Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Ve škole se neučí jen lidi...

Probudil se do slabého ranního světla. Bylo zřejmě časně ráno. Nyní již mohl krásně přehlédnout celý pokoj i své spolubydlící. Byli to dva Eeveeové, jeden Ariados a jeden Slakoth. Připadal si, že se už nemůže cítit líp. Nebylo taky divu po léčbě ve spánku a následném nočním spánku. Odhrnul přikrývku, vstal na posteli a protáhl se. Poté ho ihned napadlo, že by již mohl zkusit najít a navštívit Elite. Seskočil proto z postele a došel ke dveřím. Otevřít je ale už nestihl, protože ho zarazil jakýsi hlas, pravděpodobně patřící jednomu z pacientů: „Jestli jsi nemocný nebo zraněný, tak bys neměl vstávat z postele.“

Billy se otočil a pátral po původci hlasu. Jeden z Eeveeů ležel s nadzvednutou hlavou a pozoroval Grovyla.

„Nejsem nemocný ani zraněný, naopak.“ odvětil Billy.

„Dobrá, tím líp.“ usmál se Eevee. Měl vysoký pisklavý hlas „Já jsem už chvilku vzhůru a pozoroval jsem tě, jak spíš.“

„Skutečně?“ protáhl obličej Billy.

„Znám jednoho Grovyla, ale ten v klubíčku nespí.“ pronesl Eevee.

„Je to pohodlné.“ podotkl Billy „Zdají se ti lepší sny.“

„Jó, já vím.“ zasmál se Eevee „Já v klubíčku spávám též.“

„Dobrá.“ kývl Billy „Já teď musím někam jít.“

„V pohodě, běž. Díky za menší rozhovor.“ zahlaholil Eevee.

„Není zač.“ odpověděl Billy. Vyskočil na kliku a otevřel dveře. Vyšel na chodbu. Byla prázdná a tichá. Akorát zleva někdo přicházel. Billy zamžoural. Toho člověka nepoznával. Byla to štíhlá vysoká žena v bílém oděvu sestry.

„Ale, ale.“ houkla už z dálky „Ještě je brzo na vstávání.“ došla ke Grovylovi a dřepla si před něj „Ale ty se zdáš být.“ sáhla mu na čelo „Zdravý.“

„Já taky jsem.“ vyhrkl Billy a bouchl pěstí do své hrudi. Sestra se zahihňala:

„Já už vím. Ty jsi jeden z té party, která nocuje v aréně, že?“ řekla.

Billy přikývl.

„A patří k vám Grovylka s klikatou čárou na šíji, léčící se ze xyro chřipky?“

„Jo.“ přitakal Billy.

„Tak pojď se mnou, já tě k ní zavedu.“

Grovyle a sestra se tedy spolu vydali chodbou dál. Prošli kolem asi paterých dveří, než se sestra znovu zastavila a otevřela dveře nalevo.

„Leží zde.“ šeptla. Billy nahlédl do pokoje. Elite seděla na posteli přímo proti dveřím. Po stranách místnosti byly ještě čtyři další postele. Grovylka chvíli nepřítomně civěla někam nad dveře. Ale sotva zřela Billyho, oči se jí rozzářily nesmírnou radostí.

„Billy.....Billy!“ vyjekla a hlas jí přeskočil. Slezla z postele a vykročila k Billymu. Ten se rozběhl a v příští chvíli vroucně sevřel svou sestru v objetí.

„Elite.....Ty jsi uzdravená.....“ zavrněl blaženě a neubránil se slzám.

„Téměř.“ přitakala Elite. Její hlas měl konečně zdravou skřípavě klokotavou barvu, která Billyho sluch uspokojila na maximum. Pustil Elite a symbolicky si ji přeměřil od hlavy až k patě.

„Jsem tak rád, že mám sestru.“ hlesl radostně.

„Billy......mně je to tak líto, že.....že jsem nevyrůstala s tebou.“ řekla omluvně Elite.

„Mně taky a mrzí mě to.“ souhlasil Billy. Elite svěsila hlavu „Ale teď, když jsme se našli, jsem skoro nejšťastnější Grovyle na světě.“

„Skoro?“

„No ano. Strašně mi chybí Sharphand.....čím dál víc.....Bez ní to nejsem já.“

„Společně ji najdem.“ ubezpečila ho Elite.

„Jsi po mámě.“ uchechtl se Billy „Taky mi to říkala.“

„To si piš.“ kývla Elite „Pojďme za ostatními, jo?“ hrčivě zakašlala a chytila Billyho kolem ramen. Nestihli však udělat ani krok, protože vešel doktor.

„Už jsme vzhůru, Grovylko Indiánko?“ zeptal se ihned mezi dveřmi. Elite kývla „A jak ti je?“ dodal a vytáhl překladač.

„Skvěle. Horečku už nemám, hlava ani hruď nebolí, v krku neškrábe. Akorát ještě trochu kašlu.“ oznámila Elite podrobně.

„Gratuluju ti, jsi vyléčena z velmi závažné nemoci.“ pravil slavnostně doktor.

„Výborně!“ zajásala Elite.

„Ale tebe, Grovyle Billy, čeká ještě jedna povinnost.“ zdůraznil doktor.

Billy polkl naprázdno. Cože?, řekl v duchu a nasadil překvapený výraz.

„No přece......protislužba za učení útoků, které tě taky čeká.“ připomněl doktor.

„Joahá.“ plácl se do čela Billy „A co se teda bude po mně chtít?“

„Řeknu ti, pojď se mnou.“ vybídl ho doktor a oslovil sestru (tu zdravotní): „Proveďte vyšetření a sepište protokol. Předáte mi ho za hodinu nebo ho dáte na můj stůl.“ ukazoval přitom na Elite.

„Spolehněte se....“ akceptovala sestra „Pojď, Grovylko. Opatrně.“

Doktor vyšel z pokoje a Billy šel za ním. Šli chodbou doleva zatímco sestra s Elite zamířily doprava, k výtahu. Billy přemýšlel, co by po něm mohl doktor chytit. Nenapadalo ho nic, čím by mohl dospělému člověku prospět.

„Učitel Marx potřebuje názornou pomůcku. Chce dětem popsat Grovyla na skutečné předloze – to jest tobě.“

„Co?“ vykulil oči Billy. Tohle tedy rozhodně nečekal „Já mám sloužit jako předváděcí figurína?“ vyhrkl pohoršeně.

„No, už to tak bude. Ale uznej, že je to lepší, než kdybys měl ztratit svobodu.“ řekl honem doktor.

„To zas jo.“ přiznal Billy „A co mám vlastně dělat?“

„Jak jsi přišel na výraz ,předváděcí figurína?‘“ odsekl doktor.

„To jsem slyšel od doktora Brandona a spojuj si to s něčím, co používá člověk jako názornou pomůcku.“

„Ahá.“ protáhl člověk zrovna, když dorazili k výtahu. Doktor tlačítkem přivolal výtah „No, co bys dělal? Nic. Budeš akorát stát a dělat, co ti učitel Marx řekne. Akorát nesmíš uhýbat, když se tě bude učitel dotýkat. Jasno?“

„Dobrá souhlasil Billy. Cinkl zvonek a výtah se otevřel. Vystoupil z něj malý kluk s lízátkem v puse.

„Dobrý den.“ zaráčkoval „Ahoj, Grovyle.“ Billy otočil oči v sloup „Nechceš líznout?“

Podával Billymu lízátko. Grovyle přistrčil tlamu až k lízátku a přičichl.

„Brrr.“ zaskřehotal zhnuseně a odtáhl hlavu od lízátka.

„Lízátka Pokémonům nechutnají, chlapče.“ poznamenal doktor „Kdybys měl nějaké ovoce nebo Pokébonbon...“

„Jo, jeden poslední Pokébonbon tu mám.“ prohlásil teatrálně kluk a vytáhl z kapsy malý podlouhlý předmět, ve kterém Billy poznal dávkovač Pokébonbonů.

„Otevři tlamu, Grovyle.“ vyzval ho sladce hoch. Billy byl zvědavý a tak otevřel tlamu. Kluk cvakl dávkovačem a Billymu spadl na jazyk krychlovitý bonbon. Měl pocit, jako by snědl pořádnou dávku medu. Ten bonbon byl mnohem sladší než cukr, dokonce sladší než med. Billy neměl rád tolik přeslazenou chuť. Dělalo se mu z toho špatně. Otřásl se, zatvářil se kysele a odporem vyplázl jazyk.

„Co jsi mu to dal?“ ptal se nerudně doktor.

„Roztomilý bonbon.“ odpověděl kluk.

„Tak to byl špatnej nápad. Grovyle nemá rád roztomilé bonbony. Musíš mu dát travní nebo šmrncovní.“ vysvětlil doktor „A teď dovol, my jedem nahoru.“

Hoch prošel beze slova kolem doktora a Billyho. Ti nastoupili do výtahu a doktor zmáčkl knoflík. Výtah se zavřel, vyjel a zastavil o patro výš. Billy a doktor vystoupili a šli dál novou tentokrát modře zbarvenou chodbou (předtím červeně).

Prošli až na druhý konec dveřmi a odbočkami lemované chodby za stálého mlčení. Doktor se zastavil na konci chodby a otevřel dveře v čele. Billy si v mžiku prohlédl celou místnost.

Byla to docela velká místnost. Přímo proti dveřím stál učitel ze včerejška. Vpravo od něj školní tabule, vlevo několik řad lavic, ve kterých seděly tytéž děti, jako včera.

„Dobrý den, pane doktore.“ pozdravily sborem děti.

„Dobrý den, doktore. Co mi nesete?“ optal se učitel.

„Učební pomůcku, Marxi.“ pronesl učitel a pohladil Billyho po hlavě.

„Aaa, výborně.“ ožil učitel „Děti otevřete si v noteboocích soubor s Grovylem a sledujte. Popíši vám Grovyla jako ve skutečnosti. Doktore, nechcete zůstat tady a dohlídnout na toho Hvězdouna?“

„Lituji, ale pacienti čekají.“ odmítl doktor „A navíc: Tady Grovyle mi slíbil, že bude hodný.“

„Tak to jo. To pak jo.“ usmál se učitel.

„Tak jdi, Grovyle. A buď hodný.“ hlesl Billymu do ucha doktor. Pak opustil učebnu a zavřel za sebou dveře. Učitel začal s přednáškou.

„Takže, děti, zde vidíte trochu jiného Grovyla, než jakého znáte z učebnic a internetu. Ale začneme od začátku, to jest odshora. Takže: Zde má hlavový list neboli vlasolist.“ přešel k Billymu a vzal do rukou jeho vlasolist „Využívá ho převážně k útoku, ale i k obraně. Také slouží jako okrasa, ale ve skutečnosti je v něm ukryta veškerá Grovylova síla. Kdyby Grovyle o vlasolist přišel, ztratil by schopnosti a nemohl by bojovat, dokud by mu nenarostl nový. Jenže onen vlasolist je paradoxně nejodolnější částí Grovylova těla. Zde má čepelové listy, které může nabít energií a proměnit tři lístky v mocnou čepel.“ chytil Billyho za ruku a zatahal za čepelové listy „Grovyle, předveď.“

Billymu chvíli trvalo, než se osmělil. Zaktivoval obě čepele „Velmi dobře.....Stačí, můžeš je zase dezaktivovat. Grovyle má na loktech speciální zpětné výstupky, které rovněž může využít k poranění protivníka...“ dotkl se Billyho loktů „Má také pouze čtyři prsty s drápy a nemá palce. I těmito drápy může protivníka potrápit. Dále má i dva ocasní listy, které má ryze na okrasu, pokud neumí útok Železný ocas.“ ale já ho umím, pomyslel si Billy „Na nohou má trojprsté spáry, kterými udrží stabilitu téměř všude. Co se týče zbarvení, má žluté oči, je z větší části zelený, hruď má červenou, i když tenhle Grovyle ji má o něco tmavší a má na ní tady tu hvězdu.“ ukázal na Billyho hruď „Ještě zpět k hlavě: Všimněte si stavby tlamy. Tu má Grovyle protáhlou a zakončenou špičatým zkoseným předkusem. Když se podíváte do tlamy......Mohl bys, Grovyle?“ Billymu to bylo trochu proti srsti, ale vzpomněl si na svůj slib a tak otevřel tlamu. Vzápětí ucítil, jak se učitel dotýká jeho spór „....tak nahoře na patře uvidíte spóry. Ty slouží k vypouštění projektilových útoků.....Dobrý, můžeš zavřít, Grovyle.....Dál: Celkově je Grovyle malý a útlý a tudíž toho moc neustojí. Ale jeho závratná rychlost a síla jeho listových ostří to bohatě kompenzuje.....Grovyle, ještě předveď Semínkový útok, buď tak laskav.“ Billy nažhavil spóry a vychrlil dávku žlutých semínek přes celou třídu až do zdi „Výborně.....A ještě jedna poznámka. Normální Grovyle má všechny listy tenké a mohl by je využít k maskování v přírodě. Tenhle Grovyle má listy tlusté a hladké jako aloe a vlasolist má mírně vroubkovaný. Obvykle bývají divocí Grovylové plaší. Ale tento, jak můžete vidět, je spíše uvolněný a určitě i docela chytrý. Hlas mívá obvykle skřehotavý a středně vysoký. Grovyle promluv.“

„Ahoj.“ řekl Grovyle.

„Vidíte? Docela jsem to odhadl......taaaaak.....To je vše....Nějaké dotazy?“

„Můžu si na něj sáhnout?“ ozval se tenký hlásek.

„Ale ovšem, pojďte a sáhněte si na něj.“ souhlasil učitel.

Děti se zvedly, přiběhly až k Billymu a začaly ho hladit všude po těle. Billy cítil spoustu rukou, které se ho dotýkaly. Bylo to příjemné a tak jen stál a tiše vrněl. Takhle to trvalo ještě asi pět minut. Pak zasáhl učitel:

„Dost! Nebo ho umačkáte. Vraťte se do lavic.“

Děti se jen neochotně vrátily do lavic. Učitel přišel ke dveřím a otevřel je.

„Můžeš jít, Grovyle. A díky moc. Schovám pro tebe nějaký pamlsek.“ řekl polohlasem. Billy zdráhavě odešel z učebny na chodbu a dveře se za ním zavřely.

Hned za dveřmi stál doktor.

„Skvěle, Billy. Na, sprav si chuť.“ zahlaholil a podával Billymu zelený Pokébonbon. Billy doktorovi věřil a tak slíznul bonbon jako malinu. Byl velice dobrý – hořko-sladký. Usmál se.

„Díky!“ zašveholil.

„Dobrá.“ řekl se smíchem doktor „Pojď, čeká tě ještě jedna odměna. Naučím tě útočit pomocí Energetické koule.“

Billyho vzrušení náhle vyletělo na maximum. Naučím se nový útok, juchů, radoval se v duchu, já se tak těším.

„Pojď, Billy.“

Vrátili se do výtahu, sjeli zpět do prvního patra a vešli do dveří hned vedle výtahu v druhém patře. Billy v tu ránu ohromeně otevřel tlamu. V místnosti se nacházela ta největší mašinérie jakou kdy viděl. Byla to obrovská skleněná kupole podpořená ještě různými panely a stroji. Jinak zde nebylo nic.

„Páni.“ vydechl Billy.

„To je, co?“ uznale pokýval hlavou doktor „Je to nejmodernější elektronický učitel útoků v tomhle kraji. Nebudem se zdržovat a s chutí do toho. Vlez do té kupole.“

Billy váhavě přešel ke kupoli a vstoupil do ní. Byl to zajímavý pocit. Jako kdyby byl v nějakém vězení. Doktor vstoupil do kupole také. Uchopil dráty spojené s kupolí, kterých si Billy předtím nevšiml a začal je pomocí přísavek přichycovat na Billyho tělo.

„Co to má znamenat?“ hlesl Billy znepokojeně.

„Jen klid, Grovyle.“ usadil ho doktor „Za chvíli tě naučím útok pomocí těchto drátů a té kupole.....“ Billyho to zmátlo. Jak může učit útoky aniž by ten útok nechal nějakým Pokémonem provést, abych to viděl, pomyslel si.

„Nemáš se čeho bát.“ ubezpečil ho znovu doktor „Jen vydrž.“ odešel z kupole a uzavřel ji skleněným uzávěrem. Pak začal štelovat přístroje, které začaly různě hučet a bzučet. Billy ho roztržitě pozoroval.

Po dvou minutách doktor křikl: „Jdeme na to!“ a zapnul poslední páčku. Billymu projel hlavou nepříjemný elektrický impulz. A v příští chvíli ztratil zrak. Nic neviděl, jen slyšel hučení a praskání a cítil, že se s ním něco děje, Takhle to trvalo další jednu minutu. Poté se Billymu zrak vrátil a mírně ho rozbolela hlava. Přístroje umlkly a doktor znovu přišel do kupole. Odpojil Billyho od přístroje a řekl: „Zkus svůj nový útok.“

„Jasně.“ rozjařil se Billy. Otevřel tlamu a snažil se nově nabytou energii proměnit v Energetickou kouli. Ale nic se nedělo. Billy párkrát otevřel a zavřel tlamu, ale nic se nedělo.

„Já nevím jak.“ prohlásil ztrápeně.

„Můj Lucario bude vědět....“ pravil učitel a zahodil Pokéball „Lucario, pojď ven.“ záblesk odhalil velkého, modročerného, vlku podobného Pokémona.

„Ano, pane doktore?“ řekl Lucario.

„Lucario, proveď Aurovou kouli a vysvětluj přitom tady Grovylovi, jak se to dělá.“ požádal doktor.

„Dobrá.“ kývl Lucario a obrátil se k Billymu „Takže nejdřív takhle sepneš ruce,“ namířil obě ruce prsty proti sobě navzájem. Billy ho napodobil a již cítil, že nová energie v něm neposedně pulzuje „Poté soustředíš energii do rukou a brzy ti mezi nimi vznikne Energetická koule, v mém případě pak Aurová.“ Billy soustředil novou energii do rukou a s úžasem sledoval, jak se mu mezi prsty tvoří černozelená koule energie. Bylo to naprosto fascinující.

„A pak stačí jen odhodit - máchnout rukama a představit si jak koule rychle letí od tebe.“ zakončil Lucario. Billy se rozmáchl a prudce mávl rukama směrem od sebe. Koule vyletěla vpřed a narazila s mocnou ranou do zdi, kde udělala hluboký důlek, doplněný prasklinami.

„Jůůů.“ vypískl Billy.





CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky