1. Poslední válka
Listí na stromech seschlo, voda v řekách se nedala pít, před deštěm se život musel skrývat. Půda byla pustá a neúrodná, jen na několika málo místech "přežívaly" poslední zbytky těch nejodolnějších travin. Poslední zvířata a lidé se schovávali v nejzalehlejších místech planety poté, co nastala Poslední válka, která měla určit nadřazený druh, válka, ve které proti sobě vystoupili dva bratři: Člověk a Zvíře.
Tak tomu bylo o několik měsíců dříve. Dnes se Amini probudila ve světě plném slunečního světla. Zpěv ptáků zněl všude okolo a nedaleko byl slyšet vodopád. Amini zvedla hlavu. Nemohla si vzpomenout, co se stalo. Chvíli jen tak ležela v trávě a snažila se přemýšlet, vybavit si jedinou myšlenku. Po chvíli nezdaru opět usnula.
Když Amini znovu procitla, slunce už na obloze nebylo. Vystřídal ho měsíc, který se pomalu blížil úplňku. Obloha byla plná hvězd. Amini mohla slednovat Mléčnou dráhu - tedy alespoň seskupení mnoha hvězd, které se Mléčné dráze podobalo. V očích se jí objevily slzy. Vzpomněla si, že kdysi před mnoha lety spatřila tolik hvězd doma. Nebyla si sama jistá tím, co se stalo. Plakala dojetím, při pohledu na hvězdnou oblohu se v ní nahromadilo tolik pocitů, že bylo stěží poznat, zda jde o radost či smutek. Nejraději by se opět uložila ke spánku, ale v hlavě se jí honila už spousta myšlenek. Nemohla usnout. A proto vstala, rozhodla se prozkoumat místo, ve kterém se nacházela.
Amini nebyla člověk, i když na sobě měla lidskou podobu. Narodila se s tělem člověka, ale vyrostla s vlčí kulturou. Sama nikdy nepatřila ani přímo k vlkům, byla hybrid, ve kterém se současně střetli dva bratři, vlk a člověk. Proto dostala jméno Amini, znamenající "bratr". Jako malá vedle sebe měla vůdce, Chifu. Byl to duch, kouzelník. Než zemřel, sám ji naučil být kouzelnicí, předal jí svůj kouzelný amulet. Amini ho ještě nikdy nepoužila, na Zemi neměl žádnou moc. Až nyní nastala chvíle, kdy amulet ožil. Díky němu se mohla Amini proměnit do své "reálné" podoby vlka. Ale ještě to neudělala. Svojí podobou člověka se chránila před jinými lidmi. Ti si nikdy na druhého člověka netroufli, ale objevil-li se před nimi vlk, neměl šanci na přežití. Amini měla předchozí roky svého života za úkol pozorovat lidi. Dozvědět se o nich co nejvíc, proto s nimi žila. Pracovala s počítačem, chodila do školy, naučila se číst a psát, mluvit dvěma lidskými jazyky, dívala se na televizi... studovala člověka den co den. Neměla možnost se stýkat s Chifu, ale její poznání patřila i jemu. Měli propojenou mysl, co řekl jeden, slyšel druhý. A Chifu, duch vlčího národa, poznatky o lidech dobře zpracoval, uschoval pro budoucí použití. Pro použití ve válce.
Amini si sedla na skalní vyvýšeninu vedle proudícího vodopádu. Pamatovala si, že v místě, kde se narodila, také kdysi býval prudký spád řeky. Ta řeka se jmenovala Majito. Dávala vodu všem žijícím bytostem v okolí. Než úplně vyschla. Všimla si, že v trávě není žádný život, žádný hmyz. Místo, kde se nacházela, bylo úplně opuštěné. Pak zaslechla sovu. A když se konečně nad obzorem objevilo světlo příštího dne, vzpomněla si Amini, co se vlastně přihodilo.
V posledních dnech války spatřila po dlouhé době Chifu na vlastní oči. Aniž by řekl jediné slovo, přenesl Amini kouzlem do sna. V tom snu zemřel. A zemřela i planeta Země. Sobi, zajíci, lišky, ptáci, všichni zmizeli. I člověk zmizel. Ten sen byl šedý a pochmurný a Amini v něm pouze stála a přihlížela, jako by se dívala do televize. Po zemi tekla krev jejích bratrů. Jediná barva, která hrůzostrašně oživovala bezbarvý sen. Poté Chifu z toho sna zmizel.
"Máš v sobě oba dva světy. Světy, které zemřely. Pokud přežiješ ty, je naděje, že budou opět žít. Ale nesmíš se vzdát, ani když už vedle tebe nikdo nepůjde. V cizím světě můžeš přežít, avšak ne existovat napořád. Máš šanci naše duše zachránit. Ale nesmíš se vzdát, nesmíš se ztratit." Teď si Amini vzpomněla na všechno, co ji Chifu pověděl, než nadobro zmizel ze sna. Její mysl se rozjasnila a ona si konečně poprvé uvědomila, co se stalo, kde vlastně je. Je v Jiném světě, neznámém, ve světě, kde nic není takové, jako bylo v jejím rodném světě na planetě Zemi. Nebo že by přece...?
Když slunce ozářilo travnatou pláň ranním světlem, Amini vstala a šla se projít. Šla prozkoumat Jiný svět. Neměla ani ponětí o tom, co by měla dělat. Byla tu sama, celý život ji vedl Chifu, ale ten byl dnes už mrtvý. Rozhlížela se, zda neuvidí alespoň nějakého živého tvora. A nakonec narazila na veliké překvapení... na Houndoura. Uvědomila si, kde se nachází. Tento Jiný svět patří Pokémonům... je to Svět Pokémonů...
|
