Billy úžasem ztratil řeč a jen na Pepperminta koukal s otevřenou tlamou. Jako odpověď čekal všechno, ale tohle ne. Nikdy by ho nenapadlo, že Sharphand je Peppermintova sestra. I když je oba znal zatím jen zběžně. Jen co se trochu vzpamatoval, zeptal se: „A je tady s tebou?“
„Ne, zatím ne. Ale přijde.“ ujistil ho Peppermint. Chvíli rozpačitě mlčel a pak vyhrkl: „Chceš se podívat za svými přáteli?“
„Ano.“ přikývl Billy.
„Dobře.“ Peppermint znovu vsunul ruce pod Treecka, ale ten se ohradil:
„Myslím, že chodit dokážu.“
„Bez pochyby,“ zasmál se Peppermint „ale dokud se zcela nezotavíš, měl bys chodit co nejmíň. Já otravu znám a už jsem ji kolikrát prožil. Věř mi.“
A znovu Billyho uchopil do náruče. Nutno říct, že Billy byl na Grovylovu náruč poněkud více rozměrný. Peppermint si ale nestěžoval. Rozhrnul křoví a vynesl Billyho zpět na mýtinu.
Všude byla vidět bezvládná těla Banditů a uprostřed tábora stál Firestormův tým a o něčem se radil. Billy si ke svému potěšení všiml, že kromě Flammosy nebyl nikdo z týmu v bezvědomí. Vtom kdosi ze shluku vykřikl: „Podívejte!“
Celý tým upřel oči na přicházející dvojici. Peppermint udělal ještě pár kroků a zastavil se. Na pár vteřin zavládlo na mýtině ticho. Potom ze shluku vyskočil Firestorm a unaveným, ale přesto ostrým hlasem se zeptal: „Jak se jmenuje ten Pokémon, kterého držíš v náruči?“
„To bohužel nevím, ale ptal se na mou sestru Sharphand.“ oznámil Peppermint. Bylo vidět, že sám neví proč by tento argument měl Firestorma obměkčit.
„Tvou sestru?“ vyjekl Firestorm „Ty jsi bratr Grovylky Sharphand?“
„Jo.“
„Dobrá, pojď blíž. Chtěl jsem se jen přesvědčit jestli jsi nepřítel nebo ne.“ vysvětlil Firestorm a obrátil se k Billymu „Kam ses poděl během bitvy?“
„Tady Kurt mě odnesl do křoví a jeho doktor mě uzdravil.“ odvětil Billy.
„To kousnutí bylo tak vážné?“ vykulil oči Firestorm.
„Prosím tě, prober se!“ vybafl na něj Fruitneck „Zuby Sevipera jsou prudce jedovaté!“
„Co?“ zděsil se Firestorm „A......a......a jsi už v pořádku?“
„Teď už jo, ale předtím jsem nic neviděl, měl jsem křeče po celém těle a nemohl jsem mluvit.“ konstatoval Billy.
„Brrr.“ otřásl se Firestorm „To muselo být dost nepříjemné. A čím tě ten doktor vyléčil?“
„Nějakým lidským protijedem. Účinkovalo to okamžitě. Ale prý ještě musím odpočívat, abych se zcela zotavil.“
„Fajn.“ zabručel Firestorm.
„Ou....Aach....Uff.“ to se náhle ozvalo tiché sténání z jedné z klecí. Firestorm na pár sekund strnul, než si uvědomil, že slyší Flammosyn hlas. Tryskem se rozběhl po zvuku. Všichni ostatní reagovali trochu později. Celá skupina s Firestormem v čele se přesunula ke kleci, odkud se vzdech ozval. Uvnitř ležela Flammosy, která se konečně probrala z nedostatku energie. Firestorm vešel do klece. Ostatní stáli před otvorem a pozorovali ho. Peppermint s Billym v náruči byl poněkud neobratný. Snad proto se dostal ke kleci až jako poslední.
„Proč se všichni shlukli kolem té klece?“ zeptal se Billyho, protože přes ostatní Pokémony neviděl dovnitř klece.
„Jedna z našich spolubojovnic ztratila během boje téměř všechnu energii a od té doby se ještě nevzbudila. Až teď....“ víc už Billy říkat nemusel. Peppermint otočil hlavu k lesnímu porostu a zařval: „Johne! Pojď sem, prosím!“
Křoví se okamžitě rozhrnulo a Machoke vyšel na mýtinu. Přihlížející se otočili a zírali na něj.
„Jen klid! Je to doktor!“ ujistil je Billy. John došel až k Peppermintovi. Teprv teď si Billy všiml, že Machoke má přes rameno lidskou brašnu.
„Co se děje?“ zeptal se energicky.
„V kleci máš pacientku.“ pronesl Peppermint a kývl hlavou ke kleci.
„OK.“ řekl John a začal se prodírat davem „Ustupte, prosím. Já jsem doktor. Tak ustupte.“
Peppermint se držel těsně za ním. Když došli do klece, Firestorm se zrovna skláněl nad Flammosy. Oči měla zavřené a zhluboka dýchala.
„Jsi dobrý doktor?“ zeptal se Vulpix Johna nejistě.
„Neboj, já ji dám dohromady.“ uklidnil ho John a sklonil se nad Flammosy.
„Slyšíš mě, Vulpixko? Rozumíš mi?“
Flammosy pomalu přikývla.
„Fajn. Dám ti něco na posilnění.“ John vytáhl z brašny dvě lahvičky s namodralou tekutinou. Billy věděl, oč jde. Byly to zcela jistě posilující léky. Flammosy se konečně podařilo aspoň trochu nadzvednout hlavu.
„Sem.........s tím.“ řekla slabě.
„Máš moc pěkný hlas.“ poznamenal John, když odzátkoval první lahvičku.
„Eh.....dík.“ vydechla Flammosy.
„John má pravdu,“ zašeptal Peppermint Billymu „Když ta Vulpixka mluví, úplně mi běhá mráz po zádech.“
„Myslím, že nejsi jediný.“ odpověděl Billy taky šeptem.
Flammosy stiskla zuby hrdlo lahvičky a z Johnovou pomocí vypila lék dvěma mocnými loky.
„Uaaaaah......“ protáhla blaženě, sotva jí prázdná lahvička vyklouzla z tlamy. Zeširoka otevřela oči a nadzvedla se.
„Cítím se mnohem líp.“ řekla a utkvěla pohledem na Peppermintovi s Billym v náruči „Nejsi ty náhodou Sharphand? A proč držíš Billyho v náruči?“ vyhrkla zvědavě.
„Já nejsem Sharphand, ale Peppermint,“ řekl pobaveně Grovyle „Jak se říká tobě?“
„Flammosy nebo Sionn.“ odvětila Flammosy.
„Sionn?“ vyjekl zmateně Billy.
„Její přezdívka.“ vysvětlil Firestorm.
„Správně.“ pochválila ho Flammosy a obrátila pohled k Johnovi „Doktore, dej mi, prosím, i tu druhou lahvičku.“
„Beze všeho.“ souhlasil Machoke a odzátkoval druhý lék.
„Ale teď si to vypiju sama.“ zdůraznila ještě. John přikývl a postavil lahvičku na zem. Flammosy ji vyzunkla, nepatrně se otřásla a postavila se.
„Jsem v pořádku.“ zabručela spokojeně.
„To jsem rád,“ usmál se John „Chceš ošetřit ty rány?“
Vulpixka se prohlédla a zavrtěla hlavou: „To je dobrý.“ přešla k Peppermintovi.
„Tak copak se nám stalo?“ vybafla na Billyho.
„Kousl mě Seviper.“ odpověděl ponuře. Chvilku si myslel, že Flammosy neví o jedovatosti sevipeřích zubů. Nedávala totiž najevo jakékoli znepokojení. Ale pak....
„Jsi nějak moc v pohodě na to, že jsi prudce otrávený.“ řekla odměřeně.
„Už ne,“ pravil Billy „Tady John mě zachránil.“
Flammosy významně protáhla tvář a pak zvedla oči k Peppermintovi. Musela trochu zaklonit hlavu, protože byl o kus větší než ona. Pak mu položila další otázku.
„Ty jsi doktorova ochranka?“
„Dá se to tak říct.“ uchechtl se Peppermint. Flammosy zavětřila.
„Ty máš mátu na jazyku?“ ptala se dál.
„To sice ne, ale mám ji moc rád.“ řekl mlsně.
„Krásně voníš.“ ocenila ho Flammosy.
„Dík.“ přikývl Peppermint.
„Kurte, myslím,že už ho můžeš postavit na zem.“ ozval se John „Zotavování bude sice trvat déle, ale jen o pár hodin. Kromě toho ti vidím na očích, že tě už nošení toho Treecka začíná štvát.“
Peppermint začal Billyho pokládat na zem, ale Treecko mu vyskočil z náruče sám. Těšil se, až se po tom hrůzném zážitku zase postaví na nohy. Sotva se jeho chodidla dotkla podlahy klece, získal zajímavý pocit znovuzrození. V kořenu ocasu cítil mravenčení, ale to mohlo být způsobeno přesezením.
„Necítíš žádné z předchozích symptomů?“ optal se John.
„Sym-pto-mů?“ slabikoval Billy a tvářil se nechápavě.
„Příznaků.“ řekl pohotově John.
„Ne. Jenom jsem si přeseděl ocas.“ odpověděl Treecko. John se zasmál.
„To se stává, když to Kurt udělal tak chytře, že sis skřípl ocas mezi jeho rukou a svým tělem.“ vrhl významný pohled na Pepperminta. Grovyle zrudl v obličeji a odkašlal si. Machoke zatím pokračoval: „Vypadá to, že tvoje tělo si už zvyklo na protilátku a již začalo s regenerací. Tvoje štěstí spočívá v tvé drobnosti. Jelikož jsi hodně malý Pokémon, všechny regenerační procesy v tvém těle probíhají mnohem rychleji, než u velkých Pokémonů. Teď, když na první pohled nemáš žádné problémy, zkus provést nějaký útok. Chci vidět do jaké míry jsi už zotavený.“
Billy přikývl a nažhavil spóry. Už při tomto úkonu však poznal, že něco není v pořádku. Měl pocit, že nemá spóry úplně pod kontrolou. Když otevřel tlamu a vypustil útok před sebe, viděl, že proud semínek je o dost chudší, než obvykle. Také razance útoku byla nízká. Semínkové střely nedoletěly ani ke zdi, vzdálené asi osm metrů od Billyho. Billy pohlédl na Johna.
„Víc síly do toho dát nešlo.“ hlesl zkroušeně.
„Já ti nic nevyčítám.“ uklidňoval ho John „Je to zcela běžné. Pokud mě mé obsáhlé lékařské vědomosti neklamou, tak nejdřív zítra ráno a nejpozději zítra večer budeš zcela v pořádku. Má to však dvě docela zásadní podmínky. Za prvé: během noci toho musíš naspat co nejvíc. Předpokládám, že víš proč. A za druhé: rozhodně nepoužívat útoky. Sám jsi se přesvědčil, jak je tvá síla zredukovaná. Je ti všechno jasné?“
„Jo.“ přikývl Billy.
„Bezva. A teď přikročím k rozmrazení tvé matky.“ řekl John a pak ještě dodal: „Není na tom nic těžkého. Stačí pořádně zahřát a léčit případná zranění způsobená mrazem.“
„Počkat, počkat.........nějak se v tom ztrácím.“ vyhrkla Flammosy „Oni Glocker zmrazili, nebo co?“
Billy chvíli váhal a pak pomalu přikývl. Flammosy se rozšířily zelené zorničky a nepatrně zasvítily. Ani nedutala a s tlamou pootevřenou tupě zírala na Billyho. Probral ji až nenadálý zvuk zvenku. Byl to cizí velmi skřehotavý hlas střední výšky, který právě říkal: „Jej, tady to vypadá. Brácha mi říkal, že se tu bude bojovat. A zatím tu je ticho po pěšině. No, spíš po táboře.“
Všichni v kleci stáli jako přimražení. Billy natahoval krk, aby zjistil, co se na mýtině děje. Ale jediné, co přes shluk přihlížejících Pokémonů viděl, byl Fruitneck, který hlídkoval před klecí. Byl zřejmě k příchozímu otočen zády. Šlo to poznat podle směru, ze kterého se skřehotání ozvalo. Sotva slyšitelné krůčky vypovídaly o tom, že se neznámý pomalu blíží k Fruitneckovi. Po pár vteřinách kroky utichly. Potom se Fruitneckova křídla zničehonic rozzářila a hned na to kdosi z davu zařval: „FRUITNECKU, NE!“
Ale to už se Tropius prudce otočil a ozvalo se mohutné plesknutí, jakoby křídla udeřila do nějakého těla.
„AUUU!“ vykřikl neznámý. Podle následného tlumeného žuchnutí, byl nejspíš odmrštěn dozadu.Billy, Firestorm, Flammosy a Peppermint zareagovali všichni najednou. Vrhli se k otvoru a začali se prodírat skupinkou Pokémonů před klecí. Billy se na volné prostranství dostal jako první. Jeho pozornost okamžitě upoutal cizí Grovyle ležící na zemi kousek od něj. Na levé tváři a levém nadloktí měl modřiny. Pak Billymu sjel pohled k jeho pravé ruce. A spatřil mírně zahnutou čepel, která vydávala jasnou bílou zář s nádechem zelené. Vyrůstala Grovylovi ze hřbetu ruky těsně u „zápěstí“. Billy si okamžitě uvědomil, že před ním leží Grovylka Sharphand. Asi pět metrů od ní stál Fruitneck a úkosem na ni koukal. To už se dopředu protlačil i Peppermint.
„Sharon!“ vyjekl. Došel k Sharphand a pomohl jí na nohy „Co se ti stalo?“ zeptal se a svými dvěma prsty pohladil svou sestru po tváři. Mezitím se ze shluku dostali i Firestorm a Flammosy.
„Ten Tropius mě liskl křídlem!“ postěžovala si Sharphand poněkud žalobním tónem hlasu. Fruitneck zašoupal tlapama a vyhrkl:
„Ale já jsem nechtěl. Stála jsi moc blízko a já jsem se chtěl jen otočit, abych zjistil, jestli to není někdo nežádoucí. Křídla jsem měl nabitá jen pro jistotu.“
„Dobrá.“ přikývla Sharphand „Každý se může zmýlit.“
„Vážení.“ pronesl Peppermint a otočil se k davu držíc Grovylku kolem pasu „Toto je moje sestra Sharon. Sharon, toto je tým Pokémonů, kteří dneska svedli veliký boj se Spartakovými bandity.“
Všichni se otočili a koukali na sourozence. Sharphand se uctivě poklonila: „Nemůžu se dočkat až se s vámi se všemi blíže seznámím.“ zašveholila spokojeně. Pak náhle vykulila oči a vyjekla: „Jů!“ vykročila vpřed a došla až ke zmrzlé Glocker „Takhle jsi vypadal taky, Peppy, když jsem tě lovila z Brandonova mrazáku.“ řekla vzrušeně a začala si pohrávat se svým vlasolistem.
„Ale to nebyla moje chyba!!“ ohradil se Peppermint „Vicky je přetrhdílo. To ona mě tam omylem zavřela a pak nevěděla jak se to otvírá.“
„No jo. Já vím, bráško.“ zabrumlala Sharphand a změnila téma „Kdo to vůbec je?“ ukázala na Glocker.
„To je máti tady toho Treecka.“ sdělil Peppermint a pohodil hlavou směrem k Billymu. Sharphand se podívala udaným směrem.
„Aaaaaa...............ty asi pocházíš ze Swiftovského lesa, viď?“ oslovila Billyho „Ale já myslela, že se tam Treeckové nevyskytují.“
„Ehm.....Já nepocházím ze Swiftovského lesa.“ řekl Billy „Trochu jsi mě zmátla. Copak tohle není Swiftovský les?“
„Ne.“ vyhrkli oba Grovylové naráz a zavrtěli hlavami „Ta část lesa, která leží z pohledu města Swift za Mount Eclipse, se nazývá Dartský les.“ vysvětlil Peppermint.
„Tak to ani já nevím.“ podotkl Firestorm.
„Odkud teda jsi, Treecko?“ zeptala se Sharphand.
„Můžeš mi říkat Billy.“ pravil Billy „Já pocházím ze Skořepinového lesa.“
„Jó..........to je daleko.“ poznamenala Sharphand. Shluk u klece se najednou rozestoupil a špalírem vyšel John. Hned zamířil ke Glocker. Všichni ostatní Pokémoni ho následovali a vytvořili kolem něho a Sceptilky kruh. Billy si stoupl mezi Sharphand a Firestorma a rozrušeně si prohlížel místa na Glockeřině těle pokrytá ledem. Všiml si, že led je už natátý a stékala z jeho povrchu voda.
John si klekl ke Glocker, chvíli ohmatával nejvíc zmrzlá místa, zkusil setřít námrazu – nešlo to – a pak se na chvilku zamyslel.
„Potřebuji ty dva Vulpixe......ehm....toho Vulpixe a tu Vulpixku. Pojďte prosím sem.“
Firestorm a Flammosy vyšli z řady a přistoupili blíž ke Glocker (Billy teď měl po levici Firestorma).
„Použijte nejvíce horký dech jaký dokážete vyprodukovat. Rozpusťte led a zahřejte tu Sceptilku.“ vybídl je John. Vulpixové se poněkud zdráhali.
„Nebojte se. Nic se jí snad nestane. Já vás v pravý čas zastavím, kdyby se něco nežádoucího dělo.“ ujistil je Machoke.
Firestorm a Flammosy se po sobě podívali, pak se nadechli a vychrlili proudy horkého dechu. Horký vlnící se vzduch se opřel do námrazy a do ledu. Mrazivý obal začal pomalu odtávat. Mezitím se Billy naklonil k Sharphand a šeptem se jí zeptal: „V Dartském lese se Treeckové vyskytují?“
„Ano, ale jenom v centru. Toto je okraj Dartského lesa a Treecka tu široko daleko nepotkáš. Kromě tebe samozřejmě.“ vyložila Sharphand polohlasem. Billy pokýval hlavou a znovu se soustředil na dění uvnitř kruhu. Firestorm a Flammosy stále rozmrazovali pomocí svého dechu. Led byl už skoro roztátý zatímco námraza zmizela úplně. John po celou dobu rozmrazování říkal, jak se mají Vulpixové přesouvat, aby Glocker zbytečně nepopálili. Najednou křikl: „Stop!“ a proudy horkého dechu ustaly. Billy teď viděl, že Glocker už na sobě neměla žádnou námrazu ani led. John si Sceptilku prohlédl. Potom přešel k její hlavě.
„Flammosy, zahřej jí hlavu.“ požádal.Vulpixka došla ke Glockeřině hlavě a dýchla na ni.“Ještě jednou.“ pobízel John. Flammosy zopakovala rozmrazovací činnost.
„To stačí. Myslím, že už přichází k sobě.“ zajásal John. A opravdu. Glocker zamrkala a rozkašlala se. John sklopil oči k ní. Ta si naposled odkašlala a upřela oči na Machokeho.
„Je ti zima?“ optal se opatrně John.
„Docela jo.“ zasípala Glocker „K-kde je B-B-Billy? Mu-sss-íme ho za-zachránit. J-j.....je ot-rávený.“
„Je v pořádku. Vyléčil jsem ho.“ usmál se John. Glocker se rovněž usmála a třaslavě si oddechla.
„Měli bychom tě nějak zahřát, Glocker.“ uvažovala Flammosy.
„V tom případě rozdělej oheň, Sionn.“ poradil Firestorm.
„To není špatný nápad.“ usoudil John „Billy přines, prosím, nějaké větvičky a klacíky na podpal. Dříví přinesu já.“
Billy se rozběhl do křoví. Nasbíral plnou náruč klacíků a přinesl je zpět na mýtinu. Flammosy plivla jen trochu plamene a klacíky se vzňaly. Oheň vysoko vyšlehl a Glocker se přisunula blíž, aby se ohřála. John mezitím přinesl náruč polínek – bůhvíkde je vzal. Billy, John, Sharphand a Peppermint vystřídali Johna a postupně obstarávali dřevo v podobě dalšího klestí či náhodných silnějších kusů dřeva. Také pravidelně přikládali na oheň, aby stále hřál. Glocker se po pár minutách přestala třást zimou, nicméně stále tvrdila, že je jí zima. Zatímco se dál ohřívala, všichni Pokémoni si sedli k ohni do kruhu a povídali si, aby se nějak zabavili. Jen Fruitneck a Willy hlídali bandity. Billy ještě skočil pro poslední várku dřeva. Když se vracel zpátky k ohni, zakopl o nějaký divný podlouhlý předmět. Otočil se a viděl, že ta věc vypadá jako Listová čepel. Bylo to však tmavě hnědé, o něco tlustší a duté. Tam, kde by se čepel stýkala s rukou Grovyla, měl podivný předmět otvor. Billy věc zvedl a došel do kruhu Pokémonů kolem ohně, kde se právě Sharphand a Peppermint blíže představovali ostatním.
„Sharphand!“ zvolal „Není tohle tvoje?“
„Ach díky bohu!“ vyjekla Sharphand. Přiskočila, převzala si podivný předmět a nasunula si ho na svou zacyklovanou čepel, jako kdyby vsunula meč do pochvy. Pak řekla: „To je moje pochva na mou Listovou čepel. Vyrobil mi ji jeden člověk, se kterým se společně s Kurtem přátelíme. Velice šikovná věcička.“ poklepala na pochvu „Slouží k ochraně čepele před poškozením či jinými nepříjemnostmi. A taky k tomu, abych nebyla tak nápadná.“
„Opravdu. Fajn věc.“ podotkl Billy.
„To jo. Dík, že jsi ji našel.“ usmála se Sharphand.
„Rádo se stalo.“ odvětil Billy a sedl si vedle Glocker. Po chvilce rozpačitého mlčení se jí zeptal: „Tak co, mami. Už je dobře?“
„Docela to jde.“ odpověděla Glocker klidně.
„Všimla sis Sharphandiny aktivní čepele?“
„No, všimla. Nevíš, proč má pořád tu čepel zaktivovanou?“
„Protože má prý genetickou odlišnost a nemůže tu čepel dezaktivovat.“ vtom si Billy vzpomněl na otázku, kterou řešil s Psychicem. Znovu oslovil Sharphand, která si povídala s Firestormem a Flammosy.
„Sharon? Můžu se tě na něco zeptat?“
Sharphand gestem na chvíli umlčela Firestorma a upřela oči na Billyho.
„Ptej se.“ vyzvala ho.
„Ta aktivní čepel – neubírá ti energii, když ji nemůžeš dezaktivovat?“
„Ani moc ne. John říkal, že se tomu moje tělo přizpůsobilo, takže ta čepel ubírá jen o něco větší množství energie, než tři neaktivní lístky, které mi rostou z levé ruky. Jinak tomu je, když do té čepele vložím bojovou energii. To pak je čepel tak nabitá, že mění barvu. Spotřeba energie samozřejmě závisí na tom, kolik jí investuju do síly čepele.“ vyklopila Sharphand věcně.
„Ukaž mi, jak tvá čepel mění barvu.“ zaprosil Billy. Ostatní Pokémoni kromě Pepperminta a Johna se toho okamžitě chytli a začali halekat „Jo jasně. Ukaž. Prosím. Ukaž jak se mění barva té čepele.“
Sharphand si to nechala líbit asi jen deset sekund. Potom si gestem zjednala ticho.
„Dobrá.“ řekla rázně „ Najděte nějaký velký kus dřeva.“
„Proč?“ podivil se Firestorm.
„To uvidíš.“ zabručela Grovylka už zamyšleným hlasem. Z kruhu kolem ohně se zvedl Samuel a odešel do lesního porostu. Za chvilku se vrátil a přinesl s sebou velký špalek.
„Tohle jsem náhodou našel v jakési díře.“ oznámil, položil špalek před Sharphand, vypáčil z něj své čepelovité ruce a sedl si zpět na své místo v kruhu. Sharon sundala pochvu z čepele a hodila ji Billymu.
„Podrž to.“ požádala ho. Pak zavřela oči a začala se viditelně soustředit. Zprvu se nedělo nic zvláštního. Ale už za pár chvil začala barva záře od její pravé čepele přecházet na jasně zelenou a nabývat na intenzitě. Čepel se postupně rozzářila natolik, že se Sharphandino zápěstí a prsty skoro ztrácely v přívalu zelenavého světla. Grovylka se najednou natočila pravou stranou dozadu, jako by se rozpřahovala. Stupňování intenzity záře mezitím ustalo a vystřídalo jej zajímavé nepravidelné pulzování. Sharphand v této pozici na chvíli setrvala. Pak její čepel zničehonic zmodrala a začala modře zářit. Pulzování se zrychlilo a Sharphandina pravá ruka se roztřásla. Billy i všichni ostatní vyjekli úžasem. Náhle se ozval krátký bojovný výkřik a následně podivné dřevěné zapraskání. A čepel najedno pohasla a zase byla taková jako předtím – bílá s jemným zeleným nádechem.
Billy párkrát zamrkal, aby se zbavil mžitek. Sharphand stála bokem ke špalku a poloha její pravé ruky svědčila o tom, že rozsekla špalek vejpůl. Na tom kusu dřeva to však vůbec nebylo vidět. Na mýtině panovalo ticho rušené jen Sharphandiným hlubokým a trochu zrychleným dechem.
„Jak se vám to líbilo?“ protrhla ohromené mlčení Grovylka a setřela si pot z čela.
„Neuvěřitelné.“ hlesl Billy. Mezi Pokémony to souhlasně a zároveň užasle zašumělo. Co chvíli někdo řekl něco jako „Krása!“ nebo „Úžasné!“ nebo „Zajímavá schopnost.“
„Vskutku ohromující genetická odlišnost.“ pravil Psychic „To jsem viděl už při loňském turnaji. Ale jak to, že tvá čepel ten špalek nerozsekla? Usoudil jsem tak z toho, že na špalku nejsou vidět žádné stopy poškození.“
Sharphand se ušklíbla.
„Víš, Psychicu, ono možná vypadá, že je ten špalek nedotčený. Ale ve skutečnosti.....“ trochu nadskočila a nakopla horní část špalku. Ukázalo se, že dřevo je rozděleno dokonalým vodorovným řezem na dvě půlky. Nadměrně nabitá čepel byla asi tak ostrá, že v kombinaci s rychlostí švihu a Sharoninou silou, rozpůlila špalek, aniž by se oddělené části hnuly z místa. Když Sharphand udeřila nohou do vršku špalku, horní půlka se kousek posunula a odhalila tak dokonalý řez.
„Ooo“ vydechla většina Pokémonů.
„To je síla.“ špitl Billy.
„.....jsem z něj udělala dva.“ dokončila Sharphand s úsměvem „Billy, mou pochvu.“ řekla ostře a natáhla ruku. Billy jí podal pochvu. Sharon ji uchopila (Nešlo jí to snadno, protože stejně jako Billy neměla opozici palce a navíc měla jen dva dlouhé a na konci zahnuté prsty), nasunula si ji zpátky na svou pravou čepel a pokynula Johnovi. Machoke se zvedl a došel k rozpůlenému špalku, aby ho odklidil.
„Bože, Sharphand. Ty se překonáváš.“ zamumlal polohlasem, když uchopil horní půlku dřeva a zvedl ji nad hlavu.
„To bylo taky trochu štěstí. Nikdy jsem tu čepel nezaostřila tak jako teď. A taky mi mimořádně sednul ten švih.“ opáčila Sharphand. John pokrčil rameny. Rozpřáhl se a zahodil špalek do křoví. Sotva však dřevěný kotouč se zašustěním zmizel za olistěnými větvičkami, zaslechl Billy ještě nějaký jiný zvuk. Z porostu se ozval dobře známý velmi hluboký hlas: „Au!......Co to kruci.....Kde se tu vzal takový divný špalek? A proč vůbec ležím tady v tom křoví?........Oooooouuuu moje hlava!“
Billy vyskočil: „Absi!“ vykřikl a rozběhl se do křoví, ze kterého se hlas ozval. Rozhrnul větvičky a našel Absa, ležícího na boku.
„Ahoj, Billy.“ řekl Absus a švihem se postavil na nohy.
„Absi, já jsem na tebe úplně zapomněl. Promiň.“ omlouval se Billy.
„To je dobrý. Stejně jsem se probral až teď.“ uchechtl se Absus „Jak to dopadlo s bandity?“
„Zvítězili jsme i podruhé.“ řekl Billy hrdě. Pak vzal Absa za přední tlapu a jemně ho za ni zatahal „Pojď Absi. Máme mezi námi nové přátele. Pojď se s nimi seznámit.“
„Dobře.“ kývl Absus. Billy si chtěl posunout větvičku doprostřed tlamy, ale zjistil, že ji už nemá. Trochu ho to znepokojilo, protože si nepamatoval, kde párátko ztratil. Nakonec však dospěl k názoru, že ho zřejmě v křeči způsobené jedem překousl.
„No, ale co.“ zamumlal, hned si ulomil novou větvičku a strčil si ji do koutku tlamy.
„Cože?“ vyhrkl Absus.
„Ále nic.“ řekl Billy. Pohled mu sklouzl na Absovu tlapu, kterou stále držel v rukách „Jo, promiň.“ zabručel a spustil ruce podél těla. Absus se znovu postavil na všechny čtyři a pronesl: „Tak jdem. Nehodlám tu stát až do večera. A taky mám docela hlad.“
Když se Billy otočil a spolu s Absem zamířil zpět do kruhu, uvědomil si, že taky už dlouho nic nejedl. Zároveň však věděl, že tým s sebou žádné jídlo nemá.
„Absi.“ oslovil Absola a rukou ho zastavil „Ale my tu žádné jídlo nemáme.“
Absus se zamyslel. Pak mávl tlapou a řekl: „Poptáme se Firestorma. Navrhnu mu jestli by nemohl celý tým kolektivně najít zdroj jídla pro všechny.“
„Dobrý nápad.“ ocenil ho Billy a znovu vykročil ke kruhu. Přišel ke svému místu a sedl si na něj. Absus si sedl za Billyho. Pokémoni, kteří byli dříve zajatí, právě postupně chodili do středu kruhu a představovali se. Firestorm vždy jen kývl hlavou na znamení seznámení a pokynul dalšímu bývalému zajatci.
Na řadu zrovna přišel nějaký Vaporeon, když Firestorm postřehl, že Billy opět sedí mezi ostatními. Významně na něj zamrkal a lehce potřásl hlavou. Vaporeon si všiml, že se Firestorm dívá jinam a řekl důrazně: „Hej, Vulpixi! Posloucháš mě?“
„Co?....Aha, ano jistě. Mluv.“ vzpamatoval se Firestorm.
„Jmenuju se Steams.“ představil se Vaporeon a zvýšil hlas „Všichni ostatní se už představili?“ vzápětí se opravil „Teda...ehm..takhle: Kdo se ještě nepředstavil?“ Nikdo se neozval. Mezitím se Billy ohlédl a pošeptal Absovi: „Ten Steams je nějaký dominantní.“
„Není divu.“ hlesl Absus „Je to náš vůdce a patron.“
„Takže něco jako u nás Firestorm?“
„Dá se to tak říct.“
Absova slova téměř ihned potvrdil sám Steams, když reagoval na Firestormovu poznámku: „Jsi nějaký úderný Steamsi.“
„Teď je řada na tobě Vulpixi.“ dodal ještě Vaporeon.
„Dobrá.“ kývl Firestorm „Představím všechny z našeho týmu.“ Přešel doprostřed kruhu a postavil se vedle Steamse, aby na něj všichni přítomní viděli.
„Vážení bývalí zajatci.....“ řekl hlasitě, ale pak se na chvilku zarazil „Smím vás tak oslovovat?“ zeptal se nervózně a úkosem pohlédl na Vaporeona. Ten však ledabyle odvětil: „Klidně. Vždyť jsme bývalí zajatci.“
Firestorm se usmál a zlehka pokračoval: „Tak tedy......Támhle ten Treecko se jmenuje Billy a i když ho znám teprve pět dní, vím, že je to velmi dobrý přítel, který se vždy snaží vypomoct tam, kde je třeba.“ Pohledy všech se stočily k Billymu. Ten pokýval hlavou a řekl energicky: „Zdravím bývalé zajatce.“
Takhle to probíhalo u každého Pokémona, který se účastnil útoku na bandity. Billy si myslel, že Firestorm nemá v představování žádný zvláštní řád. Když však Vulpix došel do konce, ukázalo se, že si to nejlepší nechal na konec. Jako poslední totiž představil Flammosy: „....no a je tu konečně poslední Pokémon, kterého vám chci představit. Sice nepatří do mého týmu, ale znám ho.....tedy vlastně ji tak dobře, jako všechny ostatní členy týmu. Je to támhleta Vulpixka.“ kývl hlavou směrem k Flammosy „Jmenuje se Flammosy a je to má přítelkyně.“ oba Vulpixové viditelně zčervenali. Firestorm zřejmě považoval Flammosyno představení za dostatečné, protože vzápětí řekl: „A teď už se všichni navzájem známe. Mám z toho úžasný pocit.“
„Nemáš tak docela pravdu, protože je tu ještě jeden Pokémon, jehož jméno bývalí zajatci neznají.“ zabrumlal Steams.
„Vážně? A kdo to je? Na koho jsem zapomněl?“ zeptal se Firestorm vyjeveně.
„Ty!“ vykřikl Steams a vybuchl smíchy. Jeho vysoké krákoravé chechtání bylo asi hodně nakažlivé, protože se postupně rozesmáli i ostatní Pokémoni. Dokonce i Firestormovi zaškubaly koutky tlamy.
„Jo, jo. Steams je veselá kopa.“ špitl Absus Billymu do ucha, když se dosyta nasmál. Billy s širokým úsměvem ve tváři přikývl. Steams se mezitím trochu zklidnil: „Ha....Echachacha.....Ale teď bez legrace.“ pravil odměřeně „Jak se tedy jmenuješ Vulpixi?“
„Jmenuji se Fr......“ začal Firestorm, ale najednou se zarazil a zastříhal ušima. Všichni Pokémoni jako na povel ztichli. Na mýtině zavládlo takové ticho, že by bylo slyšet spadnutí špendlíku. Billy napnul sluch, jak nejvíc mohl. Neslyšel však nic podezřelého. Oslovil Vulpixe: „Firestorme, to se ti asi něco...“
„Ne, nezdálo se mi to.“ sykl důrazně Firestorm „Poslouchej.“
Billy se znovu zaposlouchal. Tentokrát do jeho uší dolehl povědomý a zneklidňující hluk, který se ze všeho nejvíc podobal šustotu křoví.
„Řekl bych, že sem někdo jde.“ vyhrkl Firestorm polohlasně.
„Bez pochyby.“ souhlasil Steams „Poznávám ten zvuk. Tohle se vždycky ozývalo, když se někdo z lidí blížil k táboru.“
„A co když jde někdo jen kolem?“ namítl Firestorm.
„Věř mi. Já dokážu rozeznat rozdíl i ve zdánlivě identických zvucích. Kdyby někdo šel jen kolem, zněl by ten zvuk trochu jinak.“ vyložil Steams.
„Fajn. Takže co uděláme?“ zeptal se Firestorm věcně.
„Schováme se a mrknem se, co se bude dít.“ odpověděl Vaporeon rozhodně a hned promluvil k ostatním: „Všichni mě, prosím, následujte.“ a zamířil do lesního porostu. Ostatní Pokémoni šli za ním a zanedlouho nebylo po týmu na mýtině ani památky.
Billy, Steams, Firestorm, Flammosy, Absus a Glocker se poschovávali za stromy, které byly nejblíž mýtině. Měli tak luxusní výhled na veškeré dění v táboře a přitom byli sami takřka nepozorovatelní. Zbytek týmu spolu s bývalými zajatci se bezpečně vzdálil od mýtiny. Billy byl spolu se Steamsem schovaný za kmenem mohutného dubu a měl výhled přímo na omráčeného vůdce banditů – Jolteona. Teď už slyšel šustění porostu o dost zřetelněji, než předtím.
„Kdo myslíš, že přichází?“ oslovil Vaporeona.
„Vím najisto, kdo to je.“ řekl úsečně Steams.
„Vážně?“
„Ano. Pokud se hluboce nepletu, tak na mýtinu brzy vejdou ti, se kterými se Spartakus domluvil na spolupráci. Jeho banda bude pro ně chytat divoké Pokémony a lidi pak usoudí, jestli si bandité zaslouží odměnu, či ne.“
„Kdo je Spartakus?“ zeptal se zmateně Billy.
„To je ten vedoucí Jolteon.“ vysvětlil Steams „Býval kdysi velmi hodným a mírumilovným Eeveem. Ale po jeho evoluci se všechno zvrtlo.“
„Jak tohle víš?“ podivil se Billy. Steams chvíli mlčel a pak popotáhl.
„Spartakus je můj bratr.“
„Co..?“ vyhrkl Billy a hlas se mu zlomil.
„Ano.“ hlesl Steams a znovu popotáhl „Kdyby sis mohl se Spartakem přátelsky promluvit, zjistil bys, že je úplně stejné povahy, jako já: tvrdý, neústupný, rozhodný a místy i docela veselý. Ale existuje jediná vlastnost, kterou já oproti němu postrádám. Je to arogance a namyšlenost. Nevím čím to, ale tuhle nepříjemnou vlastnost získal po vývinu z Eeveeho na Jolteona...“ Steamsovi se roztřásl hlas. Bylo vidět, že o bratrovi nerad mluví.
„Jak vlastně...“ začal Billy, ale vtom spatřil na mýtině jakýsi stín: „Steamsi, už jsou tu.“ hlesl. Steamsovo rozrušení rázem opadlo. Přikrčil se a sykl: „Kde jsou?“
„Támhle.“ špitl Billy a ukázal rukou před sebe. Stín se čím dál víc zvětšoval a v příští chvíli už do zorného pole všech šesti pozorovatelů vešel dospělý člověk. Chvíli stál na místě a rozhlížel se. Pak se sklonil ke Spartakovi a zatřásl s ním. Spartakus se neprobral. Člověk vytáhl ze své brašny lékárničku. Otevřel ji a vytáhl z ní průhlednou krabičku s jemným bílým práškem. Z krabičky sundal víčko a nasypal si trochu prášku na ruku. Pak ruku s práškem přiblížil až ke Spartakově tváři a prudce foukl. Jemné bílé částečky se vznesly a zaletěly Jolteonovi do nosu a do pootevřené tlamy. Účinek se dostavil okamžitě. Spartakus otevřel oči, slabě zasípal a kýchl.
„Budíček!“ řekl člověk nevrle a odhodil Pokéball „Spinaraku, překládej mi jeho řeč.“
Za doprovodu bílého světla se vedle člověka objevil Spinarak. Vypadal jako veliký šestinohý pavouk.
„Fuj!“ odfrkl Spartakus a znovu kýchl „To jsi mě nemohl vzbudit šetrnějším způsobem? Mám teď kvůli tobě pachuť v nose a na jazyku.“
„Myslím, že pachuť není tvůj největší problém.“ zahřímal člověk. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co se tady stalo?“
„No.....ehm.....jaksi....“ ošíval se Spartakus.
„V PRVÉ ŘADĚ SE POSTAV, KDYŽ SE MNOU MLUVÍŠ!!!“ zařval člověk. Vsunul ruce pod Spartaka a násilím ho postavil na nohy.
„Ne.......Au........To bolí..“ zasténal Jolteon a svalil se zpátky na zem.
„Co je? Ty jsi mě neslyšel?“ zasípal člověk.
„Já se neudržím na nohou!“ procedil Spartakus přes zaťaté zuby.
„Dobrá, zůstaň ležet. Hlavně mi vysvětli, jak je možné, že je celý tvůj tým v bezvědomí a zajatci jsou podle všeho pryč.“
„Byl tu Firestormův tým. Zničehonic se vyřítili z křoví a přepadli nás. Byli strašně silní. A poté, co nás vyřídili, nejspíš pustili zajatce a utekli.“ hlesl Spartakus.
„Ty jsi mi říkal, že tým Vulpixe Firestorma je absolutně neškodný.“ řekl člověk pobouřeně. Zhluboka se nadechl a zavrtěl hlavou. Pak svraštil čelo a odměřeným hlasem se zeptal: „Jak to, že byla tvoje četa ostřílených banditů poražen absolutně neškodným týmem?“
„Asi jsem je podcenil.“ pravil Spartakus a svěsil hlavu.
„Ooo....Tak to ne.“ zahučel nesouhlasně člověk a vstal.. „Moje organizace zlodějů Pokémonů si nemůže dovolit žádné hloupé podceňování situace. Je mi líto, Spartaku, ale myslím, že spolupráce s tvou tlupou už pro mě není výhodná. Najdu si nějaké lepší pomocníky. Sbohem!“
Povolal Spinaraka zpět do Pokéballu, otočil se a udělal pár kroků. Pak si zřejmě na něco vzpomněl a vrátil se zpátky. Sáhl do lékárničky a postavil před Spartaka lahvičku s posilujícím lékem: „Abys neřekl, že jsem nelida.“ povzdechl si, znovu se obrátil a odešel do lesa. Spartakus za ním ohromeně koukal. Po chvilce se však vzpamatoval a vykřikl: „Hej, Steve!! To byla výjimka! Prosím neber mi kšeft!“ člověk však už zmizel v porostu. Spartakus zaklel a pokoušel se vstát, aby dosáhl na lahvičku s lékem.
Billy po celou dobu rozhovoru koukal na mýtinu a na okolí se příliš nesoustředil. Jakmile se Spartakovi konečně povedlo postavit se na nohy, připojil se ke Steamsovi a Billymu Firestorm a řekl: „Pojďte. Vrátíme se k ostatním.“
„Dobře.“ odpověděl šeptem Steams a zatahal Billyho za rameno.
„Pojď, Billy jdeme.“
„Cože?.....A jo......Fajn.“ vzpamatoval se Treecko. Všichni tři zamířili směrem ke skupince Pokémonů, která čekala kousek dál od mýtiny. Glocker, Flammosy a Absus je potichu následovali.
|
