Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


18

„T-toto ale není m-můj plán. A-alespoň n-n-ne pro teď,“ pokračoval Jilm, „ba prá-právě na-naopak. Po-pokemoni u-už d-d-d-dlouho tr-tr-trpěli pod nadvl-vládou lidí. T-teď je čas je osvobodit.“

„To už někdo zkoušel,“ odvětila profesorka Jalovcová, „u nás, v Unově byl chlapík jménem En-“

„Já a-ale v-vím jak na to. T-ten k-kluk se po-pokoušel os-osvobodit je za po-pomocí lidí. Já to udě-udělám za po-pomoci pokemonů. N-no uznejte, ne-nezní to lá-lákavě? V-vrátit pří-přírodě je-její p-původní sílu? V-vám jako bio-biologům se ta-tato myšlenka mu-musí zamlouvat.“

Přistihl jsem se sám sebe, jak váhám. Opravdu to znělo hodně lákavě. Profesorův návrh na návrat do starých dobrých časů zní moc pěkně. Otázka je, jak to chce udělat.

„Tak už nás nenapínejte,“ promluvil jsem na něj. Už jsem toho měl dnes dost za sebou a těšil jsem se do hajan.

Profesor Jilm si stejně dal chvilku na čas, ale pak odvětil: „To-toto je již při-připravené sérum. E-elixír připravený p-přidáním genů tohoto pokemona,“ poklepal na mříž, „je-jediné, c-co stačí u-udělat, j-je nalít to-toto sérum do pitné vody. Ře-řekněme d-do hlavní zá-zásobárny. Po-pokemonům to ext-extrémně zvý-zvýší scho-schopnosti. Bu-budou ste-stejně silní jako při ma-maximálním celo-ce-celoživotním tré-tréninku. Tre-trenéři je nebudou zvládat. Po-pokemoni se osvobodí od ty-tyranie. Na-na-nalijte tento e-e-elixír pozítří ve d-d-dvanáct hodin d-do hl-hlavních toků a p-pak splním i já v-všechny s-s-své sliby. Na-nastolíme spo-spolu rovnováhu na světě!“

Profesor Jilm rozdal všem lahvičky, každý tu svou přijal s velkým zamyšlením. Já sám se koukal na lahvičku s tmavě hnědou tekutinou s kapkou nejistoty. Věděl jsem, že však na výběr moc nemáme. Jilm mezitím uzavřel konferenci.

Ve chvíli, kdy jsem se dokoukal na svou lahvičku, zavadil jsem okem na Mewtwoa. Jeho tělo však nehybně leželo na spodní části klece. Když jsem na to upozornil, všichni profesoři vstali a společně jsme si přišli prohlídnout pokemona. Mewtwo tam ležel mrtev.

Rozešli jsme se se svými myšlenkami a lahvičkami do našich helikoptér. Nastoupil jsem do černých dveří, vrtule se pomalu rozkmitala a postupně začínala nabírat na obrátkách. Když se točila dostatečně rychle, vrtulník vzlétl a já se vydal zpět k domovu. Netrvalo dlouho a ve vrtulníku jsem usnul.

Probudilo mě až sluneční světlo, které se opřelo do okýnka ve chvíli, kdy se vrtulník blížil ke Kalosu.



Terrion
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky