Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


4. kapitola

Čerstvý vítr vanoucí z hor donutil Golda, aby si sundal čepici. Bál se, aby mu neuletěla přímo z hlavy. Rázoval směrem ke Spojené jeskyni a za ním hopsal ohnivý pokémon jménem Cyndaquil. Po nebi plulo mnoho šedých mraků. Ta tam byla hřejivá atmosféra, která vládla ještě před pár dny. O slovo se začínal hlásit podzim. Sluneční svit byl často přerušován stínem, jen aby o chvíli později sluníčko opět vykouklo zpoza mraku.

V takových dnech lze vidět lépe, než kdy jindy, jak složitý, proměnlivý a nestálý je svět okolo nás. Zkuste se zadívat na chvíli na některý mrak. Teď vypadá jako holubice, a o dvě minuty později vám připomíná spíš čarodějnici na koštěti. Vše se mění, vše se vyvijí. Nic není jednoduché, nic nelze rozdělit do kategorií „černá“ nebo „bílá“.

A právě tohoto dne se honily v Goldově hlavě myšlenky zvláštního charakteru. Věděl, že ten červenovlasý chlapec – Silver – ukradl pokémona. Dokonce jej i viděl, jak s ním škaredě zachází. Přesto Gold váhal, zda má nahlásit na policii, že ho včera potkal a udat místo. Byť měl mnoho argumentů, proč to udělat, najednou se mu nechtělo. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mu jeho soka bylo líto. Cosi ho nutilo přemýšlet, proč se asi Silver chová tak nevlídně ke svému okolí – dokonce i ke svým pokémonům. Všechno by přeci mělo mít nějaký důvod… Nikdo není jen zcela dobrý, nebo zcela zlý. I zlý člověk má jistě nějaké své dobré stránky…

Třeba byly i doby, kdy Silver takový nebýval. A možná se pak se něco přihodilo … a on se změnil. Změnil se na toho nevraživého kluka, kterým je teď. Otázka zní: co se asi stalo?

V tu chvíli se Gold rozhodl: ne, nenahlásím ho. Chci věřit, že se časem napraví. A že bude své pokémony mít rád, tak jako já.
Potemnělou stezku opět prozářily sluneční paprsky.

***

Konečně jsem venku, pomyslel si Silver. Projít skrze Spojenou jeskyni nebyl pro žádného začínajícího trenéra lehký úkol. Na kamenné podloží jeskyně odkapávala voda s krápníků, takže zde šlo snadno uklouznout. Navíc se temné chodbičky přímo hemžily divokými Zubaty, kteří ochotně sáli na počkání krev každému tvorovi, kterého poblíž zahlédli. Jednomu z nich se ale jeho agresivita nevyplatila a skončil v Silverově pokéballu. Tím si mladík rozšířil svou sbírku na tři pokémony. A teď, po několika hodinách, konečně ponurá atmosféra jeskyně skončila.

Silver se vcelku rychle dostal do Azalkového města. Zde ho však čekalo poměrně velké překvapení…

Ve městě probíhala jakási oslava. Městečko bylo vyzdobeno různými vlaječkami a praporky. Na maličkém náměstí se těsnalo mnoho stánků, kde si místní výrobci pokoušeli přivydělat. Všude stálo spoustu lidí a většina z nich o něčem debatovala. Občas Silver zaslechl útržkovitá slova jako „Kurt“, „Slowpoke“ nebo „Rakeťáci“. Poslední slovo velmi upoutalo Silverovu pozornost. Natolik, že vytáhl svou peněženku a v nejbližší trafice si koupil místní noviny. Netrpělivě je rozevřel a začal číst:

„Azalkové městečko, ležící na jihu regionu Johto, většina lidí zná jako poklidné místo. Jako jeho velkou zajímavost lze považovat místní studnu, kterou zde kdysi dávno osadníci založili jako místní zdroj pitné vody. Při výkopech však narazili na vchod do menší jeskyně. V jejích útrobách, jak se ukázalo, žila velká kolonie Slowpoků. Tito mírumilovní tvorové se brzy přemístili i na zemský povrch, přímo do městečka. Lidé si na ně brzy zvykli a od té doby tu – až do dnešních dnů – žijí ve vzájemné symbióze. Navíc legenda praví, že Slowpokové umí přivolat déšť a spousta místních obyvatel tomu dodnes věří.

Městečko však včerejšího dne čekalo velmi nepříjemné překvapení. Do města vtrhla ozbrojená skupina kriminálníků. Obsadili spoustu důležitých budov ve městě (včetně místního stadionu) a zejména výše zmíněnou studnu. V jeskyni, která dosud sloužila jako přirozený domov Slowpoků, se tato skupina usídlila a začala zde uřezávat Slowpokům ocasy. Jedná se gastronomicky o poměrně žádanou delikatesu, takže lze odhadovat, že této zmíněné kriminální skupině (podle více zdrojů se má jednat o pokračovatele zločinecké organizace zvané Rakeťáci) se podařilo odvést lup v ceně několika milionů.

Ve své činnosti by nejspíš pokračovali ještě teď, kdyby se do situace nevložil Kurt, místní slavný výrobce pokéballů. „Už jsem nedokázal dále přihlížet, jak ti násiníci ubližují těm bezbranným pokémonům. Vtrhl jsem za nimi do studny a pokusil se je odtud vyhnat. Bohužel jsem při sestupu uklouzl, spadl a narazil si záda. Naštěstí mi pomohl jeden statečný mladík – velice nadaný trenér pokémonů – a Rakeťákům se postavil on. Nakonec je dokázal porazit a Rakeťáci utekli.Chlapec si však přál zůstat v anonymitě, takže jeho jméno vám neprozradím“, usmál se slavný výrobce pokéballů.

Když se podíváme do historie, Rakeťáci byla zločinecká organizace působící zhruba před třemi lety v Kantu. Mezi jejich největší „úspěchy“ patří černý obchod s pokémony ve spolupráci s automatovou hernou ve městě Celadon, nebo obsazení společnosti Silph ve městě Saffron a odcizení mnoha zdejších vynálezů. Organizaci tehdy vedl velmi schopný vůdce – Giovanni. Později se dokonce ukázalo, že pod druhou identitou vystupoval jako trenér stadionu ve městě Viridian. Nicméně když policie konečně odhalila tuto jeho masku, Giovanni rozpustil Rakeťáky a zmizel. Důvod zrušení organizace je dodnes považován za jedno z největších tajemství podsvětí.

Položil jsem panu Kurtovi otázku, zda se v rámci své záchranné akce dozvěděl něco o Rakeťácích. “Vlastně ano, ale tuto informaci vím jen nepřímo od chlapce, který s nimi bojoval. Jeden z nich – asi jejich velitel – před odchodem z jeskyně prý naznačoval, že tohle je prý jen začátek; že Rakeťáci se brzo vrátí v plné síle, nebezpečnější než kdy dřív. Žádné větší podrobnosti ale neznám“, přiznal trochu zklamaně místní hrdina.

O celé záležitosti už ví policie a připravuje rozsáhlé vyšetřování. Podrobnosti se dovíte v dalším výtisku“. R. Maxwell – autor článku


Mladík s červenými vlasy zavřel noviny. Tak tedy … Rakeťáci se vrátili. Silverovi v tu chvíli probíhalo hlavou velké množství myšlenek. Ať chtěl nebo ne, jeho minulost do velké míry byla s Rakeťáky spjatá. To kvůli nim nikdy neměl rodinu. To kvůli nim se musel dlouhou dobu skrývat a žít život vyhnance. Věděl, že jediný způsob, jak přežít v takové situaci, je zatvrdit se a být silný. A to se mu podařilo … přežil. Vždycky snil o tom, že jednou přijde den, kdy bude moct s Rakeťáky zúčtovat. Čekal dlouho – téměř tři roky. Avšak jakoby se po nich slehla zem.

Před měsícem se Silver konečně rozhodl, že zapomene na dávnou minulost. Pokusí se začít nový život. A pak už to šlo ráz na ráz. Odcestoval do vesnice NewBark, ukradl svého prvního pokémona, a stal se trenérem pokémonů. Den ode dne se zvětšovala síla jeho pokémonů. Nebude trvat dlouho a stane se tím nejsilnějším trenérem, jaký kdy žil. Konečně zase měl důvod, proč žít – smysl života.

Náhodou – nebo ironií osudu – pár dní poté, co konečně hodil minulost za hlavu, se najednou vrátila jako bumerang nazpět. Rakeťáci se znovu objevili na scéně…

Dratini
Zpět na seznam povídek
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky