| 49 |
Další popelem pokrytá místnost. Další rozházená hromádka ztrouchnivělého dřeva na místě, kde kdysi býval nábytek. A další neodborně vypáčený trezor. Zlodějům a podobným existencím frekventujícím toto místo od tehdy, co padla veškerá dřívější bezpečnostní opatření, trvalo dlouho, než jim došlo, že v početných bezpečnostních schránkách se neukrývá nic, co by jejich omezený náhled na svět umožnil zpeněžit. Já sám zde ale nalezl ten nejcennější poklad mého významného života.
Rukou chráněnou kvalitní latexovou rukavicí jsem prohrábl uvnitř ukrytý štos odborných vědeckých reportů a mé prsty spočinuly na trouchnivějících deskách tlustého sešitu. Šlo o starou ruční vazbu – něco příliš neprofesionálního, než aby to kdokoliv bezdůvodně skladoval na takovémto místě. Má geniální mysl sešit okamžitě vyhodnotila jako předmět výjimečné důležitosti a mé úzké šikovné prsty ho hbitě uchopily a otevřely k četbě.
Zakládám tento deník, psalo se na první stránce sešitu, abych zdokumentoval naši výzkumnou výpravu za účelem katalogizace doposud jen neodborně popsaných pokémoních druhů žijících v zalesněných oblastech severu Jižní Ameriky.
Obsah textu mě donutil sklouznout očima k datu poznamenaném na spodu stránky. První červen. Rok 1985. Potenciálně zajímavé, pomyslel jsem si. Hodí se podrobit sešit dalšímu zkoumání. S tou myšlenkou jsem obrátil tlustý štos stránek současně.
Pokémon, kterého jsme objevili, psalo se zde, je nespočetněkrát silnější než všechny doposud známé druhy. Nejen to, ale vykazuje také přidruženost ke všem jedenácti definovaným pokémoním elementům. To jsou ale pouze dohady podpořené pozorováními, která jsme učinili. Vyjma jednoho jediného chlupu tohoto jedince získaného během našeho jediného setkání jsme nezajistili žádné fyzické vzorky a jeden samotný chlup je ve všech případech příliš málo na to, abychom kdy mohli provést jakoukoliv analýzu DNA.
Poslední poznámka mě přinutila k lehkému odměřenému úsměvu. Autor textu se očividně považoval za vědce, ale jeho schopnost předvídat byla mizivá. Já bych na jeho místě předpokládal revoluci zmíněných procesů v následujícím desetiletí tak, jak se také udála.
Mé brilantní vědomí mi napovídalo, že jsem na stopě něčemu velkému. Okoukl jsem obal knihy z obou stran. Nikde nic. Zkontroloval jsem také počáteční a konečné stránky onoho deníku. Až u konce svazku jsem nalezl jméno snad náležící autorovi. DrSc. Blahomír Vistár, pokémoní profesor, hlásal popisek. Někdo však červeným perem přeškrtl jak doktorský titul, tak titul pokémoního profesora.
Mí kolegové se mnou nikdy nesouhlasili, ale já vždy říkal, že čestně udělovaný titul pokémoního profesora neměl žádnou pravou váhu. Zkoumání pokémonů je věda jako každá jiná a pokud se člověk omezuje morálním kodexem profesora pokémonů tak, jak ho definoval pan doktor Dub, nikdy nebude mít k dispozici kompletní výsledky umožňující definitivní potvrzení či vyvrácení jakýchkoliv hypotéz. Věda je simplisticky krásná, krystalicky čistá a neoblomně neutrální. Zatěžovat ji neprakticky nelogickými výmysly jako jsou pocity a emoce nikdy nemůže přinést nic pozitivního.
Se slabým klapnutím jsem zavřel onen sešit. Zřejmě bylo žádoucí dozvědět se více, ale vše má svůj čas i místo. Pokynul jsem Klinklangovi, který mě celou dobu trpělivě následoval, aby nastavil jeho jemu speciálně uzpůsobenou brašnu a umožnil mi do ní nalezený sešit umístit.
Poté jsem si oprášil ruce o svůj šedý plášť, co byl pochopitelně z moderních materiálů, které na sobě nezanechaly žádné stopy a nechaly špínu jen neškodně opadat na zem. Jaký zpátečnický profesor by v dnešní době nosil tradiční bílý plášť? Hned na to jsem vykročil z místnosti a Klinklang mě tiše následoval.
Této záhadné stopě přijdu na kloub, nebo se nejmenuji doktor Nikolaj Bezčervený.
|
| Fairplay |
|
|
|
