Profesorka postrádala společnost blízkého pokémona. Ano - měla plný pozemek všech nejrůznějších pokémonů a se všemi měla nějaký vztah, ale ke všem přistupovala jen jako ke kamarádům, s žádným pokémonem netrávila tolik času, jako např. Ash s Pikachu, nebo Misty s Togepim. Po události na pláži se ale situace změnila a Dratini se stal blízký přítel profesorky Ivyové. Čas plynul a stal se z nich i sehraný tým. Zatímco profesorka Ivyová prováděla nějaké své složité výpočty ohledně svého výzkumu, Dratini jí nosil všechny věci, které potřebovala ke své práci a občas jí i venku utrhl nějaké ovoce, aby neměla hlad. A právě tato skutečnost měla za příčinu následující událost. Brock byl zvyklý starat se o profesorku a o její pokémony, jak jen nejlépe to šlo. Jednou jí přinesl svačinu, toasty se sýrem a se šunkou. Dratini ho ale předcházel, takže profesorka už neměla na nic chuť, a tak Brockovi odvětila: "Děkuju, Brocku, ale já nemám hlad, když něco potřebuju, přinese mi to Dratini, takže běž na pláž nebo do lesa a starej se o pokémony, ti tě potřebují víc než já." Brock sice věděl, že profesorka Ivyová to tak nemyslela, ale stejně mu v hlavě proběhly myšlenky: "Profesorka už mě nepotřebuje, jsem tu zbytečný, stačí jí Dratini". Ačkoliv měl Brock k pokémonům velice kladný vztah a vlastně si ani neuměl bez nich život představit, najednou začal na malého pokémona žárlit... On se snaží, snesl by té krásné ženě modré z nebe, kdyby chtěla, ona to prostě nechce vidět. A teď se potkají s nějakým pokémonem a to mu zničí i jeho možnost setkání s ní. Samozřejmě, může za ní přijít, kdykoliv bude chtít, ale už nemá tak výbornou záminku a navíc už mu profesorka nebude za nic vděčná. Jak by ho mohla mít ráda? Brock samozřejmě věděl, že všechny ty myšlenky jsou chybné a pomýlené, ale přesto se jich nemohl zbavit.
Po několika dnech cestování se Ash, Misty, Tracey a Brock dostali na Půlměsícový ostrov. "Laprasi, jsi moc hodný, že jsi nás svezl, a teď se vrať do pokéballu!", pochválil Ash svého svěřence. Sotva však ušli několik málo metrů, zaslechli na vedlejším molu podivný povyk. Všichni se tedy rozběhli tímto směrem. Na molu stála malá skupinka trenérů, jejichž pokémoni je nechtěli poslouchat. "Magnemite, vrať se do pokéballu!", nařizoval jeden z nich svému pokémonovi, ten se však vznášel dál a rozzlobeně pohlížel na trenéry. "Co se to tu děje?", zjišťoval Ash. "Naši pokémoni nás najednou přestali úplně poslouchat", prozradil jim jeden z trenérů. "To může být nebezbečné", poznamenal Tracey. "Pikachu, uklidni ty pokémony, dej jim elektrickou ránu!". "Pika, pika", rozběhl se na ně žlutý pokémon. V tom však znenadání zastavil. "Co se děje?", zeptal se Ash. Pikachu se na něj otočil. Jeho obličej se přetvořil v děsivou grimasu. "Co se mu to stalo?", vyděsila se Misty. "Pikachu, pojď sem", zavelel Ash, ale žlutý pokémon neposlouchal. Místo toho přeběhl na stranu vzbouřených pokémonů. Ve stejnou chvíli vyskočil z Mistyina náručí malý Togepi. "Togepi!", zvolal rozzlobeně a vrhl na Misty ošklivý pohled. Poté odešel k Pikachu a ostatním pokémonům. Ash už náhle změně chování nemohl přihlížet a rozběhl se rovnou proti nim. Magnemiti však reagovali velice rychle: obklopili Ashe ze všech stran a vytvořili elektrické pole, v jehož středu náš hrdina stál. "Ááááá!", svíral se Ash v bolestech. Potom se najednou přikoulel jeden z rebelantských pokémonů, Voltorb. Začal podivně zářit a poté následoval výbuch, který zahalil přístav kouřem. Když se rozplynul, všichni pokémoni zmizeli, neznámo jakým směrem. Všichni přítomní stáli jako zkoprnělí a nebyli schopni slova. Ticho přerušil až příjezd policistky Jenny. "Co se to tu děje?", zeptala se a její hlas dával znát, že je unavená a ráda by si odpočinula. "Promiňte, Jenny, ale najednou nás naši pokémoni přestali poslouchat a někam odběhli", vzmohl se Ash na odpověď. "Já to věděla", řekla Jenny, "tohle se tu děje už několik dní. Pojďte za mnou na stanici". Všichni následovali ochotně Jenny. Ačkoliv se město táhlo dobrého půldruhého kilometru, již za několik málo minut se Ash, Misty a Brock usadili na pohodlné židle a odpovídali na otázky, které Jenny pokládala. Poté, co Ash co nejstručněji vylíčil, co se na molu odehrálo, si Jenny vše pečlivě zapsala. Při tom jí však neustále vyrušoval pokémonský duch. "Gastly, nech toho", okřikla ho Jenny, "potřebuji se soustředit!". Gastly si však z toho nic nedělal a jen se jí škodolibě smál: "Gá-gá-gá-gástly". Tracey se na Gastlyho upřeně zadíval a zamyslel se: Gastly sice Jenny neposlouchá, ale rozhodně to nevypadá tak, jako když Pikachu s Togepim přestali poslouchat Ashe a Misty. Tady něco nesedí, pomyslel si a zeptal se: "Ale proč se Gastlymu nestalo to, co ostatním pokémonům?". - "To samé napadlo i mě, Tracey. Víš, Gastly patří mezi duchy a ti se vyznačují odlišnou povahou než ostatní pokémoni. Neposlouchají, nedají se nikým ovládat. Naopak rádi ovlivňují ostatní pokémony, pomocí útoků jako hypnóza, aby dělali to, co oni chtějí. Takže bych řekla, že na Gastlyho to vliv nemá proto, protože se jedná o ducha", vysvětlila Traceymu Jenny. "Gá-gá-gástly", zasmál se plynný pokémon a vypadal, jako by ho zmínka o něm potěšila. "Ale nejsem si tím, co jsem ti řekla, úplně jistá. Já pokémony používám hlavně ke své práci, ale přímo o jejich vlastnostech toho tolik zase nevím". - "Tak zavoláme profesoru Oakovi a zeptáme se ho", přidal se do rozhovoru i nervózně se tvářící Ash. Vyskočil ze židle, rychlými kroky přešel ke komunikátoru (přístroj, který přenáší obrazi zvuk) a začal vyťukávat telefonní číslo známého pokémonského badatele. "Ahoj Ashi, už jsem přemýšlel, kdy mi asi zavoláš. Jak to jde?", ozval se profesorův hlas. "Máme velký problém, pane profesore, a potřebujeme pomoci. Víte, dneska ráno se nám stala hrozná věc", začal Ash a postupně vypověděl znovu všechny události, které se toho dne přihodili. Skončil dotazem: "Jenže na Gastlyho ten neznámý efekt nemá žádný vliv. Dospěli jsme k názoru, že Gastly odolává účinkům proto, protože je to duch." - "To je moc zajímavá hypotéza, Ashi, a dokonce si myslím, že máte pravdu.", odpověděl profesor Oak a na jeho čele se objevila vráska. "Takže myslíte, že by bylo vhodné, abych nám Gastly pomáhal při vyšetřování?", řekla Jenny a shrbila se k monitoru. "Ano, ten by vám mohl pomoci. Každopádně si myslím, že to všechno má na svědomí nějaký pokémon nebo něco, proti čemu je Gastly odolný, zatímco ostatní se proti tomu bránit nedokážou. Takže se jedná pravděbodobně o některého psychického pokémona. Víc vám ale takhle na dálku nedokážu říct. Každopádně vám přeji hodně úspěchu při pátrání", popřál jim Oak a v jeho obličeji se zračila starost o Pikachu a ostatní pokémony. Hovor skončil. "Teď bychom měli jít do pokémonského střediska a vy byste si měli odpočinout", řekla rázně Jenny. Za necelých 10 minut už stáli v pokémonském středisku. "Zdravím, trenéři", řekla pochmurně sestra Joy. Misty už očekávala, že bude muset odvléct Brocka za ucho, ale pak si uvědomila, že zůstal s profesorkou Ivyovou na Mandarinkovém ostrově. Asi jsem si na to ještě nezvykla, pomyslela si Misty. "Pojďte dál, já vám uvařím teplý čaj, stejně poslední dobou nemám moc práce. Od toho, co se pokémoni chovají divně, tu stejně nemám žádnou práci. Brzy přinesla na béžovém podnosu 4 šálky s čajem. "Děkujeme", řekli Ash a Misty jednohlasně.
Zatímco v pokémonském středisku pili děti čaj, nedaleko odsud v potemnělé místnosti stáli dva agenti v černých uniformách s velkým červeným R, které dávalo tušit, o koho se jedná. Oba dva hleděli na obrazovky a z jejich výrazů byste snadno vyčetli, že plánují něco ohavného. Oba dva byli přibližně stejně vysocí, i když muž se zelenými vlasy vyrostl přece jenom o několik centimetrů výš. Druhý člen týmu však nebyl muž, nýbrž žena. Její hlavu zdobily dlouhé, výrazně žluté vlasy. Muž se zelenými vlasy upřeně hleděl na obrazovku a nakonec promluvil: "Tak, Cassidy, zdá se že máme nezvané návštěvníky." - "Ano, Butchi", potvrdila rakeťačka jeho slova,"dokonce jich máme dnes více". - "Více?", zakroutil nevěřícně hlavou Butch. Na jedné z kamer viděla zpětné závěry toho, jak Ash se Ash pokusil zabránit vzpouře Magnemitů a dalších pokémonů, jak dostal elektrický šok a jak vybuchl Voltorb. "Musíš analyzovat snímky pozorněji", napomenula Cassidy Butche. "Nedělej ze mě hlupáka, já vím, o které skrčky se jedná. Díky nim jsme se přece dostali do basy. Akorát mezi nimi jeden chybí a naopak jeden se k nim přidal." - "Ano, ale kdyby ses díval pořádně, tak bys sledoval i moře." Ještě jednou přetočila závěr a znovu pustila. Najednou z moře vykoukla nějaká tyč. Po bližším prozkoumání se však ukázalo, že zdánlivá tyč je ve skutečnosti periskop. "To by mě zajímalo, kdo jiný kromě nás ty děti ještě takhle tajně sleduje", řekl udiveně Butch. "Ach jo Butchi, ty mi vyčítáš, že si pletu tvoje jméno, ale sám vůbec nedokážeš logicky uvažovat". - "To se pleteš", ohradil se rázně Butch. "Tak si vzpomeň, který tým od rakeťáků naposled dostal ponorku, která má takový velký periskop". - "Co má velikost periskopu skolečného s tím, kdo v té ponorce sedí?", otázal se Butch a začínal si připadat hloupě, že to sám neví. "Víš, Butchi, pořádná ponorka má periskop dobře ukrytý a co nejmenší, aby si ho nikdo nevšiml. Takovou tlustou rouru si nechá udělat jen někdo doopravdy hloupý. Jestli si vzpomínáš, nedávno jsme mluvili s šéfem Giovannim a ten byl naštvaný, že Jessie a James zase rozbili nějakého drahého robota. Řekl, že už do nich bude investovat co nejmíň, protože výsledek prý nestojí za nic. Takže jim dává jen předpotopní ponorky, které už se k ničemu nehodí a kdysi sloužili k výzkumu a vývoji ponorek - takové ty Magicarpy. Navíc nám Giovanni říkal, že ti ubožáci pořád pronásledují zrovna tyhle prcky s Pikachu. Prostě nedokážou pochopit, že ti prckové se jim vždycky ubrání. Přesto se pořád snaží ho pro šéfa chytit jako dárek a tak je sledují i v téhle nemožné ponorce. Až jich někdy lituju", dopověděla Cassidy, ale v jejích očích se nezračila lítost, ale pobavení a pohrdání. "Chceš říct...", ušklíbl se Butch. "Ano, jak říkám, máme návštěvu".
|
