V pozdním odpoledni, kdy se žluté paprsky slunce odrážely od vodní hladiny a pozměnily ji v pomerančový džus, vyplula loď, jejíž tvar a lak nápadně připomínal pokémona wailorda, z Éterské nadace. Na její palubě byli kromě kapitána čtyři pasažéři. Všichni čtyři seděli ve společné kajutě a chlápek se šedivými vlasy vysvětloval.
„Profesore Tungovníku, profesorko Krvavcová, asi byste rádi věděli, co se děje,“ znovu se nešťastně pousmál Alois.
„Si piš,“ sebral mi miláček odpověď z úst.
„No, pravda je taková,“ povzdechl si Alois, „že já jsem bývalý agent tajné policie. Toto je Šeřík, ta tam stále pracuje. Já jí vypomáhám jen proto, že tím splácím někomu laskavost. Asi vás napadá, proč jsme odplouvali zrovna z Éterské nadace. Ano, i s nimi spolupracujeme. Tohle je mimo jiné důvod, proč vás slečna Vikev zdržela. Věděli jsme, že tak uniknete uhoření.“
„A do háje,“ ulevila jsem si: „Ale co máte z toho, že nás chráníte? A kdo na nás vůbec útočí?“
„Ale jistě, všechno vám hned vysvětlím. Jak by to mohlo být nejsnažší…“ Alois se začal prohledávat, pak vypadal, jako kdyby si něco uvědomil, a v zápětí se otočil na Šeřík: „Tobě jsem dával ten dopis, že?“
Modrovlasá slečna nabyla stejného výrazu, jako Alois před chvílí. A podobně jako on začala šátrat po kapsách svého modrého saka. Začala se tvářit velice ustaraně a dopis stále nemohla najít. Pak jsem si uvědomila. Šáhla jsem do kapsy a vytáhla papír, který Šeřík vypadl, když utíkala za mým miláčkem do přístavu.
Alois se zatvářil ještě ustaraněji a pak zpražil pohledem svoji kolegyni. Pak se obrátil ke mně: „Tak tady je, výborně. Myslím, že teď by bylo vhodné, abyste si ho přečetli.“ Rozevřela jsem dopis a začala číst text, který vypadal, jako by ho psal někdo, kdo ani neví, jak správně v našem jazyce poskládat větu.
Zdravíčko Mořene,že v kontaktu s Tebou jsem mi dělá velikou radost, avšak to již bylo dlouho, co jsme si psali. Na další zdvořilostní otázky jako jak se ti daří bych se rád zeptal, ale přestože by to bylo velice vhodné a možná i účelové pro tuto konverzaci, nezeptám se.Teď velice zaměstnaný svou prací já jsem, co se mě týká, ba věřím, že teď mě čeká něco velkého a důležitého, avšak přesto neztrácím, tak dlouho zachovaný a se kterým mě moc dobře znáš a bez něj bych to snad ani nebyl já, optimismus. Včera, když se mě na Jilma ptal, tak jsem mluvil s profesorem Platanem, z čehož jsem usoudil, že byl v kontaktu s tímto člověkem, který už dlouho uniká našim spárům, ale já se mu už dostanu na ponytku, a podaří se mi ho dostat před soud, kam patří, protože tam patří, jelikož se snaží skrytě ovládnout svět, což se mu daří, jenže se mu to nedaří, protože já jsem jeho plány odhalil, takže proto, abych tak řekl, se mu to tolik nedaří, jak bych řekl. A to, o čem jsem psal sem před chvílí, je důvod, proč teď píšu stále sem, ale vlastně tam, protože posílám dopis Tobě do Aloly, protože bydlíš v Alole, což se mi náramně hodí, protože potřebuju řešit věci v Alole, kde Ty bydlíš. A víš, kdo tam bydlí ještě v té Alole, kde bydlíš i Ty? Profesor Tungovník je ten člověk, který tam bydlí, tam u Tebe v Alole, a on je i tím důvodem, proč Ti píšu, protože totiž se jedná o to, že se jedná o profesora Tungovníka. Profesor Tungovník. A abys z Tungovníka dostal informace, zda neví, co se stalo, tak proto ti posílám tento dopis, protože klíčovou roli, kterou může hrát právě profesor tungovník, on může hrát. Takže díky ještě jednou za pomoc a dej vědět, a až něco vyzvíš, tak dej vědět. S pozdravem
Čučič
P.S. Šeřík, tak tu pozdravuj
P.P.S. Krvavcová, to je ta, co by mohla něco vědět, protože je Tungovníkova manželka, a ten by mohl mít klíčové informace, tak z ní něco taky zkus vymámit.
P.P.P.S. Zapomněl jsem poslat včera ten dopis, takže ho posílám, až dneska, což je zítra z pohledu dneška ve kterém jsem psal ten dopis, až na tu část, kterou píšu dnes. Stala se hromada věcí, které se staly, a musíme okamžitě jednat, abychom měli šanci nepropásnout naši šanci. Takže měním to, co po Tobě chci, a místo toho, o co jsem žádal v tom dopise, co jsem napsal, bych po Tobě chtěl, co teď chci. Profesora Tungovníka a jeho manželku, které mám za důležité svědky, musíš pečlivě ochraňovat, protože jsou, a to si myslím, důležitými svědky. Takže, to, co jsem napsal včera, tak to neplatí, a platí to, co jsem psal dnes.
P.P.P.P.S. A ochraňuj je hlavně před Jilmem. Dík
„Takže jestli to chápu správně, byl to Jilm, kdo nás chtěl zabít?“ zeptala jsem se Aloise.
„Odhadoval bych to tak,“ přitakal Alois: „Ale teď jsme na moři. Tady budeme aspoň na pár dní v bezpečí, než doplujeme do naší základny. Uvelebte se a užijte si pár dní volna.“
Přitulila jsem se ke svému miláčkovi Tungovníkovi, a uvelebila svou hlavu na jeho klíně: „Miluju tě, zlatíčko.“
„Já tebe taky,“ odvětil můj miláček ve chvíli, kdy loď explodovala.
|
