak silný výkřik, že Billymu začalo pískat v uších: „COŽE?!?“
Pokémoni kolem ní sebou trhli. Absus a Steams dokonce upadli. Hned potom se rozhostilo hrobové ticho. Bylo slyšet jen Glockeřino hluboké táhlé funění. Billy jako opařený s tlamou dokořán a s pískáním v uších pozoroval svou matku. Ten výkřik jako by ani neměl známky jejího hlasu. Jako by zařval někdo úplně jiný. Byl to bez pochyby nejhlasitější zvuk, jaký kdy Billy od Glocker slyšel. Rozhodně nebyl nejhlasitějším ze všech zvuků, co kdy slyšel. Jasně mu teď v hlavě vyvstala vzpomínka na Explouda, se kterým před zhruba dvěma roky bojoval. Jeho Hyper hlas byl tak silný, že dokázal Billyho zvednout do vzduchu a praštit s ním o strom.
Ze vzpomínek náhle Billyho vytrhl překladač, ze kterého se ozval monotónní hlas: „Přeložit-nelze. Hranice-sto-dvacet-decibelů-překročena. Řekněte-Pokémonovi-ať-mluví-tišeji.“
„Hlasitější než sto dvacet decibelů....“ šeptl doktor „To je síla.“
„Co....si o sobě.....myslíš?“ zachrčela Sceptilka.
„Mami....“ ozval se Billy „Uklidni se. To je v poř....“
„Není to v pořádku, Billy!“ křikla Glocker „Nejdřív udělá takovou zákeřnost a pak nedá možnost důstojné odvety?!? Pusť mě na něj!“
Udělala pár skoků směrem k Martinovi s viditelným úmyslem mu ublížit. Všichni Pokémoni polekaně vydechli. Doktor bleskově vytáhl Pokéball a zahodil ho s výkřikem: „Lucario, Aurovou kouli a hned potom Ledový mrazící direkt.“
„Ne!“ vyjekl Billy. Pokéball se otevřel a vypustil Lucaria, který ihned bleskurychle nabil a vrhnul Aurovou kouli. Glocker to vůbec nečekala. Koule ji zasáhla do hrudi a mrštila ji nazpět. Překvapeně zaskřehotala a při dopadu dostala ránu do hlavy o zem. Skoro ihned se ale nadzvedla a stále se tvářila zuřivě. Lucario však superrychle přiskočil, nabil pěst energií, která modře zářila, a udeřil Billyho máti do boku. A Glocker v tu chvíli zmrzla do ledové sochy.
Billy na to jen vykulil oči. Pak s mým ohromením spadl do sedu.
„Co je, Grovyle?“ zeptal se Martin, doktor ho však naštěstí přerušil.
„Prosím tě, nemluv na něj, Martine, nebo nám oběma vyškrábe oči.“ pronesl podrážděně „Je to pro něj dost frustrující, když vidí svého rodiče omdlít nebo musí sledovat, jak ho někdo zmrazí.“ úkosem pohlédl na Glocker, která byla zmrazená v nadzvednuté poloze. A nebyla to žádná námraza, co ji mrazilo, byl to pravý tlustý led. Z jejích očí šel strach, ne proto, že se tvářila rozezleně, ale proto, že ani nemrkla. Prostě tam ležela, zamrazená v kostce ledu tvaru jejího těla. Doktor sklopil oči k sedícímu Billymu. Ten jen vyděšeně zíral na kus ledu pět metrů od něj. Necítil vztek ani lítost. Byl jen v šoku.
„Lucario, kolik síly jsi vložil do toho Mrazícího direktu?“ oslovil doktor svého Pokémona.
„Tak, aby přesně za čtyři minuty rozmrzla.“ sdělil Lucario, přešel k Billymu a sedl si vedle něj.
„Tvé matce se nic nestane.“ chlácholil ho „Akorát ji to zbaví vzteku.“
Billy zavřel oči a po chvilce je zas otevřel:
„Proč.......jsi to udělal?“ hlesl.
„Protože svého trenéra bych měl poslechnout, ať už přikáže cokoli.“ pokrčil rameny Lucario „Ještě asi tak dvě minuty a led se rozpadne.“
„Moc nechápu, proč se máma tolik rozčílila....“ pronesl Billy nepřítomně.
„Já též ne...“ přidal se Lucario „Ani to nemůžu chápat....Nevím, co se stalo mezi Martinem a vámi. Ale až se probere z ledového spánku, bude spíš v normální náladě.“ chvilinku mlčel „Pověz, byl jsi někdy takhle zmrazený?“
„Ne.“ odpověděl Billy „Byl jsem otrávený, uspaný, paralyzovaný, vyhladovělý a na hranici umrznutí.“
„Na hranici umrznutí?“ opakoval Lucario.
„Ano.“ přitakal Billy „Spadl jsem v zimě do řeky.“
„To muselo být strašné.“ podotkl Lucario „Strašlivá muka tě musela sužovat. Kdežto když tě někdo zmrazí takhle do kostky, sice se nemůžeš hýbat, ale normálně vnímáš vše okolo. Nebolí to jen tě děsí nemožnost pohybu a chlad.
„Brrr.“ otřásl se Billy.
„A hele, koukni!“ ožil náhle Lucario a ukázal na Glocker. Led kolem ní náhle popraskal a roztříštil se na drobné kousíčky „Dokážu to udělat i tak, aby cíl nikdy sám od sebe nerozmrzl.“ řekl polohlasně Lucario, Billy ho však nevnímal. Sledoval Glocker, která se otřepala a sedla si:
„Co se mi stalo?“ vydechla bázlivě.
„Zmrazili tě.“ pípla Elite stojící hned vedle ní. Billy si všiml, že Grovylka má pravou ruku pokrytou oněmi kousíčky ledu. Zřejmě jí ruka předtím zamrzla do ledové krusty. Glocker znovu zatřepala hlavou a vstala.
„Dobrá, chápu, nechcete, abych Billymu dělala partnerku.“ pravila vážně „Koho si teda vybereš, Billy?“
„Steamse.“ řekl okamžitě Billy. Též se zvedl a sundal si kožich.
„Dobrá!“ zvolal Steams a vystoupil ze shluku Pokémonů.
„Ostatní, pojďme na tribunu!“ zavelela Glocker a zavedla oddíl ke schodům na tribunu. Její pohyb byl poněkud nejistý a trhaný.
Steams se postavil vedle Billyho.
„Jdeme na to!“ zabručel Billy pevně.
„Nandáme jim to!“ dodal Steams.
„Fajn, zůstaňte tady, na té krátké straně, my půjdeme na tu druhou. Lucario, do Pokéballu.“ přikázal doktor a vrátil Lucaria do Pokéballu. Potom spolu s Martinem odešel na druhou krátkou stranu.
„Toto je odvetný zápas mezi skupinou divokých Pokémonů a Martinem, zdejším testovacím trenérem.“ začal uvádět zápas „Martin znovu povolává Raichu a Torkoala....Matka příroda nechává na své straně Grovyla, ozdobeného na hrudi zelenou hvězdou. Ale po jeho boku tentokrát nestojí jeho matka – Sceptilka, ale mohutný Vaporeon.“
Martin zahodil Pokébally a vypustil oba zmiňované Pokémony.
„Koukni, Torkoale. Zase to travní nemehlo. A má s sebou kamaráda. Jeho Sceptile asi dostal strach.“ řekl zlomyslně Raichu. Billy v tu chvíli pocítil, jak s ním začíná cloumat vztek. Podíval se doprava a vyměnil si se Steamsem zlostný pohled.
„Nech toho, Raichu!“ okřikl svého Pokémona Martin.
„Dobrá, dobrá....“ zabrblal Raichu.
„Připravte se k boji!“ nakázal hlasitě doktor „A....začněte!“
„Torkoale, Plamenomet na Grovyla! Raichu, Hrabavý útok na Vaporeona!“ začal zápas Martin.
„Pojď na to, Steamsi. Umíš vyfukovat páru?“
„Podle toho se jmenuju, Billy.“ uchechtl se Steams.
„Fajn, zahal nás párou.“
„Studenou nebo teplou?“
Billy se jen na chvilku zarazil. Soupeři se užuž chystali provést své útoky.
„Studenou, ale ne moc.“ rozhodl.
„Spolehni se.“ kývl Steams „Studená však není pára, ale opar nebo mlha.“
Otevřel tlamu a vypustil oblak mlhy, který jeho i Billyho zahalil. Billy si byl jistý, že je teď není vidět. Začal realizovat svůj plán.
„Fajn, a teď se se mnou vyměň a použij Vodní pumpu proti tomu Plamenometu.“
„Jo.“ přitakal Steams. Billy z něj viděl jen obrys. Pokémoni si vyměnili místa. Steams chvilku soustředil energii a pak vypustil z tlamy obrovský proud vody. Billy nažhavil spóry a spustil semínkovou palbu. Pára se rozplynula a Billy viděl, jak Steamsova Vodní pumpa doslova zrušila Torkoalův Plamenomet a smetla i Torkoala samotného. Billyho útok však minul, protože Raichu zmizel. Billy se podivil.
„Billy, pozor!“ zařval Steams. Billy horečně vyhlížel nebezpečí, ale nikde nic. Torkoal se právě s chrčením sbíral ze země a po Raichuovi zbyla jen velká díra v zemi. Díra v zemi!, blesklo Grovylovi hlavou. Chystal se uskočit na stranu, ale nestihl pohnout ani brvou. Zničehonic se ze země pod ním bleskově vyhrabal Raichu a velice bolestivě do něj narazil. Billy s táhlým výkřikem proletěl vzduchem a dopadl tvrdě na zátylek asi o deset metrů dál. Mírně se mu zatočila hlava. Otřepal se a upřel pohled na Raichu.
„Raichu, vztyč Ochranu. Torkoale, Ohnivou vlnu!“ (Pozn.autora: Ohnivou vlnu a nikoli vlnu horka – Heat wave. Jedná se o kombo použití Plamenometu) křikl Martin.
„Steamsi, pojď ke mně a pokus se se mnou projít tou vlnou.“ požádal Billy. Steams přiskočil a postavil se před Billyho, jako by ho chtěl ochránit „Počkej, tak jsem to nemyslel!!“ ohradil se Grovyle. Steams nedbal. Otevřel tlamu a vypustil Bublinkový útok. Torkoal vychrlil plamen, který se v mžiku rozšířil na celou šířku zápasiště a zvolna se přibližoval.
„Nevykládej a schov’ se za mě! Honem!“ houkl varovně Steams. Billy tedy dal na svého partnera a přikrčil se za něj. Chvíli neviděl nic než hradbu ohně s malým tunelem, proklestěným Bublinkovým útokem. Cítil se trochu nesvůj, když ho hradba ohně míjela. Když minula úplně, Billy se za ní ohlédl. A to byla chyba. Nemohl totiž vidět, že Steams dostal zásah bleskem a byl odmrštěn přímo na něj. Grovyle ucítil náraz a následně ho Steams přimáčkl svou nemalou vahou k zemi. Při tom pocitu si vzpomněl na dvojzápas proti Andře a Flammosy s Glocker po boku před třemi a půl rokem. Tenkrát na něm takhle ležela Glocker. S údivem si uvědomil, že Steams není o moc lehčí než ona.
„Steamsi, slez.“ zachrčel Billy a pokusil se Steamse ze sebe shodit. Dřív, než to mohl udělat, se však pod ním znovu vyhrabal Raichu a znovu ho zasáhl Hrabavým útokem. Billy ucítil bolest v zádech. Přidušeně vyjekl. Síla útoku jeho i Steamse vymrštila do vzduchu. A to byl teprve začátek.
„Torkoale, Plamenomet do komba! Raichu, Výbojové dělo na double hit!“ bylo slyšet Martina. O pár vteřin později Billyho zasáhl paprsek ohně. Grovyle pocítil strašlivé pálení ohně, který ho oslabil a bolestivě popálil téměř po celém těle. Arénou otřásl jeho druhý ještě hlasitější výkřik. Plamenomet ještě navíc změnil dráhu jeho letu a nasměroval ho přímo na zeď. Když ohnivý útok ustal, Billy nekontrolovatelně padal přímo do zdi. Steams v tu chvíli byl o něco níž, ale stále ve vzduchu. A to rozhodlo o úspěchu dalšího komba. V momentě, kdy si Billy v duchu říkal, že horší už to nemůže být, s ním začala cloumat jiná bolest, též silná, ale už ne tak moc. V bolestné křeči měl zavřené oči, takže neviděl, jak Raichu nabil a vyslal z ocasu velkou bleskovou kouli. Ta sice narazila do Steamse, ale vzhledem k jeho podstatě a malé vzdálenosti mezi ním a Billym, výboj snadno přeskočil až na Billyho. S tím elektřina pořádně škubala, ale neubrala mu ani zdaleka tolik energie jako Plamenomet.
Výboj za pár vteřin ustal a Steams i Billy dopadli na zem. Billy měl závrať, bolelo ho celé tělo a vnímal velkou ztrátu energie. Nicméně hýbat se ještě mohl celkem bez problémů a tak se trhaně s bolestným stenem nadzvedl a vyhledal očima Steamse. Ten na tom byl o dost hůř, protože schytal dvě elektrické proti němu efektivní rány. Ležel na boku, měl zavřené oči, ale v bezvědomí nebyl, protože se třásl.
„Jů, parádní kombo!“ šeptla vystrašeně Glocker a nahlas vyjekla: „Jsi v pořádku, Billy?“
„Aaah.“ protáhl bolestně Billy a ztěžka se postavil. Ve stoje se cítil ještě hůř, ale na nohou se udržel. Po chvilce vykročil ke Steamsovi. Martin, Torkoal, Raichu a doktor kupodivu ani nedutali. Steams jen ležel, třásl se a tichounce sténal. Billy k němu došel, uchopil ho a pokusil se ho postavit na nohy. Ale nepohnul s ním ani o píď, protože Vaporeon byl moc těžký.
„Ufff, ty jsi váha, Steamsi...“ zasípal.
„Odstup....Billy.“ zachrčel Steams „Vstanu sám.....Sleduj mě a......udělej kombo.“
„Cože?“ nechápal Billy.
„Uvidíš.....“ ujistil ho Steams.
Billy kývl a odstoupil od Vaporeona.
„Torkoale, Přehřátí na Grovyla! Raichu, Bleskový útok též na Grovyla! Plnou silou obojí!“ křikl Martin, který zatím ztratil trpělivost. Torkoal se začal přehřívat a Raichuovi začaly od tváří odletovat jiskry.
„Chceš zakusit příjemné vodní opojení?“ zavrčel Steams „Tak sleduj můj....Vodní vír!!“ poslední dvě slova vykřikl a nečekaně vyskočil do vzduchu. Billy užasle pozoroval, jak se Vaporeon ve vzduchu roztočil jako káča a vteřinu na to kolem něj vznikl rychle rotující sloupec vody. Po chvíli stání ve vzduchu se sloupec rozletěl velkou rychlostí k Torkoalovi, Steams však z víru vyskočil.
„Teď, Billy!!! Energetickou kouli!!“ křikl. Billy sepnul ruce a zaktivoval kumulaci energie. Nashromáždil energii do veliké koule mnohem větší než předtím. Natočil se bokem k víru, rozmáchl se oběma rukama a vrhl kouli vpřed přímo na vír. Hned na to se mu zatočila hlava a on klesl do kolen. Projel jím náhlý výboj slabosti.
„Billy!“ vyjekla polekaně Glocker. Billy párkrát zamrkal a zatřepal hlavou.
„Raichu, Voltážní nápor na Grovyla! Torkoale, vyhni se a pak použij Plamenomet do prstence, abys Grovyla uvěznil.“ zařval Martin. Jeho plán na kombo byl dokonalý. Měl jen jednu chybu. Nepočítal totiž s rychlostí Energetické koule. Ta, jakmile se střetla s Vodním vírem, výrazně urychlila pohyb víru, takže Torkoal neměl prakticky žádnou šanci se vyhnout. Střet kombo útoku s Torkoalem vyvolal výbuch a zahalil oba Billyho soupeře mračnem prachu a kouře.
„Torkoale, ne!“ vykřikl Martin. Billy se pousmál, znovu se otřepal a pomalu se zvedl. Cítil se hodně slabě, protože do Energetické koule investoval příliš mnoho energie, a navíc byl ještě oslabený z minulého komba. Teď však kromě slabosti cítil, že je schopný přerůst. A tak přerostl. Kolem něj se vytvořila zelená, jakoby plamenná aura. Síly se mu zčásti vrátily. Aspoň k tomu, aby mohl bojovat.
Mezitím se dým a prach rozptýlily a odhalily Torkoala, zle pošramoceného množstvím odřenin a popálenin. Stál sice na nohou, ale třásl se jako osika.
„Torkoale...“ začal Martin. Torkoal zaklonil hlavu a vypustil z tlamy Plamenomet, který proletěl vzduchem a v mžiku vytvořil kolem Billyho ohnivou hradbu. Grovyle se polekaně rozhlédl kolem.
„Billy, vydrž! Už jdu!.....eeeh.....ugh!“ ozvalo se Steamsovo heknutí a následně rána. Billy neviděl nic z dění za hradbou ohně. Chvíli jen seděl a ostražitě a mírně vystrašeně se rozhlížel. Ale Steamsovo vzdechnutí se mu nelíbilo. Najednou do něj cosi narazilo a krátce ho to přimáčklo k zemi břichem dolů. Ani se nemusel rozhlížet, aby zjistil, co se stalo. Přes záda a hlavu se mu bolestivě překulil Steams a zůstal ležet asi tři metry od něj. Grovyle se otřepal do třetice a vykulil oči na Steamse. Nic moc se mu nestalo, když do něj Vaporeon narazil. Ale při pohledu na nehybného Steamse ho zamrazilo. Steams se však po chvíli zvedl a uskočil až k Billymu, protože si připálil ocas o ohnivou hradbu.
„Jak jsi na tom?“ zasípal.
„Cítím se bojeschopně, ale už jsem využil Přerůstání, takže mě asi příští nebo přespříští zásah pošle do mdlob.“ zašeptal Billy a velice pomalu a trhaně si stoupl. Bolesti všech jeho modřin, škrábanců, odřenin a hlavně popálenin by byly mučivé, ale Přerůstání je víceméně redukovalo, skoro až potlačovalo. Věděl však, že je skutečně ve stavu, kdy neustojí skoro nic.
„Zatnem ohni tipec.“ prohlásil Steams a s výkřikem: „Vodní pumpa!“ vypustil z tlamy mocný proud vody na ohnivý kruh kolem nich. Postupně se otočil o tři sta šedesát stupňů (Billy se musel sehnout), takže byl oheň kompletně uhašen. Martin zřejmě nenechal nic náhodě. Hned, jak se rozplynula poslední pára nad uhašeným ohněm, se přímo proti Steamsovi rozběhl Raichu se zapnutým Voltážním náporem.
„Ty doleva, já doprava!“ zařval Billy a šeptem dodal „Jdem opačně. Uskoč daleko.“
A tak uskočili. Billy doleva, Steams doprava.
„Raichu, stoč to na Vapor.....Co to děláš?!?“ vykřikl Martin zděšeně. Raichu totiž na poslední chvíli spatřil, že si Billy a Steams zaměnili pozice, a nestihl už změnit směr. Byl by Billyho trefil, ale Grovyle uskočil velice rychle. Právě tak, aby ještě stihl svého soupeře švihnout nabitými ocasy do zad, jak Raichu prosvištěl žlutou stopou těsně za ním. Elektrický Pokémon hlasitě zařval a upadl na břicho.
„Pěkně, Billy.“ zajásal Steams „Chyť se mě za ocas! Rychle!“
Billy chvíli zamyšleně těkal očima mezi Vaporeonovým ocasem a ležícím Raichu. Po chvíli celé kombo pochopil a roztáhl tlamu do širokého úsměvu. Zaktivoval Rychlý útok, jako střela přiletěl ke Steamsovi a popadl ho za ocas. Steams se nerozmýšlel a přesně v momentě, kdy se Billy chytil jeho ocasu, sebou pořádně mrskl, švihl ocasem a vrhl Billyho nejmíň dvojnásobnou rychlostí zpět na Raichu. Grovyle zatím zaktivoval obě čepele a v pravý okamžik jimi máchl. Svůj cíl zasáhl přesně. Raichu po zásahu vyletěl vysoko do vzduchu.
„To ne!“ zařval Martin „Voltážní nápor plnou silou! Na Vaporeona!“ Billy dezaktivoval čepele, zastavil se a prudce se otočil. Raichu neovladatelně padal přímo na Steamse.
„Steamsi, pozor!“ křikl varovně Billy. Vtom Raichu zaktivoval Voltážní nápor a spadl na Steamse tak rychle, že Billyho spolubojovník nestihl hnout ani brvou. Ozvala se rána jako z děla a zvedlo se mračno prachu.
Billy se dychtivě snažil prohlédnout skrz prach. Když se clona usadila, odhalila Raichu, ležícího na zádech na Steamsovi. Oba byli v bezvědomí.
„Raichu a Vaporeon nejsou schopni bojovat! Proti sobě zůstávají Torkoal a Grovyle – Hvězdoun. Nutno říct, že oba vypadají unaveně a dost pocuchaně, takže se dá čekat, že jeden z nich omdlí již velice brzy.“ Tak zněla doktorova řeč. No, a bylo to skutečně tak. Doktor totiž zapomněl na drobný avšak podstatný detail – Billy byl sice unavený a zraněný, ale zároveň byl přerostlý, tudíž jeho odolnost byla sice v danou chvíli velice malá, ale jeho síla a fyzická zdatnost byla značně zvýšená v rámci jeho stavu před přerostením. I toto přispělo k rychlému, opravdu rychlému konci dvojzápasu.
„Torkoale, Zašlapání! Hned!“ zařval Martin třesoucím se hlasem. V Billym se zvedla vlna zuřivosti. Vzpomněl si totiž na Torkoalovo Zašlapání ze včerejška a nyní toužil po odplatě. Rozhodl se okamžitě. Zaktivoval Mimiku a díval se na Torkoala, který se chystal ke skoku.
„Použije Zašlapání.“ napověděla celkem zbytečně Hybridní mimika. Billy se rozběhl. Když byl asi čtyři metry od Torkoala, cítil, jak ho Mimika navádí ke skoku. Torkoal stále ještě nezaútočil – měl problémy s pohybem a asi ho i přimrazil pohled na Billyho počínání. Billy vysoko vyskočil, udělal pár salt a pak namířil svůj pád nohama napřed na Torkoala. Chodidla mu v tu chvíli připadala těžší a pevnější než obvykle.
„To-T-Tor-Torkoale, Vtažení!!!“ vykoktal rychle Martin. Příliš pozdě! Billy o zlomek sekundy později nemilosrdně zasáhl Torkoala do hlavy a tím ho srazil k zemi. Okamžitě se znovu rozvířil prach. Billy zaslechl, jak Glockeřina parta vystrašeně hekla. On sám cítil úlevu a radostný pocit. Byl si jistý, že útok Hybridní mimiky Torkoala omráčil. Chodidla se mu vrátila do normálního stavu.
Po chvíli se prach usadil. Ukázalo se, že Billyho dupnutí zarazilo Torkoalovi hlavu trochu do země. Grovyle dosud stál na Torkoalově krku. Teď z něj sestoupil a šťastně se usmíval. Právě Martinovi oplatil krutou porážku.
„Torkoal není schopen bojovat! Grovyle Billy – Hvězdoun vítězí!“ deklaroval doktor. A teď je to oficiální, pomyslel si Billy. Zapnul Hybridní mimiku a podíval se do Steamsových zavřených očí (dosud ležel pod Raichu uprostřed zápasiště!). Snažil se mu sdělit: Výborně, Steamsi, zvítězili jsme. Sám však věděl, že to nemá smysl. Jeho telepatické schopnosti nebyly zase tolik rozsáhlé, aby dokázal cokoli sdělit. Nevadí, pokračoval sám k sobě a stále v duchu, řeknu mu, až se probere.
|
