Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Kapitola 7 - Nové souvislosti

"Tak jsme tady!", zvolal nadšeně Scyther, kterému se s menšími obtížemi podařilo procpat se úzkým vchodem dovnitř.

"Ahoj, tak co, našli jste to?", přivítal ho Ian dotazem.

"Jasně, bez problémů", usmál se hmyzí pokémon. "Bobule nesou VUK a Morx, raději jsme jich vzali víc".

Do jeskyně se vzápětí procpal i zbytek příchozích.

"Tak tady jsou ty bobule", předával Lišák nasbírané plody Ianovi. "Kdyby to nestačilo, ještě něco vzal i Morx.

"No konečně jste tu, kde jste se flákali takovou dobu?", drze se zeptal Charmy, který se mezitím probudil. Jeho úsměv ale prozrazoval, že to říká jen v legraci.

VUK se na něj podíval a ležérně odvětil: "Víš, my jsme všichni spěchali, ale po cestě se Morx rozhodl, že nám chce ukázat striptýz, no a my jsme o to nechtěli přijít".

"Morxi, co bys jim proboha na sobě chtěl ukazovat tak zajímavého?", vyplázl na něj Charmander jazyk.

Morx asi tři vteřiny přemýšlel, co na to říct. "Charmy, sklapni", nakonec jen úsměvně pronesl.

Charmy sice chtěl něco odpovědět, ale Ian mu už mezitím podal vymačkanou šťávu z Aspear Berry, takže mu to plná pusa nějak nedovolovala. Poté mu Ian ještě podal dalších několik Oran Berry, což by mělo Charmymu pomoct se z nemoci rychleji dostat.

"Do rána se budeš cítit dobře, ale teď si lehni k peci a spi". Dragonair se poté významně podíval po ostatních pokémonech. "Co se týká vás ostatních, tak tady můžete přes noc klidně zůstat u mě v jeskyni taky. Stejně už se smráká a daleko byste nedošli. Tepla je tu snad dost, místa taky a i mě potěší, když tu budu mít nějakou tu společnost. Všichni jste tu dnes vítaní".

"Hej, dělej, dej mi to!", začal se Péťa s Vénou přetahovat o kus dřevěného klacku. V tu chvíli Dragonair začal přemýšlet, zda bylo správné použít slovo "všichni".

Skupina pokémonů vzala pozvání za vděk a skutečně v Ianově jeskyni na noc zůstala. Chvíli si ještě sedli do kroužku a debatovali, ale postupně začali jeden po druhém odpadávat do říše snů. Po necelé hodině už většina pokémonů spala hlubokým spánkem.

Byli zde však 3 pokémoni, kteří stále nespali. Stále se převalovali, vrtěli sebou a nemohli najít tu správnou polohu, ve které by dokázali usnout. Po půl hodině snažení to jeden z nich vzdal: byl to Dragonair Ian. "Je ještě někdo vzhůru?", zašeptal.

"Ne, já spím a odpovídám ti ze snu", odpověděl s dávkou ironie Mňau zpátky. Kromě Mňaua ještě i Lišák dal vědět, že se mu zatím nepodařilo usnout.

"Aha, fajn. Nechtěli byste si ještě jít povídat?", zeptal se dračí pokémon. "Jak vás tak pozoruju, vy dva byste usínali ještě hodně dlouho".

"Když nad tím tak přemýšlím, tak bych s tebou stejně rád probral jednu věc, která mi nedá spát. Třeba mi o tom něco zajímavého povíš.", záhadně odpověděl Lišák VUK.

"Super, tak pojďme", pronesl potichu Ian.

Nikdo neprotestoval, a tak se všichni tři zvedli a poodešli stranou, aby nerušili ostatní spící pokémony.

"Tak povídej", pobídl Ian liščího pokémona. Ten se nenechal dvakrát pobízet. Povyprávěl celou tu podivnou událost, která se dnes odehrála v lese - počínaje od setkání s vyděšeným Sentretem. Nejvíc se při líčení zastavil u toho modrého přízraku. Mňau občas Lišáka ve vyprávění v něčem opravil nebo doplnil. Ian zaujatě a bez jediného přerušení poslouchal.

Když Lišák skončil, tvářil se Ian velice zamyšleně. Dlouhou chvíli zvažoval, co přesně by k tomu měl říct. Nakonec se přecejenom odhodlal: "Zajímavé... Abych byl upřímný - nejste zdaleka první, kteří mi něco podobného vyprávějí. V západní části lesa Eterna se poslední dobou dějí podivné věci. V lese pobíhá několik silných pokémonů, kteří se chovají velmi nepřátelsky. Například Arbokové nebo Ursaringové. Útočí zcela bez důvodu na ostatní divoké pokémony. A co mi připadá ještě divnější: tihle pokémoni zde nikdy předtím nežili. No a podivné události vyvrcholily přesně tím, co říkáte: objevil se modrý přízrak a začal napadat kohokoliv, kdo by jen náznakem ublížil čemukoliv v lese".

"Tak to je fajn, že obyvatelé lesa mají nějakého svého ochránce, ne?", řekl Mňau.

Dragonair se trochu zamračil. "Ono to ale není tak jednoduché. I samotní pokémoni, kteří v lese žijí a vesměs nic špatného nedělají, na tom nejsou s tím přízrakem zrovna nejlíp. Sami mezi sebou občas přirozeně bojují, třeba o potravu nebo tak něco - tak, jak to v přírodě běžně bývá. Nebo používají své útoky ku vlastnímu prospěchu. Třeba Zubati používají ultrazvukový útok k navigaci. Jenže ten přízrak jim to nechce dovolit, protože nadzvukové vlny prý mohou způsobovat zmatení ostatním obyvatelům lesa. Jinými slovy, divocí pokémoni se teď bojí nejen silných zlých pokémonů, ale ještě jim život znepříjemňuje jakýsi přízrak, který trestá jakýkoliv sebemenší náznak násilí - a to i tehdy, když se v jádru nejedná o nic špatného. Přesně, jak se to stalo vám".

"Měli jsme docela štěstí, že nás nikdo z těch Ursaringů ani Arboků nepřepadl", uvažoval nahlas Mňau.

"Možná proto, že jste šli ve velké skupince. Oni přepadají spíše jednotlivé pokémony, obvykle navíc výrazně slabší, než jsou oni sami", přemýšlel Ian.

"Tak hlavně, že se nikomu nic vážného nestalo", zívl Lišák. "Každopádně mě to vyprávění trochu unavilo, takže se půjdu pokusit znovu usnout, tentokrát už snad úspěšně. Takže přeju hezké poké-sny", řekl a odebral se k ostatním pokémonů. Schoulil se do klubíčka, svinul ocasy kolem sebe a usnul. Mňau s Ianem ho záhy následovali. Brzy všichni tři spali hlubokým spánkem.

Dratini
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky