Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


16

Když po deseti minutách konečně Jilm dojedl chleba a Tungovník vypil třetí plechovku Staromelemele, všichni očekávali, že na řadě bude teď profesorka Jalovcová, aby nám pověděla něco o Mewtwoovi. Místo toho nakonec padla řada pro vyprávění na mě.

„A-augustine,“ začal Jilm, „po-podle dostupných i-in-in-informací letěl Mewtwo ze S-s-s-sinna pryč až k v-vám do Kalosu. M-mohl bys t-tedy i t-ty převyprávět s-svou historku o-o-o něm?“

„Tedy dobrá,“ odtušil jsem, „ale nic moc zajímavého nečekejte.“

„Stalo se to nedávno, asi dva roky zpátky. Jak již bylo řečeno, studuju mega evoluce pokemonů. Je to fenomén objevený teprve nedávno. Ale v poslední době děláme ohromný pokrok ve zkoumání tohoto fenoménu. Vesměs se jedná o jevy, kdy pokemon drží jistý speciální kámen, takzvaný mega kámen, kterým dosáhne na krátký čas na nový vývoj, kdy má výrazně zvýšenou sílu, a zároveň se mu mohou i změnit schopnosti. Znáte ten dětský televizní pořad Digimon? Pokud ano, tak víte, jak vývoje fungují tam. A teď si představte, že to samé mohou dělat pokemoni. Tady, ve skutečném světě! To jen tak pro úvod.

Jednou se ke mně do laboratoře dostal jeden z těchto mega kamenů. Po mikroskopickém prozkoumání a porovnání se vzorky z DNA z výzkumu tady profesora Duba, které jsem dostal od profesora Jilma, jsem nebyl stále schopen přijít na to, k jakému pokemonovi by tento mega kámen mohl patřit. Muselo by se jednat o dosud neobjeveného nebo neosekvenovaného pokemona, kterých bylo pomálu. Tento kámen jsem nicméně nosil neustále při sobě, po celý rok mi visel na krku, jako takový talisman.

Asi před šesti měsíci jsem dostal hovor od Wulfrica, šéfa stadionu ve Studračovém městě, že prý má něco velkého a mám okamžitě dorazit. Nemeškal jsem ani minutu, popadl batoh a vyrazil. Když jsem konečně do města dorazil, bylo mi oznámeno, že Wulfric odešel do Pokemoní vísky, historického skanzenu, nacházejícího se za lesem kus za vesnicí. Procházel jsem tedy lesem, až jsem došel na překrásnou mýtinu s vodopády, starými rozpadlými stavbami a jeskyní. Před ní na zemi ležela nehybná postava. Okamžitě jsem v ní poznal Wulfrica.

Rozeběhl jsem se k němu, klekl si vedle něj, zvedl ho za límec a trochu mu rukou propleskal jeho vousatou hlavu. Tak málo stačilo, aby se statný muž probral. ‚K-kde to jsem?“ otázal se.

‚Jste v Pokemoní vísce,‘ odvětil jsem, ‚proč jste byl v bezvědomí?‘

‚T-ta věc!‘ vykřikl, ‚možná je stále v jeskyni!‘

Snažil jsem se mu pomoct zvednout se, nicméně byl na mě příliš těžký, tak jsem mu poradil, ať zkusí nabrat síly a sám jsem vešel do temné jeskyně. Naštěstí jsem měl v batohu lampičku, podle skautského lesa jsem vždy připraven, a tak jsem opatrně procházel se světlem v ruce jeskyní. Není to moc velká jeskyně, tak jsem se brzy blížil na samý konec. Samozřejmě, že jsem měl strach. Netušil jsem, co mě tam čeká, a asi jsem se měl čeho obávat, když to skolilo chlapáka, jako je Wulfric. Snažil jsem se dělat co nejmenší hluk, abych tu věc nevyplašil. A pak jsem došel na konec jeskyně.

A tam...nic. Nic tam nebylo, jeskyně byla prázdná. Nevím, zda jsem cítil úlevu nebo zklamání, když jsem vycházel ven. Wulfric už seděl, vypadal výrazně lépe než před chvílí. Tehdy mi vypověděl, že ta věc v té jeskyni zdaleka nebyla poprvé. Slyšel za poslední měsíc dost báchorek o fialové bestii, která v okolí loví skidda a schovává se v této jeskyni. Teď prý ji sám zahlédl, jak se vrací do jeskyně, když byl na vycházce do Pokemoní vísky. Okamžitě mi zavolal a pak se vydal dovnitř. Přízrak však prý nespatřil. Dřív, než došel na konec jeskyně, obrovská vlna jej vymrštila ven, kde omdlel. Poděkoval jsem mu za statečnost a do jeskyně nainstaloval fotopasti. Znáte to, vložíte dovnitř kameru s nočním viděním, a ona se zaktivuje kdykoliv, kdy se před ní něco pohne. Tehdy jsem si neuvědomil, že při prolézání jeskyní mi upadl můj přívěsek. Říká se, že největší vědecké objevy vznikají omylem. A teď se podívejte na to, co se mi podařilo na tu kameru nahrát. Divil bych se, kdyby Jilm tu nahrávku neměl s sebou.“

Dokončil jsem monolog a podíval se na Jilma, ten jen odvětil „Tak tak,“ a zapnul promítačku, přimontovanou ke stropu, kousek od oné díry. Sledoval jsem, jak všichni pozorují video z mé kamery, kde se v jeskyni objevuje humanoidní pokemon nesoucí v ruce rozpáranou skiddu.

„T-to je on!“ hlesl profesor Dub. Pak se na obrazovce objevila veliká záře a Mewtwoovo tělo se proměnilo. Výrazně se mu prodloužila týlní část hlavy, končetiny se mu naopak zmenšily. Skiddu upustil na zem. Nechápavě si prohlížel své nově vypadající tělo. Pak nedbaje skidda, vyletěl ven z jeskyně.

„T-takže ten mega kámen patřil Mewtwoovi?“ podivil se Oak. „ale to je nesmysl! Vždyť Mewtwo není původní pokemon! Je vytvořen člověkem, jak by mohl mít mega evoluci? Vždyť to nedává smysl!“

Všechny oči se upřely na mě. Já jen pokrčil rameny: „Jedno vysvětlení bych našel. Ta mega evoluce patří Mewovi. U Mewtwoa byla vyvolána, neb se jejich genom z větší části shoduje. Přesto téměř jistě byl výsledek jiný než u Mewa. Věřím, že Mew by se pozměnil jinak. Víc už k tomu asi nemám. Jsem zvědav, co nám řeknou zbylí kolegové.“

Zvedl jsem se a došel jsem si pro pití. Tak, mám to za sebou.

Ilustrace je poněkud morbidní a rozkliknutí nedoporučuji slabším povahám. Zde odkaz.

Terrion
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky