Billy ležel na parkovišti neschopen pohybu. Hlava ho strašně bolela. Nad sebou viděl jen větve stromů a ocelově šedé nebe, napůl zahalené v jeho vlastních slzách, které mu stékaly po tvářích na zem. Cítil nepředstavitelný zármutek. Sharphand byla unesena, vyvstávalo mu v jednom kuse v mysli, a to ho rozplakávalo nejvíc. Nejradši by vstal a pronásledoval únosce třeba na konec světa. Paralýza ho však stále držela na místě. Nedokázal by říct, jak dlouho tam v zármutku a paralýze ležel, tudíž nevěděl, že uplynula dobrá půlhodina, než se ozval hlas tolik podobný Sharphandinému.
„Bi.....ehm...eh.....Billy......slyšels to?“ zaskřehotal Peppermint těžce. Billy roztřeseně pootevřel tlamu. Zjistil, že může mluvit, ale přes těžký žal nebyl s to vypravit ze sebe sebemenší hlásku.
„Billy, jsi při sobě?“ křikl Peppermint hlasitě. Bylo zřetelné, že i jeho hlas je brzděn zármutkem. Billy vydal krátký tichý jek. Nedokázal přitom ovládnout vzlykání. Peppermint to zřejmě zaslechl.
„Billy, zachovej klid. To bude dobré.“ utěšoval. Billy konečně překonal pomyslnou bariéru a třaslavým hlasem promluvil: „Slyšel.......jsem.......to........ Kurte, já.....“ hlas se mu zlomil a on dostal další záchvat pláče.
„Billy,...... Vzchop.....se.“ zachrčel odkudsi zpovzdálí Absus.
„Jen ho....nech.“ pronesl slabě Peppermint a hlas se mu třásl. Billy Peppermintovi v duchu poděkoval. Měl pocit, že nebude ničeho schopen ještě hodně dlouho. Zavřel oči, ze kterých mu stekly další dvě slzy, a polkl na prázdno. Náhle uslyšel za sebou šustot křoví. Bylo mu však naprosto jedno, co nebo kdo zvuk způsobil, protože byl psychicky úplně na dně a také stále vnímal paralyzující křeče. Ozvaly se čtyřnohé krůčky a následně promluvil někdo, koho Billy znal. Bylo to Firestormovo hlasité zaklení:
„Kruci!!! Jsme tu pozdě!“
Billy zeširoka otevřel oči a prudce škubl hlavou. To bylo vše, co svedl.
„Firestorme?!?“ řekl vyjeveně Peppermint.
„Kurte, co se tady stalo? A kde je Sharphand, Billy a Glocker?“ zeptal se Firestorm horečnatě.
„Glocker je ve středisku a Billy je támhle.“ informoval Peppermint a záměrně se nezmínil o Sharphand.
„Kde támhle?“ vyjekl Firestorm zmateně.
„Nemůžu ti to ukázat. Jsem paralyzovaný.“ zasípal Peppermint.
„Firestorme.“ ozval se neznámý hrubý hlas „Tady.“
Billy sklonil svůj pohled dolů nejvíc, jak to šlo, aby zjistil, komu hlas patří. Viděl však zamlženě, protože měl uslzené oči. Párkrát zamrkal. Viditelnost se zlepšila. Zprvu nikoho neviděl. Po pár vteřinách se nad ním objevily dvě postavy. Firestorm a nějaký cizí Rapidash.
„Billy, co se ti stalo? Proč pláčeš?“ otázal se soucitně Firestorm.
„Jak víš, že brečí?“ zabručel Rapidash „Vždyť nemá v očích slzy.“
„Nedělej ze sebe hloupého, Netřesku.“ zpražil ho Firestorm „Nevidíš ty potůčky, co se mu táhnou z očí?“ otočil se zpět k Billymu „No tak, Billy. Co tě tak rozrušilo?“
„On ti to neřekne, Firestorme.“ zvolal Peppermint „Je psychicky úplně zdeptaný.“
„A ty mi to řekneš?“ opáčil Firestorm.
„Jo. Ale nejdřív nás nějak zbav té paralýzy.“
„Dobrá.“ kývl Firestorm a odběhl z Billyho zorného pole. Rapidash, kterého Firestorm oslovil Netřesk, zůstal na místě.
„Ne-třes.....ku.....“ vyslovil Billy a snažil se přitom nevzlykat.
„Ano?“ zbystřil Netřesk.
„Mluv...na....mě...“ požádal Billy „Pro...-sím.“
„Ať už se ti stalo cokoli, zkus to brát z té optimistické stránky.“ rozpovídal se Netřesk „To ti pomůže, uvidíš. Když jsi Psychicky na dně, snaž se myslet na to, jak se ode dna odrazit. Řekni mi něco. Jak ses ocitl v tomto děsivém psychickém stavu?“
Billy příliš nerozuměl tomu, co Netřesk říká. Nicméně cítil, že ho Netřeskovy řeči uklidňují a stabilizují. I to mu dalo sílu odpovědět na Netřeskovu otázku.
„Znenadání......“ zašeptal a popotáhl „Jestli myslíš....tohleto, byl jsem docela v pohodě, když.....na mě zaútočil........ten Jolteon. I paralýza potom byla ještě v mezích normy........ale ....pak.......pak......“
„Jen pokračuj.“ povzbuzoval Netřesk.
„.....pak........u-ne....sl-i......mo-u......přítel-ky-ni...............nezná-....mo kam.“ vykoktal Billy. Škytl, popotáhl a dodal „Mám.......o.....ni......vel-ký......strach......a...strašně...mi....na ní.......záleží.“
„To chápu.“ přikývl Netřesk „Docela dobrý důvod pro takový zármutek.“ odkašlal si a vlídně se na Billyho usmál „Tak co? Už je líp?“
„Trošku.“ přitakal Billy mdle. Ozvaly se rychlé kroky.
„Pane bože. To je nadělení.“ zněl Maggiin hlas. Následně cosi zasyčelo a v příští chvíli k Billymu doběhl Peppermint.
„Maggie už jde, Billy.“ vyhrkl uříceně. Billy postřehl, že i Sharphandin bratr má zarudlé oči. Netrvalo dlouho a vedle Netřeska se objevila Maggie v Absově doprovodu. Beze slova vytáhla černý sprej se žlutým potiskem a zkropila s ním Billyho. Grovylovy svaly se okamžitě uvolnily. Billy se ale nezvedl. První pohyb, který udělal, bylo zvednutí ruky k obličeji a osušení očí pomocí čepelových listů.
„Billy.....vstaň....“ pravila jemně Maggie a uchopila Billyho za ruku. Billy si sedl a upřel oči na Maggie. Ještě pořád trochu vzlykal.
„Co se ti stalo, Billy?“ ptala se.
„To bych taky rád věděl.“ zahučel Firestorm, který se zničehonic objevil vedle Pepperminta. Billy pomalu zavrtěl hlavou, přičemž mu z očí opět skanuly dvě slzy. Bleskově si je setřel hřbetem ruky.
„Byl tu Spartakus.“ řekl prkenně Peppermint.
„Sparta-.....Spartakus?“ zpozorněl Firestorm „Ten vůdce banditů?“
„Jo.“ kývl Peppermint „Náhle vyskočil spolu se svými kumpány z křoví a pomocí Ochromujícího pylu jeho Vileplumů nás paralyzoval. Myslím, že Billyho dokonce i omráčil. Pak, když se Billy probudil, Spartakus vedl nějaký proslov, potom nám sebral ten fialový úlomek a.....“ na okamžik se zarazil „.....a unesli Sharon.“ dokončil třaslavě, sedl si a položil si hlavu do svých malých dlaní.
„Cože?“ zašeptali Firestorm a Maggie zároveň. Billy kývl hlavou a zvedl se. Ještě pořád ho vnitřně krutě trápil žal, ale už dokázal ovládnout záchvaty pláče.
„To je mi líto.“ hlesla Maggie a pohladila Billyho po hlavě.
„Potřebuju vodu.“ zachroptěl Billy.
„Pojďme raděj’ všichni dovnitř.“ navrhla Maggie.
„Ano, pojďme.“ souhlasil Absus. Maggie zavedla Pokémony do střediska. V recepci tentokrát neseděla Elite (Samo sebou, protože byla určitě ještě unavená ze zápasu), ale pohledná mladá žena. Jak Maggie a její „doprovod“ procházeli kolem ní, jen zvedla hlavu od diáře a pokynula jim.
„Tudy.“ řekla Maggie, když došla na křižovatku a ukázala doprava směrem k Brandonově pracovně. Všichni Pokémoni došli až k mohutným zabezpečeným dveřím, ale Maggie zavrtěla hlavou a pronesla: „Všichni kromě Billyho ať počkají tady.“ a odemknula hned vedlejší dveře s nápisem „čekárna-VIP.“
„Proč Billy nejde s námi?“ zajímal se Absus.
„Chci si s ním promluvit o samotě.“ vysvětlila Maggie.
„Aha.... Tak to pak jo.“ zabručel Absus a vešel do místnosti. Billy dosud stál u Brandonovy pracovny a dovnitř čekárny neviděl. Peppermint a Firestorm vstoupili hned za Absem. Netřesk chtěl vejít také, ale Maggie ho rukou zadržela a samozřejmě se spálila o jeho plameny.
„Aůů.....jau..jau.....“ vypískla.
„Promiň.“ řekl schlíple Netřesk.
„V poho....“zaskučela Maggie „Jsi-li přítel, vejdi.“
„Firestorm mě zná.“ pousmál se Netřesk a vešel.
„Čekejte tu......Jau....“ houkla ještě Maggie dovnitř čekárny a zavřela dveře. Přitom si mnula popálenou ruku.
„Pojď, Billy.“ oslovila mladého Grovyla a odemkla zabezpečené dveře. Billy šouravým krokem vstoupil do Brandonovy pracovny a zhroutil se do jedné z židlí. Bylo mu hrozně a už zase měl slzy na krajíčku. Maggie prošla kolem něj až k velké nástěnné lékárničce vedle počítače. Vytáhla z ní mast na popáleniny a obvaz a položila to na konferenční stolek.
„Tak, Billy.“ začala řeč „Vzala jsem si tě sem, abych se pokusila napravit tvůj psychický stav a dostat tě do pohody. Souhlasíš s tím?“
„J-jo.“ vykoktal Billy a popotáhl.
„OK, jdeme na to.“ kývla Maggie „V prvé řadě se musím zeptat, co ti ten Jolteon vlastně řekl?“
„No.....“ protáhl Billy a snažil se mluvit pevně „Řekl mi, že potřebuje úlomek Tortrinysu, který jsem, nevím......proč, měl v kapse kožichu. Pak ten úlomek vzal a......ještě řekl.....že se pojistí proti neúspěchu svého plánu.....tím, že......promiň, já.....“
„Jen do toho, Billy.“ vydechla Maggie.
„Že si vezme Shar jako rukojmí.....“ dokončil Billy váhavě a z jednoho oka mu skanula slza, kterou si okamžitě utřel vlasolistem. Maggie si popálenou ruku namazala mastí a obepnula obvazem. Pak se posadila na židli u počítače a natočila ji tak, aby viděla Billymu zpříma do očí.
„Koukni, Billy.“ pravila soucitně „Vidím, co tě rozrušuje. Pokaždé, když musíš mluvit o tom únosu, tak tě to strašně rozruší. Potřebuješ se oprostit od černých myšlenek.“
„Jak?“ zeptal se Billy a povzdechl.
„Snaž se na to co nejmíň myslet a pokud o tom musíš mluvit, radši se tomu vyhni. Tak zní má rada. Pokud tyto rady poslechneš, sám uvidíš, že ti bude líp.“ radila Maggie.
„Netřesk říkal, že pomůže, když budu optimista.“ poznamenal Billy a jeho rozrušení výrazně opadlo. Cítil, jak se znovu začíná uklidňovat.
„To ti pomůže, když.....ale.....ale ne.... Já ti to neřeknu.“ prohlásila Maggie „Dodrž vše, co ti bylo doporučeno a zármutek přebolí.“ povzbudivě se na Billyho usmála a vstala „Tys chtěl vodu, viď?“
„Eeeh....jo.“ vyhrkl Billy „Jsem vyprahlej.“
„Hned to bude.“
Maggie přešla ke dveřím pracovny a vyklouzla na chodbu
Billy zůstal v pracovně sám. Teď když nemusel tolik myslet na ten únos, získal nutkání blíže se seznámit s Brandonovou kanceláří. A tak sklouzl ze židle a začal se procházet po místnosti a zkoumat její vybavení. U počítače se zarazil. Zaujala ho jeho mohutnost a složitost. Užuž vztahoval ruku k myši, která byla jako jediná v jeho dosahu, ale na poslední chvíli ucukl.
„Na to se přece nesmí sahat.“ řekl polohlasem a šel dál. Prošel kolem rohu pracovního stolu a prohlížel si šanony, narovnané v policích skříní.
„Páni.“ vydechl „Tohle vypadá jako Brandonovy knihy. Akorát nejmíň dvakrát tak velké.“ pokusil se přečíst znaky na hřbetech šanonů. Byly to číslice.
„Ahh.....Já bych to tak moc chtěl umět přečíst.“ zatoužil nahlas. Jen tak ze zvědavosti horko těžko vytáhl z police jeden šanon, položil ho na zem a začal ho zvědavě procházet. Ukázalo se, že v šanonu jsou obsaženy profily jednotlivých druhů Pokémonů. Každý profil obsahoval nejen základní údaje, ale i obecný popis, popis chování a v neposlední řadě i barevné vyobrazení Pokémona. Pod odborným textem byly ještě Brandonovy rukou psané poznatky. Billy zaujatě listoval šanonem a prohlížel si obrázky Pokémonů. Některé z nich poznal, třeba Ivysaura, Sandshrewa nebo Vulpixe.
„A kde jsem já?“ zabručel zmateně „Kde máš Treecka nebo Grovyla, no?“ když dospěl až k Voltorbovi napadlo ho obrátit víc stránek naráz. A tak strčil prsty asi do půlky zbývajících listů a obrátil velkou část stránek. Pokémon, který byl na další stránce po obrácení sice nebyl Grovyle, nicméně tato stránka Billyho zaujala poněkud víc než ty předchozí. Na obrázku byl Ho-oh a v místě, kde měla být data o něm, bylo napsáno jen:
Jméno: Ho-oh
Podstata: neznámá
Popis: - Jeden z takzvaných legendárních Pokémonů
-Dosud nebylo prokázáno, že byl spatřen. Ví se jen, že existuje a že se mu v dřívějších dobách říkalo Ho-oh. Význam toho jména je rovněž neznámý, proto se tomuto Pokémonovi říká Ho-oh dodnes.
-Vypráví o něm různé legendy a mýty, které jsou samozřejmě neprůkazné a pochybné. Existenci Ho-oha odkazují jen některé souvislosti s legendami a vyprávění, těch, kteří ho údajně viděli.
„Tak málo informací....“ podivil se Billy a otočil dál. Koutky tlamy se mu trošku zkroutily do miniaturního úsměvu, když na další stránce spatřil Treecka (Pozn. autora: Celebi tam po Ho-ohovi není proto, že v tomto regionu nebyla prokázána jeho existence). Dychtivě obrátil další stránku a koukal na obrázek Grovyla. Bylo u něj dost informací. Dobré dvě stránky. Na konci popisu bylo ručně připsáno jen toto: „Velmi náchylný ke genetickým odlišnostem, objevujícím se při vývinu z Treecka.“
Billy přejížděl prsty po obrázku na začátku profilu Grovyla a zasněně se usmíval. Pojednou však postřehl, že se na pravé ruce vyfoceného Grovyla rýsuje Modrá kalibra. Poznal ji právě podle modrého nádechu – zřejmě byla fotka pořízena, když kalibra přecházela do přetíženého stavu. Billy okamžitě odvrátil pohled od fotky a zamrkal: „Ne....... To se mi zdálo...... To se mi zdálo.....“ opakoval horečně a zatřepal hlavou, aby měl jistotu, že vidinu znovu neuvidí. Pomalu se znovu obrátil zpět k šanonu. Kalibra tam stále byla!
„Cože...“ vyhrkl přidušeně a začal zběsile ohmatávat fotku. Přitom se náhodou řízl o horní okraj fotky.
„Jau..... Co to má znamenat?“ vyjekl a zadíval se blíž na fotku. Zjistil, že fotka je zastrčená v jakési igelitové kapse, připevněné ke stránce. Kapsa měla nahoře otvor. Billy zastrčil prsty za okraj kapsy a obezřetně z ní vytáhl fotku. A uviděl další překvapení. Pod fotkou, kterou právě vytáhl, byla ještě jedna fotka Grovyla, na níž však Modrá kalibra nebyla. Billy těkal pohledem mezi oběma obrázky a čím dál víc chápal souvislost mezi domnělou vidinou a dvěma fotkami v šanonu.
„Moment, moment.“ zamumlal „Tady u toho záznamu Grovyla jsou dva obrázky. Na jednom je normální Grovyle, který stojí někde mezi stromy. A na tom druhém je Grovyle s Modrou kalibrou a ten stojí před nějakým barákem......“ prohlédl si dům na fotce, který tvořil pozadí. Trhl sebou, když si uvědomil, že ten dům zná.
„Vždyť ten dům je Brandonova vila....“ houkl zaskočeně „A ten Grovyle v tom případě musí být Shar.“ zeširoka se usmál a hřbetem ruky fotku pohladil. Fotka v něm kdoví proč vyvolávala velmi příjemné láskyplné pocity. Nemohl se pohledu na obrázek nabažit a hodnou chvíli jen seděl a koukal do Sharphandiných vyfocených očí. Z vizuálního mazlení s Sharoninou fotkou ho však náhle vytrhl jakýsi hluk z chodby. Trochu v něm hrklo. Úplně zapomněl, že se Maggie za chvíli vrátí:
„Promiň, Brandone.“ řekl polohlasem „Ale tenhle poklad ti tu nemůžu nechat.“ strčil si Sharphandinu fotku do kapsy kožichu. Pak v rychlosti zaklapl šanon, nacpal ho zpět na polici a stihl se ještě bleskově vrátit na svou židli. Vzápětí se otevřely bezpečnostní dveře a vešla Maggie se sklenicí vody v ruce.
„Promiň Billy, musela jsem ještě zavést Pepperminta do sprchy. Potřeboval si z vlasolistu spláchnout jakousi smůlu.“ omlouvala se. Došla ke konferenčnímu stolku, položila sklenici na jeho desku a zase si sedla naproti Billymu.
„Sprchy?“ nechápal Billy.
„To je nástroj na umývání.“ vyložila Maggie.
„Hmm.“ protáhl Billy, uchopil oběma rukama sklenici a napil se. Cítil, jak voda zahání žízeň a vyprahlost. Také si náhle připadal svěží a zregenerovaný, což rovněž zahánělo černé myšlenky. Z jeho mysli však chmury ani zdaleka nevymizely docela.
„Už je to lepší, viď?“ položila Maggie kýženou otázku.
„Jo jo.“ kývl Billy „Už aspoň necítím beznaděj a neklátí mě záchvaty pláče. Ale stejně na to pořád musím myslet. Vždycky když na to pomyslím víc, tak cítím velké rozrušení a dep.......dep..... Kruci, jak se tomu říká?“ svraštil čelo.
„Deprese.“ reagovala Maggie.
„Jo... Dík..... Cítím velké rozrušení a deprese. Jsem stále hluboce zarmoucený. Akorát to už není vidět.“ uvažoval nahlas Billy.
„Jaká to hypotéza.“ pronesla Maggie „Nemůžeš čekat, že tě tak velký žal přejde do hodiny, to bude bolet ještě dlouho, když tě to v první chvíli dohnalo až k pláči.“
„Rozumím.“ řekl Billy zaraženě a zakryl rozpaky tím, že vypil zbytek vody ze sklenice.
„Tak pojď. Vrátíme se mezi ostatní.“ vybídla Billyho Maggie a zvedla se.
„Dobrá.“ souhlasil Billy, sklouzl ze židle a společně s Maggie vyšel na chodbu.
Hned, jak Billy opustil kancelář, rozhlédl se po chodbě, jestli nejsou někde nablízku jeho přátelé, ale nikde je neviděl.
„Ještě jsou v koupelně.“ usoudila Maggie „Koupelna je o dvě chodby dál. Pojď.“
A tak se vydali chodbou směrem od recepce. Na další křižovatce zahnuli doleva. Co chvíli míjeli zaměstnance střediska i normální lidi, kteří si přišli pro své vyléčené Pokémony. Po chvíli opět zahnuli doleva a octli se v obdélníkovém prostoru, který zřejmě sloužil jako rozcestník sociálního zařízení. Po obvodu nevelkého prostoru byly troje dveře s nápisy WC ženy, WC muži a WC personál. U dveří WC personál, které byly chráněny kódovým systémem, stály po obou stranách Flammosy a Andra jako správné bodyguardky.
„Andro, koukni, kdo přišel.“ sykla Flammosy jakmile spatřila Billyho. Andra otočila hlavu stejným směrem jako její sestra.
„Ahojky, Billy.“ zahalekala. V jejím hlasu však byla znát jistá chladnost a vnitřní rozhození.
„Zdravím, Hvězdíku.“ řekla odměřeně Flammosy.
„Už....to víte?“ zeptal se Billy a hlas se mu mírně třásl.
„Jo.“ kývla Flammosy. Billyho překvapilo, že Flammosy je téměř ledově klidná a absolutně nevyvedená z míry „Billy, mě to tak mrzí.“ dodala mladší Vulpixka.
„To nemusí.“ mírnil ji Billy „Ty za to určitě nemůžeš, Flammy.“
„Poslyšte, teď mě napadá, kde jste se tu vy dvě vlastně vzaly?“ vložila se do toho Maggie.
„Pronásledovaly jsme spolu s Firestormem a Netřeskem Spartaka a jeho bandu. Ale u řeky jsme se zdržely, zatímco Firestorm a Netřesk pokračovali dál.“ vyložila Andra.
„Proč jste se zdržely?“ zajímala se Maggie.
„Nemohly jsme se dostat přes řeku. Musely jsme to obejít po nejbližším mostě.“ odpověděla Flammosy.
„Kde je Firestorm?“ ptala se Maggie dál.
„Čeká před střediskem spolu s Absem a Netřeskem.“ řekly tentokrát obě Vulpixky naráz.
„Dobrá, v tom případě vás žádám o povolení ke vstupu.“ zavtipkovala Maggie.
„Máš ho mít.“ zasmála se Flammosy a spolu se svou sestrou ustoupila stranou. Maggie přistoupila ke dveřím a pomocí malé numerické klávesnice vedle nich zadala šestimístný kód. Pak vzala za kliku a vešla do místnosti, která vypadala jako umývárna. Billy chtěl vejít za ní, ale Maggie ho rukou zadržela:
„Kampak? Chceš se mrknout dovnitř? Až někdy jindy. Já jsem hned zpátky.“
Billy jen pokrčil rameny a vynutil ze sebe alespoň malý úsměv. Maggie se rovněž usmála a zabouchla dveře.
Mezi Billym a sestrami Cliffovými panovalo hodnou chvíli rozpačité ticho. Potom Flammosy váhavě promluvila: „Jak to.......to......“ dělala, že hledá správná slova a přitom nenápadně Billymu hlavou naznačovala, aby to dořekl.
„Jak to snáším?“ pronesl Billy. Flammosy přikývla. „Špatně. Hodně špatně.“ podotkl popravdě.
„Je to vidět.“ poznamenala Andra.
„Ještě pořád mám uslzené oči?“ zeptal se Billy zmateně a pro jistotu si protřel oči.
„Ne.“ uchechtla se Andra „Máš je akorát zarudlé. Musela to pro tebe být rána.“
„To si piš, ségra.“ vyhrkla Flammosy „Billy a Sharphand k sobě mají velice blízký vztah. Myslím, že kromě Pepperminta nemá žádný Pokémon k Sharphand blíž, než Billy. Samozřejmě nepočítám ani ostatní příslušníky Sharphandiny rodiny.“
Tahle poznámka Billyho znovu vyvedla z provizorní pohody a on znovu začal pociťovat značné rozrušení. Naštěstí však nemusel na tu poznámku reagovat, protože se otevřely dveře koupelny a vyšla Maggie. Za ní ťapal Peppermint, který byl od chodidel až po vlasolist mokrý.
„Ještě skočím k Brandonovi pro ručník, jo? Počkej tady a pokecej s Billym, Androu a Flammosy.“ řekla Maggie a odešla chodbou. Peppermint rovněž vyšel ven z koupelny a zabouchl dveře. Pak oslovil Billyho: „Vidím, že ti je už líp.“
„Ne, ale už se mi povedlo skrýt své pocity.“ odvětil Billy plaše.
„Aspoň, že tak.“ utrousil Peppermint „Nemysli si, mě to trápí stejně jako tebe.“
„Akorát jsi silnější osobnost.“ doplnil Billy. Peppermint jen pokrčil rameny. Pak v záměru Billyho trochu rozptýlit pohodil hlavou, švihl čerstvě umytým vlasolistem a vchrstl tak Billymu do očí pár kapek vody. Billy se otřepal a poprvé od Sharphandina únosu se plnohodnotně a široce usmál.
„Máš štěstí, že nejsem mokrej.“ zašveholil.
„Jo!“ křikl Peppermint a nepatrně nadskočil „Vyhrál jsem! Vy dvě mi dneska obstaráte večeři!“
„Ách jó!“ protáhla Andra.
„Cože? Cos’ vyhrál, Kurte?“ vyhrkl Billy.
„Ále..... My tři jsme se vsadili o to, kdo tě první rozesměje.“ vysvětlila Flammosy „A tomu, kdo vyhraje, zbylí dva seženou večeři.“
„No, a já jsem tě rozesmál, Billy. Zasloužím si odměnu.“ zajásal Peppermint rozjařeně. Billy se uchechtl.
„A co Kurtovi seženete?“ zajímal se.
„Teď v zimě? Těžko říct.“ pravila Andra „Asi požádám Maggie o pomoc.“
„Víš co? Sežeň mi hrušku nebo dvě a bude to ze zlata.“ doporučil Peppermint.
„Máš to mít.“ usmála se Andra.
„Sušení, Kurte.“ ozvalo se znenadání z chodby a za pár vteřin přišla Maggie s velkým froté ručníkem v ruce.
„Mám tě utřít, nebo se utřeš sám?“ pokračovala otázkou.
„Mohla bys mě utřít.“ zatoužil Peppermint a v očích se mu radostně zablesklo.
„Tak jo.“ přikývla Maggie. Přistoupila ke Kurtovi a do sucha ho vyfrotýrovala ručníkem. Billy si s pobavením všiml, že ručník je asi dvakrát větší než Kurt sám.
„Dík.“ řekl Peppermint a významně si změřil očima Billyho.
„Ty bys taky potřeboval sprchu, Billy.“ poznamenal.
„Co?“ vybafl Billy a prohlédl si svou hruď a břicho „Nejsem zas tolik špinavý.“
„Jestli se můžu vyjádřit.“ ozvala se Maggie „Myslím, že to Kurt myslel tak, že by ti menší sprcha zvedla náladu. Já s tím však nesouhlasím. Radši pojďte všichni se mnou. Mrknem se, jak je na tom Glocker.“
„Dobrý nápad.“ ocenil to Billy „Potřebuju se svěřit někomu mně hodně blízkému.“
A tak se Billy, Peppermint a obě Vulpixky společně s Maggie vydali zpět bludištěm chodeb až k Brandonově pracovně. Tam Maggie skupinu zastavila a řekla: „Počkejte tu, jdu to omrknout a pak vás kdyžtak pozvu dál.“
Předstoupila před dveře naproti Brandonově pracovně a krátce zaklepala. Billy zevnitř zaslechl Brandonovu tlumenou výzvu: „Dále!“
Maggie otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Za pár vteřin se vrátila a řekla: „Billy a Kurte, pojďte dovnitř. Vy dvě musíte zůstat tady.“
„Aha. No tak..... My jdeme za Firestormem ven.“ prohlásila Andra „Pojď, Flammy.“
Obě Vulpixky se otočily a zamířily k recepci. Billy s Peppermintem vešli do dveří.
Místnost, ve které se ocitli, vypadala jako ordinace. Uprostřed bylo veliké vyšetřovací lůžko, u pravé stěny stál pracovní stůl, za kterým seděl Brandon a něco si zapisoval do diáře. Kromě stolu a lůžka byly v místnosti ještě dvě prosklené skříně s různými léčivy. Jinak v místnosti nebylo nic dalšího. Billyho překvapilo, že na vyšetřovacím lůžku neleží Glocker, ale nějaký Grovyle. S největší pravděpodobností to byla Elite. Ležela na zádech, měla zavřené oči a zhluboka pravidelně oddechovala.
Brandon po chvilce zvedl oči od diáře a postřehl Billyho a Pepperminta, jak nervózně postávají u dveří. Billy čekal, že Maggie promluví, ale nic se nedělo. Ohlédl se a zjistil, že Maggie nejspíš zůstala venku.
„Přistupte blíž.“ vyzval Grovyly Brandon. Billy a Peppermint si vyměnili vzrušené pohledy a pomalu přišli k pracovnímu stolu.
„Kde je máma?“ uhodil Billy na Brandona.
„Vedle.“ odvětil klidně Brandon a ukázal palcem na dveře hned vedle pracovního stolu, kterých si ani jeden z Grovylů předtím nevšiml „Její procedura bude za pár minut hotová. Do té doby musíme vyčkat.“ dodal Brandon.
„Co Elite? Je v pohodě?“ otázal se Peppermint.
„Jo. Právě relaxuje.“ přitakal Brandon.
„Ona spí?“ vyhrkl Billy zvědavě a upřeně přitom pozoroval dveře, za kterými byla jeho máti.
„Ne.“ mávl rukou Brandon „Akorát nemá ráda, když ji někdo vyruší při relaxaci.“
Vtom se otevřely dveře vedle psacího stolu a vyšla sestra. Byla velmi mladá a snědá a Billymu se zdálo, že musí být menší než Glocker.
„Pane primáři, léčivá procedura vašeho Sceptila je hotová.“ promluvila sestra příjemným hlubokým hlasem, nápadně podobným Flammosynému.
„V pořádku, sestro. Přiveďte tu Sceptilku sem.“ vybídl ji Brandon a záměrně dal důraz na slovo „Sceptilka.“
„Ano, jistě.“ přikývla sestra „Jen co se mi ji podaří přemluvit.“
„Copak? Nechce se jí vstát?“ vyzvídal Brandon.
„Máte pravdu, nechce.“ přisvědčila sestra „Říká, že se jí chce spát.“
„Dobrá. Tak jí řekněte, že se za ní přišel podívat syn.“ radil Brandon
„Vyřídím. Mimochodem, který z těch tří Grovylů to je?“ zeptala se sestra a zaujatě si prohlížela Billyho, Pepperminta a Elite.
„Ten s tou hvězdou na hrudi.“ utrousil Brandon.
„Vypadá docela hezky.“ usmála se sestra a zmizela ve vedlejší místnosti. Billy udělal pár kroků stranou a začal si prohlížet relaxující Elite. Ačkoli se to zdálo podivné, nebyla vůbec podobná Sharphand. Byla o něco menší a její obličej měl ostřejší rysy. Rovněž struktura listů byla jiná. Listy byly tmavší, ale taky jemnější a tenčí než ty Sharphandiny. Když si Billy prohlížel její čepelové listy, seznal, že jsou špičaté a dokonce mají i ostré okraje. Srovnal to se svými listy. Ty jeho byly tlusté, oblé a tuhé jako listy aloe – úplný protipól. Billymu to nakonec nedalo a zkusil prstem ostrost Elitiných neaktivních listů.
„Nesahat.“ zaskřehotala Elite a zeširoka otevřela oči. Billy ucukl a omluvně zvedl ruce. Elite se zvedla do sedu a protáhla se „Nestihla jsem ti to předtím říct. Měla jsem pravdu. Oba jsme si dali do těla při našem duelu.“ zabrumlala rozespale.
„Jak se cítíš, Elite?“ vyptal se hned Brandon.
„Odpočatě ale ne bojeschopně.“ pronesla Elite pevně.
„Bojeschopná být nemusíš. Stačí, když jsi v pořádku.“ poučoval Brandon.
„Přesně.“ souhlasila Elite. Dveře vedle psacího stolu se otevřely podruhé. Tentokrát vyšla ven Glocker, která vypadala podobně rozespale jako Elite. Již na sobě neměla jediné zranění. Jakmile spatřila Billyho, pomalu k němu došla a dřepla si před něj. Pak tiše a chraptivě promluvila:
„Billy.......moc mě to mrzí......Ale neboj......Já jsem tu pořád s tebou.......společně Sharphand najdeme.“
Billy měl strašné nutkání otočit oči v sloup. Naštěstí se však ovládl a jen mdle hlesl: „To už jsem dneska párkrát slyšel.“
„Já vím a taky vím, že tě to otravuje. Ale já jsem ti to musela říct.“
Billy svou matku objal:
„Jakmile Sharon unesli, úplně jsem se psychicky zhroutil.“ svěřil se „A teď ten zármutek dusím v sobě. Je přímo tady.“ pohladil hvězdu na hrudi.
„Podle mě máš na to, abys to překonal.“ tvrdila Elite.
„Nevím, nevím......“ hlesl nejistě Billy.
„Zvládneš to a basta.“ řekla na oko drsně Glocker. Billyho to povzbudilo. Měl rád, když Glocker takhle mluvila.
„Mami?“ řekl po chvilce napjatého ticha.
„No?“ protáhla Glocker.
„Jak ti je?“
Glocker se napřímila a prohlásila: „Jako kdybych se znovuzrodila. Cítím se úplně normálně...... Jej, málem bych zapomněla. Tobě se nic nestalo, Billy? Myslím při útoku těch banditů.“
„Ne......akorát......au!“ zaskučel Billy. Sáhl si totiž na zátylek, kam se praštil o beton, když ho Spartakus povalil „....jsem se bouchl do hlavy o zem.“
„Je to vidět, máš modřinu na šíji.“ poznamenala Elite.
„Pokud se ti nemotá hlava tak jsi v pořádku.“ reagoval Brandon.
„Fajn, fyzicky jsem v pořádku.“ zdůraznil Billy. Glocker s úsměvem přikývla.
„Kdy končíš v práci, Brandone?“ otázal se Peppermint.
„Mně je to strašně líto,“ pronesl Brandon „ale od tří hodin,“ mrkl na hodinky „to je za čtvrt hodiny, mi začíná čtyřiadvacítka.“
„Čtyřiadvacítka?“ vyjekl zmateně Peppermint.
„Čtyřiadvacetihodinová směna.“ vysvětlila Glocker.
„Aha.“ zahuhlal zkroušeně Peppermint „Tak to nic, no.“
„A cos’ potřeboval, Kurte?“ zajímal se Brandon.
„Chtěl jsem se zeptat, jestli bychom už nemohli jít k tobě domů.“ vyložil Peppermint.
„Já nemám nic proti tomu, abyste šli hned. Jeďte s Maggie a klidně počkejte u mě doma.“ usmál se Brandon.
„Jé to je fajn.“ řekl blaženě Peppermint „Tak my půjdem hned teď.“
„Klidně běžte.“ pravil Brandon. Billy měl také dobrý pocit z toho, že bude moct přijít na návštěvu do Brandonovy vily. Plánoval někde dát hlavy dohromady se svými přáteli a vymyslet nějaké řešení této psychicky prekérní situace. Rozhodně nemínil jen sedět na zadku, třebaže ho trápil žal.
„Tak jdem.“ rozhodla Glocker a zamířila ke dveřím.
„Ještě moment!“ vyhrkl Brandon. Glocker se okamžitě zastavila, ohlédla se a tázavě se podívala Brandonovi do očí.
„Vemte s sebou Elite. Vicky bude ráda.“ prohodil primář.
„Jupííí!!!“ zavýskla Elite a energicky seskočila z vyšetřovacího lůžka.
„Tak pojď, Elite, jdeme.“ řekla vlídně Glocker „A vy taky, hoši, pojďte!“ houkla na Billyho a Pepperminta. Grovylové a Grovylka prošli kolem Glocker až ke dveřím. Elite se pověsila na kliku a otevřela dveře. Poté vyšla ven i se svými společníky. Glocker šla poslední. Ještě přes rameno zahalekala: „Dík a zatím ahoj.“ poté rovněž vyšla na chodbu a přibouchla dveře.
Na chodbě už čekala Maggie a se záhadným výrazem v obličeji si měřila trojici Grovylů stojících vedle sebe.
„Hmm, tak Billyho poznám.“ mumlala zadumaně „Ale nevím, kde stojí Elite a kde stojí Kurt.“
Billy se přímo bavil tím, že Maggie nedokáže od sebe rozeznat Pepperminta a Elite, zatímco on sám by je rozeznal na první pohled. A tak jen stál se založenýma rukama a jen se mírně usmíval. Maggie se nerozhodovala dlouho.
„Ty jsi Kurt.“ vyhrkla znenadání a ukázala prstem na Elite. Následně však zavětřila a zaúpěla: „Ne......ty jsi Elite.“
„Správně.“ zabručela Elite spokojeně a nepatrně se poklonila. Peppermint se rozesmál. Billymu však naopak pohasl potutelný úsměv. Začínal potřetí ztrácet pohodu a optimismus. Musel vynaložit menší úsilí, aby zůstal v klidu. Nakonec se mu povedlo eliminovat rozrušení a nabýt normální pocit. Optimismus a veselost se mu ale nevrátila.
„Fajn. Tipování bylo dost a teď se odeberem do auta.“ prohlásila Maggie.
„Tak pojď.“ šeptl Peppermint a poplácal Billyho po zádech „Konečně nás čeká menší oddech.“
„Jakýkoli oddech je pro mě kúra.“ konverzoval Billy, zatímco spolu s Elite, Maggie, Glocker a Peppermintem kráčel chodbou k východu.
„Těšíš se na Vicky?“ uchechtl se Peppermint. Billy se plácl do čela.
„Ne. Počítám, že ona se už nemůže dočkat, až mě zas bude tahat za všechny listy.“ řekl ponuře. Peppermint se soucitně zasmál.
„Co máš z toho. Mě zas považuje za svého voňavého plyšáčka‘“ při posledních slovech krutě napodobil Vickyin pisklavý hlas. Billy se krátce usmál. Pak nadhodil:
„To by mě zajímalo, jestli má nějaké svoje Pokémony. A pokud ano, tak jak se k nim chová.“
„No tak, Pokémona má jednoho. Clefairy chycenou v Ultraballu.“ prohodil Peppermint
„Clefairy?“ podivil se Billy.,
„Jo.....ehhm......těžko se popisuje, jak vypadá.“
„To je jedno. Jak se k ní Vicky chová?“
„Právě, že stejně jako ke mně, k tobě nebo k Flammy – až přehnaně srdečně.“
„Aspoň, že tak.“
„Proč?“ zpozorněl Peppermint.
„Myslím to tak, že Vicky neupřednostňuje jeden druh Pokémona. Má prostě ráda všechny Pokémony.“ vysvětlil Billy.
„Aha. No to je fajn, to máš pravdu.“ přisvědčil Peppermint. To už vyšli zpět na parkoviště. Maggiina dodávka pořád stála uprostřed parkoviště se zadními dveřmi dokořán.
„Ajaj.....zapomněla jsem zamknout dodávku.“ zabědovala Maggie.
„To je jedno.“ protáhla Elite „Hlavně, že máme čím dojet.“
„To je fakt.“ pokrčila rameny Maggie a začala organizovat rozmístění v dodávce: „Tak, Glocker, Billy a Kurt dozadu a Elite vedle mě.“
„Dobrá.“ kývla Glocker na souhlas. Billymu bylo docela jedno, kde bude sedět. Proto bez váhání zamířil k zadnímu prostoru dodávky jako první. Zvědavě nakoukl do zadního prostoru. Nebylo tam zhola nic. Jen velký prázdný prostor. Na mladého Grovyla působil prázdný nákladový prostor trochu nepřirozeně:
„Ále, vždyť je to stejné jako v Brandonově autě.“ zamumlal polohlasně a vlezl dovnitř. Hned za ním vstoupila Glocker a nakonec i Peppermint.
„Sedíte v pohodě?“ ozval se Maggiin hlas. Billy měl kolem sebe dost místa, a proto nic neříkal.
„Já jsem v poho, takže Billy a Kurt budou nejspíš taky.“ pronesla Glocker.
„Jo.“ vyhrkli naráz Billy a Peppermint.
„Fajn. Držte se pevně.“ zašvitořila Maggie a přibouchla zadní dveře. Billyho pohltila naprostá tma, protože nákladový prostor neměl žádná okna. Za normálního psychického stavu by mu to ani tak nevadilo. Ale teď, když byl plný rozrušení a strachu o Sharphand, ho začala děsit i náhlá tma.
„Mami, kde jsi?“ zasténal horečně. V panice udělal několik kroků ve tmě s rukama nataženýma před sebou. Přitom o cosi zakopl a spadl tak nešťastně, že narazil hlavou do zdi dodávky.
„Au, au!“ vyjekl a pravou rukou si ohmatal rameno a čelo. To, přes co upadl, se pohnulo a Billy s úlevou rozeznal, že je to Glockeřin ocas.
„Billy, já jsem tady, vedle tebe.“ řekla vyjeveně Glocker „Co se děje?“
„Už nic. Jsem moc rozrušený.“ hlesl Billy a ani se nenamáhal vstát. Dodávka nastartovala a dala se do pohybu.
Přibližně za pět nekonečných minut drncání a hučení, ze kterého Billyho brněla hlava, dodávka konečně zastavila. Billy se přisunul ke stěně dodávky a opatrně se postavil.
„Billy, s dovolením. Potřebuju se otočit.“ špitla Glocker. Billy se přitiskl ke stěně, jak nejvíc to šlo. Myslel si, že tím zamezí případné neúmyslné srážce se svou matkou. Přepočítal se. Jak se Glocker otáčela, zřejmě nevědomky švihla ocasem. Billymu totiž zase něco podrazilo nohy a on se s dunivou ránou znovu svalil na zem.
„Promiň.“ pípla Glocker „Jsi v pořádku?“
„Jo.“ procedil Billy skrz zaťaté zuby. Opět se postavil a mnul si rameno. Ozvalo se klapání zámku a zadní dveře dodávky se otevřely.
„Tak pojďte.“ zahalekala Maggie a usmála se. Peppermint, Glocker a Billy jeden po druhém vylezli z dodávky a zamžourali do odpoledního světla. Byli před Brandonovou vilou. Stále se tu ještě rozprostíralo široké sněhové prostranství, na kterém Billy svedl čepelový duel s Sharphand. Grovylové i Glocker ještě mohli rozeznat své vlastní stopy. Jak si Billy prohlížel značně udupané bývalé zápasiště, zpozoroval mezi vidlicovitými otisky nohy ve sněhu i jednu či dvě stopy, které vypadaly jako stopy Absola.
„Moment, moment.....“ houkl mladý Grovyle „Kam se poděli Absus, Firestorm, Netřesk, Flammosy a Andra?“
„Ti šli pěšky.“ řekla Maggie „Viděla jsem je, jak kráčejí podél cesty. Řekla bych, že tak za dvě minutky by tu mohli být.“
„Aha. Tak to jo.“ pravil klidně Billy. Ve své mysli však zas tak klidný nebyl.
„Dobrá. Tak tedy....... Pojďme dovnitř, ne?“
Skupina Pokémonů jednohlasně přitakala: „Jo!“ nejhlasitěji se však ozvala Elite, která celou dobu stála vedle Maggie a třásla se zimou. Maggie se otočila čelem k domu, došla k hlavním dveřím a otevřela je. Pokémoni jimi prošli do předsíně. Tam se zastavili a čekali. Maggie šeptla: „Strpení.“ a vyšla zase ven. Nasedla do dodávky a přeparkovala ji dozadu ke garáži. Pak se vrátila do předsíně a přibouchla hlavní dveře.
„Běžte do obýváku. Já za chvíli přijdu.“ sdělila a v mžiku zmizela ve dveřích nalevo od vchodu. Billy, Peppermint, Elite a Glocker vešli do obýváku, tmavé velké místnosti plné křesel a úložného nábytku kolem stěn. Billy se vyškrábal do křesla a dlouze povzdechl. Elite přišla až k Billyho křeslu a sykla nesměle: „Billy, můžu přisednout?“
„Hmm....“ broukl Billy na souhlas a svlékl si kožich. Elite se vyhoupla na křeslo a usadila se vedle Billyho. Peppermint si sedl do Brandonovy luxusní pracovní židle a Glocker zůstala stát. Chvíli panovalo v místnosti rozpačité ticho. Billy z toho byl nervózní. Bezmocné a nikam nevedoucí mlčení ho pořádně dráždilo. Řešil to tak, že si pohrával se svými čepelovými listy, aby se nějak zabavil. Měl menší nutkání k tomu, aby je okusoval, ale naštěstí se ovládl. Zvonivé ticho protrhly až nějaké tlumené údery seshora.
„Co je to za hluk?“ zabručela nevraživě Elite. Bylo až k nevíře, že z jejího hrdla vyšel tak hrubý a hluboký zvuk.
„Vicky.“ hlesl Billy „Dupe po schodech.“
„Hodně štěstí, kámo.“ popřál Peppermint skepticky. Billy se nevesele pousmál.
V příští chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vpadla Vicky. Veselýma očima plnýma očekávání se rozhlížela jak divá. Billyho si všimla téměř okamžitě, protože jeho křeslo bylo otočené čelem přímo proti dveřím. Radostně povyskočila.
„Hvězdíku!“ vypískla. Přiběhla k Billymu a pevně ho objala. Elite na to jen užasle koukala a kroutila hlavou. Billy skoro nemohl dýchat. Měl sto chutí se ohnat čepelí. Ale než ji stihl vůbec zaktivovat, Vicky uvolnila sevření a místo toho ho jemně uchopila v podpaží a zvedla ho do vzduchu.
„Hej!...... Pusť mě. Já nejsem hračka!“ vyjekl Billy „Přece jsem tě prosil, abys mi tohle nedělala.“
„Nevzpouzej se, Hvězdíku. Já se chci s tebou jenom pomazlit.“ švitořila Vicky a nevšímala si toho, že Billy zjevně klade odpor. Rozběhla se do předsíně a Billyho stále držela před sebou.
„Hej!!“ vyhrkla Glocker a hbitě Vicky následovala. U dveří však zakopla o práh a rozplácla se jak dlouhá tak široká. Vicky už mezitím otevřela dveře, ve kterých původně zmizela Maggie, a začala stoupat do příkrých schodů. Billy už přímo běsnil vztekem, způsobeném bezmocí a dráždivostí Vickyina zacházení. Už nemohl přijít na žádný způsob, jak se vykroutit z jejího sevření a tak zaktivoval čepel a ohnal se. Vicky vykřikla bolestí a Billyho pustila. Ten se bolestivě skutálel ze schodů a chvíli tam ležel. Pak se ztěžka zvedl a zjišťoval, co se stalo. Vicky seděla na schodech, držela se za levou ruku a hlasitě naříkala. Billy si tu ruku chvíli prohlížel, než s hrůzou zjistil, že na ní má dlouhý šrám očividně vzniklý po úderu čepele. Vztek z něj v mžiku vyprchal.
„To ne!“ protáhl. Vyběhl po schodech až k Vicky a začal ji konejšit: „Vicky, promiň. Já jsem tě nechtěl zranit.“
Vicky se rozmáchla a uštědřila Billymu ránu pěstí do břicha. Billy se zapotácel a poodstoupil dozadu.
„Hvězdíku, ty jsi mě seknul.“ fňukala Vicky „Je čas abys mi začal sloužit.“ bleskově vytáhla bůhví odkud Ultraball a hodila ho po Billym. Grovyle to vůbec nečekal, takže nemohl Ultraball odrazit. Oslepila ho prudká žlutá záře a po chvíli nastala tma.
Billymu chvilku trvalo, než se vzpamatoval a rozkoukal. Pak se rozběhl ke zdi a začal zuřivě bušit pěstmi a poté i narážet ramenem s rozběhem. Po menším úsilí znovu uviděl žlutý záblesk a v příští chvíli už seděl na parketách pod schody. To ho zmátlo. Vždyť Vicky po mně ten Ultraball hodila asi v půli těch schodů, pomyslel si, proč jsem teď pod schody? Téměř hned si to uvědomil.
„Ten Ultraball se skutálel ze schodů.“ zamumlal zamyšleně. To už se do místnosti se schody vřítila z jedné strany Maggie a z druhé strany Glocker. Maggie rychlým krokem vystoupala do schodů až k sedící Vicky.
„Mami, Hvězdík mě řízl do ruky.“ žalovala Vicky.
„Tak pojď, zlato. Ošetřím tě.“ řekla mírně Maggie. Přitom si neodpustila tázavý a zároveň rozhořčený pohled, kterým probodla Billyho.
„Billy, co se stalo? Cos’ proved?“ vykřikla Glocker horečně.
„Ublížil jsem Vicky.“ zašeptal Billy zkroušeně.
„Jak jsi jí ublížil?“ zeptala se Glocker už klidnějším hlasem.
„Sekl jsem ji do ruky.“
„A proč, proboha?“
„Já......nevím.“ dostal ze sebe Billy a hlas se mu zlomil. Glocker na něj jen ohromeně zírala. Najednou však soucitně pokývala hlavou, jako by Billyho problém chápala. Mezitím Maggie dovedla Vicky dolů a obořila se na Billyho: „Co jsi to udělal?!?“
„Promiň......já........jsem se neovlád.....ona......mě držela........chtěl jsem, aby mě pustila..... Nechtěl jsem ji zranit.....“ vzlykal Billy zoufale.
„Já ti snad jednu....“ rozkřikla se Maggie a rozmáchla se rukou, ale Glocker se v mžiku postavila před Billyho a zaktivovala obě dvoj-čepele.
„ZKUS TO A UVIDÍŠ TEN TANEC!!!!!“ zaryčela bojovně. Maggie se před ní mírně přikrčila. Na vteřinu si obě zuřivě hleděly do očí a pak obě naráz tiše vyhekly: „Promiň...“ Vicky si odkašlala a nakrčila nos. Maggie se beze slova otočila a odvedla Vicky nahoru po schodech. Billy s Glocker osaměli.
„Popravdě, Billy, tobě možná ujely nervy kvůli rozrušení a bezmoci, viď?“ pravila klidně Sceptilka. Billy přikývl a protřel si oči. Už zase nebyl s to říct ani slovo.
„Pojď zpátky do obýváku. Vyjasníme si to.“ vybídla ho Glocker. Billy podruhé přikývl a zamířil do obýváku jako první.
|
