Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Výprava za Spartakem začíná

„Takže.“ promluvila Glocker k ostatním „Nejdříve bychom měli sehnat Johna. Ví někdo, kde by mohl být?“

„Já to vím přesně.“ ozval se okamžitě Peppermint.

„Veď nás.“ vyzval ho Absus.

„Tak pojďte.“

Peppermint zamířil po uježděné cestě. Skupina ho následovala. Billy šel vedle Flammosy a Andry a naslouchal jejich rozhovoru. Po Glocker a Sharphand byla Billymu nejbližším přítelem právě Flammosy.

„Ještě pořád máš to Maggiino šílené číro?“ zabrumlala Flammosy a vpalovala do Andry svůj světelný pohled.

„Asi jo. Ale nevadí mi to.“ mávla tlapou Andra „Koukám, že ty sis to nechala rozčesat rovně dozadu.“

„Jo, jo.“ usmála se Flammosy a pohodila hlavou „Nemá ráda ten způsob, jakým má rozcuchaný chochol Firestorm, ani ten hloupý volánek, či co to je, který mají na hlavě ostatní Vulpixové.“

„Jo, Billy a Kurt to mají jednoduché.“ zasnila se Andra.

„V čem?“ zahučel Billy „V tom, že mám na hlavě jen jeden vlasolist, který nemůžu nijak česat? Mně je to celkem jedno.“

„Mně taky.“ řekly obě Vulpixky naráz.

„O co mi v téhle věci jde, už víš.“ doplnila Flammosy.

„Jo, vím.“ přisvědčil Billy.

„Víš co, Billy? Nos na vlasolistu uzlíky.“ navrhla Andra „Bylo by to i prakticky využitelné při mlácení tvého soupeře vlasolistem.“

„Tak tohle udělat nemůžu.“ zavrtěl mladý Grovyle hlavou „Ještě teď si pamatuju, jak se mi Sharphand pokusila udělat uzel na vlasolistu.“

„A?“ naléhala Andra. Billy neodpověděl. Vzal do rukou svůj vlasolist a pokusil se ho zauzlovat. Byl však příliš tuhý a málo ohebný.

„Vidíš to?“ pravil Billy. Andra přikývla a poznamenala:

„Já zapomněla, že máš aloové listy.“

Billy se zlomyslně ušklíbl, pokrčil rameny a odhodil si vlasolist zpět za záda.

„Pokud můžu něco říct....“ vložil se do toho Firestorm, který šel za nimi. Billy si všiml, že už nekulhá „.....Ta už by ten vlasolist rovnou mohl používat jako šálu, že Andro?“

Billy, Flammosy, Absus a Jeff vyprskli smíchy. Zaslechla to i Glocker ale ta se jen ohlédla přes rameno a mrkla na Firestorma.

„To se ti povedlo.“ zalykal se Billy.

„A čepelové listy jako rukavice!“ řval smíchy Firestorm. Sotva to dořekl, uklouzl na hladké ledovaté cestě a rozplácl se jak dlouhý tak široký. Tentokrát se celý průvod zastavil a úplně všichni se mohli potrhat smíchy. Většina Pokémonů se smála tak, že se svalila do sněhu. Billy se rukama opřel o kolena a chechtal se tak, že ho rozbolela hlava. Andra se doslova válela smíchy a Steams se od smíchu každou chvíli zakuckával.

Firestorm se pomalu zvedl a tvářil se nerudně: „Tak jsme se zasmáli.....“ řekl ponuře.

„Firestorme, tak tohle nemělo chybu, to musíš uznat.“ hýkala rozjařeně Andra, když se ovládla a postavila se. Oči jí ze záchvatu smíchu slzely.

„Firestorme, ty teda umíš pobavit.“ zaduněl Jeff. Firestorm zkřivil tlamu do ironického úsměvu.

„Aspoň jste si s Androu kvit.“ pronesl klidně Peppermint.

„Jo.“ utrousil Firestorm mrzutě. Hned na to se rudě rozzářil.

„Víte, co máte dělat.“ reagovala Flammosy a přikrčila se. Firestorm totiž dostal záchvat, při kterém neúmyslně uvolňoval Přehřátí. Již se však naučil tuto nepříjemnost částečně potlačovat.

Všichni se od Firestorma trochu vzdálili a otočili se k němu zády. Billy musel ustoupit až do hluboké závěje, která mu sahala až po spodek hrudi. Chlad mu i přes kožich prostoupil celé tělo. Roztřásl se zimou. Zůstal otočený čelem k Firestormovi a jen si zakryl oči. Chtěl se trochu ohřát od sálání z Přehřátí, až ho Firestorm uvolní. Mezitím Vulpix rudě zářil čím dál víc. Otočil hlavu směrem k nebi a otevřel tlamu, ve které se mu vzápětí objevila velká ohnivá koule. Vypadalo to, že Firestorm chce záchvat přerušit tím, že kouli spolkne. Pak se ale zničehonic zapotácel a vychrlil Přehřátí přímo Billymu do tváře.

„Co.....?“ zasípal vyděšeně Billy. Měl štěstí, že zrovna zvědavě Firestorma pozoroval skrz rozevřené prsty svých dlaní, a že byl od něj vzdálený zhruba čtyři metry, tudíž měl čas před hrozivým útokem uhnout. Neváhal ani vteřinu a bleskově sebou plácl zády do sněhu. Ohnivý paprsek proletěl těsně nad ním a on cítil, že chlad ze závěje ustupuje a střídá jej horko z ohně.

„Billy!“ uslyšel Glocker zařvat. Dvě vteřiny na to Přehřátí ustalo. Billy se posadil.

„Billy, v pohodě?“ vyjekla Glocker a hlas jí přeskočil. Grovyle se podivil.

„Co by se mi mělo stát?“ zaskřehotal překvapeně.

„Měla jsem pocit, že tě Firestorm trefil.“ pípla Glocker a pohodila hlavou k Firestormovi, který začal hlasitě kašlat.

„Ale kdepak.....*kucky*.....netrefil jsem ho.......*kucky**kucky*.“ ozval se Vulpix a prskal kolem sebe jiskry „Promiň.....*kucky*.....Billy......Nepodařilo se mi to ovládnout.“

„Dobrý, v pohodě.“ kývl Billy, zvedl se a oprášil se od sněhu.

„Koneckonců, kdyby Firestorm Billyho trefil, tak by měl Billy ožehlou tlamu.“ připomněl Peppermint.

„No jo, já zapomněla.“ zastyděla se Glocker „Ale vypadalo to hrůzně.“

„Co se stalo, že jsi to neudusil v sobě, Firestorme?“ vyptala se Flammosy.

„To je kvůli tomu, jak jsem uklouzl. Trochu mě to psychicky rozhodilo.“ poslední slova řekl Firestorm silně ironickým tónem.

„Aaale, no ták. Klídek, Firestorme.“ chlácholila ho Andra.

„Pojďte už a nehádejte se.“ vybídl všechny důrazně Peppermint a bez váhání vyrazil dál po cestě.

Firestorm umírněně pokýval hlavou a už nic neříkal.

Skupina se tedy znovu dala do pohybu. Procházela teď tím největším klesáním a Billy si v duchu říkal, že cesta plná serpentin vypadá jako klouzačka.

„Proč se nesklouznout.“ zamumlal. Vzápětí se zastavil a vypískl: „Všichni na stranu!“

Nadměrná výška Billyho výkřiku všechny přimrazila. Jejich pohledy se stočily k mladému Grovylovi.

„Proč?“ utrousila Glocker zvědavě.

„Já vím.“ řekl Steams vesele „Chceš se sklouznout jako na klouzačce, viď?“

Billy přikývl.

„Tak to zkusím taky.“ prohlásila Flammosy.

„To bude bezva.“ souhlasila Andra.

„Mám nápad pojedeme za sebou.“ pronesl Peppermint „Billy první, když si to vymyslel, a já poslední.“

Nikdo nic nenamítal. Jeff a Andra si dokonce poskočili.

„Rozjeď to, Billy.“ zvolala Glocker vyzývavě, zatímco ostatní vyklízeli cestu. Billy na Glocker mrkl. Udělal pár krůčků vzad, snížil postoj, otočil se bokem ke svahu a přenesl váhu na zadní nohu.

„Jedeme!“ křikl a rozběhl se plnou rychlostí. Přitom se jistil přísavkami na chodidlech, aby neuklouzl. Po zhruba deseti metrech se s pravou nohou vepředu sklouzl a jel po celých plochách svých chodidel. Při skluzu z prudšího svahu na rovince postupně prosvištěl kolem Flammosy, Andry, Glocker a Pepperminta. Podle výmluvných šustivých zvuků pochopil, že jsou mu ostatní v patách. Ukázalo se, že silnice je kluzká víc, než se předtím zdálo. Pod tenkou vrstvičkou sněhu se skrývalo naprosto hladké mírně hrbolaté náledí – takzvaná sklinka skleněná.

Po pár okamžicích jízdy přišla série serpentin. Billy se před zatáčkou přikrčil a poté se naklonil do vnitřku zatáčky, přičemž vnější nohu držel ve vzduchu. Byl to sice docela působivý kousek vyjadřující Billyho typický styl, ale nakonec se ukázal jako neúčinný. Billy totiž při jízdě na jedné noze a náklonu do vnitřku nemohl dost dobře manévrovat. Musel se odpichovat vnější nohou. Tato pomůcka v jednom místě způsobila smyk a Billy málem upadl. Naštěstí přišla krátká rovinka, takže se mohl drobnými vrávoravými krůčky ustálit. V následujících zatáčkách už svou jízdu a stabilitu vyladil natolik, že ho okamžitě napadla jiná finta. Uprostřed zatáčky vyskočil ze stopy, rovnýma nohama skočil do sněhové bariéry na okraji a hned se zas odrazil zpět do stopy. To ho velmi rozjařilo:

„Jipíííííí.“ zavýskl a pořádně se do skluzu/sjezdu zabral. Zatáčky projížděl pomocí rychlých úšlapů do strany, čímž získával stále větší rychlost. Na rovince si jízdu vyloženě užíval. Při velkých rychlostech si totiž připadal nezastavitelně a neobyčejně volně. Samozřejmě musel i brzdit (zatínáním drápů do ledu nebo opatrným bržděním o okolní sníh). Ale to jen před zatáčkami. Klouzačka byl rozhodně jeden ze způsobů, jak uvolnit Billyho mysl od ponurých myšlenek.

Billy sjel po cestě až dolů, k patě kopce. Tam sklinka končila. Billy u paty kopce vyskočil, udělal přemet a dopadl do dřepu kousek od křižovatky, kde se jejich cesta stýkala s jinou.

„Cíl!“ křikl radostně a ohlédl se přes rameno. překvapeně vytřeštil oči. Nikdo další totiž po klouzačce nepřijížděl.

„No tohle......“ zabručel, postavil se a zkoumavě si prohlížel cestu do kopce, kam až dohlédl. Nespatřil nikoho ze svých přátel. Ani nebylo nic slyšet.

„Kde jenom zůstali? Půjdu zpět po cestě a najdu je.“ zamumlal. Udělal krok a.......Něco mu zakrylo oči. Instinktivně zaktivoval čepel a rozpřáhl se. Než však mohl udeřit, uslyšel dobře známý hlas:

„Hádej, kdo to je, Pepperminte.“

„Těsně vedle, Johne.“ protáhl Billy s úlevou a dezaktivoval čepel. Vzápětí mu John odkryl oči a obešel ho tak, aby stál čelem k němu.

„Aha.......Jsi to ty, Billy. Já jsem si tě spletl s Kurtem.“ zasmál se „Co tady děláš tak sám?“

„Bylo nás víc, ale ostatní se mi někam ztratili.“ vyložil Billy.

„A kam jste měli jako skupina namířeno?“

„Na výpravu za.......Spartakem.“

John se podrbal za uchem.

„Za Spartakem? A proč?“

„Totiž.......Unesl Sharphand.“

„Vážně?“ vydechl John „To je teda gól.“

„Tebe jsme chtěli požádat, aby jsi šel s námi.“ pokračoval Billy.

„Já?.....Ve funkci felčara, že?“ poptal se John.

„Fel-ča-ra?“ slabikoval Billy.

„Doktora.“ vysvětlil John. Billy přikývl.

Náhle oba uslyšeli strašlivý výkřik a zcepeněli hrůzou. Ten hlas byl naprosto nezaměnitelný – šetrný a konejšivý alt šel rozpoznat i přes modulaci z výkřiku.

„To je Flammosy!“ vyjekl John.

„Nebo Andra.“ doplnil Billy.

„Slyšels’ někdy Andru ječet?“ ušklíbl se John. Hned na to se oba rozběhli do kopce. Jak Billy běžel, přemýšlel, co se mohlo stát. Jako nejpravděpodobnější mu připadalo přepadení nějakou strašnou přesilou banditů. Probíhali právě asi třetí zatáčkou, když se ozval zleva další výkřik:

„Billy! Johne!“

John se smykem zastavil. Billy také zabrzdil, ale o pár metrů dál.

„Billy, pojď tudy!“ křikl John a začal se prodírat závějí někam mezi stromy. Billy se rozhodl okamžitě. Vyskočil na nejbližší strom a použil „skákací techniku – ze stromu na strom. Za pár vteřin viděl celou situaci jako na dlani. Asi pětadvacet metrů od cesty bylo vidět Glocker, Pepperminta, Jeffa a Absa, jak se právě zvedají ze sněhu. O dalších padesát metrů dál bylo matně vidět jakési auto. Mělo korbu a na té korbě byly nějaké kvádrové předměty. Billy však nebyl s to zjistit, co jsou zač. Napůl cesty mezi ujíždějícím autem a Glockeřinou skupinou byl Steams, který očividně pronásledoval ono auto. Billy neváhal a rychle přeskákal po stromech až ke Glocker.

„Jsi v pohodě?“ vyhrkl horečně a očima utkvěl na modřině, kterou měla jeho máti na tváři.

„Jo.“ zachrčela a zvedla se do dřepu „Honem! Běž za tím autem!“

„Co? Proč? Co se stalo?“ nechápal Billy.

„Zloději Pokémonů. Zajali Flammosy, Andru a Firestorma.“ odpověděl Jeff. Když to Billy uslyšel, okamžitě zaktivoval Rychlý útok a vystřelil jak šipka za autem. Proletěl kolem Steamse a zakrátko auto dostihl. Už věděl, že ty kvádrové předměty jsou klece a v klecích jsou Firestorm, Flammosy a Andra.

„Billy, pomoc!“ křikl Firestorm.

„Proto.....ufff......jsem......fff........tady!“ vyhrkl Billy udýchaně. Vložil do Rychlého útoku víc síly a dostal se k pravému okraji korby. Pak už pro něj nebylo vůbec těžké chytit se a vyšplhat nahoru.

„Billy, pootvírej ty klece.“ vyjekla Andra.

„Hned.“ kývl Billy. Přezkoumal zavírací mechanismus na kleci. Vypadal chatrně. Když se však pokusil uvolnit západku, nešlo to.

„Použij čepel.“ radil Flammosy hlasitě.

„Myslíš, že čepelí přetnu kov?“ řekl pochybovačně Billy.

„Zkusit to můžeš.“ vyprskl Firestorm „Hlavně to už udělej!“

Billy pokrčil rameny. Zaktivoval čepel a nechal ji vyrůst do dvojnásobné velikosti: „Ustupte!“ zařval. Všichni tři Vulpixové ustoupili ke vzdálenějšímu konci klece a Billy máchnul čepelí. Listová čepel zazvonila o klec. Billyho z té rezonance rozbolela hlava.

„Uuuaaahhhh.“ zasténal a zapotácel se. Neúspěch Billyho jaksepatří rozzlobil. Začal čepelí mlátit do klece jako smyslů zbavený až jiskry létaly. Asi po osmé ráně kov konečně povolil a zavírací mechanismus se rozpadl.

Andra rozrazila vrátka své klece a postavila se vedle Billyho. Ten chtěl hned rozbít západku u Flammosyny klece. Auto však divně poskočilo na nějakém hrbolu a oba volní Pokémoni upadli. Billy cítil, že ho nějaká síla posunuje směrem k zádi korby – pickup zřejmě prudce zrychlil. Grovyle se ještě stihl zachytit za okraj korby. Andra takové štěstí neměla. Odstředivá síla s ní smýkla až k čelu korby, které se okamžitě uvolnilo a otevřelo. Billy vyděšeně zíral, jak Andra s ječivým výkřikem padá přes okraj korby do sněhu.

„Androooooo.“ vypískla Flammosy.

„Jen klid.“ mírnil ji Firestorm „Je už v bezpečí.“

Billy se postavil. Matně zahlédl, jak se Andra zvedá. Někdo ji velkým obloukem přeskočil. Byl to Steams, který stále ještě pelášil za autem.

„Billy, honem!“ vykřikl Firestorm horečně.

Billy se vzpamatoval a začal čepelí odlamovat západku. Po chvilce marných pokusů si pomohl Semínkovým útokem. Západka se rozletěla. Flammosy vyšla z klece a bez váhání se vrhla z korby dolů, aby podpořila Andru. Billy se za ní krátce podíval a pak si prohlédl Firestormovu klec. Ještě si stihl všimnout, že ta klec má západku na druhé straně, než ho zarazil Steamsův sípavý jek: „Billy, pozor! Za tebou!“

Billy se otočil a spatřil člověka, přibližně dvakrát většího než on sám. Člověk měl v ruce malou skládací lopatu, se kterou se právě rozmachoval. Billy sebou mrskl a v mžiku se protáhl mezerou mezi člověčíma rozkročenýma nohama. Lopata zazvonila o podlahu korby a člověk se bleskově otočil. Billy si teprve teď uvědomil, jak hloupě se zachoval. Vyhnul se sice strašné ráně lopatou, ale nyní už nemohl nikam uskočit. Člověk si svou výhodu zřejmě uvědomil, protože zkřivil rty do zlověstného úsměvu.

„Tebe mlátit je škoda.“ pronesl pohrdavě „Jistě bys byl výhodnou položkou na našem obchodním seznamu. Grovyle a ještě s hvězdou. To bude tržba.....Na a pokud nebudeš chtít jít s námi, zaplatíš svými listy.....“ přikrčil se a lopatku upustil na podlahu. Billy neměl strach. Jen se tiskl k zadní straně kabiny a usilovně přemýšlel, jak se z prekérní situace dostat. Teď z člověkova postoje mohl usoudit, že se ho člověk bude snažit chytit. Nemýlil se. Zloděj Pokémonů znenadání vyrazil vpřed a pokusil se Grovyla polapit holýma rukama. To ale podcenil rychlost Billyho reflexů. Billy uskočil do strany a obratným skokem se dostal člověku za záda. Pak nažhavil spóry a pořádně člověka provětral semínky. Přitom se nenápadně přesouval k Firestormově kleci.

„Aah! Ty zákeřníku!“ zaúpěl zloděj. Odepnul si z pásku jakýsi černý Pokéball a mrštilo ho po Billym. Grovyle zrovna čepelemi přesekával jisticí lana, kterými byla Firestormova klec ukotvena ke korbě. Letící ball zpozoroval až na poslední chvíli. Přidušeně vykřikl a chtěl se přitáhnout za čepele ke kleci, aby se vyhnul. Stihl však jen zaklesnout listová ostří do mříží. Černý ball se těsně před Billym otevřel a vypustil velikou černou síť. Ta Billyho obklopila a uzavřela se. Ale kinetická energie nesla síť i s Billym dál, pryč z korby. Strhla s sebou i Firestormovu klec, protože Billyho čepele zůstaly zaklesnuté v mřížích. Grovyle ucítil pod sebou ledový sníh a slyšel, jak se vrčení auta vzdaluje. Zvládl jsem to, pomyslel si radostně. Hned však zjistil, že ho krutě bolí obě ruce. Nadzvedl se. Nešlo to tak snadno, protože byl v síti.

„Billy? Jsi v pořádku?“ ozval se Firestormův sten.

„Eh.....Asi...jo.“ zahučel Billy těžce. Dezaktivoval čepele a s obtížemi vypletl neaktivní čepelové lístky ze změti sítě a klece.

„Slyšels’ toho zloděje?“ zeptal se Firestorm „Prý, ,zaplatíš svými listy.’ Myslíš, že by ti fakt vytrhal čepelové a ocasní listy? Jde to vůbec?“

„To si netroufám říct.“ pokrčil rameny Billy „Nikdy se mi to nestalo. Ale jestli by mi vytrhl třeba jen vlasolist, tak by mi asi znovu dorostl.“

„To jo, no.,“ přitakal Firestorm „Můžeš mě nějak dostat z klece?“

„Nemůžu, jsem chycený v síti.“ zabručel Billy. Přitom se pokusil najít východ ze sítě. Sice ho našel, jenže byl sepnutý nějakou kovovou pečetí.

„Mohl bych použít čepele.“ uvažoval Grovyle nahlas.

„To nemá cenu. Vybavení zlodějů je zkonstruováno tak, aby se zevnitř žádný Pokémon vlastní silou nedostal.“ zchladil ho Firestorm.

„To tedy znamená, že bez pomoci se odtud nedostanem.“ zabědoval Billy. Vtom oba zaslechli čtyřnohé cupitání.

„Máme štěstí!“ zajásal Firestorm „Jde sem Steams.“

„Neběžel celou dobu za autem?“ svraštil čelo Billy. Chvíli bylo ticho.

„No.....běžel......Asi se zastavil, když Flammosy seskočila.“ vyložil nejistě. Po chvíli dorazily krůčky k nim. Billy skrz oka sítě spatřil, že je to vážně Steams.

„Steamsi, vysvoboď mě ze sítě.“ požádal.

„Jo, hned.“ řekl sípavě Steams „Zkusím zmrazit tady ten kovový nesmysl, co tu síť drží zavřenou. Trochu se vzdal, Billy.“

„Opatrně.....“ hlesl Billy a pomalu se odsunul co nejdál od pečeti. Ozval se zvláštní pulzní zvuk a přední část sítě zmrzla na kost. Billy sebou trhl leknutím.

„Asi jsem to trochu přehnal, že?“ pípl provinile Steams.

„To nevadí. Prokopni to.“ vyzval ho Billy. Matně viděl, jak se Steams rozmáchl ocasem a udeřil do ledu. Krusta popraskala, ale síť nepoškodila.

„Ještě.....“ pobízel Billy. Steams znovu švihl ocasem. Led se rozpadl a v síti se objevila trhlina. Billy prostrčil ruce skulinou a vysoukal se ven.

„Díky, Steamsi.“ protáhl blahodárně.

„V pohodě.“ kývl Steams.

„Teď ještě musíme vysvobodit Firestorma.“ prohodil Billy a už odklízel stranou, síť aby se dostal k západce klece. Pomocí Semínkového útoku přelomil zavírací mechanismus a otevřel dvířka klece.

„P/olez ven.“ zamumlal. Firestorm vylezl z klece a protáhl se:

„Dík, Billy. Zachránil jsi nás.“ řekl upřímně.

„Jsme vyrovnáni, Firestorme.“ pravil Billy „Ty jsi zachránil před rokem mě, já teď tebe.“

Firestorm natáhl tlapu. Billy ji stiskl, potřásl, ale náhle si Vulpixe přitáhl za tu tlapu k sobě a objal ho.

„Uf.....To jsem nečekal.“ vydechl Firestorm, ohromeně, když ho Billy pustil.

„Jsem rád, že jsi můj kamarád, Firestorme.“ pronesl Billy na vysvětlenou. Firestorm kývl hlavou. V tu chvíli se ozvaly další čtyřnohé krůčky a vzápětí tu stály sestry Cliffovy, celé zadýchané.

„Fff......ffff.....Billy......zvládl jsi to....uff....skvěle!“ zafuněla Andra.

„Ten zloděj....cosi..uff.....brebtal o tom, že......eh.....potřebuje co nejvíc Vulpixů.“ doplnila Flammosy „Asi by......nás prodal.....někam....pryč.“

„Pojďte, zmizíme odsud.“ řekl Steams a pohodil hlavou.

A tak se vydali zpět po stopě. Za občasného klábosení dorazili asi po dvou minutách k místu, kde pravděpodobně došlo k přepadení. Čekala tam jen Glocker. Jakmile spatřila přicházející pětici Pokémonů. Zeširoka se usmála.

„Steamsi, Billy, jste úžasní!“ vyhrkla, když došli až k ní.

Billy a Steams si vyměnili pobavené pohledy.

„Pojďte, zbytek týmu čeká pod kopcem.“ zavrněl Glocker, otočila se a zamířila k cestě. Billy, Steams a tři Vulpixové se drželi těsně za ní. Na ledovaté cestě se sklouzli zpět k patě kopce. Tam už byl John, Jeff, Absus a Peppermint. John měl přes rameno Brandonovu lékárničku. Všichni čtyři se právě čemusi smáli. Když se Glocker objevila mezi nimi přestali se smát.

„Tak co, Glendo? Vyrážíme?“ pronesl John.

„To si piš.“ kývla Sceptilka zapáleně.

„Tož, pojďme. Ale ještě, než vyrazíme, si dovolím určit seřazení zástupu, ve kterém půjdeme. Takže: Glocker půjde úplně vepředu. Za ní vedle sebe Billy a Flammosy. Potom Firestorm uprostřed a vedle něj z obou stran Andra a Steams. Jeff a Absus to pokryjí zezadu a já uzavřu skupinu.“

„A co já?“ protáhl Peppermint.

„Á vida, na tebe jsem zapomněl, Kurte. Zařaď se, kam chceš.“

„Dobrá, pokusíme se tvůj harmonogram dodržet.“ usmála se Glocker. Pokémoni se s menší neochotou srovnali do strategické formace a vykročili směrem k městu.

Uplynulo asi deset minut, než skupina dorazila k Pokécentru. V tu dobu byla obvyklá větší návštěvnost centra. Když Glocker Billy a Flammosy jako první vykoukli z křoví (ze kterého včera vyskočil Spartakus na Billyho) kolem parkoviště před centrem, zahlédli několik lidí, jak postávají před vchodem.

„Co teď?“ špitla Glocker „Ti lidi by se asi lekli, kdybychom kolem nich prošli dovnitř.“

„Ále, to bude v pohodě.“ mávl rukou Billy. Měl jakousi prapodivnou jistotu, že se lidi neleknou, když se pokusí projít mezi nimi. Proto vylezl z křoví a pomalým krokem zamířil ke vchodu. Lidi si ho okamžitě všimli. Byli to samí mladí lidé.

„Hele, mrkněte na to.“ řekla jediná dívka mezi nimi a všichni jako na povel se podívali na Billyho.

„Nu což, je to Grovyle.“ poznamenal kluk, který byl oděn v rifle a ostnatou punkerskou bundu.

„Viděl jsi někdy nějakého Grovyla, jak se jen tak sám potlouká po městě?“ namítla dívka.

„Moc bych se tomu nedivil.“ pronesl ten nejvyšší chlapec, který byl oblečen do bílého kimona „Zrovna tahle oblast je proslulá poněkud větším výskytem divokých a hlavně inteligentních Pokémonů druhého a třetího vývojového stádia.“

„Tenhle Grovyle ale vypadá jako šlechtěný. Podívej na tu zelenou hvězdu, co má na hrudi.“ namítl ten, co měl punkerskou bundu.

„Hmm máš pravdu.“ zamumlal ten v kimonu.

„Ověříme si to.“ řekla dívka a odhodila Pokéball s výkřikem: „Bayleef, leť.“

Bílý blesk po chvíli odhalil žlutého čtyřnohého Pokémona, který měl kolem dlouhého krku kruh z malých zelených výstupků (vypadaly trochu jako korále) a z čela mu vyrůstal krátký tlustý vlasolist – Bayleef v celé své kráse.

„Bayleef, přivolej toho Grovyla.“ přikázala dívka.

Bayleef přikývla a zvolala: „Hej ty s tou hvězdou, pojď sem.“

Měla podivný nosový hlas. Billy přišel na vzdálenost zhruba tří metrů.

„Zeptej se ho jestli je divoký.“ požádala dívka.

„Jsi divoký?“ pravila Bayleef. Billy přikývl. Bayleef ho napodobila.

„Fajn, tak to si tě můžem chytit.“ křikl punker a hodil Pokéball „Charizarde, do boje!“

Zablesklo se a objevil se již Billymu známý, napůl dračí Pokémon „Charizarde, zneškodni toho Grovyla Ohnivým vírem!“ zařval punker. Charizard otevřel tlamu a začal shromažďovat ohnivou energii. Billy se zděsil. Věděl, že jestli ho Charizard zasáhne, ošklivě ho poraní. Chtěl někam uskočit, ale strach ho úplně přimrazil. Křoví za ním však náhle zašustilo a vyšla z něj Glocker. Neváhala, přiskočila ke svému synovi, chytila ho kolem pasu a schovala do křoví. Poté se otočila jako na obrtlíku, skočila po Charizardovi a srazila ho k zemi. Ten naštěstí nestihl provést svůj útok.

„Co to děláš, ty šílený Sceptile? Co si to vůbec dovoluješ?“ vřískl punker. Rozmáchl se a chtěl Glocker udeřit pěstí. Sceptilka však byla natolik rozzuřená, že ho volnou rukou surově odstrčila (tou druhou tiskla Charizarda k zemi).

„Já ti dám Ohnivý vír!“ zaječela. Zaktivovala čepele, napřímila se a uštědřila Charizardovi dvě rány do hrudi. Charizard vyjekl, nicméně se nemínil vzdát bez boje. Švihl ocasem, podrazil Glocker nohy, vyšvihl se do stoje a chtěl po ní plivnout Plamenomet. Jenže v témže okamžiku vylezl z křoví Billy a vrhl se mámě na pomoc. Za použití Rychlého útoku se dostal až k Charizardovi a udeřil ho vlasolistem do břicha. Charizard zakolísal a řekl:

„To jsi neměl dělat, ty prťousi!“

Rozmáchl se rukou. Glocker šeptla směrem k Billymu: „Billy, obě čepele a blokuj. Až řeknu teď.“

Billy kývl. Charizard švihl drápy směrem k Billyho hlavě. Billy zachoval klid. Zaktivoval čepele a přesně v momentě, kdy Glocker křikla: „Teď!“ je nastavil před sebe a zkřížil je. Koutkem oka zahlédl Glockeřiny čepele, jak podpořily jeho štít. Drápy narazily do aktivních listů a Billymu neublížily. Billy si užuž chystal spóry, aby Charizarda donutil k ústupu, když vtom.......

„DOST!!!“ mučivě vysoký vřískot způsobil, že v tu ránu všichni strnuli. Vzápětí Billyho někdo uchopil a zvedl do vzduchu.

„Hej!“ ohradil se Billy a zmítal se, aby se vyprostil ze sevření.

„Ale ale ale ale, no tak no tak...Uklidni se.“ ozval se hlas toho kluka v kimonu. Billy si nakonec uvědomil, že pokud se ho člověk snaží uklidnit a ještě to říká docela klidně, tak mu nejspíš nechce ublížit. Proto se umírnil a přestal sebou házet. A najednou viděl situaci jako na dlani. Charizarda právě neznámá dívka povolávala do Pokéballu, který vyfoukla punkerovi. Toho právě držel za bundu třetí kluk v partě a usilovně brebentil: „Hej, Phile, kašli na to. Nech to být....“

„Phile, to jsi neměl dělat.“ řekl kysele kluk v kimonu.

„Proč ne?“ zavrčel punker „Chtěl jsem si chytit toho Grovyla!“

„Jen proto ses nemusel pokoušet sežehnout ho ohnivým vírem.“ pronesl kluk, který punkera držel za bundu.

„Máš štěstí, že tvého Charizarda zastavil ten Sceptile.“ pravila vyčítavě dívka.

„Sceptilka.“ utrousila Glocker, která se mezitím už zvedla. Poté udělala krok a posunkem ukázala na kluka, který držel Billyho.

„Pusť mě.“ zaskřehotal Billy a jemně zatnul drápy do lidské ruky.

„Neublížíš nikomu?“ zeptal se kluk v kimonu. Billy zavrtěl hlavou. Chlapec ho tedy postavil na zem.

„Ustupte.“ vyhrkla Glocker a zamávala rukama, aby lidi porozuměli. Lidi se po sobě podívali, ale cestu uvolnili.

„Pojďte všichni.“ zvolala Glocker. Vzápětí se z křoví vynořil zbytek oddílu s Johnem v čele. Parta mladých lidí jen ohromeně zírala. Glocker se na ně už víc neohlížela a zavedla celou skupinu do Pokécentra. Teenageři jen s údivem koukali, jak kolem nich prochází jeden divoký Pokémon za druhým. Dokonce i ten rozzuřený punker vyhlížel zaskočeně. Jako poslední vešel do střediska Billy, ale ještě předtím mrkl na toho kluka v kimonu. Cítil totiž určitou míru vděčnosti vůči němu.

Glocker došla až k recepci a tam zůstala stát. Ostatní se shromáždili u zdi hned vedle recepce. Za recepčním pultem seděla Billymu již známá mladá recepční. Jakmile spatřila Glocker, významně nadzvedla obočí a pronesla: „Co ty tu?“

„Kde je Elite?“ zeptala se Glocker. Recepční vykulila oči.

„Já jsem tady.“ ozval se Elitin hlas zpoza závěsu, kterým byl zakrytý vstup do zadní místnosti za recepcí. Když to Billy uslyšel přeběhl mu mráz po zádech. Elitin hlas se zdál být víc skřípavý než obvykle. Dokonce bylo slyšet i mírné sípání. Zdálo se, že Glocker to taky zarazilo. Otočila se čelem k Billymu a špitla:

„Byl tohle Elitin hlas?“

„Určitě jo. Ale zněl nějak nezdravě.“ odpověděl tiše Billy.

„Elite, jsi v pořádku?“ zvolala Glocker.

„O co jde?“ ozvala se recepční.

„Jo, jsem. Jen jsem se prý trošku nachladila.“ zaskřípal Elitin hlas.

„Můžeme jít za tebou?“ zeptal se Billy hlasitě.

„Ne, já přijdu za vámi.“

Závěs se poodhalil a vyšla zpoza něj Elite.

„Ne, Grovylko, ne. Musíš zůstat v teple.“ řekla odmítavě recepční a snažila se Elite vytěsnit zpět do zadní místnosti.

„Nejsem přece zase tolik nemocná.“ ohradila se Elite a šikovným pohybem se prosmýkla kolem noh recepční. Obešla pult a stanula před Glocker. Měla kolem břicha a hrudi ovinutý akumulátorový termopás (mimochodem zapnutý na maximum).

„Copak?“ protáhla soucitně Flammosy „Proč tak sípeš, Eleno?“

„To je z toho lehání na sníh.“ zavrčela Elite. Billy postřehl, že si Grovylka pořád přihlazuje termopás.

„Přišli jsme se rozloučit.“ přešel k věci Billy. Elite vykulila oči.

„Vy chcete opustit tenhle kraj?“ zaševelila vystrašeně.

„Ale né.“ chlácholila ji Glocker „Pamatuješ na Sharon, Billyho přítelkyni? Jdeme jí na pomoc.“

„Budete dlouho pryč? Bude se mi stýskat.......“ zasípala Elite a chraplavě si odkašlala.

„Vypadá to, že jo, Eli.“ přitakal Jeff smutně.

„Nee, to nee.“ zaúpěla Elite. Přistoupila k Umbreonovi a objala ho.

„Oooo.“ vydechla recepční, která je zaujatě pozorovala. Nikdo ji však nebral na vědomí.

„Tak....teda.......ehm...“ brebtala rozpačitě Elite, když Jeffa pustila.

„Tak hodně štěstí a......dávejte na sebe pozor.“

„Jo abych nezapomněl, Eli.“ vyhrkl Billy a sáhl do kapsy. Vytáhl malou Rubikovu kostku.

„Jéé, to je moje kostka.“ vypískla Elite „Díky, Hvězdíku.“

„Není zač. Taky se opatruj.“ odpověděl Billy.

„No nic, půjdeme......“ rozhodla Glocker. Ze skupiny se ozvala mnohočetná: „Ahoj.“ nebo „Zatím se měj.“ a podobně. Glocker se otočila a vyšla z Pokécentra. Ostatní ji následovali. Billy šel zase poslední. Koukal Elite do očí dokud nevyšel z prvních ze dvou dveří. Pak se radši otočil a připojil se k oddílu.



CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky