„Jak Ti to jde?“ zkontroloval Renjiro Aiko na sedle Gogoata. „Nic moc,“ šeptla Aiko přikrčená ke hřbetu pokémona. „Notak, nesmíš se toho bát,“ zasmál se Renjiro a pohladil svého Gogoata po krku. Fennekin mezitím seděla na Gogoatově hlavě a rozhlížela se po okolí. „Tobě se to řekne, já na tom ještě nikdy nejezdila,“ zamračila se Aiko,“ tenhle pokémo n je úplně jiný než Rapidash,“ zasténala a vrátila se na rodinnou zahradu s čilou Rapidash na které často jezdila. „A? Je to úplně stejné, jen se musíš pevně držet, protože Gogoatové nemají tak ladný a opatrný krok jako Rapidsh,“ vysvětlil Renjiro a klidně se koukal dál do krajiny.
„A co takhle závod?“ ušklíbl se najednou Ren a pokračoval v pomalé jízdě. „Cože?“ vykřikla udiveně Aiko.“Já na tom jezdit neumím, natož abych závodila,“ vysvětlila již trochu klidněji. „Srabe,“ zasmál se Renjioro a Froakie ho trochu napodobil. Tentokrát se ozvala Fennekin. Vztekle vyštěkla a máchla ocasem do vzduchu. „Ale Fennekin,“ zaprosila naléhavě Aiko. Fennekin ale jen zavrčela na „protivníky“ a zavrtěla hlavou na Aičinu prosbu. „Dobře, takže máme ujednáno,“ ušklíbl se Ren než Aiko stačila něco namítnout,“jede se od tady toho místa až..no prostě až řeknu,“ zachechtal se Renjiro a trochu se schrbil ke svému Gogoatovi. „Rene, počkej-„ zaprosila ještě naposled Aiko, ale to už Ren vybídl svého Gogoata k rychlému trysku. „Fenn!“ vykřikla Fennekin Gogoatovi do ucha a ten se tryskem rozjel, až málem Aiko spadla z mohutného pokémona. „Fen, fennekin!“ radila Fennekin své trenérce. „Jo, jo, už se chytám,“ křičela zoufale Aiko a čapla letící uzdu v náporu vzduchu. „Tak, teď jim ukážeme,“ ušklíbla se Aiko a přihrbila se ke svému Gogoatovi aby nabyla rychlost. Najednou pocítila zvláštní odhodlání dohnat Renjira a vyhrát tak závod, leč trochu neplánovaný.
„Tohle vyhrajeme!“ vykřikl Renjiro nadšeně, s Froakie na své rozčepýřené hlavě vzduchem. „Fro,“ kývl uznale Froakie a užíval si vítr ve svém obličeji. Gogoat svižně běžel rovnou travnatou cestou, rychle kmital nohama a jeho kopyta silně udusala trávu. Renjiro se však nedržel uzdy, nýbrž jeho zakroucených rohů. A to se mu také stalo osudným. Když se objevila prudká zatáčka, Renjiro chtěl svého Gogoata navést na správnou cestu, ale zatočil špatně tlustými rohy a Gogoat tak zatočil nesprávně a narazil hlavou do velkého stromu u cesty.
„Jóó, Fennekin, my to snad dokážeme!“ užasle vykřikla Aiko pomalu si vzpomínající na staré lekce jízdy na její Rapidash. „Musíme trochu navýšit výkon,“ otočila se na Fennekin která seděla hned za ní. „Fenne!“ usmála se Fennekin a přikývla. A protože neměly žádný bičík, větvičku, prostě nic, Fennekin švihla Gogoata svým mírným Švihem ocasem. Hned se jim jelo rychleji. Najednou však narazily na širokou řeku, tekoucí rychlím proudem. „A kruciš,“ zamračila se Aiko a těsně před řekou se jí podařilo zabrzdit Gogoata. „Máme problém,“ kopla nohou do kamínku poblíž, když vyskočila ze sedla na zem.
Renovi se zatím podařilo zrehabilitovat Gogoata. Teď opět jeli rychle přes les tentokrát se ale Ren držel pevně uzdy, ne Gogoatových rohů. Už nesměli riskovat další pád, pokud chtěli vyhrát závod. A to chtěli. „Pozor!“ vykřikl najednou Renjior když Gogoat přeskočil spadlý kmen stromu, který se válel přes cestu. „Uff,“ odechl si Ren, nechtěl zase skončit na zemi, pořád ho ještě bolely záda. „Štěstí že si pamatuji, jak se chovat když skáču,“ zasmál se a pobídl Gogoata k rychlejšímu tempu.
To se ale o Aiko říct nedalo. Protože nevěděla, jak má řeku přeskočit, musela jet dlouhou dobu, než narazila na delší cestu. Teď se ale mohla znovu vyřídit na rovné cestě. Jela rychlým tempem, jak nejrychleji mohla. Najednou ale uslyšela dusot jiných kopyt. Otočila se a najednou spatřila Rena, jak jede těsně vedle ní na svém Gogoatovi. „Tam, tamhle je cíl,“ ušklíbl se Renjiro a ukázal rukou na konec cesty, který končila mírným kopcem dolů. Tam zase začínalo další město. Oba dva jeli rychle, tělo na tělo, žádný z nich se nechtěl vzdát. Fennekin dál bila Gogoata do zádě, až z toho Gogoat nabral nejvyšší tempo. Renův Gogoat ale také nezůstával pozadu, stále rychle běžel těsně vedle Aiko. Najednou oba dva prudce zabrzdili v cíli. Oba dva udýchaně seskočili ze svých Gogoatů a usmáli se do tvářích „protivníka“. „Vedla sis skvěle,“ usmál se na Aiko Ren. „Ty taky,“ usmála se stejně tak Aiko, oboum dvoum se nechtělo řešit, kdo vyhrál. A záleželo na tom? Vždyť si užili skvělý zážitek. Teď se mohli vydat do dalšího města..
|
