Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 3. - Zlatý pták a první zápas

V předchozí kapitole Rick cestoval do Viridian City a potkal první divoké pokémony. Jeho Charmander se díky nim zlepšil.

Po příchodu do města však záhy zjistil, že se bude muset vrátit zpět k profesoru Oakovi se zásilkou.

Vzhledem k pravděpodobnému pozdnímu příchodu do Pewter City, které bylo jeho cílem, nechtěl nocovat pod širým nebem a ubytoval se v místním hotelu.

Večer až do noci si užíval téměř nerušeného odpočinku. Až do chvíle, než uslyšel hrozivý výbuch.




Rick se vrátil do penzionu a do svého pokoje. Město brzy po výbuchu zaplnil smrad a štiplavý kouř z ohně.

Když přišel na recepci, někteří hosté byli vzhůru a šeptali si mezi sebou.

„Hoří stadion. Hoří Giovanniho stadion.“ zaslechl.

„Co teď bude se zápasy? Jak se bude bojovat o odznak?“ šeptali si další, zřejmě fanoušci nebo možná trenéři pokémonů.

Giovanni je totiž trenér zdejšího stadionu. Trénuje zemní pokémony a na jeho stadionu se získává jeden z osmi odznaků, které opravňují jejich držitele ke vstupu do pokémonové ligy. Je to zkušený trenér a charismatický muž. Rick ho několikrát viděl v televizi. Nebylo snadné ho porazit.

Personál mezi tím pobíhal po penzionu. Manažer se snažil šeptat, ale stejně ho Rick slyšel.

„Jsou zavřena všechna okna? Ať tu nemáme kouř!“ šeptal na zaměstnance.



Ricka to brzy omrzelo být na recepci a poslouchat hosty. Vydal se do pokoje, zkusit si lehnout.

Nejdřív si dal sprchu, aby ze sebe dostal ten kouř. Problém bude oblečení, které mu načichlo. Náhradní triko, kalhoty ani mikinu nemá.

Rozhodl se, že to bude řešit až v Pewter City. Pokud tam má mít zápas, měl by mít i ubytování zdarma do doby konání zápasu s trenérem. Takže bude mít čas si něco koupit a nechat si oblečení v hotelu vyprat.

Charmanderovi dal najíst a šel spát. Dlouho nemohl usnout, protože byl rozrušený z toho děsivého výbuchu. Ale nakonec se mu to podařilo. Muselo být někdy ke třetí hodině ráno.

Když se pak Rick ráno nasnídal a vrátil se na pokoj, pustil si na chvíli televizi. A po konci jedné reportáže tam akorát skočil onen výbuch. Prý oficiální příčina je zkrat na pojistkách. Zajímavé, co to dokáže způsobit. Sice se na elektrikáře neučil, ale přišlo mu to jako blbost.

U recepce pak uslyšel pár lidí nadávat: „Pojistky? To je pěkná hovadina. Zas nějaký průser a tají to. Trénovat můj syn, tak na ten stadion nepáchne!“ říkal nějaký starší muž.

Nicméně, tohoto města bylo již dost, ať se stalo, co se stalo, musel jít dál.



Z města se jde do Pewter City na sever. Existují dvě cesty.

Ta první a kratší, pro trenéry, je přes Viridian Forest. Jelikož se jedná o rezervaci, vstup je možný pouze pro trenéry, když se prokáží. Chytat pokémony se zde smí.

Druhá cesta pro všechny ostatní vede kilometry okolo a většinou se po nohou už nechodí.

Jak Rick již věděl, vyskytují se zde především hmyzí pokémoni Weedle a Caterpie a jejich další vývojové fáze. Kakuna a Beedrill, Metapod a Butterfree.

Oba jsou housenkovití pokémoni. Caterpie se sice vyvine v mírumilovného Butterfree, jenže Beedrill je agresivní vosí pokémon.

Hlavně kvůli nim byl přechod pro veřejnost zakázán. Protože při vyrušení neváhají narušitele napadnout a ubránit se může jen trenér.



Cesta k lesu byla velice podobná té z Pallet Town. Ale na stromech už Rick konečně viděl i Pidgeotta. Hnědého, podstatně většího než jeho prvního předchůdce, s růžovou chocholkou na hlavě. Očekával ho až v lese, takže byl příjemně překvapen.

Sem tam uviděl i hnědé Weedle a zelené Caterpie. A z dálky, na stromě poblíž lesa, se něco třpytilo. Bylo těžké na tu dálku poznat, co to je. Ale zdálo se, že právě u toho stromu poletuje Beedrill. Mohla to být Kakuna. Protože ta má celé tělo žluté.



Jak Rick poklidně pokračoval, brzy měl na dohled vstupní bránu do lesa. Kupodivu to byla klidná cesta, protože po něm nevystartoval žádný pokémon, až do této chvíle.

V trávě u cesty začalo něco šustit. Rick už očekával Rattatu nebo Pidgeyho. Pokéball se svým pokémonem už měl v ruce. Jenže to, co vyskočilo na cestu, nikdy před tím neviděl.

Pokémon v trávě si nejspíš pochutnával na nějaké bobuli, protože ta jako první se vykutálela na cestu. Za ní vyskočil malý ptáček. Vypadal přesně jako Pidgey.

A byl to Pidgey, pokédex ho identifikoval. Jenže byl celý zlatý. Peří na vrchní části těla měl tmavé. Stejně tak jako prostřední část chocholky. Zbytek peří byl opravdu zlatý. Zobáček měl od standardní růžové oranžový a nohy hnědé.

Když vyskočil z trávy, paprsky slunce se mu odrážely od peří a úžasně se třpytil. Když si všiml Ricka, bobule ho přestala zajímat a začal sledovat jeho.

„No ne, vypadáš nádherně. Netušil jsem, že takhle můžete vypadat.“ řekl nahlas Rick a schoval si pokédex zpět do kapsy.

Jenže poezie skončila ve chvíli, kdy si Pidgey všiml jeho balónku v ruce. Těžko říct, zda pokébally znal, ale asi ano. Protože v tu chvíli byl ve vzduchu a rozrušeně poletoval jako Pidgey, které už Rick porazil.



Rick nečekal a hodil pokéball, který vypustil Charmandera.

„Dej si na něj pozor, kamaráde. Tento je zatím největší, kterého jsme potkali.“ poznamenal Rick.

A byla to pravda. Pidgey, které potkal doposud, byli mladší.

Charmander na něj zkusil, na příkaz trenéra, Žhnoucí útok. Jenže než stačil uhlíky ohně ze své tlamičky pořádně pustit, Pidgey začal zběsile mávat křídly, až se zvedl prach z cesty. Charmander minul a navíc si zakrýval oči packami, jak to bylo nepříjemné. To předešlí Pidgey nepoužili. Byl to Písečný útok. Ptáček pak využil šance a uštědřil Charmanderovi ránu. Rickovi se nedařilo a přemýšlel.

„No tak, kamaráde. Braň se Kouřovou clonou!“ přikázal Rick.

Charmander si sundal tlapky z očí a vypustil ze sebe černý, hustý dým. Ten samozřejmě ptáčkovi nevoněl, ale neměl s ním potíže. Máváním křídel ho rychle rozehnal. Vrhl se do dalšího náletu na Charmandera. Rick toho začínal mít dost. Nechtěl připustit, aby ho nějaký divoký pokémon porazil. Nejprve nálet Pidgeyho narušil Charmander svým vrčením. A pak mu zasadil ránu Škrábavým útokem. Než se Pidgey vzpamatoval, dostal další zásah Žhnoucím útokem. Pokémon už toho měl dost. Malý hrudníček se mu rychle pohyboval, jak ptáček dýchal. S otevřeným zobáčkem se však opět statečně vrhl do útoku. Charmander mu uskočil a opět použil své uhlíky. Pidgey pokračoval v letu a skončil ve vysoké trávě. K dalšímu útoku již nevyletěl.

Rick měl radost. Porazil zatím největšího Pidgeyho. Charmander byl taky rád. S radostí se objali. Ptáček se mezi tím vzpamatoval a odletěl pryč. Rick vůbec netušil, jak velkou chybu udělal. Charmandera schoval do pokéballu a šel dál.



Po souboji Rick pokračoval k bráně. Tam skutečně byl hlídač, který si chtěl ověřit Rickovu totožnost a to, že je trenér. Po ověření pokédexu povolil Rickovi vstup.

Ten se ještě podíval na zeď u dveří, kde byly vyvěšeny tabule. Na jedné byli namalovaní pokémoni, kteří se v lese vyskytují. Nebyly tam namalované jen housenky Caterpie a Weedle a jejich vývoje, ale i ptačí Pidgey a Pidgeotto a také Pikachu. Tento myší, elektrický pokémon se Kantu vyskytuje pouze zde.

Na další tabuli bylo upozornění, aby trenéři zbytečně nenapadali housenkovité pokémony. Pouze v případě, že je opravdu chytí. A aby se drželi dál od stromů, kde visí z větví Kakuny, nebo pod kterými jsou Metapodi. Ve všech případech hrozí totiž případnému trenérovi problémy s Beedrill nebo Butterfree.

Na další tabuli byl popsán návštěvní řád. V lese sice není zakázáno přenocování, ale v noci je zakázáno zakládání ohně. Též hrozí vyrušení agresivních Beedrill.

Při odchodu pán ještě nabídl Rickovi za vyšší cenu lahvičku léčivého elixíru na doplnění energie a protijed v případě otrávení pokémona. Jelikož Ricka nenapadlo si dané věci koupit ve Viridian City, nabídku využil. Poté šel dál.



Prostředí se změnilo. Les byl velmi hustý a sluneční světlo sem tolik nepronikalo. Jen určitými místy. Také vzduch byl jiný. Takový příjemný. Jako kdyby vzduchem poletovaly čerstvé rostliny.

Aby se trenéři v lese neztráceli a nezacházeli hluboko, byla cesta k další bráně značena pomůckami na stromech. Něco jako turistické značky. Tím se správa lesa snačila zajistit bezpečný průchod i trenérům.

Rick si nevšímal housenkovitých pokémonů, které potkával. A Pidgey pro změnu nepotkal vůbec. V budově bylo napsáno, že správa lesa doporučuje trenérům, aby se držela na stezce. Že tak je největší šance pro poklidný průchod.

Začínal mít hlad. Uvědomil si, že si ještě ve Viridian City zapomněl koupit něco k jídlu. Do budovy pro vstup do lesa se mu již vracet nechtělo.

Značky na stromech ukazovaly, kolik zbývá do další brány a k východu z lesa. Rick minul na stromě značku ukazující do konce 1 km.



Pak uviděl na cestě stát nějakého kluka opřeného o strom. Když se k němu dostatečně přiblížil, rozložil ruce a stoupl si na cestu, jako kdyby chtěl Rickovi další průchod zamezit. Rick přemýšlel, co má dělat. Chlapec však promluvil.

„Zdravím tě. Ty jsi nováček? Trenér z Pallet Town?“ zeptal se rázným hlasem a ukázal prstem na Ricka.

„Ahoj. A-ano, to jsem. Proč?“ zajímal se Rick.

„Jsem Dion, trenér hmyzích pokémonů a čekám tu na tebe, abych tě vyzval k zápasu. Vyzývám tě!“ řekl a z tašky, kterou měl přes rameno, vytáhl malý balónek. Stiskl tlačítko uprostřed a pokéball se zvětšil do své funkční velikosti.

„Počkej. Já jdu jen do Pewter City. Nechci problémy. Jestli jsem tě nějak naštval, nebo něco...omlouvám se. Ale vážně tu nic nedělám. Žádného pokémona jsem ani nenapadl.“ řekl Rick, který dostal ze zvláštního mladíka strach.

„Já taky nechci problémy, chci jen zápas. Nic si nepro...počkej. To sis nechytil žádného pokémona? Chtěl jsem s tebou bojovat na 2 kola. Máš nějaké pokémony, ne?“ ptal se mladík.

„No, mám jen jednoho a nechci o něj přijít v případě zápasu. Ještě nejsem venku z lesa a do Pewter City je to ještě kus.“ odpověděl Rick.

V tom se začal mladík smát, až začínal brečet. Dokonce se chytil za břicho a to ho ze smíchu začínalo bolet. Snažil se uklidnit, ale pokaždé se začal smát znova.

„Ta- takže...cha-cha. Ty jdeš naším...cha-cha...lesem. Lesem, kde jsou nebezpeční Beedrill s jedním pokémonem. Cha-cha. Asi i bez léků. A to mi ještě řekni...cha-cha-cha...že s tím jedním pokémonem chceš vyzvat Brocka na zápas o odznak? Jakože...co to do háje...“ než to dořekl, klekl si na kolena a začal se smát snad ještě víc.

Najednou se smát přestal a otřel si slzy ze smíchu. Zamračil se, vstal a natáhl ruku s pokéballem.

„To není fér. My, pořádní trenéři, musíme čekat na 18 let, abychom mohli jít do pokémonové ligy. A blbci jako ty už mohou kazit jméno tomuto řemeslu? Kámo, vyzývám tě na zápas a z tohoto lesa neodejdeš dřív, než se utkáme!“ řekl rázně Dion.

Pak se mu ještě zkřivil obličej a druhou rukou, kde nedržel pokéball, si jí zacpal, aby se nesmál.

No..A..chi-chi...ehm, dobrý. Pokud jde o tvého pokémona, klidně ti pro něj lék dám a doprovodím tě k bráně.“ řekl Dion.



Rick viděl, že není úniku z této situace. S Dionem si mezi sebou udělali několika metrový rozestup. Rick hodil jako první pokéball s Charmanderem do vzduchu a ten ho vypustil. Dion vyhodil svůj pokéball a z fialové energie se zformoval Beedrill.

Pokédex v kapse Ricka zapípal. Rick si ho vyndal a na displeji bylo upozornění, že úroveň Beedrilla převyšuje úroveň Charmandera.

Dion nezapomněl mít poznámku, že je škoda, že tak mocný pokémon má takového hlupáka trenéra. Charmander se podíval vyděšeně na Ricka, poté se zamračil a upřel se na Diona s Beedrillem. Nejspíš ho to naštvalo.



„To bude lehké. Procvičíme si techniku na tomto ňoumovi. Beedrille, začni Jedovým žihadlem!“ rozkázal Dion.

Beedrill z dálky namířil zadeček a začal z jeho konce střílet jedovaté jehličky. Charmander začal před nimi couvat, ale Beedrill byl rychlejší.

„Uskoč, Charmandere. Žhnoucí útok!“ rozkázal Rick.

Charmander uskočil a vypálil na Beedrill lavinu žhavých uhlíků.

„Pohoda. Beedrille, Pronásledování!“ rozkázal Dion.

Beedrill se rozletěl kolem proudu útoku Charmandera a zasadil mu ránu. Ten sice po nárazu vyletěl do vzduchu, ale dopadl o kousek dál zpět na nohy.

„Výborně, neustávej. Zuřivý útok!“ rozkázal nadšeně Dion.

Beedrill začal Charmandera utiskovat neustálými pokusy ho zasáhnout svými jehlicemi na předních nohou a na zadečku. Cbarmander se jen tak tak vyhýbal a couval. Byl v úzkých. Rick přikázal Kouřovou clonu. Sice se Charmander dostal z útisku, ale Beedrill z mračna vyletěl a vypustil na pokémona jedovaté jehličky a zasáhl ho. Navíc se Charmander přiotrávil.

„To mne opravdu mrzí. Dám ti lék po zápase, aby tvůj pokémon vydržel až do města.“ nabídl pomoc Dion.

Rick řekl, že si protijed zakoupil. A poděkoval. Toto jako kdyby rozrušilo soustředění Beedrill a Diona. Rick přikázal Charmanderovi zaútočit a zasáhl Beedrilla Žhnoucím útokem. Následně mu zasadil další úder. Dion se však vzpamatoval a opět přikázal zuřivý útok. Charmander dostal ránu jehlicí Beedrill a nebyl na tom dobře. Charmander zkusil svůj Žhnoucí útok, ale minul. Beedrill mu zasadil další 2 rány svými jehlicemi.

Pokédex opět začal pípat. Rick ho otevřel a na displeji měl upozornění k nízké energii pokémona a doporučení jeho odvolání. Jinak hrozí kolaps. To by znamenalo zápas vzdát a prohrát.

„Tak co, vzdáváš se? Nechci tvému pokémonovi ublížit.“ řekl Dion.

Charmander klečel na jedné noze a opíral se tlapkou, aby nespadl na zem a těžce oddychoval. Rick to vzdal.



Běžel ke svému pokémonovi. Sedl si k němu do trávy a posadil si ho na nohu. Pak vytáhl z batohu lahvičky protijedu a léčivého elixíru.

Byly dva způsoby, jak mu lék podat. Při malé otravě stačilo ránu postříkat sprejem. Jinak bylo možné lahvičku otevřít a ztuhnutou hmotu mu podat, aby jí pokémon snědl. Rick zvolil druhou možnost a to samé provedl s elixírem. Poté Charmandera pohladil a ustaraně sledoval, zda se jeho stav zlepší.

„Jsi sice ňouma, ale máš ho rád, co?“ rýpnul si Dion.

„Hele, každý nějak začíná, ne?“ reagoval podrážděně Rick.

Dion pak začal vyprávět, jak se s bratrem Danem dostali k pokémonům. Jeho bratr se chystá začít už příští rok. Dion si musí ještě 3 roky počkat. Dane má prý Ariadose. To je pavoučí pokémon z regionu Johto, ve kterém zřejmě začne. A má ho velmi silného. K pokémonům je přivedl otec a dědeček, kteří si předali řemeslo ochránce národního parku v Kantu a pokémoní rezervace. Prý jeho bratr Dane dostal Spinaraka od táty jako dárek. Dion zase dostal Caterpie a začali se o ně starat a vychovávat je.

Mezi tím se stav Charmandera zlepšil, že vypadal jak před zápasem. Všichni tři se pak vydali společně k východu.

Rick zatím vyprávěl, jak se o pokémony zajímal, ale v rodině toto téma bylo tabu. Na zápasy mohl koukat jen po internetu, protože si je nemohl pustit ani na televizi. Nikdo doma to nechtěl sledovat. Na dokumenty o pokémonech se díval pouze, když to stíhal a byl doma sám. A protože měl od táty naspořené peníze z dětství, rozhodl se je vybrat a jít trénovat hned po škole místo práce. Moc o tom nevěděl, ale nebylo mu dovoleno jít na pokémoní akademii, jak někteří jiní v mladém věku jdou. Spíš svoje mládí zabíjel ve škole , kterou nesnášel a u počítačových her.

Dion se mu omluvil za své předchozí chování a politoval, že to měl takto těžké. Každopádně Rickovi řekl, že s těmito zkušenostmi u Brocka neuspěje. Potřebuje trénovat a pochytat si víc pokémonů a takové, kteří budou mít šanci u Brocka na stadionu uspět. Jinak si uřízne ostudu. Prý na nováčky není tak tvrdý jako na zkušené trenéry. Ale stejně je zápas s ním obtížný.



Rick poděkoval za zápas a i za rozhovor a vydal se už sám s Charmanderem do Pewter City. A mezi tím přemýšlel, koho si chytí do týmu a koho by mohl použít u Brocka. Věděl, že má kamenné pokémony, ale moc nevěděl, co na ně pořádně působí. Vodní pokémoni, o nich věděl, ale neměl zatím šanci si nějakého chytit. Ani travního pokémona si nemohl chytit, o kterých věděl, že jsou efektivní. Třeba by mohl uspět nějakým způsobem s Charmanderem a možná s Pidgeym nebo s Rattatou. Caterpie nebo Weedle asi nebudou stačit.



Jak tak přemýšlel, dorazil do Pewter City. Opět se jako první vydal do Pokécentra, kde se najedl a nechal zotavit Charmandera. A také zavolal profesoru Oakovi.

Jejich telefon začal pozitivně. Profesor měl radost, že Rick dorazil do Pewter City. Ale s vědomím, že jen s jedním pokémonem, to ho překvapilo a vyděsilo. A po tom, co zjistil, že si nechal Rick uprchnout shiny Pidgeyho, spadl ze židle a rozplakal se. Měli totiž videohovor. Rick ho raději ukončil a řekl si, že se po tom náročném dnu si zajistí ubytování a raději se vyspí a vše si rozmyslí do dalšího dne.

Začal zjišťovat, že trénovat pokémony není takový med, jako si na začátku myslel. Porazil ho mnohem mladší kluk s hmyzím pokémonem, kteří jsou proti ohnivým pokémonům slabí. Nechytil si žádného pokémona a jak zjistil, nechal si uniknout pod rukou shiny Pidgeyho. Možná, že doma měli pravdu. Možná, že si skutečně měl najít práci a vykašlat se na trénování. Dokáže vůbec u Brocka uspět? Kdo ví. Snad ho do dalšího dne něco napadne.



Terryck
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2020
Webdesign by Akela Taka 2001-2020
Novinky
Credits Novinky