Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


46

Běh za tou osobou byl velice náročný. Ta žena byla velice dobře vycvičená a běžela opravdu rychle. Co mě obzvláště překvapilo, bylo, že běžela výrazně rychleji než předtím, když mi na hlavní třídě sebrala kabelku. Zanedlouho už se mi ztrácela za obzorem. Po chvíli běžení za nikým jsem se celá zadýchaná zastavila. Opřela jsem dlaně o kolena a hlasitě dýchala. Vlasy, jindy perfektně učesané, mi vlály všemi směry a padaly do pusy, odkud jsem je musela vytahovat. Pak můj zrak zavadil o kus papíru, který se válel kousek od mých bot. Musel upadnout té dívce! Vzala jsem ho a zasunula do své zadní kapsy. Již trochu vydýchanější jsem se rychlejší chůzí vydala ke Ščasnému.

Když jsem dorazila do města, vypadalo stejně jako vždy. Děti si hrály na pláži, fotografové fotili pokemonky a obchody byly přervané. Ačkoliv přístav byl nějakých sto metrů po mé levici, ulice k němu vedly půl kilometru rovně a rovnoběžnou o blok dál dalších půl kilometru zpět. Na to jsem čas však neměla. Co jsem obdivovala celý život na Ščasném, byli bezstarostní občané a jejich nízké červené branky u plotů, přes něž šlo snadno přeskočit, jak jsem právě zjistila. Jelikož účel světí prostředky, brzy jsem tedy díky své zkratce byla kousek od přístavu.

Už z dálky jsem viděla mého miláčka, jak se kousek od přístavu baví s tou tajemnou osobou. Ležérní výraz mého miláčka kontrastoval s uhoněností a stresem ve tváři zuřivě gestikulující slečny. Dorazila jsem k nim právě včas, abych slyšela onu slečnu, jak říká: „Není čas,“ a vyvolává drampu z pokéballu.

„Profesore, profesorko,“ řekla, aniž by se otočila. Jak poznala, že už tu jsem? „okamžitě nasedněte, opravdu odsud musíme co nejdřív zmizet. Všechno vám vysvětlím později.“

Nevěděla jsem, zda této slečně věřit. Chce nám vůbec pomoct? A pokud ano, proč by to dělala? Pak jsem si vzpomněla, jak mi sebrala kabelku ve chvíli, když jsem šla k restauraci, která by vybouchla ve chvíli, co bych dorazila.

„Tungovníčku, musíme jí věřit,“ řekla jsem rázně svému manželovi a spolu jsme nasedli na drampu. Když na ni nasedla i slečna, drampa se zvedla. Když jsme byli ve výšce asi padesáti metrů nad zemí, obrovská přívalová vlna smetla přístav.

„Musíme ihned za Mořenem, situace začíná být kritická,“ řekla slečna a my se neodvažovali odporovat. Zvlášť v tom řídkém vzduchu by to ani dost dobře nešlo.





Terrion
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky