| Návrat draka |
2. Člověk a stroj
Na poznámkovém monitoru se rozsvítila zpráva: „Pane, chce s vámi mluvit – ano, mluvit, nějaký, ehm... člověk.“
Doktor Fritz Norton se přes své černé brýle podíval přes místnost k velínu na alakazama Napstera: měl na hlavě helmu s divoce blikajícími terminály BIONIXu, pravou rukou něco gestikuloval na alakazama v protější prosklené laboratoři a levačkou upravoval jeden ze systémových programů jádra. Přicházejícího Fritze si vůbec nevšimnul. Ten se u něj zastavil a čekal, až alakazam přeruší svou práci. Pro vědecké alakazamy bylo naprosto neslýchané mluvit – komunikovali výhradně pomocí telepatického rozhraní a promluvit na ně považovali za výzvu na souboj. Slovo člověk pro ně bylo totéž co Fritz – mnozí z nich nikdy žádného jiného člověka neviděli. Zkrátka, věta –pane, chce s vámi mluvit nějaký člověk- pro ně byla stejně exotická, jako –pane, přiletěl Hidan a chce s vámi hrát kuličky-.
„Promluvit – to jako takhle?“, promluvil Fritz přímo u ucha Napstera. Ten se vyděšeně otočil a diody na hlavě se mu divoce rozblikaly. Chvíli si prohlížel ústa člověka a snažil se napodobit ty hlasivkami vydávané zvuky: „t... tákhh... taklé“.
Dveře se s tlumeným sykotem otevřely a dovnitř vtrhla Chon-ji Yin: „Čuz-buz, potřebuju s tebou něco probrat.“
Napstera to poněkud vyvedlo z míry. Rozhodl se, že bude lepší, když se vrátí ke své práci. Otočil se, přepnul si audio vstup na nula a pokračoval v úpravách programu. To Fritz samozřejmě věděl, že Chon-ji je hodně extravagantní. Odmítá kohokoli zdravit –dobrý den-, když venku není opravdu vyjímečně dobře. A nikdy nikomu nevyká. Snažil se tedy trochu přizpůsobit: „Čuz-buz“, pronesl škrobeně. „Jo?“
„Hele, tohle je můj eevee. Včera snědl trochu víc cannabi-berry a teď je z toho trochu out. Lékaři mě poslali za tebou.“
Fritz se podíval na eeveeho. Byl celý zelený a z hlavy mu začaly rašit oranžové vlasy. „Opravdu. Neobvyklé, možná alergie. Pojď, vyšetříme ho v biolaboratoři beta dvě.“
Kývnul na alakazama. Nic. Rázným krokem přikročil ke stěně a něco rychle vyťukal na panelu. Napster mírně natočil hlavu a letmo kývnul. Dveře se otevřely.
Procházeli kolem prosklené haly. Uprostřed rotoval mohutný kovový válec, v jehož středu se vznášel porygon. Pět alakazamů v bílých pláštích cosi zapisovalo, zatímco kousek od nich dva lidé hasili požár a pokoušeli se ve Faradayově kleci udržet zuřivého electroda.
„To je maglev DNA-converter“, pokoušel se Norton uklidnit zmatenou Yin. „Teoreticky dokáže úplně všechno – od vyléčení PokéRusu, přes oživení mrtvých tvorů až po úplnou změnu DNA.“
„Cože?“
„Neboj, tohle je zatím teprve ve vývoji. Tvému eeveemu provedeme jen standartní biosken.“
„Cože?“
„No, uhm, trochu ho prohlédneme a proklepeme.“
„Aha.“
Zatímco počítač skenoval eeveeho, Fritz se na ni pobaveně usmál: „Někdy tě seznámím s Napsterem, určitě by si s tebou rád popovídal.“
„Napster... zajímavé jméno. Má rád punk?“
„No, možná trochu kyberpunk... áá výsledky už jsou hotové.“ Fritz si prohlížel data z konzolí. „Hm.“
„Hm? Co hm? Co je eeveemu?“. Yin se marně pokoušela přeložit rychle skrolující data.
„Jisté je, že netrpí žádnou alergií, nemocí a není zraněný ani otrávený.“
„Tak proč je tedy zelený?“
„Aha - jeho DNA je z 99 procent shodná s DNA zdravého eevee.“
„To nic, to je dobrý – nějaké další problémy?“
„Tvoje DNA je taky z 99 procent shodná s eevee.“, ironicky se ušklíbl Fritz.
„Aha. Není to dobrý. Ale počkat! To by znamenalo, že...“
„...je to jeho nová evoluce.“, doplnil ji doktor. „Cannabi-berry říkáš? Mohl by se jmenovat Cannabion.“
„No to jsou věci.“, prohlížela si Yin pokémona. Na ocase mu začala rašit malá květinka.
|
| Dragonair Ian |
|
|
|
