Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat

Z deníku Suicune Wolf - PokéČundr 3.0
Pondělí 19.7. 2004
Ráno jsem vstala asi v pět hodin, dobalila poslední nepotřebná zavazadla a vyjela směrem do Prahy, kde jsem se měla setkat se šesti dalšími Pokémony na Florenci, abychom v osm hodin odjeli směr Chlum u Třeboně. Na místě jsem potkala Ashe a hned v zápětí Mightyenu. Jejímu otci jsem se zaručila za Yenin bezztrátový návrat domů, a pak jsme se přesunuli na nástupiště odjezdu. Za chvíli dorazili další Pokémoni. Bylo jich o Houndy víc, než jsme předpokládali, a tak jsme neměli dost místenek. To ovšem nevadilo, do autobusu jsme se tak jako tak nacpali, akorát jeden z nás musel stát. Toho se ujal Charla. Nu a tak jsme v počtu osmi Pokémonů, čítajíce Suicune Wolf, Mightyenu Yenu, Ashe, Glutexa, Bubáka, TRdraka, Houndy a Charlu, vydali na tříhodinovou cestu autobusem. Na místě se k nám měli ještě přidat VUK, Toto, Morx a Ender jedoucí vlakem, a konečně Eliv, který jel také vlakem, ale až z Ostravy.

Když jsme dojeli do Chlumu u Třeboně na autobusovou zastávku, ale ještě se k nám zbytek nepřidal, šli jsme do kempu Hejtman. Usadili jsme se tam v hospodě U Tobogánu. Dokonce se objevil i pokus najíst se, jenomže pizza, kterou jsme si já s Yenou a Houndy objednaly, se jaksi nakonec jevila příliš malá na to, aby uživila žaludek byť jediný. A tak jsme se později dojedli ještě různými zmrzlinami. Když dorazili Ender a VUK-a-Toto s Morxem, přivítali jsme se, pokecali si a poseděli v té hospodě. Vuk vytáhl karty s Charizardem pro Draka, a mně dal figurky Suicuna a Rayquazy, vše originál z Pokécentra v Japonsku.

Následovalo zaplacení pobytu v kempu, jehož se ujali Vuk s TRdrakem. Poté, co jsme se jakžtakž finančně vyrovnali, šli jsme si hledat místo pro stavění stanů. Našli jsme docela hezký plácek u cesty, který byl hned naproti stánku s občerstvením (a dostatečným počtem laviček na sezení i pro bandu Pokémonů). Rozložení ve stanech bylo následovné: U Endera ve stanu byli Bubák s Glutexem, v Totodilově stanu byl ještě VUK, další stan měli pro sebe Morx s TRdrakem, v dalším byli Ash a Charla a konečně ve stanu docela nejmenším, pro 2 osoby, jsme byly já a Mightyena. Byl to opravdu chibi stan tvaru obdélníku, s dveřmi na každé straně. Trošku prožraný od molů, ale ukázal se naštěstí vodě odolný. V posledním stanu měli spát Eliv a Houndy, ale protože jsme byli ještě stále Elivless, Houndy zatím pomáhala se stavěním našich stanů.

Když byl tábor postaven, vydalo se všech 12 Pokémonů včetně tří plyšáků, kteří s námi cestovali všude (2 Pikachu a jedna Kyogre), k vodě. Půjčili jsme si tři šlapadla (50 Kč na hodinu za jedno :o)). Jedno šlapadlo bylo přibližně pro tři uživatele, takže na tom našem jsem byla s VUKem a Mightyenou, přičemž já a VUK jsme šlapali a Mightyena řídila. Na dalším šlapadle se usadili Totodile, Charla a Morx a na třetím Glutexo, Bubák a Ender. Byla to docela poklidná jízda, ale VUK vůbec nechtěl šlapat :) Totodile dokázal svůj vodní typ tím, že hned skočil oblečen do vody. Morx ho následoval, ale oblečení se předtím raději zbavil, a nakonec nezůstal nenamočen ani ohnivý Charizard Charla. Houndy zůstala raději na břehu, očekávala Elifka, a Ash s Drakem také, nejspíš se jim moc do vody nechtělo.

Když vodní hrátky skončily a my jsme se umístili na břehu, Eliv už seděl na naší PokéLavičce(tm) (Na té jsme posedávali vždy, když jsme byli u vody). Přivítali jsme se s ním, a on pak šel s Houndy stavět stan. Někteří Pokémoni se převlékli do plavek a šli do vody (Houndy, Yena, Vuk, Toto a Morx), jiní se zabavili na PokéLavičce (tm).

Večer jsme se usadili na paloučku vedle stánku s občerstvením, dali jsme si k večeři různá kuřata, hranolky, párky v rohlíku a tak, a pak jsme zasedli v hospodě U Tobogánu. Tam jsme strávili kecáním a kreslením si celý večer. Hráli jsme hru, kdy jeden pošeptal druhému do ucha Pokémona, ten se ho snažil nakreslit a ostatní měli hádat, o kterého Pokémona jde. Kdo uhodl jako první, měl bod :) Zpočátku hodně zabodovali Houndy a myslím Eliv, ale pak pozdě v noci už byli všichni unavení a to mi vyhovovalo, protože jsem si tak nasbírala docela dost bodíků. Ještě jsme zkusili hodit dvacku do takového "jeřábu" - dalo se s ním nabírat písek a zase ho pouštět dolů v rámci jeho klecového ohraničení. Glutexo se u toho očividně pobavil, a tak za to ta dvacka asi stála ;) Spát jsme šli pozdě v noci, asi kolem jedné, a náš hluk se moc nelíbil našim stanovím sousedům. Párkrát nás okřikli, a ráno nás za to dost seřvali.... o.O

To be continued...

Úterý 20.7. 2004
Když jsme se druhý den ráno vybalili se stanů, byli jsme seřváni za noční hluk, ale nic jsme si z toho nedělali. Nervózní sousedé si toho nejspíš všimli, a tak se ku naší radosti odstěhovali :-D Dál jsme si v noci mohli řvát jak jsme chtěli, samozřejmě jsme se snažili krotit, ale kdo viděl 13 Pokémonů pohromadě, dovede si představit (ne)úspěšnost jejich krocení. Naštěstí už jsme ale nikomu výrazně nevadili - nebo alespoň viditelně :)

Na programu byla návštěva Třeboně, nemocný Glutexo si musel koupit prášky. (Možná, že to nebyl jediný důvod návštěvy Třeboně, ale mně se jiného vysvětlení od VUKa nedostalo) Do Třeboně nám jel pouze vlak z nádraží, které bylo vzdáleno od Základny 7 Km. Vydali jsme se tedy na cestu s Vukem ve vedení. Byli jsme po těch 7 Km docela schvácení, neboť bylo vedro a vody bylo málo, ale na nádraží byl obchod, ve kterém jsme mohli doplnit PokéZásoby (tm). Čekali jsme na vlak a odjeli do Třeboně. V Třeboni jsme nakoupili nějaké věci (Pokékarty, Ender koupil dva bublifuky...), zašli jsme na oběd do rybí restaurace, prolezli jsme parkem, ve kterém se promenádoval kawaii páv, a nalezli jsme doktora pro Gluta. Tam však byla fronta, tak se zbytek Pokémonů přemístil do cukrárny. Když jsme se opět zkompletovali a chtěli jsme najít nádraží, ze kterého bychom se mohli svést autobusem až přímo do kempu (a vyhnuli se tak těm zrádným 7 kilometrům), zavedl nás VUK přes celou Třeboň zpět do centra, kde byly Informace. Na nich jsme se dozvěděli, že autobus odjíždí pár metrů od té cukrárny, ze které jsme odešli o.O Autobus jsme však stihli včas a opustili jsme tak Třeboň celkem úspěšně.

Odpoledne nám ještě zbyl nějaký ten čas na vodu a na šlapadla. Já s Charlou a TRdrakem jsme si půjčili šlapadlo, protože jsme se nechtěli a nebo nesměli namočit, a jeli jsme k ostatním (Yeně, Houndy, Totodilovi, Morxovi a Bubákovi), kteří se koupali. Ti se na nás ovšem nabalili a postupně si nalezli všude, kde to jen šlo. Obsadili všechny čtyři konce šlapadla i příď, a vyvážili ho tak, že bylo se sedmi Pokémony jakž takž stabilní. Mezitím k nám dopluli VUK s Enderem a s Glutexem na vypůjčené loďce, a když nás Glutexo viděl, rozhodl se překonat rekord v počtu Pokémonů na jednom šlapadle. Doplaval k nám a obsadil místo vzadu nad vrtulí, aby vyvážil TRdraka na přídi (který si mezitím vyměnil místo s Totodilem, už nechtěl šlapat). Vešlo se nás tam tedy nakonec 9 (!) Pokémonů. Nicméně ve chvíli, kdy se k nám přidával Glutexo už jsme měli doopravdy namále, aby se celý PokéKomplex (tm) nepotopil, a tak jsme raději odevzdali foťák a ostatní cennosti Enderovi a VUKovi na loďce, která vypadala nyní značně stabilněji.

Později jsme rozpustili PokéRekord (tm) a doplavali jsme zpět ke břehu. Někteří Pokémoni se šli převléct a najíst, jiní blbnuli s Enderovými bublifuky a kompatibilní Pokémoni jiné atakovali útokem Bubble.

Večer jsme se rozdělili, Bubák, Glutexo, Ender, Eliv, Mightyena, Morx a já jsme šli prozkoumat terén kolem kempu, abychom mohli v noci při PokéRituálu (tm) obětovat Endera. Žádné příhodné místo jsme však nenalezli, a tak jsme se s Mission Failed vrátili k ostatním. (Avšak Glutexo ještě s někým šli dál až k hranicím a našli naštěstí příhodný altánek, a tak se později náš rituál přeci jen mohl uskutečnit)

Večer jsme na lavičkách v restauraci U Tobogánu opět hráli nějaké hry, zkoušeli jsme Kenta s kanastovámi kartami s Pokémony, kreslili jsme si, zpívali jsme a hráli na Gameboyích a tak různě jsme vyváděli vše, co Pokémoni v noci na lavičkách v restauraci U Tobogánu obvykle vyvádějí. Později se ale přihnala vichřice a bouřka a zahnala nás do stanů, tak jsme šli spát trošku dřív.

To be continued...

Středa 21.7. 2004
Ráno jsme vstali opět do slunečného dne. Dneska bylo na programu PokéFlákání (tm) u vody, a taky nás dnes měla opustit Houndy, protože ve čtvrtek už musela být doma. Udělali jsme společné foto z čundru dřív, než nám Houndy zmizí, a pak jsme si dali snídani. Polovina Pokémonů zdrhla do vody, druhé polovině se nechtělo vstávat a tak zůstala tam, kde byla, a to tak dlouho, že nastal čas oběda :) Tak jsem si dala čtvrtku kuřete a přiřítil se ke mně nadšený Totodile, že se jim podařilo převrhnout šlapadlo číslo 5.

Po obědě se už k vodě přesunuli všichni Pokémoni, včetně ohnivého Eliva, který nám zásadně dělal hlídače věcí a s vodou nechtěl mít nic společného. Půjčili jsme si dvě šlapadla s tím, že na jednom budou Pokémoni, co se nesmí namočit (= já s foťákem ;) + oblečení Pokémoni), a na druhém budou Pokémoni v plavkách a pokusí se převrhnout šlapadlo a já je přitom vyfotím a nafilmuji. Tak jsme si já, Ender a TRdrak vlezli na jedno, a Houndy, Yena a Glutexo na druhé šlapadlo a vyjeli jsme. Nakonec to však dopadlo tak, že se 80% Pokémonů zdržovalo na tom NAŠEM šlapadle, a na tom, které se klidně mohlo převrhnout, zbyli tak 2 Pokémoni. Opět jsme tedy balancovali, ale kupodivu jsme se zase tolik nenamočili. Když jsme se všech přebytečných Pokémonů zbavili a pluli jsme na břeh (mimochodem - to druhé šlapadlo se nepodařilo převrhnout ani cíleně), potkali jsme cestou Lišáka VUKa, kterého napadlo, že se nám postaví na přední část plováku toho našeho šlapadla. To mělo za následek beznadějné namočení mého oblečení od pasu dolů, včetně mých bot, které to odnesly nejvíce, a tak jsem po zbytek dní chodila v botech Totodilových, které jsem mu zabavila.

Když jsme se vrátili z vody, usedli jsme si na lavičkách. Nadešel čas pro Houndy a ta nás musela opustit, všichni ji tedy šli doprovodit kromě mě a Yeny (Já nemohla pořádně chodit v Toto-botách a Yena - nevim) Houndy tedy odjela a poté, co se doprovodní Pokémoni vrátili, dali jsme si zápas na Gameboyi. Ale se mnou už nikdo nechtěl zápasit, neboť můj nově vytrénovaný Snorlax Snox úspěšně rasil soupeřovy Pokémony jedna radost, ať už proti němu stáli Ho-oh, Lugia, nebo třeba Celebi na levelu 100. Mightyena potom objevila VUKova Soníka, a po zbytek dne s ní nebyla řeč, neboť koukala jen do Gameboye.

K večeru jsme ještě udělali rekord "Kolik se vejde Pokémonů do prolejzačky" s výsledným číslem 6 (Ender, Bubák, Eliv, Charla, Yena, Glut). Zvládlo by nás to víc, ale ostatní už byli někde na večeři, nebo se převlékali ve stanech, nebo co já vím :) Nakonec jsme opět skončili v restauraci U Tobogánu. Polovina stolu se bavila s Yenou kreslením obrázků, druhá polovina povídáním o všem možném. Já jsem si s Totodilem dala zápas v PTCG, a moje strategie ubírání energií Totodila obrala o všechnu energii, a to doslova. Byl z prohry tak vysílený, že se mi jen stěží podařilo ho přesvědčit, aby si s námi zahrál Kenta. Já hrála s VUKem a Totodile s TRdrakem. My jsme s VUKem měli znamení, při němž se v jakékoliv větě mělo pronést slovo "kent", a VUK při tomto znamení vymyslel slovo "skorokent", které se výrazně uplatnilo v našich dalších Kentových hrách. Když jsme pak prostřídali hráče a VUK hrál s Yenou a já s Morxem, oba páry měly znamení, při kterém se mluvilo (Při té vřavě tam totiž ani nebylo možné zaregistrovat něčí znamení, pokud se veřejně neproneslo nahlas). A protože jejich znamení bylo říct "skorokent" a pak ještě "pikachu" nebo něco takového, přičemž se toto znamení mohlo i negovat, mluvili nám Yena s VUKem neustále dokola "Pikachu, Raichu, skorokent, Kadabra, skorokent...". My s Morxem jsme navíc jako znamení používali zpívání určité písničky, tak jsme jim do tohoto mluvení ještě zpívali, a vznikl tak dokonalý PokéZmatek (tm). K tomu jsme se chytili Skorokentu tak, že už jsme později předponu "skoro" používali i pro skoropokémony, takže se ozývala slova jako skoroabra, skoropikachu, skororayquaza, skorosui, skoroeliv, skoromorx atd. A nakonec jsme v každém podstatném jméně či slovese řekli "skoro", a to nám vydrželo až do usnutí (!).

Nakonec jsme se skorozvedli od skorostolu a šli jsme skorospát. Když jsem se vracela z toalety, skoro jsem zakopla o skorobubáka, jak sedí a medituje uprostřed cesty pod hvězdnou oblohou, a musela jsem si ho vyblejsknout. Pověděla jsem pak u stanu o Bubákovi TRdrakovi a Elivovi, a všichni jsme se šli na Bubáka podívat, co to provádí. Byl neuvěřitelně zachmuřený a zadepkařený a nikdo nevěděl, co s Bubákem máme dělat. Tak mě napadlo, že když je tak pěkná obloha, že má Bubák vlastně pravdu, a že by nebylo od věci spát pod širákem. Toho se Pokémoni většinou zalekli, ale Bubák, TRdrak i oba Charmeleoni s tím souhlasili. Našli jsme si tedy příhodné místo, natáhli jsme karimatky a spacáky a uvelebili se ke spaní. TRdrak si nás vyfotil, ale potom zdrhnul a už se k nám nevrátil, takže jsme pod širákem zůstali čtyři. Glutexo se během večera zaláskoval do Totodilovy Kyogre, a vzal si ji s sebou, že ji bude obšťastňovat. Tak jsme ho chvíli pozorovali, co se jako bude dít, ale Glut se k ničemu neměl. Chvíli jsme ještě odháněli komáry a povídali si, jenomže pod širákem s dvěma pubertálními Charmeleony a ze zadepkařeným Bubákem to vážně není nic moc, a tak když jsem viděla Bubáka, jak balí, sbalila jsem se taky a už jsem byla opět ve stanu s Yenou (a Charmeleoni mě s útěkem následovali, ale pokračovali ve svém pubertálním rozhovoru ve stanu u Eliva, kam se Glutexo přestěhoval, když už tam nebyla Houndy). Nakonec jsme udělali dobře, myslím, že v noci pršelo ;)

To be continued...

Čtvrtek 22.7. 2004
Na čtvrtek byl naplánovaný výlet do Českých Budějovic za Hiro Patymone. Vyhrabali jsme se ze stanů a nasnídali se, jako ostatně každý den, a pak jsme nasedli na bus, co nás dovezl 7 km na vlakové nádraží, odkud jsme dojeli do Českých Budějovic. Cestou si ještě Bubák s Glutexem stačili u Vietnamců nakoupit dřevěné hady, co vypadali a pohybovali se skoro jako živí. A s Mightyenou byla celý den nuda, neboť jen hrála Soníka na Gameboyi. V každém případě, cíl dne byl úspěšně splněn, když jsme v jednu hodinu potkali Hiro na nádraží. Odešli jsme do nedalekého McDonalda se naobědvat a pokecat s Hiro. Tož jsme si kreslili, hráli jsme PTCG (Já vs. Hiro, to jsem vyhrála, a Yena vs. Hiro, to zase vyhrála Hiro ;)), a vůbec jsme s ní zůstali celé odpoledne. Někteří Pokémoni se vydali do města nakupovat Pokékartičky a kdovícoještě, to jsem moc nesledovala, sledovala jsem naší hru ;)

Když nadešel čas odjezdu našeho vlaku zpět do Chlumu u Třeboně, rozloučili jsme se s Hiro, ve vlaku jsme udělali rekord "kolik Pokémonů se vejde do jednoho kupé", a jeli jsme "domů". Ještě jsem propiskou "vytetovala" Drakovi Dragonita na paži, a Elivovi Suikuna. Eliva napadlo, že bych mu mohla nakreslit Latias na záda, na to jsme ale potřebovali médium, které by psalo na kůži (propiska věčně stávkovala), a tak vznikl plán koupit černou a červenou lihovku na Latias, což byl začátek šílené akce, která probíhala příští den.

Zpátky do Chlumu jsme se vrátili večer. Trošku jsme se vyblbli na prolejzačkách (a zjistili jsme třeba to, že Yena je těžší než já ;)), a byli bychom se opět usadili u stolu v restauraci U Tobogánu, jenomže toho dne tam bylo plno. Nějaký pán tam hrál a zpíval, tancovalo se (S Morxem to lomcovalo tak dlouho, až neodolal a k tancování se přidal :o)), a Pokémoni se neměli kde uvelebit. Tak jsme čekali do noci, až se to trošku zvolní, a pak jsme se usadili k jedné lavičce. Mě mezitím chytila obrovská křeč do levé nohy, které se nedalo normálně zbavit, tak jsem si vzala prášek a nahnala jsem pár Pokémonů, ať si se mnou zahrají Skorokent, protože jen tak tiše sedět a trpět mi moc nevyhovovalo.

Pozdě v noci jsme šli spát a TRdraka napadlo, že bude spát se mnou a s Yenou ve stanu. Charmeleoni se toho chytili a vecpali se k nám také (!), takže v našem chibi stanu pro skorodvě osoby sešlo pět Pokémonů + Pikachu + dřevěný had. Snažili jsme se tam uvelebit tak, abychom se tam všichni mohli i nějak rozumně vyspat, a kupodivu se nám podařilo zaujmout celkem pohodlné polohy. Jenomže pět Pokémonů v chibi stanu, to už volá po rekordu, a tak jsme k nám zavolali další dokud nespící Pokémony. Jako další se k nám vecpal Ender, což už naše pohodlí docela zkomplikovalo. A když se k nám pak natlačili ještě Ash s Bubákem, veškeré pohodlí vymizelo a Eliv byl ze stanu skorovytlačen. Nicméně rekord se podařil s celkovým počtem 8 (!) Pokémonů (+ Pikachu a had, který tím přišel o jazyk). Po úspěšně vyfoceném rekordu se opět všichni vydali k sobě do stanů kromě TRdraka, který s námi zůstal až do pozdního rána. Pak to jaksi nevydržel a také odklusal, prý mu byla zima a vůbec se nevyspal (čemuž se nedivím, myslím, že sám Drak je delší, než byl náš chibi stan). Naopak já se vyspala celkem fajn, Drakova přítomnost mi v nejmenším nevadila, hezky jsem se natáhla podél jedné strany stanu a chrněla jsem celou noc.

To be continued...

Pátek 23.7. 2004
Čekal nás další a poslední den čundru. Ráno jsme se vypravili na nákup do centra Chlumu nakoupit jídlo a pití a také výše zmiňované fixy na "bodypainting". V hračkářství (nebo co to bylo :o)) jsme fixy sehnali, a také jsem si tam koupila míč, na kterém byl kawaii Kai (a taky Dranzer).

Dopoledne jsme strávili u vody s naším novým míčem. Půjčili jsme si s Totodilem a TRdrakem šlapadlo a VUK jel na lodičce ještě s někým, a házeli jsme si s míčkem. Napadlo nás, že kdyby si ostatní půjčili také šlapadlo, mohla by být docela sranda, mohli bychom si zahrát nějakou hru. Jenomže to už byl akorát čas oběda, tak jsme to nechali na odpoledne.

Po obědě se však náš plán uskutečnil. Nejsou z něj žádné fotodokumentace, neboť v tomto případě bylo brát foťák doopravdy riskantní. Jedno šlapadlo jsme zabrali já, TR a Totodile, další obsadili Mightyena, Morx, Glutexo a Ender. VUK s Bubákem si pronajali loďku. Měli jsme tedy tři týmy a naše hra mohla začít. Měla celkem jednoduchá pravidla. Kdo někoho trefil, měl bod, ale když to ten někdo chytil, měl bod on. Takže jsme se do sebe vzájemně trefovali a vzápětí jsme se snažili zmocnit se míče, abychom mohli střílet. Vzhledem k tomu, že se k nám na plavidlo původně přidala Mightyena, tak jsme měli celkem výhodu, protože sice neuměla střílet ani chytat, ale zase uměla plavat (mimochodem v oblečení, protože plavky někde ztratila asi při naší kompresi ve stanu), a tak vždycky doplavala rychle k naší míčové střele dřív, než se ji stačil zmocnit Morx z protivníkova týmu. Náš Totodile se také snažil míč lovit z vody, jenomže neuměl plavat, takže nám moc platný nebyl. V každém případě díky Yeně jsme brzy nasbírali spoustu bodíků. Zlom nastal ve chvíli, kdy se pro míč do vody přiřítil oblečený Glutexo. Dostal křeč do nohy a byl paralyzován, takže jsme se sice míče zmocnili my namísto našich soupeřů, ovšem pro Gluta si přijela záchranná loďka s VUKem (Bubák se mezitím někam poděl), a Mightyena zběhla do protivníkova týmu k Morxovi a Enderovi, aby vyrovnala počet hráčů. Jim tedy teď za míčem skákali jak Morx tak udatná Mightyena, zatímco my jsme měli akorát neplavce Totodila. Body obou týmů se tedy vyrovnaly (nejlépe se body získávaly na VUKově "záchranné" loďce, protože Glut odmítal hrát a VUK musel pádlovat ;)). Když jsme zjišťovali stav našich bodů a zjistili jsme, že soupeři mají o bod víc (I když tomu nevěřím, Morx určitě kecal, protože jsme byli dost napřed), vyrovnali jsme naše počty na 12:12 a hráli jsme rozhodující match. V jednu chvíli jsme měli šlapadla u sebe a strhl se vášnivý souboj o míč mezi TRdrakem a Morxem. Já z postu řidiče začala Morxe škrtit, aby Draka pustil, a když Morxe viděl Totodile, taky se na něj vrhnul. Tím ale přestal vyvažovat šlapadlo a to se nebezpečně nahnulo jedním směrem tak, že Draka smočilo od pasu dolů (a navíc mu z kapsy vyskákaly peníze cink, cink, žbluňk X-D). Mokrý TRdrak už tedy nemusel váhat a vrhal se po hlavě do vody, aby nám míč přinesl. A protože uměl jak plavat, tak házet, tak se u nás na plavidle míč objevoval dost často (Mightyena navíc už byla docela vyřízená ;)) - a my jsme nakonec po namáhavém boji ZVÍTĚZILI!!!

Večer jsme se vyřízení opět usadili v restauraci U Tobogánu. (přičemž Eliv se už asi po páté snažil podržet Ayance místo na lavičce) Přišel čas na zužitkování nakoupených fixů. Všichni jsme si na čelo nechali "vytetovat" Pichu, abychom si mohli zazpívat píseň "Pichu na čelo". Tenkým fixem jsem pak Elivovi obtáhla již téměř zmizelého Suikuna z paže, a tlustými fixy (červeným a černým) jsem mu namalovala Latias přes celá záda. Když to viděl Glutexo, chtěl na záda Charmeleona. TRdraka jsem zase potetovala na rukou Dragonitem, Umbreonem, později Arcaninem a Zangoosem, a na záda jsem mu nakreslila Tyranitara (který se mi nepovedl napoprvé, a tak jsem toho nepovedného z jeho zad smazala pomocí VUKova repelentu proti komárům ;)). Charla dostal na záda obrovského Charizarda. Jak jsem tak všechny pokreslovala, začaly se kolem nás shromažďovat malé děti, jimž se líbily kresby Pokémonů na kůži, a chtěly je taky :-D Já je ale nemohla obsloužit, neboť jsem měla plné ruce práce s našimi vlastními Pokémony, a tak se dětí ujala Mightyena, která se opět jednou odtrhla od Soníka. Morx by býval chtěl taky Pokémona na záda, ale protože si je dost spálil na sliníčku, tak se neodvažoval :) Dostal tedy akorát Kecleoní proužek kolem pasu. Dále jsem pokreslovala všechny malými Pokémony na ruce - Bubákovi Charizarda a Ninetalese, Drak dostal ještě Rayquazu, Mightyena Mightyenu. Eliv měl už celé ruce pokreslené Pokémony (Mightyenou, Espeonem a já už nevím čím vším), ale bylo mu to málo, a tak chtěl ještě Ninetles přes hrudník. Jedno malé děvčátko mě sledovalo, jak kreslím tu Ninetales, a chtělo taky nějaký obrázek. Eliv však odpověděl, že žmolkuje, že je na řadě on, a to děvčátko se ptalo, co to znamená "žmolkovat" :-D (Ender pak smysl vysvětlil ;) Takže začalo druhé kolo, a já teď kreslila Pokémony na hrudníky :) Glutexo hned chtěl Čendaquila, TRdrakovi jsem nakreslila Sneasel a Morxovi Shuckle. Ještě jsem vyhověla několika dětem, které chtěly Pokémony na ruce (to jsem jim v rychlosti nakreslila celkem 10 Pokémonů), a byla jsem totálně vyřízená :-D Taky jsem nařídila všem pomalovaným Pokémonům, aby se neoblékali, že by byla škoda taková dílka nevystavit ;) Byla docela zima, ale Elivkovi to očividně nevadilo, když se tisknul k zaneprázdněné Mightyeně, aby se u ní ohřál. Ty malé děti se kolem nás ale docela vyrojily, VUK jim rozdával nějaké karty (šitky), ukazoval jim figurky a Gameboye (Gameboy byl jedním dítětem nazván "Playboy" X-D) a vůbec se nám zdálo, že se snad najde nějaká nová generace Pokémonů, která by mohla zaujmout naše místo jednou, až my tady nebudeme... :,-)

Takže jsme dali pauzu, zazpívali jsme Pichu na čelo a další Pokémoní písničky a chvíli jsme si odpočinuli, protože před námi byla ještě cesta k altánku, kde měl být při rituálu obětován Ender.

Kolem půlnoci jsme se konečně zvedli a šli jsme se večerněji obléci, aby nám nebyla zima. Čekalo nás asi 6 Km noční procházky, vzali jsme tedy baterky a vyrazili jsme. Sotva jsme však byli pár metrů za kempem, zazvonil mi mobil, z něhož se ozvalo: "Zajímalo by mě, jak mě chcete obětovat beze mě". Uvědomili jsme si, že nám chybí Ender, a tak jsem se společně s VUKem a Totodilem vydala zpět, protože Ender neměl baterku ^___^' V kempu jsme kromě správce objevili taky Glutexa. Tak jsem popadla do jedné tlapy Totodila (byl mi svěřen VUKem, protože VUK se od nás tímto odpojil a šel raději chrnět)a do druhé Endera, abych se ujistila, že budeme mít koho obětovat, Glutexo se Endera taky chytil a vyrazili jsme za zbytkem Pokémonů, který na nás čekal. Snažila jsem se nás napojit do úhledné housenky, ale Eliv kazil řadu, neboť se odmítal držet kohokoliv jiného, než Yeny, a tak jsme zabírali silnici hezky rozprostření do tří řad.

Po asi třech kilometrech jsme dorazili na obětní místo - altánek u cesty. Rozesadili jsme se kolem dokola a přišla chvíle pro Bubáka, jehož úkolem bylo rozestavění obětních svíček do tvaru Pokéballu. Svíčky jsme zapálili, Ender si stoupnul doprostřed a my jsme začali pokřikovat naše PokéZaříkadlo (tm). Když se ale nic nestalo, zkusili jsme to znova (postavili jsme TRdraka na místo, protože on doteď fotil a nezaříkával). A když Ender ani po vyřčení "Staniž se" nezmizel, vzdali jsme to a vydali jsme se zpět do kempu.

Cestou mi Eliv oznámil, že konečně přemluvil Yenu, aby u něj spala ve stanu. To jsem však rázně odmítla, neboť jsem za ni zodpovídala a jakékoliv následky by padly na mě. Tak holt bylo navrženo, že bude Eliv u nás, proč by taky nemohl, když u nás den předem přespával TRDrak? Proti tomu už jsem nenamítala, jsem si říkala, že je ohlídám, a navíc budu moci využít tělesné teplo třetí osoby ve stanu ve svůj vlastní prospěch. Eliv tedy přespával u nás s "Ayankou" pod spacákem. Ale on jak je malý, tak je neskladný a celou noc mě tam utiskoval (zlatej TRdrak...). Navíc způsobil, že bylo v našem stanu nesnesitelné vedro, takže jsem odložila dva svetry a modrý kulich, ve kterých jsem běžně spala (pravda, že předešlou noc jsem je taky neměla, když u nás byl Drak, ale to jsem zase spala v bundě). Před spaním jsem ještě vyprávěla pohádku o Ianovi a pak se tak nějak usnulo. Ráno, když jsem se probudila, u nás už Eliv nebyl, a já jeho odchod ani nezaregistrovala, neboť mě jen tak něco neprobudí. Tak teď jen doufám, že následky doopravdy nebudou... nebo že na mě alespoň Mightyenin táta nemá kontakt ;)

To be continued...

Sobota 24.7. 2004
Opět nastal nejsmutnější den ze všech čundrových dnů - odjezd. Ráno se kontrolovali Pokémoni na tělech - Pichu už neměl skoro nikdo, snad kromě Yeny a Ashe, a záda všech pokreslených byla už dost rozmazaná, holt lihovky nejsou nic moc. Kolem našeho tábora se ještě nakupily pokreslené dětičky ze včerejška (jim ty kresby kupodivu vydržely zcela bez újmy).

Došli jsme si na snídani, sbalili jsme stany a odešli jsme na autobusovou zastávku, kterou stačil Glutexo úspěšně popsat Pokémoními hesly (A Yena mu pomohla nakreslením Pikachu). Všichni jsme se napakovali do autobusu a pápá kempe... Eliv se od nás odpojil po pár minutách už na železniční stanici v Chlumu, Ender pak o něco později v Třeboni. My ostatní jsme dojeli až do Prahy do Roztyl, kde jsme nechali Yenu čekající na rodiče, a vydali jsme se do metra směrem na Základnu. Postupně se od nás všichni odloučili, Morx, Totodile, VUK, Glutexo, Ash i Charla, až jsme zůstali jen s Drakem a Bubákem, a na Základně jsme zašli do Mekáče utratit Drakovy zbylé stravenky. Pak se TR odebral do metra a Bubák se mnou čekal na autobusové zastávce, dokud jsem neodjela domů. Pápá za rok!
 
Hlavní stránka akce

Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2021
Webdesign by Akela Taka 2001-2021
Novinky
Credits Novinky