Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


17. Vzhůru na bandity

Billyho vzbudilo časně ráno nějaké cloumání. Když trochu pootevřel oči uviděl Firestorma, jak nad ním stojí a zubí se na něj.
„Vstávej, Billy. Máme ještě povinnosti.“ zašeptal. Billy se nadzvedl a rozhlédl. Stropním otvorem bylo vidět svítání. Kromě trochy slunečních paprsků však do Zotavovny pronikalo jen šero.
„Povinnosti?“ zahuhlal „Jaké povinnosti? Vždyť už je po tur.......Aaa už vím. Tribestum.“
„Jistě.“ přitakal Firestorm. Billy si až teď všiml, že vedle lehátka stojí Flammosy a pozoruje ho.
„Ahoj.“ pozdravil ji a vstal z postele.
„Pojďte. Vzbudíme Samuela, Psychica a Fruitnecka. Potřebujeme je při Tribestovém obřadu.“ špitl Firestorm a kývl hlavou směrem k Samuelovi, který spal nejblíž. Všichni tři se po špičkách tiše plížili a postupně probouzeli zmiňované Pokémony.
„Pojďte na zápasiště. A tiše.“ vybídl ostatní Firestorm, když byla skupinka kompletní. Bezzvučně se vyplížili z jeskyně. Slunce ještě nebylo vidět, ale zpoza skalního tribunového masivu už byla vidět intenzivní zář. Písek byl zvlhlý ranní rosou.
„Nyní se uskuteční ten náš posvátný obřad.“ pronesl Firestorm už normálním hlasem „Moje mladá tradice však velí, aby se obřadu účastnili jen vyznamenaní Pokémoni – to jste vy, Billy, Flammosy a Samueli – dále hlavní supervizor – to je Psychic – vedoucí turnaje – to jsem já – a konečně sochař – to je jeden velmi šikovný Beedrill, který umí svými žihadly tesat do kamene. Fruitneck nás jen dopraví na naši památnou náhorní plošinu. Tam se jednotlivá Tribesta zaznamenávají a tvoří.“
„No jo, ale kdo odnese mě a Psychica?“ namítl Samuel.
„No vidíš. Na to jsem zapomněl.“ přiznal Firestorm „Tebe odnese Marcus a Psychic se teleportuje.“ a odešel do Zotavovny probudit Skarmoryho. Vrátil se za pár minut a za ním kráčel rozespalý Marcus.
„Takže když už jsme všichni, můžeme vyrazit.“ oznámil Firestorm a vyhoupl se na Fruitneckův hřbet. Billy a Flammosy automaticky učinili to samé. Psychic se otočil k nim zády a se zajímavým světelným efektem zmizel. Samuel se vyšplhal na Marcusova ocelová záda a zapřel se o ně čepelemi, aby nespadl. Marcusovi se to zjevně moc nelíbilo, ale nic k tomu neřekl.
„Jedem.“ zahalekal Firestorm a oba létající Pokémoni se vznesli. Billy čekal, že se hned odpoutají od Eclipsu a poletí na přesně určené místo ve Swiftovském lese. Marcus a Fruitneck však letěli stále výš směrem ke vzdálené a vysoké náhorní plošině, která se ztrácela mracích.


Výstup trval asi jen dvě až tři minuty. Při něm se čím dál víc zhoršovala viditelnost. Když Fruitneck a Marcus dosedli na širokou náhorní plošinu, nebylo vidět kvůli hustým mrakům téměř nic. Billyho překvapilo, že plošina je dost odlehlá a na tom kousku skály s otvorem nebylo zhola nic, co by znázorňovalo předchozí Tribesta. Nedaleko jejich přistávacího místa už čekal Psychic.
„Ten obřad se bude konat tady?“ zeptal se Billy Firestorma zklamaně. Ten se ušklíbl:
„Ne. V téhle pustině by to ani nešlo. Jak už ti možná došlo, Tribestum je sochařský výtvor, či jak se to lidské umění jmenuje. A jak sám vidíš, zde není do čeho tesat. Musíme projít tady tím otvorem ve skále, abychom se dostali do naší síně slávy. Tam se bude obřad konat.“
„Tak to je fajn.“ pravil Billy s úlevou.
„Pojďte.“ vyzval ostatní Firestorm, ale po pár krocích se otočil a opřel se předními tlapami o hruď Fruitnecka, který šel za ním.
„Dopravci se obřadu neúčastní.“ vyhrkl přísně „Je mi líto.“ dodal.
„Aha, zapomněl jsem.“ řekl Fruitneck upjatě.
„Počkáme tu.“ doplnil ho Marcus.
„Bezva.“ souhlasil Firestorm „Nebojte se. Nebude to trvat moc dlouho. Ten tesař je rychlý a zároveň pečlivý. Tak zatím.“
„Ahoj.“ opětoval pozdrav Marcus. Firestorm, Billy, Flammosy, Samuel a Psychic vlezli do otvoru ve skále. Byl tak velký, že v něm Scyther Samuel mohl jít vzpřímeně a ještě měl nad hlavou rezervu dobrý metr. I do šířky byla chodba poměrně dost velká. Jediná její nevýhoda spočívala v temnosti. Billy si neviděl na špičku tlamy. Proto tápal před sebou, aby se mohl orientovat.
Ušli asi dvě stě metrů, když se zepředu ozval Firestormův hlas: „Pozor, zatáčka doprava!“
„Dobrá!“ zvolal Psychic, který šel poslední.
„Kdo je přede mnou?“ otázal se Billy.
„Já.“ nesl se Flammosyn hlas „Chceš se mě chytit?“
„Ano.“
„Tak hledej. Já skoro nic nevidím. Nemůžu tě navést.....Anebo jo. Mám nápad.“
Chvíli na to se přímo před Billyho očima rozzářil vějíř ocasů.
„Prima!“ ocenil to Billy a uchopil do každé ruky jeden ocas. Flammosy hned zase zář deaktivovala, aby zbytečně neztrácela energii.
„Dobrý, drž se mě. Já tě povedu.“ houkla. Billy vložil veškerou důvěru do Flammosyna zraku a intuice. Nechal se vést jako malé dítě, protože absolutně neměl ponětí, jak chodba vypadá. Postupně zjišťoval, že sám by se chodbou těžko motal. Firestorm totiž začal hlásit zatáčky v jednom kuse se železnou pravidelností. Ale Flammosy Billyho spolehlivě vedla a občas ho upozornila na vyvýšeninu nebo díru v podlaze. Asi po třech minutách chození v temnotě spatřil Billy konečně světlo.
„Dík za vedení, Flammosy. Teď už to, myslím, dojdu sám.“ řekl.
„Jo, to asi jo.“ uchechtla se Flammosy a vyškubla se z Treeckova sevření. Skupinka zanedlouho vyšla z chodby a octla se v jakémsi kruhovém skalním tubusu, který byl hodně velký prostorově i výškově. Nahoře bylo vidět ranní nebe, protože tubus neměl strop.
„Přátelé! Vítejte v síni slávy!“ pravil Firestorm vznešeně.
„Ukaž mi nějaké Tribestum, Firestorme.“ požádal dychtivě Billy.
„Ukaž nám nějaké Tribestum.“ poopravila Flammosy.
„Následujte mě.“ řekl Firestorm uctivě a zamířil k protější stěně. Billy, Samuel a Flammosy si navzájem vyměnili vzrušené pohledy a následovali ho.
„Prosím, zde jsou naše předchozí Tribesta.“ vyložil Firestorm, když došel ke skále a pokynul hlavou ke dvěma velmi věrohodným tesaným obrazům, které byly částečně i prostorové. Billy přišel až k nim a prohlížel si je. Na obou obrazech byli prostorově vytesáni tři nejlepší Pokémoni. Na prvním byl uprostřed Combusken a po stranách Oddish a Mudkip. Všichni tři se tvářili hrdě a neuvěřitelně živýma očima se dívali před sebe. Pod trojicí byla vytesána jména Pokémonů, Billy je však neuměl přečíst. Přešel tedy k druhému obrazu. Jak očekával, uprostřed se tyčil Swampert a vlevo Quilava. Vpravo byl Pokémon, kterého Billy poznal.
„Vždyť tohle je Grovyle!“ vykřikl.
„Kdo?“ podivila se Flammosy. Firestorm a Psychic přišli k druhému Tribestu a prohlédli si třetího Pokémona.
„Jo......už si vzpomínám.“ rozzářil se najednou Psychic „Podle toho obrázku to sice nejde poznat, ale ten Pokémon je ona. V turnaji si vedla skvěle, ale semifinále se jí totálně nezdařilo. Dostala knokaut od Xavera sotva šest sekund po začátku zápasu, chudera. V boji o třetí místo si však spravila chuť a doslova smetla ze zápasiště Umbreona Jeffa. Sama se pak nechala slyšet, že si ho úplně vychutnala. Byla pak šťastná jak blecha.“ zasmál se.
Billy znovu zavrtal pohled do kamenného vyobrazení Grovylky. Jako jediná nekoukala zpříma před sebe, ale byla natočená trochu bokem. Treeckovi sklouzl pohled k její pravé ruce. Měla ji podivně předstrčenou před tělo. A pak si Billy všiml něčeho zvláštního.
„Zdá se mi to, nebo je ta Grovylka............jak to říct.....hmm.....nevyvážená?“ řekl podezíravě.
„Jo ták.“ protáhl Psychic, když si obraz znovu prohlédl „Nevyvážená není to správné slovo. Jestli jsi chtěl říct, že její pravá strana je odlišná od té levé, tak správný výraz pro toto je nesouměrná. Ale to je fuk. Ne, nezdá se ti to. Opravdu je nesouměrná, ale nemůže za to. Z jejího výkladu jsem tehdy vyrozuměl, že se jí při evoluci objevila genetická odlišnost. Její pravá Listová čepel je zacyklovaná v aktivním stádiu. Jinými slovy: z pravé ruky jí roste aktivní čepel, kterou nemůže dezaktivovat a proměnit ji zpátky ve tři neaktivní a neškodné lístky. To však pro ni nepředstavuje žádnou nevýhodu. Když totiž do té čepele vloží víc energie, stává se velmi mocnou a silnou.“
„A to jí ta čepel neubírá energii, když je celou dobu aktivní?“ zeptal se udiveně Billy.
„To jsem se jí neptal. Až ji někdy potkáme, zeptáme se.“ odpověděl Psychic se smíchem.
„Jak se vůbec jmenuje?“ vložila se do toho Flammosy.
„Sharon.“ řekl Psychic „Ale říká si Sharphand.“
„S tou Sharon bych se chtěl setkat.“ pravil Billy zasněně.
„Někdy se můžeme podívat k jejímu bydlišti.“ ozval se Firestorm „Když jsem tenkrát uváděl boj o třetí místo, byl jsem informován, že Sharphand bydlí na druhé straně Eclipsového hřebenu.“
„Tak tam to určitě jednou prozkoumáme.“ prohlásil Billy. Firestorm chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho nepatrný bzukot křídel. Všichni ostatní to také zaslechli. Chtěli se rozhlédnout po původu toho zvuku, ale to už se mezi ně snesl mohutný Beedrill. Billy si ho nejdřív spletl s létajícím křovím, protože hmyzí Pokémon měl na sobě spoustu větví a listí.
„Buďte zdrávi.“ pozdravil bzučivým, trochu monotónním hlasem.
„Ahoj, Bene.“ vydechl zlehka Firestorm, došel k Beedrillovi, postavil se na zadní a objal ho kolem pasu (Výš nedosáhl.). Po chvíli však ucukl.
„Hej!“ vyjekl a přední tlapy mu bleskurychle sjely z Beedrillových ramen. Vypadalo to jako by ho Ben něčím odpudil. Přes veškerou snahu Vulpix neudržel rovnováhu na dvou tlapách a svalil se na záda.
„Škrábeš na dotek!“ řekl popuzeně a podrbal se na hrudi.
„Promiň, ale cestou jsem vletěl do nějaké velké horské křoviny a nechtěl jsem se zdržovat obíráním toho chuchvalce větví.“ omlouval se Ben. Potom se obrátil k Billymu, Samuelovi a Flammosy: „Vy musíte být ti tři nejlepší z letošního ročníku Swiftovského turnaje. Vítám vás. Ale nikdy jsem tu ani jednoho z vás neviděl. Jste všichni poprvé v Tribestu?“
Billy, Samuel a Flammosy přikývli.
„Fajn. Tak.......co takhle se do toho rovnou pustit?“
„Souhlasím.“ přikývl Firestorm, který se mezitím zvedl ze země „Mimochodem: Myslím, že bych vás měl seznámit. Toto je Benjamin, nejlepší tesař v okolí. Dokáže vytesat do kamene i ty nejsložitější tvary a techniky. Bene, toto jsou, jak už víš, tři nejlepší Pokémoni letošního turnaje: Treecko Billy, Scyther Samuel a Vulpixka Flammosy.“
„Těší mě.“ zahalekal Ben.
„A teď se vy tři postavte tam na to pódium.“ řekl Firestorm a kývl směrem k nejvzdálenější straně tubusu. Tam stálo nízké pódium se třemi různě vysokými schody (Podobné jako lidské stupně vítězů.). Billy, Samuel a Flammosy došli až k němu – chvilku to trvalo – a vylezli na něj. Firestorm, Psychic a Ben také přišli k pódiu a začali si prohlížet trojici na něm. Slunce už bylo výš než předtím a vrhalo teď do tubusu mnohem víc světla.
„Prima. A teď udělejte nějakou pro vás typickou pózu a tvařte se hrdě, prosím.“ přikázal Ben.
Samuel se rozpřáhl šavlemi a natočil se trochu bokem. Flammosy si sedla a hlavu otočila směrem ke vchodu, kterým přišli, tím pádem se koukala mírně vpravo od Bena. A Billy vypjal hruď a složil ruce na prsou. Všichni tři nasadili hrdý a nenucený výraz.
„Tak.“ liboval si Ben. Pak ale strnul a prohlédl si trojici ještě jednou „Něco tu nehraje.“ usoudil „Flammosy, ty máš stát uprostřed. Vyměň se se Samuelem.........Tak teď je to správně. Ale ještě něco chybí Billymu......moment.“ Hluboce se zamyslel „Už vím!“ vykřikl po chvíli. Ulomil ze změti větví, které měl na sobě, jednu tenkou větvičku a v sevření svých žihadlovitých rukou ji podal Billymu. Treecko okamžitě pochopil. Vzal si větvičku a strčil si ji mezi zuby.
„Tak teď je to fajn.“ pravil pochvalně Ben a přistoupil ke stěně „A už se pokud možno nehýbejte.“ dodal ještě a začal pomocí svých ručních žihadel tesat nové Tribestum.


Billy žasl nad tím, jak rychle umí Ben tesat. Žihadla se jen míhala vzduchem a tvořila křivku po křivce, detail po detailu věrohodný obraz. Kromě mocných kamenných úderů panovalo v tubusu po celou dobu tesání ticho. Po asi dvaceti minutách od začátku tesání, kdy už Billymu začínaly dřevěnět nohy, Ben konečně oznámil: „A je to hotovo.“
Billy, Samuel a Flammosy si oddechli a seskočili z pódia.
„Uff.......Jsem celá ztuhlá.“ houkla Flammosy a protáhla se.
„To jsme my dva asi taky.“ protáhl Samuel.
„Pojďte si to své Tribestum prohlédnout.“ vyzval je Firestorm. Trojice předstoupila před čerstvě zhotovený obraz. Billy musel uznat, že Ben je vážně umělec. Takhle jasně neviděl sám sebe ani ve vodě. Chvíli ohromeně zíral na obraz a pak vydechl: „Úžasné!“
„Jo.“ přisvědčila Flammosy „Taky jsem nikdy nic takového neviděla.“
„Říkali to i ti před váma.“ uchechtl se Ben.
„Teď jste tu zvěčnění na věky věků.“ pravil slavnostně Firestorm „Ale teď bychom už měli jít. Nemáme čas.“
„Dobře. Já vás tu nedržím.“ pokrčil rameny Ben „Já stejně ještě musím něco vyřídit. Tak ahoj a doufám, že vás tři znovu uvidím napřesrok tady.“ dodal v žertu, zvedl křídla a zamířil k nebi.
„Mě a Psychica tu uvidíš určitě! To ti musí stačit!“ zavolal za ním Firestorm se smíchem.
„No jasně!“ zařval přes rameno Ben a rovněž se smál „Opatruj se Firestorme!“ a zmizel za okrajem tubusu.
„Tak, slavnostní obřad je za námi,“ pravil s úlevou Firestorm „A teď nás čeká kýžená záchranná mise.“
„Cože? Jaká záchrana?“ podivil se Samuel. Firestorm v rychlosti vylíčil, co se stalo s Leonem.
„Jestli se na to cítíš, můžeš jít do toho s námi.“ zakončil svůj výklad.
„Vždycky rád pomůžu přátelům v nouzi.“ usmál se Samuel.
„Výborně! Tak jdeme.“


Opustili síň slávy, prošli tmavou zkroucenou chodbou a vyšli na náhorní plošinu, kde na ně čekali Marcus a Fruitneck. Slunce už bylo celé vidět, ale bylo ještě nízko.
„Obřad skončil. Letíme dolů.“ oznámil Firestorm a vylezl na Fruitneckův hřbet. Ostatní ho napodobili. Samuel znovu vyskočil Marcusovi na záda. Oba létající Pokémoni se zvedli a začali se zvolna snášet k zemi. Sestup byl rychlý. Ani ne za minutku byli dole. Přistáli u vchodu do Zotavovny.
„Díky za ochotu, Marcusi.“ řekl vděčně Firestorm.
„Není zač, Firestorme. Kdybys’ potřeboval něco nebo někoho přepravit, brnkni mi.“ zaskřípal Marcus a odletěl.
„Flammosy, poslední rozhodnutí. Jdeš do toho, nebo ne?“ vyhrkl Firestorm.
„Jdu do toho.“ zabručela Flammosy.
„OK, jdeme. Následujte mě.“
„A kam jdeme?“ zeptal se vyjeveně Billy, když zjistil, že Firestorm jde souběžně s úbočím někam do nízkého porostu.
„Mám sraz se zbytkem týmu v průsmyku mezi Eclipsovým masivem a malou hůrkou jménem Mirandi. Informátoři zjistili přesnou polohu hlavního banditského tábora. Je to právě v té části Swiftovského lesa, kde by měla poblíž bydlet Sharphand.“ vysvětlil Firestorm.
„Aha.“ řekl upjatě Billy a vyrazil za Firestormem. Flammosy, Fruitneck a Samuel nezůstali pozadu. Netrvalo dlouho a skupinka vešla do relativně vysokého křovinatého porostu, který se co chvíli prolínal se stromy Swiftovského lesa. V dálce pak porost končil v širokém průsmyku a za průsmykem byly ještě matně vidět další stromy.
„Držte se pohromadě, ať se neztratíte.“ upozornil Firestorm, protože porost byl asi stejně vysoký jako kukuřice „Víte přece, jak snadno se ztratila Glocker.“
„Máma!“ vykřikl Billy a mocně se plácl do čela „Firestorme, musíme se vrátit. Máma říkala, že by klidně pomohla se záchranou.“
„Je mi líto, Billy, ale máme příliš málo času. Můj záchranný plán počítá se zaskočením banditů časně ráno.“ řekl Firestorm omluvně „Mrzí mě to, protože Glocker by byla určitě ceněnou posilou.“ dodal.
„Hmm, dobře.“ přikývl Billy. Ale nechci vidět ten mazec až se máti dozví, že jsme do toho šli bez ní, dokončil v duchu.


Znovu vykročili. Prodírali se porostem a neustále se rozhlíželi, aby nezabloudili. Během chůze v porostu nikdo nepromluvil. Teprve když Firestorm jako první vyšel z porostu, zahalekal přes rameno: „A hele. Billy, myslím, že si už nemusíš lámat hlavu se svou máti.“
Billy rozhrnul poslední křoví a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Přibližně padesát metrů od nich byla jiná skupina Pokémonů a mezi nimi jasně dominovala nejvyšší Glocker. Billy se šťastně zasmál a vyhrkl: „Jdeme!“
Firestorm a ostatní vyrazili z křoví. Glocker to zaslechla a otočila se.
„Ahoj, Billy!“ křikla a pokynula mu. Billy k ní došel a hned na ni vybafl: „Jak to, že jsi tady?“
„Zaslechla jsem od Willyho a Freda, jak se Firestorm domluvil s týmem a šla jsem s nimi až sem. Jaký byl Tribestový obřad?“
„Skvělý.“ vydechl Billy „Nic tak věrohodného jsem nikdy neviděl.“
„To nechápu, ale to je jedno.“ usmála se Glocker. To už k nim došli i ostatní z porostu.
„Ahoj, týme. Ahoj, Glocker.“ pozdravil Firestorm a začal s briefingem: „Takže přátelé. Přejdu rovnou k věci. Začnu otázkou k informátorovi: Víš jistě, kde leží tábor banditů, Foxery?“
„Ano.“ ozval se Zigzagoon, kterého Billy viděl ve Firestormově sluji.
„Výborně.“ přikývl Firestorm „Další věc. Mou jednolitou taktiku znáte, takže jen pro orientaci zopakuju: Rozprostřít se co možná nejvíc okolo cíle a čekat na mé znamení. Nedělat žádné samovolné hrdinské akce. Banditů je hodně a tudíž máme šanci jen, když zaútočíme společně. Ještě několik organizačních záležitostí: Pokémoni, kteří nepatří do týmu – to je Flammosy a Samuel – se budou držet při mě a budou mě krýt. To je totiž pro ně úplně nejvhodnější a nejužitečnější pozice. Billy, ty se drž taky u mě. Myslím, že jsem na nic nezapomněl. Všechno je všem jasné?“
Ozvalo se všeobecné přitakávání.
„Fajn, tak jdem. Foxery veď nás.“
Tým vyrazil z průsmyku, sešel z kopce a vešel mezi stromy.
„A to tam jen přijdeme a zaútočíme na ně?“ zeptal se Billy, když šli lesem. Firestorm se zasmál.
„Tak jednoduché to určitě nebude. Banditi jsou hodně silní a odolní. Musíme se pokusit myslet jako lidi – strategicky. Až budem na místě, řeknu ti přesně, co budeš dělat.“ vyložil.
„Skvěle.“ pravil Billy neupřímně „Aspoň už vím, že vzdalovat se od tebe není dobrý nápad.“
Firestorm nasadil chlácholivý klidný tón „Jestli máš strach tak se ti vůbec nedivím. Neznám žádného Pokémona, který by se banditů aspoň trochu nebál. Ale ještě ti k tomu něco řeknu: Teď když jdeš se mnou a mým týmem do akce, tak by od tebe byl vrchol nemorálnosti a neslušnosti, kdyby ses zdekoval a nechal nás napospas. Měl bys bojovat dokud neomdlíš, nebo neskončí bitva. Tak jako v turnaji. Tuhle zásadu si zapamatuj a vždy se jí řiď.“
„Tak tohle mi opravdu nemusíš vysvětlovat dvakrát.“ řekl Billy důstojně „Znám tuto zásadu a uznávám ji. Neboj Firestorme. Nezklamu tě.“
„Díky.“ přikývl Firestorm „Cením si každého Pokémona, který takhle uvažuje.“


Dál už šli za všeobecného mlčení. Všude kolem byly jen stromy a nikde nebyly vidět žádné orientační body. Ale Foxery zřejmě najisto věděl, kam svůj tým vede. Ani na chvilku se nezastavil a šel stále rovně. Asi po deseti minutách mlčenlivé chůze konečně došli k něčemu, co se odlišovalo od okolí – ke skále. U ní se Foxery na okamžik zastavil a rozhlížel se. Pak zašeptal směrem k ostatním: „Našlapujte tiše. Už jsme na doslech.“
A tichým krokem se plížil dál. Mezi ostatními to vzrušeně zašumělo a pak se Pokémoni začali různými směry plíživě rozcházet. Firestorm se přikrčil.
„Flammosy, Billy, Samueli, Glocker, pojďte sem!“ sykl.
Jmenovaní se sešli. Billy si stoupl na čtyři, protože usoudil, že po čtyřech se pohybuje rychleji a tišeji než po dvou.
„Rozestavte se kolem mě a mějte oči na stopkách.“ špitl Firestorm „Kdyby mi něco hrozilo, snažte se to vyřídit tiše. Na nebezpečí mě upozorňovat nemusíte. Víte, co máte dělat?“
„Jo.“ přitakali Billy, Flammosy, Samuel a Glocker.
„Kupředu.“ zavelel Firestorm a začal se plížit za ostatními. Jeho „ochranka“ se plížila ve čtverci kolem něho. Billy si všiml, že pás Pokémonů Firestormova týmu tvoří jakýsi půlkruh, který by se měl kolem něčeho sevřít. Ale stačila ještě chvilka plížení a bylo vše jasné. Kousek před Firestormem a jeho „ochrankou“ bylo vidět veliké ležení plné pokémonských banditů. Měli postavena primitivní obydlí ze dřeva a dokonce i kamene. Banditi seděli kolem ohně a hromadně snídali. Všude po táboře byly rozmístěny klece, které byly bez pochyby vyrobeny lidmi. Vypadaly jako obrovské, neprůhledné bedny s mřížovanými dvířky. V klecích byli zavření různí Pokémoni, zřejmě pochytaní ve Swiftovském lese. Billy natahoval krk a hledal Leona. Našel ho v úplně nejvzdálenější kleci. Hmmm......to bude problém, řekl si v duchu. Ale než to stačil domyslet, ozval se za jeho zády hluk a Firestormův přidušený výkřik. „Ochranka“ se jako na povel bleskově otočila čelem k Firestormovi. Ale ukázalo se, že to byl jen Psychic, který se teleportoval těsně vedle Firestorma. Vulpix se tak lekl, že uskočil dobrých osm metrů doprava.
„Proboha, Psychicu!“ spustil špitavou litanii „Tys mě strašně vylekal! Proč ses ke mně teleportoval až teď?!?“
„Jen jsem se potřeboval o něčem ujistit! Přišel jsem hned, jak to šlo!“ zasyčel Psychic.
„To je jedno. Hlavně buď ticho.“ napomenul Kadabru Firestorm. Psychic jen lenivě přikývl.
„Pokračujem.“ vyzval Firestorm nehlasně „ochranku“. Ve vší tichosti se došourali až k poslednímu křoví před táborem. Dalo by se říct, že Firestormův tým tábořiště obklíčil. Půlkruh Pokémonů totiž ležení objal a uzavřel se. Bandité, mezi kterými byli ponejvíc Vigorothi, Mightyeny, a Sevipeři, ani netušili, že jsou ze všech stran sledováni. Jakmile Billy a Flammosy, kteří šli vepředu, vlezli do posledního křoví před mýtinou, Firestorm sykl: „Čekejte na povel k útoku. Nevýhodou je, že je Leon tak daleko. Ale to se v zápalu boje nějak zvládne.“
Samuel a Glocker kývli a lehli si, aby nebyli za křovím vidět. Firestorm si lehl taky, ale jen proto, že se neměl za co schovat. Byl vlastně krytý jen trochu vyšší trávou, ze které mu čouhal chochol a uši. Všichni pak našpicovali oči a uši, aby jim neunikl sebemenší detail z dění v tábořišti. Bandité právě dojedli snídani a rozptýlili k jednotlivým klecím s Pokémony. Snažili se z nich vypáčit nějaké informace, ale pozorovatelé ve křoví nedokázali rozlišit jednotlivé dialogy. Sem tam zaslechli nějaký surový řev nebo hlasité bědování. Když chaotický výslech skončil, bandité se začali domlouvat, kam vyrazí na lov. Celé diskuzi velel statný Jolteon, který byl jediný v celé tlupě.
„Dnes je poslední den lovu před schůzkou s lidmi.“ promluvil drsným, jakoby pulzním hlasem „Dneska těch Pokémonů moc nezajímejte, stejně by nám nevyšly klece. A koukejte najít Firestorma a toho jeho nového kámoše Billyho. Už mi pijou krev, oba dva. A až se Firestorma zbavíme, nic nám nebude bránit v rozvrácení a pochytání jeho týmu. Pak už nám Steve určitě dá tučnou odměnu. Tak do toho! Do akce!“
Shluk banditů bojovně zařval a banditi se začali rozcházet.
„Ještě moment!“ křikl Jolteon a bandité se znovu shlukli. Tentokrát však Jolteon mluvil šeptem, takže pozorovatelé v křoví neslyšeli nic, než nezřetelné špitání. Firestorm, schovaný za drnem trávy, zívl a mocně se nadechl. Ale při tomto nádechu se náhle zarazil. Billy to postřehl a usoudil, že něco není v pořádku.
„Co je?“ hlesl tiše. Vtom mu došlo, že Firestorm možná něco vdechl, a že se mu asi chce kýchnout.
„To ne.“ zasyčel „Utlum to, nebo nás prozradíš!“ vrhl se k Vulpixovi a zakryl mu tlamu rukou. Firestorm prudce škubl hlavou a mocně kýchl. Billyho ruka zvuk trochu ztlumila, nicméně nebylo to úplně nejtišší.
„Na zdraví.“ šeptl Billy.
„Děkuju.“ odpověděl Firestorm také šeptem. Pozornost obou však vzápětí upoutal bandita, který stál asi deset metrů od jejich křoví a očividně Firestormovo kýchnutí zaslechl. Blížil se totiž čím dál víc ke schovaným pozorovatelům. Vypadal jako velký fialový šavlozubý had – Seviper.
„A jé.“ zaúpěl tiše Firestorm „Prozradil jsem nás. Musíme jít na zteč.“
„Rozumím.“ přikývl nervózně Billy.
„Firestorme, přehřej se. Je to jediná možnost, jak toho banditu převálcovat beze ztrát.“ sykla Flammosy a vylezla zadem z křoví. Firestorm přikývl a začal se přehřívat. Ale o pár chvil později už Seviper rozhrnul trávu ocasem a spatřil přikrčeného a rudě rozzářeného Firestorma. Asi dvě vteřiny si navzájem hleděli do očí. Pak Firestorm s velkým úsilím promluvil: „To čubrníš, co?“ a s hlasitým výkřikem: „ÚTOK!“ vypustil z tlamy silný ohnivý paprsek. Billy chtěl vyrazit do útoku, ale Firestormovo Přehřátí ho donutilo otočit se zády k mýtině a přikrčit se. Všude kolem však byl slyšet bojovný ryk jeho spolubojovníků, kteří naráz vtrhli do tábořiště a začali ze všech stran útočit na bandity. Seviper, který stál hned před Firestormem, byl zasažen ohněm a odmrštěn až na druhý konec mýtiny. Firestorm zastavil Přehřátí a také se rozběhl na mýtinu. Billy se otočil zpátky čelem k tábořišti a viděl zuřivou bitvu mezi Firestormovým týmem a bandity. Byly slyšet výkřiky, jásání i bojovný řev. Útoky se jen míhaly vzduchem všemi směry. Bandité, přestože byli náhlým vpádem týmu zaskočeni, měli docela navrch. Zvlášť vedoucí Jolteon metal jednu Bleskovou vlnu za druhou a dával tak Firestormovu týmu pořádně zabrat.


Billy ještě chvíli koukal na vřavu a chaos před sebou a pak se vrhl do boje. Usmyslel si, že než začne bojovat, musí najít Firestorma. Po chvilce prodírání mezi bojujícími Pokémony (Při kterém ho málem trefil jakýsi mrazivý útok.) ho konečně našel, jak bojuje proti dvěma Vigorothům zároveň a má co dělat, aby se jejich Škrábavým útokům ubránil. Billy zaktivoval spóry a vyslal na pravého Vigorotha spršku semínek. Útok se trefil. Vigoroth se zhroutil a ztěžka oddechoval. Billy ho chtěl dorazit, ale vtom se tam odněkud nachomýtla Flammosy a udeřila ležícího Vigorotha Železným ocasem do hlavy. Firestorm s druhým Vigorothem se mezitím vmísili do vřavy. Billy se usmál, ale ne nadlouho. Zezadu se k němu totiž připlížil jakýsi další Seviper a sevřel ho v pevném ovinutí svého těla. Treecko skoro nemohl dýchat. Snažil se zoufale vyprostit z ocelového sevření, ale marně. Najednou však znovu uviděl Flammosy, jak letí vzduchem přímo na něj a na Sevipera. Zavřel oči a připravil se na srážku. BUM!
Flammosy prudce vrazila do Sevipera, ovinutého kolem Billyho, a tím ho strhla k zemi. Ovinutí povolilo a Billy se pořádně nadechl. Hned se však vzpamatoval, omráčil ocasem bezmocného Sevipera a sklonil se nad Flammosy. Nebyla nějak zvlášť zraněná, ale byla v bezvědomí. Musím bojovat dál, řekl si Billy v duchu a rozhlédl se. Uviděl další přátele v bezvědomí, ale i někteří bandité už byli mimo hru. Vedoucí Jolteon však neustále metal blesky se závratnou rychlostí. Billy se rozhodl. Otočil se na patě a skočil po jednom Mightyenovi se zaktivovaným Vstřebacím útokem. Svou oběť zasáhl naplno. Mightyena se skácel na zem a Billy ho dorazil Úderem. Potom zaktivoval Rychlý útok a vyletěl proti Jolteonovi. Jolteon ho však viděl a střelil po něm blesk. Treecka elektrický výboj srazil k zemi. Před očima se mu roztančily hvězdičky a celý se roztřásl. Jolteon dalším Bleskovým útokem vyřadil Foxeryho a došel až k Billymu.
„Tolik jsem toužil tě chytit.“ promluvil k němu „A teď můžu svůj chtíč ukojit. Připrav se na bolestivé omráčení.“ a začal shromažďovat v těle elektrickou energii. Billy si pomyslel, že se nemá cenu bránit a jen klidně ležel. V momentě, kdy už čekal, že ho elektrický výboj omráčí, se však ozval obzvlášť hlasitý výkřik a Jolteona někdo strhl k zemi. Tím někým byla Glocker. Billy nemohl uvěřit svému štěstí. Vstal a došel ke Glocker, která držela Jolteona u země. Na hřbetě měla dva dlouhé škrábance a břicho měla celé popálené.
„Díky, mami.“ vydechl Billy.
„To je v poho.....“ začala Glocker, ale nedořekla, protože Jolteon vypustil velmi silný elektrický výboj, který zasáhl ji i Billyho. Treeckovi se na chvíli zatmělo před očima.
Když se probral, Jolteon byl už někde jinde, Glocker ležela v bezvědomí na zádech a kolem stále zuřil boj. Už to ale zdaleka nebyla taková vřava. Mnoho Pokémonů z Firestormova týmu bylo omráčených, zatímco vyřazených banditů bylo o dost míň. Billy se opatrně nadzvedl a rozhlédl. Vlevo i vpravo od něj bylo vidět několik zápasících dvojic. Jedna dvojice – konkrétně to byl Samuel a jeden Mightyena – byla postavena tak, že Billy ležel přesně mezi soupeři. Samuel a Mightyena se však tak soustředili na boj, že si ho nevšímali a co chvíli mu některý z nich šlápl na břicho nebo na ocas. Billy zjistil, že není natolik oslabený, aby nemohl bojovat. Proto počkal, až k němu bude Mightyena co nejblíž a pak se vymrštil a použil na něj Vstřebací útok. Mightyena zavyl bolestí a ohnal se po něm. Toho využil Samuel a skolil Mightyenu Šavlovým tancem. Potom se otočil k sedícímu Billymu a podal mu jednu ze svých čepelí. Billy se chytil čepele a postavil se.
„Dík.“ řekl a utřel si pot z čela.
„To je dobrý.“ odpověděl Samuel.
„Bacha!!“ zařval Billy a pomocí Úderu podrazil Samuelovi nohy. Sám se ještě stihl sklonit před nějakým ledovým útokem, který proletěl nad nimi.
„Teď zas děkuju já.“ pronesl uznale Samuel a mohutným švihem se vyhoupl na nohy.
„Taky to nestojí za řeč.“ usmál se Billy „A teď, do boje!“
Postavili se vedle sebe a vyhlédli si své oběti. Samuel se pomocí Rychlého útoku rozletěl k Jolteonovi a Billy, rovněž za použití Rychlého útoku, vyrazil k Willymu, Fredovi, Steelerovi a Fruitneckovi, kteří stáli v řadě a bojovali proti Seviperovi, dvěma Sandshrewům (Jediní mezi bandity.) a Vigorothovi. Seviper právě používal Jedové žahnutí a zasypával členy Firestormova týmu jedovými jehličkami. Billy nastavil rameno a vrazil do Sevipera plnou rychlostí Rychlého útoku. Seviper přeletěl své tři kumpány a zapadl kamsi do křoví.
„Výborně, Billy!“ ocenil ho Fruitneck. Billy se pousmál a zpevnil ocas. Snažil se aspoň jednoho ze tří banditů zasáhnout Úderem. Ti však na něj byli příliš rychlí. Mistrně uskakovali a ještě stihli útočit pomocí svých Škrábavých útoků. Billy však nezůstal pozadu a nasadil tu nejrychlejší kombinaci útoku a uhýbání, jakou za daných podmínek svedl. Ve výsledku to vypadalo tak, že Billy unikal zásahu o pouhé milimetry a jeho útoky zase těsně míjely bandity. Úhybné manévry všech čtyř bojovníků byly vynikající, ať už se jednalo o skoky, sklony, kotouly a jiné. Fruitneck, Steeler, Fred a Willy tomu všemu zaujatě přihlíželi. Najednou se však za nimi zjevil Jolteon a chtěl vrhnout další blesky. Steeler ho ale zaslechl, varovně křikl a vzlétl. Ostatní stihli ještě včas uhnout před ničivou Bleskovou vlnou. Billy si, i přes pekelné soustředění na boj, všiml, že jeho přátelé jsou v nesnázích. Rozhodl se ukončit souboj co nejrychleji. Ke švihání ocasem přidal ještě Semínkový útok a brzy se mu povedlo zasáhnout dávkou semínek jednoho ze Sandshrewů, který okamžitě padl k zemi. Billy pak kombinací obou útoků se štěstím vyřídil Vigorotha a chtěl uhnout před dalším Škrábavým útokem od zbývajícího Sandshrewa. Potíž byla v tom, že nebylo před čím uhýbat. Billy se zarazil a pohlédl na svého posledního soupeře. Ten jen nevěřícně zíral na nehybná těla svých kumpánů.
„Co je?“ promluvil Billy „Už nechceš bojovat?“
Sandshrew otevřel tlamu a vychrlil spršku jedových jehliček. Billy uskočil stranou a chtěl přiskočit k Sandshrewovi a udeřit ho ocasem. Sandshrew se však také vyhnul. Rozpřáhl se ke Škrábavému útoku. Ale dřív, než mohl udeřit, ho pohltil oranžový Hyper paprsek. Billy překvapeně vytřeštil oči. Teprve když paprsek ustal a Sandshrew se sesul k zemi, otočil Treecko hlavu směrem, odkud paprsek přišel. Nedaleko od něj ležela Flammosy a očima unavenýma a na štěrbinku přivřenýma ho pozorovala. Použití Hyper paprsku ji zřejmě připravilo o poslední zbytky energie, protože po chvilce přerývaně vydechla a znovu omdlela.
„Zatraceně!“ ulevil si Billy. Situace kolem se víc zdramatizovala. Počet bojeschopných Pokémonů se na obou stranách nečekaně vyrovnal, nicméně nebyl ani nijak velký.


Billy těkal pohledem mezi bezvládnou Flammosy a jedním z posledních soubojů – Firestorm a Wolfy proti dvěma banditským Mightyenům. Potom si vzpomněl na Jolteona a prudce se otočil. Fruitneck se právě zvedal ze země a pod ním ležel omráčený a ošklivě pohmožděný Jolteon. Steeler, Willy a Fred stáli vítězoslavně nad třemi omráčenými bandity, které zřejmě před chvílí vyřídili.
„Myslím, že tohle jsme zvládli.“ pravil Fruitneck spokojeně.
„Pojďte pomoct Firestormovi a Wolfymu!“ vyjekl Billy.
„Jasně!“ řekli Fruitneck, Steeler, Fred a Willy zároveň. Pětice Pokémonů se rozběhla k Firestormovi, Wolfymu a jejich dvěma soupeřům. Jakmile se dostali až k Mightyenům, použili své útoky. Billy Semínkový útok, Fruitneck a Steeler Ocelové křídlo, Fred Psychický paprsek a Willy Ochromující pyl. Mightyeni se vůbec nezmohli na odpor a podlehli pětinásobnému útoku. Jakmile se usadil rozvířený prach, bylo konečně možné pořádně si prohlédnout bojiště. Na mýtině bylo spousta omráčených Pokémonů a v četných lidských klecích byli umístěni zajatí Pokémoni. Billy ale v prvé řadě zaměřil pozornost na Firestorma a Wolfyho. Zatímco Wolfy byl zcela nezraněn, Firestorm těžce oddechoval, měl hrozivě vyhlížející tržnou ránu na hlavě a modřiny po celém těle. Přesto se však bez jakýchkoli problémů udržel na nohou.
„Zvítězili jsme!“ vyhrkl Vulpix radostně a nepatrně nadskočil.
„Myslím, že bychom měli vzkřísit ostatní a pootvírat ty klece s uvězněnými Pokémony.“ mínil Fruitneck.
„Jo, to máš pravdu.“ přikývl Firestorm. Pomalu se otočil směrem k Flammosy a vykročil. Billy si po chvilce uvědomil, proč Flammosy omdlela a křikl na Firestorma: „Počkej!“ Firestorm se okamžitě zastavil.
„Flammosy asi jen tak nevzbudíš. Investovala zbývající energii do Hyper paprsku, tím pádem ji asi nebude možné vzkřísit, dokud nenabere síly, aby vydržela při vědomí.“ vyložil Billy zkroušeně. Nebyl si ani jistý jestli je jeho hypotéza správná. Nejistota ale hned opadla, když Firestorm zaraženě promluvil: „Máš pravdu. Pokud Flammosy skutečně omdlela z nedostatku energie, pak bychom jí měli nejdřív energii dodat, nebo počkat až ji nabere sama. Na tohle jsi přišel sám?“
„Ano.“ prohlásil hrdě Billy.
„Ty jsi fakt inteligentnější, než vypadáš, Billy.“ zavrtěl hlavou Firestorm a zamířil namísto k Flammosy, k jednomu Zigzagoonovi. Nebyl to však Foxery. Byl totiž znatelně větší.


Billy a ostatní neotáleli, rozešli se po mýtině a pokoušeli se křísit Pokémony z Firestormova týmu. Kdykoli došli k nějaké kleci, otevřeli ji a krátce se seznámili se zajatcem uvnitř. Probral-li se některý z banditů, byl okamžitě paralyzován Willyho Ochromujícím pylem. Billy se osobně ujal probouzení Glocker. Probrala se skoro hned, když jí Billy zatřásl s rukou.
„Eeeeech............Billy. Co se..........stalo?“ zaúpěla.
„Dostali jsme oba elektrickou ránu od Jolteona.“ vysvětlil Billy „Ale teď už je po bitvě. Zrovna křísíme poražené a osvobozujeme vězně....“ sotva dořekl slovo „vězně“, přerušil ho jakýsi syčivý zvuk. Billy se lekl, že je to nějaký Seviper a rychle se otočil směrem odkud zvuk vyšel. Ale ukázalo se, že zasyčení vyšlo z nedaleké, dosud neotevřené klece.
„Počkej chvilku, mami.“ zamumlal Billy neurčitě a zamířil ke kleci. Obešel její masivní roh a upřel oči do mezer mezi mřížemi. Jeho pohled se setkal s pohledem nějakých cizích červených očí. Trochu poodstoupil, aby si prohlédl Pokémona uvnitř. Vypadal trochu jako Mightyena, akorát byl bílý a mnohem hubenější. Obličej měl černý a z pravé části čela mu vyrůstal černý zahnutý roh. Zbytek hlavy byl stejně bílý jako srst. Podobně jako Mightyena, se i neznámý Pokémon pohyboval po čtyřech. Billy na něj nejdřív zíral s otevřenou tlamou. Pak ho nesměle oslovil: „Nejsi ty náhodou druhý vývin Vulpixe?“ To bylo první, co ho napadlo, protože mu zajatec připadal tak trochu podobný Vulpixovi. Pokémon v kleci se zasmál. Měl velmi hluboký hlas:
„Ne, to teda nejsem. Já jsem Absol.“ Billy ještě nikdy o Pokémonovi jménem Absol neslyšel. Snad proto se zatvářil nechápavě.
„Jmenuji se Absus,“ pokračoval Absol „A chtěl jsem tě požádat, jestli bys, prosím, nemohl otevřít mou klec.“ (Absus se čte stejně jako se píše.)
„Cože?.........Ach tak........Jasně.“ vzpamatoval se Billy a zkoumal mřížovaná dvířka, aby zjistil, jak by se dala otevřít. Na pravém okraji objevil závorku zajištěnou visacím zámkem.
„Ale jak to mám otevřít?“ zeptal se bezradně.
„Použij semínka.“ pravil Absus laskavě. Billy vyzkoušel na zámek svůj Semínkový útok. Ale nestalo se nic. Zámek byl pořád jako nový. Treecko chtěl užuž říct, že zámek nedokáže rozbít, ale vtom dostal nápad.
„Co takhle zkusit Úder ocasem?“ navrhl. Absus se znovu zasmál.
„Zkusit to můžeš, ale pochybuju, že se ti to povede. Zkoušel jsem všechny fyzické útoky, které umím, ale nic nepomohlo.“
„A jaké útoky umíš? Myslím všechny.“ zajímal se Billy.
„Třeba Ledový paprsek umím. Náročný útok. Zkusím ti ho předvést.“
Absus se zhluboka nadechl. Pak otevřel tlamu, chvíli v ní shromažďoval bílo-modrou kouli energie a pak vyslal paprsek stejné barvy před sebe. Pařez, do kterého se trefil, se okamžitě pokryl ledem.
„Páni!“ vyjekl Billy a zkusil pevnost ledu ocasem. Led popraskal a pařez se roztrhl vejpůl. Když to Billy spatřil, hlavou mu probleskla další skvělá myšlenka.
„Absi, použij co nejsilnější Ledový paprsek na mříže.“
„A proč?“ podivil se Absus.
„Koukni na ten pařez.“ řekl Billy věcně a kývl směrem k pařezu. Absovi chvíli trvalo, než to pochopil.
„Jsi si jistý, že to vyjde?“ zeptal se nejistě.
„Musí to vyjít!“ vyhrkl Billy rozhodně. Absus potřásl hlavou a začal se soustředit na útok. Chvíli na to znovu uvolnil ledovou energii a mříže zamrzly. Billy jen chvilku uvažoval. Pak vyskočil, zpevnil ocas a švihl jím proti mřížím. Led znovu popraskal, ale mříže zůstaly celé.
„Zkus to ty.“ zabručel Billy a mnul si ocas. Absus ustoupil úplně dozadu a rozběhl se proti mřížím. Ozvala se dunivá rána, při které Billymu přeběhl mráz po zádech. Absus taky mříže nezdolal a navíc se hned potom, co do nich hlavou narazil, sesul k podlaze klece. Billy se chytil mříží a strnule koukal na Absola.
„To ne.....Absi......Absi.....Prober se...“ šeptal zoufale. K jeho překvapení se Absus nečekaně vymrštil a smál se.
„Dělám si legraci!“ vykřikl pobaveně „Ale teď už vážně.“
Postavil se trochu bokem a začal do mříží vrážet tělem. Asi po čtvrtém nárazu mříže konečně povolily a Absus vyletěl ven. Obratným švihem se zvedl ze země a došel k Billymu, který se na něj usmíval.
„Vítej na svobodě.“ pronesl Treecko bodře.
„Díky.“ řekl Absus „Jak se vůbec jmenuješ?“
„Billy.“
„Pěkné jméno. Hele támhle ten Pokémon je ti hodně podobný.“ vyhrkl Absus vzrušeně a kýval hlavou směrem ke Glocker, která se už postavila a opírala se rukou o stěnu jednoho z banditských obydlí. Billy se koukl udaným směrem a uchechtl se.
„No jistě. To je totiž moje máti, Absíku.“
„Aha.....ehm...Ano. No....jasně.“ Absus poněkud znervózněl.
„Pojď. Já tě představím.“ zamumlal Billy, chytil Absa oběma rukama za přední tlapu a táhl ho směrem ke Glocker.
„Mami, toto je náš nový přítel, Absus.“ oznámil Billy hrdě, když došel až ke své matce a pokynul rukou směrem k Absolovi, který stále nervózně šoupal tlapami. Glocker se přestala opírat o obydlí a usmála se na Absa.
„Těší mě. Já jsem Glenda, Billyho matka.“
„Taky mě.....těší.“ hlesl Absus.
Billy náhle zaslechl hluk, jako když se někdo přehrabuje v hromadě haraburdí. Pohlédl směrem k bojišti a viděl, jak se Firestormův tým a osvobození zajatci baví prohledáváním banditských domů. Pousmál se a nezaujatě otočil hlavu zpátky ke Glocker.
„Mrzí mě, že jsem tě nechala ve štychu, Billy.“ zabručela Glocker roztřeseně „Měla jsem tušit, že vypustí elektrický výboj, a omráčit ho dřív, než stihl ten výboj vyslat.“
„Mě to trefilo taky, takže se nemusíš nic vyčítat.“ chlácholil ji Billy. Glocker se na něj usmála a změnila téma:
„Myslím, že bychom měli pomoct Firestormovi s probouzením ostatních.“
„Jo. To máš pravdu.“ řekli Billy a Absus zároveň.
„Páni. Znáte se pár minut a už jste perfektně sehraní.“ konstatovala Glocker. Billy s Absem si vyměnili významné pohledy a pak společně s ní vykročili k Firestormovi, který stál uprostřed bojiště a nic nedělal.
„Co ty jsi vůbec, zač?“ zeptala se Glocker Absa, když šli prostředkem tábořiště.
„Absol.“ odpověděl Absus už pevnějším hlasem.
„V tom případě jsi první Absol, jakého jsem kdy viděla.“ prohlásila Sceptilka. Firestorm si všiml, že k němu jdou Billy, Glocker a Absus a vyšel jim naproti.
„Vidím, že sis mezi zajatci našel přítele, Billy.“ pravil a otočil se k Absovi „Ty jsi Absol, viď? Jak se jmenuješ?“
„Absus.“
„Fajn, Absi. Jsem rád, že tě poznávám. Já jsem Firestorm.“
„Tvůj tým se mi líbí.“ řekl Absus. Firestorm se trošku začervenal.
„Ehm.....Dík. Jestli.......jaksi.........chceš, mohl by ses stát jeho členem.“
„Fakt?“ rozzářil se Absus „To beru!“
„Tak platí.“ kývl Firestorm radostně „Později tě seznámím s ostatními.“
„Měli jste problém s otevíráním klecí?“ optal se Billy Firestorma.
„Ne.“ mávl přední tlapou Vulpix „Vždycky tam byla jen taková západka, kterou jsi jen vyndal a bylo to. Jen u Leona byla klec uzavřena vynálezem, kterému lidé říkají visací zámek. Ale i ten jsme nakonec zdolali.“
Billymu padl pohled na Pokémony z týmu, kteří právě prozkoumávali další banditské obydlí.
„Nacházejí naši Pokémoni v těch domech něco zajímavého?“ byla Treeckova další otázka.
„Ne. V každém domě je jen pelech a nějaké nádoby z lidských materiálů.“ odpověděl ledabyle Firestorm. Billy chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho velmi známý trochu hlubší hlas.
„Je to možné?!? Vidím snad toho Treecka, který má takové štěstí, že i stromy a větve jsou na jeho straně?!?“
To řekl Leon. Stál před jednou z klecí a culil se od ucha k uchu. Svým výkřikem pochopitelně narážel na Billyho, přilepeného za ocas na větvi.
„Leone.“ hlesl Billy. Ivysaur došel až k němu a koukal mu zpříma do očí.
„Tak jsi to ty nebo ne, Billy?“ vyhrkl netrpělivě.
„Jasně, že jsem to já!“ houkl Billy.
„Musím říct, že jsi velmi učenlivý. Od Firestorma jsem se už dozvěděl, že když jsme tě našli, uměl jsi jenom jeden útok. A teď už umíš čtyři! Nikdy jsem neviděl Pokémona, který by nabíral zkušenosti tak rychle. Firestorm si tě vzal pěkně do parády!“ vyklopil Leon jedním dechem plným úžasu.
„Byl takovej už od narození.“ zavrněla Glocker a pohladila Billyho po hlavě.
„A ty jsi kdo?“ zeptal se Leon znepokojeně.
„Jeho máti.“ sykl Firestorm aniž by pohnul koutky tlamy.
„Ááááá, Moc mě těší........eeehhhhm.“ protáhl Leon a zarazil se.
„Glenda.“ utrousila Glocker. Ivysaur jen kývl. Firestorm se rozhlédl a řekl: „Leone, mohl bys, prosím, trochu vyléčit naše zraněné spolubojovníky?“
„Ale Friedrichu. Já jsem Auru dlouho nepoužil. Nedokážu dodat moc energie prostřednictvím Aury. Musel bych si používáni Aury znovu osvojit a to samozřejmě trvá.“ namítl Leon.
„Aspoň to zkus. Prosím.“ naléhal Firestorm.
„Jak chceš.“ řekl Leon „A začnu s tebou.“
Zatímco Ivysaur léčil Firestorma, Absus se zeptal Billyho: „Jak to myslel s těmi stromy a větvemi?“ Billy si pošoupl větvičku, kterou měl ještě od Tribestového obřadu v tlamě, z jednoho koutku do druhého a stručně Absovi vylíčil, jak se dostal do Swiftovského lesa a jak se seznámil s Firestormovým týmem.
„Ty máš život plný nástrah, Billy.“ mínil Absus „Taky bych chtěl takhle žít.“
„A proč?“ vykulil oči Billy.
„Protože miluju dobrodružství.“ pravil Absus zasněně. Billy potřásl hlavou a pokrčil rameny.


Leonovo léčení všech členů týmu trvalo asi deset minut. Ukázalo se, že se Ivysaur nemýlil. Jeho Aura byla opravdu docela slabá a u většiny případů jen trochu zmírnila bolest.
„Vidíš to?“ houkl Leon na Firestorma „Já jsem to říkal, že to nemá smysl. A navíc mě to docela unavilo, takže asi nebudu moct odrážet případné útoky, popřípadě sám útočit....“
„Tiše!“ sykl Firestorm a celá mýtina se ponořila do ticha. Všechny nervy v Billyho těle se napnuly jako špagáty. Měl pocit, že vnímá i šustot listí a tiché hučení vánku. Ve skutečnosti však slyšel ze všech stran šustot a praskání, jakoby se někdo prodíral lesním porostem.
„Utvořte shluk.“ šeptl Firestorm. Všichni Pokémoni z týmu, kromě Flammosy, která byla stále v bezvědomí, se shlukli kolem zajatců, Glocker a Samuela. Billy si ale všiml, že Flammosyno tělo leží nechráněné uprostřed volného prostranství. Tiše se vykradl ze skupinky a odtáhl Flammosy do bezpečí jedné z klecí. Dost se při tom zapotil, ale byl se svým dílem spokojen. Pak se po špičkách vrátil zpět na své místo a napjal sluch. Praskání se blížilo čím dál víc. A pak se stalo něco nečekaného. Ze všech stran se z porostu vynořili noví bandité! Utvořili kruh a obklíčili Firestormův tým neproniknutelným kruhem. Byli to znovu samí Vigorothi, Sevipeři a Mightyeny. Kruh banditů se sevřel až úplně těsně ke shluku. Nikdo z nich však nezaútočil. Poté na pár vteřin znovu zavládlo ticho. Pak Firestorm poplašeně hlesl: „To je zlý.“
„To si piš, že je to zlý!“ zařval Vigoroth, který stál k němu nejblíž a surovým direktem srazil Vulpixe k zemi. Firestorm se nezvedl. Asi mu docházela energie.
„Co jste to tu provedli?!?“ zařval znovu Vigoroth „Úplně jste to tady vyplenili! Neměli jste si zahrávat s bandity. Teď vás čeká krutý trest! Všechny! Kdyby vás ale zajímalo, kdo jsme, tak jsme záložní posila. Dostali jsme nouzovou zprávu od jednoho z našich a přišli jsme sem. Tak teď si s váma trochu pohrajem. O nic se nepokoušejte, nebo všichni nasadíme své nejsilnější útoky a garantuju vám, že budete mít štěstí, jestli to přežijete ve zdraví. Začnu třeba...........s tebou!“ a ukázal na Absa. Jiní dva Vigorothi vyrazili vpřed, popadli Absola a doslova ho vyhodili ven ze shluku. Absus dopadl na zem a už se nepohnul. Vedoucí Vigoroth k němu došel a křikl: „Vstaň!“ Absus se roztřeseně zvedl a hleděl Vigorothovi do očí.
„Nejdřív si na tobě natrénuju Ledovou bouři.....“ začal Vigoroth mlsně, ale Absus ho přerušil: „Ale mě to nezajímá, co se mnou uděláš.“
Vigoroth zatnul pěsti a zařval tak, že Billymu zabrněly bubínky: „NEBUĎ DRZÝ!!!“ a udeřil Absa takovou silou, že odlétl až do křoví.
„Hej!“ křikl Billy „To nebylo zapotřebí!“
Vigoroth se otočil jako na obrtlíku, přiskočil k Billymu a zvedl ho do vzduchu: „Já ti tedy ukážu, co není zapotřebí.“ zasyčel „Harvey, pojď sem a ukaž tomu Treeckovi, co je naše nejkrajnější řešení.“
„Ne, ne! Pusť mě!“ křičel Billy a bezmocně se zmítal ve vzduchu.
„Jestli ho nepustíš, krutě si to odskáčeš!“ zařvala Glocker zoufale.
„Fajn, jdeš na řadu jako druhý, Sceptile!“ zaryčel Vigoroth. O pár vteřin později ucítil Billy nepříjemné kousnutí. Vigorothovy prsty povolily a Treecko se rozplácl na zemi.
„A teď se zkus postavit.“ ušklíbl se Vigoroth. Billy se začal zvedat, ale vtom mu začalo být strašně špatně. Měl závrať a cítil bolest v břiše a hrudi. Spadl zpátky na zem.
„NEEEE!!“ vřískla Glocker a skočila po Vigorothovi. Ten ji však postřehl a bleskově se vyhnul. Sceptilka proletěla kolem a dopadla na zem. Následně všichni ostatní Vigorothové otevřeli tlamy a vypustili na ni bílé mrazivé paprsky, které ji úplně pohltily.
„Mami....... ...eech....ee..........to....ne....mami...“ vypravil ze sebe Billy. Každý pohyb mu dělal hůř a hůř. Začaly mu dokonce chromnout končetiny. Bolesti se stupňovaly do neskutečné intenzity. Vigorothi mezitím dokončili útok. Billy s obrovským úsilím zvedl hlavu. A polila ho strašná hořkost. Glocker byla opět v bezvědomí. Po celém těle měla hrůzně vyhlížející námrazu a na některých místech dokonce i led! Billy už neměl sílu se na to dívat, protože mu začalo hučet v hlavě.
„Každý kdo se bude vzpírat skončí takhle,“ pronesl vedoucí Vigoroth a ukázal na svíjejícího se Billyho „nebo takhle!“ a ukázal na Glocker, zdecimovanou Ledovými bouřemi.
„Kdepak!“ ozval se Billymu nepovědomý neznámý hlas zpoza vedoucího Vigorotha. Treecko jen lenivě zvedl zrak, aby zjistil, kdo promluvil. Mezi obrovskýma nohama vedoucího Vigorotha byla vidět jen zelená vidlicovitá chodidla „Nikoho dalšího už tady mrzačit nebudeš ty mizero!“ řekl neznámý. A než se stihl Vigoroth otočit, objevil se jakýsi zelený záblesk a Vigoroth se s mohutným výkřikem zřítil k zemi. To už se však Billymu zatmělo před očima. Ještě ale neomdlel. Stále vnímal všechny zvuky. Útok neznámého bojovníka byl zřejmě posledním impulzem k útoku celého týmu. Ze všech stran se ozýval bojový pokřik a Billy i přes strašná muka vnímal, jak jeho přátelé začínají používat jeden útok za druhým. Netrvalo dlouho a vznikla nová bojová vřava obrovských rozměrů. Billy najednou pocítil, že ho kdosi jemně zvedl ze země a kamsi ho nese. Podle barvy zrychleného dechu, který k němu pravidelně doléhal, usoudil, že je to týž bojovník, který napadl vedoucího Vigorotha. Jeho úsudek se potvrdil, když se shora ozval hlas neznámého, středně vysoký a velice skřehotavý: „Vydrž! Pomoc se blíží! Já vím, otrava není žádná legrace!“
Takže jsem otrávený. Je se mnou ámen, pomyslel si Billy. Najednou zašustilo křoví a vřava se trochu ztlumila. Potom ho neznámý opatrně položil na zem.
„Jak je na tom?“ ozval se druhý neznámý hlas. Billy začal vnímat všechny zvuky, jako by zněly z velké dálky.
„Pokročilá fáze otravy. Postarej se o něj. Já jdu pomoct v bitvě.“ vyhrkl neznámý bojovník.
„Jasně.“ ujistil ho druhý hlas. Křoví znovu zašustilo.
„Treecko, jestli mě slyšíš, pokus se otevřít tlamu.“ řekl druhý hlas. Billy roztřeseně otevřel tlamu a čekal. Mezitím jeho křeče, bolesti a závrať ještě zesílily.
„Fajn. A teď vypij tohle. Je to protilátka. Vliju ti to přímo do tlamy, takže se připrav.“ pravil druhý hlas. Billy ucítil, jak mu někdo nadzvedl a podepřel hlavu. Pak mu do otevřené tlamy začala proudit nějaká tekutina. Neotálel a začal ji polykat doušek po doušku. Jakmile vypil všechen protilék, zaplavila ho horkost a zakuckal se. Všechny nepříjemnosti naráz zmizely. Ještě chvilku trvalo, než se mu vrátil i zrak. Zjistil, že už není na mýtině. Ležel na mechové podestýlce a skláněl se nad ním cizí Pokémon, který vypadal jako člověk. Byl fialový a svalnatý a na každé končetině měl dva červené pruhy, které byly vždy v koleni nebo v lokti přerušeny. Pohyboval se nejspíš po dvou a v pase ho zdobil zlatý pás s červeným písmenem „P“. Když se mu Billy podíval do očí, usmál se na něj.
„Už vidíš?“ pravil neznámý Pokémon. Billy chtěl říct, že ano, ale neznámý ho zarazil „Hlasivky radši nepoužívej. Právě jsem zneškodnil jed, kterým tě otrávil ten Seviper, lidskou protilátkou. Dostal jsem je od jednoho člověka. Než se však z toho zcela zotavíš, musíš si odpočinout a nechat své tělo zvolna regenerovat. Nedá se to nijak urychlit. Mimochodem, já jsem John. Mě se to jméno moc nelíbí, proto si říkám Blade. A kdybys náhodou nevěděl, co jsem zač, tak věz, že jsem Machoke.“
Billy zkusil aspoň třeba zabručet. Stálo ho však hodně úsilí vydat krátký hřímavý zvuk.
„Neboj, němý nezůstaneš.“ chlácholil ho John „Hlas se obvykle vrací zdlouhavě.“
Po pár minutách se Treeckovy hlasivky skutečně trochu uvolnily.
„Mu-sím............po-mo-ct.......v.......bi--tvě.“ zachrčel.
„Na to ani nemysli!“ zavrtěl hlavou John „Jsem si jistý, že momentálně nedokážeš provést ani jeden ze svých útoků. Jed působil příliš dlouho. Než budeš aspoň trochu bojeschopný, bude to trvat minimálně půl hodiny.“
„A........to.......je......jak.......dlou-ho?“ vyslovil zvolna Billy.
„To se těžko vysvětluje.“ podrbal se John za uchem „Půl hodiny je třicet minut a jedna minuta je šedesát sekund. Ale tyhle počty jsou složité i pro některé lidi, natožpak pro Pokémony.“ Billy byl rád, že John o tom, jak dlouho je půlhodiny, už nechce mluvit. Z Machokova výkladu totiž nepochopil vůbec nic. Svíravý pocit v jeho krku trochu ochabl. Hned toho využil a zeptal se: „Máte.....tu.....ně-ko..-ho, kdo......by....dokázal léčit.... ..... zmrazení?“
„Koukáš se na toho správného Pokémona.“ prohlásil hrdě John a vypjal hruď „Kde máš někoho zmrazeného?“
Billy nebyl s to vyslovit krutou pravdu. Proto jen ukázal směrem k mýtině, odkud se stále ozýval hluk boje. John se přes něj naklonil a prozkoumal očima mýtinu.
„Aha.“ pokýval hlavou „A kdo je ten kus ledu?“
Billy se zakuckal. Jen co se mu podařilo kašel ovládnout, vyhrkl rozladěně: „Moje máti..........krucinál!“
„Ah.....Omlouvám se.“ řekl honem John.
„Jak se.....odvíjí bit-va?“ protáhl Billy už klidnějším hlasem.
„Nějaký Vulpix bojuje se Sandshrewem,“ hlásil John „Jinak všichni ostatní bandité jsou už vyřazeni. Ááá, jde k nám druhý Pokémon, který má zásluhu na tvé záchraně.“
Billy se posadil.
„Kde je?..........musím ho....vidět! Tuším totiž, kdo.....to je!“
„Vážně?“
„Ano.......Je to......Grovyle, viď?“
„Ano.“
„A je to......samice?“
„Ne.“ zavrtěl hlavou John.
„Aha.“ řekl upjatě Billy. Myslel si, že jeho zachránkyní je Sharphand. Křoví vedle Billyho se rozhrnulo a objevil se Grovyle. Billymu bylo okamžitě jasné, že Ben není tak dobrý tesař. Špatně totiž vystihl velikost Sharphand vůči ostatním Pokémonům. Krátce řečeno: Grovyle, který přišel, se zdál být o ždibec menší, než Mightyena, ačkoli Sharphand na obrázku Tribesta byla stejně vysoká jako Swampert.
„Bitva je skoro u konce.“ zaskřehotal příchozí, ale když postřehl, že Billy sedí, změnil tón „Jak se cítíš? Můžeš mluvit?“
„Můžu mluvit. A teď už se cítím docela dobře.“ řekl Billy.
„Tak to je fajn.“ broukl úlevně Grovyle „Měl jsi dost namále. Ale jak vidím, tak Johnova první pomoc tě dala dohromady.....“
„Kurte!“ přerušil ho John „Ještě ses mu nepředstavil.“
Grovyle přistoupil blíž. Stál přímo nad Billym. Ten najednou ucítil příjemnou mentolovou vůni. Chvilku pátral po jejím původu, než s úžasem zjistil, že vůně vychází z Grovylova dechu. Grovyle natáhl ruku k Billymu.
„Vstaň, prosím. Nemám rád, když mi ten komu se představuju není roven.“
Billy se chytil ruky a postavil se. Teď už není pochyb, že ten Grovyle má mátový dech, pomyslel si.
„Já jsem Grovyle, ale to jako Treecko určitě víš. Jmenuju se Kurt Reeves. To příjmení jsem si dal sám, když jsem ho zaslechl od jednoho člověka. Přezdívá se mi Peppermint a zkus hádat proč.“ řekl Grovyle a přivřel oči.
„Protože tvůj dech voní po mátě.“ odvětil Billy.
„Ovšem.“ souhlasil Peppermint.
„Ale čím je to způsobeno?“ zeptal se Billy zmateně. Peppermint se usmál a začal vykládat: „Ten člověk, od kterého jsem přejal své příjmení, seděl pod stromem a vedle sebe měl položené mátové bonbony. No, a když se nedíval, pár jsem mu jich uzmul a protože jsem byl nedočkavý, hned jsem si je rozbalil a snědl. Strašně mi to zachutnalo a dospěl jsem k závěru, že samotná máta musí chutnat velmi podobně. Tak jsem zkusil žvýkat listy máty. Má domněnka se potvrdila. A od té doby je máta můj nejoblíbenější pamlsek. Dávám si ji docela často a možná proto mám svěží dech.“
„Zajímavé.“ podotkl Billy. Vtom ho napadla pošetilá myšlenka.
„Kurte?“ řekl vážně.
„Ano?“
„Neznáš náhodou nějakou Grovylku, která si říká Sharphand?“
Peppermint se rozesmál. Billy to nechápal a proto jen mlčel a hleděl na Grovyla, jak se zalyká smíchy.
„Echech....Echacha.....milý Treecko.“ začal laskavě, když se trochu zklidnil „Sharon Sharphand Reevesová je moje sestra!“


CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky