Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 1 - Lišákův výlet, aneb jak to všechno začalo

Les Eterna... za normálních okolostí se jedná o vcelku klidný les. A vskutku. Na většině míst v lese dnes vládl relativní klid, rušený jen cvrkotem Kricketotů a zpěvem Starly. Jen na několika místech v lese byl rozruch. A právě na jednom takovém rušnějším místě začíná náš příběh:

Jistá skupina pokémonů se právě dokázala dostat přes zabahněnou úzkou cestičku. Ptáte se kteří pokémoni to jsou? Jednalo se o Míšu Raichua, Matyho Piplupa, Scythera, Péťu Pikachua, Vénu Chimchara, Míšu Turtwiga. Všichni dosud zmínění pokémoni byli doposud docela malí. O něco víc do výšky vyrostli byli Scyther a Charmander Charmy. Ještě starší byl Meowth s příznačným jménem Mňau. No a celou výpravu vedl zkušený Vulpix zvaný Lišák VUK.

"Už zase mám tlapky ušpiněné od bahna!", postěžoval si v duchu Vuplix VUK. "Jak mám jako v tomhle lese hledat zkratku, když tu všude rostou kopřivy a trní?", nevydržel to už a promluvil nahlas. Všichni kolem se rozesmáli. Nejvíc se smál asi Scyther, který si už předtím nebyl zcela jistý tím, že skupina jde správným směrem. Když se teď ukázaly jeho obavy jako pravdivé, nevydržel to a vyprskl smíchy. Většinou Scyther se svými šavlemi místo rukou vypadá přinejmenším nebezpečně, ale v této chvíli by se o nelekl ani Magicarp, protože Scyther vypadal, že pukne smíchy.

"Jo jo, VUKu, tvoje zkratky... vždycky nás dovedou přesně tak, kam chceme. Dneska jsi třeba cestu naplánoval skrz tohle bodláčí, že jo?", řekl sarkasticky kočičí pokémon Mňau, který nikdy nepatřil k těm, kteří by měli problém s upřímností. Protože poznámka byla jak trefná, tak vtipná, všichni se jí s chutí zasmáli.

Míša Turtwig a Véna Chimchar se však příliš dlouho nesmáli, protože měli už měli po dlouhém výletě hlad. Navíc už dlouho nenazazila skupina po cestě na žádný keř s chutnými bobulemi, aby mohli prázdný žaludek utišit. VUK proto začínal být nervózní a snažil se najít co nejrychleji cestu, která by je z hustého lesa vyvedla. Navenek však nervozitu nedával znát a tvářil se mile a spokojeně.

"No, VUKu, já jsem říkal, že zabloudíme. Co když se tu ukáže ten záhadný vlčí pokémon? Já se bojím!", vyjádřil své obavy malý Turtwig.

"No, ale já myslím, že on by bojoval jenom se zlobivými pokémony" zavtipkoval VUK.

"No ale co když ne? Já když jsem byl minule v lese, přepadnul mě divoký Entei!", vymýšlel si Turtwig.

Nikdo se však nenamáhal s tím mu jeho výmysl vyvracet a raději se všichni rozhlíželi, zda není možné někudy křoví elegantně obejít. Bohužel byla stěna trní velmi dlouhá i široká. Najednou Charmanderovi Charmymu v očích zajiskřily plamínky a udělal krok dopředu. "Možná bych mohl použít plamenomet a propálit skrz křoví cestu", navrhnul nadšeně. Už už se chystal nažhavit nozdry, když ho Meowth Mňau zastavil: "Zbláznil ses?! Podpálíš tady celý les!". Charmy se na Mňaua nasupeně podíval, ale musel uznat, že pro tentokrát má kočičí pokémon pravdu.

"A co kdybych tu cestu prosekal já?", ozval se Scyther. Chvíli čekal, ale když nikdo nic nenamítal, pustil se Scyther do práce. Trní bylo nepříjemně ostré a křoví neobyčejně zarostlé, ale pro kudlankovitého pokémona nepředstavovalo větší problém. Po asi 3 minutách se vytvořila mezi divoce rostoucími větvemi úzká škvíra, kudy se pokémoni mohli protáhnout.

Jak se ukázalo, hned za křovím na pokémonní skupinu čekala další překážka - tentokrát v podobě říčky, kterou bylo potřeba nějak překročit. Někteří z pokémonů - například malý Maty Piplup - skočili do vody a v pohodě malou říčku překonali. Scyther také neměl žádný větší problém - zkrátka říčku přeletěl. Horší to ale měli třeba ohniví pokémoni, jako například VUK, Charmy nebo Véna. Ti měli trochu z vody strach a museli velmi opatrně řeku překročit.

"Nebuďte srabi, tu říčku přeskočíte tady po těch kamenech!", snažil se Charmy hecnout ostatní. "Dělej, Véno, nebuď lama!".

Véna se netvářil vůbec sebejistě, ale nechtěl se před Charmym zahanbit, a proto skočil. Kámen byl sice kluzký, ale Véna přesto neztratil rovnováhu a vzápětí zdárně doskočil na druhý břeh.

"Tak teď ty, Raichu", otočil se Charmy na elektrického pokémona.

"No ale já se bojím! Běž první!"

"Ježiš ty seš fakt posera. Tak se koukej na mě!", chvástal se trochu namyšleně Charmy. Vykročil vstříc směrem k řece. Poté beze strachu skočil na kámen uprostřed řeky. Vtom mu ale na kluzkém kameni podjela noha a spadl do vody . Všichni se náhle vyděsili - o Charmanderech je totiž všeobecně známo, že jsou náchylní vůči vodě. Kdyby náhodou Charmymu zhasl plamínek na ocásku, zahynul by.

"VUKu!", vykřikl celkem zbytečně vystrašený Raichu.

Lišák se rozběhl podél řeky a snažil se rychle najít nějaké místo, kde by mohl Charmyho z vody vytáhnout. Bohužel řeka se rozšiřovala a tvořily se na ní peřeje, takže situace se spíš zhoršovala.

"Drž si plamínek nad vodou!", hulákal na Charmyho Míša Raichu. I když to byla dobrá rada, vůbec nebylo snadné se jí držet. Charmy se snažil ocásek mít nad hladinou a přitom plavat ke břehu. Proud ho nicméně unášel neúprosně dál.

Malí pokémoni vyděšeně sledovali scénu a jediný, kdo se z šoku vzpamatoval, byl Mňau. Uvědomil si, že musí rychle nějak VUKovi pomoct, pokud chtějí Charmyho zachránit. Proto se rozběhl za ním ve snaze něco podniknout. Náhle si všiml, že přímo nad řekou se pnou větve stromů.

Kdyby se mi podařilo na jeden z nich vyšplhat, možná bych seshora mohl Charmyho vytáhnout, probleskla myšlenka hlavou Mňauovi.

Protože ho momentálně nic lepšího nenapadlo, rozhodl se vyzkoušet aspoň tento plán. Rozběhl se tedy, jak nejrychleji uměl k těmto stromům. Náhle si však Mňau uvědomil jistou komplikaci:

Sakra! Vždyť ty větve jsou hrozně vysoko! Já na toho Charmyho nedošáhnu! Ledaže ...

"VUKu! Pojď mi rychle pomoct. Vytáhneme ho seshora, ale budu potřebovat tvoji asistenci!", mávl svojí tlapkou Mňau směrem ke korunám stromů. VUK rychle přikývl a už se společně hnali k cíli. Mňau byl velice obratný a vyšplhal na strom prakticky v okamžiku. VUKovi to trvalo trochu déle, neboť jeho tělo nebylo ke šplhání příliš uzpůsobeno. Každopádně nakonec se i jemu podařilo vydrápat mezi větve.

"Mňaue, chytni mě za tlapky a spusť mě dolů, aby na mě Charmy dosáhl!", zavelel VUK.

"Ale vždyť to tě Charmy bude muset chytnout za některý z tvých osasů! Říkal jsi, že nemáš rád, když tě za ně někdo tahá", namítnul Mňau.

"Jo, ale tohle je něco jiného! Nemůžeme v tom Charmyho přece nechat!"

Mňau tedy liščího pokémona poslechl a společně utvořili řetěz, na jehož konci visel VUK. Charmy se pokoušel plavat směrem k místu, kde na něj kamarádi čekali. Bohužel ho boj s vodním živlem docela vyčerpával, takže mu plavání činilo velké problémy. Jen s největším úsilím se mu podařilo doplavat k místu, kde se měl záchranného řetězu chytit. Chytnul svými drápky VUKa za jeden z jeho sametových ocasů. (ilustrace od Mňaua)
Lišák zatnul zuby, protože ho to dost bolelo. Potom Mňau zatnul všechny svaly a vytáhnul oba ohnivé pokémony na korunu stromu. Nahoře všichni tři hlasitě oddechovaly, nejvíc samozřejmě vyčerpaný Charmy.

Poté všichni tři slezli se stromu a vrátili se ke zbytku skupiny. Všichni na ně s úlevou koukali. "To bylo o chlup", pokusil se situaci odlehčit uklidněný Scyther. Lišák ale tak klidný stále nebyl:

"V pohodě Charmy? Cítíš se dobře?"

Ta otázka byla oprávněná - chudák Charmy se třásl po celém těle jako osika a drkotal zuby. Plamínek na jeho ocase měl asi třetinovou velikost, než předtím, kdy spadl do vody. Nevypadal moc dobře.

"Jo, v pohodě", řekl Charmy, protože se snažil vypadat drsně.

"No, já myslím, že moc v pohodě nevypadáš", řekl ustaraně VUK. "Dáme si aspoň hodinu poké-pauzu a snad se ti udělá lépe"

Nikdo se neodvážil odporovat a všichni si sedli do trávy. Po chvíli se některí neposednější - například Péťa Pikachu a Véna Chimchar - začali nudit a tak šli sbírat šišky a házet je po sobě. Turtwig měl už docela hlad, a tak se místo sezení v trávě vydal po blízkém okolí hledat nějaké dobré bobule k snědku. Poblíž řeky měl dobrou šanci, že tu nějaký keřík poroste.

Zatímco se menší pokémoni snažili nějak zabavit, chudák Charmy ležel na zemi, cvakal zuby a vypadal chudák docela zuboženě. Lišák VUK a Mňau ho ustaraně pozorovali a čekali, zda se jeho stav zlepší. Bohužel, stav se vůbec nezlepšoval - právě naopak. Lišákovi začínalo pomalu docházet, že má před sebou závažný problém.

"Tak, pokémoni! Máme tu problém! Charmymu ta voda neudělala dobře a vypadá, že by potřeboval nějakého doktora, který by mu ulevil. Bohužel neznám žádnou Chansey, která by v tomhle lese žila. Budu se muset zeptat někoho, kdo tady žije a kdo nám snad poradí. Naštěstí zde v lese žije jeden můj kamarád, takže se asi zeptáme jeho".

"A kdo to je?", nedokázal potlačit svou zvědavost malý Maty.

"To je překvapení, uvidíte", usmál se Lišák VUK a pokusil se zahnat obavy všech ostatních. Ve skutečnosti se ale VUK zase tak bezstarostně necítil...

Pokémoni se zvedli a následovali VUKa, který je brzy vyvedl z hustého lesa pryč. Dostali se kamsi na louku, která se pyšnila výborným výhledem do okolí. Díky poloze slunce na obloze a dobré znalosti terénu dokázal Lišák určit orientaci, kudy se vydat dál.

Charmy však vypadal stále malátněji a bylo zřejmé, že už dlouho chození po lese nevydrží. Z čela mu kapaly krůpěje potu, jeho jindy sytá oranžová kůže nyní vybledla a jeho plamínek vypadal, že za chvíli zhasne.

"Takže já myslím, když půjdeme asi hodinu tímto směrem, dostaneme se k jednomu mému kamarádovi, který by nám mohl pomoci", řekl Lišák a ukázal směrem k dalšímu hustému lesu.

"Super, a bude tam nějaké jídlo?", ozval se hladově Péťa Pikachu.

"No první se musíme postarat o Charmyho, a teprve až potom budeme řešit jídlo", odpověděl maličko podrážděně VUK.

Všichni se teda sebrali a vydali se směrem, kam VUK ukázal. Bohužel, jejich postup nebyl příliš rychlý, protože celou skupinu zpomaloval unavený Charmy. Naštěstí jim les tentokrát už nestavil do cesty podobné překážky jako křoví nebo potok, takže cesta tentokrát proběhla hladce.

"Hele, já jsem našel nějakou bobuli!", ozval se najednou Raichu.

Scyther, který k němu momentálně stál nejblíž, se na ni podíval. "Jo, to je Oran Berry. Ulevuje trochu pokémonům od bolesti"

"Tak ji dáme Charmymu, ne?", navrhnul rozumně Mňau.

Raichu tedy podal Oran Berry Charmymu, který ji vzápětí zhltnul. Poté všichni pokračovali v cestě. A skutečně - během asi deseti minut se dostavil efekt bobule - Charmymu se udělalo trochu líp. Bohužel i tak stále vypadal dost bledě. Bylo zřejmé, že na uzdravení bude potřeba víc, než jen Oran Berry.

Dratini
  Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky