Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


19. Chutná odměna

Jakmile Firestorm společně s Billym, Absem, Glocker, Flammosy a Steamsem dorazil k Pokémonům, kteří čekali vzadu, byl okamžitě zasypán otázkami ohledně toho, co se na mýtině dělo dál.
„Ztište se, prosím! Já vám všechno řeknu!“ houkl, aby si zjednal ticho. Když se mumrajch zcela utišil, Firestorm spokojeně pokýval hlavou a pravil: „Děkuji. Tak tedy....Ten někdo, kdo přišel na mýtinu, byl jakýsi člověk, který s vedoucím banditů – Jolteonem před chvilkou ukončil spolupráci.“
„Jakou spolupráci?“ zeptal se zaujatě Psychic.
„Spolupráci v páchání zlých skutků.“ řekl Firestorm „Jolteonův tým zřejmě pomáhal tomu člověku chytat divoké Pokémony.“
„Neuvěřitelné, jak daleko dokážou lidé zajít, jen aby z toho měli užitek.“ kroutil Psychic nevěřícně hlavou.
„Nerad přerušuji vaši zajímavou debatu,“ vložil se do toho Steams „Ale nedokončili jsme představování. Ještě pořád nevím, jak se jmenuješ, Vulpixi.“
„Jmenuju se Friedrich.“ pronesl Firestorm „Ale téměř všichni, co mě znají, mi říkají Firestorm.“
„Dobrá.“ přikývl Steams „Teď už se konečně všichni navzájem známe.“
„Jo, abych nezapomněl,“ vyhrkl Firestorm „Mám pro bývalé zajatce návrh.“
„O co jde?“ zajímal se Steams.
„Nechtěli by jste se přidat do našeho týmu?“
Billy očekával, že se Steams hluboce zamyslí. Ale Vaporeon odpověděl okamžitě: „Nemůžu mluvit za ostatní, ale myslím, že je to skvělý nápad. I když většina bývalých zajatců pochází z centra Dartského lesa.“ otočil se ke skupince bývalých zajatců, která stála oddělně od Firestormova týmu „Co říkáte přátelé?“ zahalekal. V odpověď mu zazněl souhlasný pokřik. Znovu oslovil Firestorma: „Vypadá to, že ostatní také souhlasí, takže já nevidím jediný důvod, proč s tvým návrhem nesouhlasit, Firestorme.“
„Mockrát dík, Steamsi.“ řekl energicky Firestorm „Takže odteď máme všichni nové přátele. To je skvělé.“
Vulpix doslova hýřil nadšením a vzrušením. Přešel blíž ke skupince bývalých zajatců a pravil odměřeně: „Vítejte v týmu.“
„Děkujem.“ ozval se Absus. Hned však odvedl řeč jinam: „Už je akorát tak čas na večeři.“
„Večeři?“ vyjekl Billy „To už je tak pozdě?“
„Podle toho, jak je slunce nízko, bych řekl, že už brzy bude tma.“ zamumlal Firestorm a podíval se na oblohu. Slunce už bylo dost nízko a zbarvovalo oblohu do všemožných odstínů oranžové a červené.
„Co takhle zajít na to kukuřičné pole, kde jsme si obstarali večeři včera?“ navrhla Glocker.
„To bychom museli mít jistotu, že nás nenachytá majitel toho pole a nepustí se s námi do boje.“ namítla Flammosy.
„Za zkoušku nic nedáme.“ řekl Firestorm „Kromě toho se myslím, že je to výborný nápad.“ mrkl na Glocker a promluvil k ostatním: „Máte všichni rádi kukuřici?“
„Ano.“ přikývli všichni až na Pepperminta, který se zatvářil zhnuseně. Firestorm to naštěstí nepostřehl a zavelel: „Dobrá. Pojďme tedy. Já, Billy, Flammosy a Glocker vás povedeme.“
Billy, Flammosy a Glocker se připojili k Firestormovi a spolu s ním vyšli směrem k Eclipsu jako první následováni ostatními.


----------------------------------

Když tým konečně došel ke kukuřičnému poli, bylo už šero a na obloze se objevovaly první hvězdy. Firestorm, Billy, Flammosy a Glocker se zastavili asi třicet metrů od pole.
„Počkejte!“ křikl Billy, když se Firestorm a Flammosy chystali rozběhnout mezi kukuřičné klasy „Co když nás opravdu načapá ten člověk, kterému to pole patří?“
„Neboj, Billy. Ten už určitě spí.“ protáhla Flammosy. Billy chvilku přemýšlel a pak řekl: „Mám nápad.“ otočil se k ostatním a zahalekal: „Následujte mě.“ potom se bez okolků rozběhl podél hranice pole. Měl v úmyslu najít dům majitele pole. Jakmile obešel roh kukuřičného lánu, spatřil to, co hledal. Přímo před ním stály okrajové domky města Swift a ten, co stál nejblíž k poli, byl jistojistě dům člověka, kterému pole patří.
Billy počkal, až k němu dojdou ostatní a pak vzrušeně oslovil Firestorma: „Co takhle se zeptat?“ a horečně ukazoval na domnělý majitelův dům. Firestorm upřel oči na Billyho: „Můžeš to zkusit, ale pochybuju, že ten člověk bude ochoten se s tebou bavit.“
„Fajn, ale potřebuju, abys mě podpořil.“
„Žádný problém.“ souhlasil Firestorm a řekl ostatním: „Počkejte tu a nějak se zabavte. Možná to bude na dlouho. Kukuřici zatím netrhejte. Jasné?“
„Jo.“ přitakávali postupně ostatní členové týmu.
„Výborně.“ zavrněl Vulpix „Nuže, Billy, jdeme.“
Billy s Firestormem se odpojili od skupiny a zamířili přímo k majitelovu domu, vzdálenému necelých dvě stě metrů. Prvních sto metrů běželi, pak zvolnili a krokem došli až k plotu před domem. Tam se přikrčili za široké plaňky.
„Tak. A co teď?“ zašeptal Firestorm.
„Proplížíme se dovnitř a zeptáme se člověka, jestli bychom si zase nemohli nabrat kukuřici pro všechny.“ sykl Billy.
„Jasné a jednoduché.“ poznamenal Firestorm. Billy jen pokrčil rameny. Potom Firestormovi posunkem naznačil, aby ho následoval, a začal se plížit podél plotu. Hledal nějakou díru, kterou by mohli proniknout až k domu. Po pár metrech dorazili k místu, kde v plotu chyběla jedna plaňka.
„Hele, tudy by to snad šlo.“ pronesl nehlasně Billy a ukázal na mezeru mezi plaňkami. Firestorm přikývl. Oba v tichosti prolezli dírou a připlížili se až ke zdi nevelkého domu. Billy pátral očima po nějakém okně, či dveřích, kterými by se dostali dovnitř. Kousek od sebe uviděl otevřené okno. Bylo asi metr a půl vysoko a nesvítilo se v něm.
„Firestorme, myslím, že jediná cesta dovnitř vede přes támhle to okno.“ zamumlal Billy a kývl hlavou směrem k oknu. Firestorm se podíval udaným směrem a svraštil čelo.
„To bych rád věděl, jak tam chceš vylézt, Billy.“ sykl pochybovačně.
„Jsem k tomu uzpůsobený.“ vysvětlil Billy. Přistoupil až ke zdi a přichytil se na ni pomocí svých přísavek na dlaních a chodidlech.
„Ahá. Ty vlastně umíš lézt po zdi.“ vzpomněl si Firestorm. Billy se na něj usmál. Potom vylezl po zdi až k oknu a postavil se na úzký parapet. Nahlédl do otevřeného okna. V místnosti za oknem však byla dokonalá tma. Chystal se přejít na vnitřní stranu parapetu a seskočit do temného prostoru, když vtom se zezdola ozval Firestorm: „Hej, Billy. A co já? Jak se dostanu nahoru?“
„Zkus sem třeba vyskočit.“ navrhl Billy po krátkém zamyšlení.
„Vidíš, to bych mohl. Že mě to nenapadlo.....“ zamumlal Firestorm. Udělal pár kroků vzad, pak se rozběhl a mohutným skokem se dostal na parapet.
„Pěkný skok.“ ocenil ho Billy.
„Díky.“ řekl Vulpix „Teď skočíme dovnitř?“
„Ano. A budeme se tam chovat co možná nejtišeji.“
„Proč? Stejně se jdeme na něco zeptat člověka.“
„Vlastně máš pravdu.“ připustil Billy „Dělej, jak uznáš za vhodné.“ zhluboka se nadechl a seskočil z parapetu do temné místnosti. Jakmile dopadl, ucítil pod chodidly něco jako mech. Spustil se na všechny čtyři a ohmatával podivnou podlahu. Byla měkká a jakoby chlupatá. Otočil se čelem k oknu: „Můžeš seskočit. Je to bezpečné.“ zavolal tlumeně. Firestorm došel až k okraji parapetu a s viditelnými obavami seskočil za Billym.
„Co je to na té zemi?“ zeptal se šeptem sotva se s tlumenou ránou objevil vedle Treecka.
„To nevím.“ pokrčil rameny Billy „Teď ale musíme najít toho člověka.“ náhle se zarazil a rozhlédl se: „No jo.......ale.......Kde ho budem hledat, když tady není a z tohohle prostoru zjevně nevede žádná cesta?“ vyjekl bezradně.
„Tiše!“ zasyčel Firestorm „Řekl bych, že z téhle místnosti se dostaneme támhle tudy.“ a kývl hlavou směrem ke dveřím, ze kterých byla vidět jen osvětlená mezera mezi prahem a jejich spodní hranou. Billy přišel až k úzkému prostoru pod dveřmi a přeměřil si ho očima.
„To se máme prosoukat tady tou mezerou?“ hlesl vyjeveně.
„Echch........To asi ne.“ uchechtl se Firestorm „Ale podle mě je tohle vchod pro člověka.....“ chtěl ještě něco říct, ale najednou strnul hrůzou. Z druhé strany dveří totiž uslyšel blížící se kroky. Otočil se jako na obrtlíku a tryskem se vrhl k posteli, která stála v rohu hned vedle okna. Když však chtěl ve spěchu zalézt pod ni, uhodil se o její spodní okraj do hlavy. Bezvládně se svalil na zem. Billy se tiše přitiskl ke zdi vedle dveří a čekal. Kroky se ještě chvíli ozývaly a pak utichly. Následně se otevřely dveře a dovnitř vešel člověk. Billy napětím ani nedutal.
„Je tu někdo?“ zvolal člověk chraptivým hlasem. Chvíli vyčkal a pak stiskl vypínač vlevo od dveří. U stropu se jasným světlem rozzářila žárovka a Billy si musel zakrýt oči. Za chvilku však přivykl a konečně viděl, jak vlastně celá místnost vypadá.


Na podlaze byl pestrobarevný koberec a pod oknem stála nízká postel. Vlevo od postele byl v rohu stůl s televizí a v protějším rohu obrovský šatník. Zdi byly vymalovány jasně blankytnou barvou.
„Ou....Kde ty ses tu vzal?“ hlesl člověk a upřel oči na omráčeného Firestorma. Došel k němu a šetrně ho zvedl ze země.
„Copak se ti stalo?“ řekl. Otočil se a spatřil Billyho stojícího u zdi: „Moment, moment.......Kde já jsem vás dva už viděl?“ pronesl podezíravě a svraštil čelo. Po chvíli přemýšlení vítězoslavně vykřikl: „Vždyť vy jste ti dva, kteří se mnou včera bojovali o bednu kukuřice! No ano, vzpomínám si!“
„Proto jsme přišli.“ šeptl nervózně Billy.
„Já ti vůbec nerozumím, Treecko.“ pravil člověk „Ale hádám, že jste se sem asi nevkradli jen tak z legrace. Pojď. Promluvíme si o tom v obývacím pokoji.“
„To je co?“ zeptal se Billy. Člověk neodpověděl. Prošel kolem Billyho, zhasl a houkl: „Tak pojď!“
Billy se chvíli zdráhal. Pak pomalu zamířil za mužem. Ten počkal až Treecko vyjde z pokoje a zavřel za ním dveře.
„Posaď se.“ vybídl ho a ukázal na pohovku stojící uprostřed velké čtvercové bohatě osvětlené místnosti. Kromě pohovky zde byl i konferenční stolek, stolek na televizi, televize a v neposlední řadě i takzvaná obývací stěna. Z obývacího pokoje vedly ještě další dvoje dveře.
„Tak se na tebe podíváme.“ zabrumlal člověk a uložil Firestorma do jednoho z nízkých křesel, zatímco se Billy vškrábal na pohovku. Pak člověk otevřel jedny z dveří a zmizel v prostoru za nimi. Zanedlouho se vrátil se svou brašnou v ruce.
„Tak nejdříve Vulpixe, probudíme.....“ mumlal si pro sebe a vytáhl z brašny dva Pokébally a malou lékárničku. Potom si sedl vedle Firestorma a zatřásl s ním. Firestorm se pohnul a pomalu otevřel oči.
„Á, vida. Vulpix je zřejmě v plné síle, takže není třeba žádná lékařská péče.“ zajásal muž.
„V plné......síle?“ protáhl lenivě Firestorm „To bych teda neřekl. Můj bože...To byla ale pecka.....“
Člověk si Vulpixe dále prohlížel a tvářil se čím dál zadumaněji. Pak promluvil: „Proč se mi čím dál víc zdá, že ty nejsi ten Vulpix, který mě spolu s tímto Treeckem porazil?“
Firestorm se usmál: „Asi proto, že jsem proti tvým Pokémonům opravdu nebojoval.“ řekl pobaveně a trochu víc pootevřel oči. Úsměv mu okamžitě ztuhl, když se trochu víc rozhlédl kolem sebe „Kde to vůbec jsem?“ vyjekl.
„U člověka doma.“ šeptl Billy.
„Ah...Tak to už jen zbývá zeptat se ho.“ prohodil Vulpix. Billy se zašklebil.
„Ha! Já už vím!“ vyhrkl člověk „Ty ses skutečně toho dvojsouboje neúčastnil. Ten Vulpix, co bojoval po boku toho Treecka, měl zelené oční panenky a úplně jinak sčesaný chochol.“ uchopil jeden z Pokéballů a hodil ho do rohu místnosti „Bulbasaure, potřebuji tě.“
V záblesku bílého světla se v rohu objevil malý dinosauří Pokémon s cibulkou na zádech – Bulbasaur.
„Jsem zde.“ zaskřehotal.
„Bulbasaure, překládej mi všechno, co budou tihle dva říkat.“ požádal muž a kývl k Billymu a k Firestormovi.
„Fajn.“ přikývl Bulbasaur.
„Díky.“ zabručel člověk, otočil se k Firestormovi a zeptal se: „Co ty jsi vlastně zač?“
Firestorm odpověděl nepřímo: „Ten Vulpix, který spolu s Billym porazil tvého Girafariga a Taurose, není Vulpix, ale Vulpixka. Je to moje přítelkyně. Já jsem její přítel.“
„Kdo je Billy?“ vybafl člověk.
„Já.“ ozval se Billy.
„T-ty?“ vykoktal člověk sotva si vyslechl překlad „Ty máš jméno?“ Firestorm a Billy si vyměnili překvapené pohledy a pak se rozesmáli. Dokonce i Bulbasaurovi zaškubaly koutky tlamy.
„Čemu se smějete?“ vyjel člověk.
„Pardon.....“ zajíkal se Billy „....ale tvůj...údiv nám....prostě připadá legrační....“
„A to nejspíš proto....že....jména jsou....už....pro nás stejně běžná jako pro vás.“ dodal Firestorm.
„To je...neuvěřitelné!“ hlesl ohromeně člověk „Takže má předpověď se vyplnila: Inteligence Pokémonů během posledních let ohromně vzrostla.“ zamumlal si pro sebe. Pak, jako by se probral z ohromení, znovu oslovil Firestorma: „Jak se tedy jmenuješ ty?“
„Friedrich.“ utrousil Firestorm.
„Hmm.“ zahučel člověk a znovu se zamyslel. Potom nečekaně změnil téma „Tak proč jste přišli?“
„Chtěli jsme se tě zeptat jestli si můžeme znovu nabrat kukuřici z tvého pole. Vrátili jsme se s přáteli z akce a máme hlad.“ vyložil Firestorm.
„Já fakt nemám rád, když mi někdo chodí na kukuřici, Friedrichu.......“ začal člověk, ale Billy ho přerušil:
„Víš co? Radši mu říkej Firestorm. Má to radši.“
„Proč mě přerušil, Bulbasaure?“ otázal se s viditelným sebeovládáním člověk.
„Říká, že bys měl tomu Vulpixovi říkat Firestorm. Má to prý radši.“ informoval ho Bulbasaur.
„Tak ty máš i přezdívku?“ řekl vzrušeně člověk „To je také zajímavé.....ehm.......k věci. Firestorme, já jsem opravdu velmi mírumilovný člověk. Jestli je něco, co mě dokáže jaksepatří vytočit, tak jsou to zlodějíčci, kteří si jen tak bez zeptání přijdou na mé pole a začnou bezostyšně nabírat mou kukuřici. A nemusí to být jen lidi. Mohou to být i Pokémoni. Já jsem popravdě řečeno nikdy nikomu nedovolil nabrat si kukuřici úplně zadarmo. Ale vzhledem k tomu, že vy jste první Pokémoni, kteří mě o něco takového docela slušně požádali, vám dovolím se dosyta najíst z mého pole.“
Billy a Firestorm se na sebe vítězoslavně usmáli. Potom Firestorm pravil: „Díky moc. Jsem rád a vážím si toho, že jsi nám vyšel vstříc.“ zvedl se a seskočil z křesla „A my už asi půjdem.“
„Počkat!“ vyhrkl člověk „Tak docela zadarmo to přece jen nebude. Chci znát jméno tvojí přítelkyně, Firestorme.“
„Flammosy.“
„Jak?“ ozval se Bulbasaur.
„Flammosy.“ houkl netrpělivě Firestorm. Bulbasaur to přeložil.
„Zvláštní jméno. Takové jsem nikdy neslyšel.“ poznamenal člověk „Dík. Tak teď už můžete odejít. Já vás vyprovodím.“
Billy seskočil z pohovky a postavil se vedle Firestorma. Člověk došel k jedněm z dveří, otevřel je a pronesl: „Tudy, prosím.“ a vešel do chodby za dveřmi. Billy a Firestorm ho následovali. Prošli chodbou a pak dalšími dveřmi a ocitli se venku před domem.
„Odtud už určitě trefíte.“ řekl člověk. Firestorm chtěl něco říct, ale uvědomil si, že by mu člověk nerozuměl, protože Bulbasaur zůstal v obývacím pokoji. A tak jen kývl hlavou a spolu s Billym poklusem zamířil zpět k týmu. Slyšeli ještě, jak za nimi člověk volá: „Pozdravujte své přátele!“
Ani se neohlédli a nezastavili se. Jakmile prolezli dírou v plotě, zpomalili a pokračovali jen chůzí. Šli podél dlouhé strany kukuřičného pole přímo k siluetě skupiny Pokémonů, která od nich byla vzdálená sto padesát metrů. Po celou dobu chůze nepromluvil ani jeden z nich.


Když byli asi padesát metrů od shluku, dolehl k nim zvuk hovoru, což svědčilo o tom, že se tým dosud dobře baví. Všichni seděli v kruhu a povídali si.
„Hele, už se vracejí!“ ozval se z dálky Sharphandin hlas. Celá skupina se jako na povel zvedla a vyšla Billymu a Firestormovi naproti.
„Nazdár!“ zahalekal vesele Firestorm a zastavil se. Shluk Pokémonů došel až k němu.
„Tak co? Tak co?“ vyhrkla dychtivě Flammosy, která stála úplně vepředu.
„Máme to schválené.“ oznámil radostně Billy „Kdo má hlad ať se nají.“
„JO!“ vykřikli téměř všichni vítězoslavně. Už na nic nečekali a vrhli se na kukuřici. Firestorm obdivně pohlédl na Billyho:
„Ty už do našeho týmu neodmyslitelně patříš.“ mínil. Užuž se chtěl také pustit do trhání kukuřice, ale Billy ho rukou zastavil a kývl hlavou směrem k Peppermintovi, který stál osamocený trochu dál od pole a zjevně se do jídla nijak zvlášť nehrnul.
„Co je mu?“ zeptal se vyjeveně Firestorm. Billy jen pokrčil rameny. Pak si všiml, že Grovyle něco přežvykuje a drží v ruce nějakou rostlinu. Okamžitě pochopil:
„To je v pořádku, Firestorme. Klidně se běž najíst.“ zamumlal neurčitě.
„A ty nemáš hlad?“ staral se Vulpix.
„Já si dám za chvíli.“ ujistil ho Billy.
„Tak fajn.“ řekl uspokojeně Firestorm a připojil se k ostatním. Billy udělal pár kroků a zastavil se u Pepperminta. Ten sklonil hlavu a usmál se na Billyho. Nepřestával však zvolna žvýkat.
„Ahoj, Billy.“ pronesl.
„To je máta?“ zajímal se Billy a ukázal na Grovylovu rostlinku.
„Ovšem.“ přikývl Peppermint „Chceš?“ a natáhl ruku s mátou k Billymu.
„Až po hlavním chodu.“ odvětil Billy „Proč si taky nedáš kukuřici?“
Peppermint se otřásl: „Protože ji nesnáším!“ zaskřehotal „Jednou jedinkrát jsem ochutnal kukuřici a měl jsem pocit jako kdybych jedl nezralý Oran. A jestli jsi nikdy neochutnal nezralý Oran, tak ti garantuju, že by ti to určitě nechutnalo.“
„Nevím, nikdy jsem žádný nezralý plod nezkoušel jíst.“ řekl Billy. Pak se zamyslel a opravil se: „Jo.....jednou, když jsem byl ještě hodně malý, tak mi máma jednou omylem přinesla k večeři nezralou Grepu. Bylo to dost hořké....“
Peppermint se kysele zašklebil. Pak si ukousl další lístek máty. Billy už měl pořádný hlad a tak jen vyhrkl: „Nech mi aspoň dva lístky máty. Já se jdu najíst.“
Peppermint souhlasně přikývl. Billy se otočil a přešel k nejbližší kukuřičné rostlině. Našel klas, oloupal z něj listy a oddělil ho od rostliny. Zuby odrolil pár zrníček. Kukuřice byla sladká a měkká, stejně jako včera.


Billy se rozhlédl po mámě. Ke svému štěstí zjistil, že Glocker trhá kukuřici jen pár metrů od něho a s nebývalou rychlostí okusuje klasy.
„Mami!“ zavolal a zamával rukou. Sceptilka se k němu otočila čelem.
.......Ano,... Billy?“ zahuhlala s plnou tlamou kukuřičných zrn.
„Pojď sem, prosím.“ požádal Billy. Glocker pomalu došla k Treeckovi. Ten nasadil šepot: „Peppermintovi prý kukuřice chutná jako nezralý Oran. Nevíš proč?“
Glocker pokrčila rameny: „To nevím. Proč se ptáš?“
„Protože Kurt bude pravděpodobně bez večeře.“
„Co to povídáš?“
„No, kukuřice mu nechutná a nic jiného k jídlu tu není.“ vysvětlil Billy.
„Aha, no vidíš.“ Glocker si úzkostně prohlížela Pepperminta, který si právě ukousl další list máty „Ale možná ho ta máta dostatečně zasytí.“ mudrovala.
„Asi....“ zamumlal Billy a znovu se pustil do kukuřičného klasu. Když ohryzal i poslední zrníčka, utrhl si a snědl ještě čtyři klasy. Pak loktem šťouchl do Glocker a špitl jí do ucha: „Teď otestuju, jak moc máta zasytí.“ Glocker přikývla. Billy zvolal: „Kurte, pojď sem!“
Peppermint přiskočil a postavil se mezi oba příbuzné.
„Tady je ochutnávka.“ řekl zaujatě a nabídl jim každému dva listy máty. Billy se nezdržoval a hned si uškubl jeden lístek. Strčil si ho do tlamy a začal pomalu žvýkat. Mátová svěžest ho pořádně praštila do dýchacích cest. Nicméně pořád nemohl rozpoznat, jak vlastně list chutná. Teprve po chvíli zaznamenal, že se mu na jazyku rozlévá mírně sladká trochu nahořklá chuť. Usmál se a vděčně pohlédla na Pepperminta.
„Chutná?“ vyhrkl Grovyle.
„Ano. Je sladká.“ pravil Billy a prudce vtáhl vzduch. Pak oslovil Glocker: „Mami, vem si taky.“
„No ano, ovšem.“ usmála se Sceptilka a také si utrhla jeden list „Protahuje to dýchací cesty jak kartáč.“ vyjekla překvapeně, když mátu překousla.
„Taky jsem míval takové pocity, ale už jsem si zvykl.“ poznamenal Peppermint.
„Opravdu skvělý pamlsek.“ ocenil Billy „Ale nezdá se mi, že by ses toho nějak moc najedl.“
„Však to je jen tak na chuť.“ poučil ho Peppermint.
„Co budeš jíst, když kukuřici nechceš?“
„Před spaním si něco najdu v lese.“
„A co?“
„Nevím. Nějaké ovoce. Asi Nanaby nebo Orany.“
„Tak to mě vezmeš s sebou. Já totiž Nanaby miluju.“ protáhl mlsně Billy.
„Hele, vy dva.“ vložila se do toho Glocker „Konec bavení o mátě a radši mi pomožte najít Firestorma.“
Billy a Peppermint pohlédli na pole. Někteří Pokémoni už byli najezení a roztroušeně odcházeli směrem k lesu. Firestorm však nebyl nikde vidět.
„Najít ho nebude problém.“ pronesl pohodářsky Billy a přesunul si větvičku do druhého koutku tlamy. Pak zařval z plných plic: „FIRESTORME, KDE JSI?!?“
„Tadý.“ ozvalo se vzdáleně z pole.
„Vidíte? Už vím, kde je.“ prohlásil Billy.
„To my taky.“ zabručela Glocker „Když se ozval z pole tak zřejmě bude v poli.“ uchechtla se. Pak zvolala: „Pojď sem, prosím, Firestorme!!“
Trvalo jen pár vteřin, než se kukuřice rozhrnula a Firestorm se připojil k nim.
„Co se děje?“ byla jeho první slova. Billy se ujal řeči: „Já a máma nemáme kde spát. Můžeš nám poradit?“
„Ovšemže můžu.“ řekl prostě Firestorm „Zajděte si na Eclipse. Jsou tam lehátka.“
„To je nápad.“ rozzářil se Billy. Vtom za sebou uslyšel blížící se kroky. Otočil se a spatřil Absa.
„Já půjdu s tebou Billy.“ pravil Absus „Stejně jako ty pocházím z daleka a nemám tu žádné zázemí. A až do začátku minulého týdne jsem neměl žádné přátele.“
„O tom mi pak povyprávíš.“ brebtal Billy „Teď, když se skoro všichni už rozešli domů, bychom měli jít taky. Půjdeš s námi, Firestorme? Abychom tam nebyli jen sami dv...ehm.....sami tři.“
„Jo, klidně.“ přikývl Firestorm „A Flammosy půjde taky s námi. Viď, Flammosy?“
Vulpixka ho místo odpovědi políbila na tvář.
„Dovol mi hádat, Firestorme: Flammosy souhlasí.“ zasmála se Glocker a klidněji dodala: „Akorát bych ráda věděla, jak to Billy myslel s tím, že se všichni roze.......šli......“ hlas jí postupně selhal, když seznala, že Billy má pravdu. Většina Pokémonů už odešla domů. Zbyli jen ti nejvíc hladoví, to jest Absus, Steams, Foxery, Leon a ještě jeden neznámý Poochyena.
„Ehm......nic jsem neřekla.“ zašvitořila Glocker rozpačitě.
„No, to je jedno.“ mávla tlapou Flammosy „Na Eclipse půjdu ráda. Sice jsem se chtěla stavit doma, ale to počká do rána.“
„Fajn.“ usmál se Firestorm a trochu zvýšil hlas: „Steamsi, já, Flammosy, Billy, Glocker a Absus už odcházíme, jo?“ Steams vzhlédl od kukuřice a zabrumlal: „Jo, klidně běžte. My tu ještě chvíli zůstanem. Akorát nevím, kde tě mám hledat, kdybych se chtěl s tebou setkat.“
„To je jednoduché. Zajdi do Swiftovského lesa a zeptej se jakéhokoliv Pokémona, kde bydlí Vulpix Firestorm.“ vyložil Firestorm.
„Aha. Tak to si budu pamatovat.“ řekl zaujatě Steams. Firestorm se lehce uklonil. Pak zavelel: „Pojďte.“ a spolu s Flammosy, Billym, Glocker a Absem zamířil směrem k Eclipsu.


Cesta jim trvala přibližně čtyřicet minut. Když vyšplhali do kritické ošetřovny byli už jaksepatří unavení. Lítý boj s bandity a cesty k poli a k Eclipsu je, i přes přestávky v banditském ležení a u kukuřičného pole, hodně vyčerpaly.
„Eeeeech.“ vydechla slabě Flammosy a zhroutila se do nejbližšího lehátka, zatímco Firestorm pomocí Plamenometu osvětlil celou místnost „Dneska už se z tohoto lehátka nehnu.“ hlesla.
„Firestorme, támhle je nějaká hromada dříví. Zapal ji, ať je tu světlo. Nemusíš plýtvat svou energií.“ zakrákal Absus.
Firestorm očima našel hromadu dřeva a plivnutím ohně ji podpálil. Poté si také lehnul na jedno z šesti zbývajících lehátek. Billy, Glocker a Absus si na lehátka jen sedli.
„Nevím, jak vy tři, ale já jsem úplně vyřízený.“ řekl tiše Firestorm.
„No, já jsem docela v pohodě.“ zamumlal Absus „Ale koukám, že Flammosy je z nás nejunavenější.“ a vrhl pobavený pohled na Vulpixku, která už za tu chvilinku stihla tvrdě usnout.
„Měli bychom jít taky spát.“ zívl Firestorm a zavřel oči „Dobrou noc.“
„Dobrou.“ odpověděla Glocker a lehla si na záda. Absus a Billy ulehli také. Za pár minut už všech pět Pokémonů spalo hlubokým posilujícím spánkem.


CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky