Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat

Čundr à la Glutexo
29. 7. 2002, pondělí:
Začátek čundru v 16:00. Postupně jsme se shledali ve složení Suicune Wolf, Glutexo, Flafffy, TR Drak, Dragonair Ian, Kulich, Bubák a Dexter. Po ujití kousku cesty z nádraží nastala pauza na odpočívadle s občerstvením v kukuřičném poli. (za tu dobu už jsme museli skoro resuscitovat Suicune Wolf :-) Po dalším zanedbatelném kousku cesty lesem nastala další pauza, tentokrát delší než 60 minut. ^_^ Následoval kousek cesty do obce Míčov, kde jsme se usadili v hospodě. :-) Po několika hodinách usilovného hraní karet, měnění pokémonů a trochy snahy občerstvit se jsme vyrazili vztříc zřícenině hradu Líšnice.

Cesta se vlekla lesem, kde nebylo vidět ani na krok před sebe. Bohužel jsem díky svému fluorescenčnímu Pikachu na polštáři sloužil jako orientační bod, což ale v kombinaci s těsném závěsu přímo za Ianem alespoň trochu napomohlo správnému posunu celého squadu vpřed. Potom co jsme se dostali z hlubokého lesa (asi příbuzného Ilex Forestu) jsme objevili na silnici z drnů trávy nádherně vymodelovaný piktogram dámského přirození. O malý kousek dál byla nalezena odbočka na poutní místo, které zoveme „Dívčí kámen“. Ještě než jsme se tam vydali jsme uspořádali takovou kratší pauzu. Já si stihl otevřít lahváče a vyrazili jsme. Tam za relativně snesitelné tmy nastala rušná atmosféra, kde se probíraly všemožné filozofické otázky, nevyjímaje bezpohlavnost Pokémonů či povýšenost Pana Klobouka. ^_^

Dragonair mně a Suicunovi poskytl docela zajímavý výklad o souhvězdích a mezinárodních vesmírných družicích. Během celé této akce jsme se mohli zaposlouchat do krásného vytí naší Vlčice, které se muselo rozléhat až do mnoha okolních obcí. Cestou na hrad jsme museli být obzvláště potichu, abychom neprobudili jistého „hodného“ pejska. Ale nahoru jsme dorazili úspěšně a po rozložení spacáků a hodinky dvou povídání si jsme mohli usnout.

30. 7. 2002, úterý:
Ráno se nikomu nechtělo vstávat, ale vzhledem k síle větru a teplotě vzduchu jsme se všichni až na Suicuna v kulichu a Kulicha vzbudili už kolem půl sedmé. Po lehkém občerstvení jsme opět vyrazili na cestu. Hned pod kopcem, kde jsme dorazili do jákehosi města jsme dali pauzu na nákup v tamější Jednotě. ^_^ Odpočati a posíleni jsme se vydali skrz velmi inteligentně pojmenovaté ulice a Ianovu orientační neschopnost vztříc dalšímu lesu, přičemž během putování skrz něj jsme neopomíjeli dávat po každém půl kilometru tak hodinkovou pauzu. První pauza byla uprostřed hlubokého lesa, kde jsme si všichni vyměnili svá telefonní čísla (až na Bubáka a jeho věčně restartující se telefon).

O pár metrů dál jsme ale narazili na problém: Buďto jsme mohli přebrodit řeku a pokračovat kratší cestou na druhé straně, nebo se vydat objížďkou po turistické značce směrem do kopce. Než padlo rozhodnutí, všichni se udsadili a vznikla další pauza. Mezitím nás ale opustil Ian a jak jsme se dověděli, přebrodil řeku a naivně doufal, že ho my budeme následovat. :o) Takže to nakonec dopadlo tak, že jsme bez Iana vylezni na kopec, který pak pokračoval jako objížďka toho místa které se dalo pohodlně přejít na druhé staně řeky. Nahoře na kopci (po asi pěti minutách) – další pauza. ^__^ Následuje ještě kousek cesty lesem a pak přes vyprahlé pole za nesnesitelného vedra. Myslím že někde tady proběhla další resuscitace vlčí části naší populace.:) Nakonec jsme dorazili do nějaké vesnice, kde jsme spatřili spásu – Smíšené zboží. Ale byli jsme docela nemile překvapeni poté, co jsme zjistili, že mají otevřeno jenom v pondělí, středu a v pátek a to ještě navíc jen od 8:00 do 9:30. ^______^ Kvůli neskutečné únavě z asi 500 metrů cesty po rovince jsme se tam usadili na lavičce a čekali, jestli nás tam najde Dragonair. Našel. Potom, co se taky usadil a dopřál si s náma hodinkovou pauzu, jsme vyrazili dál vztříc městu Seč. (asi překlad slova „Cut“)

Běchem cesty nám strašně pařilo sluníčko, takže jsme až nechávali stopy v asfaltce. Po cestě jsme našli sloup s částí nějaké bojovky v Ruštině. Něco typu „Nejsem Šura ani Šulin, jak se tedy jmenuji?“ A pod tím dvě možnosti: [logo Opelu] Сергей a [nekonečno] Александр. Pod tím sloupem kde byla ta hádanka se ale válela lahvička s barvou a na ní nakreslený nekonečno. Správná odpověď tedy byla „Александр“. Po úspěšném vyřešení této hádanky jsem si ještě na chvíli vypůjčil tu lahvičku a na sloup napsal v Azbuce „Glutexo“ (Глутексо). A chvíli potom jsem to vyril ještě jednou do onoho rozpáleného asfaltu klackem, ale tentokrát už v latince. :) Po docela dlouhém kusu cesty jsme dorazili do nějaké vesnice, kde bylo označeno za vhodné dát si pauzu na nekryté autobusové zastávce. Trvala asi hodinu. Ian s Bubákem si tam házeli s létajícím talířem, kterej jim i jednou zaletěl k někomu na zahradu. ^_^ Zbytek jsme si tam házeli s mým Pokéballem, ale vzhledem k tomu, že měl dost silný tendence kutálet se na druhou stranu silnice, jsme to nakonec vzdali. Když Iana omrzelo Frisbee, šel se zeptat jednoho domorodce, kde je nejbližší hospoda.

Byla nám sdělena potěšující informace, že asi kilometr tímhle (☺) směrem. Nu co se dalo dělat – vyrazili jsme. Po cestě nebylo celkem nic zajímavého. Po chvíli cesty jsme tedy dorazili do nějaké větší obce (možná že i města…), kde bylo autobusové nádraží, ze kterého pro jistotu nejezdily žádné autobusy. :o) Ale za to tam byly tři -sic nepohodlné, ale přesto- lavičky, které jsme hned obsadili. Nejdříve ve složení: Nikdo / Ian, Drak, Suicune, Kulich, Dexter / Bubák, Já, Flafffy. Nejdřív jsme s Kulichem a s Ianem zašli do sámošky nakoupit pár vod a potom, co TRDrak odešel do onoho smíšeného zboží pro pivo, jsme trochu zamíchali seskupení laviček. Výsledek byl, že se všichni ocitli na/pod/v/před/za… tou prostřední, až na Flafffy, která se od nás distancovala už od samého začátku vejletu. Po usilovném sezení a ležení všude okolo lavičky jsme vzdali čekání do 16:00, kdy měli otevřít tamější hospodu, a šli jsme pod strom vyrobit společné foto. Po dokončení této akce nám Flafffy sdělila, že na nás kašle a že jede domů. :( Nu což. Ian tam s ní zůstal čekat na její rodiče s tím, že se sejdeme v Seči. Náš zbytek vyrazil vytříc městu Cut po takové cestě necestě a chuť jít dál nás přešla už potom, co jsme objevili do Seče vedoucí krásný stoprocentně se převyšující krpál. :-)

Naštěstí nám nějací vesničané sdělili kudy kam (samozřejmě do toho kopce), avšak nám též předali potěšující informaci, že nahoře na tom kopci na nás čeká altán kde si můžeme odpočinout. Okay. Vyrazili jsme, avšak po první třetině kopce a dvou úspěšných oživování vlků jsme dali půlhodinkovou pauzu. ^_^ Avšak po zdolání zbytku kopce nás zmohla únava natolik, že jsme sebou všichni praštili do onoho zmiňovaného altánu a zkejsli jsme tam až dokud nám Ian nezavolal, kde že to jsme, a že nám jde naproti. Šli jsme dál a po cestě jsme našli takový pěkný plácek v lese hned vedle silnice, tak jsme si tam asi na půl hodiny sedli. :) Naše cesta pokračovala až do nějaké další vesnice, kde se nám silně zalíbila místní autobusová zastávka obklopená lavičkama. Pauza! :o) Ale při tomto flákání už nás našel Ian a další půlhodinku s náma poseděl. A to už před náma byl poslední kus cesty do Seče! Dorazili jsme na autobusovou zastávku „Seč, přehrada“ kde jsme počkali až si Ian vyzvedne svůj baťoh, který si nechal uložen, aby se s ním nemusel tahat, když nám šel naproti.

Než se s ním ale stihl vrátit jsme se všichni dohodli, že zajdeme do hospody tamního kempu. Protože jsme byli všichni již znaveni dlouhým puto… ehm… odpočíváním, nešlo dělat nic jiného, neš jen sedět a kecat. Nejdřív jsme ale museli jít všichni k okýnku zjistit, že opravdu nic jiného než klobásu za 29 Kč nám nedají. :( Mezitím jsme se dohodli se Suicunem na zápasu v TCG. Měl jsem s sebou dva balíky. Jeden Vodní/Elektrický a jeden narychlo sestavený a přesto velmi dobře funkční Travní/Bojový. Sui ale trvala na tom, že v jejím balíku musí být Dragonair a Dragonite a né Dark Dragonair a Dark Dragonite. Než jsme si tohle vyříkali, tak se pokusila přesvědčit výčepní, že nutně potřebuje jenom horku vodu, kteréž se jí dostalo zadarmo. Po vlčím kyselém xichtu začala ona inkriminovaná voda dochucená ovocným čajem kolovat po hospodě s náležitými reakcemi. Chutnala jak z použitýho tejden nemytýho záchodu. Chvíli poté se TRDrak obětoval – vstal a došel nám všem koupit pivo, z čehož jsme měli děsnou legraci, poněvádž jak jsme se trousili z toalety a tak počet pivních objednávek narůstal. Nakonec to završil větou „Jestli bude chtít ještě Dexter tak mě vomejou!“. ^__^

Během souboje jsme do sebe všichni trochu toho piva vpravili, dokonce i Kulich, kterej byl tak zabrán do své GB pařby, že se divím, že se mu to vůbec povedlo. Po skončení prvního kola už jsme začali trochu pod párou dělat blbosti. Prozatím jen mírné ve formě lepení si Pokémonních karet potem na čela. (Bubákovi ta psychická energie na čele móóc slušela. :-) Alespoň že jsem ten souboj vyhrál…; Skončil i druhý souboj ke kterému nám Dragonair připravil „příjemné“ zpestření – hrálo se o česnek, a to způsobem kdo prohraje pochutná si. Prohrál jsem. :'-( Naštěstí po rozčtvrcení a zapití colou mi ani nesmrdělo z huby… nebo alespoň né víc než jindy… Vyměnily se Mystery Gifty a po mém odchodu na záhod se Suicune pustila do zpěvu, vřele jsme to uvítal a po návratu jsem se rád přidal - to byl první začátek skupiny Pokémon Masters. ^_^ Nebylo zrovna nejlepší, znělo to spíš jako opilecké odrhovačky, ale potěšilo nás to i tak. Bohužel neše písně přilákaly členy místního hnutí Hippies, kteří spustili zase svoje odrhovačky na kytaru. Nebyli jsme přez ně vůbec slyšet, což nás velice mrzelo. Zkoušely jsme se tedy prosadit alespoň v jejich přestávkách, ale bez úspěšně. Znechuceni jsme tedy vyrazili na Oheb (tamější zříceninu). Cesta byla strastiplná, jediný orientační bod byl opět můj fluorescenční Pikachu na báglu. Ian nás zavedl do hlubokého lesa a tam nás… přesvědčil, že už to není daleko. :o) Skutečně. V prdel-tmě do 100 a více procentního krpálu se šlape opravdu skvěle. Také že jsme si museli dát přestávku. Ale což, na zříceninu jsme dorazili vcelku. Odhodili jsme zavazadla (i zavazadlice pro znalce Pratchettovy zeměplochy) a šli jsme ještě obhlédnout romantické jezero s ostrovem v pozadí hradu. Po zalehnutí do spacáků jsme asi hodinu přemlouvali Suicune, aby nám odvyprávěla svou Pokémonní povídku. Bez úspěchu. Pravděpodobně kvůli tomu, možná také ne… se mezi mnou a Sui rozpoutala válka. Nejdřív se házelo klackama, posléze Ianovým polštářem. Když se začlo uvažovat o ešusech tak nás to nějak ale přestalo bavit. Vlkům netrvalo dlouho a usnuli, zatímco Ian mě a TRDrakovi podal návrh o nočním výletu do hospody.

Cestou jsme potkali akorát sloupky oblepené žvýkačkami a bezdomovce, který nám nabízel čerstvě vybufetěné kuře. Mňam! Hospodu jsme nenašli, takže jsme se vydali zpět na hrad. Já jsem si lehnul a kochal se pohledem na spáče.

31. 7. 2002, středa:
První pohled po ránu byl docela nešťastný – Sui se snažila dopřád svému včerejšímu pivu pohled na zříceninu hradu. >_< Někdy kolem desáté jsme vyrazili na pláž u sečského jezera. Sluníčko pražilo, UV paprsky zakládaly na rakovinu a Ian šel přeplavat vanu. Dostal jsem geniální nápad – zavakuovat vlky. Okay, vypůjčili jsme si Ianův igelit a dali se do akce. Po pár minutách usilovného zatemování děr a simulací deště z lahví minerálky bylo usouzeno, že Suicune je neprodyšně uzavřena ve svém mikroklimatu sestávajícím převážně z kondenzované páry jejího dechu. Dexter pořídil fotky do archivu a Vlčice se mohla osvobodit.

Po chvíli smažení vyrazila skupinka Já & Drak & Sui vztříc obrchodu v Seči. Během cesty jsme museli pauzovat na lavičce v nějakém místním ústavu, ale nakonec jsme došli cíle – na náměstí se na nás smála nová sámoška od Jednoty. Nakoupili jsme vodu a pivo a vyrazili zpět. Pauza u silnice, konzumace piva. Pauza na lavičce, došlo pivo. Pauza zpět na pláži. Zase nastala nějaká ta chvíle poflakování a pak ve mně a Sui vzkvetla náramná myšlenka – zazpívat „Mezase! Pokemon Masutā!“. Přibrali jsme k nám Bubáka, aby nám dělal dozvuky typu „Pikačůůů“ a „Furui to wa nan ja!“ (šlo mu to skvěle!). (=^・^=) Ian se mezitím stihl vrátit z vany a šel vyprat naše vytahaný zažloutlý spodky… celej Brock. :) Bubák se pak odstěhoval do stínu, takže se vytvořil prostor na posléze vzniklou válku vody a ešusů mezi mnou a Suicune Wolf. Kompletně jsme se zlili a kdybyste se ještě teď zeptali Suicuna jak to vlastně bylo, tak se dozvíte, že tričko, které měla tehdy na sobě je ještě stále vlhké. :o)

Někam se ale ztratili TRDrak, Kulich a Dexter… no jasně! Šli do horní hospody, která měla mít otevřeno „až do konce“. ^_^ Protože bylo už ale po druhé hodině odpolední, měli otevříno i v dolní hospodě, kde jsme se (já, Sui, Ian a Bubák) usadili. Opět vzplanula ve vlčích a charmeleoních mozcích skvělá myšlenka – popsat všechny pivní tácky v oné hospodě reklamou na http://pokemon.je.zde.cz/. Mezi tím se k nám přistěhoval zeshora Dexter. Po šesté jsme zase odešli nahoru. (sem tam…) Se Suicunem jsme si objednali Jídlo a pití a než nám to vyrobili jsme dali opět zápas v TCG. Bohužel uprostřed souboje nám to jídlo přinesli, což mělo za následek zapomenutí informace „Kdo je na tahu.“. :) Snědli jsme řízky, vypili pivo a mohlo se pokrčovat v souboji. Ianovi jsme mezitím dali do rukou pravidla, ať se naučí. Po skončení onoho docela dobrého souboje (mojí výhře :), jsem si zabojoval s Ianem, naučil se to dobře, ale nepomohlo mu to, neměl příšery na střídačce takže souboj docela rychle skončil. Zaplatili jsme účet (°_°) a vydali jsme se omrknout kousek od hospody postavený autodrom. 30 Kč jedna jízda, ale stálo to za to, šli jsme hned dvakrát, z čehož jedna jízda byla drsně prodloužená. Zchváceni jsme vyrazili vztříc spodní hospodě, kde už na nás jistě dychtivě čekali, protože si tam téměř nic nekupujeme, ale kraválu naděláme haba fůra.

A začalo se zpívat. První oficiální akce – naše trio si sesedlo do řady a za stálého houpání se jakž takž do rytmu jsme se jali vyluzovat Pokémonní písně. Nejlépe nám šli Rakeťáci. :))) Mezase bylo tehdy ještě katastrofální. Bohužel nás po PokéRAPu v angličnině znechutili nějací pivaři, kteři se snažili náš zpěv utišit i pohrůžkou rozbití huby. (oni nám, né my jim…) Následoval další karetní souboj se Sui. Po druhé hodině v noci nás ovšem vyhnali, takže se za ponurého světla mobilních telefonů vyrazilo na hrad. Po uložení se k spánku začalo pršet. Pár lidí se nastěhovalo do stanu, ale já byl tak vyčerpán, že jsem radši zůstal venku, sice to trochu odnesl můj zpěvník, ale to nejdůležitější z něj se zachovalo. (Ufff…)

32. 7. 2002 čtvrtek:
Mám okno. Matně si začínám vybavovat, že jsme asi celý den strávili v hospodě. Pravá akce ale začala večer. Se Sui jsme dali další souboje v kartách, které opět skončily remízou. (Hu!) Vyčerpáni pivem a věčným sezením v hospodě jsme se vydali rozšoupnout na autodrom, a protože pořadatel byl sympatický člověk mající rád Pokémony se nám povedlo přesvědčit ho, aby nám k naší prodloužené jízdě pustil naše CD 2 B A Master CZ. :-) Vymámili jsme z nich pak ještě nějakou tu jízdu zdarma, načež přišli s velkorysou nabídkou, čtyřikrát prodlouženou jízdu zdarma když jim to CD necháme. Bezva, a jeli jsme! Ten cvok sice asi zapoměl počítat do čtyř, neboť nám jízdu prodloužil pouze třikrát, ale i tak to byla zábava za všechny prachy! Krátkodobý návrat do hospody, kde se vyměnilo pár pokémonů na GB. A návrat zpět na autíčka. Vzhledem k tomu, že jsme si začali uvědomovat kolik peněz už jsme na tom autodromu projezdili jsme podstoupili drastické opatření – snížení počtu aut na polovinu. (A to byste viděli jak se skvěle řídí když máte plyn ovládaný hlasem :) Opět zdrceni po asi dvou prodloužených jízdách došlo k návratu ku hospodě.

Povstala série nekonečných soubojů v Pokémonu na GameBoyích. Já a Suicune jsme měli perfektní talent na prohry: S kýmkoli, kdykoli. ^___^ Když už se mezi sebou rubali jen Kulich a Dexter, zatímco TRDrak měl půjčeného Suicuninýho GameBoye, aby je « chytil všechy » nastala z mnou již zapomenutého důvodu hádka se Suicunem o mobilní telefon. Zatímco jsem se pokoušel udržet svůj kousek mimo její dosah jsem se usilovně snažil proniknout do její ledviny a ukořistit ten její. (Ale poněvadž Nokia 3210 má integrovanou anténu to šlo velmi těžko.) Vzhledem k tomu, že na zápasišti nebylo moc místa, jsme se dostávali do velmi bizardních poloh. Okořeněno hláškami typu „Však já se tam dostanu!“ došlo k zdokumentování jak graficky pomocí Dexova fotoaparátu, tak písemně Bubákovým písařským umem. Na těchto pár okamžiků určitě budeme jistě všichni dlouho vzpomínat. ;-)

Někdy v době této hádky se Ianovi povedlo uvařit puding. Bylo to jedlé, ale za jídlo bych to rozhodně nepovažoval. Po druhé hodině večerní nás opět vyhnali z hospody. Hospodská si postěžovala na naše výtvory na pivních táccích, ale (což mi Sui nevěřila) je tam určitě druhý den zase vrátila, poněvadž tácky, popelníky a tak se sklízejí vždy po zavírací době. Vzali jsme si tedy bagáž a vypravili se na autobusovou zastávku, kde jsme složili zavazadla, postavili stan pro případ deště a pak jsme se vydali o pár metrů dál přečkat noc na lavičkách. Ač bylo původně v plánu nespat tuto noc vůbec, postupně nás zmohla všechny únava. Já, Sui a Bubák jsme se uvelebili na jedné docela pohodlné lavičce a pokoušeli se usnout na rameni člověka vedle. Jenže nikdo nebyl schopen udržet rovnováhu i potom co začal usínat, takže nám všem hezky padaly hlavy do rytmu. :o) Kolem čtvrté ráno už všichni spali jak prkna. Ian s Drakem si rozbalili spacák na zemi, Dexter šel prolomit druhou lavičku a Kulich chvíli nevěřícně zíral a pak nám sdělil, že to bylo jako ve snu – zakoukat se do GameBoye a po zdvihnutí zraku všichni spěj jak houmlesáci na lavičkách. :) Načež se přidal do Klubu spáčů a natáhl se na další lavičce. Já jsem se mezitím uvelebil u Suicuna na klíně a v této relativně klidné poloze se všem povedlo přečkat tak do šesti ráno, kdy začalo trochu poprchávat…

Po urychleném přesunu do recepční chatky už nastal takovej slejvák, že jenom doběhnout si pro baťohy byl úkol téměř nadlidský. A to nás ještě nějakou dobu před tím opustil Ian aniž by nám cokoliv řekl. Když se vrátil, uvelebil se na místě, kde jsme mu nechali pod igelitem jeho batoh a chvíli nás pozoroval. Pak se sebral a vyrazil k našim homeless-lavičkám pro svou karimatku, kterou jsme mu tam neprozřetelně nechali. ^_^ Po zklidnění atmosféry jsme už zase usínali v boudičce. Když se déšť trochu zklidnil, vydal se Dexter stopnout auto do Hlinska, aby mohl přivést svou škodovku na odvoz. Já zavolal svojí matce na odvoz a čekalo se. Pak se to začalo rozpadat… Ian s Kulichem a s TRDrakem odjeli do Hlinska na nádraží, já vyrazil domů a Sui s Bubákem vyrazili s Dexem do Prahy.

The End.
 
Hlavní stránka akce

Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2021
Webdesign by Akela Taka 2001-2021
Novinky
Credits Novinky