| Hiro Patymone a Nový svět |
1. Dívka, která změní svět
Ten den nebyl nikde ani nejmenší náznak něčeho, co by mělo znamenat něco podivného. Byla zima, obloha byla zamračená a padal mokrý sníh. Děti stavěly sněhuláky a koulovaly se, zatím co jejich matky vařily a volaly je domů. Spousta lidí ten den nakupovala vánoční dárky, zachumaní do kožichů a teplých kabátů. Nákupní centra a supermarkety byly plné lidí nakupujících mražené kapry, umělé stromky, jmelí, vánočky a vánoční ozdoby. Jiní mezitím nakupovali stromky živé, stejně jako kapry. Byly Vánoce. Ale ani o Vánocích se někteří neodlepili od svých knih a počítačů a našli se i takoví, co celý den proseděli u teplého krbu. Pomalu začínala být tma a mokrý sníh se změnil v déšť. Lidé pod deštníky různých barev opouštěli obchody a vraceli ce domů. Všichni, kteří byli v práci se vraceli domů ve svých autech. Obloha se zatáhla a poteměla. Každý věděl co to znamená, a děti se vracely domů na večeři. Byl večer. Byl Vánoční večer. A nikdo ten den nevěděl, že všichni vlci se sešli na kraji lesa, blíže k městu nežli kdykoli předtím. Nikdo nevnímal to, že všichni psi se pokoušejí dostat ven z bytů a domů, nebo se pokoušejí dostat k otevřenému oknu, aby mohli sledovat, co se děje venku. Venku ale nikdo nebyl. Zatím. Na ulicích nebylo vidět sebemenšího živého tvora, jako by i myši a vrabci, sýkory a všechno ptactvo, které zde v zimě bylo, chápalo, že jsou Vánoce a zůstalo někde v hnízdech, nebo v děrách, v případě myší. Kdyby se kdokoli díval z okna, brzy by toho nechal, neboť na ulicích se nic nedělo. Ale přesto vlci a psi něco očekávali, jako by se ten den mělo něco stát. A taky se něco stalo.
Po Pařátové ulici kráčela postava. Měla na hlavě kápi, aby jí nebylo vidět do obličeje a nesla v rukou uzlíček. V tom uzlíčku bylo dítě, které tvrdě spalo. Postava kráčela tak plavně, že se zdálo jako by popojížděla na kolech. Napravo od ní pomalu kráčel vysoký černý vlk s tenkýma a dlouhýma nohama. Měl dva šedé pruhy na zádech, šedé uši, okolo krku šedý kruh jako obojek spolu s šedou skvrnou na obojku. Dokonce i na svých tenkých dlouhých nohou měl šedé kruhy, na každé noze dva těsně vedle sebe a rezavo-rudý čenich a břicho. Vlk kráčel pomalu za postavou, a nesl v tlamě vlče, které tiše kňouralo a vrtělo se na projev toho, že se mu cesta nelíbí. Nalevo od postavy kráčel pes. Světlehnědý pes s černými pruhy na nohou a na těle, měl ocas, části nohou a celou hlavu ještě světleji chundelatou, než tělo. Na rozdíl od vlka, který byl štíhlý, vysoký a a vyhlížel nebezpečně, byl pes o trochu kulatější, nižší a vypadal jako věrný domácí mazlíček. Na konci ulice se postava zastavila. Stála před velkým, ale starým domem, kterému skoro opadala hnědá omýtka, a místy byla vidět holá, cihlová zeď, a nad velkými dřevěnými dveřmi, kterým se už dávno oloupala téměř všechna červená barva, stálo: „Dětský domov“ Postava se na nápis dlouho dívala, a pak vzdychla. Klekla si, položila uzlíček na práh, a ujistila se, že dítěti bude teplo. Pak se otočila k černému vlku a dlouze se na něj dívala. Alespoň to tak vypadalo, protože měla hlavu otočenou k vklu a vlk se na ni upřeně díval svýma rudýma, zářivýma očima. Štěně, které vlk držel, znovu zakňouralo a zavrtělo se, aby na sebe upozornilo. Postava teď otočila hlavu k němu a vzala si je od vlka. Pak ho položila vedle dítěte, a promluvila ne něj. Hlas prozrazoval, že pod kápí je žena, protože měla jemný, ale smutný hlas. „Starej se o ni dobře,“ prosila ho. Pak se otočila k dítěti, a políbila je na čelo. „Hodně štěstí,“ přála dítěti, „budeš ho potřebovat.“ Poté přiložila k dítěti dopis, a zvedla se. Pohlédla na vlka a na psa. Pak se beze slova otočila a odkráčela, svým plavným krokem, který vypadal, jako by popojížděla na kolečkách. Malé děťátko se zavrtělo a štěně se k němu přitulilo, aby je zahřálo. Potom oba usnuli.
Žena, která druhý den vyšla ven, nejdříve vypískla a odběhla. Podruhé již přišla s jinou ženou, která dítě vzala dovnitř. Štěně běželo za nimi, spolu s dopisem, který byl u dítěte. Žena dopis otevřela a četla: „Štěně u Mého dítěte je jeho. Neodhánějte jej, ani jej neodkládejte. Štěně je nenáročné a není nebezpečné. Starejte se o Mé dítě dobře, a zajistěte, aby se dostalo do dobré rodiny spolu se štěnětem.“ Žena se podívala na dítě. Netušila, že je to dívka, která změní svět.
|
| Ninetales, the lord |
|
|
|
|
