Tak se stalo, odsouhlasil jsem svou přítomnost na PokéČundru™.
V sobotu jsem přesvědčoval rodiče, že oni stan nepotřebují, že já ho chci víc ^_~.
V neděli jsem si připravil věci, zapomněl si dojít nakoupit sušenky, otázal se Glutexa, jak daleko je ÚAN Florenc od korespondující zastávky metra a šel trochu dříve než obvykle spát, kolem jedné.
Můj odjezd z Jindřichova Hradce nastal kolem 7:20, směr Praha. Glutexo navrhoval, že kdybych dorazil do desíti do Říčan, vzali by mne dál autem. Deset hodin však bylo příliš brzy, zásadním problémem byl harddisk a nutnost vyměnit jej v babiččině 386ce, místo původního 40MB nyní celých 120MB ^_^. Nahrazení se po několika protestech BIOSu (chybějící atuodetekce, harddisk obsahující pět pinů bez popisek) zdařilo a tak jsem ještě před odchodem stihl sníst polovinu chleba a vypít polovinu čaje ^_~.
Nu což, babička bydlí na kraji Prahy a tak cesta na Florenc chvíli zabere, městská ve tři čtvrtě na dvanáct, pár stanic metra, Florenc. Zvolil jsem první východ z metra a nádraží jaksi nikde. Chvíli jsem se rozhlížel, částečně obešel budovu obsahující výstup z metra a vrátil se dovnitř, doufaje v lepší východ ^_^. Některý přece musí vést do léta. Zadařilo se - přede mnou se rozprostřela halda zastávek. Pokus o nalezení správného nástupiště byl korunován úspěchem, když kousek ode mne projel autobus nesoucí obrovský nápis Dopravní podnik města Děčín. Ovšem opět nezbyl čas na nákup sušenek.
---- Po cestě se vyskytlo Ústí nad Labem - sídle zde firma honosící se jménem Ender s.r.o. @_@
Poměrně pohodlná jízda do Děčína skončila na autobusovém nádraží. Dotázal jsem se po SMS zbytku PokéVýletníků™ kde že jsou a jak se shledáme. Odpověď Jsme na hlavním. Najdi nás. mne, vzhledem k mým orientačním schopnostem, trochu pobavila. Koleje sice byly vidět, avšak hlavní potíží bylo, že vedly po jakémsi vyvýšeném území, na které zdánlivě neexistovala žádná cesta. V dosahu mého rozmazaného zraku se též nacházala Hypernova, která mne lákala k nákupu sušenek. Ovšem než mi SMS-potvrdili mé zdržení, stihl jsem ujít část cesty k nádraží (...na kterou jsem se preventivně zeptal) a už se mi nechtělo vracet. Sušenky nebudou?
Na hlavním se vyskytovali tito PokéVýletníci™ (abecední pořadí): Bubák, Glutexo, Kulich, Suicune.wolf a TRdrak. Pokud někdo z nich nebyl přítomen mému prvnímu příchodu, žmolka, nepamatám se. Glutexo se dožadoval mého otočení krosnou k němu - údajně chtěl verifikovat, zda má největší zavazadlo, či tak něco, leč mne neobalamutil, určitě by mi hned něco zmizelo. Sušenky jsem sice ještě neměl... Takže byl důvod to změnit. Hypernova byla kousek, i složil jsem zavazadla doufaje, že jejich obsah zůstane do návratu beze změny, vzal si igelitku [díky překlepu zde málem bylo "vzal sui igelitku" ^_^] a zamířil za sušenkami.
Sušenky. Standartní výběrový postup: "Zajímavé, to jsem ještě neměl. Hele, fidorky, od každé jednu, bude duha. Tyhle sušenky jsou dobré, ostatně tyhle taky. A nějaká čokoláda by neškodila...". V peněžence jsem našel papírek nesoucí velká písmena "CZK 275,30", ovšem účtenka mi byla zabavena a údajně bude naskenována ^_~
Po návratu z nákupu sušenkek trvalo jen chvíli, než se objevil LišákVUK s *Totodil*em, který mne prakticky přivítal žádostí o správce. Žádnou novinku se nedozvěděl. Náš konečný cíl byl ještě docela daleko, přes 20km, tudíž došlo ke kolektivní dohodě o využití autobusu jako dopravního prostředku a LišákVUK zjistil, že pojede až za několik hodin. Zanechali jsme tedy zavazadla v úschovně a volný čas vyplnili touláním po Děčíně, mimojiné zahrnuje nákup zmrzliny a mapy.
Našli jsme odjezdové místo autobusu, ten po chvíli skutečně dorazil, zakoupili lístky - k našemu zklamání jen do Hřenska - a vyrazili. Na jakémsi divném místě, kde vystoupili všichni ostatní cestující, nám řidič sdělil, že už je konečná, a ač se nám moc nechtělo, museli jsme ven. Zbývalo ještě asi 5km a to už bylo půl osmé. Cesta nebyla nikterak náročná, ale zavazadla to dosti zhoršovala, obzvlášť moje ramena-likvidující-krosna o sobě dávala vědět ještě druhý den. Kolem deváté jsme dorazili do kempu a nalezli jeden konkrétní prázný domek, ve kterém se sice svítilo, leč nikdo v něm nebyl. Moc by nás asi nezajímal, nebýt toho, že v něm měl sídlit správce kempu a jemu se mělo zaplatit za pobyt. Kde se vzala tu se vzala, najednou byla v domečku jakási osoba a nějakým způsobem jsme se dozvěděli, co čím podělit, aby se zjistilo, kolik bude každý platit ^_^
Asi v devět hodin jsme konečně byli na místě, kde se rozhodlo postavit stany. Jal jsem se zjistit, zda si pamatuji, jak se babiččin stan posledně stavěl - měl jsem matnou představu, že bude potřeba provléknout tyče plachtou, jenže jako první jsme vyndali vnitřní část, která měla pouze úchyty na přichycení k tyči a pak v každém rohu pár děr. Přichytili jsme tedy úchyty na tyče a ukotvili je v rohových dírách - a poněvadž to drželo, prostě jsme přehodili vnější část (samozřejmě první pokus byl o 180° otočený), ukotvili ji provazy a v pátek při rozebírání jsem si všiml, že hlavní plachta má také průvlaky na tyče ^_^'. Glutexo se celou dobu tvářil, že by nám určitě pomohl víc než svícením, ale že mu k tomu nedáváme možnost >_<. Ostatní mezitím též postavili stany a Kulich avizoval, že bude spát pod širákem. Hurá do hospody ^_~.
U hospody jsme našli majitele, o kterém okolosedící tvrdili, že už není ve stavu schopném obsluhy, leč nakonec nám něco k pití i jídlu přinesli. Za čilého pití (regexp(cola|pivo|(?džus))), pění poképísní (z čehož jsem já docela dlouho analyzoval, zda zvládnu mezase, moc se nezadařilo, ale už jsem to napravil ^_~ Snad příště) a konverzace nastala půlnoc, byli jsme odejiti z hospody a šlo se spát.
Spánek nepřišel hned a tak jsem nadhodil, že bychom si mohli kopat s Pokémony [eh... radši si nepředstavovat]. Vcelku se i dařilo, jen mi docházelo, že už nemám všechna jména Pokémonů v zrovna živé paměti. Později nám na pomoc přispěchal i LišákVUK s Totem z vedlejšího stanu, což trochu navýšilo hlasitost a nakonec i přesvědčilo kohosi z blízkého okolí k akci spočívající v postěžování si na nás. Raději jsme zmlkli, aby se akce neproměnila ve fyzické násilí ^_^ Glutexo byl trochu naštvaný, že se místo stěžování si nechtěl připojit. Vy snad znáte někoho, kdo by si nechtěl zahrát slovní fotbal s Pokémony?
Nevešlo se do textu: V knihkupectví, kde jsme koupili mapu, jsem se neúspěšně zeptal po Hegemonově stínu. Naštěstí - stojí asi 300,-Kč a i tak jsem s penězi vyšel akorát ^_^
Vzbudil jsem se neznámo kdy, zkontroloval zbytek stanu - spali. Pokračoval jsem tedy ve spaní.
O něco později se situace opakovala.
Ještě o něco později jsem se vzbudil a zbytek stanu zrovna vstával. Podle hodinek bylo ± devět. Venku se nic moc nedělo, Bubák sestavoval dřevěné tyče do pokusu o žebřík a ostatní odpočívali, někteří už stihli navštívit snídaňový stánek.
Suicune vytáhla sáček s poké-tetováním a každý jsme si povinně jedno nalepili na čelo, osobně jsem volil Growlitha a narozdíl od pár šťastlivců jsem neudělal při přenosu obrázkové vrstvy na čelo chybu ^_^ Ovšem až na Tota nám ani jednomu nevydrželo do druhého dne, některým ostatně ani do večera.
Když jsme se trochu sesbírali, naplánovala se trasa - podle jakési mapky v úděsné kvalitě modrá. Měla vést přes Hřensko, Pravčickou bránu, měla po cestě obsahovat spoustu gastrozařízení... a nakonec vše bylo jinak.
Vyrazili jsme, příroda byla hezká, jen ty kovové pláty, po kterých se čas od času muselo jít, mohly vypadat trochu důvěryhodněji (například bych se obešel bez toho, že byly místy prožrané rzí...), svezli jsme se na lodičce (jiná cesta dál nevedla) (vstupenkou byl pohled - docela drahý ^_^), lodivod dostal možnost znovu převyprávět naučený text, dvojjazyčně s občasnými drobnými rozdíly v překladu. Následoval další pěší úsek a druhá lodička. I tentokrát by vstupenkou pohled, avšak nyní se nekupoval přímo na lodičce, ale v jakémsi domečku. Byla za stejnou cenu, ovšem na rozdíl od první trasy jsme dostali studentskou slevu, LišákVUK a TRdrak údajně slevu za to, že jsou Češi, či co >_<.
Po cestě na lodičkách nám byly ukázány různé skalní zajímavosti, mimojiné Plačící skála, ze které vedl kus provazu, jehož smysl nám byl brzy ozřejmen: lodivod za něj zatáhl a Plačící skála přešla z jemného plakání v doslova vodopádu slz. Naštěstí ne na nás. Chvíli na to jsme projížděli kolem jakéhosi kamenného bloku, který byl údajně pokryt živou vodou. Jedním z jejích účinků mělo být, že když se s ní pokropí zlobivé dítě, bude navždy hodné. Neváhali jsme a použili ji na Totodila, ovšem ten byl proti jejím účinkům zřejmě imunizován a provokoval i nadále.
Za jednou z plaveb byl stánek s občerstvením, kde, jak měli několikrát napsáno ve výloze, opravdu nemají známky (i když, neptal jsem se). Dal jsem si tedy radši nějaký párek (usmažený) s chlebem a colu, ovšem u stolku nás otravovalo docela velké možství vos a ačkoliv jsem se několikrát zkoušel přesunout na jiné místo, nedaly pokoj. Pokračovali jsme radši dál.
První orientační bod před námi: Hřensko. Zastavili jsme se v restauraci vhodně lokalizované u vstupu do města, nechali si ukázat jídelní lístek a zase odešli, doufaje v lepší (tj. levnější) zařízení. Skončili jsme v čemsi označeném jako U TRDraka, objednali si nějaké standardní kuřecí řízky a smažáky, Toto se neúspěšně dožadoval bramborové kaše a Suicune na jídlo rezignovala objednajíc si jakýsi pohár. Postupně se dojídalo a pokémoni se přesouvali k vedlejšímu stolu do stínu. Kolem čtvrté jsme se usnesli, že by možná i stálo za to vyrazit.
LišákVUK usoudil, že nemusíme jít tou úplně nejkratši cestou a odbočilo se tedy trochu z přímého kurzu. Škoda jen, že se odbočilo do míst, kde byl na mapě sice velmi zajímavý, ale nijak neužitečný obrázek Pravčické skály. Mimojiné se po cestě objevila cedule Pozor! Státní hranice, která velmi lákala k focení, některé i k jejímu přemisťování (neúspěšnému).
Cesta se postupně proměňovala v horší a horší až místy mizela úplně, stoupání přešlo z mírného na strmé, procházeli jsme místy, kde byl 80° sráz z jedné strany a stoupání o podobném sklonu ze strany druhé, nakonec jsme narazili na cosi jako rozcestí, kde málem došlo k roztržení naší nepočetné skupiny. Někdo se chtěl vydat směrem dolů, víceméně zpátky, dost možná do pasti obklopené horami ze všech stran, někdo chtěl jít přesné na opačnou stranu, další postávali uprostřed, bezradně sledovali tyto dvě alternativy a nejspíš chtěli navrhnout, abychom se utábořili na místě. Osobně jsem v tu chvíli vyřadil myšlení. Skupinka směřující dolů se zatím vydala prozkoumat cestu kousek dál a po chvíli se vrátila s nepořízenou - neprůchodno. Směr byl tedy konečně jasný a my po chvíli dorazili na turistickou cestu, dokonce i se směrovkami k našemu vytouženému cíli a hlavně zpět ke kempu.
Jak Pravčická brána, tak Mezní louka byly týmž směrem... když se dorazilo na další rozcestí, tentokrát buď na Pravčickou bránu (kousek, ale hodně nahoru) nebo dál do kempu, nějak jsme se nakonec dohodli, že když už tu jsme, na tu bránu se podíváme. Tak se také stalo - po chvíli stoupání (Toto a občas i LišákVUK používali nepovolených zkratek ^_^) se došlo ke kovovým dveřím s otevírací dobou - dal se smí jen do šesti, bylo už sedm. Nu což, alespoň jsme se tam vyfotili autospouští a zmizeli... co se dalo dělat.
Kemp měl být podle rozcestníku nějakých 70 minut, po cestě se daly spatřit srnky, dokonce počkaly i na vyfocení ^_^. Další směrovka tvrdila, že už nám zbývá jen deset minut, i uspořádala se PP na oslavu tohoto faktu. Bubák vybalil cosi a jal se předvádět: vzal si do každé ruky jedno cosi a cosi roztočil. Ve chvíli vyndání foťáku došlo k chybě v rotaci a utrpěl přímý zásah. Aby se neřeklo, byl vyfocen i za plynulého otáčení s čímsi.
Po pár minutách se dorazilo do kempu, zanechal jsem ve stanu svou igelitku, již vylepšenou o nosný klacík a víceméně plynule jsme přešli do hospody, kde se tak trochu zopakoval včerejšek. Jen já už radši nechal na pokoji Mezase.
Co se vstávání týče, včerejší situace tu byla znovu, jen bych už nedal krk za to, že jsem se probudil opravdu dvakrát, možná jen jednou.
Ze spacáku jsem vylezl opět kolem deváté, venku začal po chvíli provokovat Totodil a vysloužil si pokus o likvidaci od TRdraka.
Zašli jsme na snídani do snídaňového stánku a protože nám bylo líto, že včera byla Pravčická brána zavřená, zvolili jsme ji za jeden z dnešních cílů. Dalším měl být jakýsi mlýn.
Naše oblíbené místo, deset minut od Mezné louky, vypadalo vhodně pro PP, nikdo neodolal ^_^
Během další cesty se na zemi začaly objevovat obrázky, které Toto (zřídka i jiní) zručně poškozoval přesvědčujíc nás, že to tak vypadá líp. Též byly doprovázeny texty, vzpomínám si na jediný: Stop! Písnička... taková výzva se neodmítá ^_^
Pravčická brána byla tentokrát skutečně otevřená, 30,-Kč za lístek, LišákVUK si ale údajně jako jediný netroufl tvrdit, že je student a měl jej o polovinu dražší ^_^. Byl odsud opravdu hezký výhled, pěkná krajina, máme zdokumentováno na mnoha a mnoha fotkách. Na jakousi mohylu jsme se pokusili dostat co nejvíce Pokémonů, jen mi to nebylo řečeno předem ^_~. Právě zde natírali jakési zábradlí - po kontaktu mojí ruky s čerstvě natřeně vypadající tyčí jsem automaticky cuknul, naštěstí nebezpečí bylo až o kus dál. Některým PokéVýletníkům™ příliš nesvědčil zápach ředidla (či něčeho takového) a málem zbytek výpravy odvedli pryč aniž bychom viděli všechny dostupné vyhlídky. Naštěstí měla nelibá vůně jen lokální charakter a o kousek dál zmizela. Na jedné z vyhlídek bylo možno přelézt zábradlí a podívat se ke kraji skály, údajně na vlastní nebezpečí, nevypadalo to nijak hrozivě, tak jsem se podíval taky.
Někdy během opouštění vyhlídky jsem přišel o své největší balení sušenek, tj. o Koka. Snažil jsem se podílet na jejich likvidaci dostatečnou měrou, ale moc se nedařilo, ostatní byli holt rychlejší, obzvlášť Toto je zkusil sebrat preventivně celé ^_^
Po cestě zpátky byla uspořádána částečná PP u jakéhosi v kmeni stromu vyřezaného patvaru, absolutně nikdo netušil co má představovat, zkoušeli jsme to ze všech možných i nemožných úhlů a dálek, pozvali si na pomoc kolemjdoucí, vše korunováno neúspěchem.
Místo 10-minut-od-kempu se opět stalo hostitelem PP. Dál se došlo do kempu a mlýn, vzdálený víc než právě navštívená Pravčická brána, byl zavržen a nahrazen vesničkou Mezná, kde je víc restaurací a hospod než obyčejných domů. To nám vyhovovalo, ale napoprvé nebyl náš výběr zrovna šťastný - Toto měl radost z bramborové kaše, ale mě s Vukem oznámení, že hranolky došly, a že nemají nic jiného než bramborovou kaši, zrovna nepotěšilo. Krom toho ještě TRdrak stihl manévrem proti vose vylít část piva a my se museli odstěhovat k jinému stolu nebo se nechat pobodat rojem vos.
U vedlejšího stolu se bavil hlouček něčeho jako Němců, leč jeden z nich nebyl schopen pochopit Schnapp' sie dir alle, konkrétně se nějak nechytal na slovesu schnappen, nápověda fangen nepomohla a úspěch se dostavil až s českým chytit (vysvětlování obstaral Charmeleon, aka Glutexo).
Pomník vyskytující se na silniční spojnici Mezné a Mezné louky nás zaujal a přivedl na myšlenku PP, kterou jsme záhy realizovali. Dalo se tam docela vyblbnout, ti, kteří byli přesvědčeni, že po nich někdo pozná, co má představovat hromada čar nanesená křidami na zem, se jali kreslit pokémony, pentagramy, cosigramy a jiné obrazce, Toto se definitivně vymanil z ne příliš znatelných účinků živé vody a soustředil své provokace na LišákaVUKa, později vylezl na pomník a nevěděl jak dolů, tak jsme ho tam zvěčnili. Glutexovi se nápad zalíbil a nechal se na pomníku zvěčnit také.
I od pomníku v pětiúhelníkové ohrádce se nakonec odešlo, kousek odtud však byl nalezen nový zdroj zábavy: válcovité útvary sena. Nezúčastnil se Lišák, já a Suicune, která jako obvykle fotila, točila. Po silnici se pokračovalo jen chvíli, uhnuli jsme na louku, vyfotili se na posedu (kterému sedm Pokémonů nedělalo příliš dobře, na což nás začal upozorňovat vyluzováním křupavých zvuků, raději jsme zase rychle slezli), zdokumentovali místni faunu (kobylky a podobná stvoření) a konečně dorazili do kempu.
Náplň posezení v hospodě se moc neměnila, leč nějaké rozdíly tu byly.
Bubák a TRdrak se dali do hraní PTCG, po chvíli draka chuť přešla a svěřil mi své karty (...což nebyl zas až tak dobrý nápad). Můj první kontakt s PTCG, úspěch ^_^ První hru jsem tuším nějak záhadně vyhrál, druhá byla horší, zaplavoval jsem protivníka Cleffami (s Eek), protože jsem prostě žádné jiné basicy neměl ^_^'. Když mi konečně něco přišlo, oponent už byl připraven smést to z povrchu zemského. Btw, ten balík byl ohnivý, Charmander+evo, Growlithe+evo.
Když si TRdrak přebíral karty, byl o několik karet zmenšený. O dvě karty, které zabavila Sui, o kterých jsem věděl a pak o jednu kartu zabavenou Suicune, o které jsem nevěděl. Dále zmizeli všichni Elmové u LišákaVUKa, o čemž jsem také nevěděl. No hrůza, ještě že nemám vlastní karty >_<
Druhou zajímavostí byla Totova baterka. Údajně ji se slovy "VUKu, Podívej" namířil na Lišáka, který se pln vážnosti měl podívat dovnitř, během čehož Toto měl baterku rozsvítit, způsobuje tak negativní reakci VUKa. A Suicune to mělo způsobit záchvat smíchu. Nejlepší ale bylo, že Sui pak všechny obcházela, opakovala dotyčnou scénu a věčně se při tom smála ^_^ Proč utrácet za omamné látky? ^__~
Tohoto dne se také v našem repertoáru objevila písnička, kterou jsem znal a věděl, že se mi líbí, leč název mi nic neříkal. V japonštině jsem se absolutně nechytal, co bych dal za mezase -_-, nicméně písnička byla prokládána opakujícími se slovy chu-chu pika-pika, chu-chu pika-pika, na které se mohl připojit každý. Postupně se to trochu zvrhlo a chu-chu-pika-pika začínalo být i tam, kde nemělo a finálem této písničky byla vytlačovaná z lavičky za rytmického opakování chu-chu pika-pika, chu-chu pika-pika, při které se všichni spikli proti mně ^__^.
Spát.
Opět jsem se asi dvakrát probudil za pochrupování zbytku stanu.
I tento den se vstávalo (z mého pohledu) v devět. Dnešek byl definován jako odpočinkový, byli jsme velmi zmoženi z přechozích dnů @_@.
Zašlo se ke snídaňovému stánku a vyrazilo k deset-minut-od-kempu, kde bylo v plánu odpočívat, hrát gb[a] a podobné vylomeniny. Cíl byl splněn. Počasí se tvářilo na déšť, vrátili jsme se zpátky. Za místo na oběd byla vybrána Mezná, tentokrát volba padla na jinou restauraci, lepší - měli hranolky ^_^. Trochu jsme se tam zapovídali a zahráli si jakousi hru v kostky navrženou Glutexem, jmenovala se jaksi na M, ale byla upravena na Pikachua a speciální kombinace kostek byly změněny na Caterpie. Zničehonic byl večer a my se tedy rozhodli dát si na tomtéž místě aja večeři, Glutexo chtěl jakousi rybu, ale platila se za váhu a měla být docela velká ^_^, tudíž si to raděj rozmyslel.
Po cestě zpátky se Bubák od zbytku PokéVýletníků™ trochu distancoval, zpomalil jsem také zeptal se na důvod... žádná smysluplná odpověď mi nebyla dána, pokrčil jsem tedy rameny a dohnal ostatní. I ti si po chvíli všimli, že Bubák je tak trochu nikde a Glutexo se ujal úkolu zavolat ho. Tedy, začal podivným hlasem dosti hlasitě křičet Bu-bá-ku, kde jsi? či něco podobného. Když to opakoval podruhé a já zkoumal podivnost toho hlasu, zničehonic mne to v půlce složilo smíchy na tak dlouho, že Suicune bez problémů vytáhla foťák a několkrát mne sejmula. Mám podezření na kombinaci frekvencí vyvolávající záchvat smíchu ^_^. Když se mi konečně podařilo posbírat se ze země, mohli jsme pokračovat.
V Mezní Louce nebylo jiné volby než využít přítomné hospody, bylo v plánu zahrát si nějaké hry, tudíž jsme zapadli dovnitř, ostatně, nikdo tam nebyl. Nastalo složité dohadování, co se vlastně bude hrát. Všechny návrhy nakonec skončily tím, že jedna sada karet je pro osm hráčů žalostně málo. Zbylo nám pouze prší s žolíkovými kartami (...a nenechali mne hrát v něm žolíky ^_^), po kterém si Sui vzpomněla na Go. Sehrál jsem tedy výukovou hru (Sui projevila překvapení, že kolem půlnoci ještě takové složitosti chápe ^_^), další (Glut a snad ještě někdo?) se připojili jako pozorovatelé a zbytek nakonec zjistil, že se počet lidí zredukoval a že si tedy mohou zahrát některou z her obvyklých pro sadu sto osmi karet.
Spát? Ale kdeže!
Kulich zabral chvíli poté, co jsme dorazili ke stanům, leč my ostatní ještě neměli dost a chtěli se jít projít, pouze LišákVUK měl trochu rozumu a šel se raděj vyspat, i když tím přišel o hezký zážitek. Procházka vedla ku dobře známému pomníku, kousek od kempu si ještě Bubák vzpomněl na své svíčky a tak se nám postaral o zábavu. U pomníku rozestavil svíčky do PokéPentagramu™ a za zdánlivého bezvětří je začal zapalovat. Ne příliš úspěšně, na jednu rozsvícenou připadala jedna zhaslá. Postupně se všichni přidávali k zapalování až neúmyslně vytvořili ze všech stran bariéru větru a svíčky přestaly uhasínat. Výsledek je zdokumentován na fotkách, vypadalo to vážně hezky. Když se všichni dosyta vynadívali, sfoukli jsme svíčky s přáním Nechť Pokémon žije věčně, Bubák sesbíral svíčky a teď už doopravdy spát.
Pátek byl takový smutný, ve znamení konce, loučení, té neoblíbené činnosti.
Vstával jsem v deset, sbalily se stany, rozebraly nosítka, do dvanácti byl zaplacený kemp, tak jsme alespoň lelkovali na místě našich bývalých stanů a pak se vydali do blízké hospody dát si nějakou drobnost k pití, případně jídlu.
Čas odjezdu nastal velmi brzy, TRdrak si ještě stihnul zapůjčit si digiťák a vyfotit s ním vše, co se hýbalo i nehýbalo a přesunuli jsme se na autobusovou zastávku. Dojelo se do Děčína, já a VUK vybrali peníze a ještě s Totem se odebrali na hlavní nádraží... po chvíli dorazili ostatní (kteří si byli cosi koupit), všichni jsme se nechali od jedné Češky vyfotit a po chvíli se vlak za našeho mávání rozjel (obsahujíc mne, VUKa a Tota)...
Cesta byla pohodová, jen mi přibylo pár škrábanců od Totodila (ode mne ale určitě nějaké měl taky ^_~)... v Praze jsem přespal u babičky a v sobotu ve čtvrt na sedm (!) zamířil domů.
Těším se na příště!
Sliboval jsem zpívanou znělku StarGate, nevím komu: sg_sing.mp3
Cokoli dalšího přislíbeného - ozvěte se...
|
