Charmyho už konverzace nebavila, a tak vykročil směrem ke vchodu do jeskyně. Ostatní pokémoni jej jako jeden následovali. Ke skupině se připojila i Misty.
Strop jeskyně pokrývaly i několik centimetrů dlouhé stalaktity, z nichž občas odkapávala voda. Skupina statečně vstopila do tmavé jeskyně. Jak se vzdalovala od vchodu, vládla uvnitř čím dál větší a větší tma. Jaké štěstí, že ve skupině byl i Charmy, který jim mohl plamínkem svítit na cestu. Bohužel po chvíli se ukázalo, že jeho slabý plamínek (slabý díky nemoci, jinak by byl větší) neposkytuje dostatečný zdroj světla.
"Raichu, myslíš, že bys mohl trošičku jiskřit a tím osvětlovat cestu?", zeptal se ho Scyther.
"Klidně", usmál se žlutý pokémon a začal používat slabý jiskrový útok. Osvětlení se mnohem zlepšilo.
Krok každého pokémona se nesl hlasitě jeskyní a odrážel se od stěn, čímž vznikala silná ozvěna. Na stropě viselo zavěšených několik Zubatů a jeden Golbat, ale všichni spali. Jak pokémoni pronikali hlouběji a hlouběji do nitra jeskyně, bylo v ní stále méně a méně vlhko. Většině ubývající vlhost spíše vyhovovala. Najednou se jeskyně zúžila tak, že najednou mohl projít jen jeden pokémon.
"Už jsme skoro u Iana", řekla vesele Misty. Stačí projít tímto otvorem a jsme u něj.
Většina pokémonů se zde bez problémů protáhla, pouze Scyther měl maličko problém. Nakonec se to však i jemu povedlo.
Náhle si pokémoni všimli, že jeskyní se line červenožlutá záře. Vycházela z otvoru v e velkém kameni. U tohoto zvláštního kamene stál pokémon. Vznešený a elegentní, na první pohled připomínající hada. Ve skutečnosti se ale jednalo o dračího pokémona - Dragonaira, známého pod jménem Ian. Ten příchozí skupinu ihned zaregistroval.
"Vítám vás v této skromné jeskyni, kterou nazývám svým domovem, stejně jako mnoho dalších pokémonů", usmál se na ně Ian. "Bohužel většinu z vás neznám, povědomá je mi akorát Misty."
"A co já?", zaprotestoval hned Morx.
Dračí pokémon se na něj podíval a jeho tvář se rozjasnila: "Jé, Morxi, ty jsi tu taky? To jsi mě teda překvapil, že tě vidím takhle brzo od našeho posledního shledání. Posledně jsme se viděli předevčírem.
"Ano, je to tak", potvrdil Keckleon jeho výrok. "Přišli jsme za tebou až z druhého konce lesa".
"Aha, tak to asi nejdete jen tak. Čím vám mohu být nápomocen?", předjímal dotaz Ian.
Do rozhovoru se zapojil i Lišák VUK: "Ahoj. Rád bych se ti nejdřív asi představil. Takže já jsem Lišák VUK, ale ostatní mě občas oslovují "Pane můj a světlo mého života". Stačí ale Lišák VUK", pokusil se formální představování nějak odlehčit. Ian a Misty se vtipu s chutí zasmáli, protože jej ještě neslyšeli.
"No, přišli jsme tu se skupinkou pokémonů do lesa na výlet. Potíž je v tom, že jsme chtěli přejít přes řeku a tady ten Charmander jménem Charmy nechtěně spad do vody. Jak jistě víš, voda je pro ohnivé pokémony dost nebezpečná. Naštěstí se nám brzo podařilo Charmyho vytáhnout z vody ven, ale není mu vůbec dobře. Dlouhá cesta lesem mu taky vůbec nepřidala. Morx nám říkal, že prý se vyznáš v léčení pokémonů, takže bys nám s tím prý mohl pomoct. Tak co, myslíš, že bys byl ochotný?"
Ian přistoupil k Charmymu a prohlédnul si ho. "No, zdáš se mi takový slabý. Musím říct, že pokud jsi zvládnul přejít v tomto stavu celý les Eterna, tak klobouk dolů. Neboj, uzdravíme tě", ujistil ještěrkovitého pokémona Ian.
"Díky", odpověděl stroze Charmy.
"Hodila by se mi ale pomoc", řekl Ian. "Nemám tady v jeskyni bylinky, které by mu pomohly."
"Tak je půjdeme najít", ozval se Péťa Pikachu.
"Ještě vydrž", zarazil ho Dragonair. "Nejdřív si Charmyho pořádně prohlédnu, nevím přesně, které bylinky se budou hodit. Pro začátek: Charmy, lehni si támhle k peci, je tam víc tepla a udělá ti to dobře".
"K peci?", zmateně na něj koukal Charmy.
Dragonair zmatený pohled asi na vteřinku opětoval, až mu to došlo. "Jo aha, vy nevíte, co je pec. Vidíte tamten kámen, jak je v něm otvor a žhne to? No, tak to je pec, kterou mi jeden šikovný Geodude pomohl vytvořit. Nasype se tam uhlí a udržuje to dobře žár. Akorát je občas trochu potřeba přiložit. Já osobně to používám hlavně na pečení chleba. Proto jsem chtěl, aby se tam Charmy přesunul".
"Ty si chceš Charmyho upéct k obědu?", zeptal se Véna. Všichni kolem vybuchli smíchy.
"To si možná potom upeču spíš tebe", odpověděl v žertovném duchu Ian. "Ne, Charmymu udělá teplo z pece dobře".
Charmy se natáhnul k peci. Dragonair na něj chvíli koukal a občas Charmyho požádal, aby zvedl ocas, vyplázl jazyk nebo se otočil na záda. Když Ian s inspekcí skončil, chvíli přemýšlel. Poté řekl: "Charmyho tělesná teplota je nižší, než by u Charmandera bylo obvyklé. Myslím, že je podchlazený. Budu potřebovat několik plodů Aspear Berry. Je to žlutá bobule pokrytá takovými zelenými kroužky, asi 3 cm veliký v průměru. Roste na takových pichlavých keřích. Bude potřeba jich nasbírat aspoň 10, aby to mělo požadovaný efekt".
"A kde ty bobule rostou?", zeptal se Mňau.
"Aspear Berry tady v tomhle skalnatém terénu nerostou. Budete musel jít asi 2 míle severně odsud, tam je palouček a kolem něj rostou různé keříky. Tak tam snad něco najdete. A protože mi připadá Charmy malátný, budou se hodit i Oran Berry, pokud na nějaké narazíte.", doplnil informaci Ian.
"No, pokémoni, tak já navrhuju vyrazit", ozvala se Misty. "Docela to tam znám, občas si tam chodím zchrupnot, takže vás tam můžu zavést".
"Takže kdo chce jít?",
Malí pokémoni nebyli na tak dlouhé výlety úplně zvyklí, takže vzali za vděk, že mohou zůstat v jeskyni a trochu si odpočinout. Proto se Matyáš, Turtwig, Véna, Péťa a Raichu rozhodli zůstat.
Když to Lišák viděl, řekl si, že by nebylo dobré nechat tu kupu malých pokémonů na straosti Ianovi samotnému. "Asi zůstanu taky, oni občas trochu zlobí".
"Co kecáš, VUKu, my jsme pořád jenom hodní!", bránil se Turtwig.
"Jen klidně běž, já je zvládnu", usmál se vědoucným pohledem Dragonair. Tak nějak intuitivně vytušil, že i když má Lišák malé pokémony rád, tak občas i on si potřebuje trochu od nich odpočinout.
"To bys byl hodný, díky", usmál se Lišák. "V tom případě by bylo dobré nejlépe už vyrazit, protože chceme Charmymu ty bobule přinést co nejdřív".
|
