| 26 |
Břest. Profesor Břest… Ne, takovéhle jméno jsem rozhodně nikdy v pokémoní vědecké komunitě neslyšela.
Rozhodla jsem se tedy vyptávat přímo: „Promiňte a vy jste profesor čeho, můžu-li se zeptat?“
„Oh, studuji pokémony. Obecné zaměření,“ zněla odpověď. Situaci nijak nepomohla.
„A proč tu nejste s námi, pane Břeste? Nebo snad doktore Břeste?“
Místo podezřelého profesora mi odpověděl Hezoun: „Profesor Břest se mě zeptal pro jistou úroveň anonymity. Obává se Jilmových lidí, kteří jdou po něm.“
Jilmovi lidé. Jistě, ti bezejmenní poskoci v černých kombinézách, co se objevili vždy, když Jilm potřeboval fyzické zastoupení. Ať už to bylo předání důležitého výzkumného vzorku, nebo jen důraznější připomenutí dohody, kterou jsme mezi sebou měli. Vzbuzovali dojem toho, že má pan profesor mnohem větší vliv, než by si myslela veřejnost.
„Určitě myslím pochopíte,“ pokračoval Hezoun, „proč jsem povolil tomuto způsobu kontaktu, potom, co si poslechnete, co všechno jsme zjistili díky profesoru Břestovi.“
„Ano, jistě,“ ozval se znovu onen nezvykle hluboký hlas. „V první řadě jsem se dostal k informaci, že voda, kterou dal profesor Jilm k dispozici ostatním profesorům během onoho setkání, nebyla tak úplně čistá. Tady pan Hezoun vyslal na místo laboratorního technika, který potvrdil, že se v automatu na vodu vyskytovala droga - název mi teď uniká - jejíž vliv způsobí po požití zvýšené nutkání souhlasu s autoritativně podanými příkazy. Následky tohoto stavu přetrvají až tři dni v závislosti na hydrataci jedince.“
Jilm nás všechny zdrogoval, abychom s ním snáz souhlasili!
...Vlastně ne…
„Ale já si vodu vůbec nenalila. Dorazila jsem předposlední, takže jsem nečekala dlouho, a po celou dobu jsem neměla žízeň.“ Mezitím mě dohnala další myšlenka. „A profesoři Jeřabina a Tungovník také vodu nepili. Měli vlastní pití.“
„Přesně tak,“ přitakal Břest. „A kraje kterých tří profesorů, byly ty, kde k žádné otravě nedošlo?“
Najednou to dávalo smysl. Podívala jsem se na Platana, který celou dobu mlčel. Díval se na podlahu a zdánlivě nevnímal. Takže to celé vlastně nebylo tak úplně jeho rozhodnutí; byl z části pod cizím vlivem. Otázka je, zda taková vědomost může zmírnit dopady takového činu na psychiku. Otřásla jsem se, když jsem si uvědomila, jak blízko jsem byla nalití oné tekutiny do Rubínového jezera i bez Jilmovy drogy.
„Pak je tu ještě další záležitost,“ nepřestával mluvit hlas v počítači. „Mnohem urgentnějšího charakteru, kterou jsem se právě ze svých zdrojů dozvěděl.“
Svých zdrojů. Jestli bude příležitost, musím se Hezouna na tuto podezřelou osobu vyptat.
„Jde o profesora Jeřabinu. Momentálně se ukrývá neznámo kde, ale mám informaci o tom, že jsou mu lidé profesora Jilma na stopě a mají v úmyslu použít všechny prostředky, aby ho zastavili. To mě nutí domnívat se, že by profesor Jeřabina mohl mít nějaké důležité důkazy proti Jilmovi.“
Hezoun se prudce zvedl z křesílka a rázně prohlásil: „To znamená, že musíme nalézt ho první!“
|
| behold3r |
|
|
|
