Život Vulpixe

1. Jak to všechno začalo ,,Začalo to vlastně zvláštně. Byl sem v teple a pohodlíčku, i když mi trochu chyběl prostor. A najednou, jako bych padal. A světlo! Hrozné světlo mě pálilo do očí. Byla mi zima, a pálilo mě do očí světlo. To byl tedy hezký začátek. Hm. Přitulil sem se k mámě. Ale co je tohle? Bylo to dobré. Bylo to něco k jídlu. Měl jsem tři brášky a dvě sestřičky. Bylo mi příjemně. Poprvé sem mámu viděl asi po dvou týdnech života. Byla hezká, narozdíl od nás. Bylo u ní teploučko a nám u ní taky. Tak jsem se narodil. Po čtyřech týdnech života se u nás oběvil člověk. Bál jsem se, byl obrovský. Vzal nás a odnesl někam pryč v krabici. Pryč od mámy!!! Brečel jsem, a ostatní taky. A dokonce i máma. Dostali jsme se do jákéhosi "výběhu". Rozběhl jsem se pryč, ale do něčeho jsem narazil. Bylo to sklo. Brzy jsem přišel o dva brášky a jednu sestřičku. Nevím kam se poděli. Začínala být zima, a tak jsem věděl, jestli někdo přišel. Brzy jsem zjistil, že jsem v Pokémonním obchodě, obchodě, kde se prodávají živí Pokémoni. Nevím proč se nám říká Pokémoni a našemu druhu Vulpixové. Snad kvůli našemu "vulfíís". Asi to tak bude. Až jednou, když jsem přišel i o poslední sourozence, si pro mě přišli lidé. Vzali mě, a dali do krabice. Pocítil jsem zimu, ale v krabici byla naštěstí dečka. Tak jsem se dostal do nové rodiny."

Hiro Patymone

Zpět na seznam povídek