Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Lidský pokémon

„Dobrý den, jsem důstojnice Jenny, profesore Sycamore, můžete prosím celý incident popsat?“ zeptá se policistka v béžové uniformě muže s neposednými vlasy tmavě šedé barvy.
„Ano,“ společně vstoupí do laboratoře, které vévodí slušný počet přístrojů, ale největší pozornost si zaslouží díra ve stěně.
„Stalo se to velmi náhle,“ urovná si bílý kabát sahající ke kolenům.
„Zrovna jsem analyzoval nová data, když ke mně vpadla žena v rudém oblečení a červených brýlí. Představila se jako členka týmu Ohniváků a požadovala specializovaný pokédex, který vyvíjím,“ zahleděl se na otvor, ohrnul si rukávy až k loktům a odhalil kousek tmavě modré košile.
„Specializovaný?“ vzhlédla od bloku.
„Ano, na rozdíl od běžných pokédexů, které zaznamenávají podobu, typ, výskyt, naučené útoky, váhu, výšku a další fyzické aspekty, jsem do něj naprogramoval speciální funkci. Kdyby takový přístroj padl do špatných rukou…“ sevřel pěsti.
„A co se stalo dál?“ nepřestávala psát.

„Snažil jsem se vymyslet, jak jí utéct, když jsem dostal nečekanou pomoc. Zpoza ní vyskočil mladík a šlápl jí na hlavu.
V tu chvíli mě napadlo, že bych se mohl občas projít bos v trávě. Jeho… bezbotý styl byl inspirativní,“ zasmál se.
Důstojnice zvedla hlavu.
„Jak vypadal?“
„Nejdřív mě zaujaly jeho vínově červené rozčepýřené vlasy, které měly porůznu černé konečky… a sahaly mu až k ramenou. Na sobě měl dlouhý omšelý kabát bez rukávů hnědé barvy a otrhané tmavě šedivé kalhoty.
Tvářil se velmi samolibě a… a přes levé oko měl uvázaný šátek a na zádech malý vak, ze kterého koukala modrá šála,“ zamyslel se.
„Co se stalo dál?“
Rozhlédl se po místnosti, z několika strojů nezůstalo nic víc než kupa šrotu.

* * *


„Co si, ty spratku, myslíš, že děláš?!“ rozčilovala se, zatímco si urovnávala červené vlasy k ramenům.
Černé prameny za ušima měla zahnuté dopředu. Sako bez rukávů s černým lemem bylo zapnuté jen na pár černých knoflíků a pod ním se rýsovala bílá košile taktéž bez rukávů. Nosila červenou kravatu a na ní měla stylizované O na červenočerném pozadí. Rukama v černých rukavicí po lokty si urovnala delší sukni a letmým pohledem zkontrolovala lesk lodiček.
Kluk ji ale nezaujatě pozoroval. Na rameni mu seděla větší žlutá housenka v listovém kabátku Sewaddle.
„Možná bych se měl zeptat na to samé, tetko,“ ušklíbl se.
„Co jsi to řekl?!“ vrčela.
„Camerupte, znič ho!“
Bezmála dvoumetrový kolos připomínal hrocha skříženého s velbloudem, jen měl hustou červenou srst s modrými kruhy po bocích, místo hrbů dva aktivní vulkány a jeho běh způsoboval lokální zemětřesení.
„Sewy!“ seskočila na zem a vrhla se proti němu.
Když to vypadalo, že ji zašlápne, uhnula, a ne jednou.
„Jak může být ten pitomej brouk tak rychlý?!“ vztekala se a dupala do země.

„Co to včera v předpovědi počasí říkali?“ usmál se.
„Že bude slunečno, ne?“ strčil si ruce do kapes u kabátu.
„A díky speciální schopnosti chlorofyl se jí za takových dnů zdvojnásobuje rychlost,“ samolibě se usmál.
„Broučí kousanec!“ propletla se mu mezi nohama, než se pustila do opravdového útoku.
Rychlými kousanci na různých místech ho naštvala a polevil v ostražitosti. Narazil do počítačů a z nich vyletěly blesky.
„A teď vláknový útok!“
„Tohle Camerupta nezastaví!“
„Vážně?“ uchechtl se.
Sewaddle vyskočil do vzduchu a prskl pokémonovi malý zámotek přímo mezi oči.
„Caméé!“ mával hlavou na všechny strany, ale nedokázal se ho zbavit.
„Sewyna vlákna jsou nejen lepivá, ale i pružná. Dolů je jen tak nedostane.“
Běsnící pokémon začal ničit vše v dosahu.
„Sakra! Camerupte, vrať se!“ namířila na něj červenobílou koulí a v záblesku modré energie zmizel v jejích útrobách.
„Za tohle mi zaplatíš!“ zakřičela, než práskla malou kouli, ze které se vyvalil hustý dým a utekla.

* * *


„Potom zmizel, ale hlavně že je pokédex v pořá-“ zarazil se, jak zasunul ruku do kapsy.
„Jsem si jistý…“ potupně probral i ostatní.
„Je pryč!“ zmateně se znovu ohmatával ale bez úspěchu.
„Položil jsem ho snad…?“ rozhlížel se kolem a nadzvedával rozházené papíry.
„Určitě to byli komplicové, proto ji tak snadno zahnal!“ zdůraznila policistka.
„Okamžitě po nich zahájím pátrání,“ otočila se a utíkala ke svému motocyklu.
„Počkejte…“ zavolal, ale už ho neslyšela.
Zamyslel se.
„Mám pocit, že mi někoho připomněl… Hmm.“

* * *


„Jsi překrásný!“ rozplývala se dívka s růžovými vlasy k pasu na svého pudlího Furfroua.
Z načechrané srsti vytvořila dlouhé afro táhnoucí se až přes hrud, z kterého koukaly delší černé uši. Na ocase a čele měl velké srdce a nad tlapkami růžovou načančanou srst a zbytek byl ostříhán na krátko.
„Na soutěži určitě získáš první místo!“ urovnala si krátkou sukni s tmavě růžovými pruhy.
Vlastně vše kolem ní bylo růžové, tedy až na šedivé oči. Na bocích hlavy měla vlasy stočené do mnoha spirál, které ještě zdobily sponky se srdcem. Světlá košile bez rukávů měla nařasený límeček a zápěstí zakrývaly látkové náramky s vlnitými okraji. Dlouhé ponožky u lemu zdobil pruh srdcí a nosila jednoduché baleríny.
„Už vidím, jak oslníš porotu,“ snila dál, zatímco se její společník netvářil zrovna nadšeně.
„Hmmm,“ zaslechla hlas a otočila se.
„Kjáááá!“ vykřikla a spadla se na zem.
Kluk v hnědém kabátě bez rukávů, který seděl na bobku vedle jejího pokémona, jen nadzvedl obočí.
„N-N-N-N…“ koktala.

„Neučesaný!!“ vykřikla a vyskočila na nohy.
„A?“ rukou si rozcuchal vínově červené vlasy ještě víc.
„Něco takového nedopustím!“ sáhla do malé kabelky a vytáhla v jedné ruce hřeben a v druhé nůžky.
„Ani se nehni,“ jiskřilo jí v očích.
Kluk trochu couvl a zpoza ramene mu vykoukla housenka.
„To je… Sewaddle?“ zeptala se.
„Jo, jmenuje se Sewy a je to má partnerka,“ podrbal ji pod bradou.
„Je strašně roztomilá,“ usmála se.
„A proto…“ znovu ustoupil a nervózně se usmál.
„… musím jejího trenéra dostat na správnou úroveň!“ donutila ho si sednout.
Housenka seskočila.
„Hej, co to?!“ natáhl ruku dozadu, ale pleskla ho hřebenem.
„Nehýbej se,“ cítil, jak ho pomalu češe a sem tam zastřihne nějaký pramen.
„Máš tak pěkné vlasy a nestaráš se o ně.“
„Čč, stejně se zase rozježí,“ utrousil.
„Ne, pokud jim bude věnována správná péče.“
Sewy je oba zpovzdálí pozorovala a s každou vteřinou se svíjela pořád víc a víc do kuličky.
„Hotovo!“ podala mu zrcátko.
„Není to úžasné?“ rozplývala se nad svým dílem a zadívala se na jasné nebe.
Na hlavě mu udělala palmičky chycené barevnými gumičkami se srdíčky. Jako třešničku na dortu upletla copánek ukončený růžovou mašlí. Housenka válela na zemi sudy a procházela různě velkými záchvaty smíchu.
„Co říkáš?“ podívá se na něj.

„Eh?!“ zhrozí se, když vidí, jak její práce leží na zemi a on se úspěšně rozcuchal.
„Proč jsi to udělal?!“
„Vážně se musíš ptát?“ řekl otráveně a zvedl se.
Zrak mu padl na Furfroua a přišel k němu, zatímco úspěšně ignoroval sáhodlouhou přednášku o důležitosti vlasových doplňků.
„Posloucháš mě vůbec?“ zakřičí nakonec.
„Říkalas něco?“ ohlédne se na ni slepou stranou.
Ztuhne.
„M-M-M-M-M…“ třese se.
„Mmm?“
„Můj Frouí!!“ jedinou ranou ho srazí a padne na kolena.
Její sladce růžový pokémon se změnil na svou divokou variantu, která je neučesaná a obrostlá dlouhými chlupy.
„Celý měsíc jsem ten design vymýšlela!!“ otočí se na něj se slzami v očích.
„Jak se opovažuješ?!“
Kluk se však mezitím zvedl a oprášil potrhané kalhoty. Nijak jí nevěnoval pozornost.
„Tak řekneš něco?“ dožadovala se.
„No…“ škrábal se prstem na tváři.
„Něco ti chci říct, ale… se slovy nejsem moc dobrý,“ Sewy mu unaveně vyšplhala na rameno.
Dívka se začervenala.
Možná to není takový buran, ale vlastně jen neví, jak dát své city najevo, pomyslela si.
Najednou ho viděla v jiném světle.
„Víš…“

Natáhne k němu víc krk. Přijde blíž a zašeptá jí do ucha:
„Víš, že růžová… je zvrzaná červená?“
Zamrkala, jak zpracovávala význam jeho slov.
„Co jsi to…?!“
Odskočil a divoce se rozesmál, až se za břicho popadal.
„Ty!!“ křičela a začala ho pronásledovat.
„Jak něco takového můžeš říct?! Stůj!“
Furfrou jí běžel po boku.
„Donutím tě toho litovat!“ vyhrožovala.
Jen se na ni ušklíbl.
„Když mě chytíš.“
Jeho drzost ji pobídla.

* * *


„Ten spratek!“ vztekala se žena s uhlazenými vlasy.
„Jak se mi opovážil šlápnout na hlavu!“ přecházela ve velikém skladišti sem a tam, zatímco její kolega v podobné uniformě seděl na veliké bedně a četl noviny.
V několika detailech se přeci jen lišila. Kalhoty byly dlouhé, vlasy jen krátce zastřižené, sako mělo kapsy ohraničené černým lemem a stylizované O nosil na rameni.
„A kdes vlastně byl?!“ vzteky dupla.
„Potkal jsem cestou stařenku s těžkým náku-“ řekl, aniž by vzhlédl.
„Kecy!“ založila ruce.
„Kdybys tam byl, mohli jsme ten pokédex získat a výhodně prodat. Kvůli tobě je svět o krok dál od ultimátní krásy,“ kousla se do rtu.
„A ta jeho housenka,“ přešla do ohryzávání palce, „jak mohla být tak rychlá? Nemůže to být normální Sewaddle, možná by stálo za to ji prodat,“ zamyslela se.
„Ale nejdřív je rozdrtím!“ vzteky nakopla barel, až se skácel.
„Hmmm… Soutěž krásy exkluzivně pro psí pokémony…“ zalistoval dál.
„Ukaž!“ vyrvala mu je z ruky.
„To by mohlo být zajímavé,“ řekla po dočtení.

* * *


„J-Jen po… počkej…“ vzdychala a sotva se držela na nohou.
Nikdy by ji nenapadlo, že bude někdy tolik utíkat. Nejvíc ji však štvalo, jak pomalu před ní šel a ještě nevypadal unaveně. Frouí zakňučel.
„Neboj… dostanu ho… uf… ach…“ škobrtla a spadla.
„Frou! Furr!“ štěkal její věrný přítel, když se nezvedala.
Kluk si před ni sedl na bobek.
„J-Jen… počkej…“ mumlala ze spánku.

* * *


„A mám tě!“ vykřikla a prudce se posadila.
Rozespale zamrkala a zjistila, že objímá jen starý kabát.
„Už jsi vzhůru?“
Chvilku trvalo, než si vše vybavila.
„Ty!“ postavila by se, kdyby jí nohy v polovině nezradily.
„Neměla by ses ještě hýbat, máš ztuhlé svaly,“ přišel k ní a jemně jí masíroval lýtka.
Nafoukla se, ale moc dlouho jí to nevydrželo.
„To je hezká látka,“ koukala mu z vaku na zádech.
Měla modrou barvu a u konce světlejší spirálu. Střapce připomínaly lidskou ruku. Natáhla se k ní.
„Nesahej na ni!“ okřikl ji.
Leknutím se stáhla.
„K-Kolik je hodin?!“
„Nemám nejmenší tušení,“ odvětil.
„Nesmím přijít pozdě!“ zvedla se.
„Frouí!“ zavolala svého pokémona, který k ní hned přišel.
„Kam tak spěcháš?“
„Na soutěž krásy!“ odvětí.
„Ale pochybuji, že bys mohl něco tak noblesního pochopit,“ ohrnula nad ním nos.
„Seš si tím jistá?“
Zastavila se.

„Snažíš se snad říct, že chápeš, co je krása?“
„Možná…“ zvedl se a oblékl kabát, „a možná ne.“
Přidušeně zavrčela a pak se ušklíbla.
„Fajn!“ vrátila se, popadla ho za ruku a táhla za sebou.
„Uvidíme, co řekneš na tohle!“
Zavedla ho na náměstí, kde byl velmi oblíbený módní butik. K její úlevě zbývalo do začátku víc než hodina, takže zatímco ho poslala si vybrat, se věnovala krášlení svého Frouího.
„Jak to že sis nic nevybral?“ peskovala ho, jen co jí přišel na oči.
Jen pokrčil rameny. Nedala na to a zatáhlo ho dál k věšákům. Bylo tu mnoho žen a dívek. Hýřily jasnými barvami a kombinacemi, ze kterých se mu zvedal žaludek. Z útržků hovorů vyrozuměl, že letos je hlavní cena podle zvěstí výjimečná a konkurence je o to větší.
Všiml si trojice žen, které se přetahovaly o jeden kus oblečení. Jinde zase zahlédl barevně oblečeného pudlího pokémona, který si důležitě vykračoval vedle své ještě namyšlenější paničky. Podle všeho se hodnotil nejen účes, ale i sladěný oděv.
Jen si povzdechl a musel zhodnotit její oblek.
„Co tenhle?“ překypoval volánky a mašlemi na dlouhých rukávech, pasu i okrajích načechrané sukně.
Set doprovázely vysoké bílé ponožky s malou mašličkou na bocích, růžové lodičky s nízkým podpatkem a… také mašlí. Do vlasů se ještě připínal malý klobouček jehož nařasená stuha ho prakticky zakrývala.
Zamračila se, když nic neříkal.
„No?“

„Možná jsem pro tebe něco našel,“ ukázal do vzdálenější části obchodu.
Rozzářila se a následovala ho.
„Tak jsem tě konečně přesvědčila,“ radovala se.
„Tohle ti bude slušet mnohem víc.“
Divoce se jí rozbušilo srdce.
„Tohle…?“
Dívčí varianta společenského obleku s mini sukní stála opuštěně v rohu. Límec košile byl lehce načechraný. Sako sahalo jen do pasu a zapínalo se na dva větší knoflíky. Lakované boty byly jednoduché a ponožky nad kolena zdobila elegantní výšivka. Posledním doplňkem byl oblíbený klips s malým kloboučkem, v tomto případě cylindrem.
„Co říkáš? Je o hodně lepší, než ta hloupá růžová, ne?“ podíval se na ni.
Měla skloněnou hlavu a zatínala pěsti.
„Hmm?“ sklonil se, aby se jí podíval do tváře, když ji zvedla a vlepila mu pořádnou facku. Neřekla ani slovo a spěšně odešla.

* * *


„Dámy a pánové, dlouho očekávaná soutěž brzy začne,“ volal do mikrofonu podsaditý hlasatel stojící na širokém pódiu, kde u levé strany seděli porotci za malými stolky.
Celý sál byl plný a odevšad se linul šepot. Za oponou se mezitím dodělávaly poslední přípravy a v převlékárně panovala napnutá atmosféra. Dívka se již uklidnila a pozorovala své soupeřky.
„Neboj, Frouí, určitě se porotě budeš líbit,“ pohladila ho.
Zakňučel.
„Toho křupana mi ani nepřipomínej. Nemá žádný cit pro krásu,“ sevřela na klíně pěsti.
„Černou… Jak mi mohl nabídnout černou? Dívčí krása může vyniknout jen v růžové, ne?“
Snažila se o úsměv, ale z očí jí tekly slzy.
„Dámy, připravte se,“ řekl muž, který jim pak ohlásil pořadí, ve kterém přijdou na scénu.
Rychle je setřela, její veliká šance je tady. Dokáže svým rodičům, že je skvělá pokémoní kadeřnice. Jenže s každým krokem se víc třásla. Frouí se ji snažil svou přítomností uklidnit, čehož si velmi cenila. Účastnice jedna za druhou předváděla své umění.

„To bylo nádherné představení,“ pochválil komentátor v lesklém obleku.
„A teď prosím přivítejte Lady Pink!“ ukázal rukou k boku pódia.
Polkla, nesmí to zkazit. Udělala krok a o něco zakopla. Snažila se získat rovnováhu, ale akorát spadla na vyleštěnou podlahu. Davem se nesl chichot, a co teprve od jejích soupeřek.
„Taková chudinka.“
„Vidíš to?“
„Co ta tady dělá?“
Zatnula zuby a pokusila se zvednout, když zahlédla na zemi růžové vlasy. Jako v transu si sáhla na krátké vlasy.
„V tomhle věku nosí paruku?“
„Je to opravdu ubožáček.“
„Podívejte na tu odpornou šedivou!“
„Promiňte, chcete…“ zeptal se jí opatrně hlasatel, ale to se zvedla a s proudem slz utíkala pryč.
Nevnímala, jak Furfrou výhružně štěká, ani to, co se jí začalo odehrávat za zády.

* * *


Zastavila se až na okraji malého útesu nad silnicí. Nepřestala ani na okamžik brečet, až sotva popadala dechu.
„Podívejte na ni. Vidíš, jak je ošklivá?“ slyšela vzdálené vzpomínky.
„Ty a holka?“ smála se blondýnka s dlouhými vlasy, které dávala všem na obdiv.
„Vypadáš, jako bys proběhla roštím. Jsi si jistá, že tě nikdo neoškudlal?“ smála se dál.
A nebyla jediná. Snad každá dívka v sousedství jí dávala najevo opovržení. Radši nosila kalhoty a prozkoumávala les, než aby se věnovala vzhledu. Její rodina vlastnila kadeřnictví. Ráda jim pomáhala a každému dlouhosrstému pokémonovi pletla copánky. Občas jim dala mašličku, ale teď…
Začala si myslet, že je ošklivá. Rodiče sice tvrdili opak, ale ona tomu nevěřila. Je dívka a přesto nosí tak nevýrazné barvy. Správně má nosit růžovou!
„Froooo!“ zaslechla známý hlas.
Zvedla hlavu a všimla si rychle jedoucího náklaďáku.
„Frouí!“
„Frouuu!“ zavyl.
Slyšela i další štěkot a auto navíc sledovala motorka.
„Jménem zákona stůjte!“ vyzývala je důstojnice.
„Zbav se jí!“ řekla žena za volantem.
Vyklonil se z okna a odhodil odjištěnou plechovku. Poskakovala a pak z ní vyletěl natlakovaný kouř. Policistka krátce vykřikla a prudce brzdila.
„Výbor-!“ zarazila se, když něco bouchlo do střechy.
„Co to sakra?!“ rozčílila se.
„Frouí!“ volala, když ho uviděla ve veliké kleci s dalšími účastníky soutěže.
„Galene, podívej se, co se děje!“

„Rozkaz, Tanki,“ vylezl na střechu kabiny.
„Hned tě dostanu ven,“ rozhlížela se, ale nenašla nic, s čím by mohla zničit zámek.
„Slečno, tohle bylo nebezpečné,“ řekl, když se naklonil.
„Okamžitě pusťte mého Frouího!“ zakřičela, když si stoupl vedle ní.
„To nepůjde, Tanki by se pak zlobila,“ odpověděl klidně a urovnal si brýle.
„Tak vám doporučuji vystoupit, i když by to mohlo být trochu nepohodlné,“ podíval se na rychle ubíhající silnici.
Skočila mu kolem pasu.
„Nemá cenu bojovat,“ odstrčil ji.
Přitiskla se ke kleci.
„Tak už ji vyhoď!“ zakřičela jeho partnerka netrpělivě.
„Vidíš, je to zbytečné,“ nabídl jí galantně ruku.
Usmála se.
„To se ještě uvidí!“ otevřela klec a odhodila klíč.
„Eh?“ rychle si zkontroloval kapsu, což už bylo zbytečné gesto.
„Frouí, nárazový útok!“
„Uáh!“ vykřikl, když letěl do křoví.
„Ten zabedněnec!“ rozčílila se ještě víc.
„Rychle, vyskákejte ven,“ volala na ostatní pokémony.
Jenže ti se jen krčili a kňučeli.
„Vrčení!“
Hlasité povzbuzení je vyhnalo ven.
„A teď my,“ naklonila se přes okraj, ale auto prudce zatočilo.
Stačila jen leknutím vykřiknout, než skončila v kleci, kde se udeřila do hlavy. Dvířka se za ní navíc zabouchla.
„Frooo!“ kousal ocelové mříže, ale ani je neškrábl.
„Cože?!“ žena se podívala na postavu stojící uprostřed silnice.
„To je ten spratek!“
Zostuzení měla stále živě v paměti. Šlápla na plyn.
Lehce zvedl hlavu a ušklíbl se. Vyskočil a skončil na korbě. Sewy se ho pevně držela.
„Roo!“

„Neboj, dostanu ji ven,“ roztáhl mříže a vzal ji do náručí.
„Ten, ten, ten…“ nemohla mu přijít na jméno, až přestala sledovat okolí a vjela do houští a vysoké trávy.
„Hej, kdes dostala řidičák? Na horské dráze?“ křičel.
„Sakra!“ vykřikla a spěšně vyskočila ven.
Díval se za ní, než se ohlédl. Mířili přímo k velikému kameni, ale neměli už čas vyskočit. Náraz je vymrštil a trvalo několik šílených kotrmelců, než se zastavili. Auto vybuchlo a během okamžiku ho pohltily plameny.
Nadzvedl se a zadíval se na ni. Lehce krvácela z hlavy. Sundal si šátek přes oko a obvázal ránu. Frouí k nim dokulhal a Sewy ležela opodál omráčená.
„Pohlídej je, zdá se, že jsme tu ještě neskončili,“ pomalu se postavil a vybral si z vlasů listí.
„Za tohle mi zaplatíš!!“ vřeštěla přímo Tanki.
Měla prasklé sklo, roztržené sako a o těch zelených a hnědých skvrnách na oblečení ani nemluvě.
„Nepovídej,“ provokoval.
„Zdá se, že tě taky dostali,“ řekl její partner, když se vedle ní snesl.
Na zádech ho nesl ohnivý Talonflame. Vypadal jako veliký rudý orel. Konce křídel měl černá, hruď a břicho naopak šedivé s červenými fleky a vidlicový ocas byl žlutočerný. Ostré pařáty zaryl do hlíny.
„Přísahám, že tě teď dostanu!“ oddechovala.
„Jasně, tetko,“ založil si ruce.
„Neříkej mi tak!“ hodila červenobílý pokéball s velkým tlačítkem uprostřed, ze kterého vyskočil Camerupt.
„Ale, ale, dva ohniví pokémoni,“ pozorně si je prohlédl.
Oko, které měl dřív zakryté látkou, teď pečlivě schovával za vlasy.
„Sáááj!“ vykřikl najednou.
„C-Co to mělo jako být?“
Ušklíbl se. Z blízkého lesa prudce vyskočil stín, který přistál mezi nimi.

„Sciii~!“ byl to Scizor podobající se kudlance s klepety, které tvarem a malbou žlutých očí připomínaly hlavy.
Jeho tělo bylo pokryté rudou ocelí. Vzadu na trojúhelníkové hlavě mu rostly tři delší výrůstky. Od krku přes část hrudníku a na oválném břichu měl podlouhlý černý trojúhelník. Váhu přes sto kilo nesly relativně tenké nohy s drápem na jediném prstu a patě. Dva páry křídel byly různě veliké a využíval je jen ve výjimečných případech.
„Dovolte mi vám představit Scizi,“ sáhl do vaku na zádech. „a také Hoe,“ vytáhl přes půl metru dlouhý meč s látkou táhnoucí se od hlavice na jílci.
Na dolů ohnuté záštitě měl modré oko a pod ním na hnědé pochvě další dvě jakoby zavřená. Na tři části rozdělený kosočtverec budil dojem cenících zubů. Zbytek těla zabírala ozdoba v podobě značně zmáčknuté a špičatější verze preclíku.
Batoh pak odhodil za sebe na zem.
„A-Au,“ dívka se zvedla.
„Frooo!“ radoval se rozcuchaný pes.
„Kde to…?“ sáhla si na čelo.
„Jsi nějak vážně zraněná?“ zeptá se.
„N-Ne…“
To jsou ti lidé, co ukradli pokémony ze soutěže, pomyslela si, ale co tu dělá on?
„Ty… s nimi budeš bojovat?“
„Jo.“
„Nemůžeš! Copak nevidíš, že jsi v typové nevýhodě!“ zavolala na něj.
„Nevýhodě?“ lehce se otočí.
„Scizor je broučí a ocelový typ a to znamená, že ohnivé útoky na něj mají čtyřikrát tak větší účinnost!“
„Hmm, zajímavé.“

„To není zajímavé! Ale… co ten druhý pokémon?“ zadívala se na meč.
„To je Honedge, duch a…“
Aspoň že ne brouk, ulevilo se jí trochu.
„… ocel.“
„Zase?“
Žena v červeném to už nevydržela a rozesmála se.
„Chlapče, chlapče,“ chopil se tedy slova její kolega Galen, „z toho vyplývá, že jsi v naprosté nevýhodě. Ani jeden z tvých pokémonů nemůže vyhrát. Vzdej to a vyhneš se zbytečné bolesti.“
Talonflame pozvedl povýšeně hlavu, ze zobáku vyplivl trochu ohně a přešlápl sem a tam.
„Vzdát se? O čem to mluvíte?“ dal si ruku v bok.
„To nezjistíme, dokud to nezkusíme,“ ušklíbl se a udělal několik kroků vpřed.
„Počkej! To chceš… To chceš bojovat taky? Pošli jen své pokémony,“ jeho chování ji překvapilo.
„A proč ne?“
„Protože jsi člověk a je to nebezpečné.“
„A proto nemohu se svými parťáky bojovat bok po boku… tedy parťačkami, abych byl přesný. To má být zákon?“
„Ne, ale…“
„Neboj,“ ujistil ji, „postarej se o Sewy a prostě sleduj moje záda,“ pokynul jí mečem a znovu se postavil svým soupeřům.
Jemně vzala bezvědomou housenku do náručí.
„Takže já a Hoe jsme jako jeden. Porazit jednoho z nás je jen poloviční vítězství. Souhlasíte? Samozřejmě můžete taky bojovat.“
„To nebude potřeba. Můj pokémon bude na vás všechny v pohodě stačit. S radostí tě rozdrtím,“ okolo Tanki byla doslova pomstychtivá aura.
„Tak jdem na to,“ ušklíbne se kluk a společně se rozeběhnou.
„Talonflame, vzlétni!“

„Talóóó!“ prudce mávl křídly.
„Camerupte, použij kouřovou clonu!“ nasál vzduch a z nozder se vyvalil hustý černý dým, který okamžitě zaplnil bojiště.
„Ohohohó!“ smála se povýšeně.
„Můj Camerupt je geniální. Díky speciálnímu výcviku ovládá tuhle jedinečnou schopnost, kterou se jinak vůbec nemůže naučit!“
„Kluků!“ volala šedovláska, neboť se na jeho jméno nezeptala a teď toho litovala.
Z kouře se oddělil menší oblak.
„Talonflame, sraž ho bleskovým vzplanutím!“ rozkázal mu Galen.
„Óóón!“ jeho tělo obklopil modrý plamen a střemhlav se vrhl na unikající postavu.
„Néé!“ křičela, když ho nabral.
„To je ten spratek!“ vykřikla překvapená Tanki.
Na zemi udělal několik krkolomných kotrmelců, než přistál na zádech.
„Máme ho! Máme ho!“ radovala se, když nevstával.
Sewy se v náruči zachvěla a otevřela oči. Zvedla hlavu a rozhlédla se. Dívka si toho však nevšimla.
Zacukal prsty a rozesmál se.
„To byla ale pecka!“ posadil se a oprášil si hruď.
Nikdo nebyl schopen slov.
„Nač ty pokleslé čelisti? Jsem prostě hustej!“
„Wáád,“ zívla si housenka.
„Ale pravá zábava ještě nezačala,“ vyskočil na nohy.
„Tvůj Talonflame je dobrý, ale na Hoe ještě nemá!“ ukázal nahoru.

„Cože?!“ všichni se podívali na nebe, kde spatřili levitující meč.
„Když se soustředíte na zem, útok přijde z nebe. Hoe, předveď jim vzdušné eso!“
Vrhla se na ptáka a nechávala za sebou bílé světlo. Jakmile se k němu přiblížila zmizela a objevila se mu za zády. Jenže pták se otočil a zobákem vykryl útok. Oba pokémoni začali ve vzduchu předvádět různé kousky a manévry.
„Doufám, že vidíš, že můj Talonflame je mnohem rychlejší, kvůli…“ začal Galen vysvětlovat, když se Honedge pomalu zastavil obklopen červenočernou šmouhou.
„Kvůli své schopnosti zrychlení, že?“ ušklíbl se.
„Jak to můžeš vědět?“ pošoupl si brýle.
„Prostě to vím,“ pokrčil rameny.
„Ale zpátky k faktům. Čím déle bude ve vzduchu, tím rychlejší se stane.“
„Ano, ano, jinými slovy ho nic nemůže zasáhnout. Tvůj pokémon skončil. Talonflame, ukaž mu, jak má vypadat pravé vzdušné eso!“
Pták prudce mávl křídly a na okamžik zmizel, aby se objevil a udeřil nic netušící oběť. Hoe útok roztočil kolem osy. Boj vypadal špatně, ale on byl pořád klidný.
„Cožpak nevidí, že je v zapeklité situaci,“ člen Ohniváků se zmateně podrbal ve vlasech.
Talonflame kolem něj kroužil.
„Vážně si myslíš, že je konec?“ ušklíbl se.
Honedge se dotočil.
„Cože?! Vůbec se mu nic nestalo?“

„Víš, tvůj parťák není jen rychlý pro svou schopnost, ale i pro povahu, že? Před bojem to vypadalo, že se musí hodně držet zpátky. Cítil jsem z něj, že chce znovu vzlétnout a s jakou rychlostí to udělal…“ strčil si ruce do kapes u kalhot.
„Uspěchaný… taková je jeho povaha. Díky ní jeho rychlost roste ještě rychleji, ne?“
„Máš naprostou pravdu, ale tyhle znalosti ti ve vítězství příliš nepomohou. Nezáleží na tom, jak moc silný jsi, když nemůžeš zasáhnout cíl.“
Talonflame ještě přidal a připravoval se na nový útok.
„To se ještě uvidí…“
Nikdo nespouštěl oči z bojující dvojice. Převahu však měl stále ptačí pokémon.
„Vzdušné eso!“ vykřikl Galen.
„Hoe,“ zakřičel, „tas!“
Modrá látka stáhla pochvu a odhalila dvousečnou čepel.
„Vzdušné eso!“
Oba útoky se střemhlav střetly. Na několik okamžiků jako by se zastavil čas.
„Talonflame!“ vykřikl, když začal pomalu padat k zemi.
„Jsou tři důvody, proč tvůj pokémon prohrál,“ ukázal zvednuté prsty.
„Za prvé, jeho povaha ho sice činí rychlejším, ale také méně opatrným, zatímco Hoe svojí neposedností zvyšuje obranu. A to není všechno, další ochranu získává díky tvrdému tělu a v případě potřeby se může plynule přesunout do útočného módu a využít pochvu jako šikovný štít.
Za druhé, když ji zasáhl první útok, netočila se na místě jen tak pro nic za nic, ale byl to mečový tanec.“
„Takže… si zvýšila útok.“
„Bingo.“

„Ale nechápu, jak mohla zasáhnout mého Talonflama.“
„A to je finální důvod, proč prohrál. Hoe byste neminul ani se zavázanýma očima a to díky její vrozené schopnosti nulové obrany. Kvůli tomu ji žádný útok nemine, ale,“ ušklíbl se ještě víc, „ona také nikdy nemine.“
Duch se mezitím snesl k zemi a vesele mával pochvou v ruce.
„Ale tenhle boj ještě neskončil,“ usmál se Galen.
„Statečný pták!“
Talonflamovi oči žlutě zazářily a otočil se těsně nad zemí. Zaryl do půdy drápy, prudce mávl křídly, zahalil se modrou energií a vrhl se na zaskočenou Hoe.
„Talóón!“ zakřičel a přistál na trávě obklopen modrými jiskrami, zatímco meč s řinčením spadl.
„Sakra!“
„Hádám, že důvod, proč prohrál tvůj pokémon, je, že v útočném módu má minimální obranu, když nepoužije štít,“ napodobil jeho provokativní tón.
Kluk se však ušklíbl. Pták se zakymácel a spadl na bok.
„Talonflame! Ale i když vezmu v potaz zranění z vlastního útoku, neměl prohrát! Tak proč?“
„Ccc,“ káravě ho napomenul prstem, „kdyby tvůj pokémon jen zaútočil, když byla Hoe víc nad zemí, mohl skutečně zvítězit. Takhle dokázala v poslední chvíli použít plíživý stín.“
„Vypadá to, že souboj není rozhodnut, dokud nepadne poslední úder,“ připustil s lehkým úsměvem a vrátil ho do pokéballu.
„Takže už zbývá jen jedna dvojice,“ podíval se na svou partnerku.
„Ha! Ten Scizor!“ došlo jí po odmlce a divoce se se svým pokémonem rozhlížela, ale nikde ho neviděla.
„Takže… je pořád v kouřové cloně?“ zahleděla se na mrak.
„Jo.“

„Neodsouhlasuj to!“ vykřikla a její Frouí zaštěkal.
„Pokud je uvnitř… Camerupte, zasej kouřovou clonu lávovým peřím!“
Zafrkal a z kráterů vyletěly malé kousky magmatu. Okolím zatřásla mohutná exploze.
„Vidím, že jsi nevěděl, že clona je výbušná, čímž zvyšuje efektivnost ohnivého útoku. Z tvého Scizora je tak akorát grilovaný brouk.“
„Uvidíme,“ zase si dal ruce do kapes.
„Teď blafuješ!“ vztekala se.
Dívka se zvedla a setřásla ze sebe hlínu. V zemi byl kráter a stoupal z něj tmavý dým. Není možné, aby jakýkoliv pokémon po takovém výbuchu vůbec stál. Taky že ne, ale zvedl se.
„To není možné!!“ křičela Tanki.
„Tenhle Scizor… je trochu jiný,“ zatnul pěst, „má důvod bojovat proti ohni.“
„Ale sotva stojí na nohou! Lávové peří!“
Na zem se opět snášel ohnivý déšť.
„Scizi, použij zuřivý řez!“
Ocelový pokémon se rozkročil a začal se ohánět klepety, které za sebou nechávaly bílé stopy energie. Žádné z per se ho nedotklo a bylo zničeno, aniž by dopadlo na zem.
„Nemysli si, že jsi vyhrál! Camerupte, znič ho srážením!“
Ohnivý obr se rozeběhl a zem se otřásala.
„Použij střelnou pěst!“
Její klepeto se zabodlo přímo mezi jeho oči. Zasekli se do sebe a krátce nato odskočili, ale neskončili. Jenže Scizi byla příliš rychlá a těžkopádný soupeř jí nemohl stačit. Navíc se na něm začal projevovat druhotný efekt útoku, který ho také zraňoval.
„Do něj!“ křičela.

Scizor vyskočil a zabodl rozzářenou špičku klepete přímo do předního vulkánu, až po okrajích popraskal. Ohnivý pokémon se zakymácel.
„Jak je to možné?! Můj Camerupt má uvolněnou povahu, která jeho obranu zvyšuje!“
„Jenže Scizi je technik. Slabší útoky mají tak o polovinu větší sílu. A když k tomu přidáš i bonus za schodné typy… Ale to jsou základy základů,“ uchechtl se.
„Pfe, ale ani tak mu neublížíš!“ prudce se ohnala rukou.
Zadíval se na ni a pak na svého pokémona. Velmi dobře si všiml, že mu docházejí síly. Sice má vůči ohni větší odolnost, ale to neznamená, že je bez zranění. Dalším útokem musí boj ukončit.
„A já ti teď ukážu svou pravou sílu! Zemská síla!“
Cameruptova přední kopyta se rozpálila do ruda. Zvedl se na zadní a mocně udeřil do země, až se zavlnila. Půda pod Scizorem náhle vybuchla.
„Scizi!“
Její tělo vyletělo do vzduchu, ale nestačilo ani dopadnout a ozvaly se další exploze, které si s ní chvíli hrály tenis. Nakonec se sotva mohla pohnout.
„Perfektní! Vítězství je naše!“ skákala radostí.
Broučí pokémon se však zvedl na lokty.
„To má ještě sílu? Ale brzo už ne! Camerupte, doraž ho srážecím útokem!“
„Ruuupt!“ zahrabal předním kopytem a rozeběhl se.
„Jestli neuhne, je po všem!“ vykřikla dívka a pevněji k sobě přitiskla Sewy.
Kluk skočil před rozběhlý kolos. Při nárazu vyplivl trochu krve a nohama ryl zem, ale nakonec ho zastavil.
„To… to není možné!“ křičela, zatímco ostatním jen poklesla brada.
„Camerupt váží přes dvě stě kilo! Žádný člověk ho nemůže holýma rukama zastavit!“
„A to říká kdo?“ nadzvedl hlavu, zatímco se ho snažil přetlačit.
„Říkal jsem, že bojuji taky!“ zatnul zuby, ale soupeř ho pomalu zatlačoval.

„Scizi, použij soustředěnou energii!“
Ocelový pokémon si lehl na zem, zavřel oči a jeho tělo se jemně rozzářilo.
„Camerupte, na co čekáš?“
Mohutně zafrkal. Kluk se zapřel a zvedl vyděšeného pokémona do vzduchu.
„Uááárg!“ nemotorně ho odhodil.
„On ho… zvedl?“ nikdo z přítomných nebyl schopen dodat nic jiného.
Bylo to na ně moc. Ohnivý pokémon sice skončil na všech čtyřech, ale podlomila se pod ním kolena.
Kruci, klesl na zem, už je to nějakou dobu, co jsem bojoval osobně. Vycházím z formy. Ale můj soupeř už má taky dost, setře si pramínek krve z úst.
„Proč už prostě nemůžete padnout?!“ rozčilovala se a dupala do země.
Scizor se pomalu zvedl.
„Camerupte, znič je zemskou silou!“
„Cáááme!“ vzepjal se.
„Tss! Scizi!“
Rozeběhla se.
„Je to k ničemu! Její klepeta jsou úplně zničená!“ během boje se na nich objevilo několik hrozivých prasklin.
Camerupt dupl.
„A mám tě!“ radovala se.
„Omyl, tetko!“
„Cože?!“
Vyskočila mu na záda a zem pod nimi vybuchla. Vyhodila je do vzduchu a zahalila kouřem.
„Když ukazuješ své útoky, měla bys vědět, že je soupeř může použít proti tobě! Obzvlášť ty naváděné,“ z dýmu vyskočila štíhlá postava.

„A teď to ukončíme! Použij ocelovou hlavu!“
Vršek hlavy se jí rozzářil bílou emitující energií a prudce se vrhla na bezbranného soupeře.
„Sciiii~ zóór!“ zarazila ho do země a pak odskočila.
Stála jen chvíli, než padla do podupané trávy.
„My… prohráli?“ nevěřila tomu.
„Sewy!“
„Seee!“ vyrazila k němu.
„Vláknový útok!“ a oba během chvilky vypadali jako kokony s nožičkami.
„Uáááh!“ svalili se na zem.
A když už mluvíme o nohou, ty klukovi právě vypověděly službu.
„Jsi v pořádku?“ naklonila se nad něj.
„Proč se ptáš, když vidíš, že ne?“
Utrhla si rukáv.
„Ale vždyť to jsou…“
„Jenom šaty,“ dořekla a setřela mu krev z čela.
Třásla se.
„Proč se nezačneš smát?“
„Eh?“
„Vypadám uboze!“ rozkřičela se, „Jsem holka, ale mám krátký vlasy a navíc jsou šedivý. Taky nenávidím růžovou a raději se v kalhotách proháním s pokémony v lese!
Nic na mně není holčičího!“ rozplakala se.
„Mám pocit, že i kdybych nebyl ztrhanej, tak stejně nepochopím ani slovo,“ usmál se.
„Ale jedno vím určitě,“ jemně se dotkl jejích vlasů, „nejsi ošklivá.“
„Jen si ze mě zase utahuješ. Holka bez dlouhých vlasů… může být jen šereda.“
„O tom nic nevím, vím jen to, že mi hodně připomínáš spadlou hvězdu.“
„Hvězdu?“ lehce zvedla hlavu.
„Protože jsi na zemi, můžeš vidět záři těch, co jsou na nebi, ale svou nevnímáš. Kvůli tomu si myslíš, že jsi ošklivá a nedokonalá. Jenže to není pravda. Vidím ho… tvé oslnivé světlo.“

Po tváři jí steklo několik slz, ale vrátil se úsměv.
„Ty jsi… takový mluvka.“
Zakřenil se.
„AH! Tvůj obličej!“ chvilku panikařila, než vytáhla kapesník.
„Jo, tohle?“ zakryl dlaní levou horní část.
„To je jen takový malý suvenýr z jednoho požáru. Nic zvláštního,“ zasmál se tiše.
Sice se tvářil bezstarostně, ale ona moc dobře viděla důsledek boje. Bosé nohy měl rozdrásané, ruce samý škrábanec a na hrudi se rýsovala veliká modřina a lehčí popáleniny.
„Konečně jsem vás našla!“ vykřikla začerněná důstojnice Jenny.
„Ah… pa-paní policistko, tihle lidé-“ zmateně se zakoktala.
„A mám tě, ty zloději!“ nasadila mu želíska.
Zadíval se na ně.
„Proti náramkům nic nemám, ale za co?“
„Nehraj si na neviňátko! O tvé krádeži už vím všechno,“ dala si ruce v bok.
„Tohle musí být nějaké nedorozumění!“ vykřikla zmatená dívka.
„S-Souhlasím!“ vzdychal běžící muž.
„Profesore Sycamore! Co tu děláte?“
Opřel se o kolena a musel se vydýchat.
„On… není spojen s těmi lidmi v červeném. Viděl jsem je bojovat.“
„Tak… to se jen nemuseli pohodnout,“ namítla.
„Může mi někdo vysvětlit, o co tu jde?!“ dožadoval se netrpělivě.
„Ta žena po mně chtěla specializovaný pokédex, když jsi mě zachránil, jenže přístroj během boje zmizel a tak na tebe padlo hlavní podezření,“ podal stručně.
„Dobře a kde ten speciální poké… dex byl?“ vypadalo to, že něco tuší.
„V kapse mého kabátu.“
Zacukalo mu obočí.

„Hóóó… ééé~…“ zněl jako z hororového filmu.
Zmíněný pokémon se orosil.
„Máš deset vteřin na to sem dát svůj vak, nebo ti na šerpě udělám tři námořní uzle!!“ rozkřičel se a prudce se posadil.
Honedge se vymrštil, nasadil pochvu, popadl ho a hodil mu ho na hlavu, zatímco se schoval za dívkou.
Zalovil vevnitř a zavrčel, než ho obrátil dnem vzhůru. Na zem spadla pěkná hromádka.
„Ah! Tohle, tohle a taky tohle!“ volala Jenny.
„Všechny předměty byly nahlášené jako ukradené či ztracené!“
„Tady Hoe,“ lehce vrčel, „má hodně zvláštní zvyk brát lidem věci z kapes u kabátů, bund a podobně. Hotová kapsářka,“ přísně si ji prohlédl.
Ještě víc se schovala.
„U-Určitě tím nemyslela nic zlého, ne?“ dívka ji chtěla chytnout za ruku.
„Nedotýkej se jí!“ zakřičel znovu.
„Ale proč?!“
„Protože by z tebe mohla vysát životní energii,“ řekl profesor s tenkým předmětem v ruce.
„Co je to?“
„To je ten speciální pokédex.“
Vypadal jako červená rozpůlená karta s malou půlkoulí uprostřed. Rozsvítila se a nad ní se objevila malá obrazovka.
„Honedge, mečový pokémon,“ řekl počítačový hlas, „Typ – Duch a ocel. Podle legend se zrodil, když lidská duše posedla starý meč. Látku přivázanou u rukojeti používá jako ruku a neopatrným lidem a pokémonům může vysát životní energii.“
„Vidíte?“ usmál se.

„Hustý, ale…“ vydechl, „můžete mi je už sundat?“ nastavil důstojnici ruce.
„O-Omlouvám se, občas dělám unáhlené závěry,“ vzala si je zpátky.
„A teď k pravým… Jsou pryč!“
Dvojice z týmu Ohniváků zmizela.
„No, zločinci prý umějí rychle utíkat,“ protáhl se a chtěl se postavit.
„Lehni!“ přikázala mu dívka a přitlačila ho zpátky.
„Jsi zraněný,“ lehce se zatřásla.
„A co tvá soutěž?“ napadlo ho.
„Soutěž?“ zeptala se zmateně policistka a hned na to se zděsila.
„Málem jsem zapomněla!“ podívala se na hodinky.
„Ta určitě už skončila a navíc ti zloději…“ posmutněla dívka.
„Právě naopak!“ zdůraznila důstojnice Jenny.
„Ukradení pokémoni se vrátili ke svým majitelům a pořadatelé se rozhodli, že ji o pár hodin odloží. Když na to pořádně šlápnu, budu mít před začátkem ještě čas na odevzdání hlášení.“
„Můžete s sebou vzít ještě jednu účastnici?“ ukázal palcem.
„Ale já…“ sevřela ruce na klíně.
Jemně je uchopil.
„Co jsem říkal?“ usmál se.
„Ukaž jim svou záři.“
Přikývla a nasedla k policistce na motorku, zatímco Furfrou běžel vedle nich.
„Uff…“ vydechl, konečně trochu klidu a ještě si zívl.
„O kus dál mám nákladní auto. Vezmu tě do nemocnice a tvé pokémony do střediska, ale bude lepší, když je vrátíš do pokéballů,“ řekl Sycamore a po pohledu na kapsářského pokémona, radši strčil pokédex do náprsní kapsy.
„Pokéball? Co je zas tohle?“ zvedl se na nohy.
„Ale… do nich přeci trenéři chytají své pokémony, ne?“ zmateně pozoroval, jak jde ke Scizorovi a sem tam vydá tichý bolestivý sten.
„Scizi, budíček,“ zavrtí se a zvedne se.

„Zajímavé,“ řekl profesor.
„Tví pokémoni jsou opravdu zvláštní,“ kontroloval data s pokédexem.
„Nevlastním je,“ hodil si vak přes záda, „a necpu je do pokéballů ani nic takového. Prostě cestujeme spolu,“ pohladil Sewy, která zaujala své oblíbené místo na rameni.
„Takže se nesnažíš porazit mistry Pěti věží ani jejich šampióna?“
„Říkáte to, jako by to bylo důležité,“ následoval ho k autu, které parkovalo na silnici.
Nedaleko zastavili hasiči, kteří s sebou měli několik vodních pokémonů. Hoe a Scizi si vlezly na korbu.
„Cožpak to není sen každého dítěte?“ připásali se a vyrazili směr město.
„Cestovat, stávat se silnější, potkávat dříve nespatřené pokémony a divy světa.“
„No, to zní dobře…“ poklesla mu hlava.
„Viděl jsem tvůj boj… tedy konečnou část, když jsi toho Camerupta zastavil, zatajil se mi dech. Ale teď už vím, co mi takovou dobu vrtalo v hlavě,“ minul první domy.
„Ty jsi lidský pokémon, že ano? Už nějakou dobu slýchávám zprávy o chlapci, který se pere s pokémony,“ otočí se.
„Ale, ale,“ mladík spal tvrdě jako Snorlax.

* * *


Nový začátek soutěže jsme stihli tak tak, pomyslí si.
Původní oblečení zahodila a vzala si to, které jí předtím ukázal. Tentokrát se nebránila svému pravé já. Milovala černou a šedivou.
„Podívejte, není to ta chudinka?“ šeptala žena v růžovém své fialové kolegyni.
„Máš naprostou pravdu. Nejspíš se jde znovu zesměšnit,“ zachichotala se.
Tyhle řeči jí už nevadili. Místo deprese se usmála, otočila se a řekla:
„Víte, že… růžová je pro malé holčičky?“
Vyjeveně na ni koukali.
„Jako další se představí slečna Gray,“ zavolali ji na pódium novou přezdívkou.
Vyšla jistým krokem a podobně oblečený Furfrou ji následoval. Ukázali několik tanečně laděných kroků, než přešli k předváděcí části.
„Frouí, vrčení!“
Zvuk se nesl až do posledních řad.
„To bylo úžasné! Ještě teď se třesu,“ křičel uvaděč.
„A potom pohled!“
Pod jeho červeně zářícíma očima si nikdo netroufl ani pohnout.
„Nárazový útok!“ zaútočil na figurínu, která dokázala měřit sílu úderu.
„Ukonči to rychlým útokem!“
Běžel k panákovi a několikrát zmizel a objevil se jinde, než ji srazil z boku.
„Fantastické! Naprosto ohromující!“ křičel a dav tleskal.
Jakmile však odešla do zákulisí, podlomily se jí nohy. Navzdory únavě se rozesmála.
„A teď přejdeme k vyhlášení vítězů! Zopakuji, že hrajeme o tři umístění. Každá cena je jedinečná, ale ta první je nejjedinečnější!“ volal hlasatel po menší přestávce.

Všechny soutěžící nastoupily na pódium. Na každé byla znát nervozita, tedy až na jednu výjimku.
Je to legrační, ale je mi jedno, jestli vyhraji. Pronásledovala jsem první místo, až jsem zapomněla, proč se chci stát nejlepší pokékadeřnicí.
Česání Frouího srsti mě vždy uklidňovalo. Občas jsem vymyslela i hodně šílené účesy, ale… vždy jsem se chtěla jen dobře bavit.
„… patří slečně Gray!“ zalilo ji světlo.
„Gratuluji, jak se cítíte?“
Jen na rozjasněného komentátora zírala.
„Vidím, že jste šokem ztratila řeč. Byla jste tak trochu černým koněm soutěže, ale vaše představení velmi zapůsobilo na porotu, a tak je první cena vaše.“
„Ah.“
Protáhl obličej.
„Víc neřeknete? Copak nejste šťastná? Už chápu, stále si připadáte jako ve snu,“ usmál se.
„To ani ne, spíš…“
„Spíš co?“
„To neberu tak vážně. Hlavně jsem si chtěla užít soutěž. Jakákoliv výhra je spíš takový bonus.“
Zavalitý muž v lesklém obleku se rozzářeně otočil k publiku.
„Jaká čirá duše! Přesně takové soutěže by měly být. Plné radosti ze hry a ne touhy po výhře!“
Celý sál tleskal.
„Ale i tak jste jistě zvědavá,“ pokračoval, když utichl.
„To popřít nemohu,“ zasmála se.
Podal jí malou knížečku a červenou sametovou stužku.
„S touto knížkou získáváte možnost prezentovat Koenský region v mládežnické kategorii na celosvětové soutěži! Stačí když sesbíráte nutný počet stužek k účasti!“
Zalapala po dechu.
„T-To myslíte vážně?“
„Naprosto!“
„Děkuji,“ ukloní se.

* * *


Druhý den běžela okamžitě k pokécentru, kde se léčili nemocní a zranění pokémoni a trenéři zde mohli najít ubytování na svých cestách. Doufala, že ho tam zastihne. Pořád měla jeho šátek a chtěla mu za vše poděkovat. Tentokrát však upustila od šíleně růžové. Vzala si na sebe světle šedivé triko s krátkým rukávem, které na boku mělo motiv několika jasně zelených hvězd. Sukni vyměnila za tmavší tříčtvrteční kalhoty se zeleným lemováním a čtyřmi kapsami. Lodičky pak nahradily pořádné botasky. Její Furfrou už také nemusel nosit žádné sponky a vystačila si s jeho divokým vzhledem.
„Tady jsi,“ uviděla ho stát u recepce.
Jeho pokémoni také vypadali zdravě.
„Jsem ráda, že jsem tě našla,“ podala mu šátek.
„Včera jsem ti ho zapomněla vrátit.“
Lehce pokrčil rameny, sundal si obvazy a vrátil ho na své místo.
„Tos nemusela.“
Zavládlo menší ticho.
„Tvůj Scizor je slepý?!“ až teď si toho všimla.
„Jo, jako patrona,“ zasmál se.
„Ale jak…“
„Jak mohla vůbec útočit? Jednoduše,“ ukázal si na uši.
„Orientuje se pomocí sluchu a bojového instinktu. Ale vždycky taková nebyla. O zrak přišla při obrovském požáru před pěti lety.“
„Myslíš ten, kdy začalo hořet na několika místech v regionu?“ vzpomněla si na starou událost, která připravila mnoho lidí a pokémonů o domovy i životy. V celé historii by se těžko našla horší katastrofa.
„Jo, jako jediná z její skupiny přežila. To proto vyzývá na boj ohnivé pokémony,“ vyšli ze střediska.

„Potkali jsme se před asi dvěma roky a od té doby cestujem spolu. Pomáhám jí se stát silnější.“
Sewy mu mezitím na rameni chroustala list.
„A co Hoe? Pokédex říkal, že může vysát životní energii. Není nebezpečné, aby byla mimo pokéball?“ zvědavě si prohlížela vlající látku.
Nafoukl se.
„Spíš je nebezpečné si v její blízkosti dávat věci do kapes. Hoe jen nesnáší, když ji za šerpu někdo chytá. To se pak brání, ale miluje, když ji někdo drží v ruce a tos ji ještě neviděla, když se dostane k leštící sadě,“ rozesmál se.
Došli k rozcestí na okraji města.
„Kam vlastně míříš?“ zeptala se.
„Hmm, profesor Sycamore mě požádal, zda bych nesehnal nějaká nová data,“ vytáhl malý přístroj.
„Jeho pokédex je unikátní v tom, že umí zaznamenat i mega evoluce. Podle něj se pokémoni dokáží ještě na krátký okamžik vyvinout a získat ohromnou sílu, ale ještě není prozkoumáno, čím je to způsobeno, a proto vynalezl tohle,“ nad high-tech hračkou se objevil panel s mnoha tlačítky, ale on se na něj jen zašklebil.
„V regionu je prý Pět věží, které jsou plné zkušených trenérů a těžkých překážek, nemluvě o nějakém šampiónovi. Mohl bych to zkusit, tady Scizi ráda bojuje se silnými soupeři, že?“

„Sciiii,“ přikývla.
„Tak to ti přeji hodně štěstí. Jsem si jistá, že se staneš silným,“ popřála mu a zamířila vpravo.
Nemůžu ho žádat, aby mě doprovázel na soutěže krásy. Chlapci jako on milují boje a ne načančané holky.
Zaslechla za sebou kroky.
Aha, asi jen jde stejnou cestou.
Zastavila se.
Minuli ji a zastavili se. Otočil se s rukama za hlavou, zatímco Scizi si založila klepeta.
„Proč jsi zastavila?“
„Proč jste zastavili vy?“
„Čekáme na tebe.“
„Copak nemáte svůj vlastní cíl?“
Pokrčil rameny.
„Abych byl upřímný, nemám nejmenší tušení, jak všechny ty pokévěcičky fungují a není to tak, že bych měl jednoznačný směr. Vždycky jsem šel tam, kam se mi chtělo a nechce se mi to měnit,“ zakřenil se.
„Takže… chceš jít se mnou?“
„Jo, ber mě třeba jako svého bodyguarda.“
Lehce škodolibě se usmála.
„Tohle místo už obsadil Frouí,“ hrdě vypnul hruď.
„Ale jestli chceš… můžeme být kamarádi,“ špitla.
„Jasně,“ široce se usmál.
„Jmenuji se Yenna, ráda tě poznávám.“
„Já jsem Xavier, ale říkej mi klidně Xai,“ nabídl jí ruku.

Pokékarty:
Scizor (Scizi):
Schopnost: Technik (Technic)
Povaha: ???
Útoky: Střelná pěst (Bullet punch), Zuřivý řez (Fury cutter), Ocelová hlava (Iron head) a Soustředění (Focus energy)

Honedge (Hoe):
Povaha: Nezbedná (Impish)
Schopnost: Nulová obrana (No guard)
Útoky: Mečový tanec (Sword dance), Vzdušné eso (Aerial ace) a Plíživý stín (Shadow Sneak)

Sewaddle (Sewy):
Povaha: ???
Schopnost: Chlorofyl (Chlorophyll)
Útoky: Vláknový útok (String shot) a Broučí kousanec (Bug bite)

Talonflame:
Povaha: Uspěchaný (Hasty)
Schopnost: Zrychlení (Speed boost)*
Útoky: Bleskové vzplanutí (Flare Blitz), Vzdušné eso (Aerial ace) a Statečný pták (Brave bird)
*Tuto schopnost jsem mu dala před oficiálním oznámením Flame body (ohnivé tělo). Vzhledem k důležitosti v příběhu, ji nebudu měnit.

Camerupt:
Povaha: Uvolněná (Relaxed)
Schopnost: ???
Útoky: Sražení (Take down), Lávové peří (Lava plume), Kouřová clona (Smokescreen) a Zemská síla (Earth power)

Furfrou (Frouí)
Schopnost: ???
Povaha: ???
Útoky: Nárazový útok (Tackle), Vrčení (Growl), Rychlý útok (Quick attack) a Pohled (Leer)

Poznámka na konec: Můj tým Ohniváků je odvozen od týmu Flare a Koenský region je smyšlená část pokésvěta, něco jako Pomerančové ostrovy v anime. Ohniváci se dají brát jako tým Flare v2 (podobně jako tým Plazma v BW a B2W2).

Eba-chan
Zpět na seznam povídek
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky