Když vyšel z druhých dveří, setkal se pohledem s onou mladou dívkou, která vyřešila šarvátku s punkerem a jeho Charizardem. Stála uprostřed parkoviště:
„Hele, Shiru. Už je tu.“ vypískla a ukazovala na něj. Vzápětí zpoza nejbližšího auta vykoukl kluk v kimonu. Měl v rukou notes a tužku a cosi horlivě čmáral. Přitom střídavě koukal do notesu a na Billyho. Z tohoto chlapcova chování si Billy po chvíli domyslel, že si ho člověk zřejmě kreslí.
„Neboj se, pojď blíž.“ zamumlala dívka a rozličnými gesty lákala Billyho k sobě. Billy se však ani o krok nepohnul. Hledal očima Glockeřin oddíl. Zahlédl ho necelých padesát metrů od sebe za jakýmsi autem. Netroufal si jít přímo k nim. Něco mu říkalo, že to není bezpečné.
„No tak, pojď blíž.“ pravila dívka sladce a vytáhla z kapsy sušenku „Tyhle jsou dobré pro travní Pokémony. Podporují travní sílu.“
To Billyho mírně zaujalo. Udělal pár pomalých kroků šikmo doprava a nespouštěl přitom oči z dívky.
„Jsem hotov.“ šeptl kluk v kimonu, schoval notes a odešel směrem doleva do města. Billy se sunul dál, ale náhle mu přišlo ohlédnout se. Ještě stihl postřehnout, jak po něm zpoza rohu budovy skáče punker, který ho srazil k zemi. Billy se při pádu na břicho tvrdě praštil do nosu a vykřikl bolestí. Ta rána jakoby zahýbala s celým světem.
„Tak a už tě mám.“ slyšel Billy punkerův hlas seshora.
„Nechytej ho, slíbils’ to.“ okřikla ho dívka „Jen ho zavezem do naší laborky a prozkoumáme ho. Teď ho radši umísti do klece a nezapomeň ho uspat.“
Billy slyšel, jak někdo něco vytahuje z batohu. Přemýšlel, jak by punkerovi utekl, ale vzhledem tomu, že mu punker klečel na zádech, tak mohl být rád, že mohl dýchat. Co se mnou chcou dělat, když ne chytit?, pomyslel si. A proč mě chcou uspávat?
Náhle se mu před tlamou objevila punkerova ruka se sušenkou: „Sněz to!“ řekl punker stroze. Jenže Billy nebyl tak hloupý, jak si možná punker myslel. Grovyle se jen usmál, otočil hlavu nejvíc, jak to šlo a vyplázl na punkera jazyk. Přitom si vzpomněl na vlasolist. Silou vůle jej omotal kolem punkerova krku a trhl hlavou směrem od člověka. Punker vydal zajímavý sípavý zvuk a šmátral rukou po krku, aby vlasolist odmotal. Ani si neuvědomil, že uvolnil koleno. Billy okamžitě rozpoznal příležitost. Svinul vlasolist a pozpátku se zpod punkera vysoukal. Nelenil, nažhavil spóry a nasadil nejsilnější semínkovou palbu, jakou svedl. Poté, co se člověk překotil a dopadl na záda, rozběhl se Billy k ohromené dívce. Vyskočil vysoko do vzduchu a ještě v letu jí vyfoukl z ruky sušenku, kterou dosud držela v ruce. Doskočil a pospíchal k oddílu, který si zjevně ničeho nevšiml. Cestou schroupnul tu sušenku. Byla velmi dobrá a vážně Billymu vstříkla do žil spoustu nových sil.
Když již krokem došel ke skupince, Glocker zrovna říkala: „......v údolí to bude brnkačka. To přejdeme až k patě. Tam ale musíme najít tu jeskyni.“
„To zvládnem.“ ujistil ji John „A teď všichni ruce sem.“ a natáhl ruku doprostřed kruhu. Všichni ostatní se zdráhavě přidali a položili své ruce či tlapy na tu Johnovu. Billy se procpal do kruhu právě včas, aby dal ruku na shluk jako poslední.
„Á Billy, tady jsi. Kde ses zdržel?“ protáhla znepokojeně Glocker.
„Měl jsem menší problém s lidmi, ale už je to v pohodě.“ mávl druhou rukou Billy.
„Jen aby.“ brumlala Glocker.
„Přátelé.“ pravil vznešeně John „Za Sharon!“
„Za Sharon!“ křikli všichni, rozpletli shluk a poskočili. Billy vyskočil trochu výš a......a přistál v punkerově náruči, který se mu mezitím přikradl za záda. Než mohl kdokoli cokoli udělat, vytáhl člověk jakýsi sprej a zkropil s ním Billyho, kterého držel za ruce. Sotva Billy ucítil dopadat kapičky neznámého postřiku, přepadla ho nesnesitelná ospalost a malátnost. Chtěl se vykroutit a utéct, ale nezmohl se vůbec na nic. Nohy se mu podlomily a on upadl do hlubokého spánku.
Když se probudil, byla už nejspíš tma. Opět spočíval v něčí náruči. Okamžitě ho napadlo, že ho člověk unesl a že se ho teď snaží dostat do svého vlastnictví. Slyšel kroky a cítil vítr, takže musel být někde venku. Pocítil pod svými zády nějaké tenké výstupky. A vzápětí už věděl, že ho drží Glocker. Otevřel oči. Bylo to skutečně tak. Glocker ho nesla temnou noční ulicí města Swift. Podle všeho šla v čele oddílu, protože před ní nikdo nebyl. Za ni Billy neviděl.
„A hele. Billy, už jsi vzhůru?“ zeptala se. Znělo to poněkud unaveně. Billy místo odpovědi vyskočil z matčiny náruče. Cítil se plný energie, ostatně, vždyť se právě pořádně prospal. Hned seznal, že všichni ostatní stojí za Glocker
„Tak fajn, už jsme zase všichni.“ zajásala Andra.
„Co se mi vlastně stalo?“ zeptal se zmateně Billy.
„No, ten člověk tě postříkal nějakým sprejem.“ začal Jeff „A tys hned pak omdlel......“
„Usnul.“ opravil ho Steams.
„Máš pravdu, kámo....“ přitakal Jeff „Ten člověk tě popadl a někam nesl. Ale upřímně řečeno, moc šancí proti tvojí máti neměl. Stihl ještě doběhnout k autu, než ho Glocker sejmula a.....“
„Ale no tak, Jeffe.“ zahučela Flammosy.
„Omylem jsem tebou vysklila okno toho auta.“ hlesla Glocker. Billymu sjel pohled dolů. Na hrudi a břiše měl škrábance. Při doteku bolely.
„Ještě máš jeden škrábanec na čele.“ poznamenal Absus.“Hmm....Trochu to štípe.“ zaskučel Billy „Kde to jsme?“
„Mrkni se.“ vyzval ho John a ukázal někam doprava. Billy se podíval udaným směrem. V černočerné tmě stěží rozeznával obrysy dartského viaduktu. Vzápětí rozeznal, že jsou v ulici, která vedla podél srázu.
„Aha.....A jak se dostaneme do údolí?“ pronesl po chvíli.
„Sejdeme po úbočí srázu. Není to tak prudké.“ vyložila Glocker.
„A můžem hned tady.“ řekl John, který koukal přes okraj srázu dolů.
„Tak pojďte.“ zvolala Glocker a mávla rukou nad hlavou. John začal sestupovat po nějakém výběžku ze srázu dolů. Pokémoni ho jeden po druhém následovali. Billy si teprve, když stál na onom výběžku v příkrém srázu, uvědomil, jak je to údolí hluboko pod městem Swift. Polkl na prázdno, když se podíval dolů. Závrať ani strach z výšek nikdy neměl, ale cítil se trochu vystrašeně, když krůček po krůčku sestupoval po úzkých výběžcích hned za Flammosy. I přes svou zdánlivou nebezpečnost byl sestup vcelku hladký. Občas se skupina zadrhla, když John nemohl najít další bezpečný výstupek. Nikdo z oddílu neudělal chybný krok a nespadl i když k tomu párkrát nebylo daleko. Zvlášť, když Peppermint doskočil na okraj úzkého výstupku a několik dramatických vteřin balancoval na špičkách prstů. Naštěstí to dobře dopadlo. Sestup trval ani ne deset minut. Dole pod srázem byla divoká džungle stromů doplněných o hustá křoví. Jelikož však porost neměl ani lísteček, bylo skrz něj docela dobře vidět. Když Glocker seskočila jako první do sněhu (Během sestupu se dostala do čela), zabořila se tak hluboko do závěje, že se jí ocas ztratil ve sněhu.
„Jéj.....“ vyjekla překvapeně a přes rameno houkla „Pozor, je to hlubo......“ ani nedořekla, protože musela chytit Andru, která už seskakovala do závěje.
„Díky, Glendo.“ odfoukla Andra.
„Počkejte.“ zvolala Glocker nahoru. Billy svou máti viděl z výšky zhruba šesti metrů, když viděl, jak hluboká je závěj, chtěl si skočit z výšky. Užuž snižoval postoj k odrazu, ale Flammosy ho předními tlapami chytla za nohu a šeptla: „Zbláznil ses?“
„Ale ne. Vždyť je to měkké a hluboké.“ opáčil Billy.
„Myslíš, že si ani tak nemůžeš nic udělat?“ nedala se Flammosy. Billy polkl naprázdno. Tím si už zas tak jistý nebyl.
„No......nevím...“ přiznal.
„Tak vidíš. Zůstaň tady.“ zabručela Flammosy.
Mezitím Glocker dole spustila semínkovou palbu a klestila cestu v závěji. Přitom postupovala stále vpřed, takže celá skupina byla zanedlouho na dně údolí.
„To jsou v tomhle údolí jen stromy a křoví?“ zeptal se Absus.
„Ne. Je tu stará opuštěná čtvrť Swiftu.“ odpověděl John.
„No právě. Tak se radši mějte na pozoru.“ řekla varovně Glocker „Můžeme tu narazit na divoké Pokémony, kteří nemají přátelské úmysly.“
„A proč?“ vyhrkl Billy. Glocker se zastavila a otočila se k Billymu čelem (koukala na něj přes hlavy Johna, Steamse, Absa a Flammosy). Přitom si uvědomila, že stále drží Andru v náruči. Postavila ji na zem a začala počítat na prstech „Za prvé: V zimě tu nic neroste, tím pádem musí krást jídlo lidem. A i tak jsou hladoví a tudíž pořádně nevrlí. Za druhé: Neznají nás. Koho neznají, toho považují přinejmenším za narušitele. A za třetí: Ti Pokémoni jsou s největší pravděpodobností hezky dlouho odříznutí od lidské civilizace, pokud s lidmi vůbec přišli do styku. Z toho vyplývá, e při ví úctě k nim – nebudou tak inteligentní jako my. Budou se hůř přesvědčovat, že máme dobré úmysly.ů
Celý oddíl srozumněně zabručel.
Jen aby se nám vůbec povedlo je přesvědčit.ů zamumlal Billy.
Skupina šla dál. Asi pět minut se prodírala prostorem, než došli na trochu volnější prostranství.
„Páni.“ vdechla Glocker. Ostatním Pokémonům chvíli trvalo, než se dostali na ono prostranství tak a spatřili to co Sceptilka. Na obrovské ploše tu stálo menší město. Spousta převážně rodinných domků bylo nahuštěno do chaotických shluků. Mezi domy byly pouze úzké uličky. Billymu se lidská města vždy líbila, tohle vak vyzařovalo temnotu a smutek.
„Brrr.“ otřásl se „Mně se tu nelíbí.“
„Pojďme.“ zašeptala Glocker „Rozdělíme se na tři skupiny. Jako celek jsme moc nápadní.ů
„Souhlasím.“ kývl John „Skupinky povedu já, Jeff a......“ na okamžik se zamyslel „.....Steams. V každé skupině bud jeden z Vulpixů, Peppermint, Billy a Absus budou každý někde jinde a Glenda bude ve Steamsově skupině. Sejdeme se až pod viaduktem, konkrétně pod tím obloukem úplně vpravo. Bude to jistější. Hodně štěstí. Jdeme.“
Nikdo nic nenamítl. Pokémoni se rozdělili do zmíněných skupin. Každá skupina šla trochu jinou cestou. Billy byl ve Steamsově skupině s Glocker a Flammosy. o msta vstoupili zhruba uprostřed.
„Utvořte čtyřsměrnou formaci.“ hlesl Steams. Billy, Flammosy i Glocker věděli, co to znamená. Rozestavili se tak, že Steams byl vepředu, Glocker vzadu a Billy s Flammosy po stranách. Formace měla tvar růžice kompasu. Steams pomaloučku vedl skupinu ulicí a stejně jako ostatní měl všechny smysly nastražené naplno. Billy šel vpravo a koukal po temných rozbitých oknech. Cekal, že každou chvíli po nich někdo skočí. Všechny nervy měl napnuté k prasknutí.
Ulice skončila a vyústila náměstí. uprostřed něj byla prázdná kašna a vedly z něj další tři ulice. Právě procházeli kolem kašny, když.....
„Steamsi pozor!!!“ vyjekla Flammosy. Vzápětí ji a Steamse něco smetlo a ohodilo asi čtyři metry dopředu. Billy se prudce otočil právě včas, aby viděl nějaké nabité křídlo řítící se proti němu. Bylo však tak blízko, že Billy schytal plný zásah do hlavy, ucítil palčivou bolest v tlamě. Cítili jak letí vzduchem. Dopadl velmi tvrdě na kamennou zem. V hlavě mu nepříjemně třeštilo. Nebyl s to se podívat, kdo mu tu ránu uštědřil. Zatřepal hlavou a obtížemi se nadzvedl. V tu chvíli se mu však rozostřil zrak a on ztratil ponětí o tom, kde je nahoře a kde dole. Společně s bolestí v hlavě to bylo tak nepříjemné, že Billy musel zavřít oči. Pak se chtěl doplazit směrem, kterým tušil uličku, ze které vyšli. Jenže kvůli zmatení narazil hlavou o zem a pak ještě do zídky kašny. O tom však neměl ani tušení. Domníval se, že narazil dvakrát do stejného místa.
„Billy......nehýbej se!“ slyšel vzdáleně jakýsi hlas, který nedokázal identifikovat.. Ale měl pocit, že se z toho chaosu musí dostat. A tak se těžce postavil a šel. Vrážel do všeho možného, co bylo v jeho dosahu. Zmatení ho vždy donutilo jít špatným směrem. Za pár minut už ho z toho bolelo celé tělo. Pak náhle ucítil v hrudi strašnou ostrou bolest, mnohem větší než všechny ostatní. zvrátil se dozadu a upadl. Na hrudi měl obrovskou popáleninu. Nebyla vak od ohně. Billy totiž cítil i chaos v myšlení, což ukazovalo spí na pořádně silný psychický útok.
Zmatení ustalo stejně rychle jako se dostavilo.Billy cítil mnohačetné bolesti. Byl příliš oslabený, aby se postavil. Jen pomalu s obtížemi se nadzvedl a upíral oči do tmy, aby našel původce potíží. Po chvíli s hrůzou zjistil, že se všude hemží nějací létající Pokémoni. Nemohl však rozpoznat jací. Teprv za asi pět minut jeden vstoupil do měsíčního světla a Billy rozpoznal Noctowla. Hned na to mu někdo šlápl na krk.Billy chroptivě vyjekl a hmatal rukama po noze, která mu stála na krku. Byl to nějaký ptačí pařát. Grovyle utkvěl očima na neznámém a nepřestával se zmítat a kroutit. I tohoto Pokémona poznával. Byl to Xatu. Ale byl stejně vysoký jako dospělý člověk.
„Pusť.....“ zachrčel Billy a bušil pěstí do Xatuova spáru.
„Cítím sílu.“ promluvil Xatu hřmotným hlasem.
„Billy, ne!!!“ bylo slyšet Glockeřin výkřik. Billy koutkem oka viděl, jak se Glocker rychle přibližuje. Ale když byla asi deset metrů od nich, ozvala se strašlivá dunivá rána a Sceptilka byla odmrštěna zpět. Billy na t koukal jako u vytržení.
„Hej, ty......Pusť mě!!“ zachroptěl.
„Cítím sílu.....“ opakoval Xatu. V tu chvíli se Billymu před očima objevila dávná vzpomínka.
Utíkal po temné lesní cestě. Za sebou slyšel hlasitý mnohočetný dusot. běžel po čtyřech – Byl ještě Treecko. Byl velmi unavený, ale věděl, že když poleví tak ho převálcujou Donphani. A uskočit do okolního lesa se neodvážil. Proto stále běžel a běžel a doufal, že to dobře dopadne. Pojednou se dostal na rovinku na jejímž vzdáleném konci spatřil křižovatku se stromem uprostřed. To je má šance, pomyslel si a ohlédl se přeš rameno, aby zjistil, jak jsou Donphani daleko. Vtom ucítil bolestivý náraz – do něčeho vrazil. To něco ho odpružilo a vymrštila nahoru. Byl právě v nejvyšším bodě výskoku, když si najednou uvědomil, že ho něco drž za ocas ve vzduchu. Pomalu se ohlédl a viděl, že se mu ocas přilepil na větev plnou smůly. Donphani zatím profičeli těsně pod ním a po chvíli zmizeli za křižovatkou. ulehčeně vydechl. Právě přemýšlel, jak by se z větve dostal, když ho přemohlo vyčerpání a mdloby.....
Vzpomínka se přerušila a Billymu se zatmělo před očima. hned na to však „výlet do minulosti“ pokračoval.
Teď ležel na zádech na cestě a koukal přímo do Firestormových rudých očí. Ocas ho strašně pálil. Kolem něj stál půlkruh Pokémonů, mezi nimiž byl i malý drobný Natu.....
Vize opět skončila a Billyho tělem projel nepříjemný výboj energie. Nicméně pařát z jeho krku sklouzl. Billy se otočil na všechny čtyři a prudce se rozkašlal. Poté klesl zpět do lehu, protože ho onen výboj oslabil natolik, že pocítil mírný náznak mdlob. Slyšel Xatuův hlas: „Ne......To není pravda........ne.......ne.....“
Tohle se vymykalo situaci. Jestli se Billy nepřeslechl, tak právě slyšel Xatua bědovat. Ale kvůli slabosti se nemohl otočit podívat se, co se stalo. Po chvíli uslyšel kroky. Potom pocítil, jak ho Xatu uchopil a otočil na záda. Teď koukal přímo do Xatuových očí.
„Jmenuješ se Billy? Pochází.....ze Skořepinového lesa? Je tvoje máma Sceptilka, která si říká Glocker?“ zasípal těžce se zobákem těsně u Billyho tlamy.
„Cože?“ zasténal Billy mátožně.
„Děláš si legraci, krucinál??!?“ zařval Xatu a zatřásl s Billym „ODPOVĚZ NA TO, NA CO SE TĚ PTÁM!!!“
Billymu se zamotala hlava. Párkrát zamrkal a protáhl: „Třikrát ano.“
Xatuovy oči se rozšířily a s Billym zacloumal další energetický výboj. Grovyle ani nemohl vykřiknout, jak byl malátný. Náhle však pocítil, že může zburcovat ještě nějakou novou bojovou energii. A tak se soustředil právě na mobilizaci této energie. Vzápětí pocítil, že se mu navrací síla. Otevřel oči a s údivem zjistil, že onen podnět ke vzchopení se byla vlastně záměrná aktivace přerůstání. Za pár sekund už byl schopen vstát. Mocným švihem se vymrštil na nohy, zaktivoval obě čepele a rozpřáhl se.
„Billy, zadrž! To jsem já!“ vykřikl Xatu a ustoupil o krok.
„Kdo já?!?“ zaburácel sípavě Billy a zlostně na Xatua hleděl.
„Fred.....“ utrousil Xatu. To Billyho donutilo zpozornět. Znal jediného Pokémona jménem Fred. Naposled ho viděl před třemi a půl roky. Pak si vzpomněl, že ten Pokémon byl Natu. Ihned tu myšlenku zavrhl.
„Ty lžeš!!!“ křikl a zaútočil čepelí. Jenže v tu chvíli Xatu rozzářil své oči a Billy pocítil, že nějaká neznámá neviditelná síla zastavila jeho čepele. Začal se se silou přetlačovat.
„Billy.....eeh....No tak.....Ještě teď si..fff....pamatuju, jak jsi....eh....skočil přes křoví a .... eh....uff.....já jsem ti z legrace vnuknul vidinu......propasti.“
Tímhle Xatu Billyho přinutil sklonit čepele. Billy teď už byl více přesvědčen, že před ním stojí dávný přítel.
„A pak....“ zamumlal.
„....ses trefil do jezírka a Firestorm tě zahříval.“
Billy v tu chvíli oněměl úžasem. Skutečně to byl Natu Fred, kterého naposled viděl v bitvě proti Spartakově bandě před třemi a půl roky. Od té doby po něm nebylo ani stopy. Billy ho však nijak nepostrádal, protože se s ním nikdy blíže neseznámil.
„Billy....“ řekl Fred rozpačitě „Rád se s tebou opět setkávám.“
„Frede....“ hlesl Billy tiše „Ty ses.....též vyvinul?“
„Jak vidíš.“ pronesl Fred „Koukám, že ty taky. Ale vypadáš jinak než Peppermint.
„Tu hvězdu na hrudi jsem získal při evoluci.“ zahučel Billy „Kam ses tehdy poděl?“
„To je trochu delší historie....“ začal Fred, ale náhle zmlkl a podíval se doprava, kde se Flammosy, Steams a Glocker stále ještě potýkali s Noctowly.
„A jé, úplně jsem zapomněl. Počkej chvíli.“ otočil se čelem k Noctowlům a začal na ně soustředit svůj pohled. Noctowlové náhle přestali útočit a seskupili se v řadě u kašny.
„Výborně.“ usmál se Fred. Glocker, Flammosy a Steams došli až k Billymu. Glocker se okamžitě vrhla na Freda a prudkým chvatem ho složila na zem.
„Co to děláš, Glendo?“ pípl Fred. Glocker, která se zrovna rozpřahovala dvoj-čepelí, se zarazila:
„Jak můžeš vědět, jak se jmenuju?“ zaskřehotala zvědavě.
„No, jsem Xatu.“ uchechtl se Fred „Kdybych to jméno neznal, tak bych si ho přečetl v tvé mysli. Ale já ho znám, takže nemusím nic číst.“
„Odkud ho znáš?“ zahřímala Glocker.
„Mami, to je v pořádku. To je Fred. Pamatuješ si na něj?“ pravil Billy. Glocker se rozesmála, dala si však pozor, aby Freda nepustila.
„Hihihahahaha....Ten malinký prostořeký Natu, že se během tří a půl roku vyvinul v tak obrovského Xatua? Dej pokoj.“ vyhrkla rozesmátě.
„Vždyť Billy se taky během tří a půl roku vyvinul v krásného a silného Grovyla.“ namítla Flammosy.
„Říkám, že je absurdní, aby tohle byl Fred.“ zabručela Glocker.
„Je to on, mami. Už jsem se přesvědčil.“ ujistil ji Billy. Glocker ztuhl úsměv. Střídavě těkala pohledem mezi Billym a Fredem. Vzápětí se jí však rysy obličeje zkřivily do naštvaného výrazu.
„Proč jsi Billyho poranil Psychickým paprskem a pak jsi mu stál na krku?!? A to ani nemluvím o tom zmatení, cos’ mu způsobil.“ vyprskla zlostně.
„Na tom něco bude.“ zamumlal neslyšně Billy.
„Nevěděl jsem, že je to on.“ hájil se Fred „Billy, promiň za to, co jsem ti udělal.“
„Proč sis to teda nepřečet’ v jeho mysli? Myslím předtím, než jsi mu něco udělal.“
„Z Billyho vyzařovala neuvěřitelná síla, která mě úplně fascinovala.“ vysvětlil Fred „Myslel jsem, že je to úplně cizí Grovyle a tak jsem ho chtěl zhypnotizovat, aby plnil mé příkazy. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být Billy.“
„To by asi nikoho nenapadlo.“ hlesla Glocker a pohled zavrtávala do místa, kde měl Billy pod kožichem hvězdu „Tak pojď, vstávej.“ řekla konečně, vstala a podala Fredovi ruku. Fred se chytl a vztyčil.
„Díky za důvěru, Glocker.“ odfoukl a poklonil se.
„No no no.“ zavrčela Sceptilka „Máš u mě ještě vroubek, který sis ani za ty skoro čtyři roky nevyžehlil.“
„Co?“ nechápal Fred.
„Hned, jak jsme poprvé vstoupili do jeskyní Eclipsu, jsi mě strašlivě vyděsil vsugerovanou vidinou.“ protáhla vyčítavě Glocker.
„Ach ano.....vzpomínám si...“ kývl Fred. Billy v jeho hlase postřehl náznaky provinilosti „Billy mě tehdy okamžitě zpacifikoval.“ zasmál se.
„Hej, šéfe!“ to se ozval jeden z Noctowlů „Tak co teda máme udělat s vetřelci?“
„S jakými vetřelci?“ zabrumlal Fred nezúčastněně.
„No.....s těmahle.“ řekl Noctowl a pokynul křídlem. Tahle věta Billyho, Glocker, Steamse a Flammosy zaujala. Všichni čtyři se otočili čelem ke shluku Noctowlů. Z něj vzápětí vyletěl Firestorm a tvrdě přistál na dlažbě náměstí.
„Firestorme!“ vyjekla Flammosy. Nebyla jediná, koho to absolutně překvapilo. Billy ohromeně zíral na sténajícího Firestorma. Než vešli do opuštěného města, byl Firestorm plný síly, třebaže se ještě zotavoval z tréninku. Dokázal by v tomto stavu smést mnoho takových Noctowlů. A teď tu ležel stejně zřízený jako po odpoledním zápasu s Absem. To nejhorší však teprve mělo přijít. Dav se rozestoupil ještě jednou a vedle Firestorma dopadl Peppermint. Sotva ho uviděla Flammosy, žalostně zavyla a usedavě se rozplakala. Billy se v tu ránu cítil podobně jako ona. Glocker sebou mocně škubla a Steams vykulil oči. Všichni měli ke své reakci velmi dobrý důvod. Peppermint byl tak zmlácený, poškrábaný a potlučený až se dech nad tím tajil. Billy na jeho těle marně hledal místo, na kterém by nebylo nějaké zranění. Prostě modřiny, škrábance a odřeniny měl všude. Nejvíc na hrudi. Měl dokonce natržený vlasolist. Samozřejmě nebyl při vědomí.
„Kurte.“ sklouzl Billymu z tlamy nehlasný šepot.
„Co jste s nimi udělali?“ zachrčel ztěžka Fred a koukal na zbídačeného Grovyla.
„Kladl veliký odpor a nějak se to seběhlo.“ řekl Noctowl „Je teď absolutně neškodný.“
„To vidím, ty hlupáku!!!“ rozkřikl se Fred „Řekni mi úkol, který jsem ti dal a který jsi nezeslowpokoval, he?“
„Oni byli tři a byli všichni dosti houževnatí. Museli jsme využít naší přesilu.“ odporoval Noctowl.
„Přesila dvanáct na jednoho není výhoda, ale decimace.“ zuřil Fred „Kde je ten třetí?“
„Byl to Machoke. Utekl nám.“ odpověděl Noctowl. Fred přišel blíž k Noctowlovi, který mluvil. Cestou nabil křídlo energií a uštědřil mu nemilosrdnou ránu do hlavy. Noctowl proletěl vzduchem, narazil do zdi nějakého domu a zůstal v bezvědomí ležet u ní.
„Pořádně si ho prohlídněte!!“ zvýšil hlas Fred „Ten to teď schytal za vás všechny i za toho Grovyla! Příště vám taková hnusárna neprojde! A teď zmizte, než si to rozmyslím!“
Skupina Noctowlů se beze slova vznesla a odletěla do tmy směrem k patě viaduktu.
Billy už to nevydržel a rozběhl se k Peppermintovi. Padl na kolena vedle něj. Teď, když byl nejblíž, jak mohl být, se Peppermintovy rány zdály být hrůzostrašnější. Noctowlové ho rozhodně nešetřili. I přes obličej se mu táhly škrábance a na spáncích měl zvlášť velké modřiny. Billy vzal do rukou jeho vlasolist a prohlížel si místo, kde byl list asi do půlky jeho šířky natržený. Při tom pohledu se cítil, jako by všechny ty rány schytal taky.
„Kurte....“ špitl. To už k němu přišli i ostatní. Dokonce i Firestorm se vrávoravě přišoural. Obstoupili oba Grovyly.
„Billy, to bude v pohodě.“ konejšil ho Fred.
„Dostane se z toho?“ zasípal Billy a hlas mu přeskočil.
„Jo, určitě.“ řekla Glocker zaraženě.
„Pusťte mě k němu.“ ozval se známý hlas a vzápětí se mezi Glocker a Freda vmáčknul John. Klekl si vedle Billyho a přichystal si brašnu – lékárničku.
„Kdo to je?“ pošeptal Fred Billymu.
„To je John, náš doktor.“ odpověděl Billy.
„Upřímně řečeno, Billy,“ podrbal se na hlavě Fred „Díval jsem se před chvílí na Peppermintův stav. Je na tom špatně. Myslíš, že to ten doktor zvládne?“
„Doufám v to.“ řekl Billy roztřeseně.
„To by chtělo auru.“ huhlal John.
„Ale tu nikdo z nás dělat neumí.“ zabědovala Glocker a začala si hryzat drápy.
„Zvládnem to bez ní.“ uklidňoval situaci John „Mám tu univerzální roztok na zranění. Výrazně urychluje hojení u všech druhů zranění kromě spálenin. Je to poněkud polní a provizorní léčba, ale je účinná. Problém je v tom, že roztok se musí ředit. Přímé použití by nadělalo víc škody než užitku. Navíc by na tak rozsáhlá zranění ani nestačilo množství, co tu mám.“
„Sáhl do brašny a vytáhl pět stejných lahviček střední velikosti. Billy na ně vykulil oči:
„Tohle že by nestačilo?“ zeptal se překvapeně.
„Jo.“ kývl John a vytáhl z brašny ještě houbu na umývání „Potřeboval bych džber vody.“
„To asi neseženem.“ zaštkala Flammosy, která ještě pořád mírně vzlykala a popotahovala.
„Ale jo. Chvíli strpení. vzadu se jich válí celá hromada.“ vyhrkl Fred. Následně se odteleportoval pryč.
„Jak se to vlastně stalo?“ chtěl vědět Billy a dával si záležet, aby se mu netřásl hlas.
„Víš proč je Peppermint tak strašně zmlácený?“ začal John „Protože ta banda Noctowlů číhala v záloze na střechách domů a pak se ze všeho nejdřív všichni vrhli na něj. Nevěř tomu, co ten Noctowl říkal. Chudák Kurt nemohl udělat vůbec nic. Ti Noctowlové ho neprodyšně obklopili a útočili na něj vším možným. Nejhorší na tom bylo, že všichni bez výjimky se vrhli na něho. Byl jsem tam ještě já a Firestorm. Mohli se rozdělit a zaútočit na všechny z nás, ale ne. Mlátili, škrábali a klovali a nedbali na to, že Kurt zřetelně (a taky hlasitě) dával najevo, že se vzdává takové přesile. I když už ztratil vědomí, tak ho nepřestávali decimovat.“
„To jste mu nešli pomoct?“ vykřikla vysoce Flammosy. Billy teď nevěděl, co si má myslet. Nenapadal ho jediný důvod, proč nejít v takové situaci Kurtovi na pomoc.
„Byli jsme jako přimrzlí. Nemohli jsme nic dělat.“ řekl John.
„Já jsem pak chtěl Noctowly smést Přehřátím.“ pokračoval těžce Firestorm „To byl Kurt ještě při vědomí, ale jeho bolestné výkřiky už slábly.....“
„Nech si toho.“ ohradil se Billy.
„Promiň....“ omlouval se Firestorm „Jenže jsem nechtěl Kurta popálit. Hodnou chvíli jsem se rozhodoval a pak jsem to vypustil mimo, abych je aspoň odlákal jejich pozornost od Kurta. Nevím doteď jestli to byl dobrý nápad nebo ne. Hned pak se totiž sesypali na mě. Šli na mě stejně jako na Kurta. John je však odlákal pryč, takže mě nezřídili tolik jako Kurta....aaaaa......“ sotva dořekl skácel se v mdlobách na zem.
„Firestorme!“ křikl Billy, ale ani se nepohnul. V tu chvíli se totiž vrátil Fred. Přinesl s sebou i džber vody a ještě jednu věc, kterou však Billy nepoznával. Byl to jakýsi malý bílý balíček.
„Taaak tady to je....“ odfoukl. Hned pak sjel očima k Firestormovi „Co se mu stalo?“ optal se.
„Omdlel.“ broukl ironicky Billy a otočil oči v sloup. To jsou hloupé dotazy, dořekl v duchu.
„Sem s tou vodou.“ požádal John. Fred pohotově přistrčil džber. Machoke vzal dvě lahvičky s lékem a celé je vylil do džberu. Pak to promíchal rukou, vstal a chystal se vylít roztok na Pepperminta.
„Počkej, počkej, počkej!“ zastavila ho Glocker „Chceš, aby zmrznul? Není sice moc velký mráz, ale když ho poleješ studenou vodou....“
„Ta voda je teplá.“ usadil ji John „Billy, svlékni si kožich.“ Billy poslechl, rozepnul knoflíky a vyklouznul z kožichu. Obklopila ho třeskutá zima.
„Až Kurta ošetřím, oblékneme mu ten kožich, aby byl v teple.“ vyložil John. Poté opatrně polil Kurta od noh až po vlasolist léčivým roztokem. Znovu si dřepl, vzal houbu a začal s ní opatrně přejíždět po škrábancích, modřinách a odřeninách. Občas houbu smočil ve zbytku roztoku ve džberu. Procedura trvala asi deset minut. Během toho všichni prochladli, protože jen stáli a dívali se. Mohli se sice projít a poskakovat, aby se zahřáli. Ale osud jednoho z jejich přátel pro ně byl tak důležitý, že chtěli zůstat u něj.
Když John skončil, ošetřil ještě podobným způsobem Firestorma, s tím rozdílem, že ho nepolil celého, ale jen namáčel houbu a ošetřoval nevyždímanou houbou. Potom schoval všechny lékařské potřeby a sdělil něco jako lékařskou zprávu:
„Kurt je na tom dosti zle.“ (Flammosy hlasitě popotáhla) „Ale vypadá to, že nemá žádná těžká nebo kritická zranění, což mi Fred určitě potvrdí....“
„Ano.“ kývl Fred.
„Pár dní však nebude schopen boje a v prvních momentech ani chůze. Ale počítám, že do zítra bude z nejhoršího venku.“
„Tak to je fajn.“ zavrněl Billy a přitulil se ke Glocker „Hlavně, když bude v pořádku.“ dokončil zasněně.
„Myslím, že s touhle primitivní polní léčbou to je úctyhodný výkon.“ zasmál se John. Vzal Billyho kožich a zabalil do něj Pepperminta.
„A teď spusť, Frede.“ vyhrkl Billy, když viděl, že je o Pepperminta dobře postaráno „Kam ses tehdy poděl?“
„Na to si sedneme někam jinam, ne?“ navrhl Fred. V tu ránu Billyho oslepil záblesk jasného modrého světla a on pocítil podivnou lehkost a na chvíli ztratil veškerý cit. Ale za pár vteřin vše ustalo a Billy vzápětí seznal, že se pravděpodobně poprvé v životě teleportoval. Nacházel se teď uvnitř jednoho z opuštěných zpustlých domů. Byli tu s ním i všichni ostatní. V oné místnosti se nacházelo mnoho stolů a židlí a naproti dveřím stál uprostřed místnosti kruhový bar.
„Kde to jsme?“ špitla Glocker.
„V bývalém lidském lokálu. Je to tu pohodlnější než venku, ne?“ pravil Fred.
„No jo, ale,“ zamumlal podezíravě John „Kde je Peppermint?“ to řekl už vyšším hlasem.
„Je na podlážce v baru. Je tam teplo.“ vysvětlil Fred „Je tam i Firestorm.“
„Hmm, dobrá.“ zahučel John, tvářil se však nedůvěřivě.
„Fajn, takže.....posaďte se.“ vybídl všechny Fred. Billy, Glocker, John, Steams a Flammosy si posedali na stoly a židle. Billy už byl celý napnutý. Měl rád vyprávění ze starších dob. Zvlášť, když se to týkalo někoho, s kým se kdysi stýkal.
„Určitě si všichni pamatujete na náš dávný konflikt s banditou jménem Spartakus.“ začal Fred „Po tomto konfliktu jsme se šli občerstvit na kukuřičné pole. Tam jste mě mohli vidět naposled. Hned druhý den jsem se vypravil na výlet a zatoulal jsem se sem, do Valleywiftu – jediné opuštěné čtvrti města Swift. Slyšel jsem, že to bývala nejhezčí a největší čtvrť.
Tady jsem narazil na Pokémony, kteří jsou......no......řekněme jiní, než jsme my. Když jsem zjistil, jaký život zde tito Pokémoni vedou, řekl jsem si, že tu na pár dní zůstanu a uvedu vše do pořádku. Zde se totiž neuměli postarat sami o sebe, neuměli se chovat, neuměli moc dobře bojovat a jiné závažné nedostatky. Ale za tu krátkou dobu, co jsem tam chtěl původně strávit, jsme si navzájem na sebe tak zvykli, že ani já ani oni jsme se nechtěli od sebe odloučit. A tak jsem tu zůstal a začal jim radit, jak by měli správně žít. Necítím se nadřazeně, jen chci, aby se ode mě poučili. Sami vidíte, že jsou oblasti, ve kterých jsou zatím naprosto nepoučitelní. Přestože bojovat už docela umí a jakžtakž si umí obstarat něco k jídlu, tak stále se ještě neumí chovat na naše poměry slušně. Sami jste viděli, co udělali s Peppermintem a Firestormem, za což se ještě jednou omlouvám. Můžete mu to pak vyřídit. Můžete si být jistí, že jim to ještě spočítám.“ odmlčel se.
Zavládlo na pár vteřin ticho. Pak promluvila Glocker:
„Už bych se ráda prospala, mám za sebou perný den.“
„Já též.“ ozvali se všichni ostatní kromě Johna.
„Dobrá. Už vás nechám spát.“ broukl Fred „Už jsem zjistil, proč jste sem šli......Chcete-li můžu vám zjistit, jak to v táboře Spartaka vypadá.“
„Ano!“ ožil okamžitě Billy.
„Tak vydrž.“ usmál se Fred a odteleportoval se pryč. Nastalo ticho. Billy teď byl celý natěšený. Konečně se dozví, jak na tom Sharphand je. A to ho může popohnat k větší rychlosti. V souvislosti s tím ho napadla záhadná myšlenka : Jak Fred dokáže Sharphand najít? Hned se na to zeptal Johna.
„Někteří Pokémoni dokáží pomocí svého interního radaru zachytit biosignál konkrétního Pokémona na dálku. Na jak velkou dálku, to určí síla daného Pokémona s interním radarem.“ znělo Johnovo vysvětlení.
Billy teď přesně věděl, jak Fred celou akci provede. Najde Sharphand, teleportuje se k ní, obhlídne situaci a vrátí se. S každou další sekundou byl napnutý víc a víc a nemohl se dočkat Xatuova příchodu.
Fred se přiteleportoval zpět asi za dvacet minut. To už Steams spal a Glocker se taky zavíraly oči. Flammosy si během té dlouhé chvíle sedla vedle Billyho na jeden ze stolů. Když se Xatu zničehonic objevil v místnosti, byl zadýchaný, ale nezraněný.
„Tak co?“ vyhrkl Billy okamžitě.
„Mluvil jsem s ní.“ zamumlal Fred.
„Fakt?“ utrousila Glocker.
„Jo.“ přikývl Xatu „Byla strašně daleko. Až někde u Grassanda. Tak daleko jsem se ještě nikdy neteleportoval. Vůbec nechápu, jak mohli tak daleko dojít. Spartakova banda nocuje na nějaké náhorní plošině. Když jsem se tam objevil, koukal jsem.....Ale posuď sám.“ došel k Billymu a položil mu obě křídla na hlavu. Billy ani nestihl nic namítnout. Z míst, kde se křídla dotýkala jeho hlavy, se mu šířilo horko až to bylo nepříjemné. A najednou se mu před očima zatmělo. Ale jen na vteřinu či dvě. Pak Billy seznal, že najednou vidí nějakou úplně jinou situaci. Nevyvedlo ho to z míry. Byl na podobná překvapení zvyklý. Stál teď na jakési skále a shlížel dolů na nějakou náhorní plošinu, uprostřed které hořel oheň. Kolem ohně leželi bandité včetně Spartaka a spali. Fred, z jehož očí Billy celou situaci viděl, sešel na nižší skálu a pak ještě níž. Záhy uviděl Sharphand, schoulenou těsně u ohně. Bylo vidět, že nespí – neustále hýbala chodidly, jako by měla dlouhou chvíli. Fred se pousmál a teleportoval se přímo ke Grovylce. Spartakus, ležící vedle ní, se ze spaní převalil na druhý bok. Sharphand upřela své oči na Freda. Nemohla však říct ani slovo. Xatu si teprve teď všiml, že Sharon je svázaná nějakými šlahouny. I tlamu měla převázanou (zřejmě proto, aby nemohla použít semínka). Fred k ní přiklekl a opatrně jí uvolnil tlamu.
„Kdo jsi?“ promluvila Sharphand. Její hlas byl šeptavý a postrádal dost ze své někdejší skřehotavosti.
„Přítel.“ šeptl Fred.
„Jsi-li přítel, rozvaž mě.“ požádala Sharphand.
„To nemůžu.“ zavrtěl hlavou Xatu „Přiteleportoval jsem se zdaleka asi bych tě nedokázal teleportovat zpět. Jiné osoby dokážu teleportovat jen na velmi malou vzdálenost. Tam odkud jsem přišel na mě čekají.“
„Ach...“ povzdechla Sharphand.
„Posílám ti pozdrav od Billyho.“
„Cože?“ zbystřila Grovylka „Ty....ty znáš Billyho?“
„Ano. Má o tebe hrozný strach a dělá si starosti.“ pravil pevně Fred.
„Ooo.....Můj bože.“ hlesla Sharphand a v očích se jí zatřpytily slzy.
„Jak je ti?“ zeptal se Fred po chvilce ticha.
„Špatně.“ odvětila Sharphand „Pořád dostávám tolik ran, že mám pocit, jako bych začala ztrácet schopnost provádět útoky. Jen má kalibra mě ujišťuje o tom, že nejsem naprosto nepoužitelná v boji. A jelikož nepatřím mezi nejodolnější Pokémony, tak většinou po každém šestém sedmém útoku někoho z těch silnějších banditů omdlím. A taky mám strach. Nevím, co se mnou Spartakus zamýšlí, ale nic pěkného to určitě nebude......aaa.......auau....uuu.“ na konci tiše zaskučela.
„Bolí to moc?“ otázal se Fred.
„Jo.“ zasyčela Sharphand „A ještě mrkni na tohle.“ překulila se na břicho. Fred s úžasem seznal, že mezi dvěma ocasními listy Sharphand vyrůstá ještě třetí. Sice menší, ale byl tam. Sharphand se otočila zpět a popotáhla.
„Jak se ti tohle stalo?“ vyhrkl zaskočeně Fred.
„To nevím. Ten třetí ocasní list vyrostl přes noc.“ mocně povzdechla „Připadám si jako zrůda – mám jednu zacyklovanou čepel a tři ocasní listy.“
„To se ti snaží Spartakus vnuknout. Pocit, že už za nic nestojíš, abys ztratila naději, že tě Billy kdy přijde zachránit.“ vyložil Fred „Musíš věřit, že přijde. A on přijde, to ti zaručuju.“
„Děkuju.“ vydechla Sharphand „Vyřiď Billymu, že mu věřím a že ho mám ráda.“ popotáhla „Jak je tam u nich?“
„Jsou ve Valleywiftu pod Dartským viaduktem. Jsou v pořádku....tedy až na.....“
„Billyho?“ vyhrkla žalostně Sharphand.
„Ne. Tvého bratra.“ oznámil Fred „Vrhlo se na něj dvanáct Noctowlů.“
„Ach bože....“ zaševelila Grovylka „A jak je na tom?“
„Špatně. Ale dostane se z toho.“
„Ještěže tak.“ zaštkala Sharon.
„To bude v pohodě, uvidíš.“ těšil ji Fred (stejně jako těšil Billyho) a setřel jí špičkou křídla slzu z oka.
„Díky.“ pousmála se Sharphand „Kdo jsi?“
„Znáš mě. Jsem Fred.“ odpověděl Fred.
„Fred? Ale.....no...ano, znám tě, ale.....ty jsi byl malinký Natu.“ zakoktala se Shar.
„No jo, no.“ pokrčil rameny Fred.
„Frede?“ oslovila Xatua Grovylka.
„No?“
„Nemáš něco k jídlu? Mám hlad. Už jsem skoro dva dny nejedla.“
„A víš, že jo?“ usmál se Fred. Pozvedl jeden z bílých sáčků, které držel křídlem. Rozbalil a.....
„Copak to máš?“ ptala se Sharphand.
„Křížaly.“ informoval Fred.
„Neukradls’ to, že ne?“
„Jo. Ale zcela výjimečně. Původně byly pro Billyho, ale zřejmě bys je měla dostat ty.“
„Hmm...tak fajn...“
Fred postavil otevřený sáček na zem. Sharphand se připlazila blíž a přímo tlamou si nabrala několik jablečných a hruškových křížal.
„Výborně.“ zabrumlala a během chvilky snědla všechny křížaly.
„Asi jsi byla hodně hladová.“ poznamenal Fred „No nic. Asi se už teleportuju zpět.“
„Ne, ještě ne.“ protáhla Sharphand.
„Musím, Sharphand. Promiň.“ řekl smutně Fred.
„Tak.....Tak aspoň pozdrav Billyho a že mu posílám pusu.“ pronesla Sharphand a povzdechla.
„Dobrá.“ souhlasil Fred „Drž se Sharphand. Nenech se Spartakem zlomit.“
Sharphand užuž otevírala tlamu, aby něco řekla, ale Fred jí položil špičku křídla na nos a zašeptal: „Pššššt. Hezky spi.“ a použil Hypnózu. Sharphandiny oči se pomalu zavřely a ona začala pravidelně oddechovat. Fred ještě chvíli koukal, jak spí a ještě použil Ulehčovač snů (opak Pojídače snů), aby se jí zdálo něco pěkného. Pak vzal šlahoun a svázal jí tlamu, aby se nic nepoznalo. Když byl hotov, vyšplhal zpět na výstupek, ze kterého prve pozoroval ležení, a odteleportoval se pryč.
Vize skončila a Billy znovu před očima uviděl lokál. Flammosy a Glocker klímaly. John byl vzhůru a koukal na Freda. Billy však postřehl, že v místnosti je i poslední skupina jejich party – Absus, Jeff a Andra.
„Co tomu říkáš?“ zašeptal Fred.
„Neuvěřitelné....“ hlesl Billy.
„Co?“ zareagovala zvědavě Andra.
„Sharphand má tři ocasy.“
Skupina zalapala po dechu: „Cože?“ vykřikl Jeff.
„A jak to?“ zaduněl Absus.
„Nevím.“ odpověděli Billy a Fred zároveň.
„Moment, moment.....Jak můžete vědět, co se děje v Sharphandině blízkosti?“ vyjekla Andra.
„Fred obhlídnul situaci u Spartaka.“ hekl polohlasně Billy „Sharon je zoufalá. Je úplně jiná, než jakou jsem ji včera viděl ve snu.“
„Je možné, že Spartakus má nějakého manipulátora myšlení a ten Sharphand nějakým způsobem deptá.“ nadhodil John.
„Fuj, to bych nikomu nepřála.“ otřásla se Andra.
„Ne, to určitě ne.“ nesouhlasil Billy „S něčím takovým by se Sharphand svěřila. I za předpokladu, že by za to později byla potrestána. Nedovedu to pochopit, ale ona i přes jasné nebezpečí upřednostňuje svou hrdost, mou čest a svá pohrdání. Asi jí to za ta zranění stojí.....“ hlas se mu zlomil. Tahle řeč Billyho příliš rozrušila.
„Ale no tak, Billy.“ zabručel Fred „Je teda fakt, že v tomhle je Sharphand trochu podivná. Ale určitě jí není jedno, že schytává tolik ran.“
„Jo, teď jsem si to uvědomil taky.“ zachrčel Billy „Sharphandina zoufalost mě rozhodila. Nevím, co si o tom mám myslet.“
„Zkus si představit sebe.“ doporučil John „Pak pochopíš, že je to v takové situaci normální.“
„Jenže mě mate její počáteční odvaha. Ona byla neuvěřitelně odbojná. Jak se mohla.....“
Vtom se mu znovu zatmělo před očima. Došlo mu, že si Fred opět prohlíží jeho myšlenky.
Za pár vteřin mu před očima vyvstal sen z minulé noci. Viděl Spartaka Sharphandinýma očima. Sharphand byla vystresovaná, bála se toho, co by se mohlo stát.
Zjevení zmizelo a Billy se vrátil do reality.
„Hmm, tak takhle to je.“ mumlal Fred „Sharphand je takhle zoufalá a vystrašená celou tu dobu, co je ve Spartakově moci. To, co jsi viděl ve snu, Billy, byl její chvilkový záchvěv odvahy a odbojnosti. Ale dostala za to takový kartáč, že se začala držet zpátky a přestala si věřit. Pokud se najde něco, co ji povzbudí, jako třeba teď návštěva posla dobrých zpráv – a sice mě...h-h...-, tak se dá předpokládat, že se vzchopí a začne Spartakovi znepříjemňovat život nejvíc, jak může a hlavně na kolik si věří. Rozumíš?“
„Jo, Rozumím.“ hlesl Billy, ale v myšlenkách před sebou stále viděl zoufalou Sharphand, jak se užírá kvůli tomu, že se k ní Spartakus a bandité stále chovají jako k podřadné zrůdě a že jí zřejmě kvůli tomu narostl třetí ocasní list.
Fred zívl:
„Už bychom měli jít na kutě. Nevím, jak vy, ale já jsem hodně unavený. Hlavně kvůli Peppermintově případu.“
Billy, Andra, Jeff a Absus na něj vytřeštili oči.
„Abyste rozuměli,“ začal vysvětlovat Fred „Já neumím moc řešit situace, které mě naštvou. Nad jejich řešením musím přemýšlet asi šestkrát intenzivněji, než by kdy přemýšlela Glocker, která je podle mých propočtů nejchytřejší Pokémon z vás.....ne nepřeháním....“ zarazil Andru, která už chtěla něco namítnout „Zlostná situace pro mě znamená strašné vytížení. Stejně jako kdybys třeba ty, Billy, bojoval, jako tehdy s Typhlosionem Xaverem. Nebo stejně jako já, když jsem se teleportoval až k Sharphand a zpátky.“
„Stejně jsme unaveni všichni.“ pronesl John. Billy s ním souhlasil. Byl též hodně unavený a udržel oči otevřené jen díky přerůstání. Kromě toho ho ještě bolely modřiny způsobené jednáním ve zmatení a hlavně hodně štípalo místo, kam ho trefil Psychický paprsek.
„Tak já jdu spát hned.“ zahučela Andra. Lehla si k baru, stočila se do klubíčka a zavřela oči: „Dobrou noc.“ broukla tiše.
„Tak fajn. Jdem spát.“ zaduněl Jeff. Spolu s Absem si lehl jen tak ke zdi na zem.
„Kde budeš spát Billy?“ zeptal se Fred už mírně mátožným hlasem. Billy již měl odpověď připravenou:
„V baru. Nebo jak se tomu říká. Chtěl bych v případě nebezpečí ochránit Kurta a Firestorma.“
„To je správné.“ řekl uznale Fred „Ale tady se nemůže nic stát.“
„Stejně tam radši budu spát.“ trval na svém Billy.
„Fajn, jak myslíš.“ pokrčil rameny Fred a zavedl Billyho ke vstupu do baru. Peppermint byl stále ještě v bezvědomí, ale na Firestormovi bylo vidět, že se předtím už probral. Ležel totiž jinak než předtím venku a v bezvědomí se přece nikdo nepřevaluje. Billy si dřepl vedle Pepperminta a prohlížel si jeho ošetřené rány. Teď už nevypadaly tak hrozivě, ale stále ještě to byl pro Billyho tak žalostný pohled, že se po chvíli musel odvrátit.
„Ještěže tohle Sharphand nevidí.“ špitl.
„Souhlasím.“ kývl Fred „Mně jí bylo tak líto, když mluvila o tom, co prožívá a téměř přitom plakala.
„To neříkej nebo mě rozbrečíš taky.“ ohradil se Billy „Já vím. Nejhorší byla ta bezmoc z toho, že jsi ji nemohl vzít s sebou.“ dokončil roztřeseným hlasem.
„Přesně tak.“ přitakal Fred „Tady si lehni vedle jejího bráchy a vyspi se dobře.“
Billy poslechl a lehl si: „Není to paradox?“ vyhrkl se smíchem „Nahoře ve městě mě člověk uspal a já nabral nové síly. A teď, o několik minut později, se cítím akorát tak na to abych zalezl do mého mechového kanafasu.“
„Mechovýho kanafasu?“ nechápal Fred.
„Jo, to je můj speciální pelech z mechu, u nás na Eclipsu.“ vysvětlil Billy.
„Ten tu nemáš, tak do něj nemůžeš zalízt.“ zasmál se Fred.
„Já vím, proto se mi bude hůř usínat.“ pravil Billy. V duchu poděkoval Fredovi za rozptýlení.
„Dokázal bych tě uspat raz dva. Nemáš zájem?“ navrhl Fred.
„Ne.“ odmítl Billy „Usnu sám.“
„Dobře. Sladké sny.“ popřál Fred.
„Tobě taky.“ zívl Billy. Fred vyšel z baru a zmizel mu z dohledu. Grovyle zavřel oči a pokoušel se usnout. Stále viděl před sebou Sharphand, jak leží u ohně ve Spartakově ležení a svěřuje se Fredovi:
„Připadám si jako zrůda....“ říkala. Billy si ji zkusil představit se třemi ocasy (předtím zpod šlahounů, které ji svazovaly, jen čouhaly konečky ocasů). Nebyla to zas tak špatná představa. Byl teda fakt, že to vypadalo trochu nezvykle. Ale jinak to Billymu připadalo jako nepodstatný detail.....Zrovna když si představoval, jak asi Spartakus reagoval, když uviděl Sharonin třetí ocasní list, propadl se do neklidného spánku.
Ležel v nemocničním pokoji. Právě svítalo. Kolem těla měl stále termopás. U dveří seděla na stoličce Glocker a vedle ní na zemi seděla opřená o zeď Sharphand. Obě spaly. Sharphand neměla nasazenou pochvu na kalibře. Tomu se Billy vždy divil. Její kalibra se totiž nedezaktivovala ani v případě, že byla Shar v bezvědomí nebo spala.
Billy se nadzvedl. Škrábalo ho v krku a píchalo v hrudi. Okamžitě věděl, že nedokáže moc mluvit. Cítil mírné chrčení v krku a v hrudi při dýchání. Přesto zkusil oslovit spící Sharphand.
„Sh......Sha......ehhrrrmm.....Shaaaaarphand...“ zachroptěl.
Sharphand broukla ze spaní. Sesula se podél zdi do lehu a přetočila se na břicho. Nicméně neprobrala se, spala dál. Billy na ni chtěl znovu zavolat, ale vtom se otevřely dveře a vešla sestra s podnosem s léky.
„Dobré ráno, Grovyle.“ pozdravila a chtěla podnos postavit na stůl poblíž. Zřejmě si však nevšimla Sharphand, která jí ležela v cestě, neboť jí vzápětí šlápla plnou vahou na záda. Sharphand se okamžitě vzbudila a skřehotavě a velmi vysoce zaječela. Sestra se tak lekla, že odskočila zpátky o dva metry. Z podnosu jí však nic nespadlo.
„Jej! Promiň! Jsi v pořádku?“ optala se s obavami. Sharphand se ani neobtěžovala vstát.
„Jak by mi asi mohlo být, když mě zničehonic probudí zadupnutí srovnatelné s Tropiusem?“ zaprskala ironicky. Billy postřehl v jejím hlase náznak rozespalosti.
„Promiň, já nechtěla.“ omlouvala se znovu sestra. Glocker stále spala.
„No dobrá.“ kývla po pár minutách Sharphand a oslovila Billyho „Tak jak se máme, Hvězdíku–zmrzlíku?“
„Kdy....jsi přiš-la?“ zasípal Billy.
„Sem na pokoj? Během noci. Nejdřív jsem spala v recepci v zadní místnosti, ale zdálo se mi o tobě.“
„Co se ti zdálo?“ chtěl vědět Billy.
„No.....ehm....tedy.“ zrozpačitěla Sharphand „Byla to noční můra. Zdálo se mi, že jsi v té řece......“ hlas jí selhal. Sestra zatím konečně odložila podnos na stůl a podala Billymu jeho kapalný lék. Grovyle vysrknul nádobku s lékem a pokračoval v konverzaci. Tušil, co chtěla Sharon říct, a tak těžce vyslovil:
„Že jsem tam umrznul?“
Sharon rozrušeně přikývla.
„To musela být hrůza.“ zašeptal Billy. Sestra zatím ve vší tichosti zvedla podnos a vytratila se z místnosti.
„To byla.“ zaševelila Sharphand „Viděla jsem tě, když......se to......stalo.“
„Panebože.“ hlesl Billy. Pak se oklepal „Byl to jen sen. Nemohlo se to stát.“
„Proč myslíš?“
„Protože tam byl Firestorm, aby mě zachránil. A kdyby tam nebyl, tak by mě řeka odnesla pryč. A ty bys žila v domnění, že jsem se ztratil nebo mě někdo unesl.“
„Aha.....“ pronesla Sharphand plaše.
„Ále, no ták. Dost těch nesmyslů.“ zahuhlala Glocker. Billy i Sharphand sebou trhli „Billy, tys neumrzl a to je hlavní.“ stále seděla se zavřenýma očima.
„No......Bylo to trochu strašidelné, když jsem se vzbudila v naprosté tmě po tom, co jsem viděla tu hrůznou noční můru.“ pokračovala Grovylka „Zpanikařila jsem, nevěděla jsem kudykam. Recepční mě sem nechtěla zavést, tak jsem tenhle pokoj musela najít sama. Popravdě řečeno jsem neuspěla. Úplně jsem se ztratila a vyčerpáním jsem usnula nebo omdlela – už nevím – v jakési chodbě.“
„Tam jsem ji našla já.“ doplnila Glocker „Ležela na lavičce v čekárně o patro výš. Udělala jsem si menší obchůzku po budově a našla ji tam. Někdo ji asi našel přede mnou, páč byla přikrytá lékařským pláštěm.“
„Jo, to si pamatuju.“ přitakávala hned Sharphand „Přišel nějakej doktor a přikryl mě tím svým ohozem. Hned pak odešel. Asi mě nechtěl vzbudit, což se mu teda zadařilo.“
„Hmm....Co všech-erhhhm-no musí Grovylka udělat, aby......mohla navštívit svého přítele.“ protáhl nevěřícně Billy a zakroutil hlavou.
„No jo, no.“ usmála se Sharphand a chytla Billyho za ruku „Ještě jsi mi neodpověděl, Hvězdíku. Jak je ti?“
„No.....Líp než včera, ale stále mě......erhmmmm....škrábe v krku a cítím se slabě.“ vyložil Billy.
„Víš, že jsi byl tři dny v bezvědomí?“ řekla Sharphand ponuře. Billy vykulil, oči.
„Fakt? To teda nevím.“ vydechl užasle a zakašlal.
„Sharphand tě neopustila ani na chvilku.“ oznámila Glocker „Byla pořád tady a kvůli ní ti museli čtyřikrát měnit polštář.“
„A proč?“ chtěl vědět Billy.
„Vždy jsem ho promáčela svými slzami.“ pousmála se Sharphand „Byla jsem tak vystresovaná, že jsem nedokázala udržet oči suché. Takové zhroucení jsem nikdy předtím neprožila. Kvůli tomu jsem nemohla ani spát. Teprv včera jsem si šla lehnout do té místnosti za recepcí....“
„....a kvůli tomu propásla moment, kdy ses probudil.“ doplnila Glocker.
„Pojď ke mně.“ vydechl Billy. Sharphand se vyškrábala na postel a sedla si vedle Billyho. Ten ji uchopil za ramena a přitiskl ji k sobě.
„Ty jsi prostě nejlepší kamarádka.“ šeptl.
|
