Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat

Z deníku Suicune Wolf
Pondělí 29.7. 2002
V deset třicet se mi konečně podařilo dostat se do Říčan ke Glutexovi (a kupodivu úspěšně hned na první pokus ;-). Po chvíli přijela i Flafffy, nacpali jsme se všichni do auta a paní Glutexová nás odvezla na místo srazu (i když jsme po cestě trošku bloudili). Nicméně sraz byl až ve čtyři hodiny a my byli na nádraží už ve dvanáct. Takže, jak zabít čas? Glutexo vytáhl PokéKarty (TCG) a vytvořil dva podobné balíčky, se kterými se dalo hrát, takže jsme si hned sedli do stínu a dali zápas. A ačkoliv jsem TCG "naživo" hrála poprvé, zvítězila jsem :-) Sluníčko nám ale mezitím spáplo všechen stín, rozbředlo všechno jídlo v baťozích a uvařilo veškerou vodu v zásobě, takže jsme se přestěhovali do stínu pod strom na lavičku a tam už jen vyčkávali příjezdu ostatních. Dragonair Ian se objevil jako první, přijel asi hodinu a půl před dohodnutou hodinou srazu. Po chvíli dorazili TRdrak s Dexterem a pak ještě Bubák. Čas pořád ještě zbýval, tak se TRdrak vydal do centra doplnit svoji zásobu cigaret. Těsně před čtvrtou pak konečně přijel i Kulich, parta byla tedy kompletní a my mohli vyrazit na cestu.

S nákladem našich baťohů a se žhnoucím sluncem v zádech jsme se vydali za vedoucím Ianem. Vedl nás nahoru do kopce, takže Suicune Wolf se svoji 50% kapacitou plic byla jaksi "faint" už po pár metrech. Naštěstí nikdo z ostatních členů nebyl tak výkonný jako Ian, takže všem docela vyhovovalo, že se pauza může dělat každou chvíli a že je na koho se vymluvit. Když jsme konečně ušli těch svých deset kilometrů (a to jsme zvládli asi jen proto, že mi Ian pomohl s baťohem), bylo už asi osm hodin a my zapadli do hospody plné lidí. Sedli jsme si ven ke stolu, doplnili své zásoby pití, povídali si a dívali se na televizní zprávy. Já si pak s Kulichem poprvé vyměnila Mystery Gift na GameBoyiColor(tm), Glutexo s Bubákem hráli TCG (a Bubák vyhrál) a TRdrak kouřil jako továrna. A tak jsme tam v pohodě strávili celý večer.

Když už se začalo stmívat, tak jsem si ještě dala svůj první zápas v Pokémonu přes GBC(tm). Suicune Wolf vs. Kulich, Pokémoni tři na tři. Jako první proti sobě stáli můj Tyranitar (L75) a Kulichův Venusaur (Level nepamatuju :-). Ale Tyranitarův Crunch Venusaura rychle zdolával, takže ho Kulich raději rychle vyměnil za svého sto-levelového Dragonita. To jsem na něj musela nasadit Suicuna (L89). Šlo to ztuha, ale nakonec (a taky díky mému štěstí... nebo spíš Kulichovu neštěstí?) Suicune (se svým Icy Wind) Dragonita přemohl. A pak už bylo téměř rozhodnuto, jelikož Vodní pumpou zdolal hravě i Kulichova netrénovaného Articuna. Můj Meganium Michal se ani nedostal k souboji a už jsem ho měla vyhraný :-D

Kolem jedenácté hodiny jsme se vydali na zříceninu hradu, kde jsme měli přespat. Už jsme všichni byli utahaní, tak jsme v půli cesty zase provedli téměř hodinovou přestávku na Dívčím kameni (Girl stone, evolvuje Pokémony v Pokégirls :-D ). Pozorovali jsme hvězdy (Ian zná snad celou oblohu nazpaměť) a já si pěkně zavyla, i když měsíc ještě ani nevyšel. Glutexovi se jen tak podařilo odhodit prázdnou láhev od piva do tmy lesa a Ian prohlásil, že je to typický pražák, a snad první, kdo kdy TADY láhev odhodil :-D

Pak jsme se tmou vydali dál, až jsme k vytouženému cíli nakonec došli - na zřícenině hradu jsme se rozplácli po zemi, vybalili spacáky a karimatky (někdy kolem jedné hodiny v noci) a usnuli.

Úterý 30. 7. 2002
Ráno jsme vstali kolem 8. hodiny. Konečně jsme se mohli porozhlédnout po místě, na kterém jsme spali, v noci totiž nebylo vidět vůbec nic. Někdo posnídal, ojediněle si i vyčistil zuby a už se opět balily spacáky a šlo se dál. Cesta vedla lesem, což přišlo docela vhod v tak parném letním dni. Taktéž jsme dělali přestávky každou chvíli, v nějaké vesnici jsme dokoupili potřebné zásoby jídla a pití. jedna z nejdelších přestávek byla asi v lese u potoka. Seděli jsme, povídali si, Glutexo si vyrýval podpis do kůry stromu ("Glutexo is the best"). Po více než hodině jsme rozumně uznali, že už bychom se asi mohli zvednout a jít dál, abychom stihli dojít do cíle (=hospoda) ještě ten samý den. Podél potoka jsme se rozešli s Ianem, který chtěl z nějakého (nepochopitelného) důvodu jít jinudy, než jsme šli my, a přebrodil potok na druhou stranu. Měli jsme se sejít později, kde se cesty opět stýkají...

Naše skupina bez Iana však (když nebudu zmiňovat všechny ostatní pauzy) zůstala trčet na lavičkách před Smíšeným zbožím se skvělou otevírací dobou (pondělí, středa, pátek - hodinu a půl) v zapadlé vesničce. Ian nás tam nakonec našel, když nás nenašel tam, kam jsme měli dojít :-) Cesta vedla dál, na jedné autobusové zastávce se opět konala delší pauza. Ti méně odolní padli a odpočívali, ti odolnější (=Ian a Bubák) si házeli frisbee. Po cestě dál (a po mnoha dalších pauzách) se toho už zase tolik nedělo (jen Glutexo ještě občas někde zanechal svůj podpis Glutexo is the best), až jsme došli k hospodě. Ale zavřené.

V hospodě se otevíralo až ve čtyři (takže zbývalo asi tak tři hodiny čekat). No co, to se nám nechtělo, tak jsme chtěli jít dál, ale ty lavičky lemující chodník jako by si o odpočinek řekly samy. Flafffy se udělalo špatně, a tak se chystala nás opustit. Ještě než se tak stalo jsme udělali společné foto. Poté jsme se opět rozešli s Ianem, který s Flafffy zůstal na místě, rozloučili se s Flafffy a přesto, že už zbývalo asi jen půl hodiny do otevření hospody, jsme se vydali dál. Konečně, v Seči, kde jsme se měli s Ianem setkat, na nás čekala další hospoda.

Na cestě do seče se také konaly přestávky, nejdelší byla v (po dlouhé únavné cestě) krásně vyhlížejícím altánku. Přemýšleli jsme, že nás Ian asi dojde dřív, než do Seče vůbec dorazíme. V altánku bychom zůstali ještě déle, kdyby neexistovaly mobilní telefony a Ian nevolal (měl půjčený TRdrakův mobil), kde jsme, že už je v Seči. Šel nám naproti, tak jsme se taky museli zvednout. Stejně jsme se opět zapomněli na pocestě stojící zastávce, kde nás Ian objevil :-) Baťoh nechal v Seči, takže mi ten můj hezky pomohl odnést (to se to najednou chodilo), aby ho nebolela záda. Ještě jsme udělali zastávku u hřbitova (kde Glutexo vyhrabal z chodníku všechny dlažební kostky) a už jsme byli skoro u cíle.

V Seči jsme složili bágly v místním kiosku. Chtěli jsme se najíst a napít, ale jediné, co tam měli, bylo pivo a slané zatočené sýry (kdovíjak staré). Já se optala na pár druhů pití, která bych (byť i v případě takové nouze) byla schopna vypít, ale na všechny jsem dostala zápornou odpověď, až jsem si objednala horkou vodu (alespoň byla zadarmo), že si udělám vlastní čaj. Když jsem se posadila na lavičku, do vody zamíchala pytlíček s čajem a ochutnala ho, hned jsem pochopila, proč byla zadarmo. Možná že to byla voda z nějaké místní kaluže, nicméně pít se nedala. Ian hned ochutnal a nechápal, co se mi na té vodě nezdá (je zvyklý pít z kaluže :o). Glutexo ji musel tedy taky ochutnat, ale uznal mi za pravdu a prskal :-)

TRdrak koupil všem pivo (kromě Dextera, samozřejmě). Já, vzhledem k tomu, že vím, jaké má na mě účinky, jsem z toho nejdřív nebyla zrovna nadšená, jenže tam se doopravdy nic jiného k pití sehnat nedalo. S Glutexem jsem si pak dala odvetu v TCG, což bylo o to zábavnější, když jsme v sobě oba měli to pivo :-) Místo mince a žetonků skvěle posloužily tácky s Kozlem pod pívo. Glut dokonce ani nezaregistroval, když jsem prohledala všechny karty, abych našla vyvíjející kartu Dragonaira (prohrávala jsem). Nicméně nebylo mi to nic platné, protože jsem stejně prohrála. Tak jsme si dali odvetu, protože jsme teď byli i s tou naší první hrou v remíze. Jen jsme rozdali karty, Ian vytáhl hlávku česneku - kdo prohraje, ten ho sní :-) To už bylo o co hrát, abych se pořádně snažila. Glutexovi naštěstí zrovna nechodily karty, proto jsem ho odrovnala hned s prvním Pokémonem (neměl žádné jiné Pokémony na stole). Takže vytáhl Coca-Colu, česnek si nakrájel (zbyly na něj už jen dva stroužky, zbytek Ian snědl během hry) a statečně ho spolykal :-D

Opodál kiosku byla malá pouť s atrakcemi (čítaje autodrom, labutě a dětský kolotoč :o), a tak jsme já, Glutexo, Bubák a Kulich neodolali a koupili si pár jízd. (Vydřiduši chtěli 30 Kč za autíčko :-( )

Glutexo měl s sebou ještě zpěvník PokéPísniček, ale nikdo (=kromě jeho a mě) je nechtěl zpívat. Naše pivo však udělalo své, a tak jsme se do zpívání pustili. Bubák se k nám za chvíli taky přidal, a naše trio "Pokémon Masters" znělo nahlas celou hospodou. Naneštěstí byla u vedlejšího stolu zpívající konkurence i s kytarou, která nás přeřvala. Ještě jsme se pokoušeli začít zpívat, když jedna píseň skončí a má začít druhá, ale ani na to se nebral ohled! Takže jsme už zpívali jen, když u vedlejšího stolu měli pauzu. Mezitím jsme se bavili tím, že jsme kreslili Pokémony. Učila jsem Glutexa kreslit Charmeleona, ale nějak to nezvládal :o), zatímco Bubák si můj quick tutorial vzal k srdci a v jeho malém notýsku přibyl další z jeho krásných pokémoních obrázků. Nakonec jsem Glutíkovi nakreslila obrázek anthro-charmeleona podle živoucí předlohy, který se moc nepovedl :o) Škoda, že nikdy nebude obětován k naskenování ;-D

V kiosku se (oficiálně) zavíralo ve dvě hodiny v noci, tak jsme se v půl třetí zvedli a vydali se na cestu k další zřícenině, kde jsme měli přečkat noc. Byla tma jako v pytli a bez Dexterovy baterky bychom se asi těžko obešli, jelikož cesta byla opravdu strmá a náročná (a to nás Ian hnal ještě po té strmější straně!) :o) Takže jen co jsme došli, lehli jsme a snažili se spát. Tedy kromě mě a Glutexa, mezi námi probíhal pokémoní zápas s klacky, lahvemi a polštářemi (a kdovíčím ještě - v té tmě jsme ani nemohli identifikovat munici), když si na mě Glutexo ještě pořád vyléval vztek za ten nevyvedený obrázek. Později už jsem ale i já zalehla, jelikož to pivo mě nadobro složilo (bylo mi neuvěřitelně špatně od žaludku). Ian ještě rozložil stan, protože to vypadalo na déšť, ale za celou noc ho nikdo nevyužil.

Středa 31. 7. 2002
Když jsem se probudila, bylo asi 6 hodin ráno. Glutexo, Ian a TRdrak byli někde pryč, zrovna se vrátili, ale mě bylo ještě hůř než předtím. Věděla jsem (z vlastní zkušenosti :-), že mi přestane být špatně až v osm hodin, takže jsem raději zase usnula. A když jsem se pak opět vzbudila, Dragonair Ian mi nabídnul nějakou polévku. Já jsem mu jí ještě v polospánku odmítla, protože můj žaludek by ji nestrávil, i když už mi špatně nebylo, jelikož se hodinová ručička pomalu blížila k osmičce. Na kopci nejvyšším, kde jsme přespali, jsme ještě chvíli zůstali. Zahrála jsem si s Ianem šachy a kupodivu jsem vyhrála. Tedy, zase tak kupodivu to nebylo, protože jsme si těsně před mojí prohrou vyměnili barvu figurek :-) (A i tak mi dalo práci tu skoro vyhranou hru neprohrát :o). Pak jsme se opět sbalili a vydali se na cestu k jezeru.

U jezera bylo krásně, Ian se hned vrhl do vody. Voda byla sice teplá, ale nikomu jinému se tam nechtělo. Já s TRdrakem a s Glutexem jsme se vydali asi dva kilometry do kopce do města dokoupit nějaké zásoby jídla a hlavně pití. To včerejší pivo mě zmohlo, takže jsem se sotva ploužila, museli jsme dělat snad ještě více přestávek než jindy. Ve městě jsme nakoupili, já si koupila mimo jiné jablkové mléko pro přežití (abych se zotavila), TRdrak a Glutexo si koupili pivo. Cestou zpět jsme to všechno vypili, takže jsme se vrátili zpět asi až po dvou hodinách od našeho odchodu :-)

Zpátky na pláži jsme ještě chvíli odpočívali. Poté, co jsem se svalila na trávu a prohlásila, že už nikdy nevstanu, se mě Glutexo snažil udusit pod igelitem (což samozřejmě musel Dexter ihned zvěčnit svým fotoaparátem). Takže jsem se přeci jen zvedla (pod igelitem bylo třikrát větší vedro) a raději jsme se dali do zpěvu, abychom lépe nacvičili písničku Mezase Pokémon Masutaa, která nám předešlý večer moc nešla. Bubák dojedl svoje fazole v konzervě a přidal se k nám. Za chvíli bylo na pláži o polovinu lidí méně, takže naše snaha splnila svůj účel :-D

Když jsme zpívali, Ian šel raději prát prádlo, a tak jsem mu dala vyprat své propocené tričko s Pokémony, abych ho ještě na čundru užila. TRdrak, Dexter a Kulich odešli do hospody a my s Glutem a Bubákem jsme čekali, až se Ian vrátí a hlídali jsme mu baťohy. Glutexo se mě poté ještě snažil utopit, když na mě vylil jezerní vodu nabranou do ešusu. Já mu to sice oplatila, ale nic moc platné mi to nebylo, jelikož Glutexovi tričko uschlo za chvíli, zatímco to moje je mokré snad ještě teď (když jsme odjížděli z čundru, ještě nebylo suché). Přeci jen na těch ohnivých Pokémonech to prádlo schne rychleji :-/

Když se Ian vrátil, šli jsme také do hospody - tedy, do kiosku. Ale do jiného, než šel náš zbytek. TRdrak, Kulich a Dexter byli v hospodě nahoře před poutí, my zůstali dole v tom samém kiosku, ve kterém jsme noc předtím zpívali. Glutexo našel tácek pod pivo, na který jsme minule nakreslili místo Kozla Suicuna s Glutexem a napsali nápis Velkopopovický Suicune i s adresou na naši internetovou stránku. To nás napadlo, že bychom mohli napsat reklamu na všechny tácky. Za chvíli už jsme se dali do práce a tácky s reklamou vznikaly jako v továrně. Já na každý zepředu nakreslila Pikachu a Glutexo pak na druhou stranu psal naší internetovou adresu. Dalo to práci, na každém stole byla tácků hromada, ale nakonec se nám podařilo popsat všechny. Návštěvníkům hospody se to líbilo a slíbili, že stránku navštíví - no, tak uvidíme ^_^

Když k nám přišli i Dexter, TRdrak a Kulich, dozvěděli jsme se, že v té hospodě, co sedí oni, mají i jídlo (!). Tak jsme se tam přesunuli, já a Glutexo jsme si objednali kuřecí steak a Bubák si dal porci hranolek. Ještě všem donesli pivo, včetně Iana, který už ho nestihl odmítnout (já to naštěstí stihla ;-). Zahráli jsme si s Glutexem TCG, ale jakmile jsme dojedli, vrátili jsme se do toho druhého kiosku, protože tady v tom se přeci jen nedalo zpívat - nejen, že tu hrálo rádio, ale navíc i hudba z pouti.

Začali jsme zpívat a tentokrát se k nám přidal i Ian, když měl v sobě víc piv, než by si byl přál (:-). Spustili jsme anglický PokéRAP a dalo by se říct, že jsme ho doopravdy nezpívali nijak potichu. Od vedlejšího stolu nám už lidé vyhrožovali téměř zabitím (zvlášť poté, co se s nimi začal hádat podnapilý Glutexo), Ian však naštěstí diplomaticky zachránil situaci a my jsme tedy zpívat přestali. Napadlo nás, že když nemůžeme zpívat Pokémony tady, že by nám je třeba pustili na pouti, kdybychom jim půjčili CD. Měli jsme s sebou totiž česky zpívané 2.B A Master, které jsem vypálila Glutexovi. Když se šel Glut optat, slíbili, že ho za půl hodiny pustí. A opravdu, za chvíli se už poutí rozléhala PokéHudba do všech stran! Konečně na pouť začalo chodit i plno lidí, najednou se jich tam nahrnulo snad víc, než za celé tři dny. Taky jsme neodolali a šli jsme na autodrom, tentokrát včetně TRdraka a Iana (jen Dexter hlídal baťohy). Když jízda skončila, já, Ian, Glutexo a Bubák jsme ještě zůstali na pouti a poslouchali krásné písničky (Glutexa, který je v češtině neznal, štvalo, že do nich pořád kecali a nic nebylo slyšet). Ti majitelé nás ještě lákali na autíčka, jenže my už jít nechtěli, protože přeci jen nebyla nejlevnější. Ale Ian se vydal ke kase a vrátil se se čtyřmi žetonky, tak se jelo znovu! Po skončení i této jízdy jsme ještě chvíli posedávali na pouti a poslouchali Pokémony, když se Ian zeptal, jestli jim to CD neprodáme, že se jim moc líbí a mají o něj zájem. Glutexo nakonec souhlasil (ale museli mu vrátit obrázek Charmeleona, který jsem mu na to CD nakreslila :-), a tak jsme vyměnili CD za pětinásobnou jízdu v autodromu!

Když už jsme toho měli dost, vrátili jsme se do Kiosku. Já si s Kulichem a s Dexterem vyměňovala přes GameBoyColor(tm) Pokémony a Mystery Gift, a protože potom už ti "problémoví lidé" od vedlejšího stolku odešli, mohli jsme se s Glutem a Bubákem opět pustit do zpívání písničky Mezase Pokémon Masutaa. Ještě jsme se neuklidnili a zpívali pořádně (!) nahlas, ale když jsme se od Dextera dozvěděli, že tamti lidé odešli jen do chatičky stojící nedaleko, zpívali už jsme tišeji.

Čas utíkal a zanedlouho už byl čas se opět vydat nahoru na ten samý kopec se zříceninou, kde jsme měli přespat. Dexterova baterka však vypověděla službu a tak jsme se nahoru vláčeli pouze za světla zapalovačů a mobilních telefonů. Když jsme přelézali zábradlí tak nám sice bylo jasné, že jsme asi nešli přímo značenou cestou, nicméně k místu cíle jsme se nakonec připlazili. (Cesta to sice byla strastiplná, ale naštěstí jsme šli druhou stranou, než den předem, a tak už alespoň nebyla tak strmá.) Nahoře jsme opět rozložili spacáky a jestli se dělo ještě něco víc nevím, protože jsem hned vyčerpaná usnula.

Čtvrtek 1. 8. 2002
V noci jsem se probudila a počasí vypadalo na déšť. Přemýšlela jsem v polospánku, jestli nemám vzbudit Iana, aby postavil stan, ale dřív než jsem něco vymyslela jsem zase usnula. Takže mě akorát za chvíli vzbudil déšť. Ian mi podal igelit a šel stavět stan. Já se přikryla a pokoušela jsem se přikrýt i baťohy, jenže jsem ještě pořád napůl spala. Když jsem se potom konečně stěhovala do Ianem postaveného stanu, zjistila jsem, že mám nohy celé promáčené. Ale co, ve stanu jsem úspěšně přečkala noc a ráno už bylo počasí opět suché. Dokonce i spacák mi stihl jakž-takž uschnout, jen to Glutexem promáčené tričko ze včerejšího dne nic ze svého obsahu vody neztratilo, tak jsem ho začala sušit máváním sem a tam. Po asi půl hodině jsem to vzdala, protože sušení nemělo žádný efekt.

Kolem poledne už se to na našem stanovišti jen hemžilo lidmi, a tak jsme na ně s Glutexem a Bubákem použili naši osvědčenou metodu - spustili jsme japonskou pokémoní znělku. Tentokrát se k našemu zpěvu přidal i kulich, takže byl úspěch stoprocentní - lidé, co se nahoře zdržovali déle, najednou zmizeli, a i nově příchozí si pospíšili s odchodem.

Později jsme se dostavili do známé hospody před poutí, kde měli nějaké jídlo, a marně jsme hladoví čekali, až ji otevřou. Mezitím jsme si s Glutexem dali pár zápasů v TCG. Nicméně dřív, než nám hospodu otevřeli, nás déšť vyhnal do té druhé hospody, která byla alespoň pod střechou. Pokračovali jsme ve hraní TCG, až jsme se někdy kolem čtvrté konečně dočkali jídla a šli si koupit hranolky (Které zvlášť Dexovi chutnaly, protože byly neobvykle okořeněné). Do večera jsme se pak bavili houževnatým měněním Pokémonů na GameBoyi(tm), nebo jsme si sem tam zazpívali. K večeru jsem si pak chtěla dát opět zápas v pokémonu s Kulichem, ale hraní se nějak ujmul místo mě Glutexo (navíc na Dexterově GBA, takže byli všichni Pokémoni pěkně placatí), a tak mi ve hře naskakovala jedna prohra za druhou. Přeci jen, tři piva byla už na Glutíka moc :o)

Ian mezitím vším dotvořil svůj vanilkový pudink s čokoládou a s kousky alobalu. V tom ešusu se na stole pohyboval jako Ditto, ale po chvíli byli první odvážlivci přeci jen s to ho ochutnat. Já to nejdřív neměla v plánu, protože moje lžička navíc byla někde zabalená na dně baťohu, ale Glutexo měl na(ne)štěstí dvě, takže mi jednu půjčil a já mohla puding ochutnat. Až na ten alobal to nebylo zase tak špatné :-)

Kulich, Glutexo a Bubák chtěli ještě zajít na autodrom, ale to já už přeci jen váhala, když jsem si vzpoměla na nemalý peníz, který už jsem za tuhle srandu utratila. Tak mě nakonec vzal Glutexo do svého autíčka, což bylo sice levnější, ale rozhodně méně pohodlné, protože mé dlouhé suicuní nohy se nikam ne a ne vejít, takže jsem si už po první bouračce pořádně odřela koleno.

V kiosku jsme ještě naposledy zkoušeli píseň Mezase Pokémon Masutaa. Kupodivu nám už šla doopravdy lépe, neboť jsme poprvé sklidili upřímný potlesk od vedlejšího stolu. Hned jsme poukázali na tácky, aby si naši vděční posluchači všimli i stránky Pokémon je zde!, ale ukázalo se, že jsme s Glutexem ze všech tácků snad jeden jediný zapomněli popsat reklamou. Naneštěstí se opilý Glutexo o táccích prořekl i paní za pultem, která doteď o naší úspěšné reklamní akci nevěděla, a tak musely všechny tácky ze stolů pryč, už nepomohla ani Ianova diplomatická přímluva. Kolem druhé hodiny se už v hospodě zavíralo, a tak nezbylo než se vydat na odchod.

Pátek 2. 8. 2002
Nikomu se nechtělo plahočit kilometr do kopce, kde bychom opět přespali. Zvlášť, když nám brzy ráno měl jet autobus. A tak jsme rozhodli, že se dnes spát nepůjde. Nedaleko za hospodou jsme našli pěkný zelený plácek, kde Ian s malou pomocí ostatních postavil svůj stan. Bágly jsme naházeli na hromadu, přikryli igelitem a vydali jsme se opodál k osvětleným lavičkám před jakýmsi zapadlým motelem. Glutexův zpěvník jsme samozřejmě vzali s sebou, a tak se z jedné z laviček už za chvíli začalo ozývat naše hudební trio. Dlouho jsme však nevydrželi a pokoušeli se jakž takž spát v sedě, když nám ale po chvíli začaly hlavy padat do rytmu, vzdali jsme veškeré další pokusy o spánek. Pomalu začalo svítat, všichni kromě nás tří, tedy mě, Glutexa a Bubáka, byli dávno rozvalení na zemi a po lavičkách okolo (I když ta, na které spal Dexter vypadala, jako že se už moc dlouho pohromadě neudrží).

Na lavičce jsme v rámci možností úspěšně přečkali až do rána, když se spustil déšť. Ale pořádný! Pelášili jsme se schovat pod střechu jakési staré zatuchlé boudy, ale když už nás voda dostihla i pod střechou, ohniví Pokémoni se raději schovali přímo uvnitř boudy (nebyla zamčená, byl tam úděsný nepořádek, nicméně celkem pohodlná křesla). Draci, vodní a normální Pokémoni jsou dešti odolnější, a tak se třásli zimou před boudou a čekali, až se vrátí Ian, který se poděl neznámo kam. Když se pak konečně vrátil (a s neradostí zjistil, že jeho karimatku nikdo neodnesl do úkrytu), říkal, že se byl podívat k přehradě, ale my o jeho útoku Rain Dance víme své!

Konečně nastal čas, kdy nám měl jet autobus do Hlinska, odkud bychom se jakž takž dostali do nějakých civilizovanějších míst. Po půlhodině čekání na dešti se však projevilo, že autobus tudy pojede až v sobotu, a tak jsme se zase všichni nahrnuli do úkrytu. Tentokrát už deštivé počasí nevydržel venku nikdo a do boudy jsme se postupně naskládali všichni. Tedy, kromě Dextera, který šel cestou do Hlinska stopnout nějaký odvoz. V Hlinsku už na něj totiž čekalo jeho vlastní auto, kterým nás měl po částech odvézt. Jeho akce byla úspěšná, a tak už se pro polovinu z nás za chvíli stavil. Rozloučili jsme se s Ianem, TRdrakem a s Kulichem a opět čekali v boudě. Ohniví Pokémoni Glutexo a Bubák nedali pokoj a neustále zkoušeli nějaké kejkle se zapalovači, já byla ale raději se svým Vodním dělem neustále na pozoru.

Nakonec se Dexter vrátil i pro nás. Počkali jsme ještě, až přijede i odvoz pro Glutexa. Poté jsme se už i s ním rozloučili a Dexter mě a Bubáka odvezl směrem na Prahu. Do Dobříše jsem se pak po trošku zdlouhavé cestě plné oklik dostala kolem páté hodiny :-)
 
Hlavní stránka akce

Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2021
Webdesign by Akela Taka 2001-2021
Novinky
Credits Novinky