Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


2. Ovocné fluidum

Billy kráčel uprostřed houfu Pokémonů směrem ke Steelerovu domu. Šel přímo vedle Firestorma. Firestorm se tvářil zadumaně. Přemýšlel o tom, co se dnes stalo a hlavně o tom, proč Billyho spálenina přečkala léčivou auru. Po chvíli však v duchu dospěl k názoru, že prostě Leonova aura nebyla dost silná, nebo byla popálenina příliš rozsáhlá. Billy přemýšlel o něčem jiném. Přemýšlel, jestli má Firestorm dobré, či zlé úmysly. Na první pohled se mu zdálo, že mu Firestorm zas až tak nevěří. Na druhou stranu si ale musel přiznat, že Firestorm by zřejmě jednal úplně jinak, kdyby to s ním nemyslel dobře.

Zabočili doleva a octli se na úzké pěšince, která vedla kamsi hluboko do lesa skrz mnoho trní a křoví. Vypadalo to, jako by Steeler zabloudil – zmateně stál ve vzduchu a rozhlížel se. Pak, jakoby mu svitlo se náhle rozlétl a zmizel za vysokým křovím. Firestorm se potutelně usmál a kývl hlavou. Potom se obrátil k ostatním:
"Hned vyzkouším co v tobě je, Billy. Zkusíme si takové malé cvičení. Zkuste se všichni dostat za tohle křoví tak, aniž by jste použili jakýkoli útok, nebo to obešli jinudy. Je mi jedno jak to uděláte. Hlavně když to uděláte."
Většina Pokémonů se rozběhla ke křoví. Fred je jen lenivě přeletěl, Tropius Fruitneck se prostě prodral skrz, Willy vyšplhal na křoví a přelezl je. A Leon řekl, že se půjde projít a odešel. Firestorm s Billym osaměli.
"Toto lehké cvičení jsem vymyslel cestou. Chtěl jsem totiž vědět, jak si s takovou překážkou poradíš, abych si o tobě udělal mínění." konstatoval suše Vulpix Firestorm "Cítíš se na to?" dodal starostlivě.
"Bez starosti" odpověděl Billy chladně.
"Dobře", pravil Firestorm a viditelně ho to uklidnilo "Tak běž a ukaž, co umíš!"
Billy se rozběhl proti křoví, ale v poslední chvíli sebou hodil na stranu a s neuvěřitelnou rychlostí vyšplhal na nejbližší strom a nechal se energií ze šplhu vynést dopředu. Ale jakmile přeletěl přes křoví, spatřil pod sebou hlubokou propast a naprázdno polkl. Uvědomoval si, že není nic, čím by pád zbrzdil nebo odklonil. Z hrdla se mu vydral hlasitý výkřik strachu. Uviděl, jak na okraji propasti stojí jeho přátelé a křičí na něho. Vítr mu začal fičet ve zvukovodech, když se jeho let změnil v pád. Chtěl znovu vykřiknout, ale jek mu uvízl v krku. Už se jen připravil na to až dopadne na dno propasti. Strnule sledoval jak prolétá kolem okraje útesu a. . . . . . . . . . ŽBLUŇK!


Podivil se, když ucítil, že dopadl do vody. Když padal, tak měl roztažené ruce i nohy a připomínal nějakého panáka. Ale do vody dopadl s břichem odkrytým, takže dostal od hladiny strašnou ránu do břicha. Divil se jak je možné, že se propast změnila ve vodní plochu. Vše se však objasnilo, když se vynořil z vody. Zjistil, že spadl do nevelkého jezírka, které naštěstí bylo přesně v místě, kam Billy doskočil. Kdyby se pokusil změnit směr skoku, nedopadl by do jezírka, ale na tvrdou zem. Když si protřel oči zjistil, že Pokémoni stojí kolem jezírka a zírají na něho. Billy ještě chvilku setrval v klidu. Ještě se totiž nevzpamatoval z toho, co viděl během skoku. Po chvilce váhavě promluvil:
"Viděl jsem něco strašného. . . . . . . jak jsem letěl, viděl jsem pod sebou-"
"-propast. Já vím", usmál se Natu Fred a křídlem si poklepal na spánek "Telepatie, milý Bullete. Tu vidinu jsem ti vsugeroval já. Musím ale říct, že sis vedl dobře. Čekal jsem, že budeš řvát jako když tě na nože berou, ale tys jenom jednou vykřikl a jednou na prázdno otevřel tlamu. A co teprve když ses trefil do jezírka. To je úžasné!Ale neboj!Já bych tě na zem spadnout nenechal. Řekni mi jenom jedno a upřímně: Bál ses?"
"N-n-no. . . . . . " zajektal Billy, protože si až teď uvědomil, že jezírko je ledově studené "J-j-j. . . . . j-jo. . . . B-bá-báál js-ss-sem s-s-se. . . . . h-h-hro-hroz-hrozně!" drkotal.
"Můj bože, promiň!Úplně jsem zapomněl!", plácl se do čela Fred "Vydrž!Firestorme pojď sem, prosím!" zavolal. Chvíli se nic nedělo. Pak se nad křovím objevil Firestorm a oči měl rozšířené hrůzou. Pak ještě v letu zařval stejně jako Billy. Ale vypadalo to, že Firestorm nedoskočí až do jezírka. Zdálo se, že taky vidí vsugerovanou propast. To se však ukázalo jako nepravděpodobné, protože Vulpix se náhle sbalil do klubíčka a dopadl na zem zády. Udělal několik kotoulů a stanul vedle jezírka, zpocený jak myš:
"Kruciš, Frede!Tohle mi nedělej!Strašně jsem se lekl!" vyjel na Freda.
Tak přece, pomyslel si Billy, Firestorm přece jen viděl to, co já. Ale podle toho, co udělal těsně před pádem, zřejmě věděl, jak se z vidiny vyprostit.
"Teď není čas na hádky, Firestorme!" prohlásil Fruitneck a kývl směrem k Billymu ve vodě.
"Ach bože, Billy! Jsi v pohodě?" Firestormova otázka byla naprosto zbytečná. Billy se třásl od hlavy až k patě neovladatelnou, mrazivou třesavkou.
"Tak polez ven. Nechci, abys nám tu znovu omdlel. " řekl Fruitneck a vytáhl třesoucího se Treecka z jezírka svým křídlem.
Billy se na souši pořád ještě třásl, rychle se však zotavoval. Pobyt v jezírku nebyl zas tak dlouhý, aby ho vyčerpal stejně jako předtím honička s Donphany. Firestorm přistoupil k Billymu, aby ho zahřál svým tělem:
"Omlouvám se ti za Freda. Je prostě takový. Rád si střílí z každého. Nejenom z cizích Pokémonů. I když. . . . . . . . . . ty už mi tak cizí nepřipadáš", zasmál se "Ale o tomhle triku zřejmě vyjímečně řekl i ostatním. Zřejmě chtěl, aby to bylo překvapení jen pro tebe, Billy."
"Myslím, že. . . . . . . hmmm. . . . . . . jeho", ukázal Billy na Freda "smysl pro humor moc nechápu. " poznamenal.
"Já vím, že ti to tak nepřipadá, ale kdyby na tebe někdo zkoušel telepatické triky aspoň jednou za týden, přišlo by ti to úplně normální" podotkl Firestorm.
"Ovšem pokud nespadneš do jezírka s ledovou vodou" doplnil Billy.
Firestorm se znovu zasmál: "To jistě a pro mě by to bylo nepříjemné dvojnásob. Už jsi v pohodě? Můžeme jít?"
Billy měl velmi blahodárný, hřejivý pocit. Přesto však vstal. Koutkem oka zkontroloval svůj ocas. Spálenina tam pořád byla: "Můžeme jít." oznámil skupině. Znovu vyšli.


Chvíli šel Firestorm mlčky. Potom se náhle zeptal Billyho: "Jaké ovládáš útoky, Billy?"
"Jen Úderný útok. Žádný jiný ani neznám." protáhl smutně Billy.
"To nevadí", chlácholil ho Firestorm "až se v našem týmu trochu rozkoukáš nějaké tě naučíme."
Billymu se zdálo, že existuje jen ten pruh lesa, ve kterém skupina šla. Všude kolem byla dokonalá tma. Prodrali se dalším křovím a vešli na pěšinu, kde bylo o něco víc světla než předtím v lesním porostu.
"Tudy" vyzval nehlasně ostatní Steeler a pokračoval doleva. Billymu se honily hlavou různé otázky. Proč se k němu Firestorm chová tak ohleduplně? Jakým zázrakem bylo na nízké větvi tolik smůly, aby ho zachránila před stádem Donphanů? Co s ním bude dál?


Billy už začínal být unavený a měl trochu hlad. Po stresové situaci během letu přes křoví a následném zchlazení v ledovém jezírku mu vytrávilo, ale nahlas to neřekl. Steeler slétl na zem a zastavil se před nevelkým obydlím postaveným pomocí vršení větviček a listí a následného vydlabání a zpevnění hromady. Billymu se vybavila vzpomínka na domov, na dům, který si vlastnoručně postavil v koruně stromu rodného lesa. Už ani nevěděl jak to vypadá uvnitř – tak dlouho tam nebyl. Vždy mezi svými kočovnými výpravami přespával u rodičů, kteří bydleli kousek od jeho obydlí.


Steeler se obrátil k ostatním: "Dovnitř můžou jen ti, co jsou menší nebo stejně velcí jako já. Ostatní ať počkají. Něco jim přinesu. "
Billy, Fred a Willy se odpojili od ostatních a vešli za Steelerem do jeho domu. Steelerův příbytek byla jen jedna místnost, zato však bohatě vyzdobená rostlinami všeho druhu. Dominantou však bylo velké bidýlko uprostřed, na kterém zřejmě Steeler spával. Kolem místnosti byly rozmístěny police a na každé jen jedna kniha (víc by se jich tam nevešlo, protože byly ve velikosti pro člověka, ale přesto tak malé, aby se vešly na police. Steeler byl zblázněný do lidských technik a zvyklostí ).
"Pěkně si žiješ" zašveholil Billy a Willy s Fredem přikývli.
"A to jste ještě neviděli to hlavní! Pojďte za mnou" vyzval je Steeler a zamířil k padacím dveřím v rohu. Nad nimi byla cedulka s nápisem "Ovocné Fluidum", Billy, Fred ani Willy však neměli ponětí, co je tam napsáno.


Slezli za Steelerem do jeho sklepa a zůstali ohromeně stát. Všude kolem nich byly dřevěné květináče a v nich různorodé plodové rostliny. U stromu byl miniaturní kahánek se svíčkou.
"Páni! " vydechli všichni tři naráz.
"Mám tu jen ty nejběžnější druhy pokémonského ovoce jako jsou Razz, Oran, Cheri, Chesto a v poslední době i Rawst. Jeden tam pro tebe najdu, Billy. Ne! Dva! Potřebuješ dva. Pak ti to vysvětlím." Ta slova zněla jako by Steeler zastavil čas, všechno zkontroloval, opět ho pustil a vyklopil svůj dialog. Teď se za všeobecného mlčení přehraboval v hromádce ovoce v rohu: "Á. . . . . . tady je mám", vykřikl najednou a natáhl křídlo směrem k Billymu. Na křídle ležely dvě modré bobulky. "Vem si je, Billy. Po jídle ti řeknu, co s nimi. Teď je ale schovej."
Billy natáhl ruku a vzal si od něj bobulky, které mu nabízel. Vypadaly jako modré jahody i s listy u stopky. Pak se Steeler znovu otočil do rohu a vytáhl dřevěnou krabičku s víčkem.
"Pojďte" zavelel a vylezl ven ze sklepa. Billy, Fred a Willy ho následovali.
"Jen tak mimochodem: Co bylo napsáno na té cedulce? " zeptal se cestou Fred.
"Ovocné Fluidum. To jméno vzniklo pouhou asociací" konstatoval Steeler a vyšel i s nimi před dům.


"Pozval jsem vás", začal řeč ke všem Pokémonům "a proto vám musím nabídnout něco k snědku. Prosím. " a otevřel krabičku, kterou si přinesl ze sklepa.
"Jé, Orany! " zbystřil Fruitneck.
"Velmi správně. " Pochválil ho Steeler.
Uvnitř bylo několik jasně modrých plodů. Každý si teď vzal jeden plod. Billy si nejdřív bedlivě prohlédl ze všech stran svůj Oran a pak se s chutí do něj zahryzl. Zdálo se mu, že Oran oplývá spoustou chutí, přesto však nedokázal určit, která z nich je nejsilnější. Nicméně mu to nesmírně zachutnalo a s nebývalou rychlostí Oran několika sousty zbodl. Celým tělem se mu rozlil příjemný opojný pocit a on zjistil, že ho Oran posílil. Ostatní už také dojedli a očividně zakoušeli stejné opojení jako Billy.
"Ó. . . To je příjemné. " řekl Willy zasněně.
"Ano, je" usmál se Steeler.
"Moment, moment" zavolal náhle Billy a zmateně se rozhlížel "Kde je ten. . . . . . . ten. . . . . ten, co mě léčil? "
"No vidíš! Leon. Úplně jsem na něj zapomněl", zahučel omluvně Firestorm a kdyby nestál na všech čtyřech, určitě by se plácl do čela. "Měl by přijít každou chvíli. U křoví mi říkal, že se ještě projde a pak k nám dorazí –. "
"Poslouchejte! " řekl tlumeně Fruitneck.
Bylo slyšet kroky, jakoby se kolem nich někdo potloukal. Potom cosi zapraskalo a nastalo ticho.
"To bylo divné" hlesl Fred.
"Beztak to bude zas nějaký Fredův telepatický trik", ušklíbl se Fruitneck "Mám dojem, že teď na nás vyskočí smečka Mightyen a všechny nás tu omráčí. Ve skutečnosti to však bude Fred s palicí. A po pomyslném přepadu počká až se proberem a bude křičet ,Apríl! Apríl! ‘" dodal pobaveně.
Všichni se rozesmáli akorát Fred zahanbeně mlčel. U toho však nezůstalo, protože vzápětí zaječel. Všichni se otočili k němu. Ukázalo se však, že šlápl na trn z blízkého bodláčí.
"A teď", zakrákal Steeler, protože mu zaskočilo jakési semínko z nějakého jiného plodu, který právě jedl "přikročíme k léčbě. Billy, dej mi jeden Rawst prosím. "
Billy mu podal Rawst. Steeler s ním zaběhl do domu a za chvíli se vrátil s nějakým savým listem a dřevěným lavórem plným jakési nazelenalé tekutiny.
"Tohle", zabručel Steeler věcně a ukázal na lavór "je extrakt z Rawstu. Omoč v něm ten savý list a přilož si ho na tu popáleninu. Aby ale extrakt zapůsobil musíš jeden plod Rawstu sníst. Jedině tak dosáhneš velmi příjemného výsledku."
Billy namočil list do extraktu a opatrně ho přiložil na spáleninu. Zatím necítil nic zvláštního. Vzal tedy druhý Rawst a nacpal si ho celý do tlamy

(Poznámka autora: Omlouvám se, že používám výraz tlama, ale "pusa" nebo "ústa" mi tam moc nesedí a žádný jiný adekvátní výraz mě nenapadá).

Tentokrát jím projel pocit, jakoby právě snědl nezralý grep – tak hořký ten Rawst byl. Snažil se uvolněně rozkousat a spolknout to léčivé ovoce a přitom na sobě nedat znát, jak neobyčejně nepříjemně mu chutná. Ale příliš se mu to nedařilo. Nedokázal zapřít kyselý výraz v obličeji a nepatrný třes.
"Jen do toho! Já vím jak Rawst chutná. Překonej se a spolkni to! " povzbuzoval Steeler.
Billy přikývl, zadržel dech a rozkousaný Rawst spolkl. Hořkost se mu sice rozšířila po celém těle, vzápětí však ucítil, jak se mu z ocasu rozlévá příjemné chladivé šimrání.
"Na. Vezmi si. Zapij to. " Vybídl ho Steeler a vtiskl mu do ruky dřevěný pohárek s vodou. Billy zvedl pohárek a vypil ho do dna. Hořkost zmizela, ale šimrání neustalo.
"Teď musíme chvíli počkat, než se spálenina vymáčí a vypaří a než Rawst vyléčí místo po spálenině. . . . " zabručel Steeler a chtěl pokračovat. Náhle však strnul a napnul své sluchové smysly. Ostatní to taky slyšeli. Kolem nich opět někdo chodil.

CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky