Takže tisková konference. Dalo se očekávat, že k něčemu takovému dojde. Největší katastrofa v dějinách si zaslouží tolik vysvětlení, kolik se jen kdo odváží podat. Současné odhady mluví o více jak čtyřech tisících zesnulých pokémonů a i přes veškeré snahy Rangerů a dalších záchranářských organizací se stále nepodařilo zabránit dalšímu nárůstu tohoto čísla. A podle všech veřejných zdrojů i neveřejných informací, ke kterým se nám podařilo dostat, jsou za tuto tragédii zodpovědní lidé, kterým jsme s ochranou všech pokémonů věřili ze všech nejvíc. Neexistuje žádná jiná interpretace všech faktů. Proto není překvapivé, že sál vybuchl hlukem, když na pódium vystoupil jeden z nich. Pokémoní profesor.
Ani nevím, jak jsem se sem dostala. Je to sice značně velký konferenční sál, ale žádné zpravodajské médium, které si váží samo sebe, by si nenechalo ujít největší a nejhorší událost desetiletí. Století. Všech dob. Pan šéfredaktor musel někde slušně zatahat za nitky, aby mě sem dostal. Proto se tu teď já, reportérka světově bezvýznamného třešničkovského plátku, mačkám rameno na rameni s těmi největšími hráči našeho průmyslu. Všude blýskají a bzučí aparáty všech druhů, vykřikují tu hlasití lidé a upřímně se tu cítím tak trochu ztracená.
Konečně se sál uklidnil a muž, který se doteď trpělivě opíral o pultík, se mohl představit.
„D-dobrý v-večer. Jmenuji se do-doktor F-frederik Jilm a jsem, ja-jak jistě v-víte, pokémoní p-profesor.“
Profesora Jilma jsem nijak představovat nepotřebovala. Díky blízkosti jeho laboratoře našemu městu o něm uvádíme hned několik článků ročně. Přesto je divné tohoto velmi přehlíženého vědeckého pracovníka vidět v situaci, kdy mu doslova celý svět visí na ústech. Všeho všudy se jeho jméno dočkalo masové popularity jen jedenkrát a to tehdy, kdy informoval svět o tom, že Pikachu je vyvinutý pokémon. Pikachu je miláčkem všech televizních produkcí a každé malé dítě by se pro něj vzdalo všech svých hraček, proto když pak tento koktavý profesor představil ještě menší a ještě sladší verzi téhle věčně usměvavé chlupaté koule, tak to bylo jako by celý svět naráz dostal cukrovku.
Profesor stále ještě nezačal mluvit a vypadal, jako když vnitřně zápasí. Trvalo to několik vteřin, než se konečně pustil do přednášení.
Pak začal větou, kterou by nikdo z nás opravdu nečekal: „V-Víte, byla to c-celé moje ch-chyba.“
„J-jak j-jistě v-víte,“ navázal hned Jilm, „můj dlouholetý k-kolega a přítel, do-doktor Samuel D-dub, byl včera n-na-nalezen m-mrtev v š-šafránské k-kanceláři pronajaté na j-jeho jméno. N-nejsem příliš e-emotivní člověk, ale musím v-vám říct, že mě j-jeho s-smrt v-velmi rmoutí. Přesto a-ale chápu, proč se ro-rozhodl vzít s-s-si svůj život. A-ani ten n-nejsilnější č-člověk by nedokázal žít s-s hrůzným č-činem, jaký spáchal on.“
V sále opět propukl hluk. Profesor Dub bývala nejváženější autorita na všechno okolo pokémonů a kdyby ještě před týdnem někdo zkoušel tvrdit, že jakkoliv ublížil jakémukoliv pokémonovi, byl by považován za blázna. Ve stínu současných událostí ale znělo toto tvrzení mrazivě pravdivé a Dubův poslední skutek skutečně působil jako přiznání viny.
„S-s-samuel z nás v-všech udělal s p-prominutím blbce,“ pokračoval Jilm když se sál zklidnil. „Za-začalo to n-nevinnou spoluprácí na s-společném p-projektu, ale netrvalo d-dlouho a jakýkoliv n-ne-nesouhlas s ním se změnil na n-nátlak a v-výhrůžky. V-výhrůžky ze strany nejmocnějšího člověka vědecké k-komunity, jehož s-slovo dokáže u-ukončit kariéru kohokoliv j-jiného. Všechno to vedlo a-až k o-oné k-konferenci, kterou s-svolal, aby nám oznámil s-své plány a rozdal rozkazy. Ro-rozkazy, k-které v-vedly k-k-k… k-ke…“
Sál se opět rozhlučel. Bylo vidět, že má profesor problém o dané události mluvit. Ale my všichni moc dobře věděli, o co jde a proč tu jsme. Čtyři tisíce. Minimálně. Uvědomila jsem si, že jsem si za celou dobu neudělala jedinou poznámku a jala se to napravovat.
Světoznámý profesor Dub zodpovědný za všechno. Rychle jsem škrábala do notýsku všechno, co ze sebe Jilm doposud vykoktal, ale on mi nedal oddechu a mezitím pokračoval. Zmínil ostatní zúčastněné profesory. Březinu, Jeřabinu, Jalovcovou, Platana a Tungovníka. Nikdo z nich se prý nepokusil Dubův plán nijak zastavit a Platan a Březina ho v hrůzném činu dokonce aktivně podporovali. Další věc, která by zněla neuvěřitelně, kdyby jsme se ji nedozvídali dva dni od toho, kdy se profesor Březina sám udal na policii a kdy záhadně vyplulo na povrch jeho napojení na týmy Magma a Aqua. Profesor Jilm zdůraznil, jak moc si dává za vinu, že nesebral odvahu proti svému kolegovi Dubovi nijak zakročit. Zněl při tom tak sklesle, až mi ho bylo líto.
Ať už vedlo zestárlou profesorskou legendu k tomuto jednání cokoliv, čím déle doktor Jilm mluvil, tím více nám všem bylo jasné jedno. Všichni tito hluboce uznávaní profesionálové zradili naši kolektivní důvěru a stali se z nich nepřátelé jak pokémonů, tak lidí.
Pokémoním profesorům už se nedá věřit.
|
