Billy se za chvilku rozkoukal a zjistil, že je uvnitř té červeno-bílé koule. Kupodivu věděl, co má dělat. Rozběhl se proti stěně a narazil do ní ramenem. Nic. Ale Billy to nevzdával a zkoušel to znovu a znovu. Asi při patnáctém úderu ho napadlo něco lepšího. Rozběhl se a těsně před zdí vyskočil a vší silou udeřil do zdi ocasem a nohama. Zřejmě to stačilo, protože se mu před očima rozzářilo bílé světlo. Zase pár vteřin nic neviděl a potom zjistil, že znovu stojí ve křoví. Oddechl si. Vtom se za ním ozval slabý hlas:
"Eech......uf.....Prá-á-vě......jsi zvlá-dl......d-da-další...těžkou věc. D-d-dostal...s-ses-s....z....Po...ké....balllu.“
Otočil se. Firestorm pořád ležel na zádech a i přes svůj politováníhodný stav se usmíval od ucha k uchu.
"Jak je ti?" zeptal se Billy.
"M-moc....d-do-dob-ře.....n-ne." vykoktal Vulpix "Př-iveď Hillary. Po-třebu-ju první pomoc."
"Dobře." přikývl Billy, otočil se a rozhrnul křoví.
Naskytla se mu legrační podívaná. Člověk ležel na zemi a na prsou mu seděl Fruitneck a tiskl ho k zemi.
"Pusť mě! Pusť mě ty brontosaure šílenej! TAK MĚ PUSŤ!" ječel kluk.
Fruitneck se nevesele zasmál a řval na člověka:
"CHYTILS JEDNOHO Z MÝCH NEJLEPŠÍCH PŘÁTEL A JÁ TĚ TEĎ ZA TO ZTRESTÁM!!!"
Fruitneck neuměl mluvit lidskou řečí, proto na něj kluk jen nechápavě civěl. Billy si odkašlal. Fruitneck se na něj podíval.
"Rozhodni, co s ním uděláme, Billy." řekl nasupeně.
"Fruitnecku," hlesl Billy "Firestorm není chycený. Pokéball trefil mě. Ale on potřebuje doktora."
"Jak ses ale..."
"Až pak. Kde je Hillary?"
"Utekla."
"Ach....To je škoda. Pomož mi s ním ven z křoví prosím tě."
"A kdo ho," Fruitneck kývl hlavou směrem ke klukovi "Bude držet na zemi?"
Billy na to nic neřekl a přemýšlel. Najednou mu svitlo.
"Fruitnecku, kde je Charmeleon?"
"Támhle." sdělil Fruitneck pohrdavě a kývl směrem k protějšímu stromu "Chtěl jsem použít Ocelové křídlo, ale on se skácel ještě dřív, než jsem stihl křídla pořádně nabít. Zřejmě o něj není moc dobře pečováno."
Billy se podíval udaným směrem a spatřil Charmeleona opřeného zády o kmen stromu. Došel až k němu a vesele pozdravil:
"Ahoj. Jak je?"
"Špatně." odpověděl Charmeleon. Měl hrubý skřehotavý hlas. Billy směle pokračoval.
"Rozumí tvůj člověk tvé řeči?" zeptal se.
"Ano."
"Řekni mu, aby se sebral a odešel."
Charmeleon otevřel oči, podíval se na Billyho a chladně řekl: "Proč?"
"Protože tvůj člověk narušuje náš poklidný život." zahřímal Billy.
"Narušuje ho proto, že mi hledá kamarády."
"To respektuju. Ale můžu ti říct, že bych nechtěl žít u takového surovce."
"Máš recht." řekl Charmeleon a pousmál se "Ale já musím."
"Uděláš to pro mě?" vyhrkl dychtivě Billy.
Ohnivý Pokémon se na chvilku zamyslel a pak tlumeně pronesl: "Sice tě neznám, ale souhlasím. Pokusím se svého trenéra přesvědčit, aby hledal jinde."
"Dík moc." poděkoval Billy "Mimochodem nepotřebuješ něco?"
"Umíš mluvit lidskou řečí?" zajímal se Charmeleon. Bullet na něj vytřeštil oči.
"Co prosím?" vyjekl.
"Víš říkal jsem si jestli bys mě nemoh’ povolat zpátky do mého Pokéballu."
"A proč?"
"Abych si trochu odpočinul."
"Aha. A kde je?"
"Koukni se na pásek mého trenéra. Měly by tam být dva Pokébally. Přines je sem."
Bullet došel až ke klukovi a vyhrnul mu triko.
"Hej! Ruce pryč ode mě!" kvílel kluk. Nikdo však na něj nebral ohled. Billy mu z pásku odepnul dva Pokébally. Byly podivně mrňavé.
"Zmáčkni tlačítko uprostřed." zahalekal Charmeleon. Treecko poslechl a zmáčkl knoflík. Pokéball se zvětšil.
"A teď namiř tím Pokéballem na mě a řekni ,Vrať se do Pokéballu.’"
"Vrať se do Pokéballu!" pronesl Billy a namířil tlačítko Pokéballu na Charmeleona. Nic se ale nestalo.
"Zkus ten druhý."
Bullet už málem zkusil druhý Pokéball, když mu to došlo.
"Nejdřív promluv s trenérem." řekl rázně.
"Aaa promiň. Zapomněl jsem." plácl se Charmeleon do čela. Zvedl se a přišel ke svému bezmocnému trenérovi.
"Myslím, že bychom měli jít hledat divoké Pokémony jinam." pravil k němu "Tito Pokémoni jsou teď taky mí přátelé. Ale jsou divocí a nechcou přejít do tvého vlastnictví. Já už proti nim nepoužiju žádný útok, ať se ti to líbí nebo ne. Souhlasíš s mým návrhem?"
Kluk vypadal jako by chtěl Charmeleona potrestat za nevhodné chování. Pak si zřejmě uvědomil, že nemá smysl klást jakýkoli odpor, protože řekl: "Tak jo."
"Díky." zavrněl Charmeleon.
"Vrať se do Pokéballu." řekl znovu Billy a namířil druhý Pokéball na Charmeleona. Ten zčervenal a zmizel uvnitř. Fruitneck slezl z kluka. Trenér se postavil, přišel k Billymu a natáhl ruku. Billy se postavil na špičky a podal Charmeleonův Pokéball člověku do ruky.
"Díky." zabručel člověk ponuře. Pak se obrátil a odešel do lesa.
"Tak to bychom měli." vydechl Billy. Vtom si však vzpomněl na křoví. "Firestorm!" vykřikl přiškrceně. Otočil se jako na obrtlíku a mazal zpátky do křoví. Když přiběhl k Firestormovi, zklamaně zjistil, že Vulpix omdlel.
"Fruitnecku, pomož mi prosím tě!" vyhrkl Billy. Tropius vešel do křoví. Sotva však uviděl zbídačeného Vulpixe, zarazil se.
"Co koukáš?!? Dělej! Pomož mi!." zahučel Bullet netrpělivě. Trvalo ale ještě chvilku, než se Fruitneck probral a křídly nadzvedl Firestormovo tělo z jedné strany. Bullet přistoupil ke křídlu a odsunul Firestorma až na hřbet. Fruitneck si srovnal křídla a spolu s Billym vyšel před křoví.
"A co teď?" zeptal se Tropius, když se zastavili u vchodu do Donova příbytku.
"Teď bychom ho měli dostat někam do bezpečí." odpověděl Billy.
"Co takhle Donova nora?" navrhl Fruitneck.
"Myslím, že to není dobrý nápad. Lepší bude, když ho odnesem k Leonovi domů. Je to daleko?"
"Jo. Skoro přes celý les."
"Kruci! No ale....aspoň se projdeme."
A tak vyšli opačným směrem, než byla cvičiště.
Billy si říkal, že teď už se snad žádné problémy nevyskytnou. Ale to se mýlil. Po pár desítkách kroků se objevila nová komplikace. Firestormovo tělo pořád klouzalo ze hřbetu dolů. Vždycky se museli po pár krocích zastavit a vystrčit Firestorma zpátky na hřbet. Nakonec to vyřešili tak, že si Billy vyskočil na hřbet za Vulpixe a přidržoval ho. Takhle ušli asi tři sta metrů. Potom se ozval Fruitneck.
"Udržíš ho ještě?"
Billyho už z přidržování bolely ruce. Přesto však odpověděl: "Jo. Ještě to vydržím."
"Jestli dovolíte, tak vám s vaším přítelem pomůžu." ozval se za nimi vysoký skřehotavý hlas. Fruitneck se otočil a překvapeně civěl na Pokémona, který promluvil.
"Kdo to je?" pošeptal Tropius Billymu.
"Toho jsi nikdy neviděl? To je přece Sceptile. Moje poslední vývojové stádium." vysvětlil Billy.
Za nimi opravdu stál Sceptile. Ale jeho hlas se k němu vůbec nehodil. Slova se ujal Fruitneck:
"Bylo by fajn, kdyby jsi pomohl." řekl přívětivě.
"Promiň, řekl jsi pomohl?" zeptal se vyjeveně Sceptile "To si vyprošuju! Já jsem samice."
Zavládlo ticho. Potom promluvil Billy. A slovo, které řekl oplývalo štěstím a překvapením: "Mami?"
"Ano Billy. Jsem to já. Pojď k mamince, zlato."
"Počkej." řekl Billy a hlas se mu třásl. Opatrně Firestorma zvedl a položil ho šetrně na zem. Pak se vrhnul mámě do náruče.
"Jak jsi mě našla?" zahuhlal přidušeně s obličejem zabořeným do mámina břicha.
"To víš. Tak různě. Ptala jsem se všude možně." řekla Sceptilka, zatímco hladila Billyho po hlavě svou tříprstou rukou. Bylo to velmi dlouhé láskyplné objetí.
Když se konečně pustili, ujala se Billyho matka představování: "Tebe, myslím, ještě neznám." otočila se k Fruitneckovi "Já jsem Glenda. Někteří kamarádi mi říkají Glocker."(Jméno Glocker v ženském rodě je nesklonné!)
"T-T-Těší mě." zakoktal se Fruitneck a kývl hlavou na pozdrav.
"Mami, mohla bys ho prosím chvilku nést?" optal se Billy a kývl směrem k Firestormovi.
"Ano, jistě." souhlasila Glocker a zvedla Vulpixe ze země "Tolik jsi mi chyběl, synku."
"Taky se mi stýskalo." zabručel Billy.
"A kam to vlastně jdeme?" položila Glocker klíčovou otázku.
"Tady Fruitneck nás povede." konstatoval Billy.
Znovu vyšli. Fruitneck šel vepředu a Billy a Glocker s Firestormem v náručí šli za ním.
"Poznal jsem další spoustu nových věcí, mami." pochlubil se Billy.
"A co třeba?" zajímala se Glocker.
"Předvedu." řekl Billy a vypustil z tlamy spršku semínek. Glocker překvapením upustila Firestorma. Ten s žuchnutím dopadl na zem, ale neprobudil se.
"Ooo, pardon!" omlouvala se Glocker a rychle Firestorma zase zvedla "Jak jsi to dokázal? Vždyť tobě učení útoků nikdy nešlo. Každý pokus o naučení nového útoku byl neúspěšný. Vzpomínáš?"
"Ovšem." přitakal Billy "Ale já jsem se ty útoky neučil sám. Naučil jsem se je u jednoho experta na útoky."
"Aha. Tak to je jiná." pronesla Glocker uznale.
Po celý zbytek cesty k Leonovu domu vyprávěl Billy mámě všechno, co se mu přihodilo od té doby, co vyšel ze Skořepinového lesa. Glocker byla unesena jeho příběhem. Dychtivě poslouchala a chválila svého syna. Pořád ale nervózně pokukovala po párátku, které Billy dosud svíral v zubech. Nakonec to nevydržela a zeptala se: "Co to máš v tlamě, Billy?"
"To bylo velmi podivné. Potřeboval jsem se uklidnit a přitom jsem ani nevěděl, co dělám. Byl to nějaký pud, který mě donutil ulomit si větvičku a strčit si ji mezi zuby." vyložil Billy.
"Zajímavé." zauvažovala Glocker "Taky jsem měla takové pudy, když jsem byla rozhozená a potřebovala se uklidnit."
Billy se na ni usmál.
To už došli k nevelkému sídlu, postavenému s větví a listí. Zastavili se a koukali na ten dům. Vypadal podobně jako lidské domy. Samozřejmě, až na ten materiál a způsob stavby. Přestože se nemohl rovnat velikosti lidských domů, byl to i tak největší dům, jaký kdy Billy viděl.
"Jdeme." řekl po chvíli Fruitneck.
"Počkej!" zadržel ho Billy "Co když se tam nevlezeš?"
"No jo, to mě nenapadlo." zamumlal Fruitneck.
"Ale můj syn to prozkoumá. Že jo, Billy?" zašvitořila Glocker.
"Spolehni se." přikývl Billy. Došel až ke vchodu a nakoukl dovnitř.
Místnost uvnitř byla mnohem vyšší, než se zdála být zvenku. V rohu byla postel, rovněž postavená z listí a dřeva a měla nepravidelný tvar. Dům byl vybaven ohništěm, nad kterým byla vysoko nahoře díra pro komín. Jinak byly všude po místnosti rozmístěny podivné misky neznámého materiálu, plné nejrůznějších plodů, nebo bylin. Místnost se zdála Billymu dost velká, aby se do ní vešel Tropius i Sceptile. Ale pak se podíval na velikost dveří a usoudil, že se tudy možná protáhne Tropius, ale Sceptile v žádném případě. Otočil se k ostatním a řekl: "Fruitnecku, projdeš těmi dveřmi?"
Tropius si dveře přeměřil očima: "No....Snad jo, když poskládám křídla na hřbet."
"Zkus to prosím."
"Dobře." Fruitneck přikývl a složil křídla na hřbet tak, že jen vzadu trochu přečuhovala. Pak se postavil před dveře a strčil krk dovnitř. Pomalu kousek po kousku se soukal dovnitř. Nejkritičtější okamžik nastal, když měl Fruitneck protáhnout přední a zadní tlapy. Když Tropius vecpal do dveří přední tlapy, rám nebezpečně zapraskal.
"Pozor, Fruitnecku! Ať Leonovi nezvětšíš ty dveře víc, než by chtěl." varoval Billy.
"No jasně!" ozval se tlumeně Fruitneckův hlas. Dveře luply a přední tlapy byly vevnitř. Fruitneck se sunul dál. Zadní tlapy protlačil skrz jednu po druhé a dál už jen vtáhl dovnitř ocas a konce křídel.
"Jsem vevnitř!" oznámil.
"Výborně." pochvaloval si Billy a otočil se ke Glocker "Mami, neuraz se, ale těmi dveřmi asi neprolezeš."
"Hmm, asi máš pravdu, synku. Tak já se jen trochu vsoukám do toho rámu, jo?"
"Klidně, ale pozor na ramena. Máš je moc široká."
"Neboj. Vsunu tam jen hlavu."
Billy se znovu otočil a vešel do domu. Glocker si lehla na břicho a vstrčila do dveří hlavu. Firestorma odložila na práh, odkud ho Billy asi tři metry táhl. Pak se toho ujal Fruitneck svými křídly a s Billyho pomocí uložil Firestorma na postel.
"Musí se prospat." mínil Tropius "Pak mu bude líp."
Billy s ním v duchu souhlasil. Právě si kladl otázku, jak dlouho asi bude Firestorm spát, když Vulpix zamžikal a otevřel své rudé oči s bílými panenkami.
"Oh, díky bohu." vydechl Fruitneck.
"Co je? Co se děje?" zavolala ode dveří Glocker.
"Probral se!" odpověděl jí Billy.
Firestorm se rozhlédl pomalu kolem a pak tiše pronesl: " Kde to jsem?"
"Jsme v Leonově domě." informoval ho Billy "Bolí tě něco?"
"Ani....ani moc ne." odvětil Firestorm "Jsem unavený. Co přesně se mi stalo?"
"Zasáhl tě Ohnivý vír a mrštil s tebou o strom." odpověděl Billy.
"A kruci......Musel jsem to schytat ještě od jiné větve.....když mě to tak zřídilo." pousmál se "Kdopak je tohle?" zeptal se vyjeveně a natáhl všechny čtyři tlapy směrem ke Glocker.
"Já?......ehm......Já jsem Glenda....Billyho matka." představila se Glocker. Firestorm se zajíkavě rozesmál. Vypadalo to, jako mu vůbec nic nebylo. Dostal totiž takový záchvat smíchu, že se převaloval z boku na bok.
".....chchachachachacha...cha..cha....Teda Billy! To se ti fakt povedlo. To byl úžasný fór!"
"Ehm.....Firestorme..."
"Jenom mi řekni, kde jsi sehnal tu samici, pravděpodobně svého posledního vývojového...."
"FIRESTORME!" překřikl ho Billy. Několik vteřin mlčel a pak chladně řekl: "To nebyl fór."
Firestormův úsměv se vytratil. Střídavě hleděl na Billyho a na Glocker a bylo vidět, že je totálně zaskočen. Nakonec přece jen ze sebe dostal: "T-To jako fakt, jo?"
"Fakt." řekl Billy.
"No, to koukám!" pravil uznale Firestorm, když se trochu vzpamatoval. Ještě chvilinku mlčel a pak vycenil zuby na Glocker v širokém úsměvu.
"Zdravíčko." řekl bodře "Moc mě těší, že tě poznávám....."
"Můžeš mi klidně říkat Glocker." přerušila ho Glocker.
"Dobře." přikývl Firestorm "Já se jmenuju Friedrich......"
"Krásné jméno." skočila mu Glocker podruhé do řeči.
"....ehm...díky.....Říkej mi Firestorm."
Sceptilka rovněž přikývla. Firestorm se otočil k Billymu a pošeptal mu: "Máš dobrou mámu."
"Jo, to asi jo." odpověděl Billy tak šeptem.
|
