Povídka poskládaná pouze pojmy
počínajícími písmenem P
Poznámka před příběhem
Protože podávám povídku po předem přidělené periodě, při prodloužení, prosím porotce, promiňte.
Před pročtením příběhu pro přehlednost pojmenuju protagonistku příběhu přezdívkou
Paras. Později přijde protagonista, přezdívaný Pancham.
Případné podobnosti přítomným příhodám pokékomunity píšu pouze přihodile,
pokékomunita podala předlohu.
Přeji příjemné prožití příběhu.
Posedávám, postel přináší pohodlí po předešlých příhodách přítomného pátku. Píšu přes
počítač příslušníkům PJZ, protože přijde příjemná povinnost. Pokésraz!
Připravuju pár podněcujících případů pro prodiskutování, přichystávám předměty pro
předvádění, pořád přemýšlím.
Při pakování předmětů pípnul počítač. Pancham píše.
Průběh psaní:
Pancham:
Přijdeš před pátou?
Paras:
Přijdu, potřebuju předtím pořešit povinnosti.
Přinesu pár pokémonů.
Pancham:
Pár? Přehnané přirovnání
Paras:
Pravda. Počítám: Pidgey, Pancham, Pawniyard….
Padesát.
Pancham:
Popsat padesát pokémonů pojmem „pár“?
Pořádný počet.
Při psaní poslouchám poképředělávky, poznané pomocí PJZ, pracuju.
Přichází půl páté, půjdu.
Průchod přehradil Petr, pomocný pracovník.
Proč Petr? Při probíjení průchodem povídám: „Prosím, poodejdi pár pikometrů, procházím.“
Předstoupil, prohlédl přítomné podmínky, podezřívavě pravil: „Procházka?“
„Příslušníci PJZ pořádají Pokésraz.“
„PJZ? Proč právě pokémoni?“ Pořád postává, podrážděně přešlapuje.
„Protože představují pojetí přátelství, pravdu, porozumění! Působí přirozeně, proti přítomné
politické populaci! Procházím, přestaň překážet!“
„Pokud pátráš po přátelích, přicházíš pozdě.“
„Pusť!“ Probíhám pryč, pokouším paměť, potřebuju přestat přehrávat proběhlou příhodu.
Při pouti přepravním prostředkem prohlížím počítač. Posedávám, pomalu poodkrývám
přísnou pravdu. Pozdě…
Proč pokaždé přicházím pozdě?
Po projížďce procházím panelákovou přístavbou, pokračuju přímo, pochodem pokémona.
Potichu pravím Prosím. Počkejte.
Pohodu probíhajícího pokésrazu přerušila příchozí Paras. Přebrala poskytnutý podsedák,
poděkovala, posadivše počala prohlížet počítač. Potichu poslouchala proud příběhů,
probíhajících po prostoru.
Přišla pozdě, pokésraz probíhal půlhodinu před příchodem Paras. Pořád posedávala,
přemýšlela.
„Přišla!“ Pověděl Pancham. Paras pohlédla před patrné pódium. Pancham přistoupil, přivítal
Paras, počali promlouvat.
Pancham povídal: „Při práci přišla příhoda, představitel podniku přestal pouštět pracovníky
před polednem, při popisu příchodu pokésrazu prohlásil: „Pokud prosíš pro proflákání,
poledne, potom půlnoci, pak padej. Práci převezmou pilnější pracovníci.“ Přitom přátelé
povídali: „Pojď, práce počká.“
Paras poslouchala. Potichu popotahovala.
Pancham poznal problém. „Pořád pláčeš?“
„Pokaždé probíhají podobné příhody. Poskrovnu přátel, přátelé pak přestali psát. Přežilo
pouze pár přátelství původního počtu. Proč pár? Proč prožívat pohromu polámaných
přátelství?“
„Podívej, Paras.“ Pravil Pancham, „po planetě prochází populace plná přátelských postav.
Povznes přátelství. Povyš pouhý pojem.“
Poučení přijala pragmaticky, přesto pocity pořád prosvítaly přes příčetný povrch, poukazujíc
pochmurné psychické pochody.
„Pojď, půjdeme poznávat pokémony.“
Přikývla.
Pouze povídka?
Pravda, pouze povídka.
|
