Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 5. - Trénink dělá mistra!

V předešlé kapitole se povedlo Rickovi chytit prvního divokého pokémona. Tím se stala Rattata. Ta nakonec svého nového trenéra přijala, i svého nového kamaráda Charmandera.

Hlavní hrdina zatím příliš daleko nedošel. Zatím nezískal jediný odznak a na kontě má jednu porážku v zápase.

I přesto si troufá a konečně doufá, že by mohl vyzvat prvního trenéra stadionu, Tím je Brock. V zápase s ním by mohl vybojovat první odznak z osmi, které opravňují svého majitele ke vstupu do pokémonové ligy.




Rick se svými dvěma pokémony spal celou noc. Rattata svému novému trenérovi vydržela spát celou dobu na břiše. Charmander ležel na posteli vedle svých přátel.

Ráno se Rick probudil po sedmé hodině. Než si ráno udělal vše, co bylo třeba, byla akorát dole připravena snídaně. Sbalil si věci a své pokémony a šel na snídani. Pak se vydal za město plánující trénink Charmandera a své nové Rattaty.



Rick se rozhodl nejprve pracovat s Charmanderem. Toho chtěl naučit nový útok, Kovový dráp. V pokédexu se dozvěděl, že útok je efektivní na kamenné typy pokémonů a to se bude Charmanderovi hodit. Jenže Rick vůbec netušil, jak na to.

Když Charmandera vypustil na mýtině za městem, zprvu na sebe několik minut hleděli. Rick si držel pravou rukou bradu a přemýšlel.

„Chci tě naučit nový útok, kamaráde.“ řekl Rick a hleděl na pokémona a přejížděl si přitom po bradě.

„Netuším, jak to provést a ty asi taky ne.“ řekl po chvilce a dál na sebe hleděli.

V tichu byl akorát slyšet vítr, jak si hrál s plamenem Charmandera na jeho ocásku. A občas zaslechli ptačí pokémony, jak poletovali vzduchem.

„No. Zkus Kovový dráp. Honem.“ řekl a zdálo se, že Charmander své oči ještě víc vykulil a svého trenéra nechápal.

„Jo, počkej. Asi bude potřebovat cíl.“ řekl Rick a zamyslel se.

Kousek od dvojce byly pařezy. Ricka napadlo, že by to mohl být zajímavý cíl pro jeho pokémona. Vzal svého pokémona a k jednomu se vydali.

„Hele, Charmandere. Představ si, že tohle je Geodude.“ řekl a ukázal na pařez před nimi. Geodude je kamenný pokémon z regionu Kanto. Jeden z pokémonů, kteří jsou v akci na stadionu v Pewter City.

Charmander na pařez jen zmateně koukal. Když Rick zavelel k útoku, Charmander kroutil hlavou a nesouhlasil. Zdálo se, že neví, co má dělat.

Rick si zklamaně sedl na pařez, na který měl jeho pokémon útočit a dal hlavu do dlaní. Charmander k němu opatrně šel a dal mu tlapku na stehno a upřeně se na svého trenéra díval.

Ricka to štvalo. Ale nebyl nazlobený na svého parťáka. Spíš byl naštvaný na situaci celkově. Pak najednou dostal nápad.



Jistě mnoho dalších trenérů mělo stejný problém. Chtělo svého pokémona útok naučit. Možná se někdo pochlubil na internetu.

Rick nejprve vyzkoušel signál dat, protože jinak by se musel vrátit do města. Nicméně signál měl i zde dostačující. Pak se zkusil podívat. A skutečně.

Jeden trenér měl video, kde tento útok chtěl naučit svého Scizora, červeného hmyzího pokémona. To je další vývojový stupeň Scythera, jak Rick posléze zjistil.

Ve videu už pokémon útok uměl. Nicméně trenér mluvil o tom, jak začínal vlastně stejně, jako chtěl začít Rick. Jenže pak zjistil, že trenér měl více zkušeností. Znal více útoků a měl v týmu zkušenější pokémony. Takže měl pro svého Scizora pomůcky, jak ho navádět.

Nic z toho Rick neměl. Ale přece jen jedno k dispozici bylo. Video se záznamem útoku pokémona. Ukázal ho Charmanderovi.

Zdáalo se, že Charmander sleduje až s úžasem rychlého, hmyzího pokémona útočit. Scizor ve videu rozřezával svým útokem kameny, jak kdyby se jednalo o nějakou buchtu vyklepnutou z formy na talíř.



„Tak, kamaráde. Už víš, jak na to? Zkus udělat to samé, co dělá on. Co ty umíš udělat Škrábavým útokem. Vím, že to zvládneš.“ vybídl svého pokémona Rick.

Charmander se zatvářil, že teď aspoň trochu už rozumí svému pánovi, co si po něm žádá. A chtěl mu udělat radost.

Odhodlaně se podíval na pařez a oba od něj ustoupili. Charmander na pařez zaútočil. Rozběhl se a seknul. Zprvu se jednalo pouze o Škrábavý útok. Jeho přední tlapky bílé zářily. Na videu však Scizorovy klepeta zářila červeně až do černa.

Pokémon neustával a zkoušel další útoky. Po několika útocích byl pařez nepoužitelný a zničený. Leda, že by chtěl útočit na třísky kolem.

Rick s Charmanderem však neustali a pokračovali k dalšímu. Chrmanderova odhodlanost neznala mezí. U třetího pařezu již záře na pokémonových tlapkách začínala mít jinou barvu.

„Tak pojď, kamaráde. Teď už to zvládneme. Zaútoč! Použij Kovový dráp!“ přikázal Rick a ukázal na nepoškozený pařez.

Charmander se rozeběhl, jeho tlapky nabraly červeno černou záři a udeřily. Pařez byl rozštěpený, jak kdyby někdo chtěl z brambory udělat hranolky.

Trénink však neskončil. Rick chtěl vědět, že jeho pokémon útok zvládne. Chtěl trénink ještě posunout. Všiml si nedaleko poměrně velkého kamene. Kde jinde otestovat tento útok lépe.

„Tak pojď, Charmandere. Ještě poslední zkouška.“ řekl Rick a ukázal směrem ke kameni.

Pokémon na Ricka pohleděl a připravil se k rozběhu. Kývl na něj, jako kdyby už věděl, co má dělat. Jeho tlapky se rozzářily a rozběhl se na kámen.

Ozvala se rána. Jako když udeří ostrý předmět do kamene a ten pod tíhou zapraská. Rick viděl Charmandera, který klečel na jedné noze a podpíral se jednou tlapkou. Kámen byl na dvě půlky.

„Dokázali jsme to!“ zvolal vítězně Rick a běžel ke svému pokémonovi.

Ten vstal, otočil se a skočil radostí do Rickovi náruče. Charmander se nakonec dokázal naučit nový útok. Aspoň to tak vypadalo.



Cvičení zabralo dvojici celé dopoledne a Rickovi vyhládlo. Ptal se i svého parťáka a ten na něj kývl, že by se taky rád najedl. Vrátili se tedy do města. Rick nejprve dal najíst Charmanderovi a nezapomněl ani na Rattatu. Nechal je pak spolu obědvat na pokoji a sám se vydal najíst do restaurace.

Po jídle se vrátil za pokémony a vydal se za město cvičit s Rattatou.

Nejprve s ní vyzkoušel napadnout a porazit pár divokých pokémonů.



Rattata si počínala v zápasech stejně odhodlaně a statečně jako s Charmanderem. I když se jednalo pouze o slabé divoké pokémony.

Uměla přidat něco navíc. I když se jí snažil protivník vyhnout, snažila se skočit nebo vymyslet pohyb navíc bez pokynu trenéra. Jen aby mu vyhověla. A Rick s ní neměl nejmenší problémy. Vyhověla mu ve všem. Byla velmi poslušná.

Dokonce byla velice šikovná a učenlivá. Rychlý útok zvládla prakticky hned, co jí ho Rick přikázal použít. A to jen po několika zápasech. Rick si zjistil její schopnosti v pokédexu.

Trénink ho bavil natolik, že odložil večeři a rozhodl se trénovat téměř do západu slunka. Nový pokémon měl v sobě spoustu energie. Vypadalo to, že Rattatu baví trénink stejně jako Ricka.

Oba byli unaveni. Rick byl celý den na nohou. Celý den na teplém sluníčku. Byl propocený. Hlavně po obědě, kdy slunko vystoupalo nejvýše, se to zhoršilo.

Rattata měla své obyčejně bílé bříško hnědé od prachu a měla vlhký kožíšek. Když se jí Rick zeptal, zda už toho má dost a vrátí se do města, kývla, že ne. A tak se s ní rozhodl cvičit Hyper tesák. I tento útok zvládla Rattata po několika pokusech.



Po naučení útoku se už Rick rozhodl přestat. Odvolal svého pokémona do pokéballu a vrátil se do města. Byl unavený, ale hrdý. Jak na Charmandera, tak na Rattatu. Říkal si, jak výbornou práci dnes odvedli. Jistě u Brocka uspějí. Teď ho může vyzvat.



Rick se však na stadion druhý den ráno vydat nemohl. Jeho oblečení bylo zašpiněné a propocené z milého těžké dne. Sice si dal oblečení vyschnout, nicméně nemohl takhle dál pokračovat.

Na internetu zjistil, že stadion je pro veřejnost otevřený v určité hodiny dle specifických potřeb. Pro výzvy byl otevřen od osmi do jedenácti dopoledne.

Rick uvažoval. Potřeboval si dát oblečení vyprat, ale to nějakou dobu zabere. Náhradní věci nemá. Takže se podíval ještě po nějakém obchodu s oblečením. A byl úspěšný. Měl však až od devíti hodin. Ale doufal, že to nějak stihne. Celkem měl 2 hodiny k tomu dostat se na stadion.



Rick si v obchodě hned vybral. Koupil si červenou kšiltovku s bílým kšiltem a půlkruhem vepředu. Ve stejném tónu si koupil vestu a černé triko s potítkem. Nákup završil zelenomodrými kalhotami z příjemného, elastického materiálu. Pevnou obuv již měl.

V obchodě si vzal oblečení rovnou na sebe a své původní dal do tašky a uklidil do batohu. Na hotel se rozhodl vrátit až po návštěvě Brocka. Když se vrátil ke stadionu, měl ještě dobrou půl hodinu k dobru.



Stadion byl umístěn na západě města. Nedaleko místního muzea prehistorických pokémonů.

Zjistil si, že stadion je pro výzvy otevřen od osmi do devíti hodin ráno a je k tomu potřeba osobní návštěva.

Stadion Brocka byla velká, krytá budova složena ze dvou částí. Ta první byla zřejmě nějaká administrativní, protože vypadala jako běžná budova, která má kanceláře, nebo se v ní nachází obytná jednotka. Ta větší však byla dlouhá a vysoká budova s okny téměř u střechy. Střecha byla rovná, plochá. V této budově se nacházel krytý stadion pro zápasy včetně tribun pro obecenstvo.

Krytý stadion měl výhodu, že se zápasy mohly konat i za nepříznivého počasí. A to bylo dobře, protože kamenní pokémoni nesnáší vodu.

Rick si pamatoval pár zápasů z televize. Zaplněné ochozy diváky. Mladý, vysoký trenér s kamennými pokémony. Zápasové hřiště vyplněné kameny, hlínou a pískem. Teď bude zřejmě v televizi i on.

Brock neměl se zaplněním svého stadionu problémy. Bylo známé, že Pewter City je jedno z tak zvaných pokémonových měst. Město má bohatou historii a je známé díky svému muzeu. Navíc se do města sjíždí spousta trenérů díky nedaleké Mt. Moon. Zdejší fanoušci rádi chodily na zápasy.



Nejprve Rick došel na recepci. Vrátný si Ricka po jeho vstupu zapsal a zavolal na sekretariát. Následně byl Rick vyzván, aby šel dál. Když došel ke kanceláři, zaklepal na dveře a po vyzvání vstoupil.

„Dobrý den. Vy jste jistě ten vyzyvatel.“ řekla s úsměvem mladá slečna.

„Dobrý den, ano. Jsem Rickardo Nickulas z Pallet Town.“ odpověděl Rick.

Slečna vstala, obešla stůl a podala mu ruku. Poté ho vybídla, ať se posadí a nabídla malé občerstvení v podobě pití. Rick kávu přijal, protože při snídani jí nestihl, jak se vydal hned na stadion. Slečna uvařila Rickovi kávu a přešla následně k předmětu jeho návštěvy.

„Pane Nickulasi, jistě máte u sebe pokédex. Můžete mi ho předložit?“ zeptala se slečna.

Rick jí dal svůj pokédex. Ta si ho vložila do počítače a na chvíli se odmlčela.

„Vidím, že je vše v pořádku. Zeptám se, zda můžete jít dál.“ pověděla a zavolala do vedlejší kanceláře.

Rick pochopil, že to volá samotnému Brockovi. Ten souhlasil s tím, ať jde dál. Takže se zatím se slečnou rozloučili a vydal se k trenérovi. Rickovi bušilo srdce. Cítil velkou trému, ale zároveň se těšil. Zaťukal na dveře a vešel.



Kancelář Brocka byla krásná. Všechen nábytek vypadal nově. Po pravé straně měl veliké okno směrem na hlavní ulici a na levé zdi měl různá ocenění a certifikáty. Rick si v rychlosti všiml certifikace, která ho opravňovala být trenérem stadionu.

Brock seděl u stolu s notebookem, tiskárnou uprostřed místnosti dál od dveří. A za sebou měl stěnu s různými knihami, šanony a dokumenty.

Na stole vedle kancelářských potřeb měl také několik obrázků. A zorným polem, když se Rick ohlédl, si všiml poměrně velkého obrazu namalovaného Onixe. Kamenného, hadovitého pokémona z regionu Kanto. Byl jedním z nejdelších na světě. Měřil přes osm metrů. Už jen jeho roh na hlavě byl delší než ten nejvyšší člověk.

„Dobrý den.“ pozdravil Rick.

„Ah, výborně.“ zvedl obočí Brock, vstal od stolu a šel podat trenérovi ruku.

„Žádný dobrý den.“ Prostě jen...ahoj. Já jsem Brock. Takže. Ty jsi Rick, viď? My trenéři si přece tykáme. Tady nestojíš před Brunem.“ řekl Brock s úsměvem a podal Rickovi ruku. Bruno je člen Elitní Čtyřky v Kantu a mistr kamenných a bojových pokémonů.

Brock byl hnědovlasý, poměrně vysoký, mladý trenér. Muselo mu být něco okolo 30 let, jak Rick odhadoval. Měl tmavou pleť a šikmé oči. Na rozdíl od jeho společensky oblečené sekretářky měl pouze triko a kalhoty. Ale byl čistý. Rick nemohl snad očekávat, že by trenér kamenných pokémonů seděl ve své kanceláři celý zaprášený od práce se svými společníky.

Brock vybídl Ricka, aby se posadil. Napil se čaje, opřel se do své židle a dal si ruce za hlavu.

„Takže. Ty jsi mne přišel vyzvat na boj o odznak? Tak mi o sobě něco pověz.“ vyzval Brock hocha a vypadal natěšeně.

Rick si v první chvíli vybavil situaci, jak kdyby byl na nějakém pohovoru do práce. Sice na žádném nikdy nebyl, ale modelové situace trénovaly ve škole. Styděl se. Hlavně díky tomu, jak o sobě pochyboval. Cítil strach a trému. Srdce měl poskočené, cítil horkost a začínal se potit. Zapřemýšlel, co odpoví. Sklopil hlavu a pohled z Brocka a chytil se za nos.

„No, jsem Rick z Pallet Town...a jsem nováček.“ vypadlo z něj pomalu a na konci se zastavil. Té chvíle využil Brock.

„Nováček? Výborně. To vůbec nevadí. Jak se ti zatím vede?“ ptal se Brock s nadšením.

„No...nic moc. Začal jsem před čtyřmi dny a mám dva Pokémony.“ řekl váhavě Rick. Usmyslel si, že o nepovedeném zápase by nebylo vhodné mluvit.

Po těchto slovech nadšení z Brockovi tváře zmizelo. Zvážněl. Zamračil se a zakroutil hlavou. Podíval se po místnosti jako kdyby nad něčím přemýšlel. Hned však promluvil.

„Počkej. Jsi na cestě čtyři dny a z cesty z Pallet Town sis přinesl ke mně dva pokémony, se kterými mne chceš vyzvat na zápas? Tak to máš odvahu.“ závěr jeho řeči zněl poněkud sarkasticky. Lokty se opřel o stůl a spojil ruce. Na Ricka vrhl vážný pohled.

„Máš zkušenosti v práci s pokémony? Mohu se zeptat, jaké pokémony máš?“ zeptal se Brock a hleděl na Ricka.

„Osobních zkušeností moc nemám. Sbírám je až nyní. A mám Charmandera a Rattatu.“ řekl Rick, podíval se na Brocka a pohledem zase uhnul pryč.

Bylo vidět, že Brockova nálada se mění a ne k lepšímu. Jeho prvotní natěšení bylo ta tam.

„Víš, kde nyní sedíš? Víš, jaké pokémony tu mám? Myslíš, že s Rattatou na ně máš nějakou šanci?“ zeptal se Brock vážným tónem.

Rick ani nedutal. Jen zkoprněle seděl. Nevěděl, co říct. Bál se, že to vše jen zhorší. Brock se opět opřel do své židle, založil si ruce do obranné pozice a pokračoval.

„Tohle nepůjde, Ricku. Zápasy na stadionech jsou jiné. Jsou před publikem. Jsou tvrdé. Nejsou jen proti zkušeným pokémonům, ale proti pokémonům, kteří znají své prostředí. Jsou na stadionu doma. A po čtyřech dnech si nemůžeš být jistý dvěma věcma. Jednak, že tví pokémoni pod stresem ovládnou své útoky. A jednak, že zvládnou zátěž před publikem a v prostředí, ve kterém nikdy nebojovaly.“ začal vysvětlovat Brock. Chvilku čekal, zda Rick něco řekne, ale ten se na Brocka už jen díval, mlčel a kýval pomaloučku hlavou.

„Já jako trenér stadionu nesu určitou zodpovědnost. A já musím tvou výzvu odmítnout. Nevěřím, že bys dokázal zvládnout jen kvalifikační zápas s mým studentem. A i kdyby ano, já bych tvým pokémonům mohl vážně ublížit. To by byla ostuda pro nás pro oba.“ vysvětloval Brock a jeho výraz se změnil ve starostlivý.

„Dobrá, omlouvám se vám. Máte pravdu.“ uznal sklesle Rick.

„Neomlouvej se, příteli. Každý nějak začíná. Si fajn kluk. Uviděl jsem to, jak si vešel do dveří. Trénuj, nasbírej zkušenosti a pokračuj dál. Jistě potkáš další pokémony a trenéry. Zkus to v jiném městě a pak, až budeš připravený, přijď do Pewter City. Stejně se budeš vracet ke Giovannimu. Vidíš, jak je to vše správně načasované.“ řekl nadějně Brock.

Rick se díval na Brocka. Jen sem tam uhnul očima a jinak ho pořád sledoval. Kýval hlavou a přemýšlel. Pak se nadechl k promluvení.

„Dobře. Máte pravdu. Děkuji vám.“ řekl pokorně Rick a začal vstávat.

„Tak za prvé. Netvař se, jak kdyby tě pobodalo hejno Beedrill a za druhé, nevykej mi. Už jsem ti to říkal. Buď rád, že jsme si mohli takto promluvit. Protože na zápas nejsi teď vůbec připravený. A myslím, že to bude chtít delší čas. Nechoď za Misty. Myslím, že po tomto rozhovoru ucítíš, kdy budeš připravený. Ale určitě se nevzdávej. Jasný?“ řekl Brock, vstal, obešel stůl a podal Rickovi pravou ruku. Levou mu položil na rameno a poplácal ho.



Rick se rozloučil a vrátil se do kanceláře sekretářky. Ta ho ještě upozornila, že má na stole nedopitou kávu. Tak ji rychle dopil, rozloučil se a odešel. Sekretářka se už na nic nevyptávala. I kolem recepce prošel v klidu.

Rick měl smíšené pocity. Pořád jako kdyby v něm přebýval strach z chvíle, kdy seděl před Brockem. Vše se seběhlo rychle. V hlavě mu kolovalo vše, co řekl sám a co mu řekl Brock.

Rick si jeho slov vážil. Viděl, že Brock je opravdu člověk na svém místě, když si s ním takto dokázal promluvit a neodsoudil ho. A asi to tak opravdu má být a ochrání ho to před ostudou.

Ale co na to řekne profesor Oak? Jistě se bude ptát, proč nezápasil s Brockem. Nebo mu Brock dá vědět? Co když na oko se choval galantně, ale Oakovi ho pomluví? A co doma? Ty vlastně pokémoni nezajímají. Ale možná se podívají na zprávy a uslyší o jiných trenérech a ne o Rickovi. Co si budou myslet? A co Garry? Jeho posměšky budou o to silnější, když on získá odznak a Rick bude pozadu.



Bylo toho hodně, co Rickovi bloudilo hlavou. Uvažoval, co si teď počne. Chytat pokémony a trénovat je jedna věc. Ale nepočítal s tím, že ho Brock odmítne. Došlo mu, že má dvě možnosti. Vrátit se domů, nebo se vydat k Mt. Moon, která stála na cestě do dalšího města. Neměl by se teď spíš vydat veřejnou dopravou? Když není trenér, ale spíš ňouma? Do hlavy se mu začaly klást urážky a sebe souzení.

Rozhodl se, že si vše promyslí na hotelu. Rozhodně však bude muset zvážit i další věc. Brock ho odmítl a jistě nebude mít možnost bojovat ani s Misty. Případnou finanční prémii tak musí oželet. A s náklady, které v posledních dnech měl, nebude moct pokračovat. Jinak se o své pokémony jen těžko postará. A o sebe taky. Bude to chtít počítat se spaním pod širým nebem. Jenže? Stan nikdy nestavěl. A ve stanu naposledy byl v jedenácti letech.

Bude to muset vše promyslet. Vypadá to, že cesta za cílem stát se trenérem pokémonů bude mnohem těžší, než si dokázal kdy připustit.



Terryck
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek  
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2020
Webdesign by Akela Taka 2001-2020
Novinky
Credits Novinky