Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 2. - Exploze ve Viridian City

Kapitola 2. - Exploze ve Viridian City



V minulé kapitole jsme se seznámili s mladým klukem jménem Rick, který se rozhodl uskutečnit svůj sen, stát se trenérem Pokémonů.

I přes značnou nevoli rodiny opustil vidinu stálého příjmu a jistoty zaměstnání a vrhl se po hlavě do své šance.

O první letní den se vydal k profesoru Oakovi pro svého prvního pokémona. S ním se to samé rozhodl provést i jeho sok a vnuk profesora, Garry. Ten si sice zkusil z Ricka vystřelit tím, že mu lhal o odjezdu svého dědy. Nicméně jeho začátek cesty stejně nezastavil.

Rick si vybral Charmandera, který na něj sice zbyl, ale za to byl jeho přáním. Nyní je na cestě do Viridian City.




Mezi městy Pallet Town a Viridian City se nachází Route 1, po které se Rick vydal. Šel přírodou, daleko od hlavní silniční tepny.

Stezka byla prolnutá vysokou trávou, ve které se hojně vyskytují Rattaty. Na stromech hojně hnízdí pro změnu Pídgey.

Ani o jednoho z těchto pokémonů Rick nestál, protože si žádného neplánoval nechat na pozdější využití v pokémonové lize. Navíc se nehodlal opičit po Garrym, který před ním několikrát snil o tom, jak si vychová Pidgeota. Velkého, rychlého a silného ptačího pokémona, který dokáže vyvinout rychlost Mach 2.



Rick si to vážně vychutnával. Charmandera vypustil z jeho pokéballu, aby mohl jít se svým trenérem a užívat si sluníčka. Počasí bylo příjemné. Nebylo ani moc horko, ale ani zima.

Oba dva se najednou zastavili. Ricka upoutal strom o kus dál.

„Koukni, tamhle. Jak si hoví na tom stromě, slepičky.“ a koukal na vzdálený strom, z jehož koruny vystrkávali hlavu Pidgey.

Něco si mezi sebou povídali. Sem tam se některý nevešel na větev, tak vyletěl, aby přesedl na jinou. Sem tam některý slétl na zem sebrat něco na zub. Pravidelně zvedali hlavu z trávy, aby se ujistili, že jsou v bezpečí.

Rick litoval, že sebou nemá foťák. Byl příliš daleko, než aby si je mohl vyfotit telefonem. Až bude mít peníze, jistě si nějaký fotoaparát pořídí.

Snažil se při jejich sledování rozhlížet, zda neuvidí také Pidgeotta. Jenže to byly asi jen malé třesoucí se tečky na nebi. Většinu dne trávili v letu. Víc jich je ve Viridian Forest. A Pidgeota, toho vůbec bylo vzácné zahlédnout v této oblasti, protože ten dokáže plachtit ve vzduchu několik hodin bez odpočinku. Navíc létal na jih od města až nad oceán lovit. To vše věděl z dokumentů, které rád sledoval.

Pomyslel si, že kdyby ho nakonec Garry potkal, těžko si ho teď chytí. Protože na třetím vývojovém stupni už jsou velice silní. Voda jeho Squirtla by ho maximálně jen příjemně ochladila.



Po chvíli sledování hejna Pidgey se oba vydali společně dál.

Po nějaké době na cestě, kdy už byli téměř v nedohlednu stromu s hejnem Pidgey, na Ricka s Charmanderem jeden vyletěl. Zřejmě se moc vzdálil od svých kamarádů, byl vyrušený a vůbec se mu to nelíbilo. Začal na Ricka s jeho pokémonem nalétávat.

„Páni, první zápas s divokým Pidgey! No tak, Charmandere, jdeme na něj.“ zvolal Rick s nadšením.

„Jenže, copak ty vlastně umíš?“ zarazil se.

Vytáhl si pokédex. Pokémoni mezi tím na sebe upřeně zírali. Malý Pidgey nervózně poletoval ve vzduchu ze strany na stranu.

Trenér zjistil, že jeho pokémon zatím ovládá jen 2 útoky. Vrčení, které snižuje útočící schopnosti protivníka a Škrábavý útok.

„No, dobrá tedy. Tak do toho. Zkus na něj Škrábavý útok, Charmandere.“ zvolal Rick a ukázal na Pidgeyho.

Oranžová ještěrka neváhala. Konce jeho tlapek se rozzářily, pokémon se rozběhl, vyskočil a Pidgeymu zasadil úder.

Pidgey byl ještě mládě. Bylo vidět, že mu útok dost ublížil, ale měl energii dál bojovat. Rozletěl se na pokémona a zkoušel do něj narazit.

„Je čas, nyní zkus Vrčení!“ rozkázal Rick.

Vidět malou oranžovou ještěrku, jak vrčí na, zhruba o polovinu, menšího ptáčka, bylo vtipné. Nicméně Pidgey se nechal zastrašit a svůj útok zastavil. Po dalším úderu tlapek Charmandera spadl do vysoké trávy, kde zmizel.

Rick si uvědomil, že to by byla chvíle si pokémona chytit, ale nechtěl to udělat. Měl radost z toho, že porazil divokého Pidgey. Běžel k Charmanderovi ho obejmout. Po chvilce viděl, jak se Pidgey zmátořil a odletěl pryč.



Rickovi nakonec cesta do dalšího města trvala jen necelé 3 hodiny. Během toho času potkal také divokou Rattatu a dalšího Pidegy. Během zápasů s nimi se Charmander tak zlepšil, že se naučil Žhavý útok. První ohnivý útok. Nicméně zápasy ho dost unavily.

Poté, co Rick dorazil do města, se jako první rozhodl vyhledat zdravotní středisko. Aby se jeho pokémon mohl zotavit. Navíc se sám chtěl najíst. Ráno ani nestačil snídat. A navíc plánoval ve městě zůstat přes noc, a to bez nějakého hotelu půjde jen těžko. Ve středisku mu možná poradí něco skromného za slušnou cenu.



Když dorazil Rick do střediska, sestra po něm požadovala průkaz.

„Dobrý den, pane, copak pro vás mohu udělat?“ zeptala se s úsměvem zdravotní sestra na recepci.

„Dobrý den, potřeboval bych ošetřit svého pokémona. Jsem trenér z Pallet Town.“ vysvětloval hoch.

„V pořádku, pane. Ošetříme vám vašeho pokémona. Akorát vás poprosím o legitimaci.“ požádala sestra s úsměvem.

Rick neodporoval a předložil svůj pokédex, který mu právě při předávání profesor Oak představil zároveň jako jeho legitimaci.

„V pořádku, pane, opravdu jste majitelem Charmandera. Děkuji vám. Tím si ušetříme administrativu navíc.“ řekla sestra.

„Můžete si zatím odpočinout, nebo zařídit, co potřebujete. Jakmile bude váš pokémon připraven k vyzvednutí, dostane od nás automaticky zprávu.“ řekla sestra s úsměvem.

„Promiňte mi, ale rád bych se ještě zeptal, kde se mohu v tomto městě najíst a jestli nevíte o nějakém levném ubytování do zítřejšího dne.“ zeptal se hoch.

„Najíst se, pane, můžete v naší kantýně. Je po pravé straně. A k přenocování doporučuji penzion Timmy. Když se podíváte, tamhle máme mapu města se všemi důležitými body.“ odpověděla sestra.

Rick jí za vše poděkoval, šel si prohlédnout mapu a pak se šel konečně najíst. Od rána mu řádně vyhládlo.



Když byl po jídle, ještě neobdržel zprávu, že by byl jeho Charmander připraven. Takže se rozhodl jít do zdejšího pokémarketu, aby si nakoupil jídlo pro svého kamaráda. Neměl totiž pro něj vůbec nic. Pro sebe si něco koupí až druhý den na cestu do Pewter City.

Jakmile Rick vešel do obchodu a vybral si v něm jídlo pro Charmandera, prodejce se zamyslel. Když kupuje jídlo pro pokémona, musí být trenér.

Zeptal se, zda náhodou není trenér z Pallet Town. Prý mu profesor Oak řekl, že dva přijdou. Prý je však první, kdo sem přišel.

„Takže Garry se buď opozdil, nebo nakoupit nic nepotřeboval.“ pomyslel si.

Prý má pro profesora Oaka balíček. Zapomněl mu ho dnes ráno odeslat s dalším zbožím a dnes už to nestihne a profesor bude na něj čekat. Říkal, že je Rick hodný a jistě mu balíček donese. Nebo jeho vnuk. Jenže ten se zatím nedostavil.

Rickovi se vracet nechtělo, ale nakonec souhlasil s tím, že pomůže. Nejdřív si však půjde zajistit ubytování a až pak se vydá do Pallet Town.

Nechtěl se však vracet bez svého pokémona. Těžko by se bránil divokým pokémonům, pokud by na ně narazil. Naštěstí během jeho cesty k penzionu mu dorazila zpráva, že si může svého kamaráda vyzvednout. Na recepci si vyřídil vše podstatné, vrátil se pro pokémona a pak hurá zpět za Oakem.



Profesor Oak byl velmi vděčný, že byl Rick tak ochotný a vrátil se. A jako odměnu, aby neodešel na prázdno, dostal staré profesorovo pouzdro na odznaky.

„Promiňte, profesore, ale proč mi ho dáváte? Copak byste tam neměl mít své odznaky schované na památku?“ ptal se.

„Nebylo to možné, Ricku. Protože odznaky se odjakživa už spoustu let odevzdávají, aby s nimi nepoctiví trenéři nemohli obchodovat. Já si je v tomto pouzdru přechovával. Nyní si ho můžeš vzít.“ vysvětlil.

„A proč jste ho nedal vašemu vnukovi?“ zeptal se.

„On není na staré věci. Radši si koupí něco svého a nového.“ odpověděl profesor a trošku to vypadalo, že ho to mrzí.

Rick pak profesorovi ještě vyprávěl, jak byl ve Viridian City ve zdravotním středisku a jak po něm sestra chtěla legitimaci. Profesor vysvětlil, že je to tak v pořádku. Že jí po něm budou chtít i na stadionech, v pokémonové lize, i případně policisti. Protože dnes běhá spousta zlodějů a podvodníků, takže každý trenér, které chce hrát o pokémonovou ligu, musí mít svůj vlastní pokédex. Mimo jiné každý vlastní pokémona má speciální průkaz, ale jeho vyběhávání je náročné.

Ještě jednou se tedy rozloučili a Rick se ještě jednou naposledy podíval na svůj dům. Poté se vydal zpět do Viridian City. Během cesty opět Charmander zesílil a naučil se Kouřovou clonu.



Poté, co se Rick vrátil do města, už toho měl dost. Byl celkem nějakých 7 hodin na nohou dneska. Chtěl si už odpočinout.

Ve středisku ho však zaujalo, že na západ od města byla stezka vedoucí k Indigo Plateau. Zbytek odpoledne byl na svém pokoji a večer se vydal na okraj města.

Město totiž bylo postaveno výše než legendární nížina. Takže z několika určitých bodů bylo vidět krásnou, klikatící se cestu lemovanou stromy a na jejím konci obrovitá skála s otvorem pro průchod a začínající jezera.

Do Indigo Plateau se totiž dalo dostat po vodě přes jezera nebo tím, že trenér prošel bludiště jeskyní. Rick slýchával, že tam často trenéři trénují. Nicméně každý volí cestu, která se mu zdá nejlepší.

Zdá se, že každoroční šampionát má stále větší popularitu. A nával fanoušků už je po letech vyřešen k dokonalosti.

Sice Rick neměl nikdy šanci se tam dostat, protože pro fanoušky je to velice nákladné, ale jelikož sportovní akci dost často sledoval, mnohé již znal.



Rick seděl v trávě, vedle sebe měl svého Charmandera a bylo ticho. Slyšel pouze, jak si vítr hrál s jeho plamenem na ocásku. Oba si to užívali.

„Tak tam, kamaráde, budeme jednoho dne zápasit. Na těch krásných stadionech za tou velkou skálou.“ řekl Rick.

Jeho kamarád jen tiše a s úžasem pozoroval. Přebíhal pohledem na Ricka a pak zpět do dálky.



Najednou Rick uviděl z dálky někoho po cestě přicházet. Ty rysy, chůze, účes...to musel být Garry a taky, že ano.

Garry si ho všiml díky plamínku Charmandera, který dělal v západu slunce světlo. Rick sešel na cestu a šel Garrymu naproti společně se svým Pokémonem.

„Ale copak, taky zíráš na nížinu? Copak tu máme dalšího trenéra, který chce sbírat odznaky? Tím lépe. V Indigo Plateau zápasí spousta zbytečných trenérů, na kterých my, opravdoví trenéři, můžeme pilovat svou techniku.“ rýpal Garry.

„Hele, přestaň. Mám toho už dost!“ zvážněl Rick.

„Nebo co, mistře? Porazíš mne? A čím? Svými žvásty z dokumentů?“ nepřestával Garry.

„Tak pojď zápasit a uvidíme!“ vyzval ho Rick a Charmander se zamračil.

„Hele, upřímně, kámo. Nemá to smysl. Vsadím se, že sis nechytil žádného dalšího pokémona. Já jich už mám několik. A jsou cvičení. Prohrál bys. Víš co? Přihlaš se, až budeš opravdový trenér. Ne jen teoretik. Já zápasím jen s opravdovými trenéry. Měj se...“ dopověděl Garry a pokračoval ve své cestě dál.

„Rick mu nedokázal ničím oponovat. Bušilo mu srdce jako zvon. Cítil stres a strach. Byl naštvaný, ale nevěděl, co říct dřív. Myšlenky se mu srovnávali, až když byl Garry daleko.



Trvalo dlouho, než se Rick uklidnil a přestal na Garryho myslet. Jeho ironická a rýpavá slova mu hučela v hlavě neustále pořád dokola. Neustále si přehrával, co by mu odpověděl. Co mu měl odpovědět. Bylo to však již zbytečné. Byl pryč.

Stále seděli s Charmanderem až do nočních hodin a nyní už hleděli téměř do tmy. Jen z dálky hladina kouska jezera, která byla vidět, odrážela svítící měsíc a třpytila se z dálky.

Už vypustil Garryho z hlavy. Měl klid. Užíval si klidu a ticha noci. Seděl se svým kamarádem a hleděli do dálky a zatím neuvažoval nad tím, že by se vrátil na hotel a šel spát. Měl čas.



Najednou se ozvala strašlivá rána. S Rickem i jeho pokémonem to škublo, až se oba objali. Začali se rozhlížet, co to bylo.

Po explozi se ozval zvuk požárních sirén. To Rick poznal. Otočil se za sebe a nad Viridian City viděl na nebi záři a hustý stoupající dým.

Bylo to jasné. Něco ve městě vybuchlo a začalo hořet. Rozběhl se s Charmanderem zpět do města. Když dorazil na jeho hranici, v dálce viděl dvě hasičská auta, která mířila k požáru. Nyní viděl dým a i plameny. Vyházelo to z místa, kde se nacházel přímo pokémonový stadion města. Možná, že to hořel stadion samotný. Rick byl ohromený. Pouze vykuleně díval, co se to právě stalo.



Terryck
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2020
Webdesign by Akela Taka 2001-2020
Novinky
Credits Novinky