Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Hiro Patymone a Nový svět

3. Pochybnosti o snech

Tereza se vyděšeně otočila. Proti ní stál muž se sebevědomým výrazem ve tváři, jednou rukou v kapse, a v druhé držel červeno-bílé koule. Tereza si nebyla jistá, jestli muž mluví s ní. S otevřenou pusou, ale bez jediného slova ukázala na sebe, a dívala se na muže nechápavým a zároveň vyděšeným pohledem. Muž byl podivně klidný, ale vypadalo to, že pochopil Terezinu otázku. Také bez jediného slova jen přikývl. Tereza ještě chvíli mlčela, pak se ale náhle vzpamatovala a jako by se jí vrátila schopnost mluvit. „Myslím, že jste si mě s někým spletl, pane. Já se nejmenuji Hiro.“ Upozornila Tereza, cizince. Toho to ale vůbec nevyvedlo z míry, jen si Terezu prohlížel zkoumavým pohledem. Jakmile si ji prohlédl od hlavy až k patě a od pat až k hlavě, podíval se jí upřeně do očí. „Ale jmenuješ.“ Řekl klidně. Tereza teď byla dokonale zmatená. „Ne, já se skutečně nejmenuji Hiro, moje jméno je Tereza. Tereza Valasová.“ Namítla nakonec. Cizinec teď pozoroval Terezu s velkým zájmem. „To ti tvrdili doma.“ Řekl. „Nikdy se ti nezdálo o neexistujících tvorech?“ Zeptal se Terezy ještě. „No…“ Tereza zaváhala. Modrý pes, Ohnivý pták a Korál s očičkama a tlamičkou asi vážne neexistují. Ale jak to tenhle člověk ví? „Do toho vám nic není!“ Osopila se na cizince. „Ale je.“ Trval na svém cizí muž. Pohazoval si teď červeno-bílou koulí a sledoval Terezu, která nyní stála dokonale zmatená. Náhle si ale vzpoměla na Blacka. „Můj pes!“ vykřikla.„Kvůli vám ho budu muset jít hledat!“ Vyčítala cizinci. Ten se na ni pobaveně podíval a usmál se. „Nebyl to náhodou černý vlk s šedými skvrnami?“ Zeptal se. „Vy jste ho viděl?“ Zeptala se Tereza. Divila se, že jí to cizinec neřekl hned. „Kam běžel?“ Zeptala se ještě. Muž nijak nechvátal s odpovědí. „Viděl jsem ho, to je pravda,“ začal muž. „A taky jsem ho chytil.“ Dodal. „Fajn, kde je?“ Zeptala se Tereza. Čím dřív zmizí s tohohle lesa a od tohohle muže, tím líp. „Přímo tady.“ Řekl klidně muž a zvedl červeno-bílou kouli tak, aby jí Tereza pořádně viděla. Tereza si začínala myslet, že se ten muž zbláznil. „Ale to je přece směšné! Jak by se mohl vejít do takovéhle kuličky?“ Řekla posměšně. „A jak to, že nemáš brýle?“ Opáčil muž. Terezu tahle odpověď zaskočila. Pomalu si sáhla na brýle, které měla mýt. Ale neměla je! „Jak je tohle možné…?“ Zeptala se nahlas sama sebe. „Protože Hiro brýle nenosí,“ Odpověděl cizí muž. „Nenosí je, nikdy je nenosila a ani je nosit nebude. Nepotřebuje brýle, když má po matce zrak jako Pidgeot.“ Tereza stále nevěřila, že se jmenuje Hiro. „Po mámě? Nee, tak na tohle vám neskočim! Máma bude mít brejle taky!“ Cizinec se náhle zatvářil zvláštně. Že by to byl smutek? Až do téhle doby se tvářil pobaveně. Ale když přišlo na Tereziny rodiče, pobavený výraz mu z tváže zmizel. „Tvá matka nikdy neměla brýle,“ Začal. „A nikdy je už mít nebude protože je možná po smrti.“ Terezu tahle informace zaskočila. Tak, aby to cizinec nezpozoroval si dupla na nohu. Bolest naprosto vyloučila, že by spala. „Jak tohle myslíte?“ Vzpamatovala se najednou. „Tví “rodiče“ ti o tom nikdy neřekli? Oni nejsou tví…tví praví rodiče. Své pravé rodiče si nikdy nepoznala, protože když ti byl jeden rok, dala tě tvá matka do dětského domova,“ Začal muž. Vypadalo to, že je pro něj dost těžké vyprávět Tereze o její netušené minulosti. „Nedala tě tam, protože tě nechtěla. Dala tě tam, aby ti zachránila život. Ten svůj ale asi nezachránila…“ Cizinec stichl. Tereza stála uprostřed lesa a neveřila vlastním uším. Nevěřila, že její rodiče jsou mrtví. Nechtěla tomu věřit. „Ale…proč mi to nikdo-nikdy neřekl? Proč mi-moji rodiče nikdy neřekli, že nejsou-moji rodiče? A vy, kdo vlastně jste? A proč-proč-jste mi to neřekl dřív?“ ptala se roztřeseným hlasem Tereza v záplavě nezadržitelných slz vzteku a zklamání. „Poslyš, já jsem Mike. Mike Scaride. A ohledně toho, že to to nikdo neřekl…nebyl pravý čas, Hiro-„ NEŘÍKEJTE MI HIRO!!!“ Vyjekla vztekle Tereza. Měla vztek na svoje nepravé rodiče. Na svou sestru. Na tohohle člověka. Měla vztek na celý svět, že jí to nikdo neřekl. Že jí o ničem neřekli. „Poslyš, dej mi dva měsíce. Dva měsíce, a já z tebe udělám trenérku Pokémonů! Jen-dva-měsíce…“ Domlouval Tereze Mike. „A s těma Pokemonama mi dejte pokoj!“ Ječela Tereza. Pomalu ale jistě couvala pryč. Koule, kterou Mike stále držel v ruce se náhle rudě rozzářila. Rudé světlo vyklouzlo s koule a proměnilo se ve vlka. V černého vlka se šedými skvrnami a rudýma očima . Tereza na to stvoření chvíli zírala. „B-Blacku?“ Oslovila jej nakonec. Vlk se k ní otočil a skočil proti ní, takže ji povalil. Pak ji začal radostně očichávat a několikrát ji olízl. „To je…“ zeptala se Mika. Ten jen přikývl. „Tvůj první Pokémon.“ Dodal. „Takže já jsem…“ Pokračovala Tereza. „Od teď jsi Hiro Patymone.“Přisvědčil Mike. Pokud měla Hiro někdy pochybnosti o skutečnosti svých snů, nyní ji naprosto opustily.

Ninetales, the lord
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky