Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


20. Náročný trénink

Billy se vzbudil do naprosté tmy. Okamžitě ho napadlo, že je ještě noc. Jenže pak si vzpomněl, že je v kritické ošetřovně. Tento fakt mu potvrdilo i pravidelné oddechování jeho přátel. Nadzvedl se a mžoural do tmy.
„Jestlipak už je ráno?“ zašeptal si pro sebe. Zprava se ozvalo Absovo hluboké špitání: „Billy, ty už jsi vzhůru?“
„Už to tak vypadá. Dobré ráno, Absi.“ odpověděl Billy.
„Popravdě řečeno: Nevíme jestli vůbec je ráno.“ podotkl Absus. Billy si náhle uvědomil, že vůbec necítí únavu.
„Řekl bych, že už určitě je ráno.“ zabručel a zvedl se z lehátka.
„Nevíš, jak bychom mohli rozsvítit?“ zeptal se tiše. Místo odpovědi se ozval dlouhý šoupavý zvuk. Následně vpravo za Billym vyšlehly plameny. Treecko se v mžiku otočil. Uviděl Absa stojícího vedle hořícího lehátka.
„Jak jsi to udělal?“ podivil se.
„Jednoduše. Umím provést útok Plamenomet.“ řekl hrdě Absus „Radši jsem to lehátko odsunul stranou, než jsem ho zapálil. To aby ses zbytečně nelekl.“ dodal na vysvětlenou.
„Fajn. Hlavně, že to osvětlí tuhle místo.“ přikývl Billy a rozhlédl se. Náhle zcepeněl hrůzou, když uviděl, že Flammosy a Glocker nebyly na svých lehátkách, ani nespaly nikde jinde v místnosti. Firestorm pochrupoval na své posteli.
„Absi.“ hlesl vystrašeně Billy.
„Copak?“ broukl Absus.
„Máma a Flammosy zmizely.“
Absol sebou trhl: „Cože?“ vyjekl, skokem se postavil vedle Billyho a zíral na prázdná lůžka „Kam se mohly....“ začal, ale zmlkl v půli věty a po chvilce mlčení špitl: „Slyšíš to?“ Billy se zaposlouchal. Chodbou, která vedla před Eclipse, k němu ze střední vzdálenosti doléhal velice povědomý hlas: nefalšovaný uklidňující alt.
„To je Flammosy!“ vyhrkl nadšeně.
„Není.“ zchladil ho Absus „Poslouchej.“
Billy napnul sluch, jak nejvíc mohl. Tentokrát rozpoznal, že ve Flammosyně hlasu něco nehraje. Ten hlas byl o dost hrubší a přece jen o ždibec vyšší. Přesto působil velmi uklidňujícím dojmem.
„Máš pravdu.“ připustil Billy „Ten hlas je trochu jiný.“
Z jeskyně se ozval hlasitý smích, složený ze tří hlasů. Mezi nimi jasně vynikal Glockeřin vyšší skřehotavý hlas.
„Myslíš, že Glocker a Flammosy někoho přivádějí?“ zeptal se tajemně Absus. Billy pokrčil rameny a řekl: „To nevím. Každopádně bychom měli vzbudit Firestorma, ať se dozví odpověď na naši otázku společně s námi.“
„Ujmu se toho.“ zahučel Absus. Přiběhl k Firestormově lůžku a strčil do Vulpixe hlavou. Ten se okamžitě probudil a hned vstal.
„Kde je Glocker a Flammosy?“ zamumlal rozespale.
„Právě přicházejí.“ odvětil Absus. Firestorm seskočil z lehátka, protáhl se a došel k Billymu:
„Dobré ráno, vy dva.“ zahalekal.
„Poslouchej.“ sykl Billy a ukázal do chodby. Hlasy se přiblížily natolik, že bylo možné rozeznat, co říkají:
„Ještě tahle zatáčka a budem tam.“ bylo slyšet Glocker.
„Už se těším na to, až Firestorma, Billyho a Absa překvapíme.“ ozvala se vzrušeně Flammosy.
„To jsem zvědav, čím nás chtějí překvapit.“ pravil polohlasem Firestorm. Sotva to dořekl už se z chodby ozvalo: „Ale né. Oni jsou už vzhůru.“
O pár minut později se ze tmy vynořily tři postavy. Vlevo kráčela Glocker, vpravo cupitala Flammosy a uprostřed šel neznámý Vulpix. Trojice došla až do kritické ošetřovny.
„Vy jste ale čerství.“ poznamenala Glocker „Venku teprve svítá.“
„Odhadl jsi to přesně, Billy.“ zahalekal Absus. Flammosy si odkašlala a chraptivě pronesla:
„Billy, Absi, Firestorme, toto.....,“ kývla hlavou směrem k Vulpixovi uprostřed „.....je moje sestra.“
Neznámá Vulpixka se hluboce uklonila a představila se: „Andra Cliffová.“
Billymu okamžitě došlo, že to byl právě její hlas, který se jako první ozval z chodby.
„Ahoj. Já jsem Billy a moc mě těší.“ zašvitořil. Vykročil vpřed a potřásl Andře tlapou. Přitom využil příležitosti a prohlédl si Flammosynu sestru důkladněji. Vypadala naprosto stejně jako Flammosy, až na to, že neměla zelené zorničky.
„Také mě těší.“ zavrněla energicky Andra. Firestorm a Absus nezůstali pozadu za Billym a rovněž si s Androu potřásli tlapou a představili se.
„Jsem ráda, že poznávám dalšího Vulpixe.“ zasmála se Andra, sotva se Firestorm s širokým úsměvem ve tváři představil „Tvoje jméno mi připadá zvláštní, Firestorme.“
„Mně tvoje taky.“ pronesl Firestorm „Andra.......To jméno jsem nikdy neslyšel.“
„Ani jsi nemohl.“ vyhrkla pobaveně Flammosy „Mojí vynalézavé sestřičce se totiž trochu zalíbilo lidské jméno Andrea, které slyšela od mámy. Akorát si ho trochu upravila tím, že vynechala to „e“ a byla z toho Andra.“
„Přesně tak.“ přikývla Andra.
„Zajímavé.“ zamumlal Firestorm „Proč jsi ji přivedla? A vůbec: Nikdy jsi mi neřekla, že máš sestru.“
„Neptal ses mě na to.“ odsekla Flammosy „Dneska ráno jsem se vzbudila první tak mě napadlo, že bych se s Glocker chvilku prošla po lese a příležitostně se stavila doma. Tam jsme potkaly Andru a ta strašně chtěla, abychom ji vzaly s sebou. Tak jsme jí to nevinné přání vyplnily.“
„Chtěla jsem poznat nové přátele.“ upřesnila Andra „Za svých jedenáct let života jsem jich moc nepoznala. A to jsem prakticky pořád mimo domov.“
„Proto pokládám za velké štěstí, že jsme ji s Glocker zastihly doma.“ doplnila Flammosy.
Firestorm se podrbal za uchem. Pak oslovil Andru: „Právě jsi poznala velmi dobré přátele. Přičemž mě napadá jedna otázka: Bojuješ ráda?“
Andra pokývala hlavou a řekla: „Docela jo.“
„Výborně. Tak to určitě oceníš to, co mě před chvílí napadlo.“ vyhrkl Firestorm radostně.
„Co tě napadlo?“ zajímala se Flammosy.
„Víte, říkal jsem si, jestli bychom se nemohli trochu zdokonalit v boji. Všichni.“ vyložil Firestorm.
„Ano!“ vykřikli Billy, Flammosy a Glocker.
„Skvělý nápad!“ rozzářila se Andra.
„Mluvíš mi z duše, Andro.“ zabručel Absus.
„Těší mě, že vás můj nápad zaujal.“ protáhl Firestorm „Ale musíme vyrazit hned teď.“
„Není problém.“ reagovala Glocker. Vulpix poskočil radostí a vyzývavě křikl:
„Fajn, tak pojďme.“ Prošel kolem Flammosy a Andry a zamířil dál do chodby. Ostatní šli mlčky za ním. Billy trochu přidal do kroku a srovnal krok s Firestormem.
„A kde se budem zdokonalovat v boji?“ zeptal se ho.
„Zeptáme se u odborníka.“ odpověděl Vulpix a snažil se Billymu něco naznačit očima. Billy to nechápal.
„No přece...., když si nebudem vědět rady, poptáme se Dona.“ vysvětlil Firestorm.
„Ahá, tak to jo.“


Skupinka prošla chodbou a seběhla po kamenitém úbočí do lesa. Slunce bylo nízko a zbarvovalo nebe do oranžova a červena. Firestorm vedl ostatní ještě asi čtyři sta metrů lesem. Pak se zastavil a tajemně hlesl: „Poslouchejte.“ nastalo ticho přerušované jen kvílením větru a šustěním listí. Billy chvíli napínal sluch, než zaslechl i jiné zvuky. Něco jako tupé a občas trochu zvonivé údery, jako kdyby někdo bouchal do zdi dřevěnou holí. Do toho ještě občas zazněl nějaký hovor, ale byl tak vzdálený, že mu nebylo rozumět. Firestorm dal ostatním znamení, aby ho potichu následovali, a sám pak krokem zamířil po zvuku. Neušli ani padesát metrů, když Billy rozeznal v mluvě, která se k němu nesla, výrazné skřehotání. Okamžitě ten hlas poznal. Patřil Peppermintovi nebo Sharphand. A podle tlumených úderů si Billy domyslel, že jeden ze sourozenců Reevesových svádí nějaký souboj. Urazili dalších dvě stě metrů a došli k nevelké mýtině. Poschovávali se za přilehlá křoví. Firestorm nahlédl na mýtinu a po tváři se mu rozlil úsměv.
„Pojďte sem.“ sykl horečně a kýval hlavou k mýtině „Peppermint a Sharphand si dávají duel s Listovými čepelemi.“
Jakmile to ostatní Pokémoni uslyšeli, bleskurychle se nahrnuli ke křoví a se zaujetím sledovali dění na mýtině. Bylo vidět Pepperminta a Sharphand, jak stojí proti sobě ve vzdálenosti asi deset metrů od sebe. Oba měli zaktivované obě Listové čepele a Sharphand měla pravou čepel přetíženou do modra.
„Fajn, Shar. Ještě jedno kolo.“ vykřikl Peppermint „Vyrazíme na teď. Počítám do tří. Raz.........dva..........tři........TEĎ!!!“
Grovylové se skokem vrhli proti sobě. Jakmile se dostali do vzájemné bezprostřední blízkosti, rozpoutali divadlo, jaké Billy ještě nikdy neviděl. Začali totiž po sobě sekat svými čepelemi a vykrývat soupeřovy údery jako by se šermovali s meči. Do toho ještě občas vkládali úhybné manévry. Ale co na tom byl úplně nejpodivnější: Ani jedna rána nedopadla na tělo soupeře. Vždy byla buď vykryta nebo se netrefila. Celý sled sekavých úderů, vykrývacích úderů a úhybných manévrů byl neuvěřitelně rychlý. Billy měl pocit, že Peppermint má mnohem rychlejší reflexy, než Sharphand. Když totiž Grovylka sekla modrou čepelí, Peppermint ránu vykryl a skokem se dostal své sestře za záda. Ta ho však postřehla a vyslala proti němu druhou čepel. On ale začal uhýbat,ještě než Sharphand stihla máchnout rukou. Byly ale i chvíle, kdy Peppermint uhnul až na poslední chvíli, nebo měl viditelné problémy s vykrytím úderu, nebo ho Sharphand zasypávala tolika ránami, že se jim skoro nestíhal vyhýbat.
„Páni!“ vydechl Firestorm, když se Sharphand prudce zaklonila, aby se vyhnula dalšímu bratrovu úderu, a zároveň svou modrou čepelí provedla další neúspěšný útok „Něco tak rychlého jsem ještě nikdy neviděl. Ti dva umí fakt dobře bojovat.“ podotkl Vulpix.
„Úžasné.“ hlesla Andra.
„Firestorm má pravdu.“ sykla Glocker „Oba jsou v perfektní kondici. Peppermint je na tom kapku líp.“
„Tyjó, Koukejte!“ vyjekl Billy tiše. Všichni se opět soustředili na bojující dvojici. Sharphand klečela na jednom koleni a zkříženými čepelemi držela těsně před svou hrudí čepel svého bratra. Na čele jí vyrážel pot a nepatrně se třásla, což svědčilo o tom, že už nápor Peppermintovy čepele dlouho nevydrží.
„No tak, Sharon......Vzchop se!......Zkus to!...“ povzbuzoval Peppermint. A najednou se staly dvě věci během asi jedné sekundy. Sharphand vydala žalostný skřek, prudce trhla čepelemi nahoru, čímž Peppermintovu čepel úplně odklonila, a než se Grovyle vzpamatoval, zasáhla ho dvěma přesnými seky do hrudi a do břicha.
„Jááááu.“ zařval Peppermint bolestí a svalil se na zem. Sharphand, která při úderu ztratila rovnováhu, se okamžitě znovu napřímila, došla k přemoženému bratrovi a podala mu ruku. Peppermint se chytil a vstal:
„Aah...uh.....Gratuluju sestřičko. Už jsi dost dobrá.“ hekl a masíroval si šrámy, které mu Sharon způsobila.
„Dík.“ zašvitořila Grovylka a dezaktivovala čepele (Pravá jen ztratila modrou barvu). „Ale kdyby jsi mě nepovzbudil, asi bych se nesebrala.“ dodala.
„O tom to je také.“ poučil ji Peppermint „Někdy se ti opravdu může stát, že vyhraješ souboj jen díky tomu, že ti někdo zvedne morálku.“ Sharphand se usmála.
Firestorm ve křoví špitl: „Jdeme.“ a vyšel spolu s ostatními na mýtinu. Grovylové se oba dva naráz otočili čelem k příchozím a upřeli na ně své jantarově žluté oči.
„Jé, ahój.“ houkla radostně Sharphand.
„Kde se tu berete? A kdo je tohle?“ vyptával se Peppermint a ukázal na Andru.
„Šli jsme náhodou kolem.“ prohlásil Billy.
„A co se mě týče jsem...“ začala Andra a úmyslně se zarazila.
„....Andra, moje sestra.“ doplnila ji Flammosy.
„Těší nás.“ zabručel vlídně Peppermint a kývl hlavou na pozdrav „Já jsem Peppermint a tohle je moje sestra Sharphand. Jestli nevíš co jsme zač....“
„Vím.“ přerušila ho Andra „Jste Grovylové.“ a oslovila Sharphand: „Co to máš s rukou?“
„Vrozená odlišnost?“ utrousila Sharphand a schovala čepel do pochvy.
„Hele, teď vážně. Kam jste původně šli?“ zeptal se Peppermint.
„Na cvičiště. Jdeme trénovat.“ sdělil Firestorm.
„Jak jsi mohl před chvílí vidět, já a Sharon jsme už trochu trénovali.“ šveholil Peppermint „A myslím, že trénink ve společnosti více Pokémonů nám prospěje. Nemohli bychom se k vám přidat?“
„No....hmmm.“ zamyslel se Firestorm. Pak pravil věcně: „Vlastně, proč ne? Čím víc Pokémonů, tím víc legrace při tréninku.“
„Děkujem.“ protáhla Sharphand.
„Není zač.“ usmál se Firestorm. „Pojďme. Za mnou.“ vyzval všechny.


Teď tedy skupina pokračovala v cestě na cvičiště, obohacená o Sharphand a Pepperminta.
„Napadá mě, jak bychom mohli naše trénování zdokonalit.“ nadhodila Glocker.
„Povídej.“ vybídl ji Firestorm, který šel vedle ní.
„Mohli bychom se učit útoky od sebe navzájem. Bylo by to efektivní a hlavně rychlé a spolehlivé. Znám to ze své vlastní zkušenosti.“
„To je skvělý nápad.“ rozzářil se Vulpix „A já už vím, jak ten tvůj nápad trochu vylepšit.“
„Jak?“ zajímala se Glocker.
„Nech se překvapit.“ zchladil ji jemně Firestorm. Mezitím Billy vedl živou konverzaci se Sharphand: „To, co umíš ty a Peppermint – to je neuvěřitelné!“ žasl.
„Co?....“ nechápala Sharphand „Á....Já už vím......Ty máš na mysli Čepelové Bojové Umění?“
Billy přikývl.
„No....Já a Kurt jsme první Grovylové, kteří toto umí. Vlastně celý tento způsob boje vymyslel Kurt a pak to naučil i mě. Nechal se při tom inspirovat jakousi lidskou bojovou technikou.“ Sharphand se na Billyho sladce usmála „A až se vyvineš v Grovyla, budeš moct se to taky naučit.“
„Nemůžu se dočkat.“ vydechl Billy. Potom zničehonic vybafl na Grovylku s otázkou: „Ty, Sharon. Kolik ti je let?“ Sharon se bůhvíproč začervenala.
„Velice zajímavá otázka od někoho zcela jistě o dost mladšího, než já.“ řekla bodře „Bude mi čtrnáct. Brácha je o rok a půl starší.“ odkašlala si a zeptala se: „Proč se ptáš?“
„Aaale jen tak, pro srovnání.“ zamumlal Billy neurčitě.
„Když už jsme u toho,“ pokračovala v konverzaci Sharphand a červená barva se jí z tváře vytratila „Kolik je tobě, Billy?“
„Jedenáct.....“ začal Billy.
„Aaaa.....To je divné.“ podivila se Sharphand „Ty máš jedenáct let a ještě ses nevyvinul? To je zvláštní. V životě jsem neviděla jedenáctiletého Treecka.“
„Nech mě domluvit.“ ohradil se Billy „Je mi sice jedenáct. Ale měsíců a ne let.“
„Ahá..........Tak to pak jo.“ řekla Sharphand umírněně.
„Jsme na místě.“ ozval se zepředu Firestorm. Dorazili k Donově noře. Slunce už mezitím vyšlo a jeho paprsky prosvítaly korunami stromů.
„Tohle nevypadá jako cvičiště.“ znejistěla Andra.
„Neboj. I na to dojde. Ale abychom mohli použít cvičiště, měli bychom mít s sebou cvičitele.“ uklidňoval ji Firestorm „Strpení, hned se vrátím.“ a zmizel v ústí nory. Ostatní mlčky čekali.
Vulpix se vrátil přibližně za tři minuty a s sebou přivedl Dona.
„Nuže, Done, až po tobě.“ pronesl vznešeně a kývl směrem do lesa.
„Dík.“ odpověděl Don a promluvil k ostatním „Následujte mě.“ a vykročil do lesa. Skupinka Pokémonů šla za ním. Cesta na cvičiště trvala přibližně deset minut a proběhla v napjatém mlčení.


Billy si myslel, že je Don zavede na dálkové cvičiště či na trenažér na útoky na blízko. Proto ho hodně překvapilo, když najednou došli na jemu zcela neznámé cvičiště.
„Jsme tu, vážení.“ oznámil Don a zastavil se. Billy si prohlédl nevelkou mýtinu. Byla posetá nejrůznějšími překážkami terči ze dřeva.
„Toto,“ kývl Don hlavou směrem k překážkám „Je univerzální cvičiště. Zde si můžete vyzkoušet vaše právě naučené útoky.“
„Skvěle.“ řekla Glocker „Já se ujmu organizace.“ zničehonic se prudce otočila a bleskurychle ukázala na Andru, stojící hned za ní: „Já a Andra vám teď ukážeme, jak si představuju náš trénink.“ sdělila ostatním. Mezitím Andra udělala pár kroků a postavila se čelem ke Glocker. Byla oproti ní tak malá, že musela hodně zaklánět hlavu, aby se jí mohla podívat do očí. Obě teď stály bokem k ostatním. Glocker si odkašlala a oslovila Andru: „Jaké umíš útoky, Andro?“
„Ehm.....éé.....Jo...už vím.......Plamenomet,........Matoucí paprsek......Ohnivý vír........Škrábání.....a ještě trochu ovládám Žhnoucí útok a Rychlý útok.“
„Dobře.“ kývla Glocker a zamyslela se. Pak pokračovala: „Železný ocas umíš?“
„Ne.“ zavrtěla hlavou Andra „Ale Flammosy to umí a dokonce mě to zkoušela učit. Bohužel tenkrát byla trochu mimo, takže to neklaplo.“ uchechtla se. Flammosy to vzápětí upřesnila:
„To jsem se tenkrát právě vrátila z celodenní štreky a byla jsem totálně vyčerpaná. Ale Andra mě tak dlouho prosila, až mě přemluvila. Ten výcvik byl z mé strany hrozný. Prý jsem mluvila úplně z cesty a dokonce jsem usínala uprostřed věty. A celé to vyvrcholilo, když jsem se jí ten útok pokusila předvést. To jsem pak už definitivně omdlela a vzbudila jsem se až ráno druhý den.“
„Zajímavé.“ poznamenala Glocker „Nicméně vraťme se k tréninku: Andro, pamatuješ si něco z toho, co tě Flammosy naučila?“
„Nenaučila mě nic. Ani jednou se mi nepovedlo ocasy aspoň trochu rozzářit. A z těch jejích řečí si nepamatuji vůbec nic.“ informovala Andra.
„Fajn, tak já tě to naučím.“ pravila Glocker „Tak za prvé: nejdůležitější je zpevnění ocasu. Musíš jej zpevnit nejvíc, jak dokážeš. Bez toho se ten útok nenaučíš. Takže do toho. Vyzkoušej si zpevnění ocasu.“
Andra přikývla. Zavřela oči a mírně sklonila hlavu. Navenek nebylo vidět nic zvláštního. Billy si však byl jistý, že Andřiny ocasy začínají být tvrdé jako dřevo.
„Teď vyzkouším pevnost. Nenech se rušit ze soustředění.“ špitla Glocker. Potom zaktivovala svou pravou dvojitou Listovou čepel, přešla k Andřiným ocasům a poklepala na ně plochou čepele. Ozval se úplně stejný zvuk, jako když se Sharphandina modrá čepel střetla s Peppermintovou normální čepelí.
„Páni!“ vyjekla Glocker „Takové zpevnění jsem ještě neviděla! To se divím, že ses ten útok ještě nenaučila.“
„Co mám udělat, aby se ty ocasy rozzářily a tím získaly ještě větší pevnost a údernou sílu?“ položila zásadní otázku Andra.
„Hned se k tomu dostanem. Takže za druhé.“ pokračovala v učení Glocker „Tomuhle útoku se říká Železný ocas proto, že ocas musí být tak zpevněný, že bude tvrdý jako lidský materiál zvaný železo. Toho docílíš zase jen soustředěním. Ale tentokrát je to soustředění energie. Budeš soustředit bojovou energii do ocasů a zároveň si představovat, jak se ocasy tak nabijí energií, že se rozzáří jasně bílým světlem. Sleduj.“ Glocker dezaktivovala čepel a krátce švihla ocasem. Ten se jí okamžitě rozzářil: „Vidíš? Já už ten útok tak ovládám, že ho aktivuju prakticky hned. Tobě to tak rychle určitě nepůjde, ale jsem si jistá, že se ti to povede.“
„Dobře, já to zkusím.“ hlesla Andra nervózně. Znovu zavřela oči. Pár vteřin, plných naprostého ticha, se nic nedělo. Pak Andřiny ocasy začaly měnit barvu. Zbarvovaly se do čím dál více světlé červené a objevovaly se náznaky bílé záře. Ani v nejmenším se to však nepodobalo tomu, co předvedla Glocker. Andra prudce vydechla a zatnula zuby.
„To je ono. Pokračuj.“ pobízela ji Glocker. Andra prkenně přikývla. Vypadalo to jako by ji soustředění energie stálo veliké úsilí. Ocasy byly už světle růžové, když se Andra najednou svalila na zem. Bílá zář z ocasů zmizela a ty byly zase tmavě červené, jako předtím.
„Andro!“ vyjekla Flammosy a přiběhla k sestře „Co ti je?“
„To nic.“ zabručela Andra a zvedla se „Jen jsem ztratila kontrolu nad tím soustředěním.“
„Nic se neděje. Zkus to znovu.“ vyzvala ji Glocker.
„Dobře.“ přikývla Andra. Začala znovu soustředit energii. Vějíř ocasů se začal znovu rozsvěcet bílou září. Tentokrát se to však Andře podařilo. Zář postupně sílila, až dospěla do stejné intenzity jako u Glocker. Ocasy postupně změnily barvu z červené na jasně bílou.
„Výborně, Andro! To je ono. Provedla jsi to dokonale.“ zajásala Glocker „Teď chvilku vydrž.“
„Vy-drž?“ vyrazila ze sebe Andra.
„Jo, vydrž. Já seženu něco, na co bys mohla zaútočit.“ vysvětlila Glocker „Odběhla kousek stranou, vytrhla ze země jeden menší terč a vrátila se k Andře: „Tak. Krok číslo tři – samotný útok: Ten je ze všech tří fází nejlehčí. Rozmáchni se a plnou silou švihni ocasem proti cíli. Je úplně jedno, jakým způsobem to uděláš. Do toho! Rozmlať ten terč!“
Andra chvíli upřeně koukala na terč. Poté bez varování vyskočila a rozmáchla se ocasy.
„KRYJTE SE!“ křikla Glocker a sama se skrčila a zakryla si tvář rukama. Ostatní se poschovávali za stromy a křoví.
„HI-JÁÁÁÁ!!!“ zaječela Andra z plných plic a vší silou udeřila nabitými ocasy do terče. Ten se roztříštil na stovky malých i větších třísek, které se rozlétly na všechny strany a zabodly se do všeho, co bylo v dosahu.


Pokémoni postupně povylézali ze svých skrýší. Glocker si smetla ze zad třísky a užasle upřela oči na Andru. Ta se usmála a řekla: „To bylo dobré, ne?“
„Fantastické.“ užasla Glocker „Řekla bych, že teď už ten útok ovládáš.“ otočila se k ostatním „Takhle nějak by to mělo vypadat – choďte a trénujte se navzájem. A když si nebudete vědět rady, poptejte se Dona.“
„Skupinka se roztrhla na dvojice a trojice. Billyho první kroky mířily ke Glocker.
„Mami, já se chci taky naučit Železný ocas.“ oznámil.
„No fajn. Postup už jsi viděl sám, takže stačí, abych ti přinesla nějaký cíl.“ usoudila Glocker. Znovu na pár vteřin odběhla a přinesla druhý terč: „Tak a je to na tobě.“ zahučela tajemně.
„Já vím.“ ujistil ji Billy a hned začal zkoušet postup na naučení Železného ocasu. Zpevnit ocas nejvíc, jak to bylo možné – to pro něj byla hračka, protože byl zvyklý na používání Úderu. Horší to bylo s nabitím ocasu bojovou energií. Billy se snažil maximálně soustředit, Ale nějak se nemohl zkoncentrovat. Pořád mu něco odvádělo pozornost jinam.
„Mně to nejde, mami.“ prohlásil bezradně.
„Kde je problém, Billy?“ zeptala se vlídně Glocker.
„Nevím, nějak........se......nemůžu soustředit.“ postěžoval si Billy.
„Mám nápad.“ usmála se Glocker potutelně „Hlavně nic nenamítej, Billy. Je to vyzkoušené.“ přistoupila z boku k Billymu a zakryla mu uši dlaněmi. Treecko teď neslyšel vůbec nic. Nevěřícně se podíval na Glocker. Ta mu očima naznačila, aby to zkusil znovu. Přikývl a snažil se vnímat jen vnitřní proudění energie. Ke svému překvapení zjistil, že se mu nabíjení ocasu daří. Teď když ho nerušily zvuky z okolí, dokázal mnohem lépe soustředit energii na jedno konkrétní místo. Měl z toho skvělý pocit a proto nepolevoval v koncentraci. Náhle ucítil obrovské nutkání švihnout ocasem. Ohlédl se. Do očí ho praštila silná bílá zář, jdoucí přímo z jeho ocasu. To už ale cítil, jak se energie vytrácí a viděl, že zář rapidně slábne. Ooooh kruci, pomyslel si, nemůžu se soustředit na nic jiného. V mžiku otočil hlavu zpátky a zavřel oči. Zabralo to. Znovu pocítil škubnutí v ocasu a byl si jist, že zář znovu zesílila. Otevřel oči, bleskurychlým pohledem zkontroloval polohu cíle a vyskočil (Glocker včas uhnula). Ve vzduchu se rozmáchl a švihl ocasem nejrychleji, jak mohl. Střet ocasu s terčem vůbec necítil ani neviděl. Byl totiž k němu otočen zády. Poznal však, že byl úspěšný, jednak podle tříštivého dřevěného zvuku a jednak podle deště třísek.
„Výborně, skvěle!“ vykřikla radostně Glocker „Ten tvůj Železný ocas byl také hodně silný. Akorát se mi zdá, že když ten útok chceš provést, nesmíš se soustředit na nic jiného a jakékoli vyrušení má za následek ztrátu koncentrace. Také rychlost nabíjení byla malá. Je to tak?“
„Jo.“ přitakal Billy „Je to běžné?“
„To ne, ale věřím, že se to časem vyladí samo.“ zabrumlala Glocker a pohladila svého syna po hlavě „Neboj. Ještě párkrát to provedeš a budeš to umět tak, jako já nebo Flammosy.“ chlácholila ho. Billy se na ni usmál a řekl: „Chci se naučit ještě něco.“
„Asi tě zklamu, Billy. Ale já už žádné další útoky, které by ses mohl naučit, neznám.“
„To nevadí. Mám totiž nápad.“ zamumlal Billy „Zatím.“ a zamířil k Donovi.
„Co potřebuješ, Billy?“ zeptal se Don, sotva uviděl Billyho přicházet.
„Mohl bych se já naučit Hyper paprsek?“ odpověděl Billy otázkou. Don sebou škubl. Očividně takový dotaz nečekal:
„No......ano.......jistě.....To je o Hyper paprsku známé, že jde naučit na mnoho Pokémonů, nejen normální podstaty. Jenže Hyper paprsek se učí strašně těžko. Já sám jsem ho učil jen dvakrát a to se mi ještě ten první pokus nepovedl.“ zněla Persianova odpověď. Pak ještě dodal: „Musel bys být....“
„.....tím paprskem zasažen.“ dokončila Flammosy, která se zčistajasna objevila vedle Billyho „A to ještě není vše. Musel bys o tom paprsku vědět ještě další informace. Například, jak se chová, když mine, jak rychle letí, jakou má barvu a tak dále. Znalost těchto vlastností výrazně přispívá k ovládnutí útoku. Dále je třeba vědět, jak ve svých útrobách stvořit zárodek paprsku, ze kterého se pak v mém případě vytvoří Hyper paprsek nebo Přehřátí. Na to abys ten zárodek mohl stvořit potřebuješ především hodně energie, abys ho udržel než ho vyšleš.“
„A tady nastává zádrhel, protože způsob jakým se učí tvoření toho zárodku, je u každého Pokémona specifický, takže se bez pomoci lidí prakticky nedá naučit. Jsou dvě další, avšak velmi pochybné metody. Dalo by se pozvat nějakého Treecka, který umí jakýkoli paprskový útok. Bohužel žádného takového neznám. Druhá možnost je naučení za pomoci nějakého útoku, který čte myšlenky. Má ale to dva háčky. Žádný takový útok neumíš a umět nebudeš a musel bys ten útok použít zrovna, když by někdo na tebe útočil Hyper paprskem. Pozitivum je, že šance na úspěch touto metodou je jedna ku pěti.“ doplnil Don. Billymu z toho šla hlava kolem. Přesto se však vzpamatoval a hlesl: „Dík.“ pak promluvil k Flammosy: „Pojď trochu stranou.“ a odešel spolu s ní až k lesu, v patřičné vzdálenosti od trénujících Pokémonů. Tam jí bez okolků řekl: „Co takhle, kdybys na mě použila svůj Hyper paprsek?“ Flammosy se rozšířily oči.
„C-Co-Co-Cože?“ vykoktala zděšeně. Pak se rozkřikla: „To né! To nikdy! Já svým kamarádům nechci působit bolest jen tak pro nic a za nic! Sám víš, jak mě sebralo, když jsem tě úplně zdecimovala Plamenometem! A to ještě nic není proti tomu, jak moc bolí zásah Hyper paprskem!“ na chvíli přestala, aby si vydechla a dál pokračovala tichým klidným tónem „Promiň, Billy, ale tohle po mě vážně nemůžeš chtít. Vím, že by ses chtěl zlepšit v boji a dokonce věřím, že ty by ses ten útok dokázal naučit. Zásah Hyper paprskem však čekej od nepřítele a ne ode mě.“
„Ty promiň Flammosy.“ omlouval se Billy, který si ihned uvědomil, jakou hloupost řekl „Bylo to pošetilé. Unáhlil jsem se..........Už to víckrát neudělám.“ popotáhl.
„Seber se trochu.“ sykla Flammosy „Zapomenem na to a bude. A já navíc vím, jak ti zvednout náladu.“
„Tak to řekni!“ vyhrkl Billy a provinilý pocit z něj vyprchal.
„Dneska máš narozeniny!“ vyjekla Flammosy a zjevně též zahnala chmury.
„Co?“ nechápal Billy.
„Dnes ti je jeden rok, Billy! Počítala jsem to!“ brebentila nadšeně Vulpixka.
„Ahá.....no to je skvělé!“ rozzářil se Billy „Úplně jsem zapomněl. Dík za připomenutí.“ a aniž věděl, co dělá, přiskočil k Flammosy a dlouze jí políbil na tvář.
„Ooo....to snad ani nemuselo být.“ ohradila se šetrně Flammosy. Billy zrudl.
„Ale jo. Teď jsme si aspoň kvit.“ poznamenal rozpačitě.
„Oukej. Jsme vyrovnáni. Tak se můžem zas vrátit k tréninku.“ navrhla Flammosy.
„Jo, to jo.“ přikývl Billy. Oba se vrátili do kolektivu a hledali někoho, kdo by je mohl naučit něco nového.


Billy si řekl, že by ho mohli učit Sharphand a Peppermint. Proto přišel k nim. Zastihl je zrovna, když Peppermint učil Sharphand nějaký nesmírně složitý chvat Čepelového Bojového Umění.
„Tak, Shar. A teď jakmile skloníš můj úder, zvedneš levou nohu a......Ahoj Billy.“ zahlaholil Peppermint, když Billyho postřehl.
„Ehm......Jdu nevhod?“ zeptal se Billy.
„Ne, ne........To vůbec. Co tě přivádí?“ zajímal se Peppermint a podal Sharphand její pochvu.
„Potřeboval bych se naučit ještě nějaký útok.“ vyložil Billy.
„Hmm.....“ zamyslel se Peppermint „Co takhle Mimiku?“
„Mimika?“ podivil se Billy.
„Jo, Mimika. Útok, který se obvykle nemůže naučit ani Treecko ani Grovyle. Ale ten člověk, kterého se Sharon známe vymyslel způsob, jak nás to naučit. Pomocí tohoto útoku můžeš napodobit a provést útok, který právě použil či používá soupeř. Samozřejmě ten útok, který napodobuješ, musí být v tvých možnostech. Myslím to tak, že bys třeba nemohl napodobit Plamenomet. Naopak můžeš napodobit třeba Škrábání, i když nemáš drápy. Mimika dokáže tvé tělo mírně přizpůsobit napodobovanému útoku. Napodobovaný útok se však nenaučíš natrvalo. Jen si „vypůjčíš“ schopnost provést ho.“ vyklopil Peppermint jedním dechem. V druhém dechu dodal: „Uděláme si malou ukázku: viděl jsem, jak ses učil Železný ocas. Ten já neumím, takže ho použij na mě. Neboj se a s chutí do toho.“
Billy na prázdno polkl a začal nabíjet ocas. Hned napoprvé se mu to povedlo. Nabití však bylo malé. Přesto se rozmáchl a chtěl švihnout. V téže chvíli se však Peppermintovy oči rozsvítily růžovým světlem. Vteřinu na to Grovyle vyskočil (vyhnul se tak Billyho útoku) a jeho ocasní listy se rozzářily bílým světlem. V dalším zlomku sekundy Peppermint švihl ocasy směrem k Sharphand. Rána však skončila na modré čepeli. Sharphand se přitom dívala úplně jiným směrem a levou rukou si uhlazovala vlasolist.
„Viděls?“ řekl Peppermint a rovněž si uhladil vlasolist „Napodobil jsem tvou schopnost, provádět Železný ocas a zaútočil s ním na Sharphand. Ta ale, jak vidíš, má bleskurychlé reflexy a zablokovala mě.“ zasmál se ale hned zase zvážněl: „Ovšem pozor! Naučit se Mimiku taky není brnkačka. Pro začátek ti bude stačit, když se naučíš odhadovat ze soupeřových očí, jaký útok se chystá provést a až ten útok provede, pokusíš se uskočit přesně tam, kam ten útok nebude mířen. Postav se tady proti mně.“
Billy udělal pár kroků a stoupl si přímo proti Peppermintovi na vzdálenost asi pěti metrů. Peppermint pokračoval ve výkladu.
„Já teď provedu Zuřivou frézu. Tu určitě neumíš a ani se ji nemůžeš naučit. Ale s Mimikou bys ten útok měl normálně provést. Tak jo. Základ: Dívej se protivníkovi do očí a snaž se z výrazu jeho tváře uhodnout útok, který chce provést. Pokus se proniknout do jeho mysli pomocí telepatie. Pořád si opakuj: „Já jsem v jeho mysli.“ soustřeď se na to nejvíc jak můžeš. Když tohle dobře zvládneš, jsi na nejlepší cestě k naučení Mimiky. I tato nejlepší cesta však bude těžká, takže se na to připrav.“
Billy přikývl a zadíval se Peppermintovi upřeně do očí. Nevyčetl z nich zhola nic. A Peppermint náhle prudce máchl rukou ve vzduchu.
„Co je? Ani jsi nereagoval. Zkus to znovu. Půjde to neboj.“ křikl bojovně Peppermint.
A tak to Billy zkoušel pokus za pokusem, ale nic naplat. Pořád nemohl dostatečně s předstihem předvídat Kurtovy útoky. Po asi pětadvaceti pokusech se Billymu podařilo Peppermintův útok odhadnout dost předčasně na to, aby stihl efektivně uhnout. Treecko uskočil úplně na opačnou stranu, než na jakou byl mířen útok.
„To bylo dost dobré, Billy.“ pochválil ho Peppermint „Jedeme dál. Musíš umět odhadovat takhle dobře pořád.“
„Pořád?“ vykulil oči Billy „Už tohle jsem dokázal spíš zázrakem.“
„Měj trpělivost a trénuj se mnou dál.“ trval na svém Peppermint.
Pokračovali v tréninku. Billymu připadalo, že to trvá celé hodiny. Odhadování úskoků mu připadalo hodně těžké a nudné. Pořád totiž musel jen uskakovat a uskakovat až z toho byl celý zadýchaný. Přál si, aby byl výcvik trochu zajímavější. A vzhledem k tomu, že nikdy nebyl moc trpělivý, začínalo ho trénování pořádně dráždit. Nicméně stále se ještě dokázal ovládnout a neustát v tréninku.
Konečně asi po půl hodině řekl Peppermint: „Myslím, že už ten odhad umíš dobře. Díky za to, žes to vydržel a byl ochoten se to naučit.“
„Tohle bylo fakt těžké se naučit.“ poznamenal Billy „Ale jsem rád, že to umím. Naučíš mě teď tu Mimiku?“
„Zkusíme to.“ přikývl Peppermint „Tak tedy: Nejdůležitější je, abys soustředil pokud možno co nejvíc energie na pomyslné telepatické spojení mezi mnou a tebou. Abys dokázal vysílat a přijímat telepatické vlny musíš se k tomu uzpůsobit. V těchto podmínkách to půjde těžko, ale zkusíme udělat, co se dá. Lépe by to svedl Psychic, kdyby tu....“ nedořekl, protože ten o kom právě mluvil, se zčistajasna objevil mezi ním a Sharphand. Oba Grovylové polekaně vyjekli. Sharphand uskočila, zakopla o kámen a spadla. Trénující Pokémoni jako na povel všeho nechali a zírali na Psychica jako u vytržení.
„Hej, Psychicu. Dej si příště pozor na svoje teleportace!“ vyštěkla Glocker.
„Jdu nevhod?“ zabručel překvapeně Psychic.
„Právě že ne.“ uchechtl se Peppermint a stíral si pot z čela „Jdeš nejvíc vhod, jak to vůbec jde.“
„To mě těší.“ usmál se Kadabra „Co potřebujete?“
„Dokázal bys pomocí svých psychických sil způsobit, aby se Billy mohl naučit Mimiku?“ optal se Peppermint. Psychic se zamračil. Po chvilce ticha váhavě promluvil: „No.....dokázal, ale.......není to zrovna lehké. A Billyho to bude hodně bolet!“
„Bolet?“ vyjekl Billy.
„Ano.“ kývl Psychic „Pokud jsi ochoten to podstoupit, klidně ti pomůžu navázat telepatické spojení. Ale vzhledem k tvé drobnosti usuzuji, že ta bolest bude mučivá a ostrá. A bude to trvat dlouho. Jsi ve formě Billy?“
„No....cítím se dobře.“ hlesl Treecko rozklepaně. Sdělení o tom, že to bude bolestivé, ho pořádně vystrašila. I tak byl ale hodně odhodlaný naučit se Mimiku za každou cenu.
„Fajn, aspoň něco.“ řekl úlevně Psychic „Obávám se však, že při tom s největší pravděpodobností omdlíš, Billy.“
Billy měl co dělat, aby se netřásl strachy. Dokázal se však ovládnout a tak jediné, co se třáslo, byl jeho hlas: „Chci ten proces podstoupit. Udělám pro to cokoliv.“
„Jestli si jsi jistý, můžeme začít hned.“ pronesl Psychic. Všichni ostatní Pokémoni se zvědavě přiblížili a vytvořili kolem Billyho, Psychica, Pepperminta a Glocker kruh. Glocker si stoupla za Billyho. Byla připravená ho chytit, kdyby snad bezvládně padal.
„Prosím všechny ostatní, aby byli absolutně zticha.“ požádal nahlas Psychic „Tento proces je velmi složitý a já i Billy se potřebujeme soustředit.....“
„A já ne?“ přerušil ho Peppermint.
„Ty to telepatické spojení nebudeš vnímat. Postřehl bys ho teprv tehdy, kdyby ti Billy prostřednictvím telepatie něco sděloval, což se dít nebude.“
Kurt jenom smířeně přikývl.
„Psychicu, ještě mám jeden dotaz.“ vypískla najednou Andra.
„Ptej se. Ale rychle.“ řekl úsečně Psychic.
„Naučíš mě ty telepatické schopnosti taky?“
Psychic se nevesele zasmál: „Obávám se, že to není v mých silách Andro.“
„Jak to?“ podivila se Andra „Vždyť....“
„Musel bych navázat telepatické spojení mezi tebou, mnou a ještě jedním Pokémonem, který má telepatické schopnosti a ještě nikdy tento proces nepodstoupil. To samozřejmě platí i pro toho druhého Pokémona. Kdyby tato podmínka nebyla splněna, proces učení telepatie by selhal a způsobil by ztrátu všech schopností cílového Pokémona a značné oslabení všech schopností toho druhého Pokémona.“ vysvětlil Psychic.
„To znamená co?“ zalapala po dechu Andra.
„Znamená to, že ty bys definitivně ztratila veškerou bojeschopnost a nemohla bys už nikdy provádět útoky. No a Peppermint by se silově vrátil na úroveň zhruba jednoročního Treecka – ne takového jako ty, Billy.“ zavrčel netrpělivě Psychic. Andra pootevřela tlamu úžasem. Pak tiše hlesla: „To bych nikdy nechtěla.“
„Tak vidíš.“ zahučel Psychic a obrátil se k Billymu: „Začneme, Billy. Připrav se.“ zavřel oči a začal dělat podivné kejkle ve vzduchu svou lžičkou. Billy taky zavřel oči a uvolnil se. dlouhou dobu se nic moc nedělo. Poté Treecko zaslechl jakési energetické hučení a bzučení. Zatím však necítil nic. Hučivé zvuky sílily. A vtom všichni ohromeně vyjekli. Co to znamená, pomyslel si neklidně Billy. Chystal se nad tím popřemýšlet, když to začalo. Náhle pocítil, jako by mu v hlavě něco vybuchlo – až tak intenzivní bolest mu do ní náhle vystřelila. Zaječel z plných plic a klesl na všechny čtyři. Svůj vlastní jek však neslyšel. Muka mu totiž otupila všechny smysly. Bolest postupně přešla do celého těla, její nesnesitelné epicentrum však zůstávalo v hlavě. Připadal si jako by měl hlavu v jednom ohni. Neovladatelně se roztřásl a znovu hlasitě vykřikl. V uších teď slyšel jen hluché hučení. Cítil Glockeřiny ruce, které ho pojednou uchopily. Bolest se změnila v mučivé pálení. Proboha, blesklo Billymu hlavou, ať už to skončí.
„NE!“ vydralo se z jeho hrdla krákoravé vypísknutí. Vzápětí se mu podlomily nohy a on se svalil na záda a křečovitě sebou škubal. Takhle to pokračovalo několik hrůzných minut, během kterých Billy absolutně neměl ponětí co se kolem něj děje. Vnímal jen strašné nesnesitelné pálení po celém těle. A pak najednou vše ustalo, jako když někdo mávne kouzelným proutkem. Billy omdlel.


---------------------------------------

Když přišel k sobě byl úplně na stejném místě, na kterém stál na začátku procesu, až na to, že ležel na zádech. Necítil už žádnou bolest. Dokonce byl stejně při síle jako předtím. Někdo, nejspíš Glocker mu podpírala hlavu. Okolo stál houf Pokémonů, kteří na něj zvědavě zírali. Psychic a Peppermint stáli těsně u jeho nohou a shlíželi na něj shora.
„Máš to za sebou, Billy.“ zavrněl Psychic a usmíval se „Držel ses statečně.“
„Co se to se mnou dělo?“ zachrčel Billy. Byl ochraptělý z předchozích výkřiků.
„Nic, na co by se dalo koukat.“ řekl nedůtklivě Peppermint „Vypadalo to jako bys měl strašlivé křeče.“
„No, to jsem taky měl.“ přiznal Billy a zvedl se.
„Úplně to s tebou házelo. A taky jsi.....no.....“ Kurt se zarazil.
„Dořekni.“ vyzval ho Billy.
„Ječel....“ dokončil Peppermint.
„Jo, já vím.“ pronesl Billy „Bylo to strašné. Takové pocity jsem nikdy nezažil a doufám, že už nikdy nezažiju. Měl jsem celé tělo v jednom plameni. Ale nejvíc to působilo v hlavě.“ otočil se čelem vzad a oslovil Glocker: „Cítil jsem tvůj dotek, mami.“
„Já.....jsem tě....přidržovala......, aby jsi sebou tolik neházel.“ promluvila Glocker vystrašeně „Pro mě to bylo taky mučivé, Billy. Měla jsem sto chutí......“
„......požádat Psychica, aby toho nechal?“ dořekl za ni Billy. Glocker pomalu roztřeseně přikývla.
„Tak věz, že to bych nikdy nechtěl.“ ujistil ji Billy „Věděl jsem do čeho jdu. Přerušovat to by bylo bezvýznamné.“
„To jsem ráda, že to tak vidíš, synku.“ řekla plaše Glocker. Billy se na ni usmál a otočil se k Psychicovi: „A co teď?“ zeptal se.
„Teď bys měl být schopen aspoň částečné telepatie.“ vyložil Psychic „Ale má to háček. Musíš si minimálně na týden dát pohov v zápasení. Můj psychický pokus způsobil, že se dočasně nebudeš moct soustředit na boj.“
„To jest?“ nechápal Billy. Měl však zlé tušení.
„To znamená, že nějaký čas nebudeš schopen provádět útoky.“ pravil trpce Psychic. Billy něco podobného čekal. Stejně ho to však velmi rozrušilo.
„Takže.......já jsem teď.......úplně..........neškodný?“ zaúpěl žalostně.
„Obávám se, že ano.“ sykl Psychic.
Billy si strčil prst do tlamy. Připadal si totálně bezbranný a slabý. Glocker pravděpodobně uhodla jeho pocity, protože řekla: „Neboj. Já tě ochráním, než se zotavíš.“
„A nešlo by to zotavování nějak urychlit?“ vyhrkl náhle Billy na Psychica. Hned na to pocítil, že je celý prostoupený nějakou neznámou energií. Bylo to příjemné avšak zároveň trochu podivné. Billy se snažil si toho nevšímat, ale nebylo to tak lehké. Ten podivný pocit totiž sílil.
„Nooo.......je jeden proces během, kterého by se tvá bojeschopnost vrátila okamžitě. Je to....“ okamžitě zmlkl. V Billym se totiž v tu ránu zhmotnil jakýsi náhlý výboj energie a povrch jeho těla se rozzářil jasně bílou barvou. Záře Billyho oslepila tak, že neviděl nic než bílo. Navenek ale bylo vidět něco neuvěřitelného. Billy začal přímo před očima ostatních růst a mohutnět. Ruce se mu prodloužily. Tvar nohou a hlavy se změnil, z čela mu vyrostl dlouhý vlasolist a z obou předloktí mu vyrostly tři menší listy. Ocas se rozdělil na dva ocasní listy a tři prsty na rukou se změnily ve dva dlouhé na konci zahnuté prsty. Po pár vteřinách záře pohasla a Billy se cítil už zase normálně. Jen ho zarazilo, že je teď vyšší než předtím a že vypadá úplně jinak. A pak mu došla ta fascinující skutečnost. Právě se vyvinul v Grovyla!
„.....evoluce.“ dořekl ohromeným hlasem Psychic.


CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky