Probudil se do krásného slunného rána. V lokálu bylo šero, ale bylo vidět, že venku je jasno. Sotva Billy otevřel oči, ihned ho napadlo podívat se na Pepperminta, který ležel vedle něj. Ležel na břiše a koneček vlasolistu svíral v prstech pravé ruky. Billymu poskočilo srdce. Sedl si a lehce s Kurtem zatřásl.
„Kurte.“ zaševelil. Peppermint sebou škubl, ale nevzbudil se. Billy uchopil jeho vlasolist, opatrně ho vytáhl ze sevření jeho prstů a opět zkontroloval jeho natržení. Bylo už z půlky zarostlé. To se však nedalo říct o jeho ostatních zraněních. Byla stále jasně a zřetelně vidět.
„No ták.“ protáhl Billy a zatřásl víc. Kurtovi se zachvěla víčka.
„Eeeechrr.....ooh.....“ zachrčel slabě.
„Díky bohu.“ hlesl Billy a usmál se „Kurte, promluv.“
„Slo-vo.“ hekl Peppermint a zeširoka otevřel oči.
„Jak je ti?“ staral se Billy.
„Bolí....mě....celý tělo. Nemů-žu se moc......ehrr...hnout.....hučí mi-i v hla-vě.“ vypravil ze sebe Peppermint, jako by mlel z posledního. Billy ho opatrně otočil za záda.
„Co se vlastně.....ooh...stalo? To Noctow-lové....šli.....všichni....po mně....vůbec jsem nemohl....útočit.“
„Já vím, byla to podpásovka.“ pokýval hlavou Billy.
„Jsem hodně.....zraněný?“ zajímal se Peppermint slabým hlasem.
Billymu se roztřásl hlas: „Jo. Téměř po celém těle.“
„I na hlavě?“ užasl Peppermint. Velice pomalu si rukou osahal škrábance na obličeji. Billy přikývl.
„Chci-vstát.....aúú!“ zaskučel Peppermint. Pokusil se totiž zvednout, ale asi neměl dost sil „Moc to bolí. Nemůžu ani vstát.“ dodal zoufale.
„Počkej tady, přivedu Johna.“ pronesl Billy. Vstal a vyšel z baru.
První, co upoutalo jeho pozornost, byl Fred, který seděl poblíž baru a jedl plody, které Billy znal pod názvem Aspear. Kromě Freda tu nikdo nebyl.
„Aaa, dobré ráno, Billy.“ zahlaholil Xatu.
„Dobré ráno.“ odpověděl Billy a hned přešel k věci „Peppermint je vzhůru.“
Fred se vymrštil: „Fakt? To je skvělá zpráva!“
„To jo, ale zatím nemůže ani vstát.“ řekl Billy trpce.
„To nevadí. Hlavně, že se jeho stav zdá se zlepšuje.“ jásal Fred. Billy ho nepoznával. Jásavou a zapálenou povahu neměl ani jako Natu. Zřejmě cítí zodpovědnost za to, co se stalo Kurtovi a Firestormovi, usoudil Billy v duchu.
„Jo, Billy. Abych nezapomněl....“ vyhrkl Fred a sáhl někam vedle sebe, kam Billy neviděl „Tu máš ty křížaly, které jsem včera dal i Sharphand.“ podával mu stejný bílý balíček, který včera přinesl spolu se džberem vody. Billy si balíček váhavě převzal. Roztrhl obal a prohlížel si obsah. Byly to zahnědlé a žluté měsíčky. Vzal si jeden a strčil si ho do tlamy. Chutnalo to sladko kysele, ale příjemně. Ne jako kyselá mandarinka.
„Výborně.“ zabrumlal Billy a dal si ještě.
„Mluvíš úplně stejně jako Sharphand.“ zasmál se Fred.
„Co?“ nechápal Billy a překousl další křížalu.
„No....Když Sharphand ochutnala první křížalu tak taky řekla ,výborně’ a pustila se hladově do jídla.“ vysvětlil vesele Fred.
„Ahaaa....No jo, no.“ uchechtl se Billy.
„Křížaly? Kde, kde, kde?!?“ ozval se Peppermintův skomíravý sten. Fred i Billy se rozesmáli.
„Billy, přihraj mi nějaké křížaly! Ty já......*kucky**kucky*.....zbožňuju! Zvlášť.....hruškový!“ křikl sípavě Peppermint. Billy se vrátil do baru. Kurt seděl opřený o výčep. Třásl se jako osika, ale oči mu zářily radostí.
„Rychle, dej mi.“ šepotal nedočkavě Peppermint. Billy mu nabídl sáček s křížalami. Kurt si stejným způsobem jako Sharphand nabral do tlamy pár křížal.
„Aaaa.....Všechny jsou hruškové.“ vydechl slastně „Jaké štěstí.“
„Billy? Billy!“ ozval se tlumeně Flammosyn hlas.
„Ano?“ křikl Billy „Jsem tady, v baru.“
„Pojď sem, prosím.“ požádala Flammosy. Znělo to horečně a vyděšeně a to Billyho pořádně znepokojilo.
„Děje se něco?“ protáhl.
„Jo.“
„To zní jako kdy-by....Flammosy....vi-děla nějaké.....nebezpečí.“ zahekal Peppermint.
„Máš pravdu.“ přisvědčil Billy „Počkej chvíli.“ vyšel z baru. Flammosy stála v rámu dveří. Vypadala zadýchaně a uhnaně.
„Když jsi šel spát, tak nás všechny Fred teleportoval do sousedního baráku. Tebe, Kurta a Firestorma nechal tady.“ vyložila Flammosy. Billy vykulil oči.
„No a?“ pronesl.
„No....A to je poslední informace,.....kterou o ostatních mám....“ hlesla Flammosy sklesle.
„COŽE?“ vykřikli Fred a Billy zároveň.
„VŠICHNI ZMIZELI!“ zaječela Flammosy „JSOU PRYČ! NEJSOU NIKDE! PROSTĚ ZMIZELI!“
„Klid, Flammosy! Uklidni se!“ mírnil ji Fred „Zkusíme je najít pomocí radaru.“
Zavřel oči a nasadil soustředěný výraz. Pár minut soustředěně pátral za občasného bručení. Poté zasněně pomalu promluvil: „To je divné. Moc divné.“
„Co je divné?“ optala se opatrně Flammosy. Xatu otevřel oči.
„Glockeřin biosignál jsem zaznamenal ihned. Není tedy moc daleko. Jenže nejsem schopen zaměřit její polohu. Něco v těch místech ruší vlny mého radaru.“
„Fakt....Divné.“ zamumlal Billy. Zdálo se mu to čím dál zamotanější.
„Víš aspoň přibližně, kde je?“ položila další otázku Flammosy.
„Dokážu nás všechny teleportovat na nejbližší část hranice okruhu, ve kterém se Glocker zcela jistě nachází.“ pravil Fred.
„Peppermint a Firestorm půjdou taky?“ otázal se Billy.
„Nemáme na výběr.“ pokrčil rameny Fred „Když je necháme tady, jsou v moc velkém nebezpečí. Vezmem je s sebou a necháme je v ústraní, kde je někdo z nás ohlídá.“
„Ale....“ začal Billy, ale Flammosy ho zarazila.
„Billy, bude to tak nejlepší.“ ujistila ho. Billy chtěl namítnout, že takhle budou Peppermint a Firestorm také v nebezpečí. Ale pak si uvědomil, že to vyjde v podstatě nastejno, a přikývl. Fred pozvedl křídla. O pár vteřin později Billy znovu ucítil tu lehkost a oslepilo ho modré světlo.
Když znovu prozřel, viděl, že se neteleportovali moc daleko. Stáli přímo pod Dartským viaduktem, přímo pod obloukem úplně vpravo. Nedaleko od nich byla ohromná kamenná pata jednoho ze sloupů viaduktu.
„To jsme si moc nepomohli.“ komentovala situaci Flammosy.
„Jen klid.“ mávl rukou Billy „Pamatuješ, co říkal Brandon? U paty viaduktu v pravé části údolí je jeskyně. Řekl bych, že máti je tam.“
„Proč....uh.....si to m-yslíš?“ zasípal Peppermint, který ležel jen tak na sněhu. Billy už byl na tu otázku připraven a okamžitě odpověděl:
„Protože něco rušilo Fredovy radarové vlny. A to něco podle mě mohla být jen ta jeskyně.“
„Aha, no...to je fakt.“ souhlasil Peppermint. Fred znovu zaktivoval radar:
„Glocker se nachází někde tímto směrem.“ zamával křídly směrem k poslední ohromné patě viaduktu (zleva).
„Tam bude ta jes.....eh...kyně.“ poznamenal Peppermint.
„Můžeš už vstát Kurte?“ ptal se Billy.
„Sám ne.“ zachrčel Peppermint „Pomož mi, prosím.“
„Billy přišel k sedícímu Kurtovi, uchopil ho v podpaží a postavil na nohy.
„Opři se o mě.“ šeptl mu do ucha. Kurtovu váhu skoro ani necítil.
„Jdeme.“ pronesla Flammosy „Frede, veď nás.“
Fred tedy vykročil pomalu k patě viaduktu. Stále přitom zkoumal oblast radarem. Flammosy obezřetně obcházela kolem, připravena ochránit své přátele. Billy podpíral Pepperminta a taky se ostražitě rozhlížel. Neměl však moc prostoru na boj. Vlastně jediné, čím se mohl bránit, byl Semínkový útok. Rukama držel Kurta a použít vlasolist bylo nebezpečné (mohl by svého chráněnce ohrozit).
Skupinka takhle došla až k samému tělu paty.
„Stát.“ šeptl Fred a začal křídly ohmatávat kamennou zeď paty.
„Frede, co to....“ začal Billy.
„Pššt.“ sykla Flammosy. Fred postupoval kolem zdi doleva i doprava, jako by něco hledal. Po pěti minutách se zastavil a křídly prohmatával každičký kousek určitého obdélníku. Když sáhl špičkou křídla ke spodu obdélníka, ozvalo se tlumené syčení. Flammosy si připravila Plamenomet a Billy nažhavil spóry. Obdélník kamene před Fredem se zničehonic vysunul nahoru a odhalil nějaký vstup přímo do nitra paty.
„To je ta jeskyně.“ protáhl Billy tiše.
„Něco tu nehraje.....uf.“ hekl Peppermint „Brandon říkal.....že vstup do jeskyně je jasně vidět. Pata byla zbudo-vána....na této....eh...jeskyni.......No a ....ta-dy se,,,,,jedná nejspíš o nějaký chráněný vstup, když.....ten vstup.....je tajný.“
„A myslíš, že jsme u té jeskyně, kterou máte projít, abyste se dostali do Crimsonu?“ poptal se Fred.
„Nepochybně.“ zachroptěl Peppermint.
„Každopádně, Glocker je uvnitř tohohle prostoru. Vím to natuty.“ řekl pevně Fred „Takže jestli ji chceme najít, musíme tam.“
„Dobrá, ale....“ vyjekla náhle Flammosy „Kde je Firestorm, Frede?“
Fred se vyděsil.
„Není tu? Já jsem ho neteleportoval?“ řekl zaskočeně „Omlouvám se, Flammy, hned to napravím.“ a odteleportoval se pryč.
„Věřil bys tomu? Zapomněl na Firestorma, TS!“ odfrkla dotčeně Flammosy.
„Má....toho moc.“ řekl Peppermint tiše „Jeho chod tady dole...eeeh.....zničehonic....aau.....naruší vetřelci...*kucky*....a jeden z nich se ještě k tomu.....uff....stane obětí.....strašlivého útoku......aaaaah.....“ vydechl slabě Peppermint a trochu poklesl v kolenou. Billy pocítil jeho váhu trochu víc.
„Co je Kurte? Copak? Přitížilo se ti?“ staral se.
„Uughhh......Polož....mě....Bo-lí....t-to.“ zasténal Peppermint. Náhle zničehonic vyklouzl z Billyho sevření a tvrdě dopadl do přimrzlého sněhu.
„Promiň.“ protáhl zoufale. Klekl si vedle Kurta. Ten začal nepravidelně dýchat a jeho třes pomalu, ale jistě ochaboval. Oči měl zavřené v bolestné křeči.
„Kurte, neomdlívej, zůstaň s námi, prosím, neomdlívej.“ vyhrkl Billy jako v horečce.
„Ne-boj...ne-c-cítím....žááádné.....mdlo-by.“ ujistil ho třaslavě Peppermint. Billy mu zapnul knoflíky kožichu až nahoru, protože předtím byly jen do půlky zapnuté.
„C-c-c-co....t-....to...“ zasípal Peppermint a vykulil oči na svůj vlasolist, který se mu táhl přes tlamu k hrudi.“
„Co se děje?“ optala se polekaně Flammosy, která se zničehonic zjevila vedle Billyho. Zřejmě ji vyděsila Kurtova hrůzná koktavost. Peppermint však stále zíral na svůj vlasolist a neřekl ani slovo.
„No tak. Co tě vylekalo?“ naléhal trpělivě Billy.
„M-můj.....vlasolis-t...j-j-je...natrže-ný.“ hlesl Peppermint.
„To vím. Už to trochu srostlo. Záleží na tom?“ podivil se Billy.
„Vlasolist Grovyla je nejodolnější částí Grovylova těla.“ začala vysvětlovat Flammosy „Je tak odolný vůči vnějším vlivům, že je téměř nemožné ho nějak vážněji poškodit. Mám na mysli právě natržení nebo podobné poškození. Možná namítneš, že jsi už tolikrát vystavil svůj vlasolist nějakému velmi silnému poškozujícímu vlivu. Tyto vlivy sice zanechají na vlasolistu vrypy a odřeniny, popřípadě spáleniny. Jenže ten vlasolist má tak velkou regenerační schopnost, že tyto oděrky hodně rychle zhojí. Potíž nastane u natržení. Tam regenerace vázne, protože tvé tělo si s tak velkým poškozením vlasolistu neumí příliš poradit. Proto taky hojení natržení trvá mnohem, mnohem déle.“
To byla pro Billyho absolutní novinka. Popravdě věděl jen to, že vlasolist nachází uplatnění pouze v boji a jinak že slouží k okrase. Ale teď, když poznal, že vlasolist je nejvíc odolná část jeho těla, si domyslel, že v něm bude skryto něco víc než jen použití v boji.
„Bil-ly....to, že....vlasolist je hodně odol-ný.....má svůj účel.“ pokračoval chroptivě Peppermint „Veškerá Gro-vylova síla....je.....ughhhh....ukryta právě ve vlaolis-tu....uff..podobně jako Charman-...aaaau....bože...aahh....sss....podobně jako Charmanderův plamínek....na ocase...Akorát, že narozdíl od....plamínku, vlasolist se může.....eeh....regenerovat a může....i....znovu narůs-t.....plamének Charmandera...hhh.....již zno-vu vzplanout...ne-mů-že. No.....a...teď, když mám natr-žený vlasolist tak....nemůžu pro-vádět útoky....a jestli....tak velmi slaaa-a-bě.“
Billy úplně ztratil řeč. Že má jeho vlasolist tak důležitou funkci, to by ho nikdy nenapadlo. Přemýšlel už mockrát o tom, jestli může někdy ztratit schopnosti. Tak teď už věděl, že schopnosti můžou být omezeny s poškozením vlasolistu. Taky se změnil jeho pohled na výrok zloděje Pokémonů „Zaplatíš svými listy.“ Věděl člověk o tom, že by ho tak připravil o veškerou bojovou sílu?
Nová informace trochu zmátla a rozházela Billyho myšlenky. Odvrátil se a protřel si oči. Pak se otočil zpět a uchopil Kurtův vlasolist. Znovu si prohlédl natržené místo. Přitom pohledu úplně věrně viděl, jak tím místem uniká energie.
„Zahojí se to docela?“ hlesl přiškrceně. Moc by ho mrzelo, kdyby Peppermint ztratil veškerou sílu na dobu, než by mu narostl nový vlasolist. Peppermint ho však ubezpečil přikývnutím.
„A za jak dlouho?“ zeptal se už klidným hlasem.
„Aaaasi tak....z-za dva dny.“ hekl Peppermint.
„A do té doby nebudeš provádět útoky?“
„Asi tak.“
Billy srozumněně kývl, ale uvnitř ho užírala neklidnost a nejistota. Peppermint se náhle chytil oběma rukama za břicho.
„Aaaaauuu.“ zařval bolestně a přetočil se na bok „Strašně....to bo-lí!“
„Co je to tu?“ ozval se nový neznámý hlas od paty. Billy a Flammosy se podívali daným směrem. V tajných dveřích kdosi stál. Sotva mladší Grovyle spočinul pohledem na tom člověku, začal mít zlou předtuchu. Člověk, oděný v černou gumovou uniformu, působil hned na první pohled nedůvěryhodně a zle.
„Flammy, ten člověk je divný.“ pravil tiše.
„Máš pravdu, Hvězdíku.“ přitakala Flammosy „Kdyby něco, kryj Kurta. Já vás ochráním.“
Člověk mezitím cosi sděloval do vysílačky, ale Billy ani Flammosy mu nerozuměli.
„D-ejte si na ....něj.....pozor......a....eeh.“ vydechl Kurt a omdlel.
„Kurte?“ zaskřehotal Billy.
„Už je zase v bezvědomí.“ povzdechla si Flammosy. Člověk mezitím došel až k nim. Billy i Flammosy se postavili mezi Kurta a člověka s viditelným úmyslem ochránit bezvědomého a bezbranného Grovyla za každou cenu.
„Máte problém se zraněným kamarádem?“ zeptal se vlídně člověk. Billy mu nevěřil ani nos mezi očima „Já vám pomůžu. Pusťte mě k němu.“
Billy zaktivoval čepele a rozpřáhl se . Flammosy rozzářila své ocasy a rovněž se připravila k boji.
„Ale no ták.“ protáhl člověk „Nebojte se, já vám nic neudělám.“
Billy a Flammosy udělali krok vpřed.
„Nebuďte tak nedůvěřiví.“ naléhal člověk. Billy najednou uslyšel za sebou křupnout větvičku. Prudce se otočil právě včas, aby se vyhnul Soustředěné ráně, kterou na něj vyslal jakýsi Machamp. Nabitá pěst prosvištěla nad Billym a plnou silou zasáhla Flammosy do hlavy. Vulpixka proletěla vzduchem a dopadla asi o dvacet metrů dál, než stál člověk. Billy si říkal, že takovou ránu nemohla ustát. Nemohl však nad tím moc přemýšlet. Hned se totiž musel vyhýbat Karate ráně od Machampa. Když rána minula, Billy odpověděl Úderným útokem a švihl vlasolistem Machampa do hrudi. Rozložitý Pokémon však jen zakolísal.
„Machampe, Mach ránu. Venomothe, Zmatení.“ ozval se nějaký jiný hlas zpoza Machampa. Billy nevěděl, co je Mach rána a tak jen čekal, připraven uskakovat. Vtom zničehonic pocítil, že dostal strašlivou ránu do břicha a že letí. Po pár vteřinách ucítil tvrdý dopad na něco pevného a rovného. Celá spodní část těla ho neuvěřitelně bolela. Před očima mu tančily hvězdičky. Nebyl sto se pořádně rozhlédnout. Mach rána ho docela dost oslabila. Najednou ucítil jemu nechvalně známý pocit, že neví, kde je, na co kouká, kde je jaká strana.
„To neeee!“ zasténal. Myšlení se mu dočista zbláznilo. Vstal udělal několik kroků vpřed a.......ucítil mučivé pálení v hrudi a v hlavě. Následně se propadl do tmy.....
Probral se v nějaké malé šedé čtvercové místnosti. Na jedné straně byla vidět mřížová dvířka. Jinak tu nebylo zhola nic kromě misky na jídlo, ve které bylo pár kousků umělého pokémonního jídla (bylo hodně podobné tomu, které bylo hlavní položkou na jídelníčku Swiftovského turnaje).
Grovyle se nadzvedl. V břiše ho zaštípalo. Hruď měl od čehosi popálenou a odřenou. Nebylo to však po ohni ani po psychické síle. Necítil se příliš dobře. Bolely ho popáleniny.
„Flammosy? Kurte?“ zasípal. Ale odpovědělo mu ticho. Znovu si lehl. Hlava se mu točila. Vidění měl rozostřené. Chytil se za hlavu:
„Kam jsem se to dostal?“ zabědoval tiše. Otočil hlavu na bok a spatřil jídlo v misce. V tu chvíli si uvědomil, že má ukrutný hlad. S obtížemi se obrátil na všechny čtyři a pomalu se plazil k misce. Když byl asi v půlce vzdálenosti, ozval se za ním šepot: „Nejez to, synku.“
Ta věta Billyho přikovala. Ten hlas byl podobný hlasu jeho otce. Ale kde by se tu vzal, pomyslel si Billy zmateně, vždyť patří Brandonovi. Proto se ani neohlížel a zachraptěl: „Cože, prosím?“
„Nejez to jídlo, Billy......můj synu.“ opakoval hlas. Billyho znovu polilo horko. Pomalu se otočil. Za mřížovanými vrátky spatřil dlouhý krk a hlavu svého otce. Zatřepal svou hlavou a vytřeštil oči. Nedovedl si vůbec vysvětlit přítomnost svého otce na takovém místě, kde teď byl – pokud si to správně domyslel, jednalo se o nějaké klece, či co, asi u zlodějů Pokémonů. Billy nevěřícně zíral tátovi do očí a nepatrně kroutil hlavou. Nakonec se asi po dvou minutách přinutil promluvit:. Přitom stále stál na čtyřech:
„Tati?.......eeh....Kde....Kde ses tu vzal?“
„Ukradli mě, zrovna jako tebe.“ svěřil se Brachio „Ale já jsem byl při vědomí, když mě sem přivedli a zavřeli mě tu.“
„Byla to.....zrada.“ vyložil Billy „Byli jsme tři. Já, Flammosy a Peppermint a ten byl ještě v bezvědomí. Přišli tam zloději a vyřídili nás ze zálohy.“ ohlédl se k misce „Proč to nemám jíst? Mám strašný hlad.“
„Je to napuštěné látkou, která manipuluje a omamuje myšlení. To aby kradení Pokémoni byli poslušní.“ vysvětlil Brachio „Vem si radši ode mě.“ natáhl krk blíž k Billyho kleci. Teprve teď si Grovyle všiml, že Brachio je v kleci naproti té jeho. Pomalu se začal plazit k vrátkům,. Najednou se mu však přitížilo. Popáleniny a břicho znovu rozbolely. Poklesl.
„Billy? Jsi při sobě?“ znejistěl Brachio.
„Jo.....Au!“ zasténal Billy „Budu v pohodě......Teď mě bolí břicho.“
Billy, předstírej mdloby. Jde sem revize.“ sykl najednou naléhavě Brachio. Billy se chtěl zeptat proč, ale náhle zaslechl kroky. Uvolnil se, zavřel oči a předstíral mdloby. Bylo to poněkud nepohodlné, protož ležel na břiše s tlamou přitisknutou k zemi. Ale už nemohl nic dělat. Vzápětí se totiž otevřela mřížová vrátka a někdo vešel.
„Co je tadyten zač?“ ptal se jeden hlas.
„Nepoznáš Grovyla, troubo?“ osopil se na něj jiný hlas.
„A jo, je to Grovyle. Obrať ho.“ ozval se první hlas. Nějaké ruce Billyho uchopily a otočily na záda „Je v bezvědomí. Ještě pořád. Od té doby, co jsme ho chytli se ještě nevzbudil.“
„Hmm.“ divné.“ podotkl druhý hlas „Žije vůbec?“
„Jo, jistě. Vždyť dýchá. Ale je v bezvědomí už šestý den.“
Když to Billy uslyšel, málem se prozradil. Měl co dělat, aby zůstal bezvládný. Už jsme tu šest dní!, vykřikl v duchu, to je zlé. Další ohromující a vcelku negativní informace Billymu opět zmátla myšlení a nasadila mu do hlavy hned několik otázek. Jak je možné, že jsou tu tak dlouho? Jak daleko se Spartakus dostal? Co je s ostatními? Všechny tyto otázky mu v různých verzích vířily v hlavě, která ho z toho nesnesitelně rozbolela.
„Vezmem ho do laborky a pokusíme se ho probudit. Pak se uvidí.“ řekl první hlas.
„Dobrá.“ souhlasil druhý. Billyho někdo uchopil do náruče a někam ho nesl.
„Příště si odpusť to sýčkování.“ zamumlal Brachio.
Lidi Billyho nesli docela dlouho. Celou dobu Billy slyšel různé zvuky: Klapání dveří, kroky, hovor a jiné. Byl zvědavý jako ještě nikdy, kde to vlastně je. Pootevřel oči. Právě procházeli nějakou chodbou plnou dveří.
„Sergeji.“ ozval se druhý hlas „Probouzí se.“
A do háje, zaklel Billy v duchu.
„No výborně. To celou věc zjednodušuje.“ zajásal první a sklonil se tak, aby ho Billy viděl. Byl postarší a přes oko se mu táhla dlouhá jizva „Co ty, Grovyle, v pohodě? Doufám, že jo, páč jinak to bude pro tebe zlý.“
„Co?“ zakroutil Billy nechápavě hlavou. Nikdo mu neodpověděl.
Došli na konec chodby a vstoupili dveřmi po pravé straně do malé výzkumné laboratoře. Bylo tam vyšetřovací lůžko, po obvodu různé skříně s nářadím, vpravo hned za dveřmi psací stůl. Billy se lekl. Co se mnou chtějí dělat?, pomyslel si ustrašeně. Čelo se mu zalilo krůpějemi potu. Sergej ho položil na vyšetřovací stůl. Ale dřív, než mu mohl cokoli udělat, se na chodbě ozvala rána jako z děla.
„Co to bylo?“ zařval Sergej a spolu se svým kolegou vyběhli z místnosti. Ani si nevšimli, že Billyho nechali bez dozoru a ničím nespoutaného. Billy poznal svou příležitost. Pomalu se postavil a třebaže ho zranění strašlivě bolela, seskočil dolů ze stolu. Trochu zavrávoral, ale nohy ho ještě poslouchaly. Rozhlédl se po únikové cestě. U stropu spatřil čtveratou mřížku. Již věděl, že takové mřížky vedou do těch malých chodbiček, kterými bývá prošpikovaná celá budova. A tak se přitiskl na zeď a vylezl po ní až k mřížce. Začal do ní mlátit pěstí, ale to se brzy ukázalo jako neúčinné. Zkusil udeřit hlavou. Po třetím mučivě bolestivém nárazu se mřížka vyklopila ven, protože byla na pantech. Billy, mírně dezorientovaný, rychle vlezl do šachty, zaklapl za sebou mřížku a popolezl trochu dál, aby ho neobjevili. Pak se svalil na kovový povrch úzké šachty a mocně oddechoval.
|
