Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 1. - Podraz

Zítra má začít léto a v Pallet Town se pomalu, ale jistě schyluje k velkému okamžiku. Dva zdejší mladíci se totiž chystají na to, že se vydají na cestu trenéra pokémonů. A chtějí si uskutečnit sen, že za rok budou reprezentovat své město na domácím turnaji, který se koná každý rok.

Doposud ho mladý Rick sledoval pouze v televizi. Dokonce sledoval, jak finalisté turnaje získali tu čest vyzvat nejlepší trenéry zdejšího kraje o titul. A nyní je na obzoru příležitost se jedním takovým trenérem stát.

Dnes seděl ve svém pokoji a opět poslouchal to, co poslouchá už pěknou řádku měsíců.



„Já s tím nesouhlasim. Je to blbec. Neměl by nikam chodit. Řikám mu, aby si našel práci a měl stálé peníze a jistotu. Takhle se akorát dostane do problémů a bude se muset vrátit. Zabraň mu v tom. Pak mu budeš dobrá, až mu budeš otvírat dveře, aby se vrátil.“ hudrovala Rickova babička a dusila jeho mamku v obývacím pokoji. Chvilku mlčela a pak zase pokračovala.

„Ten tvůj bývalej blb jedno a to samý. Mohl být policajtem a vykašlal se na to. A kde skončil. Já dřela celý život těmhle rukama a stačilo mi to. Vždy jsem měla co do huby. Nepotřebovala jsem nikam k moři a nějaké kraviny. Co ti mladí dnes chtějí, to není možný.“ hudrovala dál.

„Dej mi už pokoj! Je to jeho život. Jestli si chce zničit život, ať si ho zničí sám. Já mu na to přispívat nebudu. Od táty má peníze. Mohl mít řidičák a auto. Jestli si je vybere, je to jeho život. Ne můj. A už buď ticho. Akorát mne nervuješ.“ zavztekala se jeho mamka.

„No, jen ať to udělá. A pak přileze zpátky. Já...já nemluvim. Nemám slov. To nemá cenu.“ řekla rozklepaným hlasem, jako kdyby chtěla brečet.



Po chvilce Rick uslyšel bouchnutí dveří od ložnice mamky. Zřejmě už to nemohla poslouchat a tak se šla zavřít do ložnice. V tom mu zapípal mobil. SMS.

„Ricku, zítřek se odkládá. Děda musel akutně odjet a vrátí se až zítra večer. Měj se, bro!“

Byla to zpráva od Garryho. Vnuka profesora Oaka, který měl zítra dát jemu a Rickovi jejich prvního pokémona. Zřejmě to tedy zítra nebude. Ale to nevadí. Aspoň ještě může přemýšlet, koho si vezme. Tedy, pokud ho Garry nepředběhne. Koneckonců, je to Oakův vnuk, tak by mohl mít šanci jako první. A vzhledem k jejich vztahu z posledních let Garry není tím typem člověka, co by Rickovi chtěl dělat nějaký úkrok stranou.



Najednou Rick uslyšel kroky po schodech. Někdo šel nahoru k jeho pokoji. Odložil mobil na stůl, rychle si lehl na bok a peřinu si přetáhl přes hlavu, aby to vypadalo, že spí. Byla to jeho babička. Otevřela dveře, zhluboka si oddychovala. Chvilku mlčky stála. Asi přemýšlela, zda Rick opravdu spí a nechtěla ho budit.

„Riky, prosím tě. Buď hodnej. Vykašli se na to. Najdi si práci a buď pořádnej kluk. Mě je z toho do breku.“ dořekla a vysmrkala se do plíny.

Rick se držel. Nechtěl odpovídat, protože v něm bublaly emoce. Nechtěl říct něco hnusného. Jenže babička ne a ne odejít. Čekala na odpověď.

„Riky, posloucháš mne?“ zeptala se.

V tom Rick explodoval: „Vypadni! Chci spát. A dej mi už pokoj. Je to moje věc! Nebudu se s tebou o tom bavit!“ zakřičel a znova si lehl.

Babička se nezmohla na odpověď a odešla z pokoje. Jen z dálky slyšel, jak kleje, jakého má strašného vnuka, a čeho se to dočkala. Pak už bylo ticho.



Rick se uklidnil. Vypustil z hlavy řeči babičky a přemýšlel nad zítřkem. Totiž ne. Zítra má volno. Odložilo se to. A koho si vlastně vezme? Bulbasaura? Jo, je super. Má vynikající útoky. Ale Venosaur se mu moc nelíbí. Squirtla? Blastoise je super. Jeho dvě mocná děla trčící z krunýře viděl několikrát v akci. Dokázal svým útokem celou řadu soupeřů vyřadit na jeden zásah. Ale...Charizard. Dračí síla s ohněm dohromady. To je to, co si přeje zažít. I když. Kdo ví, koho si nakonec bude moct vzít.

Pak si pustil písničky z mobilu, ale tiše. Aby nebyly slyšet jinde než v jeho pokoji. A přemýšlel, jaké to bude. Jak se bude tvářit on, až uvidí svého prvního pokémona. Jak se bude tvářit on na něj. Jak si bude chytat nové divoké pokémony. Ale nechce si chytat víc, než bude nutné mít do ligy. V okolí je pouze slabá Rattata a Pidgey. Ty určitě nechce. Ani Spearowa. Ptačí pokémoni nejsou tak silní. Takhle mít Alakazama, nebo Gyaradose. Jo, Squirtla určitě ne. Chce mít Gyaradose. Asi tak další hodinu poslouchal písničky a představoval si, jak bude skládat tým, sbírat odznaky a vše ostatní. Pak usnul. Bylo několik minut po půlnoci.



Ráno, když se Rick vzbudil, hned nevstával. Chtěl si chvíli poležet, když ještě nemusel na cestu. Otočil se znova ke zdi a chtěl usnout. V tom mu zazvonil telefon. Někdo mu volal. Když se Rick otočil k nočnímu stolku a zvedl telefon, na displeji svítil Oak. Co se tak asi může dít, že volá?

„Dobré ráno, profesora. Copak se děje?“ ptal se Rick a skrýval ospalost.

„No, Ricku! Kde jsi? Už na tebe hodinu čekám. Dva pokémoni jsou už pryč. Garry je už na cestě a pro dalšího pokémona si přišel i další trenér. Jestli přijde i někdo třetí, nebudu mu bránit.“ povídal starostlivě Oak.

„Ale profesore. Víte, jak jsem se těšil. Já bych nezaspal. Včera mi psal večer váš vnuk, že se to odkládá. Že jste odjel.“ vysvětloval Rick.

„Cože? Ten Garry...Já ho...Nic se neodkládá. Rychle, ať už jsi tady!“ řekl Oak a zavěsil.



A teď bomby. Rick vylétl z postele. Na židli měl oblečení. Rychle se oblékl. Vše měl zabaleno. Bohužel už to nestačí zkontrolovat, jestli má vše podstatné. Ještě nabíječku, sluchátka a tablet. To měl na nočním stolku. Nestačí se ani nasnídat, ale nedá se nic dělat. Oblékl se, vzal si batoh a běžel ze schodů pro boty. Ani se nestačil učesat a vyčistit si zuby. Dole ho ještě zastihla babička.

„Riky, jestli půjdeš, tak si u mne teda skončil. To si zapamatuj. Rychle si to rozmysli, co uděláš.“ řekla a přitom měla zdvihnutou jednu ruku s nataženým ukazovákem a kmitala s ní. V druhé držela svou plínu na smrkání.

Rick si toho nevšímal. Jen mávl rukou a spojil rty v ironický polibek na dálku. Klíče hodil do kapsy a zabouchl dveře. Ještě slyšel nadávky a klení babičky. Jak zavřel branku od zahrady, sprintoval si to k laboratoři profesora Oaka. Ten už čekal před laboratoří a vyhlížel Ricka.



Laboratoř profesora Oaka ležela na jihu města u pobřeží. Sice to k němu bylo přes celé město, ale protože je Pallet Town to nejmenší ze všech v regionu, nebyla to taková dálka. I když Rick myslel, že snad vypustí duši.

„Máš štěstí. Tím, že si se opozdil, tu není televize. Museli někam odjet.“ volal z dálky Oak.

Jakmile Rick doběhl, ztěžka lapal po dechu a pomalu se ptal. „Tak co, profesore, zůstal mi ještě někdo?“

Profesor se jen usmál a vedl Ricka dál. V přízemí laboratoře v její hlavní administrativní části na stole ležel poslední pokéball. Zbylé dva ze svých podstavců byly pryč.

„Kdo je to, profesore? Víte, že jsem si nepřál Bulbasaura ani Squirtla.“ ptal se Rick bojavým hlasem.

„A proč to nezjistíš sám?“ řekl Oak a ukázal rukou ke stolečku.

Rick se vydal ke stolu. Když se zastavil, zahleděl se na stůl. Vše se kolem něj třáslo. Nevnímal prostor ani čas z toho napětí. Hluboce se nadechl a natáhl pravou ruku k balónku. Vzal ho do ruky a pustil ho na zem. Pokéball se od podlahy odrazil do vzduchu, explodoval a vypustil ze sebe fialovou energii, která se ve vteřině vykrystalizovala v pokémona. K úžasu Ricka byl to Charmander.

Pokémon se celý oklepal a začal mžourat očima a rozhlížet se. Když se otočil, uviděl mladého kluka, který klečel na kolenou a natahoval k němu ruce.

„To je tvůj nový trenér, Charmandere.“ řekl s úsměvem profesor.

Pokémon se na něj podíval a poté se rozběhl s úsměvem k Rickovi.

„Jak se to povedlo, profesore?“ ptal se Rick a objímal se s novým pokémonem.

„No, je to příběh. První nebyl kupodivu můj vnuk, ale jedna trenérka, která si vzala Bulbasaura. A můj vnuk nechtěl připustit, aby si měl výhodu na začátku, takže jeho volba pak byla jasná,“ vysvětlil profesor.

„A jak to, že nebyl první? Je to přece váš vnuk.“ divil se Rick.

„To já nevím, nebyl jsem s ním doma. Měl jsem před dnešním dnem tolik práce. Asi nepočítal, že by někdo přišel před ním dřív. Když si tebe tak snadno odstranil z cesty. Nepospíchal.“ řekl profesor.



V tom kleply dveře od místnosti. Ve dveřích Garry. Rickovi se opět vše kolem zachvělo. Jako když byl před stolkem. Cítil veliký strach a vztek zároveň. Chtěl něco říct, ale nevěděl, co.

„Dědo? Jak to říct. Zapomněl jsem si pokédex a pokébally.“ řekl Garry.

Profesor se začervenal a začal se omlouvat, že zapomněl na takovou důležitou věc. Oak rovnou předal pokébally a pokédex i Rickovi a přitom zdůraznil, ať ho opatrují, jako oko v hlavě. Protože je to jejich oficiální doklad, že jsou trenéry. Bez toho se do spousty míst vůbec nedostanou a neměli by pak ani možnost hrát o odznaky. A v případě ztráty se nový pokédex vyrábí dlouho. Scénu mezi Garrym a Rickem nekomentoval.

Garry vzal pokébally a pokédex a poděkoval dědovi. Pak se podíval na Ricka s Charmanderem.

„Víš, nerad to říkám, ale nepotřebujeme tě. Toto město tě nepotřebuje. Ale neboj se. Do novin jsem to neřekl. Počkám, až to poznají sami.“ řekl povýšeně.

Rick už nevydržel mlčet: „Víš, co? Trhni si. Jak to, že jsi lhal v té zprávě?“ ptal se nasupeně.

Garry odpověděl s klidem: „No, jestli tě toto rozčílilo, tak hodně štěstí.“

„Vyzývám tě, pojď zápasit!“ zvolal Rick.

„To je přesně to, co říkám. Víš, mezi tím, co ty jsi spal, já už svého pokémona trénoval i bez pokéballů. Takže nebylo by těžké tě porazit. Dáme si zápas jindy.“ odpověděl s ledovým klidem.

Pak se otočil, rozloučil se a vydal se k východu.



Charmander celou situaci sledoval. Cítil, že jeho nový trenér nebyl v pořádku. Ten ho po odchodu Garryho odvolal zpět do jeho pokéballu.

Profesor celou situaci nekomentoval. Ani po odchodu vnuka. Vše ukončil tím, že má další práci a zdržel se čekáním. Řekl Rickovi, že vše podstatné již najde v pokédexu a popřál mu mnoho štěstí. Kdykoliv mu prý může zavolat nebo napsat, když bude něco potřebovat.

Rick si po cestě na sever z města prohlížel v pokédexu informace o trenérech stadionu. Věděl, že nejbližší stadion je ve Viridian City, ale ten je zhruba týden uzavřený a asi se do jeho příchodu neotevře. Další trenér je potom v Pewter City.



Když Rick odcházel od profesora, bylo už po desáté hodině. Počítal, že do Pewter City by došel zřejmě až někdy před půl nocí. Což zrovna nevypadalo dobře. Nechtělo se mu večer a po tmě chodit přes les, který je nutný na cestě k městu projít. Podíval se proto na hotely a penziony ve Viridian City.

Sice jako trenér pokémonů je má zdarma, ale to až ve městě, kde zápasí o odznak a v případě, že čeká na zápas s trenérem stadionu.

Rozhodl se, že tedy potrénuje Charmandera a zůstane ve Viridian City a do dalšího města se vydá až druhý den.

Rick byl tak zabraný do přemýšlení, že si ani nevšiml, že během toho opustil své město. Vydal se vstříc Viridian City a svému snu.



Terryck
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2020
Webdesign by Akela Taka 2001-2020
Novinky
Credits Novinky