Ne, nebojte, nebudu sem zatahovat to, co známe z otravných hodin zeměpisu, ani to, jak se pokémoni zrodili. Chci napsat jen pár zajímavostí a několik věcí, co o Japonsku skoro zaručeně nevíte.
Japonsko je hornatá země tvořená z asi 4000 ostrovů, na jihu z teplotami nám tolik známými z dovolených třeba v Itálii nebo Španělsku (pro ty co tam nebyli, píšu, že tam maj subtropický klima), zatímco na severu země je chladno, s množstvím sněhu v zimě. Všem Japoncům vládne moudrý (aspoň by to tak mělo bejt) císař, jehož dynastie má počátky až v 7. století před naším letopočtem (no dobře, dobře, tak i toho dějepisu nechám). Co děti? Děti mají v Japonsku rušné dny. No jen si vzpomeňte na nedávné zprávy v televizi o maniacích co čas od času vtrhnou do školy nebo školky a začnou tam máchat nožem (či dokonce střílet pistolí). Pokud jim zrovna nevtrhne do školy nějakej maniak, mají plno starostí se studiem (japonské děti kladou na studium velký důraz a mnohdy po škole chodí ještě do večerních kurzů) anebo nacvičují společně s učiteli a učitelkami skok pod stůl a lavici, protože jim každou chvíli zemí otřese pořádnej zemětřes. Vůbec, Japonsko je zemí, kde jsou zemětřesení docela obvyklé (a bohužel ničivé). Třeba v roce 1995 postihlo silný zemětřesení přístav Kóbe, načež v troskách budov našlo smrt víc než 5000 lidí (hele, nechejte toho, nic o černý kronice jsem na začátku neříkal, takže trocha čísel a smutku neuškodí, ne?). A teď zpátky k dětem. Japonci se o své ratolesti dobře starají. Až tak dobře, že pro ně mají státní svátek, tzv. "Den dětí" (Říkáte si, že ho máme taky? Omyl! My sice máme den dětí, ale je to obyčejnej den a i když je v kalendáři 1.6., tak do školy musíme...). Při jiné oslavě, zvané "sedm-pět-tři" (divnej název, co?) se děti oblíkají slavnostní kimona a chodí s rodiči do svatyň (nevím jak vás, ale mě by do takového hedvábného kimona s kytičkami, byť i pěknými, nedostali ani párem volů).
Japonci rádi popíjejí zelený čaj (a ani se jim nedivím, dle mého názoru nemá nejhorší chuť), který připravujou při zvláštních čajových obřadech (naučit se čaj správně připravovat, podávat a pít trvá prý léta). Japonci rádi sportují, jejich oblibě se nejvíc těší Baseball, který do Japonska donesli Američané. Tradičním Japonským sportem jsou zápasy sumo, ke se mezi sebou perou dva tlouštíci. Když už jsem u tlouštíků, víte co jedí Japonci? Jídlo! To byl samozřejmě vtip, ve skutečnosti je japonská kuchyně velmi bohatá. Skládá se především z ryb, možná znáte suši nebo Fugu, rybu, při jejíž přípravě si musí dávat kuchař obrovský pozor, protože jen část vnitřností je jedlá a člověku neuškodí. Ve zbytku je prudký jed, který když požijete, v půlhodině ležíte na zemi a čekáte, kdy přijede pohřební služba. Fugu je ale všeobecná japonská pochoutka, takže z něj Japonci strach určitě nemají. Táák! Doufám, že vás tahle malá exkurze do Japonska neunavila a neunudila k smrti. Vždyť co bysme to byli za lidi, kdybysme milovali Pokémony a hráli Pokémonovské hry, a přitom nevěděli nic o zemi, ze které pocházejí :o)
|
