Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


25. kapitola – To nebyla sranda

Renjiro vešel z malého obchůdku v naprosto směšném oděvu-na hlavě měl přilbu se světýlkem na čele, na těle béžovou vestu s několika kapsami ve kterých měl různé kladívka, provazy a podobně, na nohou měl vysoké mohutné boty černé barvy a na očích ochranné brýle. Aiko se neudržela a klesla k zemi v záchvatech smíchu, leč ona vypadala úplně stejně. „Hele,“ zamračil se Renjiro,“ však ty taky nevypadáš jako na módní přehlídku,“ řekl mezitím co se Aiko sápala na lavičku. „Dobře, dobře, už je to v pohodě,“ dořechtala se Aiko a pomalu se uklidnila. Froakie a Fennekin na to přihlíželi s pobavenými výrazy ve tvářích. „Tak, můžeme pokračovat?“ zeptá se Renjiro když už všichni utichnou a jde slyšet jen štěbetání ptačích pokémonů.

Komura vystoupil z cadillacu a rozhlédl se po okolí ve svých fešných brýlích. Před jeho očima se rýsovala velká jeskyně-Fiferttonské doly. Okolo bylo pár huňatých stromků, jinak bylo vše vytvořeno na prázdné mýtině. Jeskyně byla opravdu velká a jistě i dlouhá. Komura se rozhlédl, jestli ho nikdo nečeká, a když zjistil, že ne, pomalým a trochu rozvážným krokem se vydal do Jeskyně. Když vstoupil na začátek jeskyně, celého ho zakryl velký stín. Proto s Komura sundal sluneční brýle a skryl je do náprsní kapsy. Najednou se za ním ozve chraptivý hlas, velice povědomý. „Dobré odpoledne, pane Komuro,“ pozdravil mile Komuru a mírně se uklonil. „Vy?!“ vyjekl překvapeně Komura když se otočil a zaslechl hlas. „Vy jste ten volající?“ již se trochu zklidnil a jeho výraz nabíral na vážnosti. „Ano, dovolte, abych se Vám představil, pan Nanuki, váš vrchní průzkumník v těchto dolech,“ řekl a opět se lišácky usmál.

Nyní oba dva-Komura a Nanuki kráčeli vyhloubenou chodbou dolů. Kamení se jim sice pletlo pod nohy, ale oni si všímali jen stropu, který mohl každou chvilkou spadnout. „Víte proč je ten strop tak tenký?“ položil otázku Komura Nanukimu. „Slouží jako naše budoucí past,“ usměje se Nanuki a zvedne hlavu ke stropu jako Komura. „Past? Jaká past? Pro koho?“ podivil se Komura, ač to na sobě nenechával tolik znát. „Pro ty děti,“ ušklíbl se Nanuki očekávající další výbuch. „Cože? Proč sem pletete ty děti? Copak jste si nedělal srandu?“ řekl Komura leč s trochu nabroušeným tónem. „Nedělal jsem si srandu,“ oznámil Nanuki,“ ty děti jsou v Kirlic town a již se blíží do dolů, aby odhalili tajemství té legendy,“ vysvětlil a podíval se s vážnosti Komurovi do očí.

Aiko a Renjiro nyní vycházeli z Kirlick town a rozhlíželi se se zájmem po okolí. "Myslíš, že to je ještě daleko?" zeptala se Aiko ustaraně. Už jí bolely nohy, i když se před chvílí zastavili na krátký odpočinek. "Neboj se, už tam budeme," řekl Ren, který měl zmapované celé území Kalosu. A měl pravdu-za několik minut konečně stáli před velkou jeskyní, které se rozléhala po mýtině. "Co tady dělá cadillac?" podivila se Aiko. Že by si zde někdo udělal piknik? Co by tady mohl nějaký člověk kromě nich dělat? Renjiro jen pokrčil rameny. Jeho zajímal jen prostor v jeskyni. Pomalu se rozešli ke vstupu do jeskyně..

FireFox
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky