Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


5. Cvičení dělá mistra

Firestorm se vrátil asi za deset minut a na zádech si přinesl pár Rawstů. Billymu pokleslo srdce. Tak se těšil na společný oběd.
"Děkuji, nech – "
"Nekřič hop, ještě jsi nepřeskočil. Nevyzkoušel jsi můj experiment. Sleduj."
Firestorm položil Rawsty na postel. Potom kousek ustoupil, zhluboka se nadechl a dýchl na Rawsty. Billy zpozoroval, že vzduch mezi Firestormovou tlamou a Rawsty se vlní. Usoudil, že Firestormův dech je v téhle chvíli velmi horký. A vtom mu to došlo. Velkým horkem se zřejmě měnil nejen tvar, ale i chuť Rawstu. Znovu ho naplnila nedočkavost. Firestorm dýchl na Rawsty ještě párkrát. Potom řekl:
"Musíme počkat až to trochu vychladne. Když jsem to zkoušel poprvé, tak jsem nečekal a hned jsem to sněd. Trochu jsem si podráždil jazyk. Mimochodem touto úpravou ztrácí Rawst své hojivé účinky a stává se jen a jen obyčejným jídlem."
"A jak to chutná?" zeptal se Billy a úkosem se zadíval na Rawsty, které už nebyly modré ale fialové.
"Neboj se. Nejsou hořké. Jsou sice trochu nahořklé," (Billy se otřásl) "ale jinak chutnají sladkokysele. Tumáš, ochutnej." a podal Billymu jeden plod. Billy si upravené ovoce vzal, prohlédl si ho a pak si trochu ukousl. Rawst měl skutečně příjemnou sladkokyselou chuť s mírným náznakem hořkosti.
"Je to skvělé" zahuhňal mezi dvěma sousty.
"To jsem rád, že ti chutná. Tak dobrou chuť."
"Dobrou."
Mlčky jedli jeden pečený Rawst za druhým. Billy zahnal hlad asi čtyřmi Rawsty a poprvé po dvanácti hodinách se cítil plný síly.
"Jestli se chceš napít, tak řeka je nedaleko. Půjdu klidně s tebou." Řekl Firestorm, když dojedl poslední kus ovoce.
"Dobře, tak jdem." Souhlasil Billy.
Vešli do chodby, ve které byla naprostá tma. Billy vůbec neviděl před sebe. Tápal rukama kolem sebe, aby zjistil, jestli tam náhodou není nějaká překážka. Pořád však nemohl nahmatat nic, než stěny chodby. Vykročil tedy.
"Pozor na hlavu........" ozval se Firestormův hlas zepředu přesně v momentě, kdy Billy tvrdě nahmatal strop hlavou "......promiň."
"Jsem v poho." odvětil Billy a masíroval si čelo.
"Radši se chytni mých ocasů" radil Firestorm a pohladil svými ocasy Billyho obličej, aby ho Treecko líp nahmatal.
"Držím!" oznámil Billy.
"Drž se." pravil Firestorm obezřetně a vystřelil dál do chodby jako kulka. Billy se jen ze všech sil držel ocasu a nechal e táhnout. Firestorm náhle vyletěl kamsi do světla – dorazili na konec chodby. Billyho záře praštila do očí a musel si je zakrýt, aby přivykl. Když oči odkryl, zjistil, že vyšli s Firestormem z nějaké nory a podle toho, jak bylo slunce vysoko, usoudil, že bude kolem poledne. Les kolem nich vypadal mnohem přívětivěji, než za noci. Prosluněným prostorem mezi stromy byl dohled dodaleka, doširoka.
"Tak pojď," vybídl Billyho Firestorm "Řeka je jen kousek odsud." vydali se spolu lesem.


Billy nabíral do nosu vlahý lesní vzduch a díval se všude okolo. Cítil se velmi šťastný. Říkal si, že když si našel kamarády mezi místními a navíc když se tu žije úplně jinak, než v rodném lese, tak už ho nic nemůže učinit šťastnějším. Tížily ho pouze dva kameny hořkosti. Leon byl dosud v zajetí, a tudíž i v nebezpečí. A za druhé: Vzpomínal na svou matku a otce. Neviděl je od té doby, co před třemi měsíci opustil rodnou hroudu a vydal se poznávat nové věci. Na druhou stranu ho těšilo, že ho má Firestorm opravdu rád a má o něho starost. Taky ho vzrušovala představa, že se možná naučí nějaké nové útoky, třebaže neměl ponětí jaké.
"Chceš začít s výcvikem hned?" zeptal se Firestorm a usmál se na Billyho.
"Ano," přikývl Treecko "Akorát nevím, jak mě budeš učit nové travní útoky, když –"
"- jsem ohnivé podstaty?" dořekl za něj Firestorm a ušklíbl se "Neboj. Na to tady ve Swiftu máme experta. Jestli si ale myslíš, že by nám moh’ pomoct ve vysvobozování Leona, tak jsi na omylu. Nepatří totiž do našeho týmu. A pracuje veřejně. Nejenom pro nás."
Billyho pochyby vystřídala znovu nedočkavost. Už se v duchu viděl na louce, sloužící jako trenažér. To už došli k řece. Voda byla čistá a přímo sváděla k napití.
"Na zdraví." řekl potutelně Firestorm, sklonil hlavu až k hladině a začal pít. Billy se spustil na všechny čtyři a napodobil Vulpixe. Uhasil žízeň osmi mocnými loky. Voda byla studená. Když ji pil, vzpomněl si na ledové jezírko kdesi v lese.
"Aaaaa" vydechl slastně Firestorm a u tlamy se mu objevil malý obláček páry "Jsem syt."
"Půjdem za tím specialistou hned?" zeptal se Billy nedočkavě.
"Ne je to přes celý les. A navíc nemám rád štreky. Jsem domluvený s Fruitneckem. Přiletí pro nás…."
Billy, který byl na dlouhé cesty zvyklý a měl s nimi zkušenost, souhlasil s Vulpixem. S plným břichem se taky nechtěl nikam daleko štrachat. Zamířili zpátky k noře. Za oboustranného mlčení došli až k ústí chodby. Firestorm zvedl tlapu, aby Billyho zastavil.
"Posaď se," vybídl ho "Počkáme tady pod stromem. Fruitneck se nevleze do ústí chodby." Billy se uchechtl.


Na Fruitnecka nemuseli čekat dlouho. Snesl se mezi stromy k nim na svým listnatých křídlech.
"Ahoj, rekonvalescente," zahlaholil na Billyho "Tak co? Jsi OK?"
"Myslím, že jo!" odpověděl Billy energicky.
"Nuže, neotálejme." Řekl Firestorm a vylezl po Tropiusově spuštěném křídle na hřbet. Billy ho následoval. Usadil se pohodlně za Firestorma a chytil se za roztřepené konečky listů, které měl Fruitneck hned vedle místa, kde mu začínala křídla. Firestorm se neměl čeho chytit, tak si prostě jen lehl na hřbet a pevně zaryl drápy do Fruitneckova krku.
"JAU!" zaskučel Tropius "Dávej pozor!"
"No jo.....promiň, ale jinak to nejde." podotkl Firestorm.
Fruitneck něco nesrozumitelně zabrblal, rozmáchl se křídly a vzápětí se ve vzduchu otočil jak helikoptéra a zamířil směrem na východ.


Billy spatřil v dálce horu Eclipse a teprve teď si v hlavě srovnal, kde přibližně se v lese nachází Firestormův příbytek. Musel uznat, že Firestorm měl nejspíš s tou dálkou pravdu, protože se zdálo, že k jeho noře je daleko úplně odevšad. Billy matně rozeznával i díru, kterou včera Firestorm propálil svým přehřátím. Ta byla hodně vzdálená od nory. Billy měl rozhled do všech stran. Neviděl jen za sebe, protože se bál pustit se listů a podívat se dozadu. Ale nakonec to stejně nevydržel. Pustil se, ale málem ho vítr sfoukl ze hřbetu. Zachytil se tedy jen jednou rukou, vytočil tělo do boku a ohlédl se přes rameno. V dálce spatřil rychle se zmenšující domy města Swift. Nebylo moc velké. Čím menší, tím lepší, pomyslel si Billy a otočil se zpět dopředu, právě včas, aby uviděl, jak se Fruitneck začíná snášet k zemi.
"Držte se!" zařval Tropius, aby ho ostatní slyšeli. Následně se zastavil ve vzduchu a začal klesat mezi stromy. Billy spatřil dole pod Fruitneckem noru, podobnou té, jakou má Firestorm. Tahle však měla mnohem širší otvor. To už Fruitneck dosedl na zem a spustil křídla. Billy a Firestorm mu seskočili ze hřbetu.
"Firestorm na tohohle Pokémona nedá dopustit." šeptl Fruitneck, zatímco Firestorm vešel do nory "Až bude před tebou stát, představ se jen jménem. On totiž úplně strašně nenávidí přezdívky. A taky se neostýchej se ho na cokoli zeptat. Je to mistr ve svém oboru a učení útoků se věnuje už od prvního vývojového stádia. A to je hodně dávno. I když – a to jen mezi námi: On sám moc bojovat neumí." Billy se pousmál.
Z nory vyšel Firestorm a hned za ním vznešeně kráčel Persian.
"Zdravím. Ty budeš určitě ten můj nový žák. Vítám tě. Já jsem Don." to byla Persianova první slova. Natáhl tlapu směrem k Billymu. Treecko přišel až k němu a potřásl mu tlapou. Potom Don pokračoval: "Jak se jmenuješ?"
"Billy"
"Výborně, Billy. Můžem začít hned?"
"Ano."
"Dobrá, pojď se mnou, prosím. A vy," obrátil se k Fruitneckovi a Firestormovi "Můžete jít. Nemusím vám snad připomínat, že výcvik musí být absolutně individuální."
Oba naráz přikývli. Potom Firestorm vylezl zpět na Fruitneckův hřbet, zahalekal: "Uvidíme se později, Billy." a řekl Fruitneckovi, aby ho zanesl zpět domů. Tropius se vznesl a zmizel nad vrcholky stromů.
"Pojď, Billy." řekl upjatě Don a vykročil směrem do lesa. Billy ho následoval.


Skoro po celou dobu chůze se Don tvářil kamenně a neutrálně. Nejspíš usilovně přemýšlel. Billymu se honila hlavou jediná vzrušující myšlenka – naučí se bojovat! Už ho poslední dobou začínalo štvát, že ovládá jen jeden útok.
"Tak ty ovládáš jen jeden útok a sice Úder. Mám pravdu?"
"Ano."
"Provádíš ho správně?"
"Cože?"
"Jestli ho provádíš tak, jak je to u Treecka typické, čili ocasem."
"Aha. Jo dělám ho ocasem."
"Výborně. Aspoň něco," řekl si Don spíše pro sebe "Friedrich mi také řekl, že žádné jiné útoky neznáš ani podle názvu či podoby."
"To je pravda."
"Dobře. Vím co s tebou. Už jsem tu měl i horší případy. Například ty, kteří neumí útoky provádět vůbec, nebo je provádí špatně." zasmál se.
Billymu se ulevilo. Donova slova definitivně pohřbila jeho starou pochybu, že se kdy naučí jakýkoli útok.
"Jsme tu." oznámil Don a zastavil se.
Vyšli na nevelkou mýtinu. Na druhém konci Billy rozeznával něco, co vypadalo jako primitivní terče. Vůbec nepochyboval o tom, že podivné cvičiště bylo postavené na zakázku a že tu kdysi býval jen les. Mýtina totiž měla podezřele pravidelný tvar.
"Toto je jednoduché cvičiště pro útoky na dálku. Trénuje se zde přesnost a dostřel útoků. Potřebná obsluha: Učitel a žák, tudíž ty a já." odrecitoval Don, jakoby právě nahlédl do imaginárního uživatelského manuálu.
"Dobrá tedy. Na tomto cvičišti tě naučím jeden ze základních útoků, typických pro Treecka. Nese jméno Semínkový útok. Lidé by tě tento útok učili dlouho, ale se mnou bys to měl zvládnout asi tak za půl hodinky. Souhlasíš s tímto programem?"
"No jasně!" vyhrkl Billy.
"Nuže začněme. Za prvé: Máš aspoň představu o tom, jak a čím bys měl provádět Semínkový útok?"
"Ne."
"Dobrá, tak jinak. Sáhni si do tlamy na patro."
Billy poslechl a osahal si rukou patro. Nahmatal na něm spousty malých výstupků zakončených mikroskopickou kuličkou.
"No... jsou tam nějaké útvary a hrbolky."
"Ano jistě. Říká se jim spóry. A právě tyto používáš k provedení Semínkového útoku."
Billy vytřeštil oči.
"Je to tak nepochopitelné?" pokračoval Don "Tos’ nikdy nepřemýšlel o tom, proč ty spóry máš?"
Billy o tom opravdu nikdy moc nepřemýšlel. Samozřejmě ty spóry kolikrát nahmatal jazykem při jídle. Ale nikdy v životě by ho nenapadlo, že by tyto miniaturní hrbolky využíval k boji.
"Dobře. Čím budeš útok provádět už víš. Za druhé: Pokus o provedení útoku. Své spóry donutíš k činnosti nejsnáz tak, že otevřeš tlamu a budeš se snažit spóry sedřít jazykem. Až ten útok budeš umět, tak už to půjde samo, ale pro naučení útoku je stimulace spór jazykem nezbytná. Právě díky této stimulaci se spóry postupně stávají víc a víc ovladatelnější tvou vůlí. Zkus si to."
Billy otevřel tlamu a plnou silou dřel jazykem o patro. Ale pořád se nic nedělo. Billy si toho nevšímal a pokračoval v kříšení svých spór. Ty se však pořád neměly k činnosti. Billy přestal a prohlásil.
"Nedokážu to."
"Ale jdi," chlácholil ho Don "Ani jsem nečekal, že se ti to povede na první pokus. Hlavu vzhůru. Zkus si to s tímhle." a ukázal na nedalekou prohlubeň plnou zašedlého zrní. Billy se na Dona překvapeně podíval. Don pohotově zareagoval: "Hrst jakéhokoli zrní pomůže s tvorbou vlastních semínek. Proces stimulace se však trochu mění: Budeš znovu šoupat jazykem po patře. Ale po každém šoupnutí si odplivni pár semen. V dalším kole to zrychlíš a tak pořád dokola. Teď už se ti to dřív nebo později povede to ti garantuju. Nějaké dotazy?"
"Jak mám semínka udržet v tlamě, když ji budu mít otevřenou?"
"Aaa promiň zapomněl jsem. Tlamu vždycky jen pootevři až budeš plivat semínka. Jinak ji nech klidně zavřenou. Ještě něco?"
"Ne. Už všechno chápu."
Billy přistoupil k jamce nabral si plnou hrst semínek a dal si ji mezi zuby. Připadalo mu však, že tam skoro nic nemá a tak se sklonil a nabral si zrní přímo do tlamy. Teď už byl s množstvím semínek spokojen a začal s cvičením. Přejel jazykem po patře a odplivl pár semínek. A znovu: Přejel jazykem po patře a odplivl pár semínek.....Postupně se snažil zrychlit tempo a dbát na to, aby byla dávka semínek co nejmenší. Není to náročné cvičení, pomyslel si, ale už mě to začíná nudit. Doufám, že se moje spóry brzo vzpamatujou. Chtěl plivnout asi třicátou dávku a zjistil, že mu žádná semínka nezbyla. Don to postřehl a řekl: "Nevadí, zkus dal..." Zbytek věty se mu zasekl v hrdle, protože zjistil, že si Treecko už nabírá novou várku zrní a znovu to zkouší.


Billy nemínil ve cvičení ani na chvilku polevit, protože se chtěl nový útok naučit rychle a dobře. Začal opakovat cvičení a nabíral závratnou rychlost. Zašedlá semínka se míhala vzduchem. Don všemu vyjeveně přihlížel. Billyho už svrběl jazyk, když pocítil, že ho spóry pomalu začínají poslouchat. Ještě však nebyl s to je přimět k palbě. Nicméně ho to povzbudilo a pokračoval v šoupání. Pocit vlády v něm vzrůstal každým semínkem. Téměř u konce další várky konečně vycítil, že má spóry plně pod kontrolou a pokusil se zahájit palbu. Mezi deštěm šedých semínek se objevila i žlutá rychle letící semínka. Billy užasle zíral na semínkové střely, které se zaryly do kraje nejbližšího terče.
"Výborně! Super! Povedlo se ti to! Teď už nemusíš používat jazyk. Měl bys být schopen spóry ovládat svou vlastní vůlí. Zkus to párkrát a jsi přeborníkem." jásal Don.
Billy se pousmál. Že to bude až tak jednoduché, to fakt nečekal. Zkusil tedy vůlí spustit Semínkový útok, aby si byl skutečně jistý, že se útok naučil. Otevřel tlamu a.....nic.
"No tak." zamumlal polohlasem. Znovu se pokusil provést útok. Tentokrát ho spóry poslechly a vyslaly proud semínek, rychlých a tvrdých jako krunýř. Semínka zasáhla střední terč a úplně ho rozpárala.
"JO!" zaburácel Billy štěstím a začal zběsile křepčit.
"Blahopřeju," řekl uznale Don "Právě ses naučil používat Semínkový útok."
"Mockrát dík, Done!" vyhrkl Billy nadšeně a radostí vyslal další dávku semínek na nejvzdálenější terč. Sice trefil, účinnost útoku však byla znatelně menší. Billy si toho ale nevšímal. Strašně ho rozradostnilo, že umí nový útok. Brzy se však uklidnil. Nechtěl před Donem vypadat jako idiot a tak přestal poskakovat a výskat a dál se jen rozpačitě usmíval.
"Tak první výcvik máš za sebou a...." začal Don, Billy mu však skočil do řeči.
"Ty mě budeš učit ještě něco?"
"No.....jestli chceš."
"Fajn."
"No tak dobře. Žádný další útok na dálku tě ale zatím učit nebudu. Naučíš se základní útok na blízko. Nejdřív se tě však musím na něco zeptat: Umíš logicky uvažovat?"
Billy na něj vykulil oči. Nechápal sice, proč se ho na to Don ptá, ale přesto utrousil: "Trochu jo."
"Výborně. Takže to možná uhodneš útok, který tě chci naučit. Poslouchej pozorně. Jakou si myslíš, že máš výhodu oproti ostatním Pokémonům? Co je tvoje přednost?"
Billy horečně přemýšlel. Vzpomněl si na noc s Donphany. Uvažoval o tom, jakou měl proti nim výhodu. Vybavil se mu okamžik, kdy se ohlédl přes rameno. Viděl, že Donphani jsou dost pozadu za ním, ačkoli když začala zběsilá honička, tak mu div nešlapali na paty. To je ono!
"Jsem rychlý. Umím se velmi rychle pohybovat. Mé reflexy jsou taky docela rychlé." řekl energicky.
"Naprosto správně. I když to s těmi reflexy bych sem netahal. U drtivé většiny Treecků je první reflex rychlý. Ale na nečekanou, nebo rychle následující událost reagují o dost pomaleji. Ale to je teď vedlejší. Počítám, že víš co tě chci naučit."
"Rychlý útok, nebo něco podobného."
"Správně. Na trénink tohoto útoku však musíme změnit prostředí. Pojď"
Opustili dálkové cvičiště a vydali se napravo od něj.

"Done." promluvil Billy po chvíli chůze.
"Ano, Billy?"
"Trefíš pak zpátky ke své noře?"
Don se zastavil. Chvíli nevěřícně zíral na Billyho a potom se rozesmál. Billy to nechápal, ale nedal na sobě nic znát.
"Můj milý Treecko. Já jsem se v tomhle lese narodil. Není tu jediný kámen, který bych neznal. Z toho ti už nejspíš vyplynulo, že neexistuje téměř žádná šance na to, abych zabloudil." zalykal se smíchy Don.
"Dobře, dobře. Už jsem to pochopil." řekl honem Billy.
"To se ti povedlo. Já a zabloudit." mumlal si Don pod vousy a stále se ještě třásl potlačovaným smíchem.
"To mi připomíná," pokračoval Persian "Ty nejsi odsud, viď?"
"Ne, to ne. Jsem ze Skořepinového lesa. Je to dost daleko."
"Neznám. Ale to je jedno. Teď se budem zabývat tvým výcvikem. Jsme na cvičišti pro útoky na blízko."
To už došli na další mýtinu. Tentokrát tu však nebyly žádné terče. Byly tu postaveny nejrůznější překážky roztodivných druhů, očividně sloužící k rozbití nějakým útokem na blízko.
"K učení Rychlého útoku slouží támhle ten terč." pravil Don věcně a zavedl Billyho až úplně dozadu na zadní stranu mýtiny. Tam byla vytvořena travnatá dráha, na jejímž konci Billy spatřil veliký špalek. Byl o mnoho vyšší, než oba dva Pokémoni. Billymu se sevřelo srdce, když si špalek prohlédl důkladněji. Vyhlížel totiž velice pevně a neústupně.
"Tohle mám jako prorazit?" zeptal se Billy a ukázal na špalek, který se podobal dřevěnému silu. Zřejmě byl postaven odbornými pokémonskými tesaři.
"Ano, jistě. Ten vzhled je ale klamavý. Ve skutečnosti je ten špalek dutý. Tak podivej. Rychlý útok je opravdu lehký na naučení. Proto ho umí velká spousta Pokémonů. Tento útok se naučíš tak, že se plnou rychlostí rozběhneš proti cíli. Těsně před cílem vyskočíš a v tvém případě nastavíš rameno, aby ses o ten špalek nerozplácl. Rychlost běhu však musí být opravdu maximální. Jinak se to nikdy nenaučíš. Pokud ale provedeš vše tak, jak jsem ti řekl, měl bys prorazit první stěnu a Rychlý útok by měl způsobit prodloužení letu. To tě pak nasměruje do péřové a listové matrace na protější stěně. Všechno jasné?"
"Jo."
"OK. Jdi na dráhu a proveď cvičení."
Billy se postavil na začátek dráhy a upřel oči na špalek. Plně se soustředil na shromažďování energie. Pokusil se sesbírat každý ždibec energie, aby pak mohl předvést Donovi, jak je rychlý. Náhle se probral ze soustředění, veškerou sílu vložil do nohou a vystřelil jako kulka směrem k cíli. V životě neběžel tak rychle. Rychlost mu však dělala dobře a proto nepolevoval a běžel dál. Špalek byl už asi osm metrů od Billyho, když si malý Treecko náhle uvědomil, že ho něco, žene dopředu. Po očku se ohlédl a viděl jasně bílé světlo, které prýštilo přímo z jeho zadní části. To ho značně překvapilo, protože samozřejmě nečekal, že se mu to povede na první pokus. Ale neměl čas o tom dlouho dumat. Špalek byl jen tři metry daleko. Billy vyskočil a nastavil rameno. Náraz byl méně tvrdý, než čekal. Pocítil však, že letí dál nezměněnou rychlostí. Po celou dobu z něj zářil bílý pás světla. Ucítil měkký náraz, jak plnou silou žuchnul do matrace, která visela přesně v dráze jeho prodlouženého letu. Matrace se vyboulila a Billy dopadl tvrdě na zem.

CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky