Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


V bludišti ventilace

„Ty rozvody byly stejně starý. Dřív nebo později by to stejně bouchlo.“ ozval se tlumeně Sergejův hlas z vyšetřovny.

„No jo, no.“ přitakal první hlas. Pár vteřin ticho „Ale kde je ten Grovyle?“ zařval, až se šachta otřásla.

„Zdrhl!“ křikl Sergej „Musíme ho chytit, než nám tu nadělá chaos. Kradený Pokémon, volně chodící po našem komplexu je mnohem nebezpečnější, než se zdá! Může způsobit vzpouru a povypouštět ostatní z cel! Vyhlas poplach! Okamžitě!“ Billy pak zaslechl kroky a nastalo ticho.

„Ufff.“ odfoukl tiše. Ještě chvíli ležel, aby se úplně vzpamatoval. Popáleniny ho stále bolely, stejně jako břicho, kam schytal Mach ránu.

„Bože.....To byla.....rána s rychlostí zvuku.“ zasténal a křečovitě se držel za vlasolist a za levé čepelové listy. Po chvíli se opatrně otočil na všechny čtyři a plazil se nazdařbůh šachtou dál. Po pár metrech narazil na rozcestí. Zahnul doleva.

Takhle to pokračovalo několik desítek minut. Za tu dobu se Billy docela unavil. Párkrát se musel zastavit a odpočinout si. Přitom úplně ztratil pojem o tom, kudy šel, ale bylo mu to taky jedno. Chtěl docílit jenom jednoho: Vylézt ze šachty někde, kde je někdo z jeho přátel a zároveň nejsou žádní zloději Pokémonů. Proto koukal do každé mřížky, kterou potkal. Viděl mnoho z dění základny, (mimochodem nic, co by ho vyloženě zaujalo – ostatně při svých bolestech mohl být rád, že se mohl plazit), ale stále nemohl najít to, co hledal. Když se se zbytkem posledních sil sunul k veliké mřížce v podlaze šachty na konci slepé uličky, z vyčerpání znovu omdlel...









Probudil se do absolutní tmy, čemuž se podivil. Předtím byla šachta prosvětlena červenými pohotovostními světly. Ale teď nesvítilo nic. Ani z té velké mřížky se nelinul jediný paprsek světla. Cítil se ztuhle, ale víceméně dobře. S obtížemi se chytil mřížky a přitáhl se k ní tak, aby viděl do prostoru pod ní.

Zahlédl slabé světélko vlevo v místnosti pod mřížkou. Pronikalo mřížovanými dveřmi. Billymu poskočilo srdce. Vpravo u futra dveří totiž zahlédl nezaměnitelný obrys ruky Grovyla. Zbytek těla byl utopený ve tmě. Ale Billy se chtěl přesvědčit za každou cenu. Vylámal čepelí mřížku (nebylo to zrovna tiché) a bez okolků seskočil do cely. Připravil se k dopadu a.....přistál obkročmo na něčem úzkém, dlouhém a ostnatém. Naštěstí byly ostny tupé a kulaté. Něco mu ten předmět připomínal. Chvíli se rozkoukával, než s překvapením zjistil, že je to Sceptile a jeho ocas. Ze tmy se ozvalo rozespalé broukání. Ten hlas, pomyslel si Billy. Bezpečně ho poznal.

„Mami?“ hlesl „Jsi to ty?“

„Co?.....Kdo je to?.....“ broukl Glockeřin hlas ze tmy. Pár vteřin ticha...... „Ach bože, Billy!“ zařvala vysoce a Billy cítil, jak ho její ruce uchopily a přitiskly k tělu.

„Billy, ty můj Hvězdíku,.....kde se tu bereš?......Já jsem se tak bála.....A taky tě unesli?“ její přerušovaný hlas byl prokládán vzlyky.

„Ne.,“ zavrtěl Billy hlavou „Přišel jsem šachtou.“ a ukázal ke stropu. Nebyl si jistý, jestli jeho máti viděla to gesto.

„Zdrhls’?“ zajímala se Glocker.

„Měl jsem štěstí.“ potvrdil Billy. Téměř ihned ho napadla určující otázka „Jak dlouho tu jsi?“

„Nepamatuji si. Asi sedm dní.“ odvětila Glocker.

„Takže je to pravda.....“ zamumlal Billy „To je špatný. Spartakus už bude bůhvíkde.“ popotáhl.

„To nebude tak zlé.“ chlácholila ho Glocker „Doženem ho, i kdybych měla celý den sprintovat, to ti slibuju.“ poplácala a pohladila ho po zádech.

„Díky, mami.“ řekl roztřeseně Billy. Glocker ho konečně pustila a nechala ho, aby se postavil.

„Jak je Kurtovi?“ zeptal se Billy a ukázal prstem na Grovyla, který ležel u vrátek klece.

„To......není Kurt,....Billy.“ opravila ho nejistě Glocker. Billy se zarazil. Žádného jiného Grovyla, který by zde mohl být, již neznal.

„Tak kdo to je?“ zeptal se ohromeně.

„Mrkni se sám.“ vyzvala ho Glocker. Billy tedy vykročil k ležícímu Grovylovi. Přitom zase pocítil bolest v břiše. Zavrávoral a chytil se za modřinu na břiše.

„Co je ti?“ zpozorněla Glocker.

„Jsem zraněný.“ zasípal Billy. Došel až k ležícímu Grovylovi. opravdu to nebyl Kurt. Měl na sobě rozhodně míň škrábanců a modřin. Velice nápadná byla podivná popálenina, která pokrývala celý jeho obličej. Billy si prohlédl jeho ruce a čepelové listy.

„Dlaně i čepelové listy má jemné. Je to Grovylka.“ řekl si pro sebe. Pak ho napadlo shlédnout vlasolist. Uchopil Grovylku a přetočil ji na bok, aby uvolnil její vlasolist. Světlo však náhodně padlo na její záda a šíji. A Billy v tu ránu překvapením otevřel tlamu a vykulil oči. Od šíje do půlky zad se Grovylce táhla pravidelně klikatá, zubatá, červená čára. To ukazovalo na jedinou Grovylku na světě.

„To...t-to.....j-je.“ vypravil ze sebe Billy. Odmítal si to přiznat.

„Jo.“ kývla Glocker „Je to Elena zvaná Elite.“

„Aaaale jak t....to?“ vyjekl Billy „Kde se tu vzala?.......A-Aji táta tu je.....j-je v kleci naproti té mé.“

„Jo, to vím. Brandonovi ukradli Elite, Brachia a Altariu přímo z Pokémonského střediska.“ vyložila Glocker „Elite říkala, že si šla na chvíli lehnout na jeden nemocniční pokoj, protože se jí udělalo hůř. A z toho pokoje ji pak unesli. Bránila se sice udatně, ale proti ledovým paprskům skoro nic nezmohla. Od toho má taky tu omrzlinu na obličeji.“

„Chudinka.“ politoval Billy. Pohled na Elite v kombinaci s historkou, kterou právě slyšel, na něj působil dosti smutně „Ona spí, nebo je ještě pořád omráčená?“ vyslovil po chvilce ticha.

„Spí.“ usykla Glocker „Lidi ji každý den berou někam pryč a dělají s ní pokusy. Vždycky přijde totálně vyřízená.“

„Co je na ní tak zajímavého, že ji lidi zkoumají?“ optal se trochu neomaleně Billy.

„Zapomněl jsi?“ řekla významně Glocker „Je chytrá. Hodně chytrá. Už jsem měla tu čest, povídat si s ní. Je chytřejší než já, ty, my všichni. To je na ní zajímavé.“

„Aha, no to je pravda.“ souhlasil Billy. Společně se svou mámou pozoroval spící Elite ještě asi tak minutu. Pak opět promluvila Glocker:

„Víš, kde jsou ostatní?“

„Ne.“ zavrtěl hlavou Billy „Hledám je. Kurtovi se cestou k patě přitížilo.“

„A jéje.“ protáhla Glocker „Omdlel?“

„No jo, ale teď už mu asi bude líp.“ pravil Billy.

„Tak fajn, ráno budeš pokračovat v hledání.“ šeptla Glocker.

„Ona je vlastně noc.“ uchechtl se Billy a plácl se do čela „Musíš mě vysadit zpátky do té šachty. Lézt po zdi se mi tam nechce. A po stropě už vůbec ne.“

„Je to trochu vysoko.“ namítla Glocker „Ale zkusím to, drž se.“ těžce se zvedla, uchopila Billyho do náruče a pak ho zvedla nad hlavu. Billy zahlédl temné obrysy vstupu do šachty. Vtom si vzpomněl na mřížku.

„Mami?“ řekl.

„No?“ pronesla Glocker.

„Dej pak zpátky tu mřížku.“ připomněl jí.

„Spolehni se.“ odpověděla. Potom vysoko vyskočila a šoupla Billyho zpět do šachty. O chvilku později se přibouchla i mřížka. Billy, znovu ležící v šachtě, přemýšlel na plné obrátky. Bylo mu divně. Nikdy si nedokázal představit, že by si Brandon kdy nechal ukrást nějakého Pokémona. O důvod víc k divení se, když jedna z ukradených je Elite, jeden z Brandonovi nejmilejších a nejbližších Pokémonů. Také přemýšlel nad tím, kde jsou zavřeni jeho přátelé. U sebe? Nebo roztroušeně? Bude je hledat dlouho? Najde je vůbec? Podaří se mu.......Už to nestihl domyslet - usnul.









Probudil ho hovor zdola. Byl to Glockeřin vysoký skřehotavý hlas a Elitin též vysoký, skřípavý a mírně klokotavý, který zněl stále stejně nezdravě, jako v Pokécentru.

„Aha. A.....co bylo pak?“ říkala právě Elite.

„Pak jsme Billyho vzbudili.“ vyprávěla Glocker „On chudák byl úplně vystresovaný a já se mu ani nedivím. Takhle křičet jsem ho nikdy neslyšela, takže to muselo fakt hodně bolet. Když mu Psychic oznámil, co se během procesu stalo a co mu vlastně provedl, tak Billy vypadal sklesle. Bodejť ne, když se dozvěděl, že nebude moct asi týden bojovat. Přesto to ale zkusil a zeptal se Psychica zda proces nejde urychlit. To, co Psychic chtěl odpovědět se vzápětí stalo i ve skutečnosti. Billy se totiž rozzářil oslnivým bílým světlem.“

„Nekecej.“ žasla Elite „Začal se vyvíjet? Tak brzy?“

„Přesně tak.“ přitakala Glocker „Bylo to neuvěřitelné až fascinující sledovat, jak mi můj syn roste před očima. A ještě víc dech beroucí to bylo, když Billyho evoluce skončila a on tam najednou stál ne jako malý Treecko, ale jako o něco větší Grovyle. Úplně nejvíc mě však překvapila ta jeho hvězda, která stále zůstává jeho dominantou.....“

„Jó, to vím.“ přerušila ji Elite „Díky té hvězdě mi padl do oka hned, jak jsem ho prvně.....ááá....promiň.....*kucky**kucky**kucky*....“

Elitino chrčivé kašlání přimělo Billyho, aby vykoukl zpoza okraje šachty. Elite seděla na stejném místě jako včera. Akorát se teď držela za hrdlo a kuckala tak silně, že se převrátila do lehu.

„Elite, jsi v pohodě?“ ptala se nejistě Glocker. Elite stěží kašel ovládla a zachroptěla:

„Jo...hrrrm....Jasně. Lidi jsou totálně ujetí. Od tý doby, co jsem se účastnila Žlutošavlovy záchrany, jsem se nachladila a jsem nemocná až doteď. Oni to vidí, že chroptím a sípu. Ale je jim to jedno. Kvůli nim mám v krku pořád větší trny.“

„A co s tebou dělají?“ otázal se Billy. Jeho skřehotavý baryton duněl šachtami. Elite sebou trhla leknutím a upřela svůj pohled do mřížky.

„Kdo je tam?“ zaševelila vystrašeně.

„Jejda.“ plácla se Glocker do čela „Zapomněla jsem ti říct, že tu Billy je taky. Včera zdrhl a větračkou se dostal až sem....“

„A-ha.“ zajíkla se Elite. K Billyho úžasu se po chvíli rozpačitě zahihňala a zrudla jak jablko.

„Copak?“ podivil se Billy.

„Ále.“ mávla rukou Elite „Je zábavné, že máme na sebe takové štěstí. Minule jsi mi přinesl kostku. Co pro mě máš teď?“

„Lituji, ale svou větvičku s Nanaby a mátový bonbóny jsem zapomněl doma.“ zavtipkoval Billy. Elite se zasmála.

„Mátové bonbóny máš schované v tajné kapse kožichu.“ opravila ho Glocker.

„Fakt?“ rozzářil se Billy a chtěl si sáhnout do kapes kožichu. Problém byl v tom, že na sobě nic neměl. Chvíli přemýšlel, než si vzpomněl.

„Do kožichu jsem zabalil Kurta.“ protáhl smutně.

„Áha, takže je v háji i s těmi bonbóny.“ přidala se Glocker.

„No, abych ti odpověděla, Billy,“ vrátila se k věci Elite „Nejčastěji jsou to fyzické testy. Zkoušejí mou rychlost, obratnost, sílu svalů (nikoli bojovou), výdrž atakdále. Nejhorší to je, když zkoušejí mou odolnost a imunitu. Při odolnosti jsem připoutaná k nějaké zdi a dostávám manuální rány různých intenzit. Nikdy to není příliš bolestivé, ale po dvou hodinách ti to začne lézt na nervy. Při imunitě na mě vypouštějí útoky různých podstat. To už je o dost horší, ale absolvovala jsem to jen jednou. Tady je vidět, jak jsou zabednění. Zkoušením mé fyzické kondice nikdy nepoznají mou skutečnou přednost.......Když celou dobu unavuješ své tělo a navíc jsi přitom nemocný, je to pořádná zátěž, to mi můžeš věřit......Ještěže existuje spánek. Jinak bych musela dřít do mdlob. Oni taky potřebují spát, ne jenom já........áá....jéje.....už zha*kucky*has......“ přemohl ji další záchvat suchého kašle. Billy chtěl ještě něco říct, ale vtom se zničehonic otevřela vrátka klece. Bleskurychle se schoval za okraj mřížky.

„Tááák, nástup do pr.....“ začal nový hlas, který zřejmě patřil členovi revize. Náhle se zarazil „Co to......Jsi v pořádku?.....Pomoc! POMOC!“

Chvíli se ozýval jen Elitin kašel. Pak se přidal jiný lidský hlas.

„To nic......ona jen kašle. Vezmi ji na marodku.“

Chvíle ticha. Elite již ovládla kašel. Podle kroků a klapnutí dvířek Billy poznal, že lidi odešli. Vykoukl zase zpoza okraje mřížky. Elite už v kleci nebyla.

„Kde je?“ zeptal se zklamaně.

„Odnesli ji.“ pokrčila rameny Glocker „Musíš ji sledovat, Billy.“

„Ale.....“ nepřipadalo mu to jako dobrý nápad.

„Jen běž. Pak se pro mě můžeš vrátit.“ popohnala ho Glocker.

„Tak zatím ahoj.“ řekl Billy přiškrceně. Pak se pomalu otočil a vyrazil.

Snažil se dodržovat směr chodby za dvířky klece. Po chvíli tápání Elite objevil. Jeden člověk ji nesl v náruči a šel na opačnou stranu, než se Billy vydal. On však šťastnou náhodou zaslechl Elitino kašlání a vyrazil po zvuku. Marodka nebyla daleko. Billy šel jen přes čtyři úseky ventilace, propojené křižovatkami. Když tak sledoval dráhu člověka, nesoucího Elite, zakusil pocit nadvlády a nepřemožitelnosti. Měl totiž výhodu nepozorovaného pozorovatele – viděl aniž byl viděn. Cestou neviděl nic zajímavého až na celu, ve které zahlédl ležícího Grovyla. Viděl to však tak zběžně, že ho nestihl blíž identifikovat.

Ošetřovna byla malá obdélníková místnost s šesti lůžky, psacím stolem a ještě jedněmi dveřmi. Billy koukal z šachty přímo na psací stůl. U něj seděl stejný člověk, který Billyho nesl z jeho cely a jmenoval se Sergej. Když člověk s Elite v náruči přišel, Sergej vstal od stolu.

„Tak copak se děje?“ zeptal se Sergej a vztáhl ruce k Elite. Ta už nekašlala, ale byla bledá jako stěna a čelo měla zpocené.

„Ále, přišel jsem na revizi a ona chytila nějaký záchvat kašle. Vypadalo to jako by se dusila.“ vyložil neznámý. Sergej násilím otevřel Elite tlamu a podíval se jí do krku. Pak přiložil ucho k její hrudi.

„Ne, určitě se nedusila.“ konstatoval pobaveně „ Je akorát nachlazená. Docela dost nachlazená, proto tolik kašle. Jak jsme ji pojmenovali?“

„Cela číslo čtyřicet sedm.“ odpověděl neznámý.

„Aha, to je Sceptilka, tuším, bez pojmenování a tady ta Grovylka, pojmenovaná Peršanka.“ zamumlal Sergej „Poleží si tu, odpoledne bude v pohodě. Dám jí své zázračné sérum.“

„Výborně.“ kývl neznámý. Do odpoledne bude v pohodě, opakoval Billy v duchu, neuvěřitelné.

„Už jste našli toho Grovyla s hvězdou na hrudi?“ optal se Sergej a převzal si Elite.

„Ne.“ zavrtěl hlavou neznámý. A ani nenajdete, vysmál se Billy ve své mysli.

„Tak hledejte pořádně.“ vyjel Sergej, když ukládal Elite na lůžko a přikrýval ji dvěmi přikrývkami „Může být kdekoli, třeba tady.....počkej.“ připoutal Elite k lůžku, přešel ke stolu a začal manipulovat s mřížkou od ventilace. Billy ani na vteřinu nezaváhal. Otočil se jako na obrtlíku a v mžiku se za pomoci Rychlého útoku schoval za roh křižovatky, který byl dobrých patnáct metrů daleko. Modlil se přitom, aby Sergej nezahlédl jeho bílou energetickou stopu. Sergej si však nevšiml ničeho. Prozkoumal pohledem šachtu a zase zavřel mřížku.

„Uuuuuufffff.“ odfoukl Billy. Pomalu se otočil a opatrně se vrátil k mřížce. Neznámý už v místnosti nebyl. Sergej právě pomáhal Elite vypít nějaký lék v láhvi. Asi si nedal pozor, protože se znovu rozkašlala.

„Dávej......si *kucky**kucky* ba-cha.“ vyštěkla mezi kašlem. Sergej ji odpoutal, zvedl ji z postele a mocně ji bouchl do zad. Na to ale Grovylka zřejmě čekala. Zničehonic vyskočila Sergejovi na hlavu a s rychlostí jí vlastní mu pořádně podrápala obličej. Sergej zařval, ztratil rovnováhu a upadl na jedno z lůžek (prázdné). Elite seskočila na zem, uchopila lahev s lékem, kterou Sergej upustil a chtěla utéct z ošetřovny.

„Elite, sem!“ křikl Billy a čepelí otevřel mřížku. Elite vyskočila na stůl a pak s levou rukou vztyčenou vskočila do otvoru v šachtě. Billy uchopil Elite za nataženou ruku a vtáhl ji k sobě do šachty.

„Plaz se jako o život!“ zařval Billy a vyrazil zpět ke křižovatce, za kterou se předtím schoval. A Elite o překot za ním. Při každém druhém Elitiném kroku se ozval cinkavý skleněný zvuk, jak flaška s lékem škrtala o šachtu. Ani jeden z Grovylů už se neohlížel ani nepomýšlel na to, co se teď stane. Chtěli se jen dostat zpět ke Glockeřině cele.

Po pár vteřinách už oba mocně oddechovali u otvoru do Glockeřiny cely.

„Uff........fff.....jsi......opravdu nemocná nebo to........jen hraješ na člověka?“ zafuněl Billy.

„Ne.....Jsem fakt....*kucky*....nemocná.“ zasípala Elite „Ale to......jeho sérum.....mi hodně pomohlo......Je to fakt.....zázračný lék.“

„Hej, vy dvá, jak to, že jste tam oba?“ křikla zdola Glocker.

„Elite se probojovala z ošetřovny.“ sdělil Billy.

„Fajn.“ kývla Glocker „Ale jak dál?“

„V prvé řadě,“ začala plánovat Elite „Znovu získáme tvůj kožich, Billy.“

„Ty víš, kde je?“ žasl Billy. Elite přikývla a dodala:

„Zahlídla jsem ho, když mě ten člověk nesl na ošetřovnu. Mimochodem už taky vím, kde je Kurt.....“

„Kde?“ vybafli Billy a Glocker zároveň.

„O tři cely dál.“ řekla prostě Elite a vrátila se k plánu „Poté otevřeme Glockeřinu celu a začneme operovat na svobodě. S trochou štěstí bychom do odpoledne mohli všechny členy skupiny mít. Pak se musíme dostat ze základny, nejlíp druhým východem, který je......“

„Počkej.“ zarazil ji Billy „Jak víš, že tu nějaký druhý východ je?“

„Ehm.....Doufám v to.“ znejistěla Elite „Již jsem zde byla. Předpokládám, že lidi budou chtít využít i zbytek jeskyně.“

„Ty jsi tu už byla?“ vydechla Glocker.

„To jsem byla ještě svobodná.“ zasnila se Elite. Za pár vteřin však potřásla hlavou a pokračovala „Já teď půjdu pro ten kožich. Počkej tu.“ odložila si flašku se sérem a odplazila se šachtou zpět.

„Billy?“ pronesla po chvíli Glocker „Proč se Kurtovi přitížilo?“

Billy pokrčil rameny: „Nemám nejmenší tušení. Najednou se prostě složil a po chvilce omdlel.“

„Bude v pořádku.“ uklidňovala situaci Glocker.

„To jo, ale....“ zachrčel Billy a srdce mu pokleslo „Nemůže bojovat. Natržení jeho vlasolistu mu znemožňuje používat útoky.“ na zarůstání vlasolistu úplně zapomněl.

„Opravdu?“ vykulila oči Glocker „No.....Hlavně, že se z toho vylíže. Nebo ne?“

„Jo, ale vlasolist mu zaroste až za pár dní.“ vtom si vzpomněl „Vlastně je to jinak! Když jsme tu šest dní tak už by měl mít vlasolist zarostlý.“

„No vidíš.“ usmála se Glocker.

Vtom je oba praštil do uší strašlivý houkavý zvuk a veškerá světla se zbarvila domodra. Vzápětí se ozval lidský hlas, rozléhající se všude po chodbách:

„Poplach modrého stupně. Došlo k útěku dvou nebezpečných Pokémonů. Jedná se o dva Grovyly, jeden samec se zelenou šesticípou hvězdou na hrudi, pojmenovaný Hvězdoun, a jedna samice s klikatou červenou čárou na zádech, pojmenovaná Peršanka. Skrývají se ve ventilačním systému. Ventilace bude zaopatřena prevenci čtyřicet tři. Všichni zaměstnanci nechť se podle toho zařídí.“

Houkání ustalo. Vteřinu na to Billy uslyšel Elitin zmučivě vysoký jek. Zděsil se:

„Elite! ELITE!“ zařval a bez váhání vyrazil po zvuku Elitina hlasu. Glocker za ním cosi volala, ale on nedbal. Jediné, co ho teď zajímalo, bylo Elitino bezpečí. Byl připraven ji ochránit, či bojovat za ni. Na křižovatce zabočil doprava a po pár metrech narazil na vyraženou mřížku. Když už skoro viděl do prostoru pod otvorem, zaslechl lidský výkřik: „Jsi v pořádku, Peršanko?“

Vskočil do otvoru a spadl člověku přímo na hlavu.

„Hej, co to zas....“ zavrčel člověk. Billy se pokusil člověka drápnout, ale najednou pocítil v kořenu vlasolistu strašlivou bolest a něco ho zvedlo do vzduchu – člověk ho chytil za vlasolist a strhl si Grovyla z hlavy.

„Aaaauuuuu.“ zařval Billy. Z bolesti mu slzely oči a třeštilo v hlavě.

„A hele, druhý psanec.“ usmál se člověk „Zmlkni, Hvězdoune!“ chytil Billyho oběma rukama za ramena a vší silou ho mrštil na zeď, nejspíš v domnění, že tím Billyho omráčí. Zřejmě si ale neuvědomil, že Pokémon dokáže snést mnohem silnější náraz, než jaký dokáže člověk Pokémonovi uštědřit. Billyho sice po tvrdém nárazu do zdi a následném dopadu na zem rozbolela záda, hlava se mu zamotala a udělaly se mu mžitky před očima, ale neomdlel. Člověk si toho však nevšiml. Jen se otočil čelem ke čtveraté díře v zemi: „Za chvíli tě vytáhnu a šoupnu za trest do mrazáku.“ zahuhlal zlomyslně. Billy se mezitím snažil srovnat si myšlenky. Závrať pomalu ustala a vidění se pozvolna vracelo k normálu. Náhle si uvědomil, co se s ním stalo, a pocítil znovu bolest v zádech a v hlavě. Zatřepal hlavou a vstal. Člověk stále koukal do díry a halekal: „Dělej, pojď nahoru. Trestu stejně neujdeš!“

Vtom se ale zničehonic otočil a znovu Billyho zvedl za vlasolist do vzduchu.

„Taky tě to čeká, neboj.“ zavrčel.

„Pusť! To bolí! Aaauu!“ ječel Billy. Začátek vlasolistu ho pálil jako čert. Bolest se šířila do celé hlavy a oslabovala ho. Člověk však najednou pustil Grovyla na zem. Přešel přes celou místnost, která vyhlížela jako kancelář, ke skříni, chvíli tam cosi kutil a potom se k Billymu vrátil s plynovou maskou na obličeji. Billy jen nehnutě seděl a pravou rukou se držel za hlavu. I když ho člověk už nedržel, hlava ho stále bolela až třeštila. Necítil se slabý, ale věděl, že se s takhle bolavou hlavou nemůže moc soustředit na boj.

„Za chvíli se tu rozptýlí uspávací plyn a pak už se nikdy nepodíváš do lesa, to ti zaručuju.“ zafuněl člověk zuřivě.

„Jestli máme usnout, tak budeš spát taky, ty mizero.“ ozval se Elitin hlas od díry. Billy se podíval daným směrem. Elite právě vylézala z díry. Byla celá mokrá a vystouplé lokty a stehna měla odřená. Soudě podle toho, byl asi v díře nějaký potok či co. Sotva se Grovylka vyškrábala přes okraj, vyskočila vysoko do vzduchu a bleskurychle sekla čepelí po člověkově hlavě. Člověk vykřikl, nikoli však bolestí. Plynová maska spadla na zem rozseknutá vejpůl. Člověk však byl rychlejší než se Elite zřejmě domnívala. Okamžitě ji polapil, než dopadla na zem.

„Už mě štveš, Peršanko!“ zasupěl a než mohl Billy něco udělat, přeběhl znovu kancelář a vměstnal Elite do malého mrazáku zabudovaného do ledničky.

„Hej! Ona je nemocná! Okamžitě ji odtamtud pusť!“ křikl Billy zoufale. Přitom usilovně přemýšlel, jak by Grovylku dostal ven. Taky ho neúprosně užírala myšlenka, že Elite v mrazáku slábne každým okamžikem.

„A teď ty, Hvězdoune!“ zavrčel člověk a vykročil k Billymu.

„Tůdle-l-l-l-l.“ vyhrkl Billy a zároveň spustil semínkovou palbu. Stále přitom seděl a hlava ho ještě pořád bolela. Člověk sice útok schytal, ale to ho ještě víc rozzlobilo. Odrazil se, skočil po Billym a přitiskl ho k zemi. Grovyle se teď nemohl ani hnout. Nemohl ani znovu použít Semínkový útok, protože mu člověk držel tlamu zavřenou.

„Hvězdoune, víš, co jsou to nůžky? Ty tě teď připraví o tvé listové parády.“ řekl člověk zlým tónem. Náhle však jeho stisk povolil: „Neeeee, uspávací plyn.“ vydechl a po pár vteřinách bezvládně klesl. Jeho tělo však stále plnou vahou spočívalo na Billym. Grovyle se ze všech sil snažil zpod něj vysoukat. Po delším úsilí se mu to povedlo. Ztěžka se zvedl. Jenže sotva se poprvé vestoje nadechl, ucítil též ospalost. Napadlo ho, že při zemi bude plynu míň. Proto se spustil na čtyři. Skutečně se mu trochu ulevilo a ospalost opadla. Pořádně se nadechl a zadržel dech. Věděl, že dřív nebo později stejně usne. Ale předtím chtěl za každou cenu vysvobodit Elite z mrazáku. A tak se plazil co nejrychleji k ledničce. Za krátko už vší silou lomcoval s klikou od ledničky. Přitom se mu bůhví jak podařilo kliku zlomit. Pořádně mu zatrnulo.

„Neee!“ vyjekl zoufale. Strčil prsty do mezírky mezi dvířky lednice a tělem a snažil se to otevřít manuálně, ale nic naplat. Teprve když tam vrazil čepel a párkrát zapáčil, se dveře konečně otevřely. Otevřít i malý mrazák bylo už pro Billyho dílem okamžiku. Elite nekontrolovaně vypadla z mrazáku přímo do Billyho náruče. Byla studená jako led, avšak byla při vědomí a zdálo se, že ani není moc oslabená.

„Jsi v pořádku?“ hlesl Billy a uvolnil dech.

„Jo.“ zasípala Elite „Je mi dobře.....*kucky*......trochu jsem se otužila.“ zasmála se.

„Elite, jsme v pasti.“ řekl beznadějně Billy „Je to tu zaplavené uspávacím plynem. Za chvilku nás to donutí usnout.“

„To ne! Musíme pryč!“ vykřikla Elite. Postavila se na vlastní nohy a rozběhla se ke dveřím. Téměř hned se jí však podlomily nohy. Dopadla na břicho. Už se nepohnula. Hned na to i Billymu začala těžknout víčka. Klesl na kolena a ulehl na bok.....









„Billy, vzbuď se.“ šeptal mu Elitin hlas do ucha. Otevřel oči. Stále ležel v téže místnosti. Elite se nad ním skláněla. Teď ho nadzvedla do sedu a podepřela.

„Jak dlouho jsme spali?“ zeptal se mátožně.

„Řekla bych, že ani ne hodinu.“ odpověděla Elite a zakašlala.

„Nezhoršilo se ti to nachlazení, když jsi byla v tom mrazáku?“ ptal se dál Billy.

„Ani ne. Je to pořád stejné.“ zachraptěla Elite a chytila se za hrdlo „Bolí to.....ehhre...ale neboj. Bojovat dokážu.“

„O to mi nejde.“ zavrtěl hlavou Billy „Chci, aby ses uzdravila.“

„To lidské sérum mi pomůže. Zklidňuje bolest v krku.“ usmála se Elite. Oba naráz se podívali na člověka. Ještě byl pořád v limbu.

„Tak co? Jdeme?“ optala se Elite.

„Máš můj kožich?“ opáčil Billy klidně.

„Tady na té židli.“ pronesla Elite a ukázala k psacímu stolu. Byla tam kolečková židle a na jejím opěradle byl navlečený tyrkysový kožich. Billy se zvedl, došel k židli a kožich si vzal. Oblékl si ho a zapnul knoflíky až nahoru. Okamžitě ho napadlo prohledat kapsy. Mátové bonbony nenašel. Zato však objevil Sharphandinu fotku, kterou vzal z Brandonova šanonu.

„Co to máš?“ zajímala se Elite, když viděla, jak si Billy prohlíží fotku.

„To je obrázek Sharon.“ odpověděl Billy. Políbil fotku a schoval si ji zpět do kapsy.

„Pojďme odtud, než se ten člověk vzbudí.“ pravila Elite a pomocí Rychlého útoku vyskočila zpět do šachty. Billy ji napodobil. A pak už se plazili zpět ke Glockeřině cele.

U otvoru do Glockeřiny kobky, zjistili, že Sceptilka ještě spí.

„Co teď?“ šeptl Billy.

„Momentík.“ sykla Elite. Seskočila do cely došla k miskám na jídlo a vytáhla zpod jedné z nich.......Rubikovu kostku. Pak se vrátila k šachtě a vyskočila zpět.

„Schov ji u sebe, Billy.“ vybídla ho. Billy nejistě uchopil kostku a zastrčil si ji do kapsy. Vtom ho napadla jedna myšlenka, když mu pohled znovu padl na misky na jídlo.

„Elite?“ zamručel.

„No?“

„Ty a moje máma, jedly jste to, co vám lidi dávali?“

„Ne, to se rozumí. Jídlo je napuštěno něčím zlým. Zdravé jídlo jsme si obstarávaly od Tropiuse, který je o dvě cely dál. Měly jsme vlastní tajný systém na doručování.“

„Hmm.“ kývl Billy uznale hlavou „Kam teď půjdem?“

„No.....ven z ventilace.“ řekla věcně Elite „A pak musíme hledat ostatní. Čím víc nás bude, tím líp. Já tu počkám. Potřebuju si na chvíli odpočinout. Pak za tebou přijdu.“

„Fajn. Tak já jdu na to. Dej na sebe pozor.“ souhlasil Billy. Otočil se a plazil se zpátky šachtou dokud nedorazil k mřížce ústící na chodbu. Opatrně ji vypáčil čepelí a seskočil do chodby.

V tomto koridoru byly po obou stranách mřížové dveře cel a klecí. Na jednom konci chodby byla zatáčka doprava a na druhém dřevěné dveře. Billy už chtěl vyjít proti dřevěným dveřím a hledat členy oddílu, když vtom ho zarazil dobře známý skřehotavý hlas.

„Billy? Jsi to ty?“

Billy okamžitě věděl, kdo to je. Otočil se čelem k cele, odkud se hlas ozval.

„Kurte!“ vyjekl a přiskočil k mřížím. Peppermint seděl opřený o protější zeď a přivřenýma očima Billyho upřeně sledoval. Šrámů, modřin a zhmožděnin sice ubylo, nicméně vlasolist byl kupodivu stále natržený.

„Billy......Kde se tady bereš?“ žasl.

„Já.....zdrhl jsem.“ vydechl Billy „Já jsem měl o tebe takový strach.......stejně jako o tvou sestru.“

„Teď už jsem docela v pohodě.“ zahučel Peppermint „Až na to, že stále nemůžu bojovat. Lidi mi stále udržují to natržení otevřené. Nechápu proč.“

„Řekl bych, že proto, aby jsi zůstal neškodný.“ mudroval Billy.

„Koukni.“ řekl významně Peppermint. Postavil se na čtyři a přišoural se až k vrtákům. Znovu si sedl a natáhl ruku souběžně s vrátky.

„Sleduj moje čepele.“

Billy se zadíval blíž na Peppermintovy čepelové listy. Po chvíli se slabounce rozsvítily zeleným světlem. Billy natáhl ruku též a zkusil zaktivovat lístky tak, aby nevyrostly a nespojily se v čepel. Zčásti se mu to povedlo. Čepel sice nevyrostla, ale lístky se rozzářily úplně nejvíc, jak to bylo možné.

„Ah.....promiň, Kurte.“ vyjekl Billy a bleskově schoval lístky za záda.

„V pohodě. Dívej se.“ hlesl Peppermint. Nasadil výraz absolutního soustředění. Záře z jeho listů začala nepravidelně pulzovat. Měnila se i její intenzita, nikdy však nedosáhla takové míry jako u Billyho. Kurt zasténal a jeho ruka se roztřásla. Ale lístky stále jen světelně pulzovaly. Nakonec pohasly a Kurt smutně spustil ruku.

„Vidíš to?“ pronesl „To jediné umím s čepelí udělat. A koukni ještě na spóry.“

chvilku zajímavě potřásal hlavou a pak otevřel tlamu, přičemž vydal podivný chrčivý zvuk. Ale jeho spóry nevypálily ani jedno semínko. Kurt to zkoušel znovu a znovu. Avšak stále nic.

„A tak je to s každým útokem, který se pokusím provést.“ zaskřehotal zoufale „Jsem teď stejně zoufalý a zkroušený jako je nejspíš i Sharphand. I když z úplně jiného důvodu.“

Billy se nevesele zasmál: „Těžko říct, kdo z vás má větší trable.“

„Rozhodně Sharon.“ prohlásil kategoricky Peppermint „Je samice, je mladší než já a narozdíl ode mě nemá nikoho z naší party nablízku. Jedinou společnost jí dělá Spartakus a jeho banda.“ při posledních slovech se mu třásl hlas.

„Máš pravdu.“ přitakal Billy a po tváři mu stekla slza. Hned na to se však sebral a začal organizovat „Můžeš chodit?“

„Jo. Sice to bolí, ale chodit můžu.“ hekl Peppermint a vstal. Chytil se za levé stehno „Jo....aau....Bolí to.“ pokýval hlavou „Jak mě chceš dostat ven.“

„No...Je tu tlačítko.“ oznámil Billy a vpaloval přitom pohled do velikého červeného tlačítka uprostřed dveří. Taky mu neušlo, že mříže jsou hodně nahusto, čehož si předtím nevšiml. Ale vždyť táta měl skrz mříže prostrčený krk, pomyslel si zmateně, to mi fakt nejde na rozum.......Ále....až ho budu osvobozovat, uvidím, řekl si nakonec.

„Zkus to zmáčknout.“ vybídl ho Peppermint. Billy neváhal, natáhl ruku a udeřil pěstí do tlačítka (musel si přitom stoupnout na špičky). Mříž se zasunula do boční zdi. Cesta byla volná. Kurt chytil Billyho za ruku a krátce se k němu přitiskl.

„Ze srdce ti děkuju, Billy.“ pravil upřímně.

„To je přece jasné, že ti pomůžu.....“ mínil Billy a usmál se.

„Máš někoho k ruce nebo jsme sami dva?“ zajímal se Peppermint.

„No.....mám.....někoho k ruce.“ zaváhal Billy.

„Koho?“

„Elite.“

„Co?“ vykulil oči Peppermint „To si snad děláš legraci.“

„Ne, ne.....čeká nahoře ve ventilaci.“ ukázal Billy prstem nad sebe.

„Proč nešla s tebou? Nějaký karambol se stal?“ zeptal se Peppermint úzkostlivě.

„Taková menší nehoda.“ mávl rukou Billy a úmyslně zamlčel příhodu s mrazákem „Ona je pořád ještě nemocná. Musí se trochu šetřit.“

Peppermint souhlasně kývl a ptal se dál:

„Kde se tu vůbec vzala?“

„Ukradli ji Brandonovi.“

„Brandon si nechal ukrást Elite?!?“ křikl Peppermint „To j divné.“

„Nebyla to prý jeho vina. A já věřím, že ne.“ pravil pevně Billy.

„Dobrá.“ zaševelil Peppermint „Tak pojďme hledat ostatní.“

Popošel až pod otvor v šachtě. Vzápětí Billy zaslechl Elitino skřípání:

„Kurte! Tak ráda tě vidím stát na vlastních nohách. Již jsem slyšel, co se ti stalo.“

„Taky tě rád vidím, Eli.“ usmál se Peppermint „Ačkoli jsem si nemyslel, že tě uvidím tak brzy.“

Elite se zahihňala a odkašlala si. Billy si stoupl vedle Kurta a rovněž vzhlédl.

„Elite, natáhni se co nejvíc dolů a pomož Kurtovi do šachty.“ požádal.

„Jasan.“ kývla Elite. Vysunula se co nejvíc z otvoru a natáhla ruce dolů. Billy se přikrčil a udělal z dlaní stoličku. Naznačil Kurtovi hlavou, že se má od stoličky odrazit a vyšplhat po Elite nahoru. Peppermint kývl. Trochu poodstoupil a pak skočil jednou nohou přímo do Billyho dlaní. Mladší Grovyle pak vší silou trhl rukama nahoru a vymrštil tak Kurta až k Elite, která mu pomohla vyškrábat se do šachty.

„Výborně.“ pochválil akci Billy. Užuž chtěl pomocí Rychlého útoku také vyskočit do šachty,m ale zarazil ho neznámý výkřik: „Heeej, a co my?“

To se ozvalo z jedné blízké cely, Billy však na jejího nájemníka neviděl.

„Otevřte všem. Nechceme tady zůstat.“ vykřikl neznámý jemným vysokým hlasem. V tu chvíli se ze všech stran ozvalo skandování podobného rázu od Pokémonů v celách. Až z toho Billymu uši zaléhaly. Po pár vteřinách zvedl ruce a dav se zklidnil (tedy aspoň ti, kteří Billyho gesto viděli).

„Vydržte chvilku.“ pronesl hlasitě Billy a vyskočil pomocí Rychlého útoku zpět do šachty.

„Co s tím?“ zašeptal zoufale a ukázal prstem do otvoru.

„Měla bych jedno řešení. A vlastně to je i řešení pro naši situaci, nejen pro jejich.“ pousmála se Elite „Nejdřív se dostaneme do takového malého řídícího střediska, kde pomocí těch přístrojů najdeme zbytek naší party. A až budeme pohromadě hromadně odtamtud otevřeme cely. Nastane chaos a my zmizíme. Lidi tak velkou vzpouru nemají šanci potlačit,takže ostatní zajatci budou v podstatě volní...“ zamnula si ruce. Billy vyjeveně zakroutil hlavou. Elitinu řeč pochopil ve smyslu, že Elite chce jít s nimi - ...my zmizíme....

„Elite......Ty chceš.....Ty chceš.....“ zajíkl se.

„Jo. Chci vás doprovázet a pomoct vám najít tvou přítelkyni, Billy.“

„Ale Brandon tě bude těžce postrádat.“ namítl Peppermint.

„Brandon mě považuje za nezvěstnou....“ začala Elite, ale pak změnila tón „Bylo to hodně těžké, rozhodnout se, jestli pomoct vám nebo se vrátit k Brandonovi. Ale nakonec jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla.“

„Elite, já si tvé pomoci a tvého rozhodnutí vážím, ale.....“ chtěl oponovat Billy, ale Elite mu položila ruku na předkus tlamy a řekla:

„Ne, neodradíš mě, Billy. Své rozhodnutí měnit nebudu.“

Billy na ni zíral jako u vytržení. On na jejím místě by se každopádně vrátil ke svému majiteli. Její rozhodnutí absolutně nechápal. Nakonec tedy přikývl, ale stále si to nedokázal vysvětlit.

„Tak co bude?“ ozvalo se zdola.

„Vydržte, postaráme se o vás.“ reagoval Billy „Vydržte, buďte trpěliví.“

„Dobrá.“ odpověděl jiný, hrubý hlas „Ale jestli nám neotevřete, tak si vás později najdu a uvážu vám na vlasolistech uzly.“

„Neboj se.“ protáhl nejistě Billy a otočil se k ostatním „Jaká je strategie?“ optal se vážně.

„Já a Kurt najdeme ostatní, ty vysvoboď Glocker a sejdeme se v informačním v centru. Budu ti značit cestu.“ špitla věcně Elite. Billy však v tomhle plánu spatřoval jisté trhliny.

„Jak mi budeš značit cestu? Šachtou jít nemůžu, protože se tam máti nevejde a.....“

„Já myslím, že by mohla.“ opáčila Elite.

„Co její ocas?“ nedal se Billy „Vždyť.....“

„Billy, věř mi.Vleze se tam. Akorát bude problém s tím, že bude její pohyb v šachtě hlučný.“ trvala na svém Elite.

„Dobrá.“ souhlasil nakonec Billy „Ale jak to, že se teda máma nepokusila zdrhnout přes šachtu?“

„Mřížky v šachtách v celách nejdou vypáčit zvenku.“ informovala Elite.

„Aha.“ kývl Billy srozuměně.

„Tak na co ještě čekáme?“ vložil se do toho Peppermint „Jdeme. Elite první, já za ní a Billy vzadu.“

„Jo, vzals’ mi to z tlamy.“ zahihňala se Elite.

Grovylové vyrazili šachtou zpět směrem ke Glockeřině cele. Na posledním rozcestí se zastavili.

„Já a Kurt jdeme vpravo, ty vlevo.“ připomněla Elite.

„Fajn. Dejte na sebe pozor.“ doporučil Billy a zahnul doleva. Neměl rád jakékoli loučení a tak to chtěl mít rychle za sebou. Navíc teď, když byl zase sám, se cítil pořádně nejistě. Proto byl velice rád, když dorazil k otvoru do Glockeřiny cely. Ale pocit jistoty ho zase opět přešel, když uslyšel Glockeřiny žalostné a bědné skřeky. Užuž chtěl bez okolků skočit do otvoru a podívat se, co se děje, ale pak si vzpomněl, že v podobných situacích je lepší držet se zpátky. Proto jen opatrně vykoukl zpoza okraje otvoru. Oči se mu v tu chvíli rozšířily na maximum. Glocker seděla skrčená v rohu u dveří a kryla si hlavu rukama. Dva Machopové stáli u ní a kopali ji všude, kam dosáhli. Jeden člověk tomu přihlížel. Billy polkl naprázdno, když to viděl. Sžírala ho totiž i bezmoc. Proti dvěma Machopům by byl těžký boj. Navíc člověk určitě měl víc Pokémonů u sebe, takže Billy nemohl dělat nic. Po chvíli hrůzné divadlo skončilo. Machopové byli navráceni do svých Pokéballů. Člověk uchopil sténající Glocker za ruce a násilím ji donutil rozpažit: „Doufám, že ses poučila, Rebelko. Každý útěk i pokus o útěk bude potrestán. A schytá to i ten, kdo po.....“

Víc už říct nestihl. Glocker se totiž v tu chvíli zachovala jako Elite. Prudce máchla rukama, vyprostila se tak z člověkova sevření, a švihla ocasem. Rána člověka smetla do zdi. Člověk vykřikl a bezvládně se sesul k zemi.

„Kdybys nebyl tak zabedněný, tak by sis uvědomil, že i Pokémon může blafovat. A taky to, že obyčejné kopance tolik nebolí.“ vyhrkla pohrdavě Glocker. Nezdála se být vážněji zraněná. Měla jen pár modřin. Billymu se obrovsky ulevilo. Setřel si pot z čela vlasolistem.

„Mami.“ hlesl třaslavě. Glocker vzhlédla.

„Billy.....Kde jste byli tak dlouho?“ vyjekla ohromeně „A kde je Elite?“

„Elite právě hledá ostatní.“ sdělil Billy.

„Už je čas?“

„Ano.“

„Fajn.“

Glocker poodešla k protějšímu rohu a zvedla malou láhev se sérem proti kašli. Pak se postavila pod otvor v šachtě a podala ji Billymu. Ten ji převzal a odložil ji kousek dál do šachty.

„Teď ustup, Billy.“ varovala Glocker zespod. Billy se trochu vzdálil a zaujatě sledoval otvor. Po chvilce se ozvalo Glockeřino heknutí. Vzápětí se Sceptilka chytila okraje otvoru a snažila se vměstnat do šachty. Nešlo jí to snadno. Zejména, když se dostala až k ocasu. Tam se na pár frustrujících chvil zadrhla.

„Aaa.....Nemůžu dál.“ zasténala. Ale pak škubla trochu víc a vklouzla do šachty.

„Ufff.“ odfoukla „Dobrá, jdeme.“

Billy přikývl a plazil se dál šachtou směrem, kterým odešla Elite a Kurt. Přitom si stále ověřoval jestli ho Glocker následuje. Opravdu se vlezla do šachty i s ocasem, řekl si pobaveně. Po pár metrech narazil na dvousměrnou křižovatku. V její zdi se rýsovala šipka, vysázená žlutými semínkovými projektily. Ukazovala doleva.

„Cha cha, dobrá práce, Elite.“ zachechtal se Billy a zabočil. Pak dlouho dlouho lezl pořád rovně, protože semínkové šipky na stěnách šachty stále ukazovaly vpřed. Rovina byla tak dlouhá, že Billy ani nedohlédl na její konec – šachta zřejmě vedla nad chodbou. Asi po pěti minutách dorazil k místu, kde Byly dvě šipky po obou stranách. Nikde žádná křižovatka. Šipky ukazovaly směrem nahoru.

„Mami, polezeme po zdi šachty.“ oznámil Billy a zastavil se u šipek. Šachta v tomhle místě vedla nahoru.

„Dobrá, synku. Až po tobě.“ hlesla tiše Glocker. Billy si tedy stoupl, přitiskl se na stojatou stěnu a začal po ní šplhat vzhůru. Vylezl zhruba do deseti metrů a narazil na dvě šachty, odbočující vlevo a dozadu. Šipky ukazovaly nahoru. Pokračoval tedy v lezení. Za sebou slyšel, jak se Glockeřiny tlapy přitiskují a zase odlepují od povrchu šachty. Slyšel také nezaměnitelné kovové šustění – to způsobovaly nepravé ostny Glockeřina ocasu. Povylezl ještě dalších deset metrů a narazil na další křižovatku. Z té vedly čtyři šachty do všech směrů. Šipky ukazovaly na šachtu za Billyho zády. Otočil se a vskočil do příslušné chodby. Popolezl dál a počkal, až se za ním vyškrábe i Glocker. Měla opět trochu problémy s ocasem, ale nakonec to zvládla.

„Billy, kam vlastně jdeme?“ ptala se Glocker zatímco se plazili dál.

„Do informačního centra.“ odpověděl Billy „Odtamtud prý najdeme zbytek oddílu. Šachta zatočila doleva a pak hned doprava. Následoval otvor ústící do nějaké místnosti plné kontrolních panelů a jiných technických zařízení. Šachta však byla při zemi, takže Billy nepřehlédl celou místnost. Okamžitě však viděl dvoje zelená vidlicovitá chodidla – dva Grovylové; Elite a Peppermint.

„Jsme na místě.“ hlesl přes rameno Billy. O chvíli později vylezl ze šachty a postavil se. Glocker po chvíli stála v místnosti také.

Byla to malinká čtveratá místnost a kromě již zmiňovaných technických vymožeností tu byly dvoje dveře, jedny vlevo, druhé vpravo. Elite stála u jednoho z panelů a zírala do jedné z obrazovek nad ním. Kurt stál vedle ní a též studoval onu obrazovku. Když se Billy a GLocker objevili v místnosti, okamžitě je postřehl a vyjekl: „Billy, Glocker, ahoj!“

Elite sebou trhla a bleskurychle se otočila.

„Á, výborně. Už jsme všichni....“ pronesla ulehčeně a hned přešla k věci „Měli jsme velké štěstí, že to, co potřebujeme je náhodou zobrazeno na té obrazovce. Jinak bych to musel hledat jinde. Asi v nějakých kancelářích.....He...Ehrrrm....Tady na té mapě,“ ukázala na obrazovku. Bylo na ní schéma cel „Je u každé cely vidět video přenos. Podle toho jsem zjistila přibližnou polohu našeho týmu. Takže....Firestorm, Flammosy, Andra a Absus jsou v této části.“ ukázala na pravý horní roh obrazovky „A ostatní – to jest Steams, John a Jeff – jsou nedaleko naší bývalé cely, tady.“ obkroužila prstem část cel zhruba uprostřed mapy „Mám i promyšlené cesty. Já a Billy půjdeme do Firestormovy části, protože je to trochu dál a trefím tam jen já. Naopak u Glocker spoléhám na to, že dokáže najít cestu do chodby u naší cely, kde se později sejdeme, a zároveň dokáže ochránit trochu indisponovaného Kurta.“

„To jo, to dokážu, pokud to není moc spletitá cesta.“ reagovala Glocker.

„Ne. To oddělení je hned vedle našeho. Jediné čím se liší je, že tam jsou kamery a v tom našem oddělení nejsou. Musíš projít jen jednou křižovatkou v šachtě.“ potvrdila Elite „Nějaké dotazy?“

„Ne.“ zavrtěl hlavou Billy. Sám se divil nad tím, že toho Elite tolik ví o rozmístění cel.

„Fajn, takže....“ začala Elite, ale zarazila se, když uslyšela dusot kroků. A v příští chvíli se rozrazily dveře vpravo a dovnitř v mžiku vpadlo asi osm lidí. Jak vletěli dovnitř porazili na zem Glocker a Billyho, kteří pořád stáli u vstupu do šachty. Billyho kdosi přimáčkl k zemi, že nemohl ani dýchat.

„Tak kohopak tu máme, ha?“ usmál se jeden z lidí. Přišel až k Elite a otočil ji zády k sobě. Grovylka se samozřejmě vzpouzela, ale člověk ji prudce zatáhl za vlasolist, takže jen bolestně vyjekla a již nevzdorovala.

„Aaaa, bojovná a velmi nadaná Peršanka.“ přešel ke Kurtovi „Toto je Herbicid, je to tak?“ vlepil Kurtovi facku (ten se ošklivě zapotácel a málem upadl) a sklonil se ke Glocker, kterou tiskli k zemi dva lidi „Vzpurná útěkářka Rebelka.“ pohladil Glocker po tváři a podíval se Billymu do očí „A tohle je manekýn Hvězdoun.“ Billy mu chtěl plivnout semínka do tváře, ale fakt se nemohl ani nadechnout. Začínal se dusit.

„Vstaň z něho, Owene. On nemůže dýchat. Udušený nám k ničemu nebude.“ řekl ještě ten samý člověk jakoby nic.

„Všichni zaktivujte čepele a.....ZMIZTE V ŠACHTĚ!!!“ zavřískla Elite, bleskurychle popadla Kurta za ruce, zaktivovala čepele a Rychlý útok a šipkou se vrhla do šachty. Proklouzla mezi lidmi a zmizela v otvoru. Billy, přestože kvůli nedostatku vzduchu téměř neviděl, zaktivoval čepele a ohnal se za sebe. Stisk konečně povolil. Billy poznal svou příležitost a doslova se vypařil. Zastavil se až za těmi dvěmi zatáčkami. Pořádně se párkrát zhluboka nadechl a vydechl. Z místnosti za slechl bolestné výkřiky a tlumené rány. Na chvilku ho zamrazilo, když se náhle do jeho bubínků zařízlo Glockeřino extrémně vysoké zaječení. Sceptilka se však po chvíli připlazila za Billym a mocně oddechovala.

„Kousl mě, neřád.“ postěžovala si a ukázala malé, ale hluboké zranění na předloktí.

„Hlavně, že jsme pořád volni.“ mávl rukou Billy a ulevilo se mu. Chvilku bylo ticho a pak Billy zvolal: „Eli?“

„Jo, jsme tu a jsme v pořádku.“ ozvalo se tlumeně ze svislé šachty „Pojďte za náma.“

„Jdeme.“ šeptl Billy Glocker a oba se připlazili ke svislé šachtě. Billy byl v čele. Vykoukl přes okraj šachty a......jeho pohled se střetl s Elitinýma černožlutýma očima (mimochodem si všiml, že Grovylka má modré duhovky – hodně tenké okruží kolem panenek). Elite visela na stěně svislé šachty. Peppermint visel na protější stěně o kousek níž.

„Půjdeme na to, Billy.“ řekla Elite tiše a oslovila Glocker „Trefíš, Glocker?“

„Jo!“ křikla Glocker zpoza Billyho.

„Dobrá. Zatím ahoj, sejdeme se na chodbě u naší cely!“ připomněla Elite a chytila Billyho za ruku „Jdeme.“

Billy přelezl přes okraj a začal spolu s Grovylkou sestupovat šachtou dolů. Lezli spolu dolů až k druhé, prostřední odbočce. Elite vklouzla do jedné ze dvou odbočujících šachet a Billy ji následoval. Všiml si přitom, že se nastuzená Grovylka plazí docela rychle. Dost ho to udivilo. Přesto se jí držel v patách. Občas šachtou zaznělo Elitino zakašlání. Jinak se ozývaly jen zvuky plížení.

Proplížili se dlouhou rovinou, pak zahnuli doprava, znovu doprava, doleva, pak chvilku rovně, slezli malinké klesání a zase lezli rovně. Při průchodu tímto úsekem nepotkali jedinou křižovatku. Až teď......Přímo proti nim byla stěna šachty a doleva i doprava vedly odbočky. Elite se zastavila.

„A teeeeeeeď....“ mumlala tiše. Pak jako by se najednou rozhodla, zahnula doprava, ale nešla daleko. Zastavila se u mřížky v podlaze šachty. Chvíli do ní koukala, než sípavě vyhrkla: „Tady to je! Pojď, Billy!“

Billy poslušně přilezl blíž. Elite pomocí Zuřivé frézy „demontovala“ mřížku. Pak vsunula hlavu do otvoru a rozhlédla se:

„Čisto.“ řekla a seskočila dolů. Billy šel hned za ní a málem jí přistál na hlavě, nebýt jejího pohotového úskoku.

„Dávej si pozor!“ okřikla ho.

„Promiň.“ omlouval se Billy. Elite jen kývla a šla dál prostorem. Teprve teď se Billy rozhlédl po novém prostředí. Byli ve vzhledově stejné chodbě s celami, jako ta, ve které byl předtím Billy, když osvobozoval Pepperminta. I ty dveře a zatáčka byly stejné. Elite už procházela kolem mřížovaných dveří a do každé cely nahlížela. Billy se užuž chystal jít pomoct, ale Elena ho postřehla a pravila: „Zůstaň tam, Billy. Já zkontroluju cely a ty hlídej, jestli někdo nejde. Pak spolu cely pootvíráme.“

Billy kývl na srozuměnou. Připadal si však nesvůj. Přece lidi museli zesílit hlídky, myslel si v duchu, a nezní ani poplach. Něco tu nehraje.

Elite kontrolovala cely ještě asi deset minut. Pak se vrátila k Billymu

„Je to divné.“ zabručela „Našla jsem jen.....*kucky*....pardon...Andru a Absa. Po Firestormovi a Flammosy ani stopy.“

Billy se polekal: „A kde můžou být?“ vykřikl zděšeně. Nerad by prohledával celou základnu, která byla dozajista dosti rozlehlá.

„Nevím.“ pokrčila rameny Elite „Pojď se mnou.“

Popošli spolu k první cele na pravé straně chodby: „Flammosy by měla být v této cele. Ale je tam úplně jiný Pokémon, kterého jsem nikdy neviděla. Podívej se.“

Billy nakoukl přes mříže do cely. Opět zíral do nějakých očí. Byly smaragdově zelené, ale nepatřily Vulpixovi. Patřily...........Ninetalesovi!



CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky