Poke #1 Poke #2 Poke #3 Poke #4
Forum Chat


Výzva

Dodávka zvolna sjížděla z mírného kopečka, protkaného serpentinami. Trvalo to zhruba tři minuty, než vyjela z lesa a před zraky Maggie, Billyho, Sharphand a Pepperminta se otevřel pohled na město. Za minutu už zastavili vedle Pokémonského střediska na kraji města. Maggie vypnula motor, rozepnula bezpečnostní pásy na obou sedadlech a vystoupila. Otevřela zadní dveře a pustila ven z auta Glocker a Absa. Nakonec otevřela trojici Grovylů.

„Jsou tu všichni?“ zeptala se. Glocker rychlým pohledem zkontrolovala, jestli vidí všechny „své svěřence“ a přikývla.

„Dobře, momentík.“ zamumlala Maggie, pozavírala všechny dveře od auta a nakonec auto zamkla centrálem.

„Můžem. Pojďte za mnou.“ vybídla skupinu Pokémonů. Vešli prosklenými automatickými dveřmi do Pokécentra.

Billyho pozornost hned po vstupu upoutala recepce. Za pultem tam seděl cizí Grovyle a bezcílně si hrál s Rubikovou kostkou. Když procházeli kolem něho, věnoval jim krátký zamyšlený pohled.

„To je divné.“ podivila se Maggie „Obvykle tu bývá recepční.“

„Myslím, že na toho Grovyla je hezčí pohled.“ sykla Glocker.

„To sice ano, ale Grovyle přece nemůže dělat recepčního. Není to vhodné pro něj.“ namítla Maggie „No...nechme to být.... Pojďte tudy.“

Došli přímočarou chodbou až na křižovatku kousek za recepcí. Tam zahnuli doprava a vešli do chodby po obou stranách lemované dveřmi. Tu a tam odbočila nějaká chodba. Maggie zavedla Pokémony ke čtvrtým dveřím na pravé straně chodby. Tam se zastavila a šeptla: „Počkejte tu na chvilku.“ krátce klepla na dveře a vklouzla dovnitř.

Billy neměl rád prostředí chodeb Pokécentra. Připadal si stísněný a bezbranný. A nemělo to nic společného s klaustrofobií. Pevněji stiskl ruku své přítelkyně a trošku se přikrčil. Občas kolem nich prošel nějaký zaměstnanec Pokécentra. Jinak byla chodba liduprázdná.

Pojednou se dveře znovu otevřely a Maggie vyšla ven.

„Máme jít k Brandonovi do kanclu. On tam za chvíli přijde.“ sdělila a ukázala malý svazek klíčů. Billy se bál, že zase budou muset jít přes celé středisko, aby se dostali do Brandonovy kanceláře. Nikdy totiž v této místnosti nebyl, tudíž ani nevěděl, kde se nachází. Jeho obavy však byly zbytečné. Maggie totiž přešla ke dveřím hned naproti těm, ze kterých vyšla. Strčila klíč do zámku a ze dveří se vysunula malá numerická klávesnice.

„To jsou vymoženosti.....“ zabrumlala Glocker a zavrtěla hlavou.

„To je jediná místnost, která je takhle zabezpečená.“ řekla Sharphand.

„Velmi správně.“ pochválila ji Maggie a pohladila ji po hlavě. Pak vyťukala na klávesnici šestimístný kód a otočila klíčem. Zámek cvakl. Maggie pak s klidem vzala za kliku a otevřela dveře.

„To jsi mohla otevřít otočením klíče rovnou, ne?“ vyhrkl Billy.

„Počkej, Billy. Já ti nerozumím tak dobře jako Sharphand.“ pronesla Maggie a znovu vypustila Skitty. Billy zopakoval svůj argument. Maggie se zasmála.

„Dokud nezadám správný kód, tak si můžeš točit s klíčem, jak chceš a stejně to neotevřeš. Tenhle zámek se stane otevíratelným až po zadání správného kódu. Zkrátka pokud je zamčeno, tyto dveře nelze zvenku otevřít.“

„Páni, to je promakané.“ žasl Billy. Maggie pokynula do kanceláře. Všichni tři Grovylové, Absus, Glocker a Skitty vešli dovnitř.

Brandonova kancelář byla nevelká, zato supermoderně zařízená místnost. Přímo naproti dveřím se nacházel velký počítačový terminál s pracovní deskou, pod kterou byla zasunuta pohodlná kancelářská židle. Okolo stěn byly skříně a knihovny plné knih. Uprostřed místnosti byl nenápadný konferenční stolek a kolem něj byly moderně vyhlížející židle. Zem pokrýval prostý modrý koberec. Jinak bylo vše laděno do křiklavě červených odstínů.

„Posaďte se.“ vybídla Pokémony Maggie „Ale na ten počítač radši nesahejte.“

Posadila se na židli u počítače. Billy, Sharphand a Peppermint se posadili na konferenční židle. Glocker zůstala stát, protože si kvůli ocasu nemohla sednout na židli. Absus si sedl na zem.

„O čem byste si s Brandonem povídali, kdyby tu byl?“ zajímala se Maggie.

„Chtěli jsme se seznámit s jeho Pokémony.“ vysvětlila Glocker.

„Myslíte všechny jeho Pokémony? Nebo jen standardní šestku, kterou má u sebe?“ poptala se Maggie.

„Myslím, že ta šestka bude stačit.“ odpověděl Absus.

„Jo tak to pak jo. Brandon vám tohle prosté přání splní. Akorát se k tomuto účelu asi přemístí jinam.“

„A kam?“ vyptala se dychtivě Glocker.

„Na stadion.“ odvětila prostě Maggie.

„Cože?“ zpozorněl Absus „Myslíš městský stadion, na kterém se získává odznak, co by pocta města?“

„Ano, přesně ten.“

„Co má Brandon společného s městským stadionem?“

„Především to, že všichni trenéři, kteří na tom stadionu prohrají, putují sem, do Pokémonského střediska. Stadion totiž neslouží jen k zápasům, které jsou jedním z dvaceti kousků ligové skládačky odznaků. Pořádají se tam různé veřejné i neveřejné zápasy a turnaje mezi lidmi ze Swiftu a okolí. Ačkoli je to neuvěřitelné, v programu stadionu je neskutečný nácvak. Pořád se tam něco děje. Ale Brandon je šikula. Vždycky si v programu najde místo pro své potřeby, když chce.“ vyklopila Maggie jedním dechem.

„A nestačilo by prostě zajít na jakékoli volné prostranství a seznámit se tam?“ zeptal se Billy a rozepnul si knoflíky na kožichu, protože mu začínalo být vedro. Maggie se poškrábala na hlavě a váhavě promluvila:

„Asi ne..... Vždycky, když Brandon někoho seznamuje se svými Pokémony, to jest s jeho nejoblíbenějšími a nejmocnějšími Pokémony, tak vždy toho někoho vyzve k přátelskému Pokémonnímu zápasu. Nezáleží na tom, kdo vyhraje.“

„Zápas bychom uvítali.“ rozjařila se Glocker „Bojovala bych já a proti sobě bych si vybrala někoho sil.....“

„Počkej, Glocker!“ zarazila ji Maggie, jakmile vyslechla Skittin překlad „Brandon zápasí jen proti plné šestce. To znamená, že obě strany postupně nasazují svých šest Pokémonů. Vždy proti sobě stojí dva Pokémoni a jakmile jeden omdlí, je vystřídán jiným. Jakmile jsou všichni Pokémoni jedné strany v bezvědomí, tak ta druhá strana vítězí. Musí však vlastnit aspoň jednoho sebemíň bojeschopného Pokémona. Pokud se stane, že budou všichni Pokémoni na obou stranách vyřazení, jedná se o remízu.“

„Aha, rozumím.“ kývla Glocker „Takže bychom zápasili všichni. Je nás tu akorát......“ zarazila se a přepočítala si „své svěřence.“

„....pět.“ dokončila sklesle.

„Neboj, Brandon to nějak pořeší....“ chlácholila ji Maggie. Sotva to dořekla, dveře pracovny se otevřely a vešel Brandon v bílém plášti.

„Aaa, zdravím vás, Billy, Sharon, Kurte, Glocker a Absi.“ zahalekal. Přešel k počítači, přitáhl si k němu volnou konferenční židli a sedl si. Pak oslovil Maggie: „Ahoj, zlato. Už mám po šichtě, takže jsem jen a jen váš.“

„Neměl by ses prospat, když tě čeká čtyřiadvacítka?“ starala se Maggie.

„Ne, cítím se v pohodě. Nechce se mi spát.“ ujistil ji Brandon a obrátil se ke Glocker: „Copak máte na srdci?“

„Aaale, taková drobnost.“ mávla rukou Glocker „Říkali jsme si, jestli bys nás nechtěl seznámit se svými Pokémony. Myslím tvou standardní šestku, co máš pořád u sebe.“

Brandon se zamyslel.

„A víš, že to není špatný nápad?“ pravil po chvíli pomalu „A zároveň vám navrhuju, jestli byste si se mnou nechtěli dát zápas. Totiž s mou šestkou Pokémonů.“

„Moc rádi, ale je nás jen pět.“ řekla smutně Glocker. Brandon se zasmál.

„Já vám přidělím jednoho svého Pokémona, který se nevešel do mé standardní šestky. Jeho podstata je kontrastní s vašimi, takže budete mít při zápasu větší strategické možnosti.“

„V tom případě to berem.“ zašvitořila Glocker „Že jo?“ oslovila ostatní.

„Jasně!“ křikli rázně Billy, Sharphand, Peppermint a Absus sborem.

„Dobrá.“ přikývl Brandon „Počkejte na chvíli venku. Já se převleču a půjdem na stadion.“

Pokémoni chvilku váhali, pak vstali a vyšli z pracovny.

„Počkejte u recepce.“ houkl za nimi Brandon a Billy ještě postřehl, jak primář zapnul počítač, než se dveře s chřestivým klapnutím zavřely.

„Kudy se šlo k recepci?“ optala se Glocker.

„Tudy.“ rozhodl Absus a zamířil k nejbližší křižovatce. Ostatní stáli na místě a pozorovali ho. Absol došel na křižovatku a oznámil: „Jo, jdeme dobře! Pojďte!“

Skupina zabočila na křižovatce doleva a znovu se ocitla u recepce. Grovyle tam stále byl a stále si bezcílně hrál s Rubikovou kostkou.

„Ještě se musíme Brandona zeptat na tu Elite.“ připomněl Billy.

„Mluví se tu o mně?“ ozval se vysoký, skřípavý, trošku klokotavý hlas. Billy i ostatní otočili hlavy k recepci. Grovyle za pultem koukal na ně a v pravé ruce si pohazoval s kostkou.

„Cože?“ zaskřehotala Glocker.

„Zaslechla jsem svoje jméno.“ řekl Grovyle. Položil kostku na pult a seskočil ze židle, na které seděl. Za pár vteřin se vynořil zpoza pultu, obešel ho a došel ke skupince.

„Ty jsi Elite?“ vyhrkl Billy nevěřícně, protože ho zmátl Elitin hlas, který se k ní vůbec nehodil.

„Ano, to jsem já.“ usmála se Elite „Vy mě znáte?“

„Už jo.“ utrousila Sharphand.

„Těší mě. I když neznám vaše jména.“ podotkla Elite. Glocker a spol. zareagovali okamžitě „Billy.“ „Sharon přezdívaná Sharphand.“ „Kurt přezdívaný Peppermint.“ „Absus.“ „Glenda, zvaná Glocker.“

„Ještěže si každého z vás dokážu podle něčeho zapamatovat.“ pronesla Elite úlevně.

„To nechápu.“ řekla zmateně Sharphand.

„No, u Glocker a Absa je to jasné. Tebe, Billy, poznám podle té hvězdy na hrudi – mimochodem ti moc sluší – a také podle toho chlupatého oděvu, o Sharon a její pravé čepeli jsem už slyšela od svého trenéra a Peppermint je jediný z nás čtyř Grovylů, který vypadá úplně normálně.“

„A co ty?“ vybafl Absus „Ty nevypadáš normálně?“

Elite se místo odpovědi ušklíbla a otočila se zády. Billy uviděl, že Elite má na zádech středně tenkou červenou klikatou čáru, která jí začínala na zátylku a táhla se až do půlky zad. Byla svislá a pravidelná.

„Připadá vám to obvyklé?“ vyzvídala Elite „Ne, že jo? Tak vidíte.“

„Kde jsi k tomu přišla?“ zajímala se Glocker.

„To nevím.“ pokrčila rameny Elite „Ale měla jsem to už jako Treecko, takže nejspíš patřím k té Marleyho menšině, o které mi taky říkal můj trenér.“

„Tvůj trenér je Brandon?“ zeptal se Absus.

„Ano.“ kývla Elite „Vy jste tu s ním?“

„Jo.“ řekl Billy a změnil téma „To, co jsi měla v rukách – co je to?“

„Myslíš támhleto?“ protáhla Elite a ukázala na Rubikovu kostku „To je má oblíbená lidská hračka. Ani si nedokážete představit, jak vás to otáčení a protáčení jednotlivých stran kostky dokáže zabavit.“

„Proč má ty barevné plošky?“ položil další otázku Absus.

„Myslím, že jde o to, dostat stejné barvy k sobě.“ odpověděla Elite „Ale to je úkol pro člověka. Já vůbec nevím, jak to Brandon dělá, ale po chvíli vždycky dostane všechny stejné barvy na stejné strany.“

„To je velmi zajímavé.“ poznamenala Glocker „Ještě zajímavější by to ale bylo, kdybys nám řekla, zda máš ještě nějaké jméno.“ překroutila řeč.

„No jo, mám.“ řekla Elite upjatě „Správně se jmenuji Elena....“

„Elena.....“ hlesla Glocker a viditelně se zarazila. Její pozornost a také pozornost všech ostatních však vzápětí upoutal Brandon:

„Koukám, že ses už seznámila s mými Pokémonními přáteli, Elite.“ pronesl. Maggie ho doprovázela. Oba byli oblečeni v zimních bundách.

„Jaká škoda, že nechtějí být ve tvém vlastnictví.“ prohlásila Elite „Je s nimi příjemný rozhovor. A to se známe asi jen pět minut.“

„Souhlasím s tebou, ale nemůžu je nutit, když nechtějí.“ pokrčil rameny Brandon a mrkl na Glocker. Ta se pousmála „Je čas.“ dodal ještě primář a vytáhl z kapsy Pokéball. Nebyl to jen tak ledajaký Pokéball. Jeho spodní polovina sice byla bílá, tak jako obvykle. Ale horní polovina byla černá se žlutým pruhem uprostřed. Elite si povzdechla. Věnovala skupince divokých Pokémonů poslední úsměv a zabručela: „Ráda jsem si s vámi popovídala.“

„Elite, do Pokéballu!“ přikázal Brandon. Elite se proměnila ve světle žlutý obrys a následně zmizela uvnitř podivného Pokéballu.

„Tak, to bychom měli....“ zamumlal Brandon.

„Brandone, co je to za Pokéball?“ vyhrkl Billy.

„To je Ultra-Pokéball, zkráceně Ultraball.“ vysvětlil Brandon a podal Ultraball Billymu, aby si ho Grovyle mohl prohlédnout „Elite je velká bojovnice. Vůbec nebylo snadné ji chytit. Dostala se z osmi Pokéballů, tří Lepších Pokéballů a jednoho Ultraballu. U druhého lepšího Pokéballu už byla tak oslabená, že se ani neudržela na nohou. A přesto dokázala zlomit ještě jeden Lepší Pokéball a jeden Ultraball. Jsem strašně rád, že ji mám.“

Billy otáčel v prstech Ultraballem a prohlížel si ho ze všech stran. Měl velmi zvláštní pocit. Bylo to pro něj neskutečně fascinující, že Elite je uvnitř té malé věci, kterou drží v ruce. Zkusil Ultraballem. lehce zatřást. Nic se však zevnitř neozývalo. Trochu ho to zmátlo.

„Elite v té kouli není?“ zeptal se nejistě.

„Ale je.“ pravil soucitně Brandon „Vnitřek Pokéballu je však zcela jiná úroveň existence než okolní svět. Na Pokémony uvnitř Pokéballu nemůžou působit vnější vlivy a naopak. To znamená, že s tím Ultraballem můžeš třást, jak chceš, a Elite to neucítí. A zároveň my nepoznáme, že je uvnitř. Leda kdybychom ten Ultraball otevřeli. To pak Elite přejde do stejné úrovně existence jako my. Ale to už jistě znáš.“

Billy neurčitě přikývl. Během Brandonova výkladu získal nový podivný pocit nadvlády. Jakoby Elite doslova měl v moci, což byla vlastně pravda.

„Já už jsem v Pokéballu byl.“ zamumlal.

„Skutečně? V tom případě víš, o čem mluvím.“ zabrumlal Brandon.

„Jak poznáš, že je v tom Ultraballu zrovna Elite?“ zajímala se Glocker.

„Drtivá většina trenérů má Pokébally zavěšené na pásku v určitém pořadí. Toto pořadí si pamatují a tak poznají, jakého Pokémona se chystají vypustit nebo povolat zpět. Já to tak také dělám, ale protože jsem již postarší osoba, tak si pomáhám zlepšovákem. Billy, mrkni se na ten Ultraball zespod.“

Billy otočil Ultraball spodní stranou k sobě. Na kovovém bílém povrchu byla vidět zřetelná černá písmena. Billy je sice dosud neuměl přečíst, ale byl dostatečně chytrý na to, aby poznal, že na Ultraballu je napsáno Elitino jméno.

„To je nápad.“ poznamenal a ukázal na nápis.

„Rozhodně mi to pomáhá v orientaci.“ řekl Brandon „Vrať mi ten Ultraball, prosím.“

Billy Brandonovi podal Ultraball. Brandon si ho vzal a strčil do kapsy bundy: „A teď se přesunem na stadion. Následujte mě, prosím.“ vyzval skupinu Pokémonů. Prošli automatickými dveřmi a octli se na parkovišti před Pokécentrem. Brandon se opět ujal další organizace:

„Takže...Glocker, Absus a Kurt pojedou s Maggie v dodávce a Billy se Sharon pojedou se mnou v autě.“

Poté zamířil k velkému čtyřdveřovému džípu kousek od nich. Billy a Sharphand šli za ním. Zbytek skupiny se vydal k dodávce. Brandon odemkl auto a otevřel zadní dveře:

„Vlezte si tam a připoutejte se.“ vybídl Billyho a Sharphand. Grovylové si vylezli na sedadlo a Brandon za nimi zavřel dveře. Potom se posadil za volant a podíval se na Billyho přes zpětné zrcátko.

„Zapni si pás, Billy. Máš ho nad pravým ramenem.“ poradil. Billy zvedl hlavu, našel očima pás a zatáhl za něj. Chytil mezi prsty klips, natáhl ho až k úchytu a zacvakl ho dovnitř.

„Znamenitě, Billy.“ pochválil ho Brandon.

„Dík.“ usmál se Billy, zatímco si Sharphand také zapnula pás.

Brandon nastartoval a počkal, až kolem auta projela dodávka, kterou řídila Maggie. Potom vycouval a jel za dodávkou.

„Brandone?“ oslovila ho Sharphand.

„No?“ broukl Brandon, jak zatáčel na křižovatce.

„Když jsi chytal Elite, byla už Grovylka, nebo byla ještě Treecko?“

„To dá rozum, že byla už Grovylka. Kdyby byla Treecko, chytil bych ji mnohem snadněji.“ řekl Brandon a potutelně mrkl na Sharphand přes zrcátko „Proč se ptáš?“

„Jen tak.“ mávla rukou Sharphand „Zajímalo mě, jestli se Grovylové lépe dostávají z Pokéballů, nebo jestli byla Elite nějaký vyspělejší Treecko.“

„Je všeobecně známé, že Pokémoni vyšších vývojových stádií se snadněji dostanou z Pokéballů. Ale i tvá druhá domněnka je více méně správná. Elite rozhodně vyspělejší je a to přinejmenším ve vytrvalosti a inteligenci. Nevím, zda se to při vašem rozhovoru nějak projevilo, ale měli byste vědět, že Elite je nadměrně inteligentní. Troufám si říct, že je chytřejší než mnozí lidé.“

„Nepřeháníš to trochu?“ zabručel podezíravě Billy.

„Určitě ne. Sám jsem tomu nechtěl věřit. Ale zkoušel jsem s výzkumným týmem prověřit Elitinu inteligenci. Stále jsme dospívali k inteligenčnímu kvocientu kolem sto dvaceti dvou, což je na Pokémona úžasné! Elite je zkrátka stejně jedinečná jako vy dva.“

„Na tom mi nezáleží.“ pronesl Billy rázně „Mně záleží na tom, aby se s Elite dalo dobře povídat. Zkrátka, aby byla dobrá kamarádka.“

Sharphand si významně odkašlala.

„Kamarádka,“ zdůraznil Billy „Ne přítelkyně. Moje přítelkyně jsi přece ty, Shar.“

„Kdyby tu nebyl ten pás, tak bych ti dala pusu.“ vydechla Sharphand. Billy se na ni usmál a obrátil se zpět k Brandonovi: „Kdo je ten Pokémon, kterého nám přidělíš?“ zeptal se.

„Dewgong.“ odpověděl Brandon „Ledová podstata. Je hodně silný, ale musí se to s ním umět.“

„To není moje starost.“ protáhl pohodářsky Billy „Náš stratég je máma. Ta si to už zorganizuje.“

„Jaké máš tedy další Pokémony, Brandone?“ přidala se Sharphand.

„Původně jste se to měli dozvědět až na stadionu.“ řekl nerudně Brandon. Pak ale rysy jeho tváře trochu povolily „Ale dobrá, řeknu vám to. Ale jen jména. Budou proti vám stát Charizard, Altaria, Sandslash, Pidgeot, Tropius a Grovyle – Elite.“

„Všechno tuzí soupeři.“ poznamenala Sharphand ponuře.

„Nějak to zvládnem.“ uklidňoval ji Billy „Já jsem před třemi a půl roky porazil Typhlosiona Xavera, takže myslím, že mám na to, abych uspěl třeba i proti Tropiusovi.“

„Já jsem Xavera neporazila ani, když byl ještě Quilava.“ povzdechla si Sharphand. Téměř hned se však rozveselila: „Ále co. Každý má někdy dobré a někdy špatné dny.“

„Svatá pravda.“ potvrdil Brandon a zastavil na červené. Maggiina dodávka mezitím zabočila na další křižovatce a zmizela z dohledu. Brandon chvíli zarytě mlčel. Pak zničehonic vybafl:

„Hele, vy dva, jestli jste nervózní, nemůžu vám pomoct. Můžu vám maximálně doporučit, abyste se pokusili zůstat v klidu, a popřát hodně štěstí.“

„Dík, Brandone. Hned je mi líp.“ zamumlala Sharphand nepřítomně, protože ji zrovna zaujalo nákladní auto, které jelo v protisměru kolem nich. Byla na něm reklama na sušenky: „Bože.....Já mám hlad.“ špitla Grovylka. Brandon ji zřejmě zaslechl, protože za pár vteřin přistála na sedadle mezi Grovyly dvě balení jeho domácích sušenek.

„Tu máte. Vždycky mám aspoň tři balení u sebe. A pokud jste od rána nic nejedli, tak byste se měli posilnit.“ pravil Brandon a šlápl na plyn, protože na semaforu blikla zelená.

„Ty nám snad čteš myšlenky.“ vyhrkl ohromeně Billy, zatímco si přitáhl sušenky a rozbalil je.

„To zrovna ne,“ uchechtl se Brandon „Slyšel jsem, jak si Sharon stěžuje.“

„Ty máš uši jak Marill.“ zabrumlala Sharphand tak, že jí skoro nebylo rozumět, a vrhla se na sušenky. Brandon mezitím zabočil na další křižovatce a řekl: „Za ty tři roky, co tu jsi, Billy, jsi nikdy nebyl v této části města, že?“

„Ne.“ zavrtěl hlavou Billy „Nikdy jsem město moc nezkoumal.“

„Ani já jsem tu nikdy nebyla. A to v tomhle kraji žiju od narození.“ prohodila Sharphand.

„V tom případě za chvíli poprvé uvidíte chloubu města Swift – Dartský viadukt.“

„Co je viadukt?“ zajímal se Billy.

„Most, postavený ve velkém stylu.“ vysvětlil Brandon „Hned za touhle zatáčkou.....“

Hned nato projeli pravotočivou zatáčkou a před očima se jim otevřel nový úchvatný pohled. Silnice vedla ještě chvíli rovně a pak se stáčela podél hlubokého srázu. Za hranicí toho srázu se hluboko dole rozprostíralo široké údolí, které se táhlo kam oko dohlédlo. V dálce byl jasně vidět ohromný viadukt se čtyřmi úrovněmi. Na každé úrovni byly jinak velké a jinak tvarované oblouky. Viadukt přemosťoval údolí na šířku, takže Brandon, Billy a Sharphand ho viděli hezky z profilu.

Billy nikdy neviděl tak velkou stavbu. Při pohledu na kombinovanou impozantnost údolí a viaduktu se mu tajil dech. Připadal si jako čokoládová figurka – nesrovnatelně menší, než to, co viděl.

„Páni!“ hlesla Sharphand „To je krása!“

„Maggie měla zjevně stejný nápad, jako já.“ poznamenal Brandon a ukázal před sebe. Billy se podíval udaným směrem. U kraje srázu necelých padesát metrů od nich stála Maggiina dodávka. Kousek od ní postávala Maggie s Glocker, Absem a Peppermintem. Všichni čtyři se rovněž kochali nádherným výhledem.

„Pojďte, jdem za nimi.“ vybídl Brandon Billyho a Sharphand. Grovylové si rozepnuli pásy. Sharphand rychle dojedla svoje sušenky. Billy si vzal zbytek svého balíčku do ruky a druhou rukou vzal za kliku. Dveře se otevřely a Grovyle vyskočil ven. Chodidla se mu okamžitě zabořila do sněhu.

„Jejda!“ vyhrkl překvapeně a pro jistotu si strčil sušenky do kapsy. Začal se prodírat závějí na upravený chodník. Sharphand vystoupila stejnými dveřmi jako Billy. Taky ji poněkud zaskočila závěj, ve které přistála.

„Aah.“ vyjekla a skočila až na chodník „Brrrrr........ Vůbec jsem to nečekala!“ protáhla žalobně a otřásla se.

„Aspoň se otužíš.“ křikl Brandon vesele a zabouchl zadní dveře auta.

„To jsou vtipy.“ zamručela Grovylka.

„Ne, fakt. Brandon má pravdu.“ smál se Billy „Takhle si zvýšíš odolnost vůči mrazu. Jako já, když jsem spadl do řeky.“

Sharphand zaškubaly koutky tlamy. Pak už to nevydržela a rozesmála se také.

„To se ti povedlo, Billy.“ zachechtal se Brandon a zamknul auto.

„Dostals’ mě, Billy.“ přiznala odevzdaně Sharphand a pohladila Billyho hřbetem ruky po tváři.

„Radši pojď, zlato.“ broukl spokojeně Billy a ještě se trochu zalykal potlačovaným smíchem. Chytil Sharphand kolem ramen a vykročil směrem k Maggiině skupince Brandon se tiše jako stín kradl za nimi. Byli asi v půli cesty, když se Glocker prudce otočila.

„Jé, ahoj!“ zahalekala a zamávala na ně. Billy přidal do kroku a došel až k mámě. Maggie, Absus a Peppermint se také otočili a pozdravili.

„Přišli jste se také pokochat, Brandi?“ vyzvídala Maggie.

„Jo, jo.“ kývl Brandon „Říkal jsem si, že Billymu a Sharon ukážu tu krásu.“

„To je fajn, že tě to napadlo.“ zašvitořila Maggie „Aspoň jsme se sešli.“

„Co na to říkáš, Billy?“ zeptala se Glocker svého syna.

„Je to nádhera.“ odpověděl Billy upřímně.

„Jo, Billy má pravdu.“ přidal se Absus „Ale neměli bychom se vrátit do aut a dojet ke stadionu?“

Aut již není třeba.“ řekl prostě Brandon a ukázal směrem, kam se stáčela silnice. Asi sto metrů od nich byla obrovská budova oválného půdorys, která hned na první pohled vyhlížela jako stadion. Billymu se při pohledu na stadion vybavilo zápasiště na Eclipsu.

„Ano, toto je proslulý Swiftovský stadion.“ pokračoval Brandon „A ten nám dnes poslouží jako zápasiště. Pojďte, musíme si udělat okno v programu stadionu.“ a bez dalších slov vykročil ke stadionu. Glocker, trojice Grovylů, Absus a Maggie šli za ním. Billy stále držel Sharphand kolem ramen.

„Jste nervózní?“ sykl Peppermint, který kráčel kousek vedle Billyho a Sharon.

„Ani ne.“ odpověděla Sharphand neurčitě.

„Já trochu.“ přiznal Billy.

„Neboj, Billy. Když omdlíš, Brandon tě vyléčí. Je doktor.“ prohodil Peppermint.

„Já vím. Nemám strach. Jen jsem trochu nervózní, toť vše.“ ohradil se Billy.

„Brácha, ty jseš sám hodně nervózní, že jo?“ řekla lišácky Sharphand. Peppermint chvilku mlčel a pak pomalu promluvil:

„Jo, máš pravdu. Jak to, že mě vždycky prokoukneš?“

„To víš, dlouholetá zkušenost.“ pokrčila rameny Sharphand „Znám tě jako svou Modrou Kalibru, bráško.“

„Modrá Kalibra.....“ začal Billy.

„.....je pojmenování pro mou modrou čepel, které jsem před chvilkou vymyslela.“ doplnila Sharphand.

„Taky jste od Brandona dostali jablko?“ nadhodil znovu Peppermint.

„Ne, sušenky.“ reagoval Billy. Sáhl do kapsy a vytáhl zbytek sušenek „Chceš?“

„Jo, dám si.“ řekl mlsně Peppermint, vzal si nabízené sušenky a začal je chroupat.

„Kurty, ty jsi ale hladový.“ vložila se do toho Glocker.

„Proč..... *chroup**křup*....myslíš *chroup*, Glocker?“ zahuhňal Peppermint s plnou tlamou.

„On se ještě ptá!“ houkla panovačně Glocker „Vždyť jsi sněd dvě jabka i s ohryzkama, pak sis ještě vynutil kousek Maggiina rohlíku a nakonec jsi dorazil Billyho sušenky!“

„No a? Prostě jsem měl hlad.“ odsekl Peppermint.

„Já ti nic nevyčítám.“ hájila se Glocker „Mít hlad je přirozené.“

„To bych řekl.“ poznamenal Billy.

„Už jsme tu, Hvězdíku.“ špitla mu Sharphand do ucha.

Skupina dorazila ke dvojitým hlavním dveřím stadionu.

„Momentík, vydržte chvilku.“ řekl Brandon tiše. Pak přistoupil k externímu komunikačnímu zařízení na zdi. Na numerické klávesnici vyťukal určité číslo. Z reproduktorů se začalo ozývat pravidelné vyzvánění. Po chvilce ho však vystřídal mužský hlas: „Zde ústředí swiftovského stadionu. Vítejte. Udejte, prosím, své jméno a poté nám sdělte, co potřebujete.“

„Dobrý den. Zde primář doktor Brandon Willard. Přišel jsem se zeptat, jestli máte místo v programu.“ promluvil Brandon do reproduktoru.

„Specifikujte časové určení.“ požádal operátor.

„Dnes nejdřív, jak to půjde.“

„Vydržte, doktore.“

Reproduktor zmlkl a na pár vteřin zavládlo ticho.

„Tak dnes máme nejbližší volný časový prostor od čtvrt na deset do půl jedné.“ oznámil operátor po odmlce. Brandon se podíval na hodinky a vybafl:

„Co tam probíhá do té čtvrt na deset?“

„Od osmi do čtvrt na deset je stadion vyhrazen pro dvojzápas starosta Crimsonu versus jeden mladý trenér, rovněž z Crimsonu.“ odpověděl pohotově operátor. Brandon vykulil oči.

„Cože? Proč je jednomu dvojzápasu vyhrazena hodina a čtvrt?“ vyhrkl rozladěně.

„Inu, to víte, doktore.“ zasmál se operátor „Starosta Crimsonu je známý tím, že používá takovou strategii, aby byl zápas co možná nejdelší. Teď zrovna, jak tak na to koukám, dvojzápas spěje do jedné z posledních fází. Chcete se mrknout, doktore? Pokud ano, uveďte, kolik osob jde ještě s vámi. Počítám, že nejste sám.“

„Máte pravdu.“ přisvědčil Brandon „Se mnou tu je ještě má žena, tři Grovylové, Absol a Sceptile.“

„Pokémoni, předpokládám, nejsou vaši.“ zabručel operátor.

„Ne, jsou divocí. Jsou to mí přátelé.“ řekl Brandon.

„V pořádku. Můžete vstoupit, doktore. Přeji příjemný den.“ zakončil rozhovor operátor. Následně reproduktor třikrát zapípal a zmlkl. Billy postřehl, že nad dvojitými dveřmi se rozsvítilo široké zelené světlo. Bylo na něm napsáno „vstupte.“

„Pojďte.“ vybídl ostatní Brandon a otevřel jedno křídlo dveří. Pokémoni a Maggie vešli do útrob stadionu. Brandon šel jako poslední.

Billy se rozhlédl po místnosti, ve které se octli. Byla to rozlehlá vstupní hala s lavičkami po obvodu a obložená dřevem. Na zemi, též dřevěné, byl vytesán nějaký znak. Hala neměla okna, tudíž v ní vládlo pološero, které aspoň trochu rozháněly malé lampy rozeseté po zdech. Tu a tam byl vidět velký květináč s nějakou rostlinou. Přímo naproti vchodu byly další dvojité dveře. V pravé části místnosti Billy uviděl recepční pult. Za pultem seděli dva recepční a něco spolu probírali.

Brandon pokynul a zavedl skupinu k recepci.

„Dobrej, chlapi.“ pozdravil oba recepční. Ti se přestali bavit a upřeli oči na Brandona.

„Dobrý den, pane doktore.“ zahlaholil postarší vousatý recepční „Čím posloužím?“

„Chci si zamluvit stadion na vymezený čas od půl desáté do dvanácti.“ sdělil Brandon.

„Dobrá.“ kývl druhý, mladý recepční a vytáhl zpod pultu desku s dokumenty „Vyplňte, prosím, formulář.“

Brandon si přitáhl formulář a se slovy: „Formalitky, formalitky.....“ ho začal propiskou vyplňovat.

Billyho zachvátila strašná zvědavost. Tolik toužil prozkoumat každý kout v místnosti. Ruce se mu třásly nedočkavostí. Přesto se však dokázal udržet v klidu. Pojednou mu Sharphand něco špitla do ucha:

„Taky bys nejradši prozkoumal všechno tady? Já jo. Je to až fascinující, jak na mě tahle místnost působí. Já si nemůžu pomoct......“ a než jí v tom mohl mladý Grovyle zabránit, vyhoupla se na pult a sedla si na něj. Brandon trochu ucukl.

„Sharon, ty přece neumíš číst, tudíž tě nemohl zaujmout můj formulář. Co tě zaujalo?“ pronesl pomalu.

„Všechno je tu pro mě nové. Jsem zvědavá.“ vyhrkla Sharphand „Chtěla jsem se mrknout........AAAAAAAUUUUU!“ vyjekla. Mladý recepční ji totiž chytil za vlasolist a přitáhl si ji k sobě.

„Máte moc pěkného Grovyla, pane doktore.“ poznamenal a zaujatě si Sharphand prohlížel „Má zajímavou pravou čepel a jeho hlavový list se zdá být velmi odolný.“

„NE! ZA, VLASOLIST NE!“ bránila se hlasitě Sharphand a snažila se vytrhnout z recepčního sevření.

„Co si to dovolujete?!? Pusťte ji!“ vyjel Brandon.

„Kayle, pusť toho Grovyla!“ zahřímal starší recepční a pleskl mladšího recepčního po ruce. Ten ucukl a škaredě se na svého staršího kolegu podíval. Sharphandin vlasolist však pustil.

„Prosím vás, omluvte Kayla, doktore.“ řekl omluvně starší recepční „Je tu nový. A taky je schizofrenik s mírnou mentální zaostalostí. Vše, co ho zaujme, si musí vzít do ruky nebo aspoň osahat. Ale pod dozorem může normálně pracovat jako recepční.“

„V pohodě,“ utrousil Brandon odměřeně „Sharon byla jen zvědavá. Její vlasolist je v pořádku.....“

„V pořádku?“ vyhrkla nesouhlasně Sharphand a masírovala si čelo „Vždyť mi ho ten šílenec málem vytrhl!“

„Neboj. Než začne zápas, tak tě to přebolí.“ usmál se Brandon.

„Mimochodem, ten Grovyle je samička?“ zajímal se starší recepční.

„Ano.“ odpověděl Brandon.

„A ti všichni Pokémoni jsou vaši?“

„Ne. To jsou divocí Pokémoni.“

Starší recepční pokýval hlavou. Brandon zatím pokračoval ve vyplňování formuláře. Sharphand seskočila z pultu a postavila se zas vedle Billyho.

„Ooou.“ sykla „Ještě teď mě to bolí.“

„Myslím, že kořen vlasolistu dneska nebude tvá největší bolest.“ poznamenal Billy skepticky. Sharphand si povzdechla:

„Asi máš pravdu.“ přiznala.

„Vy dva, nechte toho.“ okřikl je Peppermint „Běhá mi z těch černých myšlenek mráz po zádech. Buďte optimističtí.“

„Peppermint má pravdu.“ přidala se Glocker „Snažme se uvolnit a zůstat chladnými.“

Billy a Sharphand zrudli a přikývli. Billy popravdě neuvažoval tak skepticky. Chtěl jen trochu poškádlit Sharphand. Ani v nejmenším však nečekal, že mu Grovylka dá za pravdu.

„Zajímavé myšlenkové pochody.“ zamumlal si pro sebe Brandon. Potom nahlas oznámil: „Hotovo.“ a odevzdal formulář staršímu recepčnímu. Ten si desku s formulářem vzal a překontroloval ho očima.

„V pořádku.“ kývl nakonec a chtěl ještě něco dodat. Přerušil ho však Kayle, který se náhle změnil v přerostlé dítě.

„Já chci svého plyšáka.“ protáhl dětským hláskem.

„Ale ne.“ zaúpěl starší recepční „Jeho druhé já se projevilo. To u něj není moc časté. Proto tady může pod dohledem pracovat.“ vysvětlil a oslovil mladšího kolegu: „No, Kayle, nevím, jestli toho plyšáka najdu. Ale vydrž chvilku a dočkáš se.“ obrátil se zpět k Brandonovi „Můžete vstoupit do zápasové haly číslo tři. Ostatní jsou v údržbě. Teď mě omluvte. Musím něco sehnat pro Kayla. Jo....abych nezapomněl, tady je váš kód.“ předal Brandonovi papírek, na který před chvílí cosi napsal. Poté obešel pult, došel ke dvojitým dveřím a zmizel ve tmě za nimi.



CoolGrovyle
<< Předchozí díl Zpět na seznam povídek Pokračování >>
Credist  
Pokémon © Nintendo 1995-2019
Webdesign by Akela Taka 2001-2019
Novinky
Credits Novinky